Language of document : ECLI:EU:T:2022:5

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (devátého senátu)

12. ledna 2022(*)

„Institucionální právo – Posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce – Nařízení (EU) 2017/1939 – Jmenování evropských žalobců Úřadu evropského veřejného žalobce – Jmenování jednoho z kandidátů navržených Belgií – Pravidla pro jmenování evropských žalobců“

Ve věci T‑647/20,

Jean-Michel Verelst, bydlištěm v Éghezée (Belgie), zastoupený C. Molitorem, advokátem,

žalobce,

proti

Radě Evropské unie, zastoupené K. Pleśniakem, R. Meyerem a K. Kourim, jako zmocněnci,

žalované,

podporované

Belgickým královstvím, zastoupeným C. Pochet, M. Van Regemorter a M. Jacobs, jako zmocněnci,

vedlejším účastníkem,

jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2020/1117 ze dne 27. července 2020 o jmenování evropských žalobců Úřadu evropského veřejného žalobce (Úř. věst. 2020, L 244, s. 18) v rozsahu, v němž jmenuje Yvese van den Bergeho evropským žalobcem Úřadu evropského veřejného žalobce a zamítá kandidaturu žalobce,

TRIBUNÁL (devátý senát),

ve složení M. J. Costeira, předsedkyně, M. Kančeva (zpravodajka) a T. Perišin, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Žalobce Jean-Michel Verelst vykonává od roku 2010 funkce zástupce královského státního zástupce v Bruselu se specializací na daňové záležitosti. Od 2. ledna 2017 je rovněž ředitelem Organe central pour la saisie et la confiscation (Ústřední orgán pro zajištění a konfiskaci, Belgie) v rámci belgického státního zastupitelství; předtím byl od prosince 2013 zástupcem ředitele tohoto orgánu.

2        Dne 12. října 2017 přijala Rada Evropské unie nařízení (EU) 2017/1939, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (Úř. věst. 2017, L 283, s. 1). Tímto nařízením se zřizuje Úřad evropského veřejného žalobce jako instituce Evropské unie a stanoví se pravidla jeho fungování.

3        Podle bodu 40 odůvodnění nařízení 2017/1939:

„Postup jmenování evropského nejvyššího žalobce a evropských žalobců by měl zajistit jejich nezávislost. Jejich legitimita by se měla zakládat na orgánech Unie zapojených do postupu jmenování.“

4        Bod 41 odůvodnění nařízení 2017/1939 zní takto:

„Výběrová komise by měla vypracovat užší seznam způsobilých kandidátů na pozici evropského nejvyššího žalobce. Pravomoc stanovit pravidla fungování této komise a jmenovat její členy by měla být svěřena Radě na návrh [Evropské k]omise. Tato prováděcí pravomoc by odrážela zvláštní pravomoci svěřené Radě podle článku 86 [SFEU], jakož i specifickou povahu Úřadu, který zůstává pevně začleněn do vnitrostátních právních struktur a zároveň je subjektem Unie. Úřad bude působit v řízeních, kde většina ostatních aktérů bude vnitrostátních, jako například soudy, policie a jiné donucovací orgány, a Rada má tedy zvláštní zájem na tom, aby do postupu jmenování byla úzce zapojena. Svěření těchto pravomocí Radě rovněž řádně zohledňuje potenciální citlivou povahu jakýchkoli rozhodovacích pravomocí, které mají přímý dopad na vnitrostátní soudní systém a systém stíhání trestných činů […]“

5        V souladu s čl. 16 odst. 1 nařízení 2017/1939 má každý členský stát, který se účastní posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, navrhnout do funkce evropského žalobce tři kandidáty z řad kandidátů, kteří jsou aktivními členy státních zastupitelství nebo jiných justičních orgánů v příslušném členském státě, kteří poskytují veškeré záruky nezávislosti a mají kvalifikaci nezbytnou ve svém členském státě ke jmenování do vysokých funkcí v rámci státního zastupitelství nebo soudů a relevantní praktické zkušenosti s vnitrostátními právními systémy, finančním šetřením a s mezinárodní justiční spoluprací v trestních věcech.

6        Článek 16 odst. 2 nařízení 2017/1939 stanoví, že po obdržení odůvodněného stanoviska výběrové komise uvedené v čl. 14 odst. 3 téhož nařízení (dále jen „výběrová komise“) Rada vybere a jmenuje jednoho z kandidátů do funkce evropského žalobce daného členského státu, a pokud výběrová komise dojde k závěru, že některý kandidát nesplňuje podmínky požadované k výkonu povinností evropského žalobce, je její stanovisko pro Radu závazné. V souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení 2017/1939 Rada, jež rozhoduje prostou většinou, vybírá a jmenuje evropské žalobce na funkční období šesti let, které nelze obnovit; na konci tohoto šestiletého období může Rada rozhodnout o prodloužení funkčního období o dobu nejvýše tří let.

7        V souladu s čl. 14 odst. 3 nařízení 2017/1939 stanoví Rada pravidla fungování výběrové komise a přijímá rozhodnutí o jmenování jejích členů na návrh Evropské komise.

8        Dne 13. července 2018 přijala Rada prováděcí rozhodnutí (EU) 2018/1696 o pravidlech fungování výběrové komise podle čl. 14 odst. 3 nařízení 2017/1939 (Úř. věst. 2018, L 282, s. 8).

9        Příloha prováděcího rozhodnutí 2018/1696 je nadepsána „Pravidla fungování výběrové komise“ (dále jen „pravidla fungování výběrové komise“). V souladu s bodem VI.2 těchto pravidel, který se týká postupu jmenování evropských žalobců, je výběrová komise po obdržení návrhů kandidátů přezkoumá s ohledem na požadavky stanovené v článku 16 odst. 1 nařízení 2017/1939 a vyslechne navržené kandidáty, kteří se musí slyšení osobně účastnit. První pododstavec bodu VII.2 týchž pravidel stanoví, že „na základě svých zjištění během přezkumu a slyšení vypracuje výběrová komise stanovisko ke kvalifikaci kandidátů vykonávat funkci evropských žalobců a výslovně uvede, zda daný kandidát splňuje podmínky stanovené v článku 16 odst. 1 nařízení […] 2017/1939, či nikoli“. Podle třetího pododstavce uvedeného bodu VII.2 „[v]ýběrová komise stanoví pořadí kandidátů podle jejich kvalifikace a praxe“, které „udává preference výběrové komise“ a […] není pro Radu závazné.

10      Za účelem navržení tří kandidátů na funkci evropského žalobce podle čl. 16 odst. 1 nařízení 2017/1939 zveřejnily belgické orgány v Moniteur Belge (belgický úřední věstník) dne 25. ledna 2019 výzvu k předkládání kandidatur, na kterou reagovalo šest kandidátů včetně žalobce. Tito kandidáti byli vyslechnuti Collège des procureurs généraux (Kolegium státních zástupců, Belgie) a Procureur fédéral (Federální státní zástupce, Belgie) dne 14. března 2019. Kolegium státních zástupců ve svém stanovisku ze dne 20. března 2019 ke kandidatuře žalobce na funkci evropského žalobce uvedlo, že „vykonávané a současné funkce [žalobce], zejména v oblasti boje proti hospodářské, finanční a daňové trestné činnosti, jakož i jeho zkušenosti s řízením OCSC (evropské mise – ARO – a mezinárodní mise- CARIN) jsou přínosem pro plnění povinností evropského žalobce u Úřadu evropského veřejného žalobce“. Konstatovalo však, že „[žalobce] nedokázal kolegium přesvědčit, že má dostatečně jasnou představu o úkolech a poslání budoucího Úřadu evropského veřejného žalobce a evropského žalobce [členského státu]“. Závěrem kolegium státních zástupců vydalo, pokud jde o žalobce, „rezervované stanovisko ohledně mandátu evropského žalobce (na škále velmi příznivé – příznivé – rezervované – nepříznivé)“.

