ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního rozšířeného senátu)

15. listopadu 2023(*)

„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny – Zmrazení finančních prostředků – Seznam osob, subjektů a orgánů, jimž se zmrazují finanční prostředky a hospodářské zdroje – Zařazení jména žalobce na seznamy a jeho ponechání na nich – Pojem ‚přední podnikatel‘ – Článek 2 odst. 1 písm. g) rozhodnutí 2014/145/SZBP – Námitka protiprávnosti – Povinnost uvést odůvodnění – Nesprávné posouzení – Právo být vyslechnut – Právo na vlastnictví – Svoboda podnikání – Proporcionalita – Zneužití pravomoci“

Ve věci T‑193/22,

OT, zástupci: J.-P. Hordies a C. Sand, avocats,

žalobce,

proti

Radě Evropské unie, zástupci: V. Piessevaux, A. Boggio-Tomasaz a M.‑C. Cadilhac, jako zmocněnci,

žalované,

podporované

Belgickým královstvím, zástupci: C. Pochet, L. Van den Broeck a M. Van Regemorter, jako zmocněnkyně,

vedlejším účastníkem,

TRIBUNÁL (první rozšířený senát),

během porad ve složení: D. Spielmann (zpravodaj), předseda, R. Mastroianni, M. Brkan, I. Gâlea a T. Tóth, soudci,

za soudní kancelář: H. Eriksson, radová,

s přihlédnutím k usnesení ze dne 30. května 2022, OT v. Rada (T‑193/22 R, nezveřejněné, EU:T:2022:307),

s přihlédnutím k písemné části řízení, zejména:

–        žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 15. dubna 2022,

–        rozhodnutí ze dne 2. června 2022, kterým bylo vyhověno žádosti žalobce o poskytnutí anonymity a kterým byla zamítnuta jeho žádost o projednání věci ve zrychleném řízení,

–        rozhodnutí ze dne 25. srpna 2022, kterým bylo povoleno vedlejší účastenství Belgického království na podporu Rady,

–        návrhu na úpravu žaloby došlému kanceláři Tribunálu dne 11. listopadu 2022,

–        dokumentům žalobce došlým kanceláři Tribunálu dne 19. prosince 2022 a založeným do spisu,

–        rozhodnutí ze dne 6. února 2023 o nezaložení nových písemností předložených žalobcem dne 24. ledna 2023 do spisu,

po jednání konaném dne 26. dubna 2023,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobce OT domáhá zrušení jednak rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/429 ze dne 15. března 2022, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2022, L 87 I, s. 44), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2022/427 ze dne 15. března 2022, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2022, L 87 I, s. 1) (dále společně jen „původní akty“), a jednak, po úpravě žaloby, rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/1530 ze dne 14. září 2022, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2022, L 239, s. 149), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2022/1529 ze dne 14. září 2022, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2022, L 239, s. 1) (dále společně jen „akty o ponechání na seznamech“), v rozsahu, v němž se jej tyto akty (dále společně jen „napadené akty“) dotýkají.

 Skutečnosti předcházející sporu

2        Žalobce je podnikatelem ruské státní příslušnosti.

3        Dne 17. března 2014 přijala Rada Evropské unie na základě článku 29 SEU rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2014, L 78, s. 16). Téhož dne přijala na základě článku 215 SFEU nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2014, L 78, s. 6).

4        Dne 21. února 2022 podepsal prezident Ruské federace výnos uznávající nezávislost a svrchovanost samozvané „Doněcké lidové republiky“ a „Luhanské lidové republiky“ a nařídil vyslat na tato území ruské ozbrojené síly.

5        Dne 22. února 2022 vydal vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (dále jen „vysoký představitel“) jménem Evropské unie prohlášení, ve kterém odsoudil tyto činy jako závažné porušení mezinárodního práva. Oznámil, že Unie na tato nejnovější porušení ze strany Ruské federace zareaguje tím, že neodkladně přijme další omezující opatření.

6        Dne 23. února 2022 přijala Rada první soubor omezujících opatření. Ta se týkala zaprvé omezení hospodářských vztahů s oblastmi Doněcka a Luhanska, které nejsou pod vládní kontrolou, zadruhé omezení přístupu na kapitálový trh, zejména tak, že zakázala financování Ruské federace, její vlády a centrální banky, a zatřetí zařazení členů vlády, bank, podnikatelů, generálů a 336 poslanců Státní dumy Federálního shromáždění Ruské federace (Gosudarstvennaja Duma Federalnogo Sobrania Rossijskoj Federacii) na seznam osob, subjektů a orgánů, na které se vztahují omezující opatření.

7        Dne 24. února 2022 oznámil prezident Ruské federace zahájení vojenské operace na Ukrajině a ruské ozbrojené síly zaútočily na Ukrajinu.

8        Téhož dne vydal vysoký představitel prohlášení jménem Unie, v němž co nejdůrazněji odsoudil „nevyprovokovanou invazi“ ruských ozbrojených sil na Ukrajinu, a uvedl, že reakce Unie bude zahrnovat odvětvová i individuální omezující opatření.

9        Na svém mimořádném zasedání konaném téhož dne Evropská rada odsoudila ruský vojenský zásah na Ukrajině a vyjádřila v zásadě souhlas s přijetím omezujících opatření a hospodářských sankcí vůči Ruské federaci s ohledem na návrhy Evropské komise a vysokého představitele.

10      Dne 25. února 2022 přijala Rada druhý soubor omezujících opatření. V tentýž den přijala Rada s přihlédnutím k závažnosti situace na Ukrajině jednak rozhodnutí (SBZP) 2022/329, kterým se mění rozhodnutí 2014/145 (Úř. věst. 2022, L 50, s. 1), a jednak nařízení (EU) 2022/330, kterým se mění nařízení č. 269/2014 (Úř. věst. 2022, L 51, s. 1), zejména za účelem změny kritérií, podle nichž by se na fyzické nebo právnické osoby, subjekty nebo orgány mohla vztahovat předmětná omezující opatření.

11      Článek 2 odst. 1 a 2 rozhodnutí 2014/145, ve znění rozhodnutí 2022/329, stanoví následující:

„1.      Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náležejí:

[...]

d)      fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům, které materiálně či finančně podporují ruské činitele s rozhodovací pravomocí odpovědné za anexi Krymu nebo za destabilizaci Ukrajiny nebo které mají z vazby na tyto činitele prospěch;

[...]

g)      předním podnikatelům nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům, které jsou zapojeny do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace odpovědné za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny,

nebo které jsou těmito osobami, subjekty či orgány vlastněny, drženy či kontrolovány a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům s nimi spojeným, uvedeným na seznamu v příloze.

2.      Žádné finanční prostředky ani hospodářské zdroje se nezpřístupní fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům uvedeným v příloze, a to přímo ani nepřímo ani v jejich prospěch.“

12      Podmínky tohoto zmrazení finančních prostředků jsou vymezeny v čl. 2 odst. 3 až 6 rozhodnutí 2014/145.

13      Článek 1 odst. 1 písm. b) a e) rozhodnutí 2014/145, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby fyzickým osobám, které splňují kritéria v podstatě totožná s kritérii stanovenými v čl. 2 odst. 1 písm. d) a g) tohoto rozhodnutí, zabránily ve vstupu na svá území nebo jejich průjezdu přes ně.

14      Nařízení č. 269/2014, ve znění nařízení 2022/330, ukládá přijetí opatření ke zmrazení finančních prostředků a vymezuje způsoby tohoto zmrazení ve znění, které je v podstatě totožné se zněním rozhodnutí 2014/145, ve znění pozdějších předpisů. Článek 3 odst. 1 písm. a) až g) tohoto nařízení, ve znění pozdějších předpisů, totiž v podstatě přebírá čl. 2 odst. 1 písm. a) až g) uvedeného rozhodnutí.

15      V této souvislosti Rada původními akty doplnila jméno žalobce na seznamy osob, subjektů a orgánů, na něž se vztahují omezující opatření, uvedené v příloze rozhodnutí 2014/145, ve znění pozdějších předpisů, a v příloze I nařízení č. 269/2014, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „sporné seznamy“).

16      Odůvodnění pro zařazení jména žalobce na sporné seznamy je následující:

„[Žalobce] je jedním z vlastníků konglomerátu Alfa Group, který zahrnuje Alfa Bank, jednoho z největších ruských daňových poplatníků. Má se za to, že je jednou z nejvlivnějších osob v Rusku. Má spolehlivé vazby na ruského prezidenta. Nejstarší dcera Vladimira Putina, Maria, vedla charitativní projekt Alfa-Endo, který byl financován bankou Alfa Bank. Vladimir Putin odměnil skupinu Alfa Group za její loajalitu vůči ruským orgánům tím, že této skupině poskytl politickou pomoc s jejími plány v oblasti zahraničních investic.

