STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
HENRIKA SAUGMANDSGAARDA ØE
přednesené dne 1. června 2016(1)
Věc C‑166/15
Aleksandrs Ranks
Jurijs Vasiļevičs
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rīgas apgabaltiesas Krimināllietu tiesu kolēģija (trestní senát krajského soudu v Rize, Lotyšsko)]
„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 91/250/EHS – Právní ochrana počítačových programů – Prodej nepůvodních rozmnoženin počítačových programů – Rozmnoženiny, které jsou součástí jiného než původního hmotného nosiče – Existence porušení práva na šíření – Možnost dovolávat se vyčerpání práva na šíření – Existence porušení práva na rozmnožování“
I – Úvod
1. Usnesením ze dne 18. března 2015, došlým Soudnímu dvoru dne 13. dubna 2015, položil Rīgas apgabaltiesas Krimināllietu tiesu kolēģija (trestní senát krajského soudu v Rize, Lotyšsko) dvě předběžné otázky týkající se výkladu článků 4 a 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/24/ES ze dne 23. dubna 2009 o právní ochraně počítačových programů (Úř. věst. 2009, L 111, s. 16).
2. Tato otázka vyvstala v trestním řízení zahájeném proti Aleksandrsi Ranksovi a Jurijsi Vasiļevičsovi (dále společně jen „obžalovaní“) především z důvodu údajného porušení autorských práv společnosti Microsoft Corporation (dále jen „Microsoft“) způsobeného prodejem rozmnoženin počítačových programů, které byly součástí jiného než původního hmotného nosiče.
II – Právní rámec
3. Jak je stanoveno v článku 10 směrnice 2009/24, touto směrnicí se zrušuje směrnice Rady 91/250/EHS ze dne 14. května 1991 o právní ochraně počítačových programů (Úř. věst. 1991, L 122, s. 42), ve znění směrnice Rady 93/98/EHS ze dne 29. října 1993 o harmonizaci doby ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících (Úř. věst. 1993, L 290, s. 9; Zvl. vyd. 17/01, s. 141) (dále jen „směrnice 91/250“).
4. Z článku 11 směrnice 2009/24 vyplývá, že tato směrnice vstoupila v platnost dne 25. května 2009. Z předkládacího usnesení nicméně vyplývá, že skutkové okolnosti relevantní z hlediska sporu v původním řízení proběhly v době od 28. prosince 2001 do 22. prosince 2004. V projednávané věci je proto namístě použít ustanovení obsažená ve směrnici 91/250.
5. Článek 4 směrnice 91/250, který je nadepsán „Úkony podléhající omezení“, stanoví:
„S výhradou ustanovení článků 5 a 6, zahrnují výlučná práva nositele práv ve smyslu článku 2 právo činit sám a právo udělovat svolení jinému k:
a) stálému nebo dočasnému rozmnožování počítačového programu jako celku nebo jeho části, a to jakýmikoliv prostředky a v jakékoliv formě. Pokud je takové rozmnožování nezbytné pro zavedení, zobrazení, provoz, přenos nebo ukládání počítačového programu do paměti, vyžadují tyto rozmnožovací úkony svolení nositele práva;
[…]
c) jakékoliv formě veřejného šíření, včetně pronájmu, jehož předmětem je původní počítačový program nebo jeho rozmnoženiny. První prodej rozmnoženiny počítačového programu ve Společenství provedený nositelem práv nebo s jeho svolením je vyčerpáním práva na šíření této rozmnoženiny v rámci Společenství s výjimkou práva na kontrolu dalšího pronájmu počítačového programu nebo jeho rozmnoženin“.
6. Článek 5 směrnice 91/250, nadepsaný „Výjimky z úkonů podléhajících omezení“, zní takto:
„1. Pokud nejsou ve smlouvě sjednána zvláštní ustanovení, nevyžadují svolení nositele práv úkony uvedené v čl. 4 písm. a) a b), pokud se jedná o úkony nezbytné k tomu, aby umožnily oprávněnému nabyvateli užívat počítačový program způsobem, ke kterému je určen, včetně opravy chyb.
2. Oprávněnému uživateli počítačového programu nemůže být smluvně bráněno, aby z něho pořizoval záložní rozmnoženinu, pokud je nezbytná pro užívání programu.
[…]“
7. Článek 7 směrnice 91/250, nadepsaný „Zvláštní ochranná opatření“, stanoví:
„1. Členské státy přijmou v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy a aniž tím jsou dotčena ustanovení článků 4, 5 a 6 přiměřená opatření týkající se osob, které se dopustí některého z činů uvedených v písm. a), b) a c) uvedených níže:
a) uvádění do oběhu rozmnoženiny počítačového programu s vědomím nebo s důvodným podezřením, že se jedná o nepovolenou rozmnoženinu;
b) držení rozmnoženiny počítačového programu pro obchodní účely s vědomím nebo s důvodným podezřením, že se jedná o nepovolenou rozmnoženinu;
[…]
2. Jakákoliv nepovolená rozmnoženina počítačového programu může být podle právních předpisů příslušného členského státu zabavena.
[…]“
III – Spor v původním řízení a předběžné otázky
8. Obžalovaní, kteří jednali společně na základě předběžné dohody, prodali v období od 28. prosince 2001 do 22. prosince 2004 na internetovém aukčním portálu, který je provozován prostřednictvím internetové stránky www.ebay.com, více než 3 000 rozmnoženin počítačových programů chráněných autorským právem.
