Věc T‑137/10
Coordination bruxelloise d’institutions sociales et de santé (CBI)
v.
Evropská komise
„Státní podpory – Veřejné nemocnice – Dotace poskytnuté belgickými orgány veřejným nemocnicím, které jsou členy sdružení IRIS – Rozhodnutí po ukončení předběžného přezkumu – Rozhodnutí, kterým se podpory prohlašují za slučitelné s vnitřním trhem – Služba obecného hospodářského zájmu – Definice úkolu veřejné služby – Přiměřenost vyrovnání za veřejnou službu“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (pátého senátu) ze dne 7. listopadu 2012
1. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Rozhodnutí Komise konstatující slučitelnost státní podpory se společným trhem bez zahájení formálního vyšetřovacího řízení – Žaloba podaná zúčastněnými stranami ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES – Žaloba na ochranu procesních práv zúčastněných stran – Přípustnost – Žalobní důvody, jichž se lze dovolat
(Článek 88 odst. 2 ES a čl. 230 čtvrtý pododstavec ES)
2. Podpory poskytované státy – Záměry podpor – Přezkum Komisí – Předběžná část a kontradiktorní část řízení – Slučitelnost podpory se společným trhem – Obtíže při posouzení – Povinnost Komise zahájit kontradiktorní řízení – Okolnosti umožňující dokázat existenci takových obtíží – Nedostatečná nebo neúplná povaha přezkumu provedeného Komisí během předběžného přezkumného řízení – Soudní přezkum – Omezení
(Článek 88 odst. 2 a 3 ES)
3. Hospodářská soutěž – Podniky pověřené správou služeb obecného hospodářského zájmu – Vyrovnání nákladů na plnění úkolů veřejné služby – Posuzování slučitelnosti podpory se společným trhem – Kritéria – Nemocniční odvětví – Zohlednění neexistence obchodní dimenze
(Článek 86 odst. 2 ES)
4. Hospodářská soutěž – Podniky pověřené správou služeb obecného hospodářského zájmu – Vyrovnání nákladů na plnění úkolů veřejné služby – Posuzovací pravomoc členských států – Nemocniční odvětví – Volnost při organizaci a poskytování zdravotnických služeb – Omezení – Dodržení zásady rovného zacházení v případě účasti soukromých operátorů na veřejné službě
(Článek 86 odst. 2 ES a čl. 152 odst. 5 ES)
5. Hospodářská soutěž – Podniky pověřené správou služeb obecného hospodářského zájmu – Definice služeb obecného hospodářského zájmu – Posuzovací pravomoc členských států – Omezení – Pověřovací akt pro zajištění úkolu veřejné služby – Volba formy
(Článek 86 odst. 2 ES)
6. Hospodářská soutěž – Podniky pověřené správou služeb obecného hospodářského zájmu – Vyrovnání nákladů na plnění úkolů veřejné služby – Posuzovací pravomoc členských států – Omezení – Přezkum Komise – Povinnost provést posouzení každého jednotlivého opatření vyrovnání, které bylo provedeno
(Článek 86 odst. 2 ES a čl. 87 odst. 1 ES)
7. Podpory poskytované státy – Záměry podpor – Přezkum Komisí – Předběžná část a kontradiktorní část řízení – Slučitelnost podpory se společným trhem – Obtíže při posouzení – Povinnost Komise zahájit kontradiktorní řízení – Závažné obtíže – Šíře rozsahu vyšetřování a složitost spisu mohou být indicií závažných obtíží
(Článek 88 odst. 2 a 3 ES)
8. Podpory poskytované státy – Pojem – Opatření k vyrovnání nákladů úkolů veřejné služby plněných podnikem – Rozlišení mezi posouzením podle rozsudku Altmark, jehož cílem je určit existenci podpory, a přezkumem podle čl. 86 odst. 2 ES, který umožňuje stanovit slučitelnost podpory se společným trhem.
