Věc T-32/21
(zveřejnění formou výňatků)
Daw SE
v.
Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví
Rozsudek Tribunálu (druhého senátu) ze dne 6. října 2021
„Ochranná známka Evropské unie – Slovní ochranná známka Evropské unie Muresko – Starší národní slovní ochranné známky Muresko – Uplatňování seniority starších národních ochranných známek po zápisu ochranné známky Evropské unie – Články 39 a 40 nařízení (EU) 2017/1001 – Zápis starších národních ochranných známek, jejichž doba platnosti zápisu uplynula ke dni uplatnění nároku“
1. Právo Evropské unie – Výklad – Metody – Doslovný, systematický a teleologický výklad
(viz bod 22)
2. Ochranná známka Evropské unie – Podání přihlášky ochranné známky Evropské unie – Uplatňování seniority národní ochranné známky – Podmínky – Restriktivní výklad
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2017/1001, články 39 a 40)
(viz bod 23)
3. Ochranná známka Evropské unie – Podání přihlášky ochranné známky Evropské unie – Uplatňování seniority národní ochranné známky – Uplatnění nároku po zápisu ochranné známky Evropské unie – Podmínky – Národní ochranná známka zapsaná v okamžiku uplatnění nároku
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2017/1001, bod 12 odůvodnění a články 39 a 40)
(viz body 25, 27, 28, 30-34, 40)
Shrnutí
Žalobkyně, společnost Daw SE, je majitelkou slovní ochranné známky Evropské unie, zapsané dne 12. září 2016 Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).
Dne 3. února 2020 žalobkyně uplatnila u EUIPO v souladu s článkem 40 nařízení 2017/1001(1) pro tuto ochrannou známku senioritu totožné polské a německé ochranné známky. Žalobkyně, aniž popřela skutečnost, že doba platnosti zápisu těchto národních ochranných známek uplynula, se dovolávala toho, že uplatnění seniority uvedených ochranných známek bylo vyhověno pro jinou ochrannou známku Evropské unie.
EUIPO sporné uplatnění nároku zamítl z důvodu uplynutí doby platnosti zápisu národních ochranných známek v okamžiku, kdy byla žádost o uplatnění tohoto nároku podána.
Tribunál, kterému byla předložena žaloba na neplatnost rozhodnutí EUIPO, tuto žalobu zamítl. Tribunál poprvé rozhodl, že starší národní ochranná známka musí být ke dni uplatnění seniority uvedené ochranné známky pro totožnou ochrannou známku Evropské unie zapsána a musí být platná.
Závěry Tribunálu
Zaprvé Tribunál provedl doslovný výklad článku 40 nařízení 2017/1001. Má za to, že formulace tohoto článku, s ohledem na různá jazyková znění, jasně ukazuje, že totožná starší národní ochranná známka, jejíž seniorita je uplatňována ve prospěch ochranné známky Evropské unie, musí být v okamžiku podání žádosti o uplatnění seniority zapsána.
Zadruhé Tribunál konstatoval, že tento výklad je potvrzen kontextem uvedeného článku(2). Jakmile bylo uplatnění seniority totožné starší národní ochranné známky ve prospěch ochranné známky Evropské unie vyhověno, může totiž majitel nechat dobu platnosti zápisu první ochranné známky uplynout a přitom pro druhou ochrannou známku nadále požívat stejných práv, jaká by měl, kdyby první ochranná známka byla i nadále zapsána. Systém uplatnění seniority národní ochranné známky po zápisu ochranné známky Evropské unie tak spočívá na zásadě, že majitel starší národní ochranné známky se této ochranné známky nevzdá nebo ji nenechá zaniknout, dokud není vyhověno uplatnění seniority, o které žádal, ve prospěch ochranné známky Evropské unie. To znamená, že ke dni podání žádosti o uplatnění tohoto nároku již neuplynula doba platnosti zápisu totožné starší národní ochranné známky.
Zatřetí je uvedený výklad rovněž v souladu s účelem systému uplatnění seniority, kterým je umožnit majitelům totožných národních ochranných známek a ochranných známek Evropské unie racionalizovat jejich portfolia ochranných známek zachováním jejich starších práv. Domněnka zachování práv spojených s totožnou starší národní ochrannou známkou, která musí být předmětem striktního výkladu, neplatí obecně, ale výlučně ve prospěch totožné ochranné známky Evropské unie a pro totožné výrobky nebo služby, v jejichž prospěch bylo uplatnění seniority vyhověno, a v případě, kdy zápis totožné starší národní ochranné známky nebyl obnoven. Uplatnění seniority, kterému bylo vyhověno, nemá tudíž za následek zachování dotyčné starší národní ochranné známky, nebo i pouhé zachování některých práv spojených s touto starší ochrannou známkou nezávisle na ochranné známce Evropské unie, v jejíž prospěch bylo tomuto uplatnění seniority vyhověno.
Žalobkyně se tedy může dovolávat domněnky zachování práv spojených s polskou a německou ochrannou známkou po uplynutí doby platnosti jejich zápisu ve prospěch jiné ochranné známky Evropské unie, pro kterou bylo uplatnění seniority vyhověno před uplynutím doby platnosti jejich zápisu, avšak této domněnky se nemůže dovolávat na podporu sporného uplatnění nároku pro dotčenou ochrannou známku Evropské unie.