USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(samosoudce)
18. prosince 2015
Věc F‑128/11
Carlo De Nicola
v.
Evropská investiční banka (EIB)
„Veřejná služba – Zaměstnanci EIB – Hodnocení – Hodnotící zpráva za rok 2010 – Zpochybňování – Vnitřní řízení – Podmínky – Zpětvzetí – Žaloba – Právní zájem na podání žaloby – Neexistence – Přiměřená lhůta – Nedodržení – Zjevná nepřípustnost“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, kterou se C. De Nicola domáhá zaprvé zrušení elektronické zprávy sekretariátu odvolacího výboru Evropské investiční banky (EIB nebo dále jen „Banka“) ze dne 4. července 2011, kterou byl vyzván k odstranění vad interního odvolání, které podal dne 26. března 2011 proti jeho hodnotící zprávě za rok 2010, jakož i zrušení elektronické zprávy téhož sekretariátu ze dne 12. srpna 2011, kterou byl informován, že odvolací výbor vzal na vědomí jeho zpětvzetí odvolání v odvolacím řízení před odvolacím výborem; zadruhé zrušení rozhodnutí prezidenta EIB dne 6. září 2011, odmítající jeho žádost o zahájení smírčího řízení ve věci jeho hodnotící zprávy za rok 2010; zatřetí zrušení zásad pro hodnocení zaměstnanců Banky v hodnotícím řízení 2010; začtvrté zrušení hodnotící zprávy za rok 2010; zapáté zrušení všech následných a předběžných souvisejících aktů, včetně rozhodnutí o povýšení za rok 2010, a konečně zašesté uložení Bance nahradit majetkovou a nemajetkovou újmu, které jsou důsledkem hodnotící zprávy za rok 2010, jakož i zaplacení nákladů, úroků a náhrady za měnové znehodnocení z přiznaných částek.
Rozhodnutí: Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná. Carlo De Nicola ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada nákladů vynaložených Evropskou investiční bankou.
Shrnutí
1. Žaloby úředníků – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Hodnocení – Zpochybnění – Odvolací výbor a smírčí řízení – Nezávazný charakter – Možnost použít dvě řízení proti téže hodnotící zprávě – Meze
(Služební řád úředníků, články 90 a 91; pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, články 22 a 41)
2. Žaloby úředníků – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Lhůty – Požadavek přiměřené lhůty – Spor v oblasti hodnocení zaměstnanců – Počátek běhu lhůty
(Služební řád úředníků, články 90 a 91; pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, články 22 a 41)
1. Pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky přiznává zaměstnancům Banky možnost požádat – před tím, než se obrátí na soud, a pokud si to přejí – o zahájení řízení ad hoc, jakým je řízení před odvolacím výborem, právě za účelem předběžně ověřit, nezávislým orgánem mimo službu, do níž zaměstnanec náleží, legalitu hodnotící zprávy a dokonce případně dosáhnout její plné změny, jelikož odvolací výbor může v celém rozsahu nahradit svým posouzením posouzení hodnotitele.
Jiným řízením daným k dispozici zaměstnancům Banky, aby zpochybnili akt nepříznivě zasahující do jejich právního postavení, je smírčí řízení stanovené a upravené v článku 41 pracovního řádu zaměstnanců.
Tato dvě fakultativní řízení mimoto nejsou alternativní, jedno nevylučuje druhé, a dotčený zaměstnanec je dokonce může využít souběžně nebo odděleně.
Tato fakultativní interní námitková řízení Banky však nesmějí byt užita zneužívajícím způsobem nebo narušovat dodržování zásady právní jistoty, která představuje podstatnou záruku každého správního aktu, který může vyvolat právní účinky vůči osobám, kterým je určen.
(viz body 85 až 88)
Odkazy:
Soud prvního stupně: rozsudek ze dne 23. února 2001, De Nicola v. EIB, T‑7/98, T‑208/98 a T‑109/99, EU:T:2001:69, bod 96
2. Zaměstnanci Evropské investiční banky podobně jako jiní zaměstnanci a úředníci ve službě Unie mohou použít ve sporech se svými správními útvary dvoustupňové soudní řízení na přezkum legality správních aktů nepříznivě zasahujících do jejich právního postavení. První stupeň je jim přímo přístupný před Soudem pro veřejnou službu a druhý stupeň, ve formě kasačního opravného prostředku omezeného však na právní otázky, je jim k dispozici před Tribunálem Evropské unie. Nakonec mohou využít řízení o přezkumu rozsudku o kasačním opravném prostředku, avšak podnět k tomuto řízení a řízení samotné spadá do výlučné pravomoci Soudního dvora Evropské unie a není tak přístupné účastníkům řízení. Případný rozsudek Soudního dvora přezkoumávající rozsudek Tribunálu Evropské unie o kasačním opravném prostředku nicméně představuje další záruku přezkumu legality dotčeného správního aktu, která je v konečném důsledku ku prospěchu účastníků řízení.
Naproti tomu, pokud jde o dodržení zásady právní jistoty, ani předpisy primárního unijního práva upravující fungování Banky ani její pracovní řád zaměstnanců neobsahují taková ustanovení, jaká jsou uvedena v článcích 90 a 91 služebního řádu úředníků Evropské unie stanovící propadné lhůty pro napadení, před unijním soudem, aktů nepříznivě zasahujících do právního postavení přijatých Bankou, s tím, že po uplynutí těchto lhůt, může být akt nepříznivě zasahující do právního postavení v zásadě považován za konečný.
V tomto ohledu ve sporech v oblasti hodnocení zaměstnanců mezi Bankou a jejími zaměstnanci může být lhůta přesahující osm měsíců pro předložení věci Soudu pro veřejnou službu, běžící ode dne oznámení aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení dotyčného zaměstnance, považována za přiměřenou lhůtu, avšak za podmínky zaprvé, že případné řízení před odvolacím výborem proti uvedenému aktu bylo dotyčným zaměstnancem zahájeno v přiměřené lhůtě, a/nebo zadruhé, že dotyčný podal případný návrh na smírčí řízení rovněž v přiměřené lhůtě, a to ve vztahu ke všem okolnostem dané věci.
(viz body 89 až 91)
Odkazy:
Tribunál Evropské unie: rozsudek ze dne 16. září 2013, De Nicola v. EIB, T‑264/11 P, EU:T:2013:461, bod 52