USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhého senátu)
26. června 2008
Věc F-108/07
Bart Nijs
v.
Účetní dvůr Evropských společenství
„Veřejná služba – Úředníci – Článek 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu prvního stupně – Stručný popis žalobních důvodů v žalobě – Neexistence předchozí stížnosti – Zjevná nepřípustnost“
Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se B. Nijs domáhá zrušení rozhodnutí Účetního dvora o obnovení mandátu generálního tajemníka Účetního dvora na šestileté období ode dne 1. července 2007 a, podpůrně, rozhodnutí uvedeného generálního tajemníka, jako orgánu oprávněného ke jmenování, ze dne 8. prosince 2006 nepovýšit žalobce v rámci hodnotícího období 2004, přijaté na základě rozsudku Soudu prvního stupně ze dne 3. října 2006, Nijs v. Účetní dvůr (T-171/05, Sb. VS s. I‑A‑2‑195 a II-A-2-999), jakož i rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 12. července 2007 o zamítnutí jeho stížnosti.
Rozhodnutí: Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná. Žalobci se ukládá náhrada veškerých nákladů řízení.
Shrnutí
1. Řízení – Přípustnost žalob – Posouzení s ohledem na pravidla platná v okamžiku podání žaloby
(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 76)
2. Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální náležitosti
[Statut Soudního dvora, čl. 19 třetí pododstavec, a příloha I, čl. 7 odst. 1 a 3; jednací řád Soudu prvního stupně, čl. 44 odst. 1 písm. c)]
1. Ačkoli pravidlo stanovené v článku 76 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, podle kterého Soud může návrh zamítnout usnesením, jsou-li dány zjevné důvody pro odmítnutí nebo zamítnutí návrhu, je procesním pravidlem, které se použije jako takové ode dne svého vstupu v platnost na všechny spory probíhající před Soudem, není tomu tak v případě pravidel, na základě kterých Soud podle tohoto článku může považovat návrh za zjevně nepřípustný a kterými mohou být pouze pravidla použitelná ke dni podání návrhu.
(viz bod 25)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 11. prosince 2007, Martin Bermejo v. Komise, F‑60/07, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 25
2. Na základě čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu prvního stupně musí návrh na zahájení řízení uvádět zejména předmět sporu a obsahovat stručný popis uplatňovaných žalobních důvodů. Tyto údaje musí být dostatečně jasné a přesné pro to, aby umožnily žalovanému připravit svou obranu a Soudu pro veřejnou službu rozhodnout o žalobě případně i bez dalších informací. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je třeba pro to, aby byla žaloba přípustná, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly, přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně, z textu samotné žaloby.
Je tomu tak tím spíše, že podle čl. 7 odst. 3 přílohy I statutu Soudního dvora zahrnuje písemná část řízení před Soudem pro veřejnou službu, nerozhodne-li tento soud jinak, v zásadě pouze jednu výměnu spisů. Navíc podle čl. 19 třetího pododstavce uvedeného statutu, který se na řízení před Soudem pro veřejnou službu uplatní v souladu s čl. 7 odst. 1 přílohy I téhož statutu, musí být úředník zastoupen advokátem. Základní úloha posledně jmenovaného, jako pomocné soudní osoby, je právě podložit návrhová žádání žaloby dostatečně srozumitelnou a ucelenou právní argumentací, právě s ohledem na skutečnost, že písemná část řízení před Soudem pro veřejnou službu zahrnuje v zásadě pouze jednu výměnu spisů.
Vyžadované požadavky na jasnost a přesnost nemůže splňovat žaloba, ve které jsou skutkové okolnosti uvedeny nejasně a zmateně, aniž by si je čtenář mohl užitečně spojovat s některým z návrhových žádání žaloby nebo s některým z žalobních důvodů uplatněných na její podporu.
(viz body 28 až 31)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 28. dubna 1993, De Hoe v. Komise, T‑85/92, Recueil, s. II‑523, bod 20; 21. května 1999, Asia Motor France a další v. Komise, T‑154/98, Recueil, s. II‑1703, bod 42; 15. června 1999, Ismeri Europa v. Účetní dvůr, T‑277/97, Recueil, s. II‑1825, bod 29