11      Dopisem ze dne 11. dubna 2019 belgický ministr spravedlnosti informoval žalobce, že v souladu s čl. 16 odst. 1 nařízení 2017/1939 navrhl dne 29. března 2019 předsedovi výběrové komise tři kandidáty na funkci evropského žalobce a uvedl, že žalobce je jedním z nich.

12      Žalobce byl dne 24. května 2019 vyslechnut výběrovou komisí.

13      Dne 20. června 2019 zaslala výběrová komise Radě odůvodněné stanovisko ke kandidátům na funkci evropského žalobce navrženým Belgickým královstvím.

14      V tomto stanovisku výběrová komise nejprve uvedla, že na základě posouzení životopisů a motivačních dopisů a slyšení konaných ve dnech 23. a 24. května 2019 má za to, že kandidáti navržení Belgickým královstvím na funkci evropského žalobce splňují podmínky stanovené v článku 16 odst. 1 nařízení 2017/1939.

15      Výběrová komise poté uvedla, že sestavila pořadí kandidátů, v němž se na prvním místě umístil žalobce a na třetím místě pan Yves van den Berge.

16      Ohledně žalobce výběrová komise odůvodnila toto pořadí následovně:

„Mezi navrženými kandidáty výběrová komise shledala [žalobce] nejvhodnějším pro výkon funkce evropského žalobce v rámci Úřadu evropského veřejného žalobce […] Zástupce královského státního zástupce v Bruselu, [žalobce] je ředitelem [OCSC] v rámci federální veřejné justiční služby v Belgii. Během své profesní dráhy získal rozsáhlé zkušenosti s vyšetřováním a stíháním závažných finančních trestných činů, včetně praní peněz a závažných případů řetězových podvodů. Získal také cenné zkušenosti v oblasti soudní spolupráce v trestních věcech. [Žalobce] je členem řídící skupiny a kontaktní osobou Camden (CARIN) a pravidelně se účastní pracovních skupin [Unie] týkajících se konfiskace nezákonně nabytého majetku. [Žalobce] prokázal velkou schopnost pracovat v multikulturním prostředí, včetně schopnosti se vypořádat s právními systémy odlišnými od jeho vlastního a dobrou znalost institucionálního právního rámce Unie […] Kromě toho má také rozsáhlé manažerské zkušenosti.

Během slyšení [žalobce] představil strategickou vizi úlohy a fungování evropského žalobce v rámci Úřadu evropského veřejného žalobce a poskytl velmi přesné odpovědi na otázky komise. Prokázal dobrou znalost nařízení [2017/1939] a výzev, kterým by Úřad evropského veřejného žalobce mohl být vystaven, a navrhl schůdná řešení k jejich překonání. Komise ocenila důraz kladený na to, že Úřad evropského veřejného žalobce musí ve svých řízeních dodržovat základní a procesní práva. Komise ocenila zejména jeho odborné znalosti v oblasti konfiskace a navracení nezákonně nabytého majetku a jeho pragmatický přístup k řešení případných sporů. Komise je přesvědčena, že [žalobce] splňuje všechny podmínky pro výkon funkce evropského žalobce.“

17      Otázku výběru a jmenování evropských žalobců projednávali poradci Rady pro spravedlnost a vnitřní věci na šesti po sobě následujících zasedáních (dále jen „zasedání COPEN“), která se konala 9. září, 26. listopadu a 12. prosince 2019 a 1., 20. a 22. července 2020.

18      Dne 18. září 2019 zaslalo předsednictví Rady Výboru stálých zástupců (Coreper) dokument nazvaný „Úkoly a postupy pro výběr evropských žalobců“. V bodě 8 tohoto dokumentu se uvádí:

„Přípravné technické práce provedou příslušné orgány Rady (pracovní skupina COPEN a/nebo případně poradci útvaru Spravedlnost a vnitřní věci). Přezkum bude proveden na základě odůvodněných stanovisek zaslaných porotou, přičemž se zohlední nezávazné pořadí stanovené výběrovou komisí a skutečnost, že zásluhy a odborná kvalita [i] kvalifikace kandidátů zařazených do užšího výběru již byly výběrovou komisí pečlivě posouzeny. Po tomto posouzení navrhne příslušný orgán Rady evropské žalobce a doporučí jejich jmenování [Coreperu]. V souladu s čl. 16 odst. 3 a 4 nařízení 2017/1939 Rada rozhodující prostou většinou zúčastněných členských států vybere a jmenuje evropské žalobce […]“

19      Na zasedání COPEN konaném dne 26. listopadu 2019 belgická delegace uvedla [důvěrné](1).

20      V průběhu zasedání COPEN dne 12. prosince 2019 [důvěrné].

21      Dne 27. února 2020 předložilo Belgické království Radě písemné odůvodnění týkající se [důvěrné].

22      V tomto písemném odůvodnění Belgické království [důvěrné].

23      Belgické království následně předložilo stanovisko Kolegia státních zástupců a Federálního státního zástupce následujícího znění:

„[důvěrné]“

24      Belgické království dále uvedlo důvody, proč se domnívá, že by stanovisko Kolegia státních zástupců mělo být v tomto případě zohledněno následujícím způsobem:

„[důvěrné]“

25      Belgické království zároveň upřesnilo, že „[důvěrné]“.

26      Závěrem písemného odůvodnění Belgické království uvedlo, že „[důvěrné]“.

27      Na zasedání COPEN dne 1. července 2020, předsednictví Rady připomnělo, že [důvěrné].

28      Z toho důvodu byla otázka výběru a jmenování evropského žalobce Belgického království diskutována na zasedání „skupiny ANTICI“ konaném dne 13. července 2020.

29      Dne 24. července 2020 přijal Výbor stálých zástupců návrh rozhodnutí o jmenování evropských žalobců Úřadu evropského veřejného žalobce.

30      Dne 27. července 2020 přijala Rada prováděcí rozhodnutí (EU) 2020/1117 o jmenování evropských žalobců Úřadu evropského veřejného žalobce (Úř. věst. 2020, L 244, s. 18; dále jen „napadené rozhodnutí“).

31      Body 7 a 8 odůvodnění napadeného rozhodnutí znějí takto:

„(7)      Výběrová komise vypracovala odůvodněná stanoviska a stanovila pořadí každého z navržených kandidátů, kteří splňovali podmínky uvedené v čl. 16 odst. 1 nařízení 2017/1939 a předložila je Radě, která je obdržela dne 29. května, 20. června, 11. října, 18. listopadu a 10. prosince 2019 a dne 16. července 2020.

(8)      Podle pravidla VII bodu 2 čtvrtého pododstavce pravidel fungování výběrové komise stanovila výběrová komise pořadí kandidátů podle jejich kvalifikace a praxe. Stanovené pořadí udává preference výběrové komise a není pro Radu závazné.“

32      V bodě 12 odůvodnění napadeného rozhodnutí Rada uvedla, že posoudila příslušné zásluhy kandidátů s přihlédnutím k odůvodněným stanoviskům předloženým výběrovou komisí. V bodě 13 odůvodnění tohoto rozhodnutí Rada upřesnila, že se na základě tohoto posouzení řídila nezávazným pořadím preferencí stanoveným výběrovou komisí pro všechny kandidáty navržené zúčastněnými členskými státy s výjimkou kandidátů navržených Belgickým královstvím, Bulharskem a Portugalskem, u nichž se opírala o odlišné posouzení zásluh těchto kandidátů, které bylo provedeno příslušnými přípravnými orgány Rady.