Aktivně tedy materiálně či finančně poskytuje podporu ruským činitelům s rozhodovací pravomocí odpovědným za anexi Krymu či destabilizaci Ukrajiny a má z vazby na tyto činitele prospěch. Je rovněž jedním z předních ruských podnikatelů a je zapojen do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace odpovědné za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny.“

17      Dne 16. března 2022 Rada zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie oznámení určené osobám, subjektům a orgánům, na něž se vztahují omezující opatření stanovená rozhodnutím 2014/145, ve znění rozhodnutí 2022/429, a nařízením č. 269/2014, prováděným prováděcím nařízením Rady 2022/427 (Úř. věst. 2022, C 121 I, s. 1). Toto oznámení zejména stanovilo, že dotčené osoby mohou zaslat Radě žádost včetně podpůrných dokumentů, aby rozhodnutí o jejich zařazení na seznamy připojené k uvedeným aktům bylo znovu zváženo.

18      Dopisy ze dne 5. a 8. dubna 2022 požádal žalobce Radu o zpřístupnění spisu, na jehož základě bylo jeho jméno zařazeno na sporné seznamy.

19      Dne 13. dubna 2022 zaslala Rada žalobci celý spis WK 3073/2022 (dále jen „důkazní spis“), z něhož vycházela ve svém rozhodnutí.

20      Dne 14. dubna, 30. května, 7. června, 5. července a 18. srpna 2022 zaslal žalobce Radě připomínky, v nichž ji zejména žádal, aby znovu zvážila rozhodnutí o zařazení jeho jména na sporné seznamy a aby jej vyslechla.

21      Dne 14. září 2022 přijala Rada akty o ponechání na seznamech. Z těchto aktů vyplývá, že platnost jednotlivých omezujících opatření, jež se vztahují na žalobce, byla prodloužena do 15. března 2023 ze stejných důvodů, jaké byly uvedeny v původních aktech (viz bod 16 výše).

22      Dopisem ze dne 15. září 2022 sdělila Rada žalobci zejména to, že připomínky obsažené v jeho dopisech ze dne 14. dubna, 30. května, 7. června, 5. července a 18. srpna 2022 nezpochybňují její posouzení nutnosti ponechat dotčená omezující opatření. Rada rovněž uvedla, že vzhledem k podobnosti argumentů odkazuje na svá vyjádření učiněná v řízení o předběžném opatření a v projednávané věci. Závěrem konstatovala, že jméno žalobce by mělo být na sporných seznamech ponecháno.

23      Dne 15. září 2022 zveřejnila Rada v Úředním věstníku Evropské unie oznámení určené osobám a subjektům, na něž se vztahují omezující opatření stanovená rozhodnutím 2014/145, ve znění rozhodnutí 2022/1530, a nařízením č. 269/2014, prováděným prováděcím nařízením 2022/1529 (Úř. věst. 2022, C 353 I, s. 1).

24      Dne 1. listopadu 2022 zaslal žalobce Radě žádost o nové zvážení.

 Návrhová žádání účastníků řízení

25      Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené akty;

–        uložil Radě náhradu nákladů řízení.

26      Rada navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu na neplatnost;

–        uložil žalobci náhradu nákladů řízení.

27      Belgické království navrhuje, aby Tribunál zamítl žalobu na neplatnost.

 Právní otázky

28      Žalobce na podporu své žaloby prostřednictvím námitky tvrdí, že ustanovení čl. 1 písm. d) a g) nařízení 2022/330 jsou protiprávní. Mimoto uplatňuje žalobní důvod vycházející z porušení článků 7 a 24 Listiny základních práv Evropské unie, článků 2 a 3 Newyorské úmluvy o právech dítěte, podepsané dne 20. listopadu 1989, a článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950, žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění, žalobní důvod vycházející z porušení práva na obhajobu a práva být vyslechnut, žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality a žalobní důvod vycházející z porušení práva na vlastnictví, svobody podnikání a práva na výkon povolání. V rámci návrhu na úpravu žaloby se dovolává rovněž žalobního důvodu vycházejícího ze zneužití pravomoci.

29      Na jednání žalobce uvedl, že nadále nebude uplatňovat argumenty vycházející z porušení článků 7 a 24 Listiny základních práv, článků 2 a 3 Newyorské úmluvy o právech dítěte a článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ani argumenty týkající se soukromého a rodinného života, což bylo zaznamenáno.

 K protiprávnosti čl. 1 písm. d) a g) nařízení 2022/330 uplatněné prostřednictvím námitky, která způsobuje porušení zásad rovného zacházení, právní jistoty a řádné správy

30      Žalobce primárně tvrdí, že zařazení jeho jména na sporné seznamy je důsledkem použití protiprávních ustanovení, neboť nařízení č. 269/2014, ve znění pozdějších předpisů, umožňuje Radě zapsat na sporné seznamy jména osob ruské státní příslušnosti, které nemají žádnou vazbu na režim, na něhož se vztahují dotčená omezující opatření, pod záminkou, že jsou prostřednictvím své hospodářské činnosti zdrojem příjmů ruské vlády. Dovolává se porušení zásad rovného zacházení, právní jistoty a řádné správy. Zařazení jeho jména na sporné seznamy vyplývající z použití protiprávních ustanovení by proto mělo být zrušeno. V replice tvrdí, že Rada uplatnila svou diskreční pravomoc selektivním, a tudíž diskriminačním způsobem na základě státní příslušnosti nebo dotčených hospodářských odvětví. Kromě toho měla být podle jeho názoru Rada schopna odůvodnit, jakým způsobem vytvoření kategorií uvedených v čl. 1 písm. d) a g) nařízení 2022/330 vedlo k nápravě neúčinnosti opatření přijatých od roku 2014, a prokázat jejich nezbytnou, přiměřenou a nenahraditelnou povahu. V návrhu na úpravu žaloby zdůrazňuje neexistenci souvislosti mezi situací na Ukrajině a úlohou sankcionovaných fyzických osob v kritériích stanovených od roku 2022, jakož i následnou nutnost zvýšeného soudního přezkumu, která z toho vyplývá.

31      Rada podporovaná Belgickým královstvím tuto argumentaci zpochybňuje.

32      Podle článku 277 SFEU se může každá strana, dotýká-li se spor aktu s obecnou působností přijatého orgánem, institucí nebo jiným subjektem Unie, domáhat z důvodů stanovených v čl. 263 druhém pododstavci před Soudním dvorem Evropské unie nepoužitelnosti tohoto aktu.

33      Článek 277 SFEU je vyjádřením obecné zásady, jež zaručuje každému účastníkovi řízení právo zpochybnit prostřednictvím procesní námitky, s cílem dosáhnout zrušení jemu určeného rozhodnutí, platnost obecně závazných aktů, které tvoří základ takového rozhodnutí, pokud tento účastník řízení neměl podle článku 263 SFEU právo podat přímou žalobu proti těmto aktům, jejichž důsledky tak nese, aniž se může domáhat jejich zrušení. Obecný akt, jehož protiprávnost je tvrzena, musí být přímo nebo nepřímo použitelný ve věci projednávané v rámci žaloby a musí existovat přímá právní vazba mezi napadeným individuálním rozhodnutím a dotčeným obecným aktem (viz rozsudek ze dne 17. února 2017, Islamic Republic of Iran Shipping Lines a další v. Rada, T‑14/14 a T‑87/14, EU:T:2017:102, bod 55 a citovaná judikatura).

34      Pokud jde o rozsah soudního přezkumu, podle ustálené judikatury platí, že unijní soudy musí v souladu s pravomocemi, které jim jsou na základě Smlouvy o FEU svěřeny, zajišťovat v zásadě úplný přezkum legality všech unijních aktů z hlediska základních práv, která jsou součástí unijního právního řádu. Tento požadavek je výslovně zakotven v čl. 275 druhém pododstavci SFEU (viz rozsudky ze dne 28. listopadu 2013, Rada v. Fulmen a Mahmoudian, C‑280/12 P, EU:C:2013:775, bod 58 a citovaná judikatura, a ze dne 28. listopadu 2013, Rada v. Manufacturing Support & Procurement Kala Naft, C‑348/12 P, EU:C:2013:776, bod 65 a citovaná judikatura).

35      Nic to však nemění na tom, že Rada má širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o obecné a abstraktní vymezení právních kritérií a podmínek pro přijímání omezujících opatření (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. dubna 2015, Anbouba v. Rada, C‑605/13 P, EU:C:2015:248, bod 41 a citovaná judikatura). V důsledku toho taková pravidla s obecnou působností vymezující tato kritéria a tyto podmínky, jako jsou ustanovení napadených aktů, která stanoví sporná kritéria uvedená v tomto žalobním důvodu, podléhají omezenému soudnímu přezkumu, který se musí omezit na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, věcné správnosti skutkových zjištění, jakož i absence nesprávného právního posouzení, zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a zneužití pravomoci [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 9. července 2009, Melli Bank v. Rada, T‑246/08 a T‑332/08, EU:T:2009:266, body 44 a 45, a ze dne 12. února 2020, Amisi Kumba v. Rada, T‑163/18, EU:T:2020:57, bod 149 (nezveřejněný)].

36      V projednávané věci z článku 2 a z čl. 3 odst. 1 písm. d) a g) nařízení č. 269/2014, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že se zmrazují finanční prostředky a hospodářské zdroje „fyzických nebo právnických osob, subjektů či orgánů, které materiálně či finančně podporují ruské činitele s rozhodovací pravomocí odpovědné za anexi Krymu nebo za destabilizaci Ukrajiny nebo které mají z vazby na tyto činitele prospěch“ [čl. 3 odst. 1 písm. d) nařízení č. 269/2014, ve znění pozdějších předpisů] [dále jen „kritérium d)“] a „předních podnikatelů nebo právnických osob, subjektů či orgánů, které jsou zapojeny do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace odpovědné za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny“ [čl. 3 odst. 1 písm. g) nařízení č. 269/2014, ve znění pozdějších předpisů] [dále jen „kritérium g)“].