9. Nositelkou autorských práv k počítačovým programům, které byly tímto způsobem prodávány, včetně programů nazvaných „Windows 95“, „Windows 98“, „Windows 2000 Professional“, „Windows Millenium“, „Windows XP Home 2002“, „Office 2000 Professional“, „Office XP Small Business“ a „Office 2003“, je společnost Microsoft.
10. Celkovou částku, kterou obžalovaní tímto prodejem získali, se nepodařilo během vyšetřování přesně vyčíslit. Bylo nicméně zjištěno, že prostřednictvím platebního systému „PayPal“, který je provozován prostřednictvím internetové stránky www.ebay.com, obdrželi obžalovaní částku ve výši 229 724,67 eura.
11. V rámci výše uvedeného prodeje obžalovaní prodali zejména:
– rozmnoženinu programu „Windows Millenium Edition“, která mohla být podle licenčních podmínek dodávána pouze s novým počítačem („for distribution only with a new PC“);
– dvě rozmnoženiny programu „Windows 2000 Professional OEM“, včetně návodu k použití a osvědčení o pravosti, které znalec označil za nepovolené rozmnoženiny kompaktního disku a instalačního programu „Microsoft Windows 2000 Professional“;
– třicet rozmnoženin programu „Windows 98 Second Edition OEM“, včetně návodu k použití a osvědčení o pravosti, které znalec označil za nepovolené rozmnoženiny kompaktních disků a instalačních programů „Microsoft Windows 98 Starts Here 4/98“ a „Microsoft Windows 98 Second Edition“.
12. Předkládající soud upřesňuje, že obžalovaní byli obviněni ze spáchání těchto trestných činů:
– nezákonný prodej předmětů chráněných autorskými právy, rozmnožených nebo jiným způsobem užitých v rozporu s autorskými právy, a to prostřednictvím zločinného spolčení (čl. 149 odst. 3 trestního zákoníku ve znění platném k 17. říjnu 2002);
– úmyslné nezákonné užití cizí ochranné známky, které závažně porušuje osobní práva a zájmy chráněné zákonem (čl. 206 odst. 2 trestního zákoníku), a
– výkon neregistrované hospodářské činnosti, které závažně porušuje osobní zájmy chráněné zákonem (čl. 207 odst. 2 trestního zákoníku).
13. Rozsudkem Rīgas pilsētas Vidzemes priekšpilsētas tiesa (soud obvodu Vidzeme města Rigy, Lotyšsko) ze dne 3. ledna 2012 byli obžalovaní uznáni vinnými ze spáchání trestných činů uvedených v čl. 149 odst. 3 a čl. 206 odst. 2 trestního zákoníku a bylo jim uloženo částečně nahradit škodu a zaplatit veškeré náklady spojené s řízením. Obžalovaní byli uznáni nevinnými ze spáchání trestných činů uvedených v čl. 207 odst. 2 trestního zákoníku.
14. Předkládající soud rozsudkem ze dne 22. března 2013 zrušil rozsudek vydaný v prvním stupni v rozsahu, v němž se týkal odsouzení obžalovaných na základě čl. 149 odst. 3 trestního zákoníku a uloženého trestu. Výše uvedený soud nicméně odsoudil obžalované na základě čl. 149 odst. 3 trestního zákoníku ve znění platném k 17. říjnu 2002. Zbývající část rozsudku nebyla změněna.
15. Latvijas Republikas Augstākās tiesas Senāts (nejvyšší soud Lotyšska) usnesením ze dne 13. října 2013 zrušil rozsudek ze dne 22. března 2013 v plném rozsahu a vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání.
16. Předkládající soud rozhodnutím ze dne 8. října 2013 opět připustil k odvolacímu řízení trestní věc týkající se obvinění obžalovaných na základě čl. 149 odst. 3 (ve znění platném k 31. prosinci 2010), čl. 206 odst. 2 a čl. 207 odst. 2 trestního zákoníku.
17. V souvislosti s otázkou, zda je za okolností věci v původním řízení relevantní rozsudek UsedSoft(2), se Rīgas apgabaltiesas Krimināllietu tiesu kolēģija (trestní senát krajského soudu v Rize) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Může se osoba, která nabyla ‚použitý‘ počítačový program s licencí na disku, který není původní, funguje a žádný jiný uživatel ho neužívá, na základě čl. 5 odst. 1 a čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 dovolávat vyčerpání práva na šíření exempláře (rozmnoženiny) tohoto počítačového programu, kterou první kupující nabyl od nositele práv s původním diskem, ale disk byl poškozen, a pokud první nabyvatel svůj exemplář (rozmnoženinu) smazal nebo ji již nepoužívá?
2) Je-li odpověď na první otázku kladná, má tedy osoba, která se může dovolávat vyčerpání práva na šíření exempláře (rozmnoženiny) počítačového programu, právo dále prodat tento počítačový program na disku, který není původním diskem, třetí osobě, ve smyslu čl. 4 odst. 2 a čl. 5 odst. 2 směrnice 2009/24?“
IV – Řízení před Soudním dvorem
18. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce došla kanceláři Soudního dvora dne 13. dubna 2015.
19. Písemná vyjádření předložili obžalovaní, Microsoft a italská, lotyšská a polská vláda, jakož i Evropská komise.
20. Na jednání konaném dne 16. března 2016 přednesli vyjádření zástupci obžalovaných a společnosti Microsoft, lotyšská vláda a Komise.