33      Článek 1 napadeného rozhodnutí stanoví:

„Následující osoby jsou jmenovány evropskými žalobci Úřadu evropského veřejného žalobce jako dočasní zaměstnanci zařazení do platové třídy AD 13 na neobnovitelné funkční období šesti let ode dne 29. července 2020:

pan Yves van den Berge

[…]“

34      Dopisem ze dne 7. října 2020 oznámila Rada žalobci i všem ostatním neúspěšným kandidátům napadené rozhodnutí a relevantní informace týkající se důvodů, které ji vedly k rozhodnutí jmenovat jiného kandidáta, v tomto případě pana Y. van den Bergeho.

35      Rada například uvedla [důvěrné].

36      V tomto ohledu Rada poskytla několik vysvětlení. Uvedla například [důvěrné].

37      Rada rovněž zdůraznila [důvěrné].

38      Kromě toho Rada uvedla [důvěrné].

39      V tomto dopise Rada rovněž upřesnila [důvěrné].

40      Dopisem ze dne 19. října 2020 žalobce požádal Radu, aby mu zaslala veškeré dokumenty vztahující se k průběhu výběrového řízení, které se ho týkají. V reakci na to Rada dne 25. listopadu 2020 zaslala žalobci posouzení jeho přihlášky výběrovou komisí, písemné odůvodnění poskytnuté Belgickým královstvím, proč se odchýlilo od pořadí stanoveného výběrovou komisí, pokud jde o kandidáty na funkci evropského žalobce navržené tímto členským státem, výňatky ze zápisů ze zasedání COPEN ze dne 26. listopadu 2019, 12. prosince 2019 a 1. července 2020, které se týkaly výběru kandidátů navržených tímto členským státem, jakož i dokument Rady č. 12175/19 ze dne 18. prosince 2019, kterým se stanoví interní postup, jenž má být v rámci Rady dodržen při jmenování evropských žalobců, a další dva dokumenty týkající se zapojení „skupiny ANTICI“ do tohoto procesu.

 Řízení a návrhy účastníků řízení

41      Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 21. října 2020 podal žalobce projednávanou žalobu.

42      Podáním došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 18. ledna 2021 podalo Belgické království návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání Rady. Rozhodnutím ze dne 23. února 2021 předseda devátého senátu Tribunálu toto vedlejší účastenství povolil. Belgické království předložilo spis a hlavní účastníci řízení oznámili Tribunálu, že k němu ve stanovené lhůtě nepodají žádné vyjádření.

43      Dne 26. ledna 2021 předložila Rada soudní kanceláři Tribunálu žalobní odpověď.

44      Poté, co dne 11. února 2021 Tribunál obdržel odůvodněnou žádost Rady v tomto smyslu na základě článku 66 jednacího řádu Tribunálu, rozhodl, že z veřejného znění tohoto rozsudku vypustí obsah dopisu Rady ze dne 7. října 2020, připojeného k žalobě, a dopisu Rady ze dne 25. listopadu 2020 a jeho příloh, připojených k žalobní odpovědi.

45      Žalobce předložil dne 12. března 2021 repliku a Rada předložila dne 19. dubna 2021 dupliku.

46      Po úmrtí soudce Berkeho dne 1. srpna 2021 předsedkyně devátého senátu jmenovala jiného soudce, který senát doplnil.

47      V rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 89 jednacího řádu položil Tribunál účastníkům řízení písemné otázky. Účastníci řízení na tyto otázky odpověděli ve stanovené lhůtě.

48      Tribunál na základě čl. 106 odst. 3 jednacího řádu rozhodl, že žalobu projedná bez ústní části řízení.

49      Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž jmenuje pana van den Bergeho evropským žalobcem Úřadu evropského veřejného žalobce s účinností od 29. července 2020;

–        uložil Radě náhradu nákladů řízení.

50      Rada navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu jako neopodstatněnou;

–        uložil žalobci náhradu nákladů řízení;

–        podpůrně zachoval účinky napadeného rozhodnutí v souladu s druhým pododstavcem článku 264 SFEU až do doby, než bude tento akt nahrazen novým řádně přijatým aktem, nejpozději však do 24 měsíců ode dne, kdy nabude účinku rozhodnutí unijních soudů, kterým bude v této věci rozhodnuto s konečnou platností.

51      Belgické království navrhuje, aby Tribunál žalobu zamítl.

 Právní otázky

52      Na podporu žaloby uplatňuje žalobce tři žalobní důvody. První žalobní důvod vychází z porušení pravidel pro jmenování evropských žalobců, zejména procesních pravidel stanovených v čl. 14 odst. 3 a čl. 16 odst. 1 až 3 nařízení 2017/1939, jakož i článku 1 prováděcího rozhodnutí 2018/1696, bodů VI.2 a VII.2 pravidel fungování výběrové komise a zásady zákazu diskriminace. Druhý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění stanovené v článku 296 SFEU a zakotvené v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie. Třetí žalobní důvod vychází z porušení zásady řádné správy a povinnosti péče, jakož i ze zjevně nesprávného posouzení.

 K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení ustanovení upravujících postup jmenování evropských žalobců a zásady zákazu diskriminace

53      První žalobní důvod je rozdělen na dvě části.

 K první části prvního žalobního důvodu

54      Podstatou první části prvního žalobního důvodu je tvrzení žalobce, že Rada porušila ustanovení upravující postup přijetí napadeného rozhodnutí tím, že porovnala zásluhy tří kandidátů navržených Belgickým královstvím na základě stanoviska Kolegia státních zástupců a Federálního státního zástupce tohoto členského státu, a nikoli na základě stanoviska výběrové komise.

55      Žalobce v tomto ohledu tvrdí, že z článku 16 nařízení 2017/1939 vyplývá, že Rada vybere a jmenuje jednoho ze tří kandidátů navržených každým z členských států účastnících se Úřadu evropského veřejného žalobce poté, co obdrží odůvodněné stanovisko výběrové komise. Z toho podle žalobce vyplývá, že výběr jednoho ze tří dotčených kandidátů Radou musí být nutně založen na stanovisku výběrové komise. Podle žalobce tudíž Rada nemůže nahradit stanovisko výběrové komise stanoviskem dotčeného členského státu nebo příslušného vnitrostátního orgánu, jejichž úloha je omezena na navržení tří kandidátů, kteří splňují podmínky stanovené článkem 16 odst. 1 nařízení 2017/1939.

56      Tento výklad článku 16 nařízení 2017/1939 byl podle žalobce potvrzen samotnou Radou v interním dokumentu č. 12175/19 ze dne 18. září 2019, kterým se stanoví postup, jenž musí být v rámci Rady dodržen při jmenování evropských žalobců, který byl předložen v příloze žalobní odpovědi.

57      Podle žalobce přitom z bodu 13 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i z dopisu Rady ze dne 7. října 2020 a z důkazů předložených Radou v příloze žalobní odpovědi vyplývá, že pokud jde o jmenování kandidáta navrženého Belgickým královstvím na funkci evropského žalobce, Rada v rozporu s článkem 16 nařízení 2017/1939, zamítla srovnání zásluh kandidátů navržených tímto členským státem, provedené výběrovou komisí v jejím odůvodněném stanovisku, ve prospěch jiného srovnání zásluh, které není upravené nařízením 2017/1939 a které provedly orgány, jež k tomu nejsou oprávněny, a to tak, že převzaly stanovisko vydané Kolegiem státních zástupců a Federálním státním zástupcem Belgie.

