Věc T-257/07 R

Francouzská republika

v.

Komise Evropských společenství

„Předběžné opatření − Veterinární dozor – Nařízení (ES) č. 999/2001 − Eradikace některých přenosných spongiformních encefalopatií − Nařízení (ES) č. 727/2007 − Návrh na odklad provádění − Fumus boni juris − Naléhavost − Vážení zájmů“

Shrnutí usnesení

1.      Zemědělství – Společná zemědělská politika – Provedení – Opatření na ochranu lidského zdraví

(Článek 174 ES)

2.      Předběžné opatření – Odklad provádění – Podmínky – „Fumus boni juris“

(Článek 242 ES; nařízení Komise č. 999/2001)

3.      Předběžné opatření – Odklad provádění – Podmínky – „Fumus boni juris“

(Článek 242 ES; nařízení Komise č. 999/2001)

4.      Předběžné opatření – Odklad provádění – Podmínky – Naléhavost – Vážná a nenapravitelná újma

(Článek 242 ES; nařízení Komise č. 999/2001)

5.      Předběžné opatření – Odklad provádění – Podmínky – Vážení všech dotčených zájmů

(Článek 242 ES)

1.      Zásada předběžné opatrnosti v souladu s článkem 174 ES představuje jednu ze zásad, na kterých je založena politika Společenství v oblasti životního prostředí, jejíž součástí je politika ochrany zdraví osob, a uplatňuje se rovněž, pokud orgány Společenství přijímají v rámci společné zemědělské politiky opatření na ochranu lidského zdraví.

Pokud přetrvávají nejistoty ohledně existence nebo rozsahu rizik pro zdraví osob, mohou orgány přijmout na základě této zásady ochranná opatření, aniž by musely vyčkat, až budou existence a závažnost těchto rizik zcela prokázány. Naopak pokud nové skutečnosti pozmění vnímání rizika nebo prokážou, že se tomuto riziku lze vyhnout méně omezujícími opatřeními, než která již existují, přísluší orgánům, a zejména Komisi, která má právo iniciativy, dbát na přizpůsobení právní úpravy novým údajům. Orgány Společenství tak mohou skutečně přijmout méně omezující opatření, než která již existují, pokud mohou tato opatření omezit riziko, jehož vnímání pozměnily nové skutečnosti.

Zákonodárce Společenství disponuje v této oblasti širokou posuzovací pravomocí, která znamená volbu politických, ekonomických a společenských hledisek z jeho strany a v jejímž rámci má provést celková posouzení. V takovém kontextu se musí kontrola soudu Společenství, pokud jde o věc samou, omezit na přezkum toho, zda výkon takové posuzovací pravomoci nevykazuje zjevnou vadu nebo zneužití pravomoci nebo zda zákonodárce zjevně nepřekročil meze své posuzovací pravomoci.

(viz body 60–61, 66–67)

2.      Pro určení, zda je splněna podmínka týkající se fumus boni juris v projednávaném případě, kde je na podporu žaloby v hlavním řízení dovoláváno porušení zásady předběžné opatrnosti ze strany Komise v důsledku pochybení při vyhodnocení rizika, na základě přijetí nařízení č. 727/2007, kterým se mění přílohy I, III, VII a X nařízení č. 999/2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních encefalopatií (PSE), které obsahuje zmírnění ochranných veterinárních opatření, která jsou použitelná na stádo ovcí nebo koz, u kterého byl odhalen případ PSE, je třeba provést posouzení prima facie opodstatněnosti tohoto žalobního důvodu právní povahy, a tedy ověřit, zda jsou argumenty ohledně údajného porušení tak závažné, že je nelze v řízení o předběžných opatřeních odmítnout.

Jelikož nemůže skutečně existovat „nulové riziko“, může se zásada předběžné opatrnosti použít pouze v případě rizika, zejména pro lidské zdraví, které, aniž by bylo založené na pouhých vědecky neověřených hypotézách, nemohlo ještě být zcela prokázáno. Krom toho v souvislosti s použitím zásady předběžné opatrnosti, která se uplatní v případě vědecké nejistoty, nelze od hodnocení rizik požadovat, aby orgánům Společenství nutně poskytlo přesvědčivé vědecké důkazy o existenci rizika a závažnosti případných nežádoucích účinků v případě, že k tomuto riziku dojde.

Pokud se však lze domnívat, přinejmenším na první pohled, že přetrvává skutečná vědecká nejistota, pokud jde jednak o možnost, že mezi původci PSE u zvířat mohou být jiní původci, než je bovinní spongiformní encefalopatie, přenositelní na člověka, a jednak o spolehlivost rozlišovacích testů, není tvrzení, podle nějž není pokrok vědeckých poznatků v oblasti PSE u malých přežvýkavců takové povahy, aby změnil vnímání rizika, které tyto nemoci představují pro veřejné zdraví, neopodstatněné. Za těchto podmínek odůvodňuje žalobní důvod týkající se porušení zásady předběžné opatrnosti z důvodu pochybení Komise při vyhodnocení rizika důkladný přezkum, jehož provedení náleží pouze soudu rozhodujícímu ve věci samé.