V – Analýza předběžných otázek
21. Otázky položené Soudnímu dvoru se týkají existence porušení autorských práv, způsobeného prodejem uskutečněným bez svolení nositele práv, jehož předmětem byly rozmnoženiny počítačových programů pořízené bez svolení nositele práv na jiném než původním hmotném nosiči (dále jen „nepůvodní rozmnoženiny“). Tyto otázky se tedy netýkají situace, kdy jsou nositelem práv nebo s jeho svolením prodávány rozmnoženiny pořízené nositelem práv nebo s jeho svolením na původním hmotném nosiči (dále jen „původní rozmnoženiny“).
22. Ve sporu v původním řízení jsou obžalovaní obviněni z prodeje několika tisíc nepůvodních hmotných rozmnoženin počítačových programů, k nimž měla autorská práva společnost Microsoft. Obžalovaní v písemném vyjádření uvedli, že tyto rozmnoženiny zakoupili od podniků či jednotlivců, kteří je již nepoužívali.
23. Prodejem nepůvodních hmotných rozmnoženin by mohla být porušena dvě výlučná práva, která nositeli práv přiznává čl. 4 písm. a) a c) směrnice 91/250: výlučné právo činit sám a udělovat svolení jinému k stálému nebo dočasnému rozmnožování počítačového programu (dále jen „právo na rozmnožování“), jakož i výlučné právo činit sám a udělovat svolení jinému k jakékoliv formě veřejného šíření, včetně pronájmu, jehož předmětem je původní počítačový program nebo jeho rozmnoženiny (dále jen „právo na šíření“).
24. Přestože je v položených otázkách výlučně zmíněno pouze vyčerpání práva na šíření, tyto otázky se týkají i ustanovení, v nichž jsou stanoveny výjimky z práva na šíření, tj. ustanovení obsažených v čl. 5 odst. 1 a 2 směrnice 91/250.
25. Z tohoto důvodu se domnívám, že znění otázek, které byly položeny Soudnímu dvoru, by mělo být upraveno níže uvedeným způsobem. Podstatou otázek předkládajícího soudu, jež je namístě analyzovat současně, je, zda čl. 4 písm. a) a c), jakož i čl. 5 odst. 1 a 2 směrnice 91/250 musí být vykládány v tom smyslu, že k porušení výlučných práv na rozmnožování a na šíření, jež náleží nositeli práv, dochází v případě, že uživatel pořizuje bez svolení nositele práv rozmnoženinu počítačového programu na jiném než původním hmotném nosiči a tentýž nebo jiný uživatel tuto rozmnoženinu bez svolení nositele práv prodává, a to dokonce i v situaci, kdy:
– původní hmotný nosič byl poškozen a
– osoba, která tuto rozmnoženinu prodává, učiní nepoužitelnými veškeré další rozmnoženiny, které vlastní.
A – K přípustnosti položených otázek
26. Lotyšská vláda vyjádřila pochybnosti týkající se přípustnosti otázek, jež položil předkládající soud, vzhledem k tomu, že tyto otázky odkazují na prodej nepůvodních rozmnoženin s licencí, kdežto v předkládacím rozhodnutí jsou zmiňovány znalecké zprávy, které poukazují na prodej padělaných rozmnoženin. Domnívám se proto, že položené otázky nejsou pro vyřešení sporu v původním řízení relevantní.
27. V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora je v rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy zavedené článkem 267 SFEU věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci posoudil jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání svého rozsudku, tak relevanci otázek, které Soudnímu dvoru klade. Soudní dvůr je tedy v zásadě povinen odpovědět na otázky týkající se výkladu práva EU, které mu byly položeny(3).
28. Odmítnutí ze strany Soudního dvora rozhodnout o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané vnitrostátním soudem je možné pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny(4).
29. Jak uvedla i sama lotyšská vláda během jednání, v projednávané věci bude kvalifikace „padělku“ záviset na tom, jakým způsobem zodpoví Soudní dvůr položené otázky. Pokud by například Soudní dvůr rozhodl v tom smyslu, že za takových okolností, jaké nastaly ve sporu v původním řízení, nedochází v důsledku pořizování a prodeje nepůvodních hmotných rozmnoženin k porušení práv na rozmnožování a na šíření, vnitrostátní soud již nebude moci tyto rozmnoženiny považovat za padělané rozmnoženiny.
30. Za těchto podmínek mám za to, že položené otázky mají přímý vztah k předmětu sporu v původním řízení, a jsou tudíž přípustné.
B – K existenci porušení práva na šíření nepůvodních hmotných rozmnoženin počítačových programů prodejem
31. Nejprve je namístě ověřit, zda musí být čl. 4 písm. c) směrnice 91/250 vykládán v tom smyslu, že za okolností uvedených v bodě 28 tohoto stanoviska dochází k porušení výlučného práva na šíření, jež náleží nositeli práv.
32. Z první věty tohoto ustanovení vyplývá, že k porušení práva dochází, pokud je bez svolení nositele práv veřejně šířen původní počítačový program nebo jeho rozmnoženina. Ve sporu v původním řízení je zjevné, že obžalovaní prodali na internetovém aukčním portálu, který je provozován prostřednictvím internetové stránky www.ebay.com, několik tisíc nepůvodních hmotných rozmnoženin počítačových programů bez svolení nositele práv, tj. společnosti Microsoft. Nebylo ostatně zpochybněno, že tyto prodeje představují šíření ve smyslu výše uvedeného ustanovení.