37      Žalobce tvrdí, že kritéria d) a g) (dále společně jen „sporná kritéria“) uplatněná v projednávané věci porušují zásady rovného zacházení, právní jistoty a řádné správy.

38      V prvé řadě je třeba připomenout, že zásada rovného zacházení, která představuje jednu ze základních právních zásad, brání tomu, aby se srovnatelnými situacemi bylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (rozsudek ze dne 9. července 2009, Melli Bank v. Rada, T‑246/08 a T‑332/08, EU:T:2009:266, bod 135).

39      V projednávané věci je přitom třeba konstatovat, že sporná kritéria nejsou zaměřena pouze na ruské státní příslušníky nebo určitá hospodářská odvětví, ale na všechny osoby, které materiálně či finančně podporují ruské činitele s rozhodovací pravomocí, a na všechny přední fyzické osoby ve smyslu použitelných kritérií. Jak Rada uvádí, omezující opatření mohou být uložena rovněž státním příslušníkům členských států Unie.

40      Pokud jde dále o tvrzení žalobce, že Rada nepřijala omezující opatření ve vztahu k určitým osobám nebo subjektům, které splňují sporná kritéria, vykonala svou pravomoc diskriminačním způsobem a nezkoumala pečlivě a nestranně všechny skutečnosti týkající se těchto osob nebo subjektů, spadají tyto argumenty do přezkumu osobní situace žalobce. Proto musí být odmítnuty jako irelevantní s ohledem na legalitu dotčeného kritéria.

41      Tuto výtku je proto třeba zamítnout.

42      Ve druhé řadě zásada právní jistoty vyžaduje, aby byly unijní právní předpisy jasné a přesné a jejich použití bylo pro jednotlivce předvídatelné (viz rozsudky ze dne 5. března 2015, Europäisch-Iranische Handelsbank v. Rada, C‑585/13 P, EU:C:2015:145, bod 93 a citovaná judikatura, a ze dne 17. února 2017, Islamic Republic of Iran Shipping Lines a další v. Rada, T‑14/14 a T‑87/14, EU:T:2017:102, bod 192 a citovaná judikatura).

43      V projednávané věci žalobce tvrdí, že sporná kritéria nesplňují požadavek předvídatelnosti, a to v podstatě z toho důvodu, že jsou vymezena příliš obecně.

44      Je třeba poznamenat, že zaprvé pokud jde o kritérium d), ze samotného textu nařízení č. 269/2014, ve znění pozdějších předpisů, jednoznačně vyplývá, že uvedené kritérium se týká cíleně a selektivně fyzických a právnických osob, které i když jako takové nemají žádnou spojitost s destabilizací Ukrajiny, materiálně či finančně podporují ruské činitele s rozhodovací pravomocí, odpovědné za tuto destabilizaci nebo které mají z vazby na tyto činitele prospěch. Kritérium d) se tedy skládá ze dvou prvků, a sice z materiální nebo finanční podpory ruských činitelů s rozhodovací pravomocí odpovědných za anexi Krymu nebo destabilizaci Ukrajiny a ze skutečnosti, že z vazby na tyto činitele s rozhodovací pravomocí je získáván prospěch, přičemž tyto dva prvky nejsou kumulativní. Mimoto toto kritérium nevyžaduje, aby dotyčné osoby nebo subjekty měly osobní prospěch z anexe Krymu nebo destabilizace Ukrajiny. Stačí, aby měly prospěch z některého z „ruských činitelů s rozhodovací pravomocí“ odpovědných za tyto události, aniž by bylo třeba prokazovat vazbu mezi výhodami pro uvedené osoby a anexí Krymu nebo destabilizací Ukrajiny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. listopadu 2016, Rotenberg v. Rada, T‑720/14, EU:T:2016:689, bod 87).

45      Zadruhé, pokud jde o kritérium g), jeho znění dostatečně jasně a přesně uvádí zejména přední podnikatele, kteří jsou zapojeni do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů ruské vládě. S ohledem na znění tohoto kritéria je třeba uvedené osoby považovat za přední z důvodu jejich významu v odvětví, v němž působí, a významu tohoto odvětví pro ruské hospodářství (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. září 2018, Rosneft a další v. Rada, T‑715/14, nezveřejněný, EU:T:2018:544, bod 157).

46      Kritérium g) je součástí právního rámce, který je jasně vymezen cíli sledovanými právní úpravou, jež upravuje dotčená omezující opatření, a sice nutností vzhledem k závažnosti situace vyvinout co největší tlak na ruské orgány, aby ukončily jednání a politiku destabilizující Ukrajinu, jakož i vojenskou agresi vůči této zemi. Z tohoto hlediska jsou předmětná omezující opatření v souladu s cílem stanoveným v čl. 21 odst. 2 písm. c) SEU, kterým je zachovávat mír, předcházet konfliktům a posilovat mezinárodní bezpečnost v souladu s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů, podepsané v San Francisku (Spojené státy americké) dne 26. června 1945 (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. března 2017, Rosneft, C‑72/15, EU:C:2017:236, body 115 a 123; ze dne 25. června 2020, VTB Bank v. Rada, C‑729/18 P, nezveřejněný, EU:C:2020:499, bod 59, a ze dne 27. července 2022, RT France v. Rada, T‑125/22, EU:T:2022:483, bod 163).

47      Navíc diskreční pravomoc, kterou Radě přiznávají sporná kritéria, je vyvážena povinností uvést odůvodnění a posílenými procesními právy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2014, National Iranian Oil Company v. Rada, T‑578/12, nezveřejněný, EU:T:2014:678, bod 122 a citovaná judikatura).

48      Z toho vyplývá, že sporná kritéria odpovídají stupni předvídatelnosti vyžadovanému unijním právem.

49      Pokud jde o kritérium g), na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, existuje logická souvislost mezi na straně jedné zaměřením na přední podnikatele působící v hospodářských odvětvích, která jsou významným zdrojem příjmů vlády, s ohledem na význam těchto odvětví pro ruské hospodářství, a na straně druhé cílem omezujících opatření uplatňovaných v projednávané věci, jímž je zvýšení tlaku na Ruskou federaci a nákladů na její jednání směřující k narušení územní celistvosti, svrchovanosti a nezávislosti Ukrajiny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. září 2018, Rosneft a další v. Rada, T‑715/14, nezveřejněný, EU:T:2018:544, bod 157 a citovaná judikatura).

50      Proto je třeba odmítnout argument žalobce, že neexistuje žádná souvislost mezi situací na Ukrajině a úlohou fyzických osob, na něž se vztahují dotčená omezující opatření.

51      Výtku vycházející z porušení zásady právní jistoty je proto třeba zamítnout.

52      Ve třetí řadě výtka vycházející z porušení zásady řádné správy, s níž se pojí povinnost příslušného orgánu důsledně a nestranně zkoumat všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 30. června 2016, Al Matri v. Rada, T‑545/13, nezveřejněný, EU:T:2016:376, bod 58, a ze dne 6. června 2018, Arbuzov v. Rada, T‑258/17, EU:T:2018:331, bod 61), není jinak podložena, a musí být tedy zamítnuta.

53      Ve čtvrté řadě vytýká žalobce v replice Radě, že nebyla schopna odůvodnit, jakým způsobem kategorie osob a subjektů uvedené v čl. 1 písm. d) a g) nařízení 2022/330 vedly k nápravě neúčinnosti opatření přijatých od roku 2014, a prokázat, že jsou nezbytná, přiměřená a nenahraditelná.

54      Jak Rada zdůrazňuje, aniž to žalobce na jednání vyvrátil, jedná se však o argument, který nebyl vznesen v žalobě. Musí být proto odmítnut jako nepřípustný podle čl. 84 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu, který zakazuje předkládat nové důvody v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení.

55      Navíc zákonnost omezujících opatření není podmíněna zjištěním, že mají bezprostřední účinky, ale vyžaduje pouze to, aby nebyla zjevně nepřiměřená s ohledem na cíl, který příslušný orgán zamýšlí sledovat (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. září 2020, Rosneft a další v. Rada, C‑732/18 P, nezveřejněný, EU:C:2020:727, bod 97). Rada tedy nebyla nijak povinna prokázat, že sporná kritéria jsou způsobilá napravit údajnou neúčinnost opatření přijatých od roku 2014.

56      Pokud jde o výtku žalobce zpochybňující nezbytnost a přiměřenost sporných kritérií, je třeba připomenout, že zásada proporcionality, která je součástí obecných zásad unijního práva, vyžaduje, aby prostředky zavedené ustanovením unijního práva byly způsobilé k uskutečnění legitimních cílů sledovaných dotyčnou právní úpravou a nepřekračovaly meze toho, co je k dosažení těchto cílů nezbytné (rozsudek ze dne 13. března 2012, Melli Bank v. Rada, C‑380/09 P, EU:C:2012:137, bod 52).

