ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ (prvního senátu)

17. prosince 2003(*)

„Hospodářská soutěž – Zneužití dominantního postavení – Pravomoc Komise – Diskriminace mezi leteckými společnostmi – Relevantní sektorový a zeměpisný trh – Spojitost mezi údajně dotčenými sektorovými trhy – Právní základ zpochybněného rozhodnutí – Existence dominantního postavení – Zneužití dominantního postavení – Přiměřenost výše pokuty“

Ve věci T‑219/99,

British Airways plc, se sídlem ve Waterside (Spojené království), zastoupená W. Allanem a O. Blackem, solicitors, W. Woodem a H. Davies, barristers, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalobkyně,

proti

Komisi Evropských společenství, zastoupené M. Erhartem, jako zmocněncem, ve spolupráci s A. Baravem, barrister, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalované,

podporované

Virgin Atlantic Airways Ltd, se sídlem v Crawley (Spojené království), zastoupenou P. Binetterem, solicitor, N. Greenem a C. Westem, barristers,

vedlejší účastnicí,

jejímž předmětem je žaloba na neplatnost na základě článku 230 ES rozhodnutí Komise 2000/74/ES ze dne 14. července 1999 v řízení podle článku 82 Smlouvy o ES (IV/D-2/34.780 Virgin v. British Airways) (Úř. věst. L 30, s. 1),

SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (první senát),

ve složení B. Vesterdorf, předseda, M. Jaeger a H. Legal, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 26. února 2003,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Podle bodu 2 odůvodnění rozhodnutí Komise 2000/74/ES ze dne 14. července 1999 v řízení podle článku 82 Smlouvy o ES (IV/D-2/34.780 Virgin v. British Airways) (Úř. věst. L 30, s. 1, dále jen „napadené rozhodnutí“) je společnost British Airways plc (dále jen „BA“) největší britskou leteckou společností. Provozuje hvězdicovou síť s centrem na letištích londýnského regionu. V průběhu relevantního období její pravidelné linky létaly do patnácti destinací ve Spojeném království a do 155 mezinárodních destinací v 72 zemích. V roce 1997 byla společnost BA první na světě z hlediska počtu přepravených cestujících na kilometr na pravidelných mezinárodních letech a devátá z hlediska přepravených cestujících na kilometr na mezinárodních a vnitrostátních letech společně.

2        V průběhu účetního období ukončeného dne 31. března 1998 společnost BA dosáhla konsolidovaného obratu ve výši 8,642 miliard liber šterlinků (GBP), ze kterého dosáhla čistého zisku ve výši 460 milionů GBP. V průběhu téhož účetního období společnost BA zaměstnávala průměrně 60 675 osob.

3        Virgin Atlantic Airways Ltd (dále jen „Virgin“) je soukromý podnik založený jako společnost podle anglického práva, který provozuje pravidelnou dopravu cestujících na několika mezinárodních linkách. V roce 1997 byl dvacátý první na světě z hlediska počtu přepravených cestujících na kilometr na pravidelných mezinárodních letech a třicátý první z hlediska přepravených cestujících na kilometr na pravidelných mezinárodních letech a vnitrostátních letech společně. Společnost Virgin dosáhla v průběhu účetního období ukončeného dne 30. dubna 1998 obratu ve výši přibližně 942 milionů GBP. Na konci roku 1997 zaměstnávala přibližně 4 522 osob.

4        BA uzavřela se zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království akreditovanými u International Air Transport Association (IATA) dohody, které jim dávaly nárok na základní provizi za jimi dosažený obrat z prodeje letenek BA. Tato provize dosahovala od roku 1976 do roku 1997 9 % z tržeb z mezinárodního prodeje a 7,5 % z tržeb z vnitrostátního prodeje.

5        Doplňkově k tomuto systému základních provizí uzavřela BA s IATA-zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu dohody, které zahrnovaly tři různé prémiové režimy: „marketingové dohody“, „globální dohody“ a konečně „plán odměn za výkon“.

 Marketingové dohody a globální dohody

6        První prémiový režim, který BA zavedla, se skládal z „marketingových dohod“, které dávaly určitým IATA-zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království možnost získat doplňkově k jejich základní provizi příplatky, a sice:

–        odměna za výkon, ke které připadaly určité zvláštní odměny v závislosti na rozsahu segmentů létaných s BA;

–        příplatky do fondu, které zprostředkovatelé služeb v cestovním ruchu museli použít na školení jejich personálu;

–        příplatky do fondu na podporu podniku, který zřídila BA za účelem zvýšení svých příjmů a jehož prostředky byly určeny k použití zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu k financování reklamních opatření pro BA.

7        Marketingové dohody zavazovaly zprostředkovatele služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království také k tomu nezacházet s BA, co se týče zejména zveřejňování jejích dob letu a jejích cen, jakož i výrobků a brožur, méně výhodně než s každou jinou leteckou společností.

8        Tyto marketingové dohody uzavřené na dobu jednoho roku byly v zásadě vyhrazeny IATA-zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království s ročním obratem z prodeje letenek BA (dále jen ,leteckých tržeb‘) vyšším než 500 000 GBP. Zprostředkovatelé s ročními leteckými tržbami nad 500 000 GBP nicméně pod 10 miliony GBP mohli uzavřít standardní marketingovou dohodu. Zprostředkovatelé, jejichž roční letecké tržby přesahovaly 10 milionů GBP, uzavřely s BA individuálně sjednané marketingové dohody.

9        Odměna za výkon byla vypočítána s použitím progresivní sazby podle rozsahu, ve kterém zprostředkovatel služeb v cestovním ruchu zvýšil letecké tržby BA. Dodatečně k obecné odměně za výkon zakládaly určité letecké trati nárok na zvláštní odměnu za výkon.

10      Platba odměny za výkon nebo zvláštní odměny byla závislá na zvýšení obratu z prodeje letenek BA zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu z jednoho roku na rok následující. Obecně sice nebyla žádná z obou těchto dodatečných plateb placena za segmenty, ve kterých BA provozovala lety na vnitrostátních tratích v rámci Spojeného království, tyto segmenty však byly započítávány při určování, zda bylo dosaženo prodejních cílů, poněvadž posledně uvedené byly počítány jako globální letecké tržby, ke kterým patřily lety na dlouhých tratích, lety na krátkých tratích a vnitrostátní lety.

11      Kromě marketingových dohod uzavřela BA se třemi IATA-zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu dohody druhého typu prémiového režimu (dále jen „globální dohody“). Pro zimní sezónu 1992/1993 dohodla BA se třemi zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu globální podpůrné programy, které opravňovaly tyto zprostředkovatele k získání dodatečných prémií, jejichž výše byla vypočítána podle růstu podílu BA na jejich celosvětových prodejích.

12      Dne 9. července 1993 podala společnost Virgin Komisi stížnost, která se týkala zejména marketingových dohod.

13      Komise rozhodla zahájit řízení v souvislosti s marketingovými dohodami uzavřenými BA se zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království a dne 20. prosince 1996 přijala oznámení námitek proti BA. Ústní vyjádření BA byla vyslechnuta na jednání, které se konalo dne 12. listopadu 1997.

 Nový plán odměn za výkon

14      Dne 17. listopadu 1997 zaslala BA všem zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království dopis, ve kterém sdělila podrobnosti v souvislosti s třetím typem prémiového režimu, tvořeným novým, od 1. ledna 1998 platným, plánem odměn za výkon (dále jen „nový plán odměn za výkon“).

15      Kromě nové jednotné provize ve výši 7 % za všechny ve Spojeném království prodané letenky mohl každý zprostředkovatel služeb v cestovním ruchu získat dodatečnou provizi až do výše 3 % za mezinárodní letenky a až do výše 1 % za vnitrostátní letenky. Velikost dodatečných proměnných prvků za vnitrostátní a mezinárodní letenky závisela na hospodářském výsledku zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu při prodeji letenek BA. Výše hospodářského výsledku zprostředkovatele služeb v cestovním ruchu byla měřena tak, že celkové letecké tržby z prodeje letenek BA, které zprostředkovatel v kalendářním měsíci vystavil, byly porovnány s odpovídajícími měsíci předchozího roku.

16      V rámci nového plánu odměn za výkon vydělal zprostředkovatel služeb v cestovním ruchu dodatečně s každým procentním bodem, který šel nad rámec směrné hodnoty výsledku ve výši 95 % ke své základní provizi ve výši 7 % za mezinárodní lety proměnný prvek ve výši 0,1 %. U prodejů vnitrostátních letenek dosahoval proměnný prvek 0,1 % z růstu prodeje o 3 % nad směrnou hodnotu výsledku ve výši 95 %. Nejvyšší proměnný prvek, který mohl zprostředkovatel služeb v cestovním ruchu v rámci nového plánu odměn za výkon získat, činil 3 % za mezinárodní letenky a 1 % za vnitrostátní letenky při příslušné výši výsledku alespoň 125 %.

17      Dosáhl-li například zprostředkovatel služeb v cestovním ruchu za určitý kalendářní měsíc výsledek ve výši 112 %, představoval pak za tento měsíc proměnný prvek za mezinárodní letenky 1,7 % [(112 – 95) x 0,1 %] z mezinárodních tržeb. Proměnný prvek za vnitrostátní letenky naproti tomu při těchto výsledcích dosáhl 0,5 % [(112 – 95) ÷ 3 x 0,1 %] z vnitrostátních tržeb za tento kalendářní měsíc. Platba proměnných prvků nového plánu odměn za výkon probíhala měsíčně.

18      Nový plán odměn za výkon měl platit až do 31. března 1999. Pro měsíc prosinec 1997 stanovila BA přechodnou dobu, ve které platil nový plán odměn za výkon dodatečně k do té doby existujícím standardním provizím ve výši 9 % a 7,5 % za mezinárodní a vnitrostátní letenky. Dne 8. února 1999 BA oznámila, že tento plán nebude pro období 1999/2000 obnoven.

19      Dne 9. ledna 1998 podala společnost Virgin doplňující stížnost týkající se tohoto nového plánu odměn za výkon společnosti BA. Dne 12. března 1998 přijala Komise v souvislosti s tímto novým plánem doplňující oznámení námitek.

 Rozhodnutí Komise

20      Dne 14. července 1999 Komise přijala na základě nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962 první nařízení, kterým se provádějí články [81] a [82] Smlouvy (Úř. věst. 13, s. 204; zvl. vyd. 08/01, s. 3), napadené rozhodnutí, které uvádí, že každá letecká linka provozovaná společností BA z letišť ve Spojeném království a na tato letiště potenciálně tvoří samostatný trh letecké dopravy (bod 80 odůvodnění) a že relevantním zeměpisným trhem letecké dopravy je britský trh (bod 83 odůvodnění).

21      Podle bodu 31 odůvodnění napadeného rozhodnutí zprostředkovatelé služeb v cestovním ruchu poskytují leteckým společnostem služby, které spočívají v propagaci letecké dopravy poskytované leteckými společnostmi, v pomoci cestujícím při výběru vhodné dopravy a v plnění administrativních úkolů v podobě vystavování letenek, přijímání plateb ze strany cestujících a jejich převodu letecké společnosti. Za tyto služby letecké společnosti platí zprostředkovatelům provize, které závisí na prodejích letenek těmito zprostředkovateli.

22      Komise se dále domnívá, že společnost BA je dominantním odběratelem na britském trhu služeb zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu zejména z důvodu procentuálního podílu, který představují prodeje letenek společnosti BA na celkovém počtu prodejů letenek na území Spojeného království v rámci zúčtovacího systému IATA pro zprostředkovatele služeb v cestovním ruchu (body 90 a 91 odůvodnění).

23      V bodech 29 a 30 odůvodnění napadeného rozhodnutí upřesňuje Komise podmínky marketingových dohod a nového plánu odměn za výkon takto:

„29) Výše popsaným provizním režimům je společný jeden výrazný charakteristický rys. Dosažení cílů zvýšení prodejů vede v každém případě ke zvýšení vyplácené provize za všechny letenky prodané zprostředkovatelem služeb v cestovním ruchu a nejen za ty, které byly prodány po dosažení těchto cílů. Na základě ustanovení o marketingových dohodách tak stoupá příplatek, který je zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu vyplacen za prodanou letenku, ve vztahu ke všem prodaným letenkám. V rámci plánu odměn za výkon stoupá placená poměrná provize za všechny letenky prodané zprostředkovatelem služeb v cestovním ruchu. Stojí-li tedy zprostředkovatel služeb v cestovním ruchu těsně před dosažením některé z prahových hodnot pro zvýšení sazby provize, může tak mít prodej relativně mála dalších letenek BA rozhodující účinek na jeho příjmy z provizí. V obráceném případě musí soutěžitel BA, který chce zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu poskytnout pobídku, aby převedl některé rezervace od BA na soutěžící leteckou společnost, platit za všechny prodané letenky podstatně vyšší sazbu provize než BA, aby tento účinek vyrovnal.

30)      Tento účinek provizních režimů BA je nutno vysvětlit na základě příkladu. Dejme tomu, že zprostředkovatel služeb v cestovním ruchu prodal v referenčním roce za měsíc mezinárodní letenky za celkem 100 000 [GBP]. Prodá-li zprostředkovatel služeb v cestovním ruchu měsíčně mezinárodní letenky BA v hodnotě 100 000 [GBP], obdrží základní provizi ve výši 7 % a ,odměnu za výkon‘ ve výši 0,5 % [(100 % – 95 %) x 0,1 %], což činí celkové příjmy z provizí za prodané mezinárodní letenky ve výši 7 500 [GBP] [100 000 x (7 % + 0,5 %)]. Prodal-li by tentýž zprostředkovatel služeb v cestovním ruchu 1 % mezinárodních letenek pro soutěžitele BA, klesla by jeho ,odměna za výkon‘ na 0,4 % [(99 % – 95 %) x 0,1 %] a tato nižší sazba by pak platila pro všechny prodeje letenek BA tohoto zprostředkovatele služeb v cestovním ruchu. Jeho příjmy z provizí z prodeje mezinárodních letenek BA by tak klesly na 7 326 [GBP] [99 000 x (7 % + 0,4 %)]. Snížení o 1 000 [GBP] u prodejů mezinárodních letenek BA má za následek pokles o 174 [GBP] u příjmů z provizí. ,Marginální‘ sazba provize by tak dosáhla výše 17,4 %. V praxi toto znamená, že soutěžitel BA, který by byl schopný nabízet lety, které by mohly nahradit 1 000 [GBP] z prodeje letenek BA zprostředkovatele služeb v cestovním ruchu, který nebyl uskutečněn, by musel na tyto letenky nabízet provizi ve výši 17,4 %, aby odškodnil zprostředkovatele za ušlé příjmy [z titulu nevyplacených provizí od BA]. Také BA sice musí nabízet tuto vysokou marginální sazbu provizí, aby zvýšila prodej svých letenek, tato společnost se ovšem nachází ve výhodě vůči svému soutěžiteli, který musí platit tuto vysokou sazbu provizí za všechny své prodeje [...]

Tento účinek se ještě stupňuje, pokud se u počtu dotčených letenek jedná o menší podíl na referenční hodnotě prodejů letenek BA zprostředkovatelem služeb v cestovním ruchu. Stejně tak je zesilován, pokud zprostředkovatel služeb v cestovním ruchu dostává nejen dodatečné provize v rámci plánu odměn za výkon, nýbrž také prémie na základě ‚marketingové dohody‘.“

24      V napadeném rozhodnutí Komise konstatuje, že BA zneužila dominantního postavení, které má na britském trhu služeb zprostředkovatelů letecké dopravy, tím, že použila marketingové dohody a nový plán odměn za výkon na zprostředkovatele služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království (bod 96 odůvodnění).

25      Uplatnění plánů odměn za výkon společností BA na zprostředkovatele služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království zakládá zneužití dominantního postavení v tom, že toto použití má za následek jednak pobídku pro zprostředkovatele služeb v cestovním ruchu udržovat jejich odbyt letenek BA nebo ho zvyšovat, místo poskytování jejich služeb soutěžitelům BA, protože tyto příplatky nejsou závislé na rozsahu odbytu letenek BA v absolutních číslech dosaženého zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu (bod 102 odůvodnění), a jednak stanovení různých podmínek při plnění stejné povahy dotčeným zprostředkovatelům (bod 109 odůvodnění).

