Žaloba podaná dne 15. srpna 2008 - Melli Bank v. Rada

(Věc T-332/08)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Melli Bank plc (Londýn, Spojené království) (zástupci: R. Gordon, QC, M. Hoskins, barrister, a T. Din, solicitor)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání žalobkyně

určit, že bod 4 oddílu B přílohy k rozhodnutí Rady 2008/475/ES o omezujících opatřeních vůči Íránu je neplatný v rozsahu, v němž se vztahuje na Malli Bank plc;

určit, že čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení Rady č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu je nepoužitelný, shledá-li Soud, že čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení je ve skutečnosti donucující povahy;

uložit Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V této věci se žalobkyně domáhá částečného zrušení rozhodnutí Rady 2008/475/ES ze dne 23. června 2008¹, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu, v rozsahu, v němž je žalobkyně zahrnuta na seznam fyzických a právnických osob, subjektů a orgánů, jejichž finanční prostředky a hospodářské zdroje jsou v souladu s uvedeným ustanovením zmrazeny. Žalobkyně totéž rozhodnutí napadla ve věci C-246/08, Melli Bank v. Rada².

Na podporu své žaloby v této věci žalobkyně tvrdí, že Rada porušila svou povinnost podat odůvodnění, jelikož nepředložila žádné individuální a zvláštní důvody pro zahrnutí žalobkyně na seznam. Žalobkyně tvrdí, že byla zahrnuta na seznam nikoli z důvodu, že by sama byla zapojena do poskytování podpory jaderným činnostem Íránu, ale pouze z důvodu, že je dceřinou společností mateřské společnosti, o níž se má za to, že do takových činností zapojena je.

Žalobkyně dále tvrdí, že pokud je třeba čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení Rady (ES) č. 423/2007³ vykládat v tom smyslu, že Radě ukládá povinnost zahrnout na seznam jakoukoli dceřinou společnost vlastněnou nebo ovládanou mateřskou společností, která sama byla zahrnuta na seznam fyzických a právnických osob, subjektů a orgánů, jejichž finanční prostředky a hospodářské zdroje jsou zmrazeny, mělo by toto ustanovení být prohlášeno za nepoužitelné, jelikož je v rozporu se zásadou proporcionality.

Žalobkyně má za to, že povinné zahrnutí dceřiné společnosti na seznam není nezbytné ani není vhodné k dosažení účelu nařízení, jelikož zahrnutí mateřské společnosti na seznam brání dceřiné společnosti se sídlem v Evropské unii, aby od mateřské společnosti přijímala pokyny, které by přímo či nepřímo mařily účinek zahrnutí mateřské společnosti na seznam.

Konečně, žalobkyně tvrdí, že čl. 7 odst. 2 písm. d) uvedeného nařízení Rady by mělo být vykládáno v tom smyslu, že Radě přiznává prostor pro uvážení, zda na seznam zahrne dceřinou společnost mateřské společnosti, která je již v seznamu zahrnuta, a nikoli v tom smyslu, že v tomto ohledu ukládá Radě povinnost.

____________

¹ - Úř. věst. 2008 L 163, s. 29.

² - Úř. věst. 2008 C 197, s. 34.

³ - Nařízení Rady (ES) č. 423/2007 ze dne 19. dubna 2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. 2007 L 103, s. 1).