58      Rada a Belgické s argumenty žalobce nesouhlasí.

59      Úvodem je třeba poznamenat, že žalobce nezpochybňuje skutečnost, že řízení, které vedlo k přijetí napadeného rozhodnutí, jak je popsáno v bodech 10 až 30 výše, skutečně proběhlo.

60      Rovněž je třeba uvést, že žalobce nevznesl námitku protiprávnosti článku 16 nebo článku 14 nařízení 2017/1939, ani pravidel fungování výběrové komise, ale tvrdí, že tato ustanovení byla v projednávané věci Radou porušena.

61      V tomto ohledu, co se týče ustanovení upravujících postup, který vedl k přijetí napadeného rozhodnutí, je třeba připomenout, že v souladu s čl. 16 odst. 2 nařízení 2017/1939 Rada vybere a jmenuje do funkce evropského žalobce daného členského státu jednoho ze tří kandidátů navržených tímto členským státem poté, co obdrží odůvodněné stanovisko výběrové komise. Stejné ustanovení stanoví, že pokud výběrová komise shledá, že kandidát nesplňuje podmínky pro výkon funkce evropského žalobce, je její stanovisko pro Radu závazné.

62      Je třeba rovněž připomenout, že podle čl. 16 odst. 3 nařízení 2017/1939, „Rada, jež rozhoduje prostou většinou, vybírá a jmenuje evropské žalobce na funkční období šesti let, které nelze obnovit […]“.

63      Přesný rozsah úkolu svěřeného výběrové komisi je uveden v pravidlech fungování výběrové komise.

64      Podle bodu VI.2 pravidel fungování výběrové komise přezkoumá komise návrhy kandidátů s ohledem na požadavky stanovené v čl. 16 odst. 1 nařízení 2017/1939 a vyslechne tyto kandidáty, kteří se musí slyšení osobně zúčastnit. Podle prvního pododstavce bodu VII.2 týchž pravidel vydá výběrová komise na základě svých zjištění během přezkumu a slyšení odůvodněné stanovisko ke kvalifikaci kandidátů vykonávat funkci evropských žalobců a výslovně uvede, zda daný kandidát splňuje podmínky stanovené v čl. 16 odst. 1 nařízení 2017/1939. Podle druhého pododstavce bodu VII.2 pravidel fungování výběrové komise platí, že „pokud navržení kandidáti nesplňují podmínky […], požádá výběrová komise prostřednictvím svého sekretariátu dotčený členský stát, aby navrhl odpovídající počet nových kandidátů“. Podle třetího pododstavce bodu VII.2 týchž pravidel stanoví výběrová komise pořadí kandidátů podle jejich kvalifikace a praxe, které udává preference a není pro Radu závazné.

65      Z těchto ustanovení vyplývá, že pokud jde o postup jmenování evropských žalobců, jak Rada správně uvádí, sestává úloha výběrové komise ze dvou různých úkolů. Prvním úkolem je vypracovat odůvodněné stanovisko ke kvalifikaci kandidátů pro výkon funkce evropského žalobce, v němž výslovně uvede, zda kandidát splňuje podmínky stanovené v čl. 16 odst. 1 nařízení 2017/1939. Toto stanovisko, které je vydáno po posouzení kandidatur a osobním slyšení kandidátů výběrovou komisí, je pro Radu závazné, pokud zjistí, že kandidát nesplňuje podmínky pro výkon funkce evropského žalobce. V takovém případě výběrová komise vyzve dotyčný členský stát, aby navrhl nového kandidáta. Rada, která může podle čl. 16 odst. 2 nařízení 2017/1939 vybrat a jmenovat jednoho ze tří kandidátů navržených dotčeným členským státem na funkci evropského žalobce až poté, co obdrží odůvodněné stanovisko výběrové komise ke způsobilosti těchto kandidátů vykonávat tuto funkci, může tedy v tomto ohledu rozhodnout pouze tehdy, pokud ke třem kandidátům navrženým dotčeným členským státem obdrží kladné odůvodněné stanovisko výběrové komise. Z toho vyplývá, že prvním úkolem této komise je zajistit, aby Rada vybírala mezi třemi kandidáty, kteří s ohledem na svoji kvalifikaci splňují podmínky pro výkon funkce evropského žalobce.

66      Druhý úkol výběrové komise spočívá ve stanovení pořadí kandidátů navržených příslušným členským státem na základě jejich kvalifikace a praxe, tedy v porovnání zásluh kandidátů a stanovení pořadí. Jak je zmíněno v bodě 64 výše, ve třetím pododstavci bodu VII.2 pravidel pro fungování výběrové komise je výslovně uvedeno, že toto pořadí není pro Radu závazné. Z toho vyplývá, že druhý úkol výběrové komise, jako poradce, spočívá v provedení porovnání zásluh tří kandidátů navržených dotčeným členským státem, kteří splňují podmínky pro výkon funkce evropského žalobce, na jehož základě může Rada případně rozhodnout o jmenování jednoho z těchto kandidátů do funkce evropského žalobce.

67      V projednávaném případě ze stanoviska výběrové komise ze dne 20. června 2020 týkajícího se tří kandidátů navržených Belgickým královstvím na funkci evropského žalobce, jehož obsah je uveden v bodech 14 až 16 výše, vyplývá, že po posouzení kandidatur a slyšení těchto kandidátů měla tato komise za to, že splňují podmínky pro výkon funkce evropského žalobce stanovené v čl. 16 odst. 1 nařízení 2017/1939. Z tohoto stanoviska rovněž vyplývá, že výběrová komise stanovila pořadí kandidátů podle preferencí, dle něhož se na prvním místě umístil žalobce a na třetím místě pan van den Berge, a že toto pořadí bylo založeno na porovnání kvalifikace a praxe těchto kandidátů.

68      Ze zápisů z různých zasedání COPEN (viz body 19, 20 a 27 výše) rovněž vyplývá, že ve fázi posuzování kandidatur na funkci evropského žalobce delegace Belgického království uvedla [důvěrné].

69      Z bodu 13 odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz bod 32 výše), jakož i z dopisu Rady ze dne 7. října 2020 (viz body 34 až 36 výše) dále vyplývá, že pokud jde o jmenování evropského žalobce Belgického království, Rada své rozhodnutí nezaložila na pořadí stanoveném výběrovou komisí, ale „na odlišném porovnání zásluh“. Ze stejných skutečností je zřejmé, že v rámci tohoto srovnání byla věnována zvláštní pozornost okolnosti, že [důvěrné].

70      Je tedy nutno konstatovat, že ačkoli výběrová komise skutečně na základě pořadí stanoveného podle kvalifikace a praxe tří kandidátů na funkci evropského žalobce navržených Belgickým královstvím dospěla k závěru, že žalobce je nejvhodnějším kandidátem na uvedenou funkci, Rada založila napadené rozhodnutí na jiném porovnání zásluh, v němž rozhodující roli hrálo stanovisko Kolegia státních zástupců, které jí bylo sděleno belgickými orgány.

71      Na jedné straně je třeba připomenout, že v souladu s třetím pododstavcem bodu VII.2 pravidel fungování výběrové komise není pořadí stanovené výběrovou komisí na základě kvalifikace a praxe tří kandidátů navržených dotyčným členským státem pro Radu závazné (viz bod 63 výše).