26      Komise konečně zastává názor, že zneužívající chování BA na britském trhu služeb zprostředkovatelů letecké dopravy má za následek narušení hospodářské soutěže na britských trzích letecké dopravy mezi společností BA a ostatními leteckými společnostmi (body 103 a 111 odůvodnění).

27      V důsledku toho výrok napadeného rozhodnutí zní takto:

„Článek 1

[BA] porušila článek 82 [ES] tím, že u zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu, od kterých nakupuje služby zprostředkovatelů letecké dopravy ve Spojeném království, použila systém provizí a jiné pobídky, jejichž cíl a účinek spočívá skrze odměnu věrnosti ze strany zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu a skrze rozdílné zacházení se zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu v tom, že soutěžitelé BA budou vyloučeni z britských trhů letecké dopravy.

Článek 2

Za protiprávní jednání uvedená v článku [1] se [BA] ukládá pokuta ve výši 6,8 milionů eur.

[...]“

 Řízení

28      Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 1. října 1999 podala BA žalobu na neplatnost napadeného rozhodnutí, které jí bylo oznámeno dne 27. července 1999.

29      Podáním došlým dne 10. dubna 2000 požádala společnost Virgin, aby jí v tomto řízení bylo povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání Komise.

30      Podáním došlým kanceláři Soudu dne 25. dubna 2000 požádala rovněž společnost Air France, aby jí bylo v tomto řízení povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání společnosti BA, když uvedla, že řešení projednávaného sporu bude mít vliv na stanovisko, které má Komise přijmout v rámci řízení vedeného proti plánům marketingových pobídek uplatňovaným společností Air France vůči zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu.

31      Usnesením ze dne 9. února 2001 bylo povoleno vedlejší účastenství společnosti Virgin a vyhověno žádosti společnosti BA o důvěrné zacházení s některými dokumenty ve vztahu ke společnosti Virgin.

32      Naproti tomu návrh společnosti Air France na vstoupení do řízení jako vedlejší účastník byl zamítnut z důvodu nedostatku právního zájmu na řešení projednávaného sporu, jelikož případný dopad rozsudku, který bude vydán, na napadené rozhodnutí, které by Komise mohla přijmout vůči společnosti Air France, není předmětem probíhajícího řízení.

33      Rozhodnutím Soudu byl soudce zpravodaj přidělen k prvnímu senátu, kterému byla v důsledku toho přidělena projednávaná věc.

34      Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Soud (první senát) zahájit ústní část řízení. V rámci organizačních procesních opatření vyzval společnost BA a Komisi, aby odpověděly na určité otázky. BA a Komise vyhověly těmto žádostem ve stanovených lhůtách.

35      Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na ústní otázky položené Soudem byly vyslechnuty na jednání dne 26. února 2003.

 Návrhová žádání účastnic řízení

36      Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

–        zrušil napadené rozhodnutí v plném rozsahu;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

37      Komise, podporovaná společností Virgin, navrhuje, aby Soud:

–        zamítl žalobu;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

38      Na podporu své žaloby uplatnila BA osm důvodů, které vycházely z nedostatku pravomoci Komise, porušení zásady zákazu diskriminace, nesprávného vymezení relevantního sektorového a zeměpisného trhu, neexistence dostatečně úzké spojitosti mezi sektorovými trhy, které byly údajně ovlivněny, z přijetí napadeného rozhodnutí na nesprávném právním základě, neexistence dominantního postavení, neexistence zneužití dominantního postavení a, konečně, nadměrné výše pokuty.

 K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z nedostatku pravomoci Komise

 Argumenty účastnic řízení

39      BA tvrdí, že Komise překročila svou pravomoc, když přijala dne 14. července 1999 napadené rozhodnutí, třebaže všichni její členové, v demisi od 16. března 1999, aby zabránili vyslovení nedůvěry Parlamentem, byli oprávněni pouze vyřizovat běžné záležitosti ve smyslu článku 201 ES, který se použil per analogiam, dokud nebudou jmenováni členové nové Komise, dne 15. září 1999.

40      Důvody pro omezení činností Komise stanovené v článku 201 ES, z nichž hlavní důvod spočívá v přiznání Parlamentu ústavní pravomoci zbavit Komisi jejího politického mandátu, jsou přinejmenším stejně platné, jedná-li se o dobrovolné odstoupení Komise jako celku, jako je tomu v projednávané věci, nebo jedná-li se o odstoupení v důsledku vyslovení nedůvěry Parlamentem.

41      Na rozdíl od pokračování členů Komise ve funkcích, dokud nejsou nahrazeni, které je stanoveno čl. 215 čtvrtým pododstavcem ES, který počítá s volnými místy uvnitř Komise po dobu funkčního období, na které byla Komise jmenována, pojem „běžné záležitosti“, které členové Komise nadále vyřizují na základě čl. 201 druhého pododstavce ES, zahrnuje výlučně každodenní činnosti Komise. Jsou z toho vyloučeny takové nové politické iniciativy jako je napadené rozhodnutí, kterému Komise jasně hodlala přiznat hodnotu precedentu použitelného na letecké společnosti s podobným postavením na trhu jako má společnost BA.

42      I kdyby byl článek 215 ES použitelný, neopravňoval by Komisi k přijetí napadeného rozhodnutí. Toto ustanovení ve svém prvním pododstavci stanoví, že výkon funkce člena Komise končí odstoupením. Výraz „funkce“ zahrnuje rozhodnutí, které, jako v projednávané věci, uplatňuje článek 82 ES, jak vyplývá ze znění čl. 213 odst. 2 ES, podle kterého členové Komise vykonávají svou funkci zcela nezávisle.

43      Komise tvrdí, že pokud se nejedná o případ vyslovení nedůvěry Parlamentem, článek 201 ES se nepoužije, a to ani per analogiam, na dobrovolné odstoupení, byť současné, všech členů Komise, jelikož takový případ spadá do ustanovení článku 215 ES.

44      Jelikož toto posledně uvedené ustanovení neukládá žádné omezení jejich pravomocí, členové Komise jsou právně zmocněni a povinni vykonávat pravomoci, které jsou jim svěřeny Smlouvou, dokud nejsou jmenováni jejich nástupci.

45      Napadené rozhodnutí v každém případě nepředstavuje novou politickou iniciativu a je součástí běžných záležitostí Komise.

  Závěry Soudu

46      Článek 201 ES zní následovně:

„Byl-li podán návrh na vyslovení nedůvěry Komisi pro její činnost, může Evropský parlament o tomto návrhu rozhodnout až po uplynutí tří dnů od jeho podání, a to pouze veřejným hlasováním.

Je-li návrh na vyslovení nedůvěry přijat většinou dvou třetin odevzdaných hlasů a většinou členů Evropského parlamentu, odstoupí členové Komise kolektivně. Vyřizují však nadále běžné záležitosti, dokud nebudou nahrazeni v souladu s článkem 214. V tomto případě funkční období členů Komise, jmenovaných jako nástupci, skončí ke dni, k němuž by skončilo funkční období členů Komise, kteří kolektivně odstoupili.“

47      Článek 215 ES mimoto stanoví:

„Mimo případy pravidelné obměny a smrti končí výkon funkce člena Komise odstoupením nebo odvoláním.

Člen, jenž odstoupil, byl odvolán nebo zemřel, je nahrazen novým členem jmenovaným na základě společné dohody vlád členských států pro zbývající část funkčního období. Rada může jednomyslně rozhodnout, že jej není třeba nahradit.

V případě odstoupení, odvolání nebo smrti je předseda nahrazen pro zbývající část funkčního období. Při jeho nahrazení se použije postup stanovený v čl. 214 odst. 2.

Mimo případy odvolání podle článku 216 zastávají členové Komise svou funkci až do okamžiku svého nahrazení.“

48      Dopisem ze dne 16. března 1999 předseda Komise, p. Santer, informoval předsedu konference zástupců vlád členských států o rozhodnutí Komise kolektivně odstoupit a odevzdat svůj mandát do rukou vlád členských států. V tomto dopise předseda a členové Komise prohlásili, že na základě zejména čl. 215 čtvrtého pododstavce ES budou vykonávat své funkce, dokud nebudou nahrazeni podle postupů stanovených Smlouvami.

49      Prohlášením ze dne 22. března 1999 vyjádřila Rada přání, byť považovala za nutné jmenovat novou Komisi co nejrychleji, aby členové Komise nadále vykonávali své funkce v souladu se Smlouvami.

50      Z článku 201 ES vyplývá, že lze mít za to, že členové Komise „odstoupili kolektivně“ ve smyslu druhého pododstavce poslední věty tohoto článku pouze tehdy, pokud Parlament předtím vyslovil nedůvěru za podmínek stanovených v tomto článku.

51      V případě, že nedojde k vyslovení nedůvěry jako v projednávané věci, individuální odstoupení, byť současná, všech členů Komise představují případ, na který se ustanovení článku 201 ES nevztahují.

52      Okolnost, že členové Komise mohli uznat svou politickou odpovědnost tím, že by odstoupili kolektivně, nemá v tomto ohledu z právního hlediska význam. V rámci systému pravomocí Společenství nemůže volba právního základu aktu záviset pouze na přesvědčení orgánu, nýbrž se musí zakládat na objektivních skutečnostech, které mohou být předmětem soudního přezkumu (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 26. března 1987, Komise v. Rada, 45/86, Recueil, s. 1493, bod 11).

53      Je tedy třeba se domnívat, že funkce dotčených členů Komise byly ukončeny jejich dobrovolným individuálním odstoupením ve smyslu čl. 215 prvního pododstavce ES, přičemž skutečnost, že tato individuální odstoupení byla učiněna současně, nemůže zpochybnit dobrovolný charakter každého z nich.

54      Jak ostatně vyplývá z právních východisek rozhodnutí zástupců vlád členských států Evropských společenství 1999/627/ES, ESUO, Euratom ze dne 15. září 1999 o jmenování předsedy a členů Komise Evropských společenství (Úř. věst. L 248, s. 30; zvl. vyd. 01/03, s. 133), toto rozhodnutí je založeno zejména na článku 215 ES.

55      Když tvůrci Smlouvy v čl. 215 prvním pododstavci ES stanovili, že výkon funkce člena Komise končí odstoupením, chtěli pouze vymezit právní příčiny ukončení funkcí členů Komise v průběhu jejich funkčního období, aniž však chtěli zakázat odstoupivším členům výkon jejich běžných pravomocí do nabytí účinnosti jejich dobrovolného odstoupení k datu jejich skutečného nahrazení.

56      Z toho vyplývá, že dotčení členové zastávali „svou funkci až do okamžiku svého nahrazení“, dne 15. září 1999, jak stanoví čl. 215 čtvrtý pododstavec ES. Do tohoto dne si tak zachovali v plném rozsahu své pravomoci.

57      Komise tedy přijala napadené rozhodnutí dne 14. července 1999, aniž překročila svou pravomoc.

58      Je proto třeba zamítnout první žalobní důvod.

 K druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady zákazu diskriminace

  Argumenty účastnic řízení

59      BA vytýká Komisi, že porušila zásadu zákazu diskriminace a uvedla ji do velmi nevýhodného soutěžního postavení, když jí v napadeném rozhodnutí zakázala používat její plány odměn za výkon pro zprostředkovatele služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království, aniž přijala podobné rozhodnutí proti jiným leteckým společnostem, které mají alespoň tak silné postavení, jaké Komise přisoudila společnosti BA, a které uplatňují stejné režimy finančních pobídek.

60      Dřívější podání stížnosti společností Virgin neodůvodňuje přijetí rozhodnutí o zahájení řízení o protiprávním jednání výlučně proti společnosti BA. Diskreční pravomoc, kterou disponuje Komise při přidělování svých zdrojů na projednávané věci, nemůže umožňovat diskriminaci, zejména má-li diskriminace sama o sobě protisoutěžní následky ke škodě vyšetřovaného podniku.

61      Komise nepovažuje přijetí napadeného rozhodnutí šest let po podání stížnosti společností Virgin za nijak diskriminující. Domnívá se, že disponuje posuzovací pravomocí při přidělování různých stupňů přednosti věcem, které jsou jí předloženy, v závislosti na jejich zájmu pro Společenství (rozsudek Soudu ze dne 18. září 1992, Automec v. Komise, T‑24/90, Recueil, s. II‑2223, bod 77).

62      Podle tiskové zprávy týkající se „zásad upravujících provize zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu“ zveřejněné v den přijetí napadeného rozhodnutí, představuje toto rozhodnutí první etapu úpravy provizí poskytovaných leteckými společnostmi zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu. Zásady stanovené v této zprávě rovněž poskytovaly jasná vodítka pro jakoukoliv jinou leteckou společnost nacházející se v situaci podobné situaci společnosti BA a Komise měla přijmout veškerá opatření nezbytná pro zajištění dodržování těchto zásad jinými leteckými společnostmi v podobných situacích.

63      Napadené rozhodnutí nemá negativní účinek ke škodě společnosti BA na jiných zeměpisných trzích než na britském trhu. Jelikož nemá na těchto jiných trzích dominantní postavení, BA by mohla používat režimy finančních pobídek, aby konkurovala pobídkám používaným konkurujícím podnikem.

64      Navíc nabídka jiných leteckých společností uplatňujících na území Spojeného království různé plány odměn pro zprostředkovatele služeb v cestovním ruchu nemá vliv na napadené rozhodnutí. Toto rozhodnutí se týkalo společnosti BA jakožto dominantního podniku na britském trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě z důvodu zvláštní odpovědnosti, kterou BA z důvodu tohoto postavení nese.

 Závěry Soudu

65      Aby bylo možno Komisi vytknout diskriminaci, musela by zacházet se srovnatelnými situacemi odlišně a tím znevýhodnit určité subjekty ve srovnání s jinými, aniž by toto odlišné zacházení bylo odůvodněno existencí objektivních rozdílů (rozsudek Soudu ze dne 7. července 1999, Wirtschaftsvereinigung Stahl v. Komise, T‑106/96, Recueil, s. II‑2155, bod 103).

66      Okolnost, že u subjektu, který se nacházel v situaci podobné situaci žalobce, nedošlo ze strany Komise ke zjištění protiprávního jednání, v žádném případě nemůže umožnit nepřihlédnout k protiprávnímu jednání shledanému u tohoto žalobce, jakmile bylo protiprávní jednání řádně prokázáno (rozsudek Soudního dvora ze dne 31. března 1993, Ahlström a další v. Komise, C‑89/85, C‑104/85, C‑114/85, C‑116/85, C‑117/85 a C‑125/85 až C‑129/85, Recueil, s. I‑1307, bod 146).

67      Mimoto žalobní důvod vychází z pouhého, nijak neprokázaného, tvrzení protiprávnosti režimů finančních pobídek, které letecké společnosti konkurující společnosti BA uplatňují vůči zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu, ve vztahu k článkům 81 a 82 ES.

68      Navíc, bez ohledu na to, že napadené rozhodnutí navazuje na stížnost podanou společností Virgin proti společnosti BA již v roce 1993, Komise je oprávněna za účelem účinného dohledu nad uplatňováním pravidel hospodářské soutěže Společenství přiznat různé stupně přednosti stížnostem, které jsou k ní podány, jako v projednávané věci (rozsudek Soudního dvora ze dne 4. března 1999, Ufex a další v. Komise, C‑119/97 P, Recueil, s. I‑1341, bod 88), v závislosti na jejich významu pro Společenství měřeném ve vztahu k okolnostem každého případu a zejména na skutkových a právních okolnostech, které jsou Komisi předloženy (rozsudek Automec v. Komise, citovaný v bodě 61 výše, bod 86).