33. Znamená to tedy, že prodeje rozmnoženin, které jsou dotčeny ve sporu v původním řízení, představují porušení práva společnosti Microsoft na šíření, ledaže by bylo prokázáno, že se na tyto prodeje vztahuje výjimka z práva na šíření. Ve vyjádřeních předložených Soudnímu dvoru je v této souvislosti většinou uváděna otázka, zda takovéto prodeje spadají pod pravidlo vyčerpání práva na šíření, které je stanoveno v čl. 4 písm. c) druhé větě směrnice 91/250.
34. Z vyjádření předložených Soudnímu dvoru lze vyvodit tři různé postoje k otázce, zda lze na nepůvodní hmotné rozmnoženiny uplatnit pravidlo vyčerpání práva.
35. Microsoft spolu s italskou a polskou vládou prosazují striktní postoj v tom smyslu, že na nepůvodní hmotnou rozmnoženinu se pravidlo vyčerpání práva na šíření nemůže nikdy vztahovat, takže takováto rozmnoženina nemůže být nikdy prodávána uživatelem bez svolení nositele práv.
36. Z liberálního postoje, který obhajují obžalovaní spolu s lotyšskou vládou, vyplývá, že pravidlo vyčerpání práva na šíření se může vztahovat na nepůvodní hmotnou rozmnoženinu za předpokladu, že byly splněny podmínky, jež Soudní dvůr uvedl v rozsudku UsedSoft(5), a sice:
– nositel autorského práva poskytl původnímu nabyvateli výměnou za zaplacení ceny, která mu má zajistit odměnu odpovídající hospodářské hodnotě rozmnoženiny díla, jehož je vlastníkem, k uvedené rozmnoženině užívací právo bez časového omezení, a
– původní nabyvatel, který přistoupí k dalšímu prodeji nepůvodní hmotné rozmnoženiny, musí učinit svou vlastní rozmnoženinu v okamžiku jejího dalšího prodeje nepoužitelnou.
37. Komise navrhuje kompromisní postoj, podle něhož lze řešení, pro které se Soudní dvůr rozhodl v rozsudku UsedSoft(6), vztáhnout na nepůvodní hmotné rozmnoženiny pouze v jediném případě, a sice v případě, že došlo k poškození původní hmotné rozmnoženiny. Vyčerpání práva na šíření se tedy nemůže vztahovat na pořizování nepůvodních hmotných rozmnoženin k jiným účelům, než jsou vyjmenovány v článku 5 směrnice 91/250, zejména k účelu jejich dalšího prodeje. Je-li však nepůvodní hmotná rozmnoženina pořízena v případě poškození původní hmotné rozmnoženiny, lze použít čl. 5 odst. 1 nebo 2 směrnice 91/250, pod podmínkou, že je toto pořízení nezbytné k tomu, aby umožnilo oprávněnému nabyvateli užívat rozmnoženinu způsobem, ke kterému je určena. Z výše uvedeného vyvozuje Komise závěr, že na další prodej nepůvodní hmotné rozmnoženiny pořízené za takovýchto okolností se vztahuje vyčerpání práva za předpokladu, že byly splněny podmínky uvedené ve zmíněném rozsudku, které byly shrnuty v bodě 36 tohoto stanoviska.
38. Níže uvedené skutečnosti hovoří podle mého mínění ve prospěch striktního postoje, který prosazuje Microsoft spolu s italskou a polskou vládou.
39. Zaprvé zastávám názor, že znění čl. 4 písm. c) druhé věty směrnice 91/250, které zavádí v kontextu této směrnice jedinou výjimku z práva na šíření, není slučitelné s liberálním ani s kompromisním postojem, a to ze dvou důvodů, které uvedu níže.
40. Zaprvé ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že vyčerpání práva se může vztahovat pouze na původní rozmnoženinu. V tomto ustanovení se totiž uvádí, že prodej rozmnoženiny počítačového programu provedený nositelem práv nebo s jeho svolením „je vyčerpáním práva na šíření této rozmnoženiny“ (zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska). Jak zdůrazňuje Microsoft, použití výrazu „této rozmnoženiny“ vylučuje možnost dovolávat se pravidla vyčerpání práva, jedná-li se o jakékoli jiné rozmnoženiny než původní rozmnoženinu prodávanou nositelem práv nebo s jeho svolením.
41. Zadruhé, přestože obžalovaní, lotyšská vláda a Komise tvrdí opak, ze znění tohoto ustanovení nevyplývá, že by bylo vyčerpání práva na šíření podmíněno okolností, že další prodejce učinil nepoužitelnými veškeré další rozmnoženiny, které vlastní, ani okolností, že došlo k poškození původní hmotné rozmnoženiny. Toto ustanovení ve skutečnosti stanoví, že vyčerpání práva na šíření se bezpodmínečně týká veškerých původních rozmnoženin prodávaných nositelem práv nebo s jeho svolením.
42. Zadruhé mám za to, že striktní postoj je v souladu s celkovým pojetím pravidla vyčerpání práva na šíření, v té podobě, jaká vyplývá z unijních právních předpisů v oblasti autorského práva, na což poukázala i společnost Microsoft. Obdobné ustanovení, jako je čl. 4 písm. c) druhá věta směrnice 91/250, bylo vloženo především do čl. 4 odst. 2 směrnice 2001/29/ES(7).