72      Na druhou stranu je třeba uvést, že čl. 16 odst. 2 a 3 nařízení 2017/1939 ani pravidla fungování výběrové komise nebrání tomu, aby Rada při výběru mezi třemi kandidáty navrženými členským státem v rámci výkonu pravomoci, kterou jí svěřuje čl. 16 odst. 2 a 3, zohlednila informace, které jí poskytly vlády členských států zastoupených v Radě, případně samotný dotčený členský stát.

73      Z toho vyplývá, že žalobce neprávem tvrdí, že napadené rozhodnutí bylo přijato v rozporu s procesními pravidly upravujícími jeho přijetí, a zejména s články 14 a 16 nařízení 2017/1939 a s body VI.2 a VII.2 pravidel fungování výběrové komise,

74      V důsledku toho je třeba první část prvního žalobního důvodu zamítnout jako neopodstatněnou.

 K druhé části prvního žalobního důvodu

75      V rámci druhé části prvního žalobního důvodu žalobce tvrdí, že Rada porušila zásadu zákazu diskriminace tím, že své rozhodnutí o jmenování evropských žalobců Belgického království, Bulharské republiky a Portugalské republiky založila na porovnání zásluh kandidátů provedeném orgánem, který k tomu nebyl oprávněn, zatímco totéž rozhodnutí o jmenování ve vztahu k ostatním členským státům účastnícím se Úřadu evropského veřejného žalobce založila na stanovisku výběrové komise v souladu s nařízením 2017/1939.

76      V tomto ohledu je třeba připomenout, že obecná zásada zákazu diskriminace neboli zásada rovného zacházení je porušena pouze tehdy, pokud je se srovnatelnými situacemi zacházeno odlišně nebo je s odlišnými situacemi zacházeno stejně, pokud takové zacházení není objektivně odůvodněno (viz rozsudky ze dne 5. prosince 2013, Solvay v. Komise, C‑455/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:796, bod 77 a citovaná judikatura, a ze dne 16. června 2021, Krajowa Izba Gospodarcza Chłodnictwa i Klimatyzacji v. Komise, T‑126/19, EU:T:2021:360, bod 47 a citovaná judikatura).

77      V projednávaném případě na rozdíl od tvrzení žalobce nemůže ze skutečnosti, že se Rada neřídila pořadím stanoveným výběrovou komisí pro jmenování evropských žalobců Belgického království, Bulharské republiky a Portugalské republiky, vyplývat, že své rozhodnutí v tomto ohledu založila na porovnání zásluh provedeném orgánem, který k tomu nebyl oprávněn.

78      Je totiž třeba připomenout, že z ustanovení nařízení 2017/1939 a z pravidel pro fungování výběrové komise vyplývá, že pořadí kandidátů navržených členským státem, který se účastní Úřadu evropského veřejného žalobce, stanovené touto komisí není pro Radu závazné, a že Rada má možnost zohlednit informace poskytnuté členskými státy, které jsou v ní zastoupeny, v rámci porovnání zásluh těchto kandidátů, k jehož provedení je v konečném důsledku příslušná (viz body 71 a 72 výše).

79      Proto, jak tvrdí Rada, okolnost, že použití procesních pravidel stanovených nařízením 2017/1939 vedlo v některých případech k tomu, že se Rada řídila pořadím stanoveným výběrovou komisí a v jiných případech se od tohoto pořadí odchýlila a založila své rozhodnutí na jiném porovnání zásluh, neprokazuje, že bylo s některými kandidáty zacházeno diskriminačním způsobem.

80      Je proto namístě jako neopodstatněnou zamítnout druhou část prvního žalobního důvodu, a tudíž i první žalobní důvod jako celek.

 K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění

81      Žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí, jak bylo zveřejněno v Úředním věstníku, postrádá odůvodnění, co se týče důvodů, proč se Rada rozhodla odchýlit od pořadí stanoveného výběrovou komisí a vycházet z jiného srovnání zásluh provedeného přípravnými orgány Rady.

82      Podle žalobce nemůže dopis Rady ze dne 7. října 2020 tento nedostatek odůvodnění zhojit. Jednak jde o odůvodnění zaslané dodatečně, které není uvedeno v napadeném rozhodnutí zveřejněném v Úředním věstníku. Důvody rozhodnutí, jejichž účelem je právě stanovit základy rozhodnutí a odůvodnit volbu, kterou Rada při jeho přijímání učinila, by však měly existovat a být určeny v okamžiku přijetí rozhodnutí.

83      A jednak jsou důvody uvedené v tomto dopise irelevantní, neboť jsou v rozporu se systémem posuzování kandidatur na funkci evropského žalobce stanoveným nařízením 2017/1939. Žalobce zde poukazuje na skutečnost, že Rada odůvodnila výběr kandidáta jmenovaného evropským žalobcem Belgického království tím, že [důvěrné]. Žalobce v této souvislosti rovněž poukazuje na skutečnost, že Rada svůj výběr odůvodnila tím, že [důvěrné]. Podle žalobce tyto okolnosti neodůvodňují, že Rada upřednostňuje stanovisko vnitrostátního orgánu před stanoviskem příslušného orgánu Unie, tedy výběrové komise. Kromě toho podle žalobce kritérium týkající se [důvěrné] není s to zdůvodnit upřednostnění kandidatury jmenovaného kandidáta před kandidaturou žalobce.

84      Rada a Belgické království s argumenty žalobce nesouhlasí.

85      Především je třeba připomenout, že povinnost uvést odůvodnění stanovená v článku 296 SFEU a čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny základních práv závisí na povaze dotčeného aktu a na kontextu, v němž byl přijat. Z odůvodnění musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu tak, aby se jednak zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody přijatého opatření za účelem hájení svých práv a možnosti ověřit, zda je rozhodnutí opodstatněné, či nikoliv, a jednak aby Soudní dvůr mohl provést kontrolu zákonnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. června 2020, Komise v. Di Bernardo, C‑114/19 P, EU:C:2020:457, bod 29 a citovaná judikatura).

86      Z toho vyplývá, že odůvodnění musí být zúčastněné osobě v zásadě sděleno současně s rozhodnutím, které se jí nepříznivě dotýká, a že absenci odůvodnění nelze zhojit tím, že se zúčastněná osoba dozví o důvodech rozhodnutí v průběhu řízení před Soudním dvorem (rozsudek ze dne 28. února 2008, Neirinck v. Komise, C‑17/07 P, EU:C:2008:134, bod 50; viz také rozsudek ze dne 11. června 2020, Komise v. Di Bernardo, C‑114/19 P, EU:C:2020:457, bod 51 a citovaná judikatura).

87      V projednávaném případě je třeba poukázat na to, že napadeným rozhodnutím Rada vybrala a jmenovala do funkce evropského žalobce jednoho ze tří kandidátů navržených každým z členských států účastnících se posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce.

88      Jednak je třeba uvést, že takové rozhodnutí o jmenování nelze považovat za obecně závazný akt, neboť se nevztahuje na kategorii osob určenou obecným a abstraktním způsobem, a že skupinu jednotlivců Unie podléhající pravomoci Úřadu evropského veřejného žalobce nelze považovat za takovou kategorii osob zamýšlenou rozhodnutím o jmenování. Okolnost, že napadené rozhodnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku, navíc nemůže změnit jeho právní povahu (viz usnesení ze dne 8. července 2021, Mendes de Almeida v. Rada, T‑75/21, nezveřejněné, napadené kasačním opravným prostředkem, EU:T:2021:424, bod 51 a citovaná judikatura).

89      Na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že rozhodnutí jmenovat do funkce evropského žalobce některé z kandidátů navržených členskými státy, které se účastní posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, je neoddělitelně spojeno s implicitním odmítnutím jmenovat do této funkce jiné kandidáty navržené těmito členskými státy (viz usnesení ze dne 8. července 2021, Mendes de Almeida v. Rada, T‑75/21, nezveřejněné, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2021:424, bod 52 a citovaná judikatura).