69      V tomto ohledu je Komise povinna posoudit v každé věci závažnost údajných omezení hospodářské soutěže (rozsudek Soudu ze dne 13. prosince 1999, SGA v. Komise, T‑189/95, T‑39/96 a T‑123/96, Recueil, s. II‑3587, bod 53), jakož i dobu, která uplynula od podání stížnosti, která jí byla předložena, jako v projednávané věci. Komisi totiž přísluší ukončit svá vyšetřovací řízení v přiměřené lhůtě (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 22. října 1997, SCK a FNK v. Komise, T‑213/95 a T‑18/96, Recueil, s. II‑1739, body 55 a 56).

70      Je-li Komise jako v projednávané věci v situaci, kdy lze na základě řady skutečností podezírat z jednání porušujícího právo hospodářské soutěže několik velkých podniků téhož hospodářského sektoru, je dokonce oprávněna soustředit své úsilí na jeden z dotyčných podniků s tím, že vyzve hospodářské subjekty údajně poškozené případným protiprávním jednáním ostatních podniků, aby se obrátili na vnitrostátní orgány (viz v tomto smyslu rozsudek SGA v. Komise, citovaný v bodě 69 výše, bod 59).

71      Nakonec Komise při jednání tvrdila, aniž jí společnost BA v tomto ohledu odporovala, že zahájila vyšetřovací řízení proti osmi leteckým společnostem v návaznosti na stížnosti podané společností BA v červnu a v září 1998 a dopisem ze dne 6. února 2003 informovala společnost BA o svém úmyslu tato řízení ukončit.

72      Je tedy na společnosti BA, aby v případě, že se domnívá, že její tvrzení jsou podložená, předložila svá vyjádření v tomto ohledu Komisi a zpochybnila případné rozhodnutí Komise nezabývat se jejími stížnostmi.

73      Druhý žalobní důvod tudíž nelze přijmout.

 Ke třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z chybné definice relevantního sektorového a zeměpisného trhu

74      Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí (viz bod 22 výše), Komise se domnívala, že relevantním trhem pro účely stanovení dominantního postavení společnosti BA je britský trh služeb zprostředkovatelů v cestovním ruchu.

 Argumenty účastnic řízení

75      BA tuto analýzu Komise zpochybňuje, když tvrdí, že i kdyby trh služeb poskytovaných zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu leteckým společnostem existoval, nemůže za okolností projednávané věci představovat relevantní sektorový trh.

76      Komise přičetla omezení hospodářské soutěže zjištěná ve sporných plánech odměn za výkon postavení, které má BA jakožto kupující služeb poskytovaných zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království. Komise se tak odchýlila jednak od své obvyklé metody definice relevantního trhu, když tak předjímala zjištění o dominantním postavení a v konečném důsledku i zneužití, a jednak od svého sdělení o definici relevantního trhu pro účely práva hospodářské soutěže Společenství (Úř. věst. C 372, s. 5; zvl. vyd. 08/01, s. 155).

77      Zprostředkovatelé služeb v cestovním ruchu představují distribuční kanál, který leteckým společnostem umožňuje prodávat místa na jejich letech a zajišťuje funkce maloobchodníků. Na trzích s výrobky chráněnými ochrannou známkou je přitom povaha hospodářské soutěže posuzována s použitím trhů s dotčenými výrobky jako trhů relevantních, a nikoliv trhů nákupu služeb maloobchodu poskytovaných prodejními místy používanými výrobci pro prodej svých výrobků.

78      Postavení BA ve vztahu ke zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu neposkytuje správné hledisko pro posouzení její tržní síly. Za účelem definice relevantního sektorového trhu pro posouzení účinků finančních zvýhodnění poskytovaných zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu na hospodářskou soutěž je třeba určit, zda jediný poskytovatel služeb letecké dopravy na určité lince může zvýšit užitečně své ceny.

79      Jak Komise připustila v bodech 80 a 81 odůvodnění napadeného rozhodnutí, odpověď závisí na tom, v jakém rozsahu se cestovatelé, kteří chtějí letět určitou linkou, domnívají, že jiné linky mohou tuto linku účinně nahradit. Komise přijímá tento přístup, když přezkoumává leteckou dopravu osob do a ze Spojeného království, ale dochází nesprávně k závěru, že existuje samostatný trh služeb letecké dopravy.

80      BA tvrdí, že podle Komise i pokud by se trh služeb spočívajících v distribuci letenek zajišťovaných zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu zmenšil, až by se stal bezvýznamným, zůstal by relevantním trhem. Podle BA přitom jiné formy distribuce brání tomu, aby bylo možné přijmout závěr o existenci tržní síly letecké společnosti na tomto trhu, i když má většinový podíl na distribuci letenek prostřednictvím zprostředkovatelů.

81      Mimoto, i kdyby existovaly čtyři druhy destinací (Spojené státy, Evropa, Afrika a Dálný Východ) a jediný poskytovatel služeb letecké dopravy pro každou z nich, každá letecká společnost by byla schopna vykonávat značnou sílu na svých vlastních linkách, aniž by podléhala tlaku ostatních společností. Podle analýzy Komise by přitom žádná z těchto společností neměla nutně dominantní postavení při nákupu služeb zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu, jelikož každá z nich by představovala pouze 25 % nákupu těchto služeb.

82      Nakonec, letecká společnost, která nemá dominantní postavení na trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě, ale která sama zajišťuje určitou linku či několik málo linek, by mohla jednat zcela nezávisle na svých soutěžitelích a zprostředkovatelích na těchto linkách. Nicméně podle analýzy Komise by se na tuto situaci nevztahoval článek 82 ES.

83      BA dodává, že i kdyby služby zprostředkovatelů letecké dopravy představovaly relevantní sektorový trh, relevantní zeměpisný trh by byl širší než území Spojeného království. Mnoho významných zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu působí v několika zemích. Mimoto, zprostředkovatelé služeb v cestovním ruchu spolupracující stále více s leteckými společnostmi v mezinárodním měřítku, což prokazují globální dohody uzavřené BA s některými zprostředkovateli.

84      Komise připomíná, že podle bodu 31 odůvodnění napadeného rozhodnutí zprostředkovatelé služeb v cestovním ruchu jednají na účet leteckých společností jako nezávislí zprostředkovatelé, kteří autonomně poskytují služby (rozsudek Soudního dvora ze dne 1. října 1987, VVR, 311/85, Recueil, s. 3801, bod 20).

85      Služby zprostředkovatelů letecké dopravy odměňovaných leteckými společnostmi formou provize založené na vystavení jejich letenek spočívají v propagaci smluvních leteckých společností, pomoci cestovatelům s výběrem vhodné společnosti a vhodných letů, vystavování letenek, přijímání plateb ze strany cestujících a jejich převodu leteckým společnostem.

86      Nic nebrání tomu, aby bylo konstatováno zneužití dominantního postavení dominantním kupujícím, na které se vztahuje právo hospodářské soutěže Společenství.

87      Komise připomíná, že jako samostatný trh kvalifikovala trh služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě [rozhodnutí Komise 91/480/EHS ze dne 30. července 1991 v řízení podle článku [81] Smlouvy (věc č. IV/32.659 – IATA Passenger Agency Programme) (Uř. věst. L 258, s. 18)], jakož i jiné trhy spojené s lety, jako počítačové rezervační systémy pro lety [rozhodnutí Komise 88/589/EHS ze dne 4. listopadu 1988 v řízení podle článku [82] Smlouvy (IV/32.318, London European – SABENA) (Úř. věst. L 317, s. 47)].

88      Konečně, omezení relevantního zeměpisného trhu na Spojené království je odůvodněno různými skutečnostmi spočívajícími v umístění dotčených činností na britském území. Zákazníci si konkrétně obvykle rezervují své letenky v zemi svého pobytu a vztahy mezi zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu a leteckými společnostmi vznikají v každé zemi zvlášť.

 Závěry Soudu

89      Komise se v napadeném rozhodnutí domnívala, že relevantní sektorový trh pro účely prokázání dominantního postavení BA zahrnuje služby, které si letecké společnosti kupují od zprostředkovatelů služeb v letecké dopravě za účelem prodeje a distribuce svých letenek (bod 72 odůvodnění). Podle Komise dochází v důsledku tohoto jednání leteckých společností k vytvoření trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě, který je odlišný od trhů letecké dopravy.

90      Komise se mimoto domnívala, že relevantním zeměpisným trhem v projednávané věci je území Spojeného království z důvodu vnitrostátního rozměru, který má činnost zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu.

91      Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury (rozsudek Soudního dvora ze dne 9. listopadu 1983, Michelin v. Komise, 322/81, Recueil, s. 3461, bod 37; rozsudky Soudu ze dne 30. března 2000, Kish Glass v. Komise, T‑65/96, Recueil, s. II‑1885, bod 62, potvrzený v řízení o kasačním opravném prostředku usnesením Soudního dvora ze dne 18. října 2001, Kish Glass v. Komise, C‑241/00 P, Recueil, s. I‑7759) pro účely přezkoumání případného dominantního postavení podniku na vymezeném sektorovém trhu musí být možnosti hospodářské soutěže posouzeny v rámci trhu zahrnujícího všechny výrobky nebo služby, které mohou podle svých vlastností zvláště uspokojit trvalé potřeby a jsou málo zaměnitelné s jinými výrobky nebo službami. Krom toho vzhledem k tomu, že vymezení relevantního trhu slouží k posouzení, zda dotyčný podnik má možnost bránit zachování účinné hospodářské soutěže a chovat se ve značné míře nezávisle na chování svých soutěžitelů a v projednávaném případě na svých poskytovatelích služeb, nelze se za tímto účelem omezovat pouze na přezkum objektivních vlastností dotčených služeb, avšak je třeba rovněž zohlednit podmínky hospodářské soutěže a strukturu poptávky a nabídky na trhu.

92      Z písemností BA vyplývá, že sama BA připouští existenci samostatného trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě, protože v bodě 11.34 své žaloby uvádí, že samotní zprostředkovatelé služeb v cestovním ruchu působí na konkurenčním trhu, když mezi sebou vzájemně soutěží, aby poskytovali co možná nejlepší službu svým zákazníkům.

93      V tomto ohledu sice zprostředkovatelé služeb v cestovním ruchu jednají na účet leteckých společností, které nesou veškerá rizika a výhody spojené se samotnou dopravou a které uzavírají smlouvy o dopravě přímo s cestujícími, zůstává však skutečností, že jsou nezávislými zprostředkovateli, kteří samostatně poskytují služby (viz v tomto smyslu rozsudek VVR, citovaný v bodě 84 výše, bod 20).

94      Jak uvádí Komise v bodě 31 odůvodnění napadeného rozhodnutí, tato zvláštní činnost zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu spočívá jednak v poskytování poradenství potenciálním cestujícím, rezervaci a vystavování letenek, přijímání plateb za dopravu a jejich převodu leteckým společnostem, a jednak v zajištění obchodní propagace a reklamy ve prospěch těchto společností.

95      V tomto ohledu sama BA tvrdí, že zprostředkovatelé služeb v cestovní ruchu jsou a přinejmenším krátkodobě zůstanou pro letecké společnosti funkčním distribučním kanálem, který jim umožňuje účinně prodávat místa na letech, které nabízejí, a že existuje vzájemná závislost mezi zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu a leteckými společnosti, které nejsou samy schopny užitečně prodávat své služby letecké dopravy.

96      Jak BA navíc podotýká, zprostředkovatelé služeb v cestovním ruchu poskytují stále širší škálu leteckých linek, časů odletu a příletu, než by mohla nabídnout jakákoliv letecká společnost. Zprostředkovatelé služeb v cestovním ruchu filtrují informace týkající se různých letů ve prospěch cestujících, kteří čelí narůstajícímu množství různých struktur cen za leteckou dopravu, které vyplývají ze systémů cen uplatňovaných leteckými společnostmi v reálném čase.

97      BA mimoto uznala, že úloha, kterou zprostředkovatelé služeb v cestovním ruchu hrají při distribuci letenek, vede k tomu, že se jim letecké společnosti snaží nabídnout zvýhodnění proto, aby prodávali místa na jejich letech. Nenahraditelný charakter služeb, které zprostředkovatelé služeb v cestovním ruchu poskytují leteckým společnostem, je tak potvrzen odměnami, které jim letecké společnosti poskytují.

98      BA nakonec sama zdůraznila, že významní zprostředkovatelé služeb v cestovním ruchu si individuálně sjednávají dohody o distribuci letenek, a že jsou tedy schopni zajistit soutěž mezi leteckými společnostmi.

99      Tato zvláštnost služeb poskytovaných leteckým společnostem zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu, aniž by letecké společnosti mohly vážně zamýšlet, že by zastoupily zprostředkovatele a poskytovaly tyto služby samy, je podpořena skutečností, že v době rozhodné z hlediska vytýkaných skutečností bylo 85 % prodeje letenek ve Spojeném království uskutečněno prostřednictvím zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu.

100    Je tedy třeba se domnívat, že služby zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu představují hospodářskou činnost, kterou v době napadeného rozhodnutí letecké společnosti nemohly nahradit jinou formou distribuce svých letenek, a že proto tvoří trh služeb odlišný od trhu letecké dopravy.

101    Pokud jde o okolnost, že omezení hospodářské soutěže, která Komise přičítá plánům odměn za výkon společnosti BA, vyplývají z postavení, které BA má nikoliv jako dodavatel, ale jako kupující služeb zprostředkovatelů letecké dopravy, tato je irelevantní ve vztahu k definici relevantního trhu. Článek 82 ES se totiž použije jak na podniky, jejichž případné dominantní postavení je zjištěno jako v projednávaném případě ve vztahu k jejich dodavatelům, tak i na podniky, které mohou mít stejné postavení ve vztahu ke svým zákazníkům.

102    BA ostatně sama při jednání připustila, že je možné, aby měl dominantní postavení ve smyslu článku 82 ES prodávající i kupující.

103    Z toho vyplývá, že BA nemůže platně tvrdit, že pro účely definice relevantního sektorového trhu k posouzení účinků finančních zvýhodnění poskytovaných zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království na hospodářskou soutěž je třeba určit, zda jediný poskytovatel služeb letecké dopravy na určité lince může zvýšit užitečně své ceny.

104    Takové kritérium, případně relevantní z hlediska každé letecké linky, nemůže umožnit změřit hospodářskou sílu, kterou BA disponuje nikoliv jakožto poskytovatel služeb letecké dopravy, ale jako kupující služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě na všech linkách s odletem z britských letišť a s příletem na ně vůči jednak všem ostatním leteckým společnostem považovaným taktéž za kupující služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě a jednak vůči zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království.

105    Námitky vznesené společností BA proti relevanci sektorového trhu vymezeného Komisí, které vycházejí z případné marginalizace distribuce letenek prostřednictvím zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu, z výlučné specializace leteckých společností podle zeměpisných destinací a z nezávislosti jednání případné letecké společnosti, která má monopolní postavení na některých linkách, nemají tudíž dopad.

106    Tyto argumenty vycházejí z hypotetických situací či ze situací, které nesouvisí s podmínkami hospodářské soutěže na relevantním sektorovém trhu představovaném službami zprostředkovatelů v letecké dopravě mezi zprostředkovateli jako poskytovateli služeb, jakož i mezi leteckými společnostmi, které jsou příjemci těchto služeb.

107    Komise tak kvalifikovala, aniž se dopustila chybného posouzení, jako relevantní trh sektorový trh služeb poskytovaných zprostředkovateli v cestovním ruchu ve prospěch leteckých společností za účelem prokázání, že BA má na tomto trhu dominantní postavení jako osoba poptávající tyto služby.

108    Pokud jde o relevantní zeměpisný trh, z ustálené judikatury vyplývá, že jej lze definovat jako území, na kterém se hospodářské subjekty nacházejí v podobných či dostatečně homogenních podmínkách hospodářské soutěže, pokud jde konkrétně o dotčené výrobky či služby, aniž by bylo nutné, aby tyto podmínky byly zcela homogenní (rozsudek Soudu ze dne 6. října 1994, Tetra Pak v. Komise, T‑83/91, Recueil, s. II‑755, bod 91, potvrzený v řízení o kasačním opravném prostředku rozsudkem Soudního dvora ze dne 14. listopadu 1996, Tetra Pak v. Komise, C‑333/94 P, Recueil, s. I‑5951).