43. Výklad tohoto ustanovení podal Soudní dvůr v rozsudku Art & Allposters International(8). Tento rozsudek se týkal porušení autorských práv k obrazům chráněných děl, které byly bez svolení nositele práv přenášeny z papírového plakátu na malířské plátno a následně prodávány na tomto novém nosiči. Soudní dvůr rozhodl, že vyčerpání práva na šíření, které je stanoveno v čl. 4 odst. 2 směrnice 2001/29, se vztahuje pouze na původní nosič prodávaný se svolením nositele práv (papírový plakát) a nemůže být rozšířeno na nový nosič, jehož součástí byl obraz chráněného díla (malířské plátno).
44. Domnívám se, že okolnost, že došlo k poškození původního nosiče, nemůže mít žádný dopad na řešení, pro něž se Soudní dvůr rozhodl v rozsudku Art & Allposters International(9). Případné poškození papírového plakátu nemůže opravňovat uživatele k tomu, aby přenášel obraz na malířské plátno a dále jej prodával bez svolení nositele práv a neporušil přitom jeho právo na šíření. Stejně tak ani poškození knihy neopravňuje vlastníka této knihy k tomu, aby prodával její fotokopie, a poškození vinylové desky neopravňuje k tomu, aby byl obsah této desky přenášen na kompaktní disk, který by byl dále prodáván bez svolení nositele práv.
45. Vyčerpání práva na šíření stanoveného v čl. 4 písm. c) druhé větě směrnice 91/250 se tedy per analogiam vztahuje pouze na původní nosič prodávaný nositelem práv nebo s jeho svolením (původní rozmnoženina). Přestože obžalovaní spolu s lotyšskou vládou a Komisí tvrdí opak, pravidlo vyčerpání práv nelze použít na případ, kdy jsou bez svolení nositele práv dále prodávány jiné nosiče, jejichž součástí je počítačový program (nepůvodní hmotné rozmnoženiny), a to ani v případě, že byl původní nosič poškozen.
46. Zatřetí mám za to, že liberální a kompromisní postoj vychází ze záměny mezi pravidly upravujícími právo na šíření a pravidly týkajícími se práva na rozmnožování.
47. Je tomu tak v případě podmínky, z níž vyplývá, že další prodejce je povinen „učinit nepoužitelnými“ veškeré další rozmnoženiny, které vlastní, a to v okamžiku jejich dalšího prodeje(10). Jak je uvedeno v bodech 70 a 78 rozsudku UsedSoft(11), tato povinnost je totiž uložena osobě, která uskutečňuje další prodej, pod hrozbou porušení práva na rozmnožování. Zmíněná povinnost však není relevantní pro účely určení, zda došlo k porušení práva na šíření.
48. Rovněž kompromisní postoj, který prosazuje Komise(12), vychází z myšlenky, že uživatel pořizující nepůvodní hmotnou rozmnoženinu za podmínek stanovených v čl. 5 odst. 1 nebo 2 směrnice 91/250 má za určitých podmínek právo tuto rozmnoženinu šířit.
49. Zmíněná ustanovení však zavádějí pouze výjimky z práva na rozmnožování. I kdybychom předpokládali, že rozmnoženina byla uživatelem pořízena oprávněně ve smyslu splnění podmínek stanovených v čl. 5 odst. 1 nebo 2 směrnice 91/250, neznamená to, že tento uživatel je oprávněn tuto rozmnoženinu prodávat, aniž by přitom porušil právo na rozmnožování. Součástí práva na pořízení rozmnoženiny pro vlastní potřebu totiž není právo na prodej této rozmnoženiny druhému.
50. Začtvrté se mi jeví, že liberální postoj, který obhajují obžalovaní a lotyšská vláda, i kompromisní postoj, který navrhuje Komise, by vyústil v situaci, kdy bude nabyvateli nepůvodní hmotné rozmnoženiny uloženo důkazní břemeno, jehož splnění bude pro něj obtížné či dokonce neproveditelné.
51. Pokud je mi známo, Soudní dvůr se zatím výslovně nevyjádřil k důkaznímu břemeni týkajícímu se vyčerpání práva v kontextu směrnice 91/250. Z obecných zásad upravujících důkazní břemeno však vyplývá, že je věcí účastníka řízení, který uplatňuje důvody na svou obranu, aby prokázal, že splňuje podmínky, které jsou pro tento účel stanoveny. V oblasti práva ochranných známek Soudní dvůr v souladu s těmito zásadami rozhodl, že je věcí osoby, která se dovolává vyčerpání práva, aby prokázala, že splňuje podmínky, které jsou pro tento účel stanoveny(13). Neshledávám žádný důvod, proč by tento přístup, který je prosazován i v právní teorii, neměl být uplatněn i v oblasti autorského práva(14).
52. S ohledem na výše uvedené zásady je tedy věcí nabyvatele nepůvodní hmotné rozmnoženiny, aby prokázal, že byly splněny podmínky, na něž poukazují obžalovaní spolu s lotyšskou vládou a Komisí, a to zejména podáním důkazů týkajících se poškození původní rozmnoženiny a okolnosti, že osoba uskutečňující další prodej učinila nepoužitelnými veškeré další rozmnoženiny, které vlastní, a to v okamžiku jejich dalšího prodeje. Domnívám se, že podání takovéhoto důkazu je pro nabyvatele obtížné či dokonce neproveditelné, zejména v souvislosti s takovými transakcemi na dálku, jaké jsou dotčeny ve sporu v původním řízení. Rád bych dodal, že pokud nabyvatel nemůže prokázat, že se na zakoupenou rozmnoženinu vztahuje vyčerpání práva, vystavuje se riziku, že tato nepovolená rozmnoženina bude na základě čl. 7 odst. 2 směrnice 91/250 zabavena.