90      Z toho vyplývá, že napadené rozhodnutí je třeba považovat za soubor individuálních aktů, které se nepříznivě dotýkají práv jiných osob než těch, jimž je určeno, totiž kandidátů navržených členskými státy účastnícími se Úřadu evropského veřejného žalobce, kteří nebyli Radou jmenováni evropskými žalobci (viz usnesení ze dne 8. července 2021, Mendes de Almeida v. Rada, T‑75/21, nezveřejněné, napadené kasačním opravným prostředkem, EU:T:2021:424, bod 53 a citovaná judikatura).

91      Je tedy třeba mít za to, že s ohledem na judikaturu citovanou v bodech 85 a 86 výše mělo být odůvodnění napadeného rozhodnutí týkající se implicitního zamítnutí kandidatury žalobce na funkci evropského žalobce Belgického království žalobci v zásadě sděleno současně s napadeným rozhodnutím.

92      V tomto ohledu je třeba konstatovat, že jediné odůvodnění obsažené v napadeném rozhodnutí, jak bylo zveřejněno v Úředním věstníku, se nachází v bodě 13 odůvodnění. Je v něm uvedeno, že „pokud jde o kandidáty navržené Belgií, Bulharskem a Portugalskem, Rada se nezávazným pořadím preferencí stanoveným výběrovou komisí neřídila, a to na základě odlišného posouzení zásluh těchto kandidátů, které bylo provedeno příslušnými přípravnými orgány Rady“.

93      Žalobce tvrdí, že mu toto odůvodnění neumožnilo pochopit důvody, proč se Rada rozhodla odchýlit od pořadí stanoveného výběrovou komisí, která jej určila jako kandidáta nejlépe způsobilého vykonávat funkci evropského žalobce z kandidátů navržených Belgickým královstvím. Podle žalobce byla Rada ve skutečnosti povinna odůvodnit, s ohledem na obsah stanoviska výběrové komise, proč se rozhodla odchýlit od tohoto pořadí preferencí.

94      V tomto ohledu je třeba připomenout, že není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (viz rozsudek ze dne 6. září 2006, Portugalsko v. Komise, C‑88/03, EU:C:2006:511, bod 88 a citovaná judikatura).

95      Jak přitom bylo uvedeno v bodě 66 výše, z třetího pododstavce bodu VII.2 pravidel fungování výběrové komise vyplývá, že pořadí stanovené výběrovou komisí týkající se tří kandidátů na funkci evropského žalobce navržených Belgickým královstvím na základě kvalifikace a praxe těchto kandidátů nebylo pro Radu závazné. Rada tedy mohla buď přijmout uvedené pořadí, nebo založit své rozhodnutí na jiném srovnání zásluh kandidátů.

96      Žalobce tedy neprávem tvrdí, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí měl mít možnost pochopit, proč se Rada rozhodla neřídit se pořadím preferencí stanoveným výběrovou komisí.

97      Je však třeba konstatovat, že v rozporu s tím, co tvrdí Rada, odůvodnění napadeného rozhodnutí obsažené v bodě 13 odůvodnění tohoto rozhodnutí samo o sobě neumožňuje žalobci ani Tribunálu pochopit, proč Rada dospěla k závěru, že kandidatura kandidáta jmenovaného do funkce evropského žalobce pro Belgické království vykazuje větší zásluhy než kandidatura žalobce.

98      Argument Rady, že žalobce mohl pochopit, proč byla upřednostněna kandidatura jmenovaného kandidáta před jeho kandidaturou, jelikož obdržel stanovisko Kolegia státních zástupců Belgie, jakož i stanovisko výběrové komise, pokud se ho tyto dokumenty týkaly, není způsobilý zpochybnit toto zjištění, neboť napadené rozhodnutí neobsahovalo žádný údaj o tom, že Rada založila své rozhodnutí na informacích poskytnutých Belgickým královstvím týkajících se stanoviska Kolegia státních zástupců a Federálního státního zástupce ke kandidátovi, který je nejlépe způsobilý vykonávat funkci evropského žalobce.

99      Je však nutno konstatovat, že Rada v dopise ze dne 7. října 2020, jehož obsah je uveden v bodech 34 až 36 výše, dostatečně podrobně uvedla důvody, proč se domnívá, že jmenovaný kandidát je pro výkon funkce evropského žalobce vhodnější než ostatní dva kandidáti.

100    Ačkoli by tedy bylo žádoucí, aby byly žalobci dodatečné důvody zamítnutí jeho kandidatury sděleny současně se zveřejněním napadeného rozhodnutí v Úředním věstníku, je třeba konstatovat, že žalobce se s těmito důvody mohl seznámit v dopisu Rady ze dne 7. října 2020, tedy před podáním žaloby, a že v projednávaném případě mu toto sdělení umožnilo posoudit opodstatněnost tohoto rozhodnutí a hájit svá práva, což dokazují argumenty předložené na podporu třetího žalobního důvodu, které výslovně odkazují na důvody uvedené Radou v dopise ze dne 7. října 2020.

101    Z toho vyplývá, že žalobce nemůže v tomto ohledu účelně uplatnit porušení povinnosti uvést odůvodnění, jak ozřejmuje judikatura uvedená v bodech 85 a 86 výše.

102    Kromě toho je třeba připomenout, že žalobní důvod vycházející z porušení druhého pododstavce článku 296 SFEU je odlišný od žalobního důvodu vycházejícího ze zjevně nesprávného posouzení. Zatímco první z nich, který se týká nesplnění povinnosti uvést odůvodnění nebo nedostatečného odůvodnění, spadá pod porušení podstatných formálních náležitostí ve smyslu článku 263 SFEU a představuje nepominutelnou podmínku řízení, kterou musí unijní soud přezkoumat i bez návrhu, druhý důvod, který se týká hmotněprávní legality rozhodnutí, je porušením právní normy týkající se uplatňování Smlouvy o FEU ve smyslu téhož článku 263 SFEU, a může být přezkoumán unijním soudem pouze tehdy, pokud je uplatněn žalobcem. Povinnost uvést odůvodnění je tedy odlišnou otázkou od otázky opodstatněnosti důvodů napadeného rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, EU:C:1998:154, bod 67).

103    Argumenty žalobce, v nichž tvrdí, že odůvodnění uvedené Radou v dopise ze dne 7. října 2020 bylo v rozporu se systémem posuzování kandidatur na funkci evropského žalobce stanoveným nařízením 2017/1939 v tom, že Rada upřednostnila stanovisko Kolegia státních zástupců Belgie před stanoviskem výběrové komise, je proto třeba zamítnout jako neopodstatněné v rozsahu, v němž jsou uplatněny na podporu žalobního důvodu vycházejícího z porušení povinnosti uvést odůvodnění.

104    V každém případě v rozsahu, v němž se tyto argumenty do značné míry překrývají s argumenty vznesenými žalobcem na podporu třetího žalobního důvodu, který vychází ze zjevně nesprávného posouzení, jsou přezkoumány v rámci tohoto žalobního důvodu.

105    Z toho vyplývá, že druhý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění musí být zamítnut jako neopodstatněný.

 Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady řádné správy, povinnosti řádné péče a zjevně nesprávného posouzení

106    Podle žalobce je v rámci práva na řádnou správu v čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv zakotveno právo na nestranné a spravedlivé zacházení. V oblasti veřejné služby, zejména pokud jde o jmenování nebo navrhování do veřejných funkcí nebo na pracovní místa ve veřejné službě, má tato zásada za následek vznik povinnosti jednat s náležitou péčí, což znamená, že správní orgán musí při posuzování případu, a tím spíše v případě diskreční pravomoci, objektivním způsobem přezkoumat všechny skutečnosti, které mu byly předloženy. Žalobce poukazuje na to, že Soud pro veřejnou službu Evropské unie rozhodl, že správní orgán tím, že v rámci přijímacího řízení nevyužil konkrétním způsobem posuzovací pravomoc, kterou disponoval, a nezohlednil skutečnosti v zájmu žalobce týkající se jednak pravidel použitelných na přijímání personálu a jednak kvalifikace a zásluh dotyčného, a nevyužil tedy své posuzovací pravomoci konkrétním způsobem a s ohledem na všechny relevantní skutečnosti dané věci, porušil zásadu řádné správy a svou povinnost řádné péče a dopustil se tak zjevně nesprávného posouzení.

107    Žalobce tvrdí, že jelikož v projednávaném případě mohlo být rozhodnutí Rady o výběru a jmenování jednoho z kandidátů na funkci evropského žalobce dotyčného členského státu přijato až po obdržení odůvodněného stanoviska výběrové komise a vzhledem k tomu, že tato komise byla pověřena sestavením pořadí kandidátů na základě jejich kvalifikace a praxe, bylo v každém případě na Radě, aby odůvodnila výběr kandidáta a jeho jmenování tím, že účinným a konkrétním způsobem porovná zásluhy kandidátů, což lze provést buď odkazem na stanovisko výběrové komise, nebo tím, že na základě údajů v tomto stanovisku provede vlastní porovnání.

108    Žalobce dále tvrdí, že Rada byla povinna založit své rozhodnutí na porovnání zásluh na základě objektivních údajů, konkrétně na porovnání kandidatur s kvalifikací požadovanou pro výkon funkce evropského žalobce. Podle žalobce měla Rada s ohledem na rozsah jeho profesních zkušeností, a to jak v oblasti vyšetřování a stíhání finančních trestných činů, tak v oblasti soudní spolupráce v trestních věcech, při takovém porovnání zásluh dospět k závěru, že jeho zkušenosti jsou relativně bohatší než zkušenosti jmenovaného kandidáta, což jasně vyplývá ze stanoviska výběrové komise. Rada však takové porovnání zásluh neprovedla, ale omezila se na převzetí skutečností obsažených v písemném odůvodnění předloženém belgickými orgány, které se týkaly zásluh vybraného kandidáta, aniž je porovnala se zásluhami ostatních kandidátů, zejména zásluhami žalobce.

109    Žalobce rovněž vytýká Radě, že upřednostnila stanovisko Kolegia státních zástupců Belgie před stanoviskem výběrové komise, aniž se vyslovila k obsahu stanoviska komise a odůvodnila, proč se od něj odchýlila.

110    Žalobce má dále za to, že s ohledem na obsah spisu není ověřeno tvrzení, že stanovisko Kolegia státních zástupců a Federálního státního zástupce bylo založeno zejména na obecném hodnocení výsledků práce kandidátů v průběhu jejich profesní dráhy. Na druhou stranu podle žalobce, i co jeho týče, výběrová komise založila své hodnocení zejména na průběhu profesní dráhy navržených kandidátů, a žalobce ostatně může uplatnit, jak komise zdůraznila ve svém stanovisku, významné zkušenosti v oblasti managementu, což není případ dalších dvou kandidátů navržených Belgickým královstvím.

111    Žalobce dále mimoto poukazuje na to, že tvrzení Rady uvedené v žalobní odpovědi, v němž „oceňuje zejména schopnosti a zkušenosti kandidátů související s definováním a koordinací provádění politik v trestních věcech na centrální úrovni členských států, včetně justiční spolupráce v trestních věcech, a schopnost nést odpovědnost za koordinaci a dohled“, obsah spisu neprokazuje, zejména odůvodnění napadeného rozhodnutí není s to opodstatnit upřednostnění jmenovaného kandidáta s ohledem na poměrně rozsáhlejší odborné zkušenosti žalobce v těchto oblastech.

112    Žalobce rovněž uvádí, že tvrzení Rady, v němž „uvedla, že pokud jde o další dva kandidáty navržené Belgickým královstvím, včetně žalobce, vyjádřilo Kolegium státních zástupců poměrně značné výhrady“, neodpovídá skutečnosti. Žalobce uvádí, že ve stanovisku v bodě E, který se týká jeho osoby, je uvedeno, že „[jeho] minulé a současné funkce […], zejména v oblasti boje proti hospodářské, finanční a daňové trestné činnosti, jakož i jeho zkušenosti s řízením OCSC (evropské – ARO – a mezinárodní mise – CARIN) jsou přínosem pro plnění povinností evropského žalobce Úřadu evropského veřejného žalobce“.

113    Konečně připomíná, že tvrzení obsažené rovněž v bodě E téhož stanoviska, dle nějž „nedokázal Kolegium [státních zástupců] přesvědčit, že má dostatečně jasnou představu o úkolech a poslání budoucího Úřadu evropského veřejného žalobce a jeho národního žalobce“, je třeba uvést na pravou míru, neboť pochází právě od vnitrostátního orgánu, a v každém případě je třeba jej porovnat s posouzením kandidatury žalobce, které provedla výběrová komise v odůvodněném stanovisku.

114    Rada a Belgické království s argumenty žalobce nesouhlasí.

115    Je třeba uvést, že žalobce vytýká Radě, že v napadeném rozhodnutí nesprávně vycházela ze skutečností obsažených v písemném odůvodnění, které belgické orgány poskytly na podporu svého stanoviska odchýlit se od pořadí stanoveného výběrovou komisí, zatímco se tyto skutečnosti týkaly pouze zásluh jmenovaného kandidáta a neobsahovaly žádné srovnání zásluh tohoto kandidáta se zásluhami dalších dvou kandidátů včetně žalobce. Podle žalobce navíc měla Rada na základě jeho poměrně rozsáhlejších profesních zkušeností než u jmenovaného kandidáta usoudit, že je nejvhodnějším kandidátem pro výkon funkce evropského žalobce.

116    V tomto ohledu je třeba připomenout, že orgán má široký prostor pro uvážení při hodnocení a porovnávání zásluh kandidátů na obsazovanou funkci a prvky tohoto posouzení závisí nejen na způsobilosti a profesní hodnotě dotčených osob, ale také na jejich charakteru, chování a celkové osobnosti (viz rozsudek ze dne 3. února 2005, Mancini v. Komise, T‑137/03, EU:T:2005:33, bod 97 a citovaná judikatura).

117    To platí tím spíše v případě, že obsazovaná funkce s sebou nese značnou odpovědnost (rozsudek ze dne 3. února 2005, Mancini v. Komise, T‑137/03, EU:T:2005:33, bod 98).

118    V projednávané věci je třeba uvést, že podle článku 9 nařízení 2017/1939 evropští žalobci spolu s vedoucím Úřadu evropského veřejného žalobce tvoří kolegium tohoto úřadu, které je pověřeno přijímáním rozhodnutí o strategických otázkách, jako je vymezení priorit a politiky Úřadu evropského veřejného žalobce v oblasti vyšetřování a trestního stíhání (viz bod 24 odůvodnění uvedeného nařízení), jakož i obecných otázek vyplývajících z jednotlivých případů, zejména s cílem zajistit soudržnost a účinnost politiky Úřadu evropského veřejného žalobce v oblasti trestního stíhání ve všech členských státech. Kolegium přijímá jednací řád Úřadu evropského veřejného žalobce a další rozhodnutí týkající se vnitřní organizace a jednotlivých administrativních aspektů jeho činnosti.