109    Je přitom téměř nezpochybnitelné, že cestující si převážně rezervují letenky v zemi svého pobytu. I když BA tvrdila, že všechny letenky prodané zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království nejsou nutně prodány osobám s pobytem v této zemi, uznala, že transakce mimo Spojené království nelze vyčíslit.

110    Jak mimoto Komise uvedla v bodě 83 odůvodnění napadeného rozhodnutí, aniž by to BA zpochybnila, pravidla IATA o pořadí použití letových kuponů brání tomu, aby letenky prodané mimo území Spojeného království byly použity pro lety s odletem z britských letišť.

111    Distribuce letenek se provádí na vnitrostátní úrovni, z čehož vyplývá, že letecké společnosti si obvykle kupují služby spočívající v distribuci těchto letenek na vnitrostátním základě, jak to dosvědčují úmluvy podepsané za tímto účelem BA se zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království.

112    Nebylo rovněž zpochybněno, že letecké společnosti uspořádávají své obchodní služby na vnitrostátní úrovni, že nakládání s letenkami ze strany zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu se odehrává v rámci vnitrostátních zúčtovacích a platebních systémů IATA a v projednávané věci prostřednictvím zúčtovacího a platebního systému pro Spojené království (Billing and Settlement Plan for the United Kingdom, dále jen „BSPUK“).

113    BA mimoto nezpochybnila tvrzení Komise, že BA uplatňuje plány odměn za výkon na zprostředkovatele služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království jednotně na celém území tohoto členského státu.

114    BA rovněž nezpochybnila, že sporné finanční pobídky se použijí pouze na prodeje letenek BA ve Spojeném království, i když jsou tyto pobídky součástí úmluv uzavřených se zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu, jejichž činnosti pokrývají více než jeden členský stát.

115    Na rozdíl od toho, co tvrdí BA, uzavření globálních dohod s některými zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu společností BA nemůže prokazovat, že tito zprostředkovatelé jednají stále častěji s leteckými společnostmi na mezinárodní úrovni. Jak vyplývá z bodu 20 odůvodnění napadeného rozhodnutí, nezpochybněného BA, tyto globální dohody byly podepsány pouze se třemi zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu a pouze pro zimní období let 1992/1993. Tyto dohody tak pouze doplňovaly místní dohody uzavřené v dotčených zemích.

116    Nezdá se tedy, že Komise nesprávně definovala relevantní zeměpisný trh jako trh Spojeného království, aby prokázala, že BA má na tomto trhu dominantní postavení jakožto odběratel služeb v letecké dopravě poskytovaných zprostředkovateli ve Spojeném království.

117    Z toho vyplývá, že žalobní důvod vycházející z chybné definice relevantního sektorového a zeměpisného trhu nemůže být přijat.

 Ke čtvrtému žalobnímu důvodu vycházejícímu z nedostatku nezbytné spojitosti mezi dotčenými sektorovými trhy

118    V napadeném rozhodnutí Komise konstatovala existenci účinků sporného jednání na několik trhů. Jak vyplývá zejména z bodů 111 a 112 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Komise se domnívala, že plány odměn za výkon používané BA způsobují na britském trhu letecké dopravy diskriminaci mezi zprostředkovali služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království a mají za cíl jednak snížit objem služeb zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu poskytovaných jiným společnostem a jednak podřídit poskytování těchto služeb nepříznivějším podmínkám. Toto zneužívající jednání BA na trhu služeb v letecké dopravě má na britských trzích letecké dopravy za následek závažné protisoutěžní účinky ke škodě leteckých společností konkurujících BA (body 103 a 113 odůvodnění).

  Argumenty účastnic řízení

119    BA tvrdí, že neexistuje dostatečně úzká spojitost vyžadovaná článkem 82 ES mezi jednak britským trhem služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě, údajně ovládaným BA, a jednak britskými trhy letecké dopravy, na kterých BA nemá dominantní postavení.

120    Analýza Komise představuje „analýzu v kruhu“, když Komise má za to, že úspěch BA na britských trzích letecké dopravy zapříčiňuje dominantní postavení BA na britském trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě, jehož zneužití má škodlivé následky na prvně jmenovaných trzích.

121    Mimoto, podíly BA na britských trzích letecké dopravy jsou příliš malé proto, aby vyvolaly znepokojení, a její postavení kupujícího služeb zprostředkovatelů v cestovním ruchu ve Spojeném království jí neumožňuje kontrolovat poskytování těchto služeb.

122    Komise se domnívá, že určila trh tvořený službami zprostředkovatelů služeb v letecké dopravě ve Spojeném království, na kterém má BA dominantní postavení, a že BA toto postavení zneužívala z důvodu nedovolené diskriminace prováděné mezi těmito subjekty a účinku vyloučení, který mělo její jednání na tomto trhu. Rovněž byly zohledněny účinky vyloučení, které mělo toto zneužití na konkurující letecké společnosti na sektorových trzích letecké dopravy s odletem a příletem ve Spojeném království.

123    Soud zdůraznil, že článek 82 ES výslovně neuvádí požadavky, pokud jde o umístění zneužití na trhu výrobků nebo služeb (rozsudek ze dne 6. října 1994, Tetra Pak v. Komise, citovaný v bodě 108 výše, bod 113) a Soudní dvůr se domníval, že závěry Soudu nelze v tomto ohledu zpochybnit (rozsudek ze dne 14. listopadu 1996, Tetra Pak v. Komise, citovaný v bodě 108 výše, bod 24).

124    I když se projednávaná věc liší od věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 6. října 1994, Tetra Pak v. Komise, citovaný v bodě 108 výše, jelikož zneužití dominantního postavení ze strany BA mělo účinky jak na ovládaný trh, tak na jiné trhy, je nezpochybnitelné, že britský trh služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě má úzké vztahy s trhy letecké dopravy s odletem v rámci Spojeného království a do něj.

125    Vedlejší účastnice řízení Virgin připomíná, že BA zpochybnila autonomii trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě ve vztahu k trhu letecké dopravy. BA tak nemůže tvrdit, že tyto dva trhy jsou zcela odděleny a neexistuje mezi nimi žádný vztah.

126    Virgin dodává, že schopnost zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu vykonávat určující vliv na výběr letecké společnosti cestujícím nemůže být vážně zpochybněna. Rovněž odměny, které jim vyplácejí letecké společnosti, značně ovlivňují jejich způsoby rezervace ve vztahu k cestujícím, kteří na nich ponechávají výběr letecké společnosti.

 Závěry Soudu

127    Zneužití dominantního postavení na ovládaném sektorovém trhu, jehož účinky jsou ovšem patrné na odlišném trhu, na kterém dotyčný podnik nemá dominantní postavení, může spadat pod článek 82 ES, pokud je tento odlišný trh dostatečně spojený s prvním trhem (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 6. března 1974, Istituto Chemioterapico Italiano a Commercial Solvents v. Komise, 6/73 a 7/73, Recueil, s. 223, bod 22, a ze dne 3. října 1985, CBEM, 311/84, Recueil, s. 3261, bod 26).

128    V projednávané věci jsou sporné plány odměn za výkon součástí souboru úmluv, které BA uzavřela se zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království za účelem poskytování služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě zahrnujících vydávání jejích letenek cestujícím a poskytovaní souvisejících služeb spočívajících v propagaci a obchodní reklamě.

129    Jak již bylo uvedeno výše, je připuštěno, že zprostředkovatelé služeb v letecké dopravě zajišťují funkci maloobchodníků a že přinejmenším krátkodobě si uchovávají tuto úlohu a tím i klíčový význam pro letecké společnosti.

130    Plnění, která tak letecké společnosti prodávají cestujícím prostřednictvím zprostředkovatelů v cestovním ruchu ve Spojeném království, zahrnují leteckou dopravu na pravidelných letech, které tyto společnosti zajišťují s odletem z britských letišť a s příletem na ně.

131    Soud v tomto ohledu připomíná, že v době sporného jednání BA bylo 85 % letenek prodaných ve Spojeném království prodáno prostřednictvím zprostředkovatelů služeb v letecké dopravě.

132    Existuje tedy nezpochybnitelná spojitost jednak mezi službami zprostředkovatelů služeb v letecké dopravě poskytovanými leteckým společnostem zprostředkovateli ve Spojeném království a jednak mezi službami letecké dopravy zajišťovanými těmito společnostmi na britských trzích letecké dopravy tvořených leteckými linkami s odletem z letišť Spojeného království a s příletem na ně.

133    Argumentace BA ostatně spočívá na předpokladu, že taková spojitost mezi dotčenými trhy existuje. BA totiž v bodě 10.28 své žaloby uvádí, že odmítnutí propagace letů BA zprostředkovatelem může pro BA znamenat absolutní obchodní ztrátu. Takový ušlý zisk se přitom může projevit pouze snížením počtu vystavených letenek BA.

134    Naopak v bodě 4.39 své žaloby BA tvrdí, že jelikož zvýhodnění poskytovaná leteckými společnostmi zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu mohou vést ke zvýšení poptávky po letecké dopravě, vedou ke značným úsporám nákladů.

135    Komise tak správně konstatovala existenci spojitosti vyžadované článkem 82 ES mezi britským trhem služeb zprostředkovatelů v cestovním ruchu, které si letecké společnosti kupují od zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu, a britskými trhy letecké dopravy.

136    Za těchto podmínek je třeba čtvrtý žalobní důvod zamítnout.

 K pátému žalobnímu důvodu vycházejícímu z nesprávného právního základu

137    Nařízení č. 17, na základě něhož bylo přijato napadené rozhodnutí, představuje první nařízení, kterým se provádějí články 81 ES a 82 ES a stanoví obecný právní rámec pro provádění těchto dvou ustanovení.

138    Podle článku 1 nařízení Rady č. 141 ze dne 26. listopadu 1962, kterým se doprava vyjímá z působnosti nařízení č. 17 (Úř. věst. 124, s. 2751), „nařízení č. 17 se nepoužije na dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě v odvětví dopravy, jejichž předmětem nebo účelem je stanovení dopravních sazeb a podmínek, omezení nebo kontrola nabídky dopravy nebo rozdělení trhů dopravy, jakož ani na zneužití dominantního postavení ve smyslu článku [82 ES] na trhu dopravy“.

139    Podle bodu 3 odůvodnění nařízení č. 141 zvláštnosti dopravy opravňují k vynětí z působnosti nařízení č. 17 pouze dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě, které se přímo týkají poskytování dopravních služeb.

140    Nakonec, dne 14. prosince 1987 Rada přijala nařízení (EHS) č. 3975/87, kterým se stanoví postup pro použití pravidel hospodářské soutěže pro podniky v odvětví letecké dopravy (Úř. věst. L 374, s. 1; zvl. vyd. 07/01, s. 262).

 Argumenty účastnic řízení

141    BA tvrdí, že i kdyby byl relevantním sektorovým trhem trh služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě, jednání vytýkané BA nespadá do nařízení, které Komise vzala jako právní základ napadeného rozhodnutí, a sice nařízení č. 17, ale do nařízení č. 3975/87.

142    Ve věci, ve které byl vydán rozsudek Soudního dvora ze dne 11. března 1997, Komise v. UIC (C‑264/95 P, Recueil, s. I.1287, bod 28), kterým byl potvrzen rozsudek Soudu ze dne 6. června 1995, Union internationale des chemins de fer v. Komise (T‑14/93, Recueil, s. II‑1503), Soudní dvůr odmítl tvrzení zastávané v dané věci Komisí o použitelnosti nařízení Rady (EHS) č. 1017/68 ze dne 19. července 1968 o uplatňování pravidel hospodářské soutěže v dopravě po železnici, silnici a vnitrozemských vodních cestách (Úř. věst. L 175, s. 1; Zvl. vyd. 07/01, s. 6) pouze na dohody a jednání ve vzájemné shodě přímo se dotýkající poskytování dopravy z toho důvodu, že relevantní část článku 1 nařízení č. 1017/68 je přesná a podrobná a neuvádí pojem „přímo“.

143    Komise se snažila odlišit věc, ve které byl vydán rozsudek Komise v. UIC, citovaný v bodě 142 výše, od projednávaného sporu, když tvrdila, že oblast působnosti nařízení č. 1017/68 je definována šířeji než oblast působnosti nařízení č. 3975/87, jelikož první nařízení odkazuje na všechny „dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě, jejichž cílem je stanovení přepravních sazeb a podmínek, omezení nebo kontrola nabídky dopravy, rozdělení dopravního trhu“. Nicméně, jak Soudní dvůr rozhodl v rozsudku Komise v. UIC, citovaném v bodě 142 výše, přesně takto zní článek 1 nařízení č. 141, kterým se doprava vyjímá z působnosti nařízení č. 17.

144    Mimoto, samotné znění nařízení č. 3975/87 prokazuje, že se nemá za to, že tento akt má výlučně omezující působnost, tak jak navrhuje Komise. Jeho článek 2 stanoví nepoužitelnost zákazu stanoveného v čl. 81 odst. 1 ES na dohody uvedené v příloze. Tato příloha přitom pod písmenem k) uvádí dohody týkající se „účtování a hrazení účtů mezi leteckými dopravci a jejich smluvními zástupci prostřednictvím centralizovaného automatizovaného zúčtovacího systému včetně služeb, které mohou být nezbytné nebo nahodilé“. Pokud by tvrzení Komise bylo správné, tyto kartelové dohody by v žádném případě nespadaly do nařízení č. 3975/87.

145    Podle vlastní analýzy Komise mají jednání vytýkaná BA účinky, přinejmenším ty hlavní, v letecké dopravě (body 118 a 120 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Mimoto sporné odměny za výkon představovaly jeden z přímých nákladů na prodej letenky a měly vliv na čistou cenu obdrženou leteckou společností jako protiplnění za poskytnutou leteckou dopravu, čímž tak rovněž nepřímým způsobem stanovily „dopravní sazby“ ve smyslu nařízení č. 141.

146    V důsledku pochybení Komise, pokud jde o správný právní základ, je BA zbavena svých procesních záruk s ohledem na rozdíly v právních úpravách existující v tomto ohledu mezi nařízením č. 17 a nařízením č. 3975/87.

147    Mimoto Komise neměla pravomoc přijmout napadené rozhodnutí, jelikož se dotýká leteckých linek mezi Evropskou unií a třetími zeměmi. Tyto linky nespadají do působnosti nařízení č. 3975/87, která je omezena na leteckou dopravu mezi letišti Společenství.

148    Podle stanoviska Komise je nepochybné, že služby zprostředkovatelů v letecké dopravě jakožto činnosti spojené či nepřímo související s trhem letecké dopravy jako takové nespadají do vynětí z působnosti nařízení č. 17, které je stanoveno článkem 1 nařízení č. 141, a že se na ně naopak nařízení č. 17 použije.

149    Nařízení č. 3975/87, jehož bod 3 odůvodnění zdůrazňuje charakteristiky vlastní sektoru letecké dopravy, se použije pouze na dohody přímo spojené s poskytováním služeb letecké dopravy.

150    Napadené rozhodnutí se přitom týká pouze služeb, které BA kupuje od zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu. Vytýkané zneužití, stejně jako jeho prvotní účinky nastaly na trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě (body 85 a 112 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Protisoutěžní ujednání mezi BA a zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království se nevztahovala na „služby letecké dopravy“ a nebyla přímo spojená s poskytováním takových služeb.

151    Bez ohledu na oblast působnosti nařízení č. 1017/68, toto nařízení není v projednávané věci relevantní a oba rozsudky týkající se Union internationale des chemins de fer, citované v bodě 142 výše, se týkají tohoto nařízení, a nikoliv nařízení č. 3975/87.