53. A konečně zapáté se mi jeví, že liberální postoj, který obhajují obžalovaní a lotyšská vláda, i kompromisní postoj, který navrhuje Komise, by značně ztížily boj proti padělání rozmnoženin. Jak totiž zdůraznila společnost Microsoft, v praxi lze často jen stěží rozlišit povolenou záložní rozmnoženinu (tj. rozmnoženinu pořízenou v souladu s čl. 5 odst. 2 směrnice 91/250) od padělané rozmnoženiny. Pokud by tedy byl povolen prodej záložních rozmnoženin, jak navrhují obžalovaní, lotyšská vláda a Komise, orgány pověřené bojem proti padělání by musely v praxi čelit značným problémům.
54. S ohledem na všechny důvody, které byly uvedeny výše, se domnívám, že čl. 4 písm. c) směrnice 91/250 musí být vykládán v tom smyslu, že za okolností uvedených v bodě 25 tohoto stanoviska dochází k porušení výlučného práva na šíření, jež náleží nositeli práv.
C – K existenci porušení práva na rozmnožování způsobeného prodejem nepůvodních hmotných rozmnoženin počítačových programů
55. Přestože k zodpovězení otázek, jež byly položeny Soudnímu dvoru, by mohlo postačovat konstatování, že bylo porušeno právo na šíření, s ohledem na pochybnosti vyjádřené předkládajícím soudem a na ustanovení směrnice 91/250, na něž zmíněný soud poukazuje, považuji za důležité ověřit, zda čl. 4 písm. a) a čl. 5 odst. 1 a 2 směrnice 91/250 musí být vykládány v tom smyslu, že za okolností uvedených v bodě 25 tohoto stanoviska dochází k porušení výlučného práva na rozmnožování, jež náleží nositeli práv.
56. Ve sporu v původním řízení bylo prokázáno, že obžalovaní prodali několik nepůvodních hmotných rozmnoženin počítačových programů, které byly pořízeny bez svolení nositele práv, tj. společnosti Microsoft. Pořízením takovýchto rozmnoženin je porušováno právo společnosti Microsoft na rozmnožování, ledaže by bylo prokázáno, že se na toto pořízení vztahuje výjimka z práva na rozmnožování.
57. Článek 5 směrnice 91/250 zavádí dvě výjimky, které by mohly mít význam za okolností sporu v původním řízení a upozornil na ně předkládající soud. V zásadě platí, že úkon spočívající v rozmnožování nevyžaduje svolení nositele práv, pokud je nezbytný k tomu, aby umožnil oprávněnému nabyvateli užívat počítačový program způsobem, ke kterému je určen (čl. 5 odst. 1 této směrnice), nebo pokud spočívá v pořízení záložní rozmnoženiny nezbytné pro užívání tohoto programu (čl. 5 odst. 2 této směrnice).
58. Přísluší předkládajícímu soudu, aby určil, zda nepůvodní hmotné rozmnoženiny dotčené ve sporu v původním řízení v okamžiku svého pořízení skutečně představovaly rozmnoženiny nezbytné k užívání programů nebo záložní rozmnoženiny ve smyslu výše uvedených ustanovení. Skutková zjištění obsažená v předkládacím rozhodnutí nejsou podle mého mínění v tomto ohledu vypovídající.
59. I kdybychom nicméně předpokládali, že nepůvodní hmotné rozmnoženiny dotčené v původním řízení spadaly v okamžiku pořízení do působnosti výjimek stanovených v článku 5 směrnice 91/250, z níže uvedených důvodů mám za to, že na jejich následný prodej se již tyto výjimky nevztahují.
60. Zaprvé ze znění čl. 5 odst. 1 směrnice 91/250 vyplývá, že nepůvodní hmotnou rozmnoženinu musí pořídit oprávněný nabyvatel proto, aby mohl užívat počítačový program způsobem, ke kterému je určen. V případě dalšího prodeje počítačového programu však tento oprávněný nabyvatel převádí svá práva k užívání tohoto programu, a musí jej tedy přestat užívat. Důvodem je to, že již nesplňuje podmínku, podle níž mu nepůvodní hmotná rozmnoženina musí umožnit užívat počítačový program způsobem, ke kterému je určen. Jak uvedla Komise, výraz „užívat“, který je obsažen v tomto ustanovení, nelze vykládat v tom smyslu, že zahrnuje i pořizování nepůvodních hmotných rozmnoženin pro účely jejich dalšího prodeje.
61. Zadruhé čl. 5 odst. 2 směrnice 91/250 vychází z předpokladu, že osoba, jíž náleží právo užívat určitý program, pořizuje záložní rozmnoženinu, „pokud je nezbytná pro užívání programu“. Stejně tak platí, že v případě dalšího prodeje počítačového programu musí nabyvatel ukončit jeho užívání a tuto podmínku již nebude moci splnit.
62. Z výše uvedeného vyplývá, že v souladu s tím, co tvrdí Microsoft a italská vláda, vede prodej nepůvodní hmotné rozmnoženiny – k němuž, jak se dá předpokládat, nedal nositel práv svolení – k porušení práva na rozmnožování, vzhledem k tomu, že se na něj již nemůže uplatnit žádná z výjimek stanovených v čl. 5 odst. 1 a 2 směrnice 91/250.