57      Mimoto Rada má širokou posuzovací pravomoc v oblastech, které z její strany předpokládají rozhodnutí politické, ekonomické a sociální povahy a v jejichž rámci má provést komplexní posouzení, a legalita opatření přijatého v takových oblastech může být zpochybněna pouze zjevnou nepřiměřeností takového opatření ve vztahu k cíli, který hodlá příslušný orgán sledovat (rozsudek ze dne 1. března 2016, National Iranian Oil Company v. Rada, C‑440/14 P, EU:C:2016:128, bod 77).

58      V projednávané věci se sporná kritéria, vykládaná ve světle legislativního a historického kontextu, v němž byla přijata, nejeví jako zjevně nepřiměřená s ohledem na cíl omezujících opatření, jak je připomenut v bodě 46 výše, na prvořadý význam zachování míru, jakož i evropské a světové bezpečnosti a stability.

59      Výtky žalobce, v nichž zdůrazňuje, že jeho jméno je zařazeno na sporné seznamy pouze z důvodu jeho postavení jako akcionáře společnosti Alfa Bank a zařazení společnosti Alfa Bank mezi významné daňové poplatníky v Rusku, což zpochybňuje, spadají do přezkumu jeho osobní situace, a tudíž i do přezkumu žalobního důvodu vycházejícího z nesprávného posouzení.

60      Výtku protiprávnosti je proto třeba zamítnout.

 K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění

61      Žalobce zaprvé tvrdí, že odůvodnění napadených aktů mu neumožnilo přesně určit, o jaké „sporné transakce“ se jedná, a pochopit dosah opatření přijatého vůči němu. Zadruhé odůvodnění neumožňuje prokázat, že Rada pečlivě přezkoumala důvody pro zařazení jeho jména na sporné seznamy, a je ve skutečnosti čistě formální. V replice dodává, že odůvodnění aktů je nepodložené a nepřesné. V návrhu na úpravu žaloby žalobce tvrdí, že z aktů, které ponechávají jeho jméno na sporných seznamech, nelze zjistit důvody pro jeho ponechání na těchto seznamech v září 2022, ačkoli se situace změnila ve srovnání se situací původního nařízení z roku 2014. Navíc nebylo provedeno žádné posouzení dopadu opatření ani aktualizované hodnocení. Stejně tak dopis ze dne 15. září 2022, kterým Rada zamítla jeho žádost o nové zvážení, neobsahoval žádné odůvodnění, které by umožnilo pochopit důvody pro ponechání jeho jména na sporných seznamech.

62      Rada, podporovaná Belgickým království, tuto argumentaci zpochybňuje.

63      Podle judikatury je cílem povinnosti uvést odůvodnění aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení osoby, jež je logickým důsledkem zásady dodržování práva na obhajobu, zaprvé poskytnout dotyčné osobě dostatečné informace pro zjištění, zda je akt opodstatněný, nebo je případně stižen vadou, která umožňuje napadnout jeho platnost před soudem Unie, a zadruhé umožnit tomuto soudu vykonat přezkum legality tohoto aktu (rozsudek ze dne 15. listopadu 2012, Rada v. Bamba, C‑417/11 P, EU:C:2012:718, bod 49).

64      Odůvodnění požadované článkem 296 SFEU musí být nicméně přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a kontextu, ve kterém byl přijat. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není zejména požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, ani odpovídalo podrobně na úvahy uvedené dotčenou osobou při její konzultaci před přijetím tohoto aktu, jelikož dostatečnost odůvodnění musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast. Proto akt nepříznivě zasahující do právního postavení osoby je dostatečně odůvodněn, jestliže byl vydán v souvislostech, které jsou zúčastněné osobě známy a umožňují jí pochopit dosah opatření, které vůči ní bylo přijato (rozsudek ze dne 15. listopadu 2012, Rada v. Bamba, C‑417/11 P, EU:C:2012:718, bod 53; viz rovněž rozsudek ze dne 22. dubna 2021, Rada v. PKK, C‑46/19 P, EU:C:2021:316, bod 48 a citovaná judikatura).

65      Akt nepříznivě zasahující do právního postavení je tedy dostatečně odůvodněn, jestliže byl vydán v souvislostech, které jsou zúčastněné osobě známy a umožňují jí pochopit dosah opatření, které vůči ní bylo přijato. Kromě toho stupeň podrobnosti odůvodnění aktu musí být přiměřený materiálním možnostem a technickým podmínkám, za kterých musí být akt vydán, nebo lhůtě, v níž musí být akt přijat (viz rozsudek ze dne 27. července 2022, RT France v. Rada, T‑125/22, EU:T:2022:483, bod 104 a citovaná judikatura).

66      Judikatura mimoto uvádí, že odůvodnění aktu Rady, kterým se ukládá omezující opatření, musí nejen identifikovat právní základ tohoto opatření, ale i uvést specifické a konkrétní důvody, na základě kterých Rada při výkonu své diskreční pravomoci dospěla k závěru, že se takové opatření musí uplatnit na dotyčnou osobu (viz rozsudek ze dne 27. července 2022, RT France v. Rada, T‑125/22, EU:T:2022:483, bod 105 a citovaná judikatura).

67      V projednávané věci byla sporná opatření přijata na základě napadených aktů, které jak v případě původních aktů, tak v případě aktů o ponechání na seznamech upřesňují v příslušných bodech odůvodnění celkovou souvislost a právní základy, na nichž byly přijaty.

68      Kromě toho shrnutí skutkových okolností, tak jak jsou připomenuty v bodě 16 výše, představuje dostatečně jasné a přesné odůvodnění, které žalobci umožňuje pochopit důvody, proč bylo jeho jméno zařazeno na sporné seznamy a následně na nich ponecháno.

69      V tomto ohledu argument, podle něhož mu odůvodnění napadených aktů neumožňovalo přesně určit, o jaké „sporné transakce“ se jedná, toto zjištění nevyvrací, neboť neexistuje požadavek, aby odůvodnění specifikovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti před přijetím aktu o ponechání jeho jména na sporném seznamu. Stejně tak je třeba s ohledem na použité odůvodnění odmítnout i argument, že se jedná o čistě formální odůvodnění. V projednávané věci totiž odůvodnění obsahuje dostatečné skutkové okolnosti a podrobnosti, aby žalobce mohl pochopit dosah opatření přijatého vůči němu a Tribunál mohl vykonat svůj přezkum.

70      Argumenty žalobce, podle kterých je odůvodnění Rady nepřesné nebo nepodložené, se týkají legality ve věci samé a nejsou relevantní s ohledem na povinnost uvést odůvodnění. Totéž platí pro argument, podle kterého nebylo provedeno žádné posouzení dopadu opatření ani žádné aktualizované hodnocení.

71      Konečně žalobce v návrhu na úpravu žaloby tvrdí, že z aktů o ponechání na seznamech nelze zjistit důvody pro takové ponechání.

72      Jak však vyplývá z bodů 20 a 22 výše, je třeba konstatovat, že Rada po přezkoumání vyjádření předložených žalobcem usoudila, že vzhledem k podobnosti argumentů lze použít její předchozí vyjádření v rámci projednávané věci.

73      Z toho je dostatečně zřejmé, že důvody pro ponechání jména žalobce na sporných seznamech jsou stejné jako důvody pro jeho původní zařazení, aniž je po šesti měsících nutné předkládat další odůvodnění. Rovněž není vyžadováno, aby odůvodnění aktů o ponechání na seznamech odpovídalo podrobně na úvahy uvedené dotčenou osobou při její konzultaci před přijetím tohoto aktu.

74      Kromě toho argument, podle kterého prováděcí nařízení 2022/1529 odkazuje na nařízení č. 269/2014, i když se podle žalobce situace změnila, se týká opodstatněnosti odůvodnění a není účinný ve vztahu k povinnosti uvést odůvodnění. V každém případě musí být odmítnut. Body odůvodnění rozhodnutí 2022/1530 totiž vycházejí z pokračující ruské vojenské agrese na Ukrajině a prováděcí nařízení 2022/1529 pouze upravilo přílohu I nařízení č. 269/2014, aby ji uvedlo do souladu s přílohou rozhodnutí 2014/145 v návaznosti na změnu tohoto rozhodnutí rozhodnutím 2022/1530.

75      S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba dospět k závěru, že napadené akty uvádějí právně dostačujícím způsobem právní a skutkové okolnosti, které podle jejich autora tvoří jejich základ

76      Je třeba tudíž zamítnout žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění.

 K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení práva na obhajobu a práva být vyslechnut

77      Žalobce se dovolává porušení práva na obhajobu, protože mu nebyly včas sděleny důvody pro zařazení jeho jména na sporné seznamy. Tvrdí, že Rada mu napadené akty neoznámila individuálně, ale zveřejnila oznámení v Úředním věstníku, ačkoli jeho adresa byla francouzským orgánům známa. Zdůrazňuje, že jeho žádost o vyslechnutí, kterou podal v dopise ze dne 7. června 2022, zůstala bez odpovědi. V návrhu na úpravu žaloby dodává, že jej Rada měla informovat o důvodech pro ponechání jeho jména na sporných seznamech. Navíc předložení nové písemnosti v duplice porušilo jeho právo na obhajobu.