119    Podle čl. 12 odst. 1, 3 a 5 nařízení 2017/1939 mají navíc evropští žalobci různé povinnosti. Zejména zajišťují dohled nad vyšetřováním a trestním stíháním, za něž odpovídají pověření evropští žalobci, kteří projednávají případ v členském státě svého původu. Mohou vydat pokyny evropskému pověřenému žalobci, který případ projednává, fungují jako styčné subjekty a informační kanály mezi stálými komorami a evropskými pověřenými žalobci v členských státech svého původu. Sledují rovněž provádění úkolů Úřadu evropského veřejného žalobce ve svých členských státech, včetně předcházení sporům o příslušnost mezi vnitrostátními orgány a Úřadem evropského veřejného žalobce. Na rozdíl od evropských pověřených žalobců nejsou evropští žalobci pověřeni vedením vyšetřování, trestních stíhání a přípravou případů před soudy členských států.

120    Kromě toho má Úřad evropského veřejného žalobce, podobně jako ústřední orgány členských států, převzít funkce ústředního orgánu pro účely spolupráce na základě různých nástrojů mezinárodní spolupráce v trestních věcech, jak je stanoveno v článku 104 nařízení 2017/1939 (viz také bod 109 odůvodnění uvedeného nařízení).

121    Z toho vyplývá, že evropští žalobci jsou povoláni k výkonu vysoké odpovědnosti, což ostatně potvrzuje platová třída AD 13, do níž jsou jmenováni, která podle přílohy I služebního řádu úředníků Evropské unie odpovídá funkci poradce nebo rovnocenné funkci. Funkce evropského žalobce je tedy zařazena mezi funkce ředitele (AD 15-AD 14) a funkce vedoucího oddělení nebo rovnocenné funkce (AD 9-AD 14).

122    V souladu s judikaturou uvedenou v bodech 116 a 117 výše má tedy Rada široký prostor pro uvážení při hodnocení a porovnávání zásluh kandidátů na funkci evropského žalobce členského státu.

123    Argumenty předložené žalobcem je proto třeba posuzovat s ohledem na široký prostor pro uvážení, kterým Rada disponovala.

124    Zaprvé, pokud jde o tvrzení žalobce, že Rada neprovedla porovnání zásluh tří kandidátů navržených Belgickým královstvím, ale pouze vycházela ze skutečností poskytnutých tímto členským státem, které se týkaly pouze zásluh jmenovaného kandidáta, je třeba uvést, že belgické orgány ve svém písemném odůvodnění ze dne 27. února 2020 informovaly Radu, že [důvěrné].

125    Je třeba rovněž poznamenat, že Rada ve svém dopise ze dne 7. října 2020 před podrobným popisem odborné praxe jmenovaného kandidáta uvedla, že [důvěrné].

126    Je tedy nutno konstatovat, že odůvodnění napadeného rozhodnutí, doplněné dopisem ze dne 7. října 2020, sice neobsahuje posouzení, které by podrobně srovnávalo zásluhy každého ze tří kandidátů navržených Belgickým královstvím, nicméně z tohoto odůvodnění vyplývá, že Rada měla za to, že zásluhy jmenovaného kandidáta, jak jsou podrobně popsány v uvedeném dopise, převyšují zásluhy ostatních dvou kandidátů včetně žalobce.

127    Tvrzení žalobce, že se napadené rozhodnutí Rady nezakládá na srovnání zásluh tří kandidátů navržených Belgickým královstvím na funkci evropského žalobce, je proto třeba zamítnout.

128    Zadruhé, pokud jde o tvrzení žalobce, že se Rada neprávem opírala o stanovisko Kolegia státních zástupců Belgie, aniž toto stanovisko porovnala se stanoviskem výběrové komise, postačí připomenout, že jak bylo uvedeno v bodě 63 výše, pořadí kandidátů navržených Belgickým královstvím, které stanovila výběrová komise, nebylo pro Radu závazné.

129    Zatřetí, pokud jde o tvrzení žalobce, že Rada neprávem uvedla, že Kolegium státních zástupců Belgie k němu vyjádřilo vážné výhrady, je třeba uvést, že stanovisko tohoto kolegia skutečně obsahuje následující kladné hodnocení: „Minulé a současné úkoly [žalobce], zejména v oblasti boje proti hospodářské, finanční a daňové trestné činnosti, jakož i jeho zkušenosti s řízením OCSC (evropské mise – ARO – a mezinárodní mise – CARIN) jsou přínosem pro plnění úkolů evropského žalobce Úřadu evropského veřejného žalobce“. Ve stejném stanovisku se však uvádí, že „[žalobce] nedokázal Kolegium [státních zástupců] přesvědčit, že má dostatečně jasnou představu o úkolech a poslání budoucího Úřadu evropského veřejného žalobce a jeho národního státního zástupce“. Dále je důležité zdůraznit, že Kolegium státních zástupců v závěru svého stanoviska vydalo „rezervované stanovisko k mandátu evropského žalobce (na škále velmi příznivé – příznivé – rezervované – nepříznivé)“. Rada proto nepochybila, když v dopise ze dne 7. října 2017 uvedla, že Kolegium státních zástupců vyjádřilo významné výhrady ke kandidatuře žalobce na funkci evropského žalobce.

130    Začtvrté, pokud jde o tvrzení žalobce, že jeho odborné zkušenosti jsou rozsáhlejší než zkušenosti jmenovaného kandidáta, je třeba uvést, že jak vyplývá z dopisu Rady ze dne 7. října 2020, [důvěrné]. Za těchto podmínek, s ohledem na široký prostor pro uvážení, který měla Rada k dispozici, není okolnost, že odborná praxe žalobce v těchto oblastech byla rozsáhlejší než odborná praxe jmenovaného kandidáta, za předpokladu, že byla doložena, způsobilá prokázat existenci zjevně nesprávného posouzení ze strany Rady.

131    S ohledem na výše uvedené úvahy je nutno konstatovat, že se žalobci nepodařilo prokázat, že Rada v projednávané věci překročila meze své široké posuzovací pravomoci tím, že vybrala a jmenovala pana van den Bergeho do funkce evropského žalobce.

132    Kromě toho je třeba souhlasně s Radou uvést, že argumentace předložená žalobcem k prokázání údajného porušení zásady řádné správy a povinnosti řádné péče vychází z předpokladu, že pokud by Rada v projednávaném případě dodržovala povinnosti vyplývající z těchto zásad, byla by kandidatura žalobce na místo evropského žalobce nutně přijata. Je třeba konstatovat, že taková argumentace splývá s vytýkanými skutečnostmi uvedenými žalobcem v rámci druhého žalobního důvodu, který vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění, a tohoto žalobního důvodu v rozsahu, v němž se dovolává zjevně nesprávného posouzení, které již byly zamítnuty.

133    Za těchto podmínek musí být třetí žalobní důvod zamítnut jako neopodstatněný.

134    S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba žalobu zamítnout.

 K nákladům řízení

135    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníkovi řízení, který neměl ve věci úspěch, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Rada požadovala náhradu nákladů řízení a žalobce neměl ve věci úspěch, je důvodné mu uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou.

136    Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu nesou členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vlastní náklady řízení. Belgické království proto ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (devátý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Jean-Michel Verelst ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie.

3)      Belgické království ponese vlastní náklady řízení.

Costeira

Kančeva

Perišin

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 12. ledna 2022.

Podpisy.


*      Jednací jazyk: francouzština.


1 Skryté důvěrné údaje.