Žaloba podaná dne 30. března 2012 - Německo v. Komise

(Věc T-143/12)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Spolková republika Německo (zástupci: T. Henze, K. Petersen a U. Soltész, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil článek 1 rozhodnutí žalované K (2012) 184 v konečném znění ze dne 25. ledna 2012 o opatření Německa C 36/2007 (ex NN 25/2007) ve prospěch společnosti Deutsche Post AG;

zrušil články 4 až 6 rozhodnutí žalované K (2012) 184 v konečném znění ze dne 25. ledna 2012 o opatření Německa C 36/2007 (ex NN 25/2007) ve prospěch společnosti Deutsche Post AG;

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně deset žalobních důvodů.

První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU konstatováním, že "dotování penzí" zvýhodnilo jeden podnik.

"Dotování penzí" bylo poskytnuto přímo Postbeamtenversorgungskasse (PBVK), nepřímo poštovním úředníkům v penzi, a ne tedy žádnému podniku. Nejedná se ani o nepřímou podporu ve prospěch Deutsche Post AG (dále jen "DPAG").

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU konstatováním, že "dotování penzí" vyrovnalo náklady, které je "obvykle" povinen nést podnik.

"Dotování penzí" vyrovnává v plném rozsahu sociální náklady, jež jsou v rámci hospodářské soutěže neobvyklé, které podniky "obvykle" nejsou povinny nést. Náklady vyrovnané "dotováním penzí" představují krom toho "zvláštní zatížení" ve smyslu rozsudku Combus².

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU (podpůrně: čl. 107 odst. 3 SFEU) zohledněním výnosů z regulovaných cen.

"Komparativní výhoda" nemá svůj původ v "dotování penzí" a je na něm zcela nezávislá. "Komparativní výhoda" má svůj původ v regulovaných cenách a tedy v nestátních prostředcích (rozsudek Preussen Elektra⁴). Nedochází k žádnému dvojímu vyrovnávání nákladů. S vnitřním trhem tedy není prohlašována za neslučitelnou "podpora" a u částky požadované k vrácení se nejedná o "podporu". "Podpora" je vzata pouze jako záminka pro odčerpání výnosů DPAG.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení článku 107 a 108 SFEU a nařízení (ES) č. 659/1999 nepřípustným odčerpáváním výnosů z regulovaných cen v řízení o státní podpoře - zneužití pravomoci/zneužití řízení.

Výnosy může Komise touto formou přípustným způsobem odčerpávat pouze v rámci nařízení (ES) č. 1/2003, ne však v řízení o státní podpoře.

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení článku 107 a 108 SFEU a nařízení č. 659/1999 nepřípustným stíháním "křížových dotací" v řízení o státní podpoře - zneužití pravomoci/zneužití řízení.

Jakékoli "křížové dotace" pocházejí z regulovaných cen, z nestátních prostředků a nepochází tedy ze státní podpory. Takovéto "křížové dotace" rovněž nemohou být stíhány v rámci řízení o státní podpoře.

Šestý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU (podpůrně: čl. 107 odst. 3 SFEU) chybnými výpočty v rámci porovnání sociálních nákladů.

Referenční hodnoty vytvořené Komisí při zahrnutí podílů zaměstnanců jsou chybně přemrštěné, protože zaměstnavatel podle německého práva upravujícího sociální pojištění nese pouze podíl připadající na zaměstnavatele. Vzhledem k tomu, že podíly připadající na zaměstnance byly Komisí zohledněny již v rámci platového základu ("fiktivní hrubý plat"), vede opětovné zohlednění v rámci referenční hodnoty ke dvojímu započtení. Rovněž zvýšení platového základu je chybné, protože platy poštovních úředníků byly vyšší, než mzdová úroveň soukromých soutěžitelů.

Sedmý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU (podpůrně: čl. 107 odst. 3 SFEU) konstatováním, že "dotování penzí" představuje i pokud jde o období 1995-2002 státní podporu (neslučitelnou s vnitřním trhem).

Osmý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 108 odst. 1 SFEU a čl. 1 písm. b) bodu i) nařízení č. 659/1999 konstatováním, že dotování penzí představuje novou podporu.

Konstatování Komise jsou založena na nedostatečném zabývání se skutkovým stavem.

Devátý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 14 odst. 1 a čl. 7 odst. 5 nařízení č. 659/1999 tím, že v čl. 4 odst. 1 a čl. 4 odst. 4 bylo nařízeno požadovat vrácení a uložena povinnost zabránit, které právo upravující státní podpory nezná.

Požadavku vrácení ve smyslu čl. 4 odst. 1 nepodléhá "podpora", nýbrž výnosy DPAG z regulovaných cen za listovní služby. Nařízení ukončit protiprávní jednání nemůže být splněno prostřednictvím snížení "podpory". Snížení "dotování penzí" by na výši "komparativní výhody" nemělo žádný dopad. Ukončení ve smyslu čl. 4 odst. 4 si vyžaduje změnu cenové regulace a zasahuje tedy do výsostného práva žalobkyně provádět regulaci.

Desátý žalobní důvod vycházející z porušení článku 6 SEU, článku 41 Listiny základních práv Evropské unie, článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zásady řádné správy, jakož i čl. 10 odst. 1 nařízení č. 659/1999 z důvodu nepřiměřeně dlouhé doby trvání řízení a z důvodu nečinnosti Komise.

____________

¹ - Rozsudek Soudu ze dne 16. března 2004, Danske Busvognmænd v. Komise (T-157/01, Recueil, s. II-917).

² - Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. března 2001, Preussen Elektra (C-379/98, Recueil, s. I-2099).

³ - Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1).

⁴ - Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, 4. 1. 2003, s. 1).