78      Rada, podporovaná Belgickým královstvím, tuto argumentaci zpochybňuje.

79      Je třeba připomenout, že právo být vyslechnut v každém řízení stanovené v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv, které je nedílnou součástí dodržování práva na obhajobu, zaručuje každému možnost užitečným a účinným způsobem vyjádřit stanovisko v průběhu správního řízení před přijetím každého rozhodnutí, které by se mohlo nepříznivě dotknout jeho zájmů (viz rozsudek ze dne 27. července 2022, RT France v. Rada, T‑125/22, EU:T:2022:483, bod 75 a citovaná judikatura).

80      Článek 52 odst. 1 Listiny základních práv nicméně umožňuje omezit výkon práv v ní zakotvených, pokud dotyčné omezení stanoveno zákonem, respektuje podstatu dotčeného základního práva a je s ohledem na zásadu proporcionality nezbytné a skutečně odpovídá cílům obecného zájmu uznaným Unií (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 101 a citovaná judikatura).

81      V tomto ohledu Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že právo na obhajobu může podléhat omezením nebo výjimkám, a to zejména v oblasti omezujících opatření přijatých v rámci společně zahraniční a bezpečnostní politiky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2011, Francie v. People’s Mojahedin Organization of Iran, C‑27/09 P, EU:C:2011:853, bod 67 a citovaná judikatura).

82      Kromě toho porušení práva na obhajobu musí být posouzeno v závislosti na konkrétních okolnostech každého projednávaného případu, zejména z hlediska povahy dotčeného aktu, kontextu, v němž byl přijat, a právních norem upravujících danou oblast (viz rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 102 a citovaná judikatura).

83      Je třeba dále připomenout, že unijní soud rozlišuje jednak původní zařazení jména osoby na dotčené seznamy a jednak ponechání jména dotčené osoby na uvedených seznamech (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. dubna 2015, Al-Chihabi v. Rada, T‑593/11, EU:T:2015:249, bod 40).

84      Ve světle těchto zásad judikatury je třeba analyzovat tento žalobní důvod.

 K původním aktům

85      Zaprvé žalobce tvrdí, že Rada byla povinna sdělit mu původní akty přímým oznámením.

86      V projednávané věci byly důvody pro zařazení jména žalobce na sporné seznamy sděleny v oznámení zveřejněném v Úředním věstníku dne 16. března 2022 (viz bod 17 výše).

87      V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že jednak čl. 3 odst. 2 rozhodnutí 2014/145, ve znění pozdějších předpisů, a jednak čl. 14 odst. 2 nařízení č. 269/2014, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že Rada sdělí své rozhodnutí, včetně důvodů, osobě, která je předmětem omezujících opatření, „buď přímo, je-li známa jejich adresa, nebo zveřejněním oznámení, čímž jim umožní se k této záležitosti vyjádřit“.

88      Dále z judikatury vyplývá, že individuální sdělení tohoto typu rozhodnutí je sice v zásadě nezbytné, neboť vyhlášení v Úředním věstníku samo o sobě nestačí, je však třeba, aby unijní soud v každé věci zkoumal, zda skutečnost, že žalobce nebyl individuálně uvědomen o důvodech sporného rozhodnutí, znamenala, že žalobce přišel o možnost včas se seznámit s odůvodněním sporného rozhodnutí a posoudit opodstatněnost vůči němu přijatého opatření, kterým se zmrazují finanční prostředky a hospodářské zdroje (rozsudky ze dne 13. září 2013, Makhlouf v. Rada, T‑383/11, EU:T:2013:431, bod 48, a ze dne 22. září 2021, Al-Imam v. Rada, T‑203/20, EU:T:2021:605, bod 102; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 16. listopadu 2011, Bank Melli Iran v. Rada, C‑548/09 P, EU:C:2011:735, bod 56).

89      Podle judikatury platí, že na Radu lze pohlížet tak, že nemá možnost sdělit individuálně fyzické nebo právnické osobě nebo subjektu akt obsahující omezující opatření, která se jich týkají, buď v případě, kdy adresa této osoby nebo tohoto subjektu není veřejná a nebyla jí poskytnuta, nebo v případě, kdy bylo sdělení zasláno na adresu, kterou má Rada k dispozici, bezúspěšně, a to přes veškeré kroky, které Rada s náležitou péčí podnikla ve snaze o doručení takového sdělení (rozsudky ze dne 5. listopadu 2014, Mayaleh v. Rada, T‑307/12 a T‑408/13, EU:T:2014:926, bod 61, a ze dne 22. září 2021, Al-Imam v. Rada, T‑203/20, EU:T:2021:605, bod 103).

90      V projednávané věci Rada tvrdí, že neměla adresu žalobce.

91      Žalobce přitom nepředložil žádný důkaz, který by prokazoval, že Rada měla ke dni přijetí původních aktů k dispozici jeho adresu, ať už osobní nebo služební, a to buď proto, že jí byla tato adresa poskytnuta, nebo proto, že byla veřejná. V tomto ohledu je třeba odmítnout skutečnost, na kterou se odvolává žalobce, že francouzské orgány měly jeho adresu k dispozici. Skutečnost, že francouzské orgány mohly mít jeho adresu, nevyvrací zjištění, že ke dni uvedených aktů ji Rada neměla.

92      Je tudíž třeba dospět k závěru, že argument, podle kterého Rada měla původní akty sdělit žalobci přímým sdělením, je třeba odmítnout.

93      Ostatně je třeba poznamenat, že podle judikatury individuální nesdělení původních aktů, i když má vliv na okamžik, kdy začala běžet lhůta pro podání žaloby, samo o sobě neodůvodňuje zrušení dotčených aktů. Žalobce přitom nepředložil žádný argument, který by prokazoval, že v projednávaném případě mělo individuální nesdělení těchto aktů za následek porušení jeho práv, které by odůvodňovalo zrušení těchto aktů v rozsahu, v němž se ho týkají (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. září 2018, VTB Bank v. Rada, T‑734/14, nezveřejněný, EU:T:2018:542, bod 111 a citovaná judikatura).

94      Zadruhé žalobce tvrdí, že neobdržel včas důvody pro zařazení svého jména na sporné seznamy.

95      Z písemností ve spisu však vyplývá, že po zveřejnění oznámení dne 16. března 2022 požádal žalobce Radu dopisem ze dne 5. dubna 2022, aby mu zaslala dokumenty, které byly podkladem pro uvedené zařazení, což Rada učinila dopisem ze dne 13. dubna 2022. Dopisem ze dne 14. dubna 2022 byly Radě zaslány připomínky žalobce.

96      Sdělení důvodů je proto v projednávané věci třeba považovat za včasné, neboť umožnilo žalobci, aby užitečně vyjádřil své stanovisko k důvodům použitým vůči němu.

97      Zatřetí je třeba připomenout, že ani dotčená právní úprava, ani obecná zásada dodržování práva na obhajobu nepřiznávají dotčeným osobám právo na slyšení, jelikož možnost předložit připomínky písemně je dostatečná (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudky ze dne 23. října 2008, People’s Mojahedin Organization of Iran v. Rada, T‑256/07, EU:T:2008:461, bod 93; ze dne 6. září 2013, Bank Melli Iran v. Rada, T‑35/10 a T‑7/11, EU:T:2013:397, bod 105, a ze dne 10. listopadu 2021, Alkattan v. Rada, T‑218/20, nezveřejněný, EU:T:2021:765, bod 64).

98      V projednávané věci po obdržení úplného důkazního spisu dne 13. dubna 2022 zaslal žalobce Radě své připomínky dne 14. dubna, 30. května, 7. června, 5. července a 18. srpna 2022. Rovněž mohl podat odůvodněnou žalobu k Tribunálu, jakož i návrh na vydání předběžného opatření.

99      Je proto třeba konstatovat, že když Rada v projednávané věci nevyslechla žalobce, neporušila tím jeho právo na obhajobu.

 K aktům o ponechání na seznamech

100    Žalobce v návrhu na úpravu žaloby tvrdí, že Rada jej měla předem informovat o důvodech ponechání jeho jména na sporných seznamech.

101    Je třeba připomenout, že v případě rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků, kterým se ponechává jméno osoby nebo subjektu již zařazené na seznam osob a subjektů, jejichž finanční prostředky byly zmrazeny, na tomto seznamu, přijetí takového rozhodnutí musí v zásadě předcházet sdělení důkazů, jakož i možnost slyšení přiznané dotyčné osobě nebo subjektu (rozsudek ze dne 15. září 2021, Boshab v. Rada, T‑107/20, nezveřejněný, EU:T:2021:583, bod 78; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 21. prosince 2011, Francie v. People’s Mojahedin Organization of Iran, C‑27/09 P, EU:C:2011:853, bod 62).

102    Právo být vyslechnut před přijetím aktů, které ponechávají jméno osoby nebo subjektu na seznamu osob nebo subjektů dotčených omezujícími opatřeními, musí být dodrženo, pokud Rada v rozhodnutí o ponechání jejich jména na seznamu vzala v potaz nové skutečnosti svědčící v neprospěch této osoby nebo subjektu, tedy skutečnosti, které nebyly vzaty v potaz v původním rozhodnutí o zařazení jejich jména na tento seznam (viz rozsudek ze dne 12. února 2020, Amisi Kumba v. Rada, T‑163/18, EU:T:2020:57, bod 54 a citovaná judikatura).