63. Výše uvedený výklad podle mého mínění potvrzují i body 70 a 78 rozsudku UsedSoft(15), v nichž Soudní dvůr prohlásil, že osoba, která přistoupí k dalšímu prodeji, musí všechny rozmnoženiny, které vlastní, kromě rozmnoženiny, která je předmětem dalšího prodeje, učinit v okamžiku dalšího prodeje nepoužitelnými, aby se vyhnul porušení výlučného práva na rozmnožování. Mám totiž za to, že mezi tyto rozmnoženiny, které musí být učiněny nepoužitelnými, patří zejména rozmnoženiny, které osoba uskutečňující další prodej pořídila v souladu s čl. 5 odst. 1 nebo 2 směrnice 91/250.
64. Obžalovaní v písemných vyjádřeních uvedli, že všechny rozmnoženiny počítačových programů, které jsou dotčeny ve sporu v původním řízení, zakoupili od podniků a jednotlivců, kteří je již nepoužívali.
65. Je zjevné, že vyřešení této otázky skutkové povahy nepřísluší Soudnímu dvoru, nýbrž předkládajícímu soudu. Bude-li prokázáno, že obžalovaní skutečně zakoupili nepůvodní hmotné rozmnoženiny pořízené třetími osobami, bude to znamenat, že jim nelze v pravém slova smyslu vytýkat porušení práva na rozmnožování stanoveného v čl. 4 písm. a) směrnice 91/250.
66. Za výše uvedených okolností by se na obžalované mohl nicméně vztahovat čl. 7 odst. 1 písm. a) nebo b) směrnice 91/250. V tomto ohledu je věcí předkládajícího soudu, aby určil, zda obžalovaní splňují podmínky, jež ukládají výše uvedená ustanovení, zejména to, zda jim bylo známo, že rozmnoženiny dotčené ve věci v původním řízení jsou nepovolené, nebo zda mohli mít v tomto smyslu důvodné podezření.
67. Rád bych dodal, že na základě čl. 7 odst. 2 směrnice 91/250 mohou být nepovolené rozmnoženiny počítačového programu podle právních předpisů příslušného členského státu zabaveny.
68. S ohledem na výše uvedené zastávám tedy názor, že čl. 4 písm. a), jakož i čl. 5 odst. 1 a 2 směrnice 91/250 musí být vykládány v tom smyslu, že za okolností uvedených v bodě 25 tohoto stanoviska dochází k porušení výlučného práva na rozmnožování, jež náleží nositeli práv.
D – K působnosti rozsudku UsedSoft v rámci projednávané věci
69. Obžalovaní, lotyšská vláda a Komise uvedli ve svých vyjádřeních argumenty, jež čerpají z některých částí rozsudku UsedSoft(16). Předkládající soud se rovněž táže, zda je tento rozsudek relevantní za okolností věci v původním řízení.
70. Poté, co jsem podrobil analýze otázku, zda za takových okolností, jaké nastaly ve sporu v původním řízení, dochází k porušení práva na šíření a práva na rozmnožování, mám za to, že je namístě uvést ještě důvody, které mě vedou k názoru, že výše uvedený rozsudek je v rámci projednávané věci relevantní pouze do určité míry.
71. Připomeňme si, že zmíněná věc se týkala situace, v níž společnost UsedSoft dále prodávala použité uživatelské licence k nehmotným rozmnoženinám počítačového programu staženým z internetové stránky nositele práv, společnosti Oracle. Posledně jmenovaná společnost tuto praktiku dalšího prodeje napadla, přičemž tvrdila zejména, že na takovéto nehmotné rozmnoženiny se nevztahuje pravidlo vyčerpání práva na šíření(17).
72. Soudní dvůr rozhodl, že pravidlo vyčerpání práva se použije jak na hmotné, tak na nehmotné rozmnoženiny počítačového programu(18). Konkrétně v souvislosti s nehmotnými rozmnoženinami Soudní dvůr upřesnil, že při stažení nehmotné rozmnoženiny z internetu dochází k vyčerpání práva, pokud nositel práv poskytl výměnou za zaplacení ceny, která mu má zajistit odměnu odpovídající hospodářské hodnotě rozmnoženiny díla, jehož je vlastníkem, k této rozmnoženině užívací právo bez časového omezení(19).
73. Kromě toho Soudní dvůr ve snaze zachovat užitečný účinek pravidla vyčerpání práva rozhodl v tom smyslu, že s ohledem na výjimku z výlučného práva na rozmnožování, jež náleží nositeli práv, je druhý nabyvatel takovéto nehmotné rozmnoženiny oprávněn k pořízení rozmnoženiny na svém počítači, aby mohl v souladu s čl. 5 odst. 1 směrnice 91/250 užívat daný program způsobem, ke kterému je určen(20).
74. Domnívám se, že řešení, pro něž se Soudní dvůr rozhodl ve výše uvedeném rozsudku, vycházelo ze snahy zajistit užitečný účinek vyčerpání práva na šíření, a to rozšířením jeho působnosti i na nehmotné rozmnoženiny počítačových programů. Opačné řešení by totiž motivovalo nositele práv k tomu, aby šířili své počítačové programy v nehmotné podobě s cílem vyhnout se uplatnění pravidla vyčerpání práva.
75. Okolnosti sporu v původním řízení se však značně liší od okolností, za nichž byl vydán rozsudek UsedSoft(21).
76. Zaprvé z žádné skutečnosti uvedené ve spisu, který byl v projednávané věci předložen Soudnímu dvoru, nelze vyvodit závěr, že obžalovaní prodávali uživatelské licence k nehmotným rozmnoženinám, jaké byly předmětem rozsudku UsedSoft(22). Je naopak zjevné, že spor v původním řízení se týká nepůvodních hmotných rozmnoženin počítačových programů.