152    I když článek 1 nařízení č. 1017/68 definuje působnost tohoto nařízení velmi široce, nařízení č. 3975/87, ve znění nařízení Rady (EHS) č. 2410/92 ze dne 23. července 1992 (Úř. věst. L 240, s. 18), se týká na základě čl. 1 odst. 2 pouze „letecké dopravy mezi letišti Společenství“.

153    Mimoto projednávaný spor se netýká ani nabídky dopravy, ani stanovení přepravních sazeb, které jsou výslovně uvedeny v článku 1 nařízení č. 1017/68.

154    Pokud, jak tvrdí BA, by služby zprostředkovatelů v letecké dopravě nespadaly pod nařízení č. 3975/87 s tím, že jsou současně vyloučeny z působnosti nařízení č. 17 nařízením č. 141, nevztahovala by se na ně žádná právní úprava Společenství, což je nemožné.

 Závěry Soudu

155    Plány odměn za výkon uplatňované BA jsou součástí dohod, které BA uzavřela se zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království za účelem poskytování služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě společnosti BA, a zejména distribuce jejích letenek, s vyloučením v důsledku toho služeb letecké přepravy jako takových, které BA poskytuje cestujícím.

156    Tyto služby letecké dopravy jsou totiž předmětem individuálních smluv uzavřených mezi BA a cestujícími, a nejsou tedy předmětem napadeného rozhodnutí.

157    Plány odměn za výkon, jejichž použití na zprostředkovatele služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království je kritizováno Komisí, tedy nelze považovat za plány, které se jako takové vztahují přímo k letecké dopravě sjednané mezi cestujícím a leteckou společností.

158    Jak přitom vyplývá z bodu 3 odůvodnění nařízení č. 141, zvláštní rysy dopravy odůvodňují nepoužití nařízení č. 17 pouze na dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě, které „se týkají přímo poskytování dopravy“ (rozsudek Soudního dvora ze dne 24. října 2002, Aéroports de Paris v. Komise, C‑82/01 P, Recueil, s. I‑9297, bod 18).

159    Článek 1 nařízení č. 141 brání použití nařízení č. 17 pouze na dohody, „jejichž předmětem nebo účelem je stanovení dopravních sazeb a podmínek, omezení nebo kontrola nabídky dopravy nebo rozdělení trhů dopravy“ (rozsudek Aéroports de Paris v. Komise, citovaný v bodě 158 výše, bod 18) a na „[…] zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 82 ES na trhu dopravy“.

160    Když BA odkazuje na rozsudek Komise v. UIC, citovaný v bodě 142 výše, marně se dovolává totožnosti znění článku 1 nařízení č. 1017/68 a článku 1 nařízení č. 141, který omezuje oblast působnosti nařízení č. 17 ve vztahu k nařízením použitelným na celou dopravu, aby tvrdila, že nařízení č. 3975/87 se použije na projednávanou věc.

161    Zaprvé z bodu 2 odůvodnění nařízení č. 3975/87 vyplývá, že nařízení č. 1017/68 se vztahuje pouze na vnitrozemskou dopravu (železnice, silnice a vnitrozemské vodní cesty). BA se nemůže v projednávané věci užitečně dovolávat relevance nařízení č. 3975/87, když se dovolává nařízení č. 1017/68, které má odlišnou věcnou působnost.

162    Z bodu 2 odůvodnění nařízení č. 3975/87 totiž vyplývá, že Komise neměla před vstupem tohoto nařízení v platnost prostředky pro přímé šetření případů v letecké dopravě, ve kterých je podezření z porušení článků 81 ES a 82 ES.

163    Zadruhé s přihlédnutím k jistým zvláštním rysům dopravních činností jako celku podle bodu 5 odůvodnění nařízení č. 3975/87 autoři tohoto nařízení ostatně stanovili, že sektor letecké dopravy má zvláštní rysy, jak vyplývá z bodu 3 odůvodnění téhož nařízení.

164    Zatřetí ze struktury právních předpisů platných pro leteckou dopravu vyplývá úmysl zákonodárce Společenství, který není dán v nařízení č. 1017/68, omezit oblast působnosti nařízení č. 3975/87 pouze na ty činnosti, které se přímo týkají poskytovaní letecké dopravy ze samotného důvodu zvláštnosti tohoto sektoru.

165    Z názvu nařízení č. 3975/87 tak vyplývá, že toto nařízení „stanoví postup pro použití pravidel hospodářské soutěže pro podniky v odvětví letecké dopravy“ na rozdíl od nařízení č. 1017/68, které se týká „uplatňování pravidel hospodářské soutěže v dopravě po železnici, silnici a vnitrozemských vodních cestách“. Toto rozdílné znění potvrzuje, že činnost spadá do působnosti nařízení č. 3975/87 pouze tehdy, když je přímo spojená s poskytováním služeb letecké dopravy (viz v tomto smyslu rozsudek Aéroports de Paris v. Komise, citovaný v bodě 158 výše, bod 22).

166    Mimoto bod 1 odůvodnění nařízení Rady (EHS) č. 3976/87 ze dne 14. prosince 1987 o použití čl. [81] odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví letecké dopravy (Úř. věst. L 374, s. 9; zvl. vyd. 07/01, s. 270), přijatého tentýž den jako nařízení č. 3975/87, připomíná, že nařízení č. 17 stanoví postup pro použití pravidel hospodářské soutěže na dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě „jiné, než které se přímo týkají poskytování služeb letecké dopravy“ (rozsudek Aéroports de Paris v. Komise, citovaný v bodě 158 výše, bod 24).

167    Navíc, čl. 1 odst. 2 nařízení č. 3975/87, ve znění nařízení č. 2410/92, stanoví, že „toto nařízení se vztahuje pouze na leteckou dopravu mezi letišti Společenství“.

168    Rovněž článek 4a nařízení č. 3975/87, vložený nařízením Rady (EHS) č. 1284/91 ze dne 14. května 1991, kterým se mění nařízení č. 3975/87 (Úř. věst. L 122, s. 2; Zvl. vyd. 07/01, s. 312), se týká pouze jednání, jejichž cílem nebo účinkem je „přímé ohrožení existence určité letecké služby“, což předpokládá existenci přímé souvislosti s poskytováním služeb letecké dopravy (rozsudek Aéroports de Paris v. Komise, citovaný v bodě 158 výše, bod 23).

169    Argument, který BA vyvozuje z vynětí stanoveného článkem 2 nařízení č. 3975/87, ve spojení s písmenem k) přílohy tohoto nařízení, není tudíž nijak určující ve prospěch kartelových dohod, které se týkají účtování a hrazení účtů mezi leteckými dopravci a jejich smluvními zástupci.

170    Tyto kartelové dohody čistě technického dosahu je totiž třeba považovat ve výše popsaném normativním kontextu jako oddělitelné od takových úmluv, jako jsou úmluvy uzavřené mezi BA a zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království pro účely poskytování služeb zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu jako takových.

171    Nakonec BA není oprávněna tvrdit, že jednání, která jsou jí vytýkána, mají své hlavní účinky na trhu letecké dopravy. Výběr použitelného nařízení je totiž podmíněn kvalifikací dotčených jednání, a nikoliv předchozí identifikací trhu, na kterém mají tato jednání své účinky (viz v tomto smyslu rozsudek Komise v. UIC, citovaný v bodě 142 výše, bod 42).

172    V každém případě z bodů 85 a 112 napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise umístila na britský trh služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě jak zneužití dominantního postavení konstatovaného vůči BA, tak některé z jeho účinků, což stačí k odůvodnění použití nařízení č. 17 v projednávané věci.

173    Komise tedy vycházela z nařízení č. 17 při přijetí napadeného rozhodnutí, aniž se dopustila právního omylu.

174    Je tedy třeba zamítnout žalobní důvod jako neopodstatněný.

 K šestému žalobnímu důvodu vycházejícímu z neexistence dominantního postavení

 Argumenty účastnic řízení

175    Zaprvé BA vytýká Komisi, že ji považovala za dominantní podnik na britském trhu služeb zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu, aniž řádně vzala v úvahu intenzívní hospodářskou soutěž, které čelí na britských trzích letecké dopravy.

176    Bez ohledu na celkový počet linek, které provozuje, nejedná BA s dostatečným stupněm nezávislosti ani ve vztahu ke svým konkurentům působícím na každé lince, ani ve vztahu k cestujícím, kteří mají možnost zvolit si svou leteckou společnost pro každou linku.

177    BA zadruhé Komisi vytýká, že nevysvětlila, jak její údajné dominantní postavení na britském trhu služeb zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu „vyplývá“ ze „značného úspěchu“, který má na britských trzích letecké dopravy.

178    BA zatřetí podotýká, že podíly na britském trhu služeb zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu, které má podle Komise jakožto zákaznice zprostředkovatelů, neprokazují, že má na tomto trhu dominantní postavení. Komise pouze sečetla celkové prodeje letenek BA na všech linkách s odletem z letišť ve Spojeném království a s příletem na ně, i když tyto představují odlišné trhy.

179    Mimoto Komise nesprávně vypočetla podíly na trhu BA. Procenta použitá Komisí zahrnují rovněž prodeje mimo Spojené království, a nadhodnocují tedy podíly na trhu BA. Komise při svých výpočtech vycházela z prodejů letenek přes BSPUK, které se však účastní pouze část zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království. Komise nezanalyzovala transakce provedené ostatními zprostředkovateli, omezila se na předpoklad, že operace přes BSPUK tvoří 80 až 85 % všech letenek prodaných zprostředkovateli. Nakonec prodeje přičtené BA a provedené v rámci BSPUK zahrnují operace provedené jinými společnostmi, které BA používají jako zprostředkovatele a neúčastní se dohod uzavřených mezi BA a zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království.

180    BA tvrdí, že Komise nezohlednila dopad prodejů provedených jiným způsobem než prostřednictvím zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu, jako jsou přímé prodeje přes telefon nebo přes Internet. Tyto prodeje mají přitom vliv, jak Komise výslovně uznala v bodě 72 odůvodnění napadeného rozhodnutí, na sílu leteckých společností na trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě.

181    Když Komise zdůraznila obzvláště silné postavení BA ve vztahu k hlavním zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu, pominula čistý pokles procent jejich celkových prodejů letenek BA a relativně nízký podíl služeb poskytovaných společnosti BA při činnosti některých hlavních zprostředkovatelů.

182    Je-li použito kritérium stability podílů na trhu nebo citlivost vůči konkurenci stanovené judikaturou (rozsudek Soudního dvora ze dne 13. února 1979, Hoffmann-La Roche v. Komise, 85/76, Recueil, s. 461), podíly BA na britském „trhu“ služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě neumožňují dospět k závěru, že BA měla v jakémkoliv okamžiku na tomto trhu dominantní postavení.

183    Správná analýza údajů týkajících se podílů na trhu BA spíše vyvrací konstatování dominantního postavení. Podíl BA na trhu se totiž začátkem 90. let snížil ze 47,7 % na 39,7 %. Naopak podíly na trhu ostatních leteckých společností, zvláště podíly Virgin a British Midland, se rychle zvýšily.

184    Počet procent letenek prodaných zprostředkovatelem služeb v cestovním ruchu nečiní z dané letecké společnosti „zavázaného obchodního partnera“ tohoto zprostředkovatele na rozdíl od toho, co tvrdí Komise v bodě 92 odůvodnění napadeného rozhodnutí. V praxi je každý zprostředkovatel povinen nabízet letenky široké škály leteckých společností. Zprostředkovatelé mají ve skutečnosti velkou vyjednávací pravomoc a konečná volba zprostředkovatele závisí na zákazníkovi.

185    Na rozdíl od distributorů působících na relevantních trzích ve věci, ve které byl vydán rozsudek Hoffmann-La Roche v. Komise, citovaný v bodě 182 výše, a ve věci, ve které byl vydán rozsudek Michelin v. Komise, citovaný v bodě 91 výše, zprostředkovatelé služeb v cestovním ruchu obvykle nemají zásoby a rovněž ve skutečnosti nepotřebují prodávat letenky BA. Jelikož jsou linky provozované BA provozovány rovněž jinými společnostmi, mohou zprostředkovatelé nabídnout cestujícím výběr po celou dobu, kdy mohou prodávat letenky BA.

186    Nakonec, i kdyby BA měla skutečně dominantní postavení, neměla by žádný zájem na tom, aby věnovala značné částky na zlepšování svých služeb, aby účinněji konkurovala ostatním společnostem.

187    Komise tvrdí, že k prokázání dominantního postavení BA na britském trhu služeb zprostředkovatelů v cestovním ruchu použila procenta prodejů letenek BA zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu akreditovanými u IATA a řadu souvisejících činitelů jako je velikost BA, rozsah škály jejích služeb letecké dopravy a její sítě.

188    BA byla zjevně schopna chovat se nezávisle na zprostředkovatelích služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království, a zejména jednostranně nahradit základní provizi ve výši 7 % provizí ve výši 7,5 % pro vnitrostátní lety a provizí ve výši 9 % pro mezinárodní lety.

 Závěry Soudu

189    Dominantní postavení uvedené v článku 82 ES se tak týká situace, v níž má podnik hospodářskou sílu, která mu umožňuje bránit zachování účinné hospodářské soutěže na relevantním trhu tím, že mu poskytuje možnost jednat do značné míry nezávisle na svých soutěžitelích, svých zákaznících a nakonec i spotřebitelích (rozsudek Soudu ze dne 12. prosince 2000, Aéroports de Paris v. Komise, T‑128/98, Recueil, s. II‑3929, bod 147).

190    Jak vyplývá z přezkumu třetího žalobního důvodu, Komise dospěla k závěru o existenci dominantního postavení BA na britském trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě, které spočívají zejména v distribuci letenek a které jsou poskytovány leteckým společnostem zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království.

191    Jak bylo uvedeno v bodě 101 výše, okolnost, že je třeba BA považovat za podnik s dominantním postavením jakožto odběratele, služeb a nikoliv jakožto poskytovatele služeb, je irelevantní.

192    Z toho vyplývá, že počet míst nabízených na linkách provozovaných BA na všech linkách s odletem z britských letišť a s příletem na ně, které představují počet letenek BA, které mohly být prodány prostřednictvím zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království, tvoří vhodné kritérium pro změření hospodářské síly, kterou je BA schopna vykonávat vůči těmto zprostředkovatelům a ostatním společnostem, které kupují dotčené distribuční služby.

193    BA sama uvedla, že provoz její hvězdicové sítě na území Spojeného království jí umožňuje nabízet mnohem více letů z centrálního letiště a na něj a přepravit tak více cestujících než ostatní letecké společnosti, které provozují přímé linky.

194    Komise tedy právem pro účely výpočtu podílů BA na britském trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě sečetla všechny letenky BA prodané prostřednictvím zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království na všech linkách s odletem z letišť Spojeného království a s příletem na ně.

195    Za těchto podmínek BA nemůže užitečně opomíjet celkový počet linek, které provozuje, aby zpochybnila svou schopnost jednat s velkým stupněm nezávislosti ve vztahu ke svým konkurentům provozujícím každou z těchto linek, zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu a cestujícím, kteří si mohou vybrat svou leteckou společnost.

196    BA není ani oprávněna vytýkat Komisi, že nevysvětlila, jak její dominantní postavení na britském trhu služeb zprostředkovatelů v cestovním ruchu vyplývá z jejích úspěchů v letecké dopravě.

197    Za účelem prokázání případného dominantního postavení BA na britském trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě totiž není třeba posoudit hospodářskou sílu BA na tomto trhu v závislosti na hospodářské soutěži existující mezi společnostmi, které poskytují leteckou dopravu na každé z linek provozovaných společností BA a jejími konkurenty s odletem z britských letišť a s příletem na ně.

198    Jak vyplývá z přezkumu třetího žalobního důvodu, tyto různé britské trhy letecké dopravy jsou odlišné od trhů služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě, mezi které patří zejména distribuce letenek.

199    Pokud jde o tvrzená skutková pochybení, BA nemůže Komisi vytýkat, že nezohlednila dopad prodejů letenek provedených přes telefon či přes internet s ohledem na specifičnost služeb poskytovaných zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu, pokud jde o podmínky prodeje.