103    Pokud je však ponechání jména dotčené osoby nebo subjektu na seznamu osob nebo subjektů, na které se vztahují omezující opatření, založeno na stejných důvodech, které odůvodňovaly přijetí původního aktu, aniž byly zjištěny nové důkazy vůči nim, není Rada povinna, aby respektovala jejich právo být vyslechnut, mu znovu sdělit důkazy předložené v jeho neprospěch (rozsudky ze dne 7. dubna 2016, Central Bank of Iran v. Rada, C‑266/15 P, EU:C:2016:208, body 32 a 33, a ze dne 22. června 2022, Haswani v. Rada, T‑479/21, nezveřejněný, EU:T:2022:383, bod 85).

104    V projednávané věci přitom Rada dopisem ze dne 15. září 2022 zamítla žádost o nové zvážení s odůvodněním, že připomínky žalobce nezpochybnily její posouzení, že existují dostatečné důvody pro ponechání jeho jména na sporných seznamech. Kromě toho Rada s ohledem na podobnost argumentů odkázala na svá vyjádření ve věcech v řízeních o předběžném opatření týkajících se žalobce [věci T‑193/22 R a C‑526/22 P (R)] a na žalobní odpověď v projednávané věci.

105    Rada tedy žalobci sdělila, že jeho jméno bude ponecháno na sporných seznamech ze stejných důvodů, které odůvodňovaly přijetí původních aktů, přestože v jeho případě nebyly zjištěny nové důkazy.

106    S přihlédnutím k těmto okolnostem nebyla Rada povinna, aby respektovala jeho právo být vyslechnut, znovu mu sdělit důkazy použité v jeho neprospěch.

107    Je rovněž třeba mít za to, jak tvrdí Rada, že článek v Le Monde diplomatique ze září 2019 týkající se korupce v Rusku byl v duplice předložen jako reakce na argument v replice, a nikoli jako dodatečné odůvodnění. V tomto ohledu tedy nelze konstatovat porušení práva na obhajobu.

108    V důsledku toho je třeba zamítnout žalobní důvod vycházející z porušení práva na obhajobu a práva být vyslechnut.

 K žalobnímu důvodu vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a z neopodstatněného odůvodnění

109    Z odůvodnění zařazení jména žalobce na sporné seznamy a ponechání na nich vyplývá, že se na něj vztahují dotčená omezující opatření vycházející ze sporných kritérií.

110    V tomto žalobním důvodu žalobce zaprvé zpochybňuje důkazní hodnotu důkazů předložených na podporu zařazení jeho jména na sporné seznamy a zadruhé namítá zjevně nesprávnou povahu posouzení obsažených v odůvodnění napadených aktů.

111    Tribunál má za to, že je vhodné začít zkoumáním těchto dvou částí s ohledem na kritérium g).

 K první části, vycházející z nedostatku důkazní hodnoty důkazů předložených na podporu kritéria g)

112    Žalobce zpochybňuje důkazní hodnotu dokumentů, které tvoří důkazní spis Rady. Tvrdí, že novinové články předložené Radou nejsou datovány nebo jsou více než 17 let staré, nebo že jejich autor není znám. Zpochybňuje jejich hodnověrnost a zdůrazňuje, že nebyla ověřena jejich důvěryhodnost na základě vzájemného porovnání s jinými zdroji oficiálních orgánů.

113    Rada, podporovaná Belgickým královstvím, tuto argumentaci zpochybňuje.

114    Je třeba připomenout, že v souladu s ustálenou judikaturou se činnost unijního soudu řídí zásadou volného hodnocení důkazů a jediným kritériem pro hodnocení předložených důkazů je jejich hodnověrnost. V tomto ohledu je pro posouzení důkazní hodnoty určitého dokumentu třeba ověřit důvěryhodnost informací, které jsou v něm obsaženy, a vzít v úvahu původ dokumentu, okolnosti jeho vyhotovení, komu je dokument určen, a klást si otázku, zda se dokument vzhledem ke svému obsahu jeví jako rozumný a důvěryhodný [viz rozsudky ze dne 31. května 2018, Kaddour v. Rada, T‑461/16, EU:T:2018:316, bod 107 a citovaná judikatura, a ze dne 12. února 2020, Amisi Kumba v. Rada, T‑163/18, EU:T:2020:57, bod 95 (nezveřejněný) a citovaná judikatura].

115    Vzhledem k tomu, že ve třetích zemích nemají unijní orgány vyšetřovací pravomoc, musí jejich posouzení z přirozených důvodů vycházet z veřejně přístupných informačních zdrojů, zpráv, novinových článků, zpráv tajných služeb nebo jiných podobných informačních zdrojů (rozsudky ze dne 14. března 2018, Kim a další v. Rada a Komise, T‑533/15 a T‑264/16, EU:T:2018:138, bod 107, a ze dne 1. června 2022, Prigožin v. Rada, T‑723/20, nezveřejněný, EU:T:2022:317, bod 59).

116    Kromě toho je třeba poznamenat, že vzhledem ke konfliktní situaci, v níž se Ruská federace a Ukrajina nacházejí, je v praxi obzvláště obtížné získat přístup k určitým zdrojům, výslovně uvést primární zdroj určitých informací a získat jakákoli svědectví od osob, které jsou ochotny být identifikovány. Z toho plynoucí obtíže při vyšetřování tak mohou přispět k tomu, že nebude možné poskytnout přesné důkazy a objektivní informace (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudky ze dne 21. dubna 2015, Anbouba v. Rada, C‑605/13 P, EU:C:2015:248, bod 46, a ze dne 24. listopadu 2021, Al Zoubi v. Rada, T‑257/19, EU:T:2021:819, bod 73).

117    V projednávaném případě se Rada za účelem odůvodnění zařazení jména žalobce na sporné seznamy podle kritéria g) opírala o článek napsaný dne 6. dubna 2018 na americkém zpravodajském webu Daily Beast, jehož autorem je historička ze Spojených států (důkaz č. 1). Argument žalobce, že tyto zprávy měly za cíl využít nové oblasti satirických a populárních blogů v předvečer voleb ve Spojených státech, nemůže tento dokument zcela zbavit důkazní hodnoty.

118    Článek převzatý z internetových stránek „astral.ru“ (důkaz č. 2), ačkoli není datován, obsahuje podtitul, z něhož je patrné, že se týká největších daňových poplatníků v Rusku v roce 2020. Jak uvádí žalobce, ačkoli se jedná o komerční stránky ruského poskytovatele digitálních služeb, odkazuje na nařízení ruské Federální daňové služby a uvádí kritéria, podle nichž je organizace považována za jednoho z největších daňových poplatníků. Přidává seznam největších ruských daňových poplatníků v roce 2020. Z toho vyplývá, že důkazní hodnotu tohoto článku, který cituje své zdroje a ověřitelné skutečnosti, z nichž vychází, nelze odmítnout.

119    Článek zveřejněný na internetové stránce „banki.ru“ dne 30. srpna 2018 (důkaz č. 3) odkazuje na žebříček nejvlivnějších Rusů časopisu Forbes. Ačkoli se jedná o sekundární zdroj, uvádí jako svůj zdroj žebříček vlivu Forbes 2018, a jeho důkazní hodnotu proto nelze zpochybnit.

120    S přihlédnutím ke všem výše uvedeným skutečnostem, vezmou-li se v úvahu souvislosti, jimiž se vyznačuje situace v Rusku, a skutečnost, že Rada nemá ve třetích zemích vyšetřovací pravomoci (viz judikatura citovaná v bodech 115 a 116 výše), nelze důkazní hodnotu písemností v důkazním spise odmítnout.

 K druhé části, vycházející ze „zjevně“ nesprávného posouzení skutkového stavu s ohledem na kritérium g)

121    Nejprve je třeba poznamenat, že tento žalobní důvod je třeba považovat za žalobní důvod vycházející z nesprávného posouzení, a nikoliv ze zjevně nesprávného posouzení. Je totiž zajisté pravda, že Rada má určitou posuzovací pravomoc určit v každém jednotlivém případě, zda jsou splněna právní kritéria, na nichž jsou založena dotčená omezující opatření, nic to však nemění na tom, že unijní soudy musí zajistit v zásadě úplný přezkum legality všech unijních aktů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. června 2022, Prigožin v. Rada, T‑723/20, nezveřejněný, EU:T:2022:317, bod 70 a citovaná judikatura).

122    Dále je třeba připomenout, že efektivita soudního přezkumu zaručená v článku 47 Listiny základních práv zejména vyžaduje, aby se unijní soud ujistil o tom, zda se rozhodnutí, kterým byla přijata nebo ponechána v platnosti omezující opatření, které se dotčené osoby nebo subjektu osobně dotýká, opírá o dostatečně pevný skutkový základ. Je proto třeba ověřit skutečnosti uváděné ve shrnutí důvodů, ze kterých uvedené rozhodnutí vychází, tak, aby se soudní přezkum neomezoval na abstraktní posouzení pravděpodobnosti uváděných důvodů, ale aby se zaměřil na otázku, zda jsou tyto důvody, nebo alespoň jeden z nich, který sám o sobě postačuje k odůvodnění tohoto rozhodnutí, podložené (rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 119).