77. Zadruhé důvody, z nichž se Soudní dvůr rozhodl pro řešení uvedené ve zmíněném rozsudku, nelze vztáhnout na projednávanou věc. V „tradičnějším“ kontextu původních hmotných rozmnoženin prodávaných se svolením nositele práv totiž neexistuje zvýšené riziko týkající se ohrožení užitečného účinku pravidla vyčerpání práva na šíření. V tomto ohledu bych rád zdůraznil, že Microsoft nezpochybňuje, že na původní hmotné rozmnoženiny jejích počítačových programů, jež sama prodává nebo jež jsou prodávány s jejím svolením, se vztahuje vyčerpání práva na šíření. Na rozdíl od společnosti Oracle ve věci UsedSoft(23) nebrání společnost Microsoft tomu, aby vznikl trh v oblasti prodeje použitých původních rozmnoženin, nýbrž tomu, aby vznikl trh v oblasti prodeje použitých nepůvodních rozmnoženin pořizovaných a prodávaných bez jejího svolení.
78. Vzhledem k výše uvedeným rozdílům mezi okolnostmi projednávané věci a okolnostmi, které vedly k vydání rozsudku UsedSoft(24), mám za to, že zmíněný rozsudek je pro účely projednávané věci relevantní jen do určité míry. Jak správně podotkla Komise, otázkou dalšího prodeje nepůvodních hmotných rozmnoženin se ve výše uvedeném rozsudku Soudní dvůr vůbec nezabýval.
79. Toto upřesnění nemá jen teoretický význam. Lze z něj totiž vyvodit, že i když obžalovaní, lotyšská vláda a Komise tvrdí opak, řešení vyplývající z výše uvedeného rozsudku, v němž jsou vymezeny podmínky, při jejichž splnění není dalším prodejem nehmotné rozmnoženiny porušeno právo na šíření, není použitelné per analogiam na takové okolnosti, jaké nastaly ve sporu v původním řízení(25).
80. Shrnuto, řešení zvolené v rozsudku UsedSoft(26) je součástí zvláštního rámce prodeje uživatelských licencí k nehmotným rozmnoženinám počítačových programů, který neměl unijní normotvůrce při přijímání směrnice 91/250 výslovně na mysli. Mimo tento zvláštní rámec je namístě používat tradičním způsobem ustanovení, jimiž jsou upravena výlučná práva na šíření a na rozmnožování, zejména pak články 4 a 5 směrnice 91/250.
E – K praktickým dopadům navrhovaného řešení
81. Níže uvádím praktické dopady, které by mělo řešení, jež navrhuji Soudnímu dvoru.
82. Pokud je původní rozmnoženina počítačového programu, která je prodávána nositelem práv nebo s jeho svolením, součástí hmotného nosiče, pravidlo vyčerpání práva na šíření se týká pouze této původní hmotné rozmnoženiny. Osoba, která takovouto rozmnoženinu dále prodává, je nadto povinna učinit nepoužitelnými veškeré další rozmnoženiny, které vlastní, jinak by se dopustila porušení práva na rozmnožování. Znamená to tedy, že takovýto přístup by z právního hlediska bránil tomu, aby vznikl trh s použitými nepůvodními hmotnými rozmnoženinami počítačových programů, avšak nebránil by tomu, aby takovýto trh vznikl v souvislosti s původními rozmnoženinami.
83. Pokud původní rozmnoženina není součástí hmotného nosiče, je namístě uplatnit řešení, pro které se Soudní dvůr rozhodl v rozsudku UsedSoft(27), aby byl zachován užitečný účinek pravidla vyčerpání práva. Právo na šíření nehmotné rozmnoženiny se tedy vyčerpá, pokud nositel práv poskytl výměnou za zaplacení ceny, která mu má zajistit odměnu odpovídající hospodářské hodnotě rozmnoženiny díla, jehož je vlastníkem, k uvedené rozmnoženině užívací právo bez časového omezení (bod 72). Osoba uskutečňující další prodej je nadto povinna učinit nepoužitelnými veškeré další rozmnoženiny, které vlastní, jinak by se dopustila porušení práva na rozmnožování (body 70 a 78). Toto řešení umožňuje vznik trhu s použitými nehmotnými rozmnoženinami počítačových programů.
VI – Závěry
84. S ohledem na všechny výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžné otázky položené Rīgas apgabaltiesas Krimināllietu tiesu kolēģija (trestní senát krajského soudu v Rize) odpověděl následovně:
Článek 4 písm. a) a c), jakož i čl. 5 odst. 1 a 2 směrnice Rady 91/250/EHS ze dne 14. května 1991 o právní ochraně počítačových programů, ve znění směrnice Rady 93/98/EHS ze dne 29. října 1993 o harmonizaci doby ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících, musí být vykládány v tom smyslu, že k porušení výlučných práv na rozmnožování a na šíření, jež náleží nositeli práv, dochází v případě, že uživatel pořizuje bez svolení nositele práv rozmnoženinu počítačového programu na jiném než původním hmotném nosiči, a pokud tentýž nebo jiný uživatel tuto rozmnoženinu bez svolení nositele práv prodává, a to dokonce i v situaci, kdy:
– původní hmotný nosič byl poškozen, a
– osoba, která tuto rozmnoženinu dále prodává, učiní nepoužitelnými veškeré další rozmnoženiny, které vlastní.