200    Tato specifičnost ostatně přivedla BA k tvrzení, že zprostředkovatelé služeb v cestovním ruchu mají klíčový význam jakožto zprostředkovatelé pro letecké společnosti. Tato specifičnost je mimoto potvrzena okolností, že prodeje letenek prostřednictvím zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království představují 85 % všech letenek prodaných v tomto členském státě.

201    Mimoto BA nemůže Komisi užitečně vytýkat, že při stanovení jejích podílů na britském trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě zohlednila prodeje letenek BA mimo Spojené království.

202    BA totiž v odpovědi na otázku Soudu připustila, že nebylo možné vyčíslit transakce provedené mimo Spojené království. Komise tedy nebyla schopna provést rozlišení, podle toho, zda letenky byly či nebyly prodány ve Spojeném království. Jak přitom vyplývá z přezkumu třetího žalobního důvodu, cestující si obvykle rezervují letenky v zemi svého bydliště. Žalobkyně proto neprokázala, že hodnocení provedené Komisí se týkalo počtu letenek, který mohl poškodit její odhad podílů BA na britském trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě.

203    Argument BA vycházející z nedostatku reprezentativnosti BSPUK nemůže být přijat. I když BSPUK sdružuje pouze 4 634 ze 7 000 zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království, je nesporné, že nejvýznamnější z nich jsou členy tohoto vnitrostátního zúčtovacího a platebního systému.

204    Vzhledem k převažujícímu podílu prodejů letenek přes BSPUK na celkovém počtu prodejů letenek prostřednictvím zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království se zdá, že se Komise právem domnívala, že podíly šesti hlavních leteckých společností na těchto celkových prodejích letenek se nemohou velmi lišit od prodejů zúčtovaných prostřednictvím BSPUK.

205    Jak ostatně vyplývá z bodu 34 odůvodnění napadeného rozhodnutí, BA sama v průběhu správního řízení uvedla, že od ledna do listopadu 1998 prodala 85 % svých letenek vystavených ve Spojeném království prostřednictvím zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu IATA a přes BSPUK. Z bodu 33 odůvodnění napadeného rozhodnutí, který nebyl v tomto ohledu kritizován žalobkyní, přitom vyplývá, že 4 108 z 4 634 zprostředkovatelů účastnících se BSPUK, tedy v procentech přibližně 89 %, je akreditováno IATA.

206    Není ani zpochybněno, že prodeje letenek BA zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu IATA ve Spojeném království představovaly 66 % prodejů prvních deseti leteckých společností zúčtovaných během téhož období přes BSPUK.

207    Za těchto podmínek se nezdá, že by okolnost, že se 2 366 zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu neúčastní BSPUK, mohla významně snížit podíl BA na prodejích letenek provedených ve Spojeném království prostřednictvím zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu.

208    Toto zjištění platí rovněž, pokud jde o prodeje letenek provedené ostatními společnostmi, které používají BA jako zprostředkovatele a neúčastní se dotčených plánů odměn za výkon. Jak Komise zdůraznila, aniž jí BA odporovala, BA pouze prohlásila, že výše těchto prodejů může představovat maximálně 5 %.

209    Dále je třeba přezkoumat, zda uvažování Komise k prokázání dominantního postavení BA na základě věcných prvků, které takto legálně konstatovala, není postiženo vadami spočívajícími v nesprávných posouzeních.

210    V tomto ohledu je třeba zohlednit vysoce významný ukazatel představovaný vysokými tržními podíly na trhu dotčeného podniku, jakož i vztah mezi podíly na trhu dotčeného podniku a jeho bezprostředních konkurentů (rozsudek Hoffmann-La Roche v. Komise, citovaný v bodě 182 výše, body 39 a 48), a to tím spíše, pokud bezprostřední konkurenti mají pouze okrajové podíly na trhu (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 14. února 1978, United Brands v. Komise, 27/76, Recueil, s. 207, bod 111).

211    Jak přitom vyplývá z tabulky uvedené níže, převzaté z bodu 41 odůvodnění napadeného rozhodnutí, u níž není BA schopna prokázat věcnou nesprávnost (viz body 199 až 208 výše), nejen že podíly na trhu BA na celkových prodejích letenek přes BSPUK je třeba považovat za vysoké, ale tyto podíly tvoří vždy násobek podílů na trhu každého z pěti hlavních konkurentů působících na britském trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě.

	1992	1993	1994	1995	1996	1997	1998
British Airways	46,3	45,6	43,5	42,7	40,3	42,0	39,7
American Airlines	–	5,4	7,3	7,7	7,6	3,6	3,8
Virgin	2,8	3,0	3,7	4,0	4,0	5,8	5,5
British Midland	3,6	3,4	3,2	3,0	2,7	–	–
Qantas	3,0	2,7	3,0	2,6	6,4	3,0	3,3
KLM	2,5	–	–	–	–	3,8	5,3

212    Hospodářská síla, kterou má BA díky svým podílům na trhu, je dále posílena světovou příčkou, na které se nachází z důvodu počtu přepravených cestujících na kilometr na pravidelných mezinárodních letech, rozsahu škály svých dopravních služeb, jakož i své hvězdicové sítě.

213    Podle vlastních tvrzení BA jí její hvězdicové operace umožňují ve srovnání s jejími pěti ostatními konkurenty nabízet větší výběr leteckých spojení a větší četnost letů.

214    Mimoto z bodu 38 odůvodnění napadeného rozhodnutí, nezpochybněného BA vyplývá, že v roce 1995 provozovala 92 ze 151 mezinárodních leteckých spojení provozovaných z letiště Heathrow a 43 z 92 linek z letiště Gatwick, tedy několikanásobek počtu spojení provozovaných každým z jejích třech nebo čtyřech bezprostředních konkurentů z obou těchto letišť.

215    Souhrn letů zajišťovaných společností BA na spojeních s odletem z letišť Spojeného království a s příletem na ně má kumulativní účinek spočívající v tom, že cestující kupují převážnou většinu letenek BA prostřednictvím zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království a současně dochází alespoň k tolika transakcím mezi BA a těmito zprostředkovateli, za účelem poskytování služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě, konkrétně distribuce letenek BA.

216    Z toho nutně vyplývá, že tito zprostředkovatelé jsou v podstatné míře závislí na příjmech, které dostávají od BA za své služby zprostředkovatelů v letecké dopravě.

217    BA tak nesprávně zpochybňuje své postavení obchodního partnera, ke kterému jsou vázáni zprostředkovatelé služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království, a nesprávně tvrdí, že tito zprostředkovatelé ve skutečnosti nepotřebují prodávat letenky BA. Argumenty BA nemohou zneplatnit zjištění uvedené v bodě 93 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého má BA obzvláště silné postavení ve vztahu ke svým bezprostředním konkurentům a nejvýznamnějším zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu.

218    Z dotčených skutečnosti tak vyplývá, že BA byla schopna jednostranně uložit oběžníkem ze dne 17. listopadu 1997 snížení svých do té doby platných sazeb provizí počínaje dnem 1. ledna 1998 a rozšířit svůj nový plán odměn za výkon na všechny zprostředkovatele služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království.

219    Za těchto podmínek ani případná nepatrnost podílu prodejů letenek BA v rámci činnosti některých hlavních zprostředkovatelů, která byla ostatně pouze tvrzena, ani údajné fluktuace podílu BA na celkovém počtu prodejů letenek zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království, nemohou zpochybnit zjištění Komise, podle kterého má BA dominantní postavení na britském trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě.

220    Vysoká závislost zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království na BA a její souvztažná svoboda jednání ve srovnání s ostatními společnostmi, které si kupují služby zprostředkovatelů v letecké dopravě, nemohou být rovněž zpochybněny okolností, že tito zprostředkovatelé nemají obvykle zásoby letenek.

221    Taková okolnost čistě logistické povahy totiž nemůže ovlivnit dominantní postavení, které pro BA vyplývá z její převažující síly na britském trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě.

222    Argument, že BA by neměla žádný zájem na tom, aby jakožto podnik v dominantním postavení věnovala značné částky na zlepšování svých služeb, aby účinněji konkurovala ostatním společnostem, je irelevantní, jelikož se týká britských trhů letecké dopravy, a nikoliv britského trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě vymezeného k prokázání dominantního postavení BA.

223    Nakonec z téhož důvodu není snížení procentního podílu prodejů letenek BA, ani zvyšování podílů na trhu některých konkurujících společností takového rozsahu, že by mohly zpochybnit existenci dominantního postavení BA na britském trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě.

224    V projednávané věci nemůže snížení podílů BA na trhu samo o sobě tvořit důkaz o neexistenci dominantního postavení. Postavení, které má BA stále na britském trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě, totiž zůstává ve značném rozsahu převažující. Jak osvědčuje tabulka převzatá v bodě 211 výše, po celou dobu trvání protiprávního jednání konstatovaného Komisí byl zachován podstatný rozdíl mezi jednak podíly na trhu BA a jednak podíly na trhu jejího hlavního konkurenta, jakož i součtem podílů jejích pěti hlavních konkurentů působících na britském trhu služeb zprostředkovatelů v cestovním ruchu.

225    Komise se tak právem domnívala, že BA má dominantní postavení na britském trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě.

226    Šestý žalobní důvod tedy musí být zamítnut.

 K sedmému žalobnímu důvodu vycházejícímu z neexistence zneužití dominantního postavení

227    BA zpochybňuje tvrzení Komise, že její plány odměn za výkon vedly k diskriminaci mezi zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království nebo měly za následek účinek vyloučení ve vztahu ke konkurenčním leteckým společnostem.

 K diskriminačnímu charakteru plánů odměn za výkon BA ve vztahu ke zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království

–       Argumenty účastnic řízení

228    BA vytýká Komisi, že neprokázala existenci diskriminace mezi zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království, která byla způsobena uplatňováním nerovných kritérií nebo která nebyla odůvodněna legitimními obchodními důvody.

229    Okolnost, že dva zprostředkovatelé služeb v cestovním ruchu, kteří prodali různý počet letenek BA, mohou získat stejná zvýhodnění, a že dva zprostředkovatelé, kteří prodali stejný počet letenek BA mohou získat rozdílná zvýhodnění, nijak neprokazuje existenci diskriminace ve smyslu čl. 82 druhého pododstavce písm. c) ES.

230    Zprostředkovatelé služeb v cestovním ruchu různé velikosti mohou naopak věnovat stejné úsilí a prostředky na prodej letenek BA. Výhodou výpočtu odměn za výkon založeného na prodejích uskutečněných zprostředkovatelem v průběhu předchozího referenčního období je skutečnost, že zohledňuje velikost dotčeného zprostředkovatele.

231    Podle Komise plány odměn za výkon BA zakládají nedovolenou diskriminaci mezi zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu, jelikož vycházely z rozsahu, v jakém tito zprostředkovatelé dosáhli úrovně či zlepšili úroveň prodejů letenek BA v průběhu uplynulého referenčního období, a nikoliv z různého objemu uskutečněných prodejů letenek nebo z úrovně služby poskytované BA.

232    Toto jednání vedlo ve vztahu k některým zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království ve srovnání s ostatními zprostředkovateli ke znevýhodnění v rámci ostré hospodářské soutěže, která mezi nimi probíhá. Narušením úrovně provizí poskytovaných zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu režimy finančních pobídek uplatňované BA postihly jejich schopnost vzájemné konkurence.

–       Závěry Soudu

233    Článek 82 druhý pododstavec písm. c) ES stanoví, že zneužití dominantního postavení může spočívat v uplatňování rozdílných podmínek vůči obchodním partnerům při plnění stejné povahy, čímž jsou někteří partneři znevýhodňováni v hospodářské soutěži.

234    Je nesporné, že, jak uvádí Komise v bodě 29 odůvodnění napadeného rozhodnutí, dosažení cíle zvýšení prodejů letenek BA zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království vedlo ke zvýšení provize, která jim byla vyplácena BA za všechny letenky prodané zprostředkovateli během zvažovaného referenčního období, a nejen za ty, které byly prodány po dosažení tohoto cíle.

235    V tomto rozsahu dotčené plány odměn za výkon mohly vést k použití různých sazeb provizí z totožné částky příjmů získané z prodeje letenek BA dvěma zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu, jelikož jejich obraty z prodeje a v důsledku toho i jejich zvýšení prodeje byly v průběhu předchozího referenčního období jiné.

236    Odměňováním v rozdílné výši stejných služeb poskytovaných během stejného referenčního období dotčené plány odměn za výkon narušily výši odměny získané zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu ve formě provizí vyplácených BA.

237    Jak přitom sama společnost BA uvedla, zprostředkovatelé služeb v cestovním ruchu usazení ve Spojeném království jsou navzájem v intenzivní hospodářské soutěži a jejich schopnost mezi sebou soutěžit závisí na jejich schopnosti zprostředkovat letová místa odpovídající přáním cestujících, a to za rozumnou cenu.

238    Vzhledem k tomu, že schopnost zprostředkovatelů mezi sebou soutěžit při poskytování služeb zprostředkovatelů letecké dopravy cestujícím a vyvolat poptávku konkurenčních leteckých společností po takových službách závisí na finančních zdrojích každého zprostředkovatele, tato schopnost byla přirozeně ovlivněna diskriminačními podmínkami odměňování, které s sebou přinášejí plány odměn za výkon společnosti BA.

239    Argumenty BA vycházející z významu velikosti zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království jsou proto irelevantní. Kritizované plány odměn za výkon spočívaly samy o sobě na parametru nesouvisejícím s kritériem velikosti podniků, protože byly založeny na rozsahu růstu prodejů letenek BA zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu ve srovnání s prahem tvořeným počtem letenek BA prodaných v průběhu předchozího referenčního období.

240    Za těchto podmínek byla Komise oprávněna zjistit, že plány odměn za výkon společnosti BA představují ze strany BA zneužití jejího dominantního postavení na britském trhu se službami zprostředkovatelů letecké dopravy, jelikož způsobují diskriminační účinky mezi zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu usazenými ve Spojeném království, a tudíž jsou někteří z nich znevýhodňováni v hospodářské soutěži ve smyslu čl. 82 druhého pododstavce písm. c) ES.

 K účinku vyloučení konkurenčních leteckých společností BA vyplývajícímu z „věrnostního“ charakteru plánů odměn za výkon BA

241    Soud úvodem připomíná, že podle ustálené judikatury je pojem „zneužití“ pojmem objektivním, který se vztahuje na chování podniku v dominantním postavení, které může ovlivnit strukturu trhu, na němž je právě v důsledku přítomnosti tohoto podniku stupeň hospodářské soutěže již oslabený, a jehož účinkem je to, že za použití prostředků odlišných od těch, které jsou používány při běžné soutěži výrobků nebo služeb na základě plnění hospodářských subjektů, brání zachování stupně hospodářské soutěže, který ještě na trhu existuje, nebo rozvoji této hospodářské soutěže (rozsudek Hoffmann-La Roche v. Komise, citovaný v bodě 182 výše, bod 91, a rozsudek Michelin v. Komise, citovaný v bodě 91 výše, bod 70; rozsudek Soudního dvora ze dne 3. července 1991, AKZO v. Komise, C‑62/86, Recueil, s. I‑3359, bod 69; rozsudek Soudu ze dne 7. října 1999, Irish Sugar v. Komise, T‑228/97, Recueil, s. II‑2969, bod 111).

242    V důsledku toho, i když konstatování existence dominantního postavení samo o sobě neznamená žádnou výtku vůči dotyčnému podniku, tento podnik má nicméně, bez ohledu na příčiny takového postavení, zvláštní odpovědnost za to, že jeho chování nebude na újmu účinné a nenarušené hospodářské soutěži na společném trhu (rozsudek Michelin v. Komise, citovaný v bodě 91 výše, bod 57, a rozsudek Irish Sugar v. Komise, citovaný v bodě 241 výše, bod 112).