123    V případě zpochybnění je úkolem příslušného unijního orgánu, aby prokázal, že jsou důvody uplatňované vůči dotyčné osobě nebo subjektu podložené, přičemž tato osoba nebo subjekt nejsou povinny předložit důkazy o opaku svědčící o tom, že uvedené důvody podložené nejsou (rozsudky ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 121, a ze dne 3. července 2014, National Iranian Tanker Company v. Rada, T‑565/12, EU:T:2014:608, bod 57).

124    V rámci posouzení opodstatněnosti těchto důvodů musí být důkazy a údaje zkoumány s ohledem na jejich kontext, a nikoli izolovaně. Vzhledem k této situaci Rada tudíž důkazní břemeno unese, uvede-li před unijním soudem soubor dostatečně konkrétních, přesných a shodujících se nepřímých důkazů umožňující prokázat existenci dostatečné vazby mezi osobou, vůči níž je namířeno opatření, kterým se zmrazují finanční prostředky, a režimem či obecně řešenou situací (viz rozsudek ze dne 20. července 2017, Badica a Kardiam v. Rada, T‑619/15, EU:T:2017:532, bod 99 a citovaná judikatura).

125    Právě s ohledem na tyto zásady judikatury je třeba určit, zda se Rada dopustila nesprávného posouzení, když měla za to, že v projednávaném případě existoval dostatečně pevný skutkový základ, který odůvodňoval jednak původní zařazení a jednak ponechání jména žalobce na sporných seznamech.

126    Úvodem je třeba rozhodnout o přípustnosti dodatečných písemností předložených žalobcem.

–       K přípustnosti dodatečných písemností předložených žalobcem

127    Je třeba připomenout, že čl. 85 odst. 3 jednacího řádu stanoví, že hlavní účastníci řízení mohou výjimečně předložit nebo navrhnout další důkazy před ukončením ústní části řízení nebo před rozhodnutím Tribunálu, že rozhodne bez konání ústní části řízení, za podmínky, že je toto prodlení odůvodněné.

128    V projednávané věci předložil žalobce pět dodatečných písemností dne 19. prosince 2022 a jejich opožděné předložení odůvodnil tím, že pokračuje v každodenním pročítání svého spisu a reaguje na argumenty Rady.

129    Rada tvrdí, že tyto důkazy jsou opožděné, a tudíž nepřípustné a v každém případě irelevantní.

130    První dodatečnou písemností je osvědčení auditorů společnosti ABH Holdings SA ze dne 9. prosince 2022 a druhou dodatečnou písemností je osvědčení advokátní kanceláře této společnosti ze dne 16. prosince 2022. Tyto písemnosti se týkají zejména postavení žalobce jako menšinového akcionáře, dohody o převodu jeho podílů ve společnosti ABH Holdings ze dne před přijetím napadených aktů v březnu 2022 a akcionářské struktury této společnosti. Tyto důkazy tedy obsahují informace, které byly žalobci nutně známy v dřívější fázi. Žalobce přitom neuvedl, že nemohl předložit tyto důkazy v dřívější fázi řízení nebo proč nemohl. Skutečnost, že uvedl, že pokračuje v každodenním pročítání svého spisu, nepředstavuje výjimečnou okolnost odůvodňující jejich opožděné předložení ve smyslu čl. 85 odst. 3 jednacího řádu.

131    Třetí dodatečná písemnost obsahuje svědeckou výpověď ze dne 28. března 2022, přičemž čtvrtá a pátá dodatečná písemnost obsahují svědecké výpovědi ze dne 1. dubna 2022. Je přitom třeba konstatovat, že tyto písemnosti mohly být předloženy jako příloha k replice ze dne 19. srpna 2022, nebo dokonce jako příloha k žalobě ze dne 15. dubna 2022.

132    Za těchto okolností je třeba dospět k závěru, že žalobce neodůvodnil ve smyslu čl. 85 odst. 3 jednacího řádu opožděné předložení těchto dodatečných důkazů. Tyto důkazy jsou tudíž nepřípustné a Tribunál k nim při posuzování tohoto žalobního důvodu nepřihlédne.

–       K původnímu zařazení

133    Žalobce tvrdí, že nesplňuje podmínky kritéria g), které se podle jeho názoru vztahuje na omezený okruh předních podnikatelů, kteří se těší přízni prezidenta Putina a poskytují podporu ruskému režimu, což není jeho případ. Žádná z písemností v důkazním spise neumožňuje dospět k závěru, že by byl předním podnikatelem. Zpochybňuje rovněž pojem „přední podnikatel“, který Rada používá a který nemůže být založen pouze na významu dané osoby bez ohledu na její úzké vazby na daný politický režim. Zpochybňuje žebříček v ruském vydání časopisu Forbes, když zdůrazňuje, že někteří podnikatelé jsou v něm uvedeni, aniž jsou sankcionováni. Dodává, že nesplňuje definici oligarchy podle ukrajinského práva.

134    Kromě toho se ohrazuje proti záměně své osoby a společnosti Alfa Bank, jelikož nikdy neměl výkonnou funkci v této společnosti, jejíž je menšinovým akcionářem s 16,3 %, což není ani blokační menšina, a z níž vystoupil při přijímání původních aktů. Společnost Alfa Bank v Rusku běžně podniká, avšak nepodporuje činnosti režimu. Zdůrazňuje, že pojem „přední“ se neomezuje pouze na držení podílu ve společnosti v dané zemi, avšak nezohledňují se výkonné funkce nebo většinový podíl. Neovládá přitom žádný subjekt skupiny Alfa Group ani není jeho skutečným vlastníkem.

135    [Důvěrné](1).

136    Rada, podporovaná Belgickým královstvím, tuto argumentaci zpochybňuje.

137    Je třeba připomenout, že jméno žalobce bylo na sporné seznamy zařazeno na základě kritéria g), a to z toho důvodu, že „je jedním z vlastníků konglomerátu Alfa Group, který zahrnuje Alfa Bank, jednoho z největších ruských daňových poplatníků [a že] má se za to, že je jednou z nejvlivnějších osob v Rusku“.

138    Je třeba konstatovat, že kritérium g) používá pojem „přední podnikatelé“ v souvislosti s výkonem „činnosti v hospodářských odvětvích, která poskytují značné zdroje příjmů [ruské] vládě“, bez jakékoli další podmínky týkající se přímé nebo nepřímé vazby na tuto vládu. Účelem tohoto kritéria je totiž vyvinout maximální tlak na ruské orgány, aby ukončily jednání a politiku destabilizující Ukrajinu a vojenskou agresi proti této zemi.

139    V tomto ohledu, jak je připomenuto výše (viz bod 49 výše), existuje logická souvislost mezi na straně jedné zaměřením na přední podnikatele působící v hospodářských odvětvích, která jsou významným zdrojem příjmů ruské vlády, a na straně druhé cílem omezujících opatření uplatňovaných v projednávané věci, jímž je zvýšení tlaku na Ruskou federaci a nákladů na její jednání směřující k narušení územní celistvosti, svrchovanosti a nezávislosti Ukrajiny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. září 2018, Rosneft a další v. Rada, T‑715/14, nezveřejněný, EU:T:2018:544, bod 157).

140    Žádný údaj v bodech odůvodnění ani v ustanoveních rozhodnutí 2014/145 a nařízení č. 269/2014, ve znění pozdějších předpisů, však neumožňuje dospět k závěru, že bylo povinností Rady prokázat existenci úzké vazby nebo vzájemné závislosti mezi osobou, jejíž jméno je zařazeno na sporné seznamy, na jedné straně, a ruskou vládou nebo jejími činy narušujícími územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny na straně druhé.

141    Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, nelze z judikatury týkající se kritéria „předního podnikatele“ použitého v rámci omezujících opatření přijatých vůči Syrské arabské republice dovodit, že by pojem „přední podnikatel“, použitý v rámci kritéria uplatněného v projednávané věci, vedl k povinnosti Rady prokázat existenci úzkých vztahů nebo vzájemné závislosti s ruskou vládou.

142    Takový výklad by byl v rozporu nejen se zněním kritéria g), ale také se sledovaným cílem.

143    Na jedné straně s ohledem na znění kritéria g), jak je připomenuto v bodě 44 výše, je totiž třeba dotčené osoby považovat za přední z důvodu jejich významu v odvětví, v němž působí, a významu tohoto odvětví pro ruské hospodářství (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. září 2018, Rosneft a další v. Rada, T‑715/14, nezveřejněný, EU:T:2018:544, bod 157 a citovaná judikatura). V tomto ohledu je tedy třeba pojem „přední podnikatelé“ chápat tak, že odkazuje na význam těchto osob zejména s ohledem na jejich profesní postavení, význam jejich hospodářských činností, rozsah jejich kapitálových účastí nebo jejich funkcí v rámci jednoho nebo několika podniků, v nichž tyto činnosti vykonávají.

144    Na druhé straně cílem dotčených omezujících opatření není postihnout určité osoby nebo subjekty z důvodu jejich vazeb na situaci na Ukrajině nebo jejich vazeb na ruskou vládu, nýbrž uložit hospodářské sankce Ruské federaci s cílem zvýšit na ni tlak a náklady na její jednání, jehož cílem je narušit územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, a co nejdříve ukončit agresi, jíž je Ukrajina vystavena, jak je připomenuto v bodě 46 výše (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. září 2018, Rosneft a další v. Rada, T‑715/14, nezveřejněný, EU:T:2018:544, bod 160).