(Článek 86 odst. 2 ES a čl. 87 odst. 1 ES),
9. Hospodářská soutěž – Podniky pověřené správou služeb obecného hospodářského zájmu – Podřízení pravidlům Smlouvy – Posouzení slučitelnosti státního financování se společným trhem – Posouzení s ohledem na náklady vzniklé podniku při zajištění služby nezávisle na jeho hospodářské efektivitě
(Článek 86 odst. 2 ES)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 58, 59)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 72–77, 164, 233)
3. S ohledem na zvláštní povahu úkolů služeb obecného hospodářského zájmu v některých odvětvích je třeba při uplatnění rozsudku Altmark a v něm stanovených kritérií pro kvalifikaci opatření jako státní podpory postupovat s pružností. Ohledně veřejné nemocniční služby je třeba při uplatnění čl. 86 odst. 2 ES a kritérií stanovených v rozsudku Altmark vzít v úvahu rovněž neexistenci její obchodní dimenze, jelikož její zařazení mezi služby obecného hospodářského zájmu je vysvětlováno spíše jejím vlivem na soutěžní a obchodní odvětví.
(viz body 86, 88)
4. Při použití čl. 86 odst. 2 ES v odvětví nemocniční péče musí být bráno v úvahu uznání odpovědnosti členských států, pokud jde o definici jejich zdravotní politiky, a také organizaci zdravotnictví a poskytování zdravotní péče, což vyplývá zejména z čl. 152 odst. 5 ES. V souladu s těmito úvahami členské státy organizují svůj vnitrostátní systém zdravotnictví v závislosti na zásadách, které si zvolí; povinnosti související s veřejnou službou nemocniční péče mohou především zahrnovat jak povinnosti uložené všem nemocničním institucím, tak doplňkové povinnosti uložené pouze veřejným institucím vzhledem k jejich zvýšenému významu pro řádné fungování vnitrostátního systému zdravotnictví.
Pokud však členským státem zvolená organizace poskytování zdravotnických služeb zahrnuje uložení povinností veřejné služby soukromým subjektům, je tuto skutečnost při posouzení opatření podpory přijatých v tomto odvětví třeba vzít v úvahu. Především jsou‑li na veřejné a soukromé subjekty, kterým je uložena stejná veřejná služba, kladeny rozdílné požadavky, což předpokládá rozdílnou úroveň nákladů a vyrovnání, musejí tyto rozdíly jasně vyplývat z příslušných pověření, zejména aby bylo umožněno ověřit slučitelnost dotace se zásadou rovného zacházení.
(viz body 92–95)
5. V oblasti hospodářské soutěže mají členské státy širokou posuzovací pravomoc při určení definice toho, co považují za služby obecného hospodářského zájmu, a Komise tuto definici může zpochybnit pouze v případě zjevného pochybení. Rozsah přezkumu posouzení Komise ohledně existence úkolu veřejné služby prováděného unijním soudem nutně musí toto omezení vzít v úvahu. Tento přezkum však musí zajistit splnění určitých minimálních kritérií spočívajících zejména v aktu veřejné moci, který pověřuje dotčené subjekty úkolem služby obecného hospodářského zájmu, jakož i v univerzální a závazné povaze tohoto úkolu.
V tomto ohledu lze mít za to, že orgán je nadán výkonem veřejné moci, je‑li složen z převážné části ze zástupců veřejné moci a musí při přijetí rozhodnutí dodržovat určitý počet kritérií veřejného zájmu. Aby mohla být rozhodnutí subjektu považována za veřejnoprávní akty, musejí být jeho orgány složeny z osob, které plní úkol veřejného zájmu, a veřejné orgány musejí mít skutečnou pravomoc rozhodnutí ovlivňovat.
Při volbě právní formy aktu nebo aktů pověřujících hospodářské subjekty mají členské státy širokou posuzovací pravomoc, jelikož pověření k plnění veřejné služby může být obsaženo v několika rozdílných aktech, jak v aktech obsahujících obecnou úpravu oblasti, tak v aktech určených konkrétně některým institucím. Pověření může rovněž vyplývat ze smluvních aktů, jestliže pocházejí od veřejné moci a jsou závazné. Je tomu tak a fortiori, pokud takové akty konkrétněji upravují povinnosti uložené právními předpisy.