243    Stejně tak, i když existence dominantního postavení nezbavuje podnik, který má toto postavení, práva chránit vlastní obchodní zájmy, pokud jsou ohroženy, a i když je tento podnik oprávněn v rozumné míře činit úkony, které považuje za vhodné pro účely ochrany svých zájmů, taková jednání nicméně nemohou být přijatelná, pokud mají za cíl posílit toto dominantní postavení a zneužívat jej (rozsudek United Brands v. Komise, citovaný v bodě 210 výše, bod 189; rozsudky Soudu ze dne 1. dubna 1993, BPB Industries a British Gypsum v. Komise, T‑65/89, Recueil, s. II‑389, bod 69; ze dne 8. října 1996, Compagnie maritime belge transports a další v. Komise, T‑24/93 až T‑26/93 a T‑28/93, Recueil, s. II‑1201, bod 107, a Irish Sugar v. Komise, citovaný v bodě 241 výše, bod 112).

244    Co se týče konkrétněji poskytování slev podnikem v dominantním postavení, vyplývá z ustálené judikatury, že věrnostní sleva, která je poskytnuta jako protihodnota za závazek zákazníka, že se bude zásobovat výhradně nebo téměř výhradně u podniku v dominantním postavení, je v rozporu s článkem 82 ES. Taková sleva má totiž prostřednictvím poskytnutí finanční výhody zabránit tomu, aby se zákazníci zásobovali u soutěžících výrobců (rozsudky Soudního dvora ze dne 16. prosince 1975, Suiker Unie a další v. Komise, 40/73 až 48/73, 50/73, 54/73 až 56/73, 111/73, 113/73 a 114/73, Recueil, s. 1663, bod 518; Hoffmann-La Roche v. Komise, citovaný v bodě 182 výše, body 89 a 90; Michelin v. Komise, citovaný v bodě 91 výše, bod 71, a BPB Industries a British Gypsum v. Komise, citovaný v bodě 244 výše, bod 120).

245    Obecněji systém slev, který na trhu brání tomu, aby se zákazníci zásobovali u soutěžitelů, bude považován za odporující článku 82 ES, pokud je uplatňován podnikem v dominantním postavení. Z tohoto důvodu Soudní dvůr rozhodl, že sleva vázaná na uskutečnění nákupu porušuje článek 82 ES (rozsudek Michelin v. Komise, citovaný v bodě 91 výše, bod 86).

246    Systémy množstevních slev vázané výlučně na objem nákupů uskutečněných u dominantního výrobce sice obecně nejsou považovány za systémy, jejichž účinkem je v rozporu s článkem 82 ES bránit zákazníkům tohoto výrobce v odběru u jeho soutěžitelů (rozsudky Soudního dvora Michelin v. Komise, citovaný v bodě 91 výše, bod 71, a ze dne 29. března 2001, Portugalsko v. Komise, C‑163/99, Recueil, s. I‑2613, bod 50). Pokud se totiž zvýšení poskytnutého množství odrazí v nižší ceně pro poskytovatele, je poskytovatel oprávněn převést toto snížení na zákazníka prostřednictvím výhodnější ceny (stanovisko generálního advokáta Mischa předcházející výše uvedenému rozsudku Portugalsko v. Komise, Recueil, s. I‑2618, bod 106). Má se tedy za to, že množstevní slevy odrážejí nárůst efektivnosti a úspory z rozsahu dosažené podnikem v dominantním postavení.

247    Z toho vyplývá, že systém slev, jejichž výše roste v závislosti na koupeném objemu, neporušuje článek 82 ES, ledaže kritéria a podmínky poskytnutí těchto slev ukazují, že systém není založen na hospodářsky odůvodněné protihodnotě, ale má bránit, jako u věrnostních a cílových slev, tomu, aby se zákazníci zásobovali u soutěžících výrobců (rozsudky Hoffmann-La Roche v. Komise, citovaný v bodě 182 výše, bod 90; Michelin v. Komise, citovaný v bodě 91 výše, bod 73, a Irish Sugar v. Komise, citovaný v bodě 241 výše, bod 114).

248    Z této judikatury lze obecně vyvodit, že jakýkoliv „věrnostní“ systém slev uplatňovaný podnikem v dominantním postavení má v rozporu s článkem 82 ES za cíl bránit tomu, aby zákazníci nakupovali od konkurentů, bez ohledu na to, zda je systém slev diskriminační či nikoliv. Totéž platí pro „věrnostní“ plán odměn za výkon uplatňovaný kupujícím, který má dominantní postavení, ve vztahu k jeho poskytovatelům služeb (viz bod 101 výše).

249    Ve věci, ve které byl vydán rozsudek Michelin v. Komise, citovaný v bodě 91 výše, Soudní dvůr sice nepřijal výtku Komise, podle které byl systém slev uplatňovaný společností Michelin diskriminační, rozhodl však, že takový systém porušuje článek 82 ES, jelikož vytváří vztah závislosti mezi dalšími prodávajícími a společností Michelin.

–       Argumenty účastnic řízení

250    BA tvrdí, že se Komise omezila na domněnku, že jednání BA má účinek vyloučení v rozporu s tím, co vyžaduje rozsudek Hoffmann-La Roche v. Komise, citovaný v bodě 182 výše. Napadené rozhodnutí postrádá jakoukoliv analýzu trhů letecké dopravy a jakýkoliv empirický důkaz o škodě, kterou měly plány odměn za výkon BA způsobit konkurentům, zákazníkům a spotřebitelům.

251    Zdá se, že Komise předpokládala, aniž proto měla důkaz, že zprostředkovatelé služeb v cestovním ruchu mohou kontrolovat značnou část prodejů letenek ke škodě spotřebitelů, třebaže mají pouze malý vliv na výběr leteckých společností cestujícími.

252    Plány odměn za výkon BA nebránily konkurentům BA v uzavření podobných dohod se zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království. Vzhledem k tomu, že BA tvořila méně než 50 % ze všech prodejů letenek na trhu definovaném Komisí, neexistoval důvod dospět k závěru, že ostatní společnosti posuzované jako celek považovaly za nerentabilní nabízet zvýhodnění podobné zvýhodněním nabízeným BA. Velcí zprostředkovatelé služeb v cestovním ruchu, kteří uskutečňují o něco méně než 50 % všech prodejů letenek BA, si jednotlivě sjednali dohody a byli tedy schopni zajistit soutěž leteckých společností mezi sebou.

253    V každém případě struktura odměn za výkon BA nemotivovala zprostředkovatele, aby zvýhodňovali BA ve srovnání s ostatními leteckými společnostmi. Zvýhodnění poskytovaná zprostředkovatelům závisela na četných faktorech, mezi které patří zejména úroveň cílových prahů a dosažení těchto prahů zprostředkovateli.

254    Zvýhodnění BA byla poskytována v závislosti na počtu prodaných letenek, a nikoliv na základě procentního podílu transakcí zprostředkovatele uskutečněných na účet BA. I když zprostředkovatel zvýšil své prodeje letenek BA, část jeho činnosti věnovaná společnosti BA se mohla snížit a současně se mohla zvýšit jeho činnost pro ostatní společnosti.

255    Věrnostní dohody jsou prostředkem, který umožňuje výkon hospodářské soutěže, jejíž průběh nijak nenarušují. Rozsah zvyšování podílů na trhu ostatních leteckých společností ukazuje, že věrnostní dohody nemohly mít účinek vyloučení tvrzený Komisí.

256    Zvýhodnění poskytovaná zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu přinesla značné úspory nákladů ve prospěch spotřebitelů tím, že poskytla BA větší svobodu za účelem snížení jejích sazeb či jí umožnila nabízet více letů na některých leteckých linkách.

257    BA zpochybňuje kritiky Komise ve vztahu ke struktuře svých věrnostních dohod. Zaprvé přerušovanost zvyšování sazebních zvýhodnění poskytovaných zprostředkovatelům by byla relevantní pouze tehdy, kdy by vedla k účinku vyloučení, což se nestalo. V každém případě, nelze předpokládat, že tato přerušovanost byla ve prospěch BA. Na úrovni celého sektoru letecké dopravy bylo v praxi nemožné předpokládat, že poskytovaná zvýhodnění systematicky zvýhodní BA nebo ostatní letecké společnosti.

258    Zadruhé výpočet cílů prodejů odkazem na plnění v předchozím účetním období, kritizovaný Komisí v bodech 48 a 109 odůvodnění napadeného rozhodnutí, byl pro strany rozumný a současně přínosný z hlediska účinků. V každém případě motivační účinek dotčených dohod by bylo možné změřit až s časovým odstupem.

259    BA podotýká, že tyto dvě první námitky Komise jsou irelevantní, pokud jde o plán odměn za výkon, který uplatňovala v období od prosince 1997 do března 1999. Tento plán stanovil jak průběžné zvyšování, tak i měsíční výpočet, a nikoliv roční výpočet zvýhodnění poskytovaných zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu.

260    Zatřetí BA zpochybňuje opodstatněnost námitky, kterou Komise v bodech 48 a 102 odůvodnění napadeného rozhodnutí vznáší na základě neexistence jakéhokoliv vztahu mezi zvýhodněními poskytovanými zprostředkovatelům a úsporami nákladů. Rozumná hospodářská politika vede podnik k tomu, aby uplatňoval systém slev bez ohledu na případné dosažení úspor. Věrnostní dohody jsou praktickým prostředkem pro poskytování zvýhodnění spojených s výkonem, aniž je potřeba použít obtížný, pokud ne nemožný, výpočet přesného, značně proměnlivého vztahu mezi cenou letenky a jejími náklady. Z důvodu úrovně pevných nákladů v sektoru letecké dopravy vedlo zlepšení využívání kapacit ke snížení průměrného jednotkového nákladu, a tím k úspoře nákladů BA, kterou je oprávněna sdílet se zprostředkovateli a zákazníky.

261    BA začtvrté podotýká, že když Komise přičetla věrnostní účinky sporných plánů odměn za výkon provozu širší škály linek BA, než jsou škály linek ostatních leteckých společnosti (bod 91 odůvodnění napadeného rozhodnutí), opomenula skutečnost, že se celková sleva poskytovaná BA rovnala platbě rozdílných sazeb slev na různých linkách. I když mohou mít menší společnosti vyšší průměrné prodejní náklady, nebyly tím však vyloučeny z jednotlivých relevantních trhů, ani jim nebylo bráněno, aby vedly účinnou hospodářskou soutěž.

262    Podle Komise a Virgin rozsudky Hoffmann-La Roche v. Komise, citovaný v bodě 182 výše, a Michelin v. Komise, citovaný v bodě 91 výše, stanoví zásadu, že dodavatel mající dominantní postavení může poskytovat slevy za nárůst efektivnosti, s výjimkou slev nebo pobídek, které mu mají zajistit věrnost zákazníků (bod 101 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

263    Sleva poskytovaná podnikem s dominantním postavením v závislosti na zvýšení nákupů uskutečněných v určitém období, aniž by tuto slevu bylo možné považovat za běžnou množstevní slevu, představuje zneužití dominantního postavení, jelikož taková praxe může mít za cíl pouze zavázat zákazníky, kterým je poskytována, a konkurenty umístit do nepříznivého soutěžního postavení (rozsudek Irish Sugar v. Komise, citovaný v bodě 241 výše, bod 213).

264    Článek 82 ES neukládá prokázání jakéhokoliv skutečného či bezprostředního účinku kritizovaného jednání pro spotřebitele. Právo hospodářské soutěže má za cíl chránit strukturu trhu před umělými narušeními a chrání tak nanejvýš střednědobé a dlouhodobé zájmy spotřebitelů.

265    Jsou-li jako v projednávané věci splněny všechny rysy, které Soudní dvůr považoval za určující v rozsudku Michelin v. Komise, citovaném v bodě 91 výše, pro rozhodnutí, že systém slev představuje zneužití, není nutné prokázat rovněž existenci rysů a účinků takového systému, který byl odsouzen Soudním dvorem v rozsudku Hoffmann-La Roche v. Komise, citovaném v bodě 182 výše.

266    S ohledem na struktury plánů odměn uplatňovaných BA zvýšila marginální provize získaná zprostředkovatelem služeb v cestovním ruchu za každý dodatečný segment prodaný na účet BA exponenciálně práh dodatečné provize. Menší konkurenční letecké společnosti nebyly schopny nabízet sazby provize v této výši. Mimoto s ohledem na úroveň marginální provize vyplývající z dotčeného systému BA prodala velké množství letenek se ztrátou.

267    Zneužití spočívalo v tom, že dodatečné provize byly spojeny nikoliv s úsporami nákladů nebo s nárůstem efektivnosti BA při svých transakcích se zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu, ale spíše s rozsahem, v němž zprostředkovatelé dosáhli úrovně či překročili úroveň prodejů letenek BA dosaženou v předchozím účetním období bez ohledu na svou velikost, svou efektivnost nebo služby poskytnuté BA.

268    Vzhledem k tomu, že zprostředkovatelé jsou zdaleka nejvýznamnějším distribučním kanálem, který letecké společnosti využívají pro prodej služeb letecké dopravy ve Spojeném království, zneužití BA na britském trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě mělo rovněž závažný následek vyloučení ve vztahu ke konkurenčním leteckým společnostem na britských trzích letecké dopravy.

269    Okolnost, že následkem liberalizace těchto posledně uvedených trhů mohli konkurenti BA této společnosti sebrat podíly na trhu, neprokazuje, že její systémy finančních pobídek neměly protisoutěžní účinky.

–       Závěry Soudu

270    Za účelem určení, zda BA zneužila svého dominantního postavení, když vůči zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu usazeným ve Spojeném království uplatnila své plány odměn za výkon, je třeba posoudit jejich kritéria, jakož i způsoby poskytování a přezkoumat, zda tyto plány odměn tím, že udělovaly výhodu, která není odůvodněna žádným plněním hospodářské povahy, směřovaly k tomu, aby bylo zprostředkovatelům znemožněno nebo aby byla omezena jejich možnost prodat své služby leteckým společnostem podle své vlastní volby a aby tak byl omezen přístup leteckých společností konkurujících společnosti BA na britský trh služeb zprostředkovatelů letecké dopravy (viz v tomto smyslu rozsudky Hoffmann-La Roche v. Komise, citovaný v bodě 182 výše, bod 90; Michelin v. Komise, citovaný v bodě 91 výše, bod 89, a Irish Sugar v. Komise, citovaný v bodě 241 výše, body 114 a 197).

271    V projednávaném případě je třeba určit, zda dotčené marketingové dohody a nový plán odměn za výkon měly účinek podpory věrnosti u zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu usazených ve Spojeném království, a případně zda tyto režimy byly odůvodněny hospodářskou povahou protiplnění (viz v tomto smyslu rozsudky Michelin v. Komise, citovaný v bodě 91 výše, bod 73; Portugalsko v. Komise, citovaný v bodě 246 výše, bod 52, a Irish Sugar v. Komise, citovaný v bodě 241 výše, bod 114).

272    Zaprvé, pokud jde o věrnostní povahu dotčených režimů, je třeba konstatovat, že z důvodu své progresivní povahy, která vyvolává velmi citelný marginální účinek, zvýšené sazby provize byly způsobilé zvyšovat se exponenciálním způsobem mezi jednotlivými obdobími v takové míře, v jaké se zvyšoval počet letenek BA prodaných prostřednictvím zprostředkovatelů v průběhu následujících referenčních období.

273    Na druhou stranu s růstem tržeb z prodeje letenek BA je spojena přísnější sankce, kterou zprostředkovatelé služeb v cestovním ruchu nesou ve formě nepřiměřeného snížení sazeb odměn za výkon v případě i mírného poklesu obratu z uvedeného prodeje ve srovnání s předchozím referenčním obdobím. BA tedy nemůže zpochybnit věrnostní povahu sporných plánů.

274    Dále BA nemůže za účelem zpochybnění věrnostního účinku svých plánů odměn za výkon pro zprostředkovatele služeb v cestovním ruchu užitečně namítat skutečnost, že tito zprostředkovatelé mají pouze malý vliv na výběr leteckých společností cestujícími. BA totiž sama tvrdila, že tito zprostředkovatelé užitečně filtrují informace sdělované cestujícím, kteří čelí narůstajícímu množství různých struktur cen za leteckou dopravu.