145    Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, proto kritérium g) nevyžaduje, aby Rada prokázala existenci úzkých vazeb nebo vzájemné závislosti s ruskou vládou. Nezávisí ani na přičitatelnosti rozhodnutí pokračovat ve vojenské agresi proti Ukrajině žalobci, ani na přímé či nepřímé souvislosti s anexí Krymu nebo destabilizací Ukrajiny, jak žalobce tvrdí v návrhu na úpravu žaloby.

146    Ve světle těchto úvah je třeba posoudit, zda se Rada nedopustila ve svém rozhodnutí nesprávného posouzení skutkového stavu, když měla za to, že žalobce je předním podnikatelem působícím v hospodářském odvětví, které je významným zdrojem příjmů ruské vlády.

147    V projednávané věci je třeba v prvé řadě s ohledem na postavení žalobce jako předního podnikatele připomenout, jak vyplývá z důkazu č. 1, že je spoluzakladatelem Alfa Group, což je velká soukromá průmyslová a finanční skupina z Ruska, která má zájmy v takových různých odvětvích, jako je ropa, plyn, obchod, pojišťovnictví, telekomunikace a obchodní a investiční bankovnictví, jak žalobce připustil na jednání.

148    Z důkazu č. 3 rovněž vyplývá, že časopis Forbes sestavil žebříček nejvlivnějších ruských mužů a žen, včetně politiků, poslanců, gubernátorů a ředitelů největších společností, a že žalobce je zařazen do seznamu 100 nejvlivnějších ruských osob. Jak uvádí Rada, i když se názory na parametry použité pro sestavení předmětného žebříčku mohou lišit, přesto vypovídá o osobách zastávajících významné pozice v hospodářské, politické nebo správní sféře v Rusku. To ostatně potvrzuje i článek v časopisu Insider ze dne 13. dubna 2022, přiložený k žalobě, který odkazuje na žebříček Forbes International z roku 2022 a zmiňuje žalobce jako „jednoho z nejvlivnějších lidí v Rusku“. Argument žalobce, že jsou v něm zmíněni někteří podnikatelé, na které se však omezující opatření nevztahují, je třeba odmítnout, neboť případná odchylná praxe Rady v tomto ohledu spadá do jejího prostoru pro volné uvážení a nemůže vyvolat legitimní očekávání dotčených osob a subjektů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. března 2012, Melli Bank v. Rada, C‑380/09 P, EU:C:2012:137, bod 62).

149    Z písemností ve spise navíc vyplývá, že žalobce byl od října 2018 do 15. března 2022 jedním z osmi členů dozorčí rady (Supervisory Board) společnosti A1 Investment Holding SA, investiční struktury konglomerátu Alfa Group.

150    Konečně z písemností ve spisu a z upřesnění poskytnutých žalobcem na jednání vyplývá, že skupina Alfa Group zahrnuje bankovní strukturu ABH Holdings, která vlastní zejména společnost Alfa Bank, a že žalobce byl akcionářem společnosti ABH Holdings s podílem ve výši 16,3 %.

151    Z toho vyplývá, že i když žalobce od roku 2010 již nezastává výkonné funkce ve společnosti ABH Holdings ani v jejích dceřiných společnostech, Rada se nedopustila nesprávného posouzení skutkového stavu, když jej označila za „významného akcionáře konglomerátu Alfa Group“ vzhledem k tomu, že držel 16,3 % podíl ve společnosti ABH Holdings. Je sice pravda, že se jedná o menšinový podíl, nic to však nemění na jeho významnosti vzhledem k tomu, že tato společnost vlastní společnost Alfa Bank, největší ruskou soukromou obchodní a investiční banku.

152    Z osvědčení ředitele společnosti ABH Holdings ze dne 6. dubna 2022 je sice zřejmé, že žalobce prodal své podíly v této společnosti dne 14. března 2022 a že v ní již nemá majetkovou účast (ownership interest).

153    Je však třeba konstatovat, že kromě toho, že důkazní hodnota tohoto osvědčení, které bylo vydáno ředitelem společnosti, v níž byl žalobce akcionářem, musí být zpochybněna v souladu s výše uvedenou judikaturou (viz bod 114 výše), z tohoto osvědčení vyplývá, že žalobce byl akcionářem společnosti ABH Holdings až do dne předcházejícího přijetí původních aktů. Tato údajná změna situace v předvečer přijetí původních aktů, i kdyby byla pravdivá, nemůže být použita ke zpochybnění postavení žalobce jako předního podnikatele a k závěru, že se Rada v tomto ohledu dopustila nesprávného posouzení.

154    Navíc ve světle kritéria g) se pojem „přední podnikatel“ vztahuje k faktickým prvkům, které se týkají jak minulosti, tak dlouhodobosti. Skutečnost, že se odůvodnění pro zařazení jména žalobce na sporné seznamy vztahuje ke skutkovému stavu, který existoval před přijetím původních aktů a byl zcela nedávno změněn, tedy nutně neznamená, že omezující opatření přijatá vůči němu těmito opatřeními jsou obsoletní (obdobně viz rozsudek ze dne 12. února 2020, Amisi Kumba v. Rada, T‑163/18, EU:T:2020:57, bod 83).

155    S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem se tedy Rada, aniž se dopustila nesprávného posouzení, domnívala, že žalobce ke dni přijetí původních aktů splňoval podmínky předního podnikatele ve smyslu kritéria g).

156    Ve druhé řadě, pokud jde o dotčené hospodářské odvětví, je třeba uvést, že společnost Alfa Bank, vlastněná společností ABH Holdings, je soukromá banka, která vykonává běžnou činnost v Rusku, jak uvádí žalobce, je největší soukromou ruskou obchodní a investiční bankou a je součástí Alfa Group, velké soukromé průmyslové a finanční skupiny v Rusku. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že z kritéria g) vyplývá, že podstatný zdroj příjmů ruské vlády musí představovat hospodářské odvětví, a nikoli fyzická nebo právnická osoba, jejíž jméno je zařazeno na sporných seznamech. V projednávané věci je dotčeným hospodářským odvětvím bankovní sektor, o němž není sporu, že je pro ruskou vládu podstatným zdrojem příjmů.

157    Zjištění, že společnost Alfa Bank je jedním z největších daňových poplatníků v Rusku, je mimoto založeno na shodujících se důkazech, které předložila Rada. Konkrétně důkaz č. 1 uvádí společnost Alfa Bank jako jednu z největších soukromých bank v Rusku a důkaz č. 2 obsahuje seznam 24 největších ruských daňových poplatníků v roce 2020, včetně společnosti Alfa Bank.

158    Argument žalobce zpochybňující postavení společnosti Alfa Bank mezi 24 největšími daňovými poplatníky v Rusku musí být odmítnut. Žalobce totiž zpochybňuje pořadí uvedené v tomto dokumentu z toho důvodu, že pokud společnosti nezveřejňují své účetní závěrky, nelze postavení daňového poplatníka ověřit a prokázat, ledaže by byly získány přesné informace od daňového orgánu příslušné země o výši daňového odvodu daňového poplatníka. I když žalobce zpochybňuje věrohodnost a přesnost tohoto pořadí, nezpochybňuje však postavení společnosti jako významného daňového poplatníka.

159    Z toho vyplývá, že Rada na základě dostatečně konkrétních, přesných a shodujících se důkazů prokázala, že skupina Alfa Group, jejíž součástí je i společnost Alfa Bank, působí v hospodářském odvětví, v projednávané věci v bankovním sektoru, které je významným zdrojem příjmů ruské vlády.

160    S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem se Rada nedopustila nesprávného posouzení skutkového stavu, když ke dni přijetí původních aktů měla za to, že žalobce splňuje podmínky pro použití kritéria g).

161    Ostatní argumenty vznesené žalobcem toto zjištění nevyvracejí.

162    Zaprvé důkazy předložené žalobcem týkající se skutečnosti, že skupina Alfa Group, která nebyla ovládána ruským státem a nedostávala od něj žádnou podporu, zůstala mimo politiku, používá „západní etické standardy“ a zaujímá významnou úlohu v ukrajinském hospodářství, nejsou z hlediska kritéria g) relevantní. Totéž platí i pro tvrzení, že společnost Alfa Bank v Rusku běžně podniká, aniž podporuje činnosti ruské vlády proti Ukrajině. Kritérium g) totiž uvádí, že dané odvětví musí být významným zdrojem příjmů ruské vlády bez toho, aby jako podmínku stanovilo existenci vazby mezi tímto zdrojem příjmů a činnostmi této vlády na Ukrajině nebo důkaz o úmyslu tyto činnosti podporovat. Ostatně, jak žalobce připustil na jednání, společnost Alfa Bank je od 25. února 2022 na evropských seznamech omezujících opatření [viz příloha V rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/327 ze dne 25. února 2022, kterým se mění rozhodnutí 2014/512/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2022, L 48, s. 1)].

163    Zadruhé žalobce tvrdí, že zařazení jeho jména na sporné seznamy je chybou s ohledem na mnohostrannou sankční