(viz body 59, 65, 79, 85–86)

3.      Vědecké hodnocení rizika musí příslušnému orgánu umožnit, aby v rámci řízení rizika určil, jaká opatření se mu zdají vhodná a nezbytná k zamezení uskutečnění rizika. Relevance odhadu rizika je tedy rozhodující k posouzení řízení uvedeného rizika.

Tím, že přijala nařízení č. 727/2007, kterým se mění přílohy I, III, VII a X nařízení č. 999/2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních encefalopatií (PSE), zmírnila Komise ochranná veterinární opatření, která jsou použitelná na stádo ovcí nebo koz, u kterého byl zjištěn případ PSE prostřednictvím prvního zrychleného testu.

Lze mít přitom za to, přinejmenším na první pohled, že stanoviska vědeckých orgánů z dané oblasti vyjadřují skutečnou vědeckou nejistotu ohledně podmínek, za kterých mohou být jiné PSE, než je BSE, přenositelné na člověka, a že za současného stavu vědeckých poznatků není možné vyloučit, že konzumace masa a produktů pocházejících ze zvířat nakažených jinými PSE, než je BSE, představuje nebezpečí pro lidské zdraví. Mimoto se zdá, že tato stanoviska vyjadřují skutečnou vědeckou nejistotu ohledně spolehlivosti rozlišovacích testů, jejichž účelem je vyloučení existence případů BSE, což znamená, že maso a produkty pocházející ze zvířat, která jsou nositeli neodhalených kmenů BSE, by mohly být uvedeny na trh.

Za těchto podmínek tvrzení navrhovatelky, podle kterého uvedená ustanovení neumožňují omezit riziko, které představují PSE pro lidské zdraví, a mohou jej dokonce zvýšit, se nezdá být, alespoň na první pohled, nerelevantní. Za těchto podmínek odůvodňuje žalobní důvod týkající se porušení zásady předběžné opatrnosti kvůli pochybení Komise při řízení rizika důkladný přezkum, jehož provedení náleží pouze soudu rozhodujícímu ve věci samé.

(viz body 88–89, 107–108, 116)

4.      Účelem řízení o předběžném opatření je zaručit plnou účinnost budoucího konečného rozhodnutí, aby bylo zabráněno mezeře v právní ochraně zajišťované soudem Společenství. Pro dosažení tohoto cíle je nutno naléhavost návrhu na předběžné opatření posuzovat ve vztahu k nezbytnosti předběžně rozhodnout, aby bylo zabráněno tomu, že účastníkovi řízení, který požaduje předběžnou ochranu, bude způsobena závažná a nenapravitelná újma.

Pokud orgány členského státu, které odpovídají za obecný zájem spojený s ochranou veřejného zdraví, požadují odklad provádění ustanovení nařízení č. 727/2007, kterým se mění přílohy I, III, VII a X nařízení č. 999/2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních encefalopatií (PSE), která obsahují zmírnění ochranných veterinárních opatření, která jsou použitelná na stádo ovcí nebo koz, u kterého byl odhalen případ PSE, z důvodu rizika pro lidské zdraví, které vyplývá z jejich provádění, je třeba v rámci posouzení naléhavosti zohlednit skutečnost, že skutkové a právní argumenty předložené uvedeným členským státem na podporu fumus boni juris se zdají být s ohledem na skutečnosti, které má k dispozici soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních, závažné, a že z nich zejména vyplývá, že je možné, že k lidské spotřebě bude dodáváno maso a produkty pocházející ze zvířat nakažených PSE.

Za těchto okolností je třeba dospět k závěru, že podmínka naléhavosti je splněna.

(viz body 122, 127–128, 133)

5.      Pokud v rámci návrhu na předběžné opatření soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních porovnává význam dotčených proti sobě stojících zájmů, musí určit, zda by případné zrušení sporného aktu soudem rozhodujícím ve věci samé umožnilo uvedení situace, která by byla vytvořena jeho okamžitým prováděním, v předešlý stav, a naopak, zda by odklad provádění tohoto aktu bránil jeho plné účinnosti v případě, že žaloba v hlavním řízení bude zamítnuta.

V tomto ohledu požadavky spojené s ochranou veřejného zdraví musí mít v zásadě nesporně přednost před hospodářskými důvody. Z toho vyplývá, že pokud je uplatňováno závažné riziko pro veřejné zdraví, přikloní se soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních, bez ohledu na jeho formální suverenitu při vážení zájmů, téměř nevyhnutelně ve prospěch veřejného zdraví.

(viz body 140–141)