275    Mimoto, i když je skutečností, že zvýhodnění poskytovaná zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu závisela, jak tvrdí BA, na úrovni cílových prahů a na míře plnění těchto prahů, věrnostní účinek ve vztahu ke zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu vyplývající z odměn za výkon musí být nicméně považován za prokázaný.

276    Navíc námitku BA, že její „věrnostní dohody“ nebránily tomu, aby její konkurenti uzavřeli podobné dohody se zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království, nelze přijmout. Nelze se domnívat, že by pět hlavních konkurentů BA působících na britském trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě bylo schopno poskytnout stejná zvýhodnění zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu.

277    V tomto ohledu je třeba připomenout, že množství letenek BA prodaných zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království na všech leteckých linkách s odletem z britských letišť nebo s příletem na ně představovalo neustále po celou dobu, po kterou BA uplatňovala plány odměn za výkon, několikanásobek prodejů letenek dosažených každým z pěti hlavních soutěžitelů BA, tak kumulovaného souhrnu těchto prodejů.

278    Za těchto podmínek je právně dostačujícím způsobem prokázáno, že konkurenční podniky nebyly schopny ve Spojeném království dosáhnout tržeb, které by mohly představovat dostatečně velký finanční obnos, aby jim dovolil účinně zavést plán odměn srovnatelný s plánem společnosti BA, který by byl schopen čelit účinku vyloučení vůči nim vyvolanému na britském trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě.

279    Zadruhé, co se týče otázky, zda jsou plány odměn společnosti BA za výkon odůvodněny hospodářskou povahou protiplnění, je třeba připomenout, že existence dominantního postavení nezbavuje podnik v takovém postavení možnosti v přiměřeném rozsahu jednat, jak uzná za vhodné, aby chránil vlastní obchodní zájmy, pokud jsou ohroženy (rozsudek Irish Sugar v. Komise, citovaný v bodě 241 výše, bod 112).

280    Nicméně ochrana soutěžního postavení podniku, který má jako BA dominantní postavení, musí být založena alespoň na kritériích hospodářské efektivity, aby byla oprávněná (rozsudek Irish Sugar v. Komise, citovaný v bodě 241 výše, bod 189).

281    V projednávané věci se přitom zdá, že BA neprokázala, že by věrnostní povaha jejích plánů odměn za výkon byla odůvodněna hospodářskou povahou protiplnění.

282    Dosažení cíle nárůstu prodeje letenek BA zprostředkovateli služeb v cestovním ruchu usazenými ve Spojeném království totiž vedlo k uplatnění vyšší sazby provize nejen na letenky BA prodané po dosažení prodejního cíle, ale na veškeré letenky BA prodané během posuzovaného období.

283    Zdá se tak, že dodatečná odměna zprostředkovatelů neměla žádnou objektivní souvislost s protiplněním, které pro BA vyplývalo z prodeje dodatečných letenek.

284    V tomto rozsahu nelze plány odměn za výkon BA považovat za protiplnění nárůstu účinnosti nebo úspor nákladů získaných prodejem letenek BA po dosažení uvedených cílů. Naopak, toto použití se zpětnou účinností zvýšených sazeb provize na veškeré letenky BA prodané zprostředkovatelem služeb v cestovním ruchu během vymezeného referenčního období musí být dokonce považováno za použití, které mohlo vést k prodeji některých letenek BA za cenu neodpovídající nárůstu produktivity BA v důsledku prodeje těchto dodatečných letenek.

285    Přestože, jak tvrdí BA, je v zájmu každé letecké společnosti prodat dodatečné letenky na své lety než ponechat místa neobsazená, je v takovém případě, jako je projednávaná věc, význam výhody vyššího naplnění letadel podstatně snížen z důvodu vysokých nákladů na straně BA s ohledem na zvýšení odměny zprostředkovatele v důsledku tohoto zpětného použití zvýšené provize.

286    Jelikož nebyly sporné plány odměn za výkon odůvodněny hospodářskou povahou protiplnění, musí být považovány za režimy, které v podstatě směřovaly k odměňování růstu prodeje letenek BA mezi jednotlivými referenčními obdobími, a tudíž k upevnění věrnosti zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu usazených ve Spojeném království vůči BA.

287    Zprostředkovatelé tak byli odrazováni, aby nabízeli své služby zprostředkovatelů služeb v cestovním ruchu konkurenčním leteckým společnostem BA, jejichž vstup na britský trh služeb zprostředkovatelů v cestovním ruchu nebo růst na něm tak byly nutně narušeny.

288    BA nemohla mít žádný jiný zájem na uplatňování svých plánů odměn, než vyloučit konkurenční letecké společnosti z trhu a bránit tak zachování míry soutěže existující na britském trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě nebo rozvoje této soutěže.

289    BA konkrétně nemůže užitečně tvrdit, že od okamžiku určitého naplnění letadla přinášejí prodeje dodatečných letenek nutně zisk. Jak bylo totiž uvedeno, protiplnění za prodej letenek prostřednictvím zprostředkovatele po dosažení cíle navýšení jeho prodejů představovalo vícenáklad ve formě zpětného použití zvýšené provize na veškeré letenky BA prodané v průběhu posuzovaného referenčního období, jež mohla být rovna tomuto zisku či jej převyšovat.

290    BA ostatně v průběhu jednání připustila, že neexistuje přesná souvislost mezi případnými úsporami z rozsahu dosaženými díky dodatečným letenkám BA prodaným po dosažení prodejních cílů a zvýšením sazby provizí vyplácených jako protiplnění zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu usazeným ve Spojeném království.

291    Na rozdíl od toho, co tvrdí BA, její plány odměn za výkon tedy nemohly představovat způsob běžného výkonu hospodářské soutěže, ani umožňovat snížení jejích nákladů. Argumenty předložené v tomto ohledu BA nemohou prokazovat, že její plány odměn za výkon byly odůvodněny hospodářskou povahou protiplnění.

292    Komise tedy opodstatněně rozhodla, že BA zneužila svého dominantního postavení na britském trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě tím, že použitím plánů odměn za výkon, které nebyly odůvodněny hospodářskou povahou protiplnění, omezovala svobodu těchto zprostředkovatelů poskytovat své služby leteckým společnostem dle svého výběru, a v důsledku toho přístup posledně uvedených na britský trh služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě.

293    Konečně BA nemůže Komisi vytýkat, že neprokázala, že by dotčené praktiky měly účinek vyloučení. Ke zjištění porušení článku 82 ES totiž není nutné prokázat, že posuzované zneužití má konkrétní účinek na dotčených trzích. V tomto ohledu stačí prokázat, že zneužívající jednání podniku v dominantním postavení směřuje k omezení hospodářské soutěže nebo jinými slovy, že jednání může mít takový účinek.

294    Krom toho se zdá, že sporné praktiky mohly mít nejen omezující účinek na britské trhy služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě a letecké dopravy, ale rovněž, že takový účinek byl konkrétním způsobem Komisí prokázán.

295    Jelikož zprostředkovatelé služeb v cestovním ruchu usazení ve Spojeném království v rozhodné době z hlediska daných skutkových okolností zajišťovali odbyt 85 % veškerých letenek prodaných na území Spojeného království, zneužití BA na britském trhu služeb zprostředkovatelů v cestovním ruchu nemohlo nezpůsobit účinek vyloučení z britských trhů letecké dopravy ke škodě konkurenčních leteckých společností z důvodu existence spojitosti mezi dotčenými trhy, tak jak byla konstatována v rámci přezkumu čtvrtého žalobního důvodu.

296    Z důvodu tohoto účinku způsobeného plány odměn uplatňovanými BA na britských trzích letecké dopravy nemůže být přijat argument BA, že napadené rozhodnutí postrádá jakoukoliv analýzu trhů letecké dopravy a jakýkoliv empirický důkaz o škodě, kterou její systémy finančních pobídek měly způsobit konkurenčním leteckým společnostem a cestujícím.

297    Mimoto, pokud podnik v dominantním postavení skutečně provede jednání, které má za účinek vyloučení jeho soutěžitelů, nemůže okolnost, že předpokládaného výsledku není dosaženo, stačit k tomu, aby toto jednání nebylo posouzeno jako zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 82 ES.

298    Zvýšení z hlediska absolutní hodnoty tržních podílů určitých leteckých společností konkurujících společnosti BA s ohledem na skromnost jejich původních tržních podílů ostatně neznamená, že jednání BA byla zbavena účinku. V případě neexistence těchto jednání je možno mít za to, že by se tržní podíly těchto soutěžitelů byly mohly zvýšit ještě významněji (viz v tomto smyslu rozsudek Compagnie maritime belge transports a další v. Komise, citovaný v bodě 243 výše, bod 149).

299    Komise se tedy nedopustila nesprávných posouzení a rozhodla, že BA porušila ustanovení článku 82 ES tím, že uplatňovala na zprostředkovatele služeb v letecké dopravě ve Spojeném království plány odměn za výkon, které byly jednak diskriminační ve vztahu k některým z jejích příjemců ve srovnání s ostatními,a jednak měly za cíl a za následek, aniž byly odůvodněny hospodářskou povahou protiplnění, odměňovat věrnost těchto zprostředkovatelů BA, a tím vylučovat konkurenční letecké společnosti jak z britského trhu služeb zprostředkovatelů v letecké dopravě, tak i nezbytně z britských trhů letecké dopravy.

300    Z toho vyplývá, že sedmý žalobní důvod musí být zamítnut.

 K osmému žalobnímu důvodu vycházejícímu z nadměrné výše pokuty

 Argumenty účastnic řízení

301    BA se domnívá, že pokuta ve výši 6 800 000 eur, která jí byla uložena, je nadměrná vzhledem ke sdělení Komise o pokynech o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO (Úř. věst. C 9, s. 3; zvl. vyd. 08/01, s. 171, dále jen „pokyny“).

302    Především základní částka pokuty, tedy 4 000 000 eur, která musí odpovídat závažnosti, rozsahu a dopadu spáchaného protiprávního jednání, je příliš vysoká s ohledem na bod 1 A pokynů. Podle tohoto bodu je při hodnocení závažnosti protiprávního jednání třeba brát v úvahu, zda původci protiprávních jednání skutečně měli hospodářskou možnost způsobit významnou škodu jiným hospodářským subjektům, zejména pak spotřebitelům. Nebylo přitom nijak prokázáno, že plány odměn BA způsobily škodu spotřebitelům.

303    Dále podle třetí odrážky bodu 1 B pokynů se u dlouhodobých protiprávních jednání částka určená podle závažnosti protiprávního jednání zvyšuje o 10 %. Zvýšení výše pokuty o 70 %, tedy o 10 % za rok od roku 1992, je nepřiměřené. Doba trvání jednání BA odráží pomalost, se kterou Komise vedla své vyšetřování. Během celého řízení BA v dobré víře věřila, že její systémy finančních pobídek jsou v souladu s právem Společenství.

304    Konečně existence odůvodněných pochybností BA o tom, zda její plány odměn nutně znamenaly protiprávní jednání, a její úplná spolupráce s Komisí v průběhu celého správního řízení představují polehčující okolností vedoucí ke snížení pokuty na základě bodu 3 pokynů.

305    Komise tvrdí, že zneužití dominantního postavení zjištěné v projednávaném případě je třeba považovat za závažné protiprávní jednání v rozporu s právem hospodářské soutěže Společenství. Systémy výlučných slev byly odsouzeny již v minulosti. Byl zdůrazněn význam cestovních nákladů v britském hospodářství a bylo uvedeno, že i přes liberalizaci letecké dopravy si BA zachovala průměrné podíly na britských trzích letecké dopravy.

306    Článek 82 ES se vztahuje nikoliv jen na jednání, která mohou způsobit přímou újmu spotřebitelům, ale rovněž na taková jednání, která jim způsobují újmu prostřednictvím ohrožení struktury účinné hospodářské soutěže.

307    Navíc zneužití dominantního postavení spočívající zejména v diskriminaci, vylučování, poskytování věrnostních slev podnikem, který má dominantní postavení, za účelem vyloučení jeho konkurentů z trhu, patří mezi „závažná protiprávní jednání“ podle pokynů.

308    Sporné zneužívání začalo v roce 1992 ve vztahu k některým zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu. Od ledna 1998 do března 1999 plán odměn za výkon rozšířil zneužívání ve vztahu ke všem zprostředkovatelům služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království a posílil jeho účinky na zprostředkovatele, kteří byli stranou obchodní dohody. Doba trvání tohoto jednání odůvodňovala zvýšení výše pokuty uložené v závislosti na závažnosti protiprávního jednání o 70 %.

309    Doba trvání správního řízení, jejíž přiměřenost se posuzuje v závislosti na okolnostech vlastních každé věci (rozsudek Irish Sugar v. Komise, citovaný v bodě 241 výše, bod 278), nebyla nadměrná a nevysvětluje dobu trvání zjištěných protiprávních jednání.

310    Ukončení protiprávních jednání, jakmile Komise zasáhla, tvoří podle pokynů polehčující okolnost. Po obdržení prvního oznámení námitek ze dne 20. prosince 1996 přitom BA rozšířila plány odměn za výkon do té doby uplatňované vůči těm, kteří uskutečňovali určité množství prodejů letenek BA ročně, na všechny zprostředkovatele služeb v cestovním ruchu ve Spojeném království.

 Závěry Soudu

311    Jelikož článek 82 ES zakazuje pouze objektivní zásah do samotné struktury hospodářské soutěže (rozsudek Soudního dvora ze dne 21. února 1973, Europemballage a Continental Can v. Komise, 6/72, Recueil, s. 215, bod 26), argument společnosti BA vycházející z neexistence důkazu o újmě způsobené spotřebitelům jejími plány odměn nemůže být přijat.

312    BA nemůže ani kritizovat zvýšení základní částky uložené pokuty, když se dovolává průtahů ve vyšetřování vedeném Komisí, jehož doba trvání byla nezpochybnitelně prodloužena z důvodu pokračování protiprávního jednání BA a prohlubování jeho závažnosti.

313    Od měsíce následujícího po slyšení po prvním oznámení námitek, které se konalo dne 12. listopadu 1997, totiž BA posílila protisoutěžní účinky svého původního plánu odměn za výkon, když svůj nový plán pobídek rozšířila na veškeré britské zprostředkovatele služeb v letecké dopravě.

314    Vzhledem k tomu, že BA pokračovala ve svém jednání i přes námitky vznesené Komisí vůči jejímu prvnímu plánu odměn za výkon, nelze se přirozeně domnívat, že byla v dobré víře během celého správního řízení, pokud jde o slučitelnost jejích plánů pobídek s právem hospodářské soutěže Společenství.

315    Nakonec, jelikož BA stupňovala své jednání omezující hospodářskou soutěž v průběhu správního řízení, nemůže se ani dovolávat své úplné spolupráce s Komisí během tohoto celého řízení. Komise tedy správně neshledala ve vztahu k BA polehčující okolnosti.

316    Je tedy třeba potvrdit výši pokuty stanovenou Komisí, jelikož byla stanovena na úrovni odpovídající pokynům a současně vhodné sankci vzhledem ke všem okolnostem projednávané věci.

317    Z toho vyplývá, že argumenty BA vycházející z nadměrného charakteru pokuty, která jí byla uložena, musí být zamítnuty.

318    Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že žalobu je třeba zamítnout v plném rozsahu.

 K nákladům řízení

319    Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

320    Vzhledem k tomu, že Komise a vedlejší účastnice řízení, společnost Virgin, požadovaly náhradu nákladů řízení a BA neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení Komise a společnosti Virgin.

Z těchto důvodů

SOUD PRVNÍHO STUPNĚ (první senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí a vedlejší účastnicí řízení.

Vesterdorf Jaeger Legal

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 17. prosince 2003.

Vedoucí soudní kanceláře        Předseda

H. Jung        B. Vesterdorf

* Jednací jazyk: angličtina.