(viz body 99–101, 107–109, 111, 112)
6. Parametry, na jejichž základě je vyrovnání za úkol služby obecného hospodářského zájmu vypočteno, musejí být stanoveny předem objektivním a průhledným způsobem, aby bylo zabráněno tomu, že by obsahovaly hospodářská zvýhodnění způsobilá upřednostnit podnik‑příjemce ve vztahu ke konkurenčním podnikům. Neexistuje však nic, co by vnitrostátnímu zákonodárci zakazovalo, aby vnitrostátním orgánům ponechal určitý prostor pro uvážení. Členský stát má naopak široký prostor pro uvážení nejen u definice úkolu služby obecného hospodářského zájmu, ale také při stanovování vyrovnání nákladů spojených se službami obecného hospodářského zájmu. Tato kritéria je však nutné upřesnit takovým způsobem, aby vyloučila jakékoliv zneužití ze strany členského státu, pokud jde o pojem služby obecného hospodářského zájmu.
Jelikož členské státy mají volnost výběru praktických způsobů pro zajištění dodržování této podmínky, jsou‑li způsoby stanovování vyrovnání objektivní a průhledné, posouzení Komise v tomto smyslu se musí opírat o analýzu konkrétních právních a hospodářských podmínek, s ohledem na něž byla stanovena částka vyrovnání.
Jestliže tedy Komise opomene v případě, že členský stát použije několik opatření v rámci vyrovnání, provést samostatné posouzení parametrů financování týkajících se jednoho z opatření, provádí neúplný přezkum dotčeného opatření podpory. I když se totiž připustí, že se jedná o vyrovnání, která slouží pouze k nápravě značného zpoždění plateb, a která musí být následně vrácena, nelze vyloučit, že příjemcům poskytují výhodu, i když dočasnou, a že je tedy lze považovat za rozličná opatření v rámci vyrovnání.
(viz body 189, 191, 192, 214, 215)
7. V oblasti státních podpor mohou šíře rozsahu vyšetřování provedeného Komisí při předběžném přezkumu i složitost posuzovaného spisu ukazovat, že dotčené řízení trvalo mnohem déle, než obvykle vyžaduje prvotní přezkum provedený podle ustanovení čl. 88 odst. 3 ES. Tato okolnost přitom představuje indicii o závažných obtížích.
(viz bod 285)
8. Čtvrté kritérium stanovené rozsudkem Altmark, vycházející z přezkumu nákladů vůči průměrnému, správně řízenému a přiměřeně vybavenému podniku, které musí být užito pro určení výše nezbytného vyrovnání, není-li výběr podniku, který má být pověřen plněním povinností veřejné služby, učiněn v rámci řízení o zadání veřejné zakázky, a tedy pro odhalení existence případné státní podpory, není třeba brát v úvahu pro posouzení slučitelnosti podpory na základě čl. 86 odst. 2 ES.
(viz body 289, 292)
9. Za současného stavu unijního práva se kritérium hospodářské efektivity podniku, kterému veřejný orgán svěřil poskytování služby obecného hospodářského zájmu, nebere v úvahu pro posouzení, zda je státní podpora poskytnutá takovému podniku slučitelná s ohledem na čl. 86 odst. 2 ES.
Jestliže totiž toto ustanovení ukládá posouzení přiměřenosti poskytnuté podpory, je tomu pouze za účelem zamezit tomu, aby podniku byly přiznány finanční prostředky překračující čisté náklady, které mu vznikly při zajišťování veřejné služby, kterou je pověřen.
V případě, že neexistuje harmonizovaná právní úprava Společenství, však Komise není oprávněna vyjadřovat se k rozsahu úkolů veřejné služby, tedy k úrovni nákladů spojených s touto službou, ani k vhodnosti politických rozhodnutí přijatých v tomto ohledu vnitrostátními orgány, ani k hospodářské efektivitě veřejnoprávního provozovatele.
(viz body 293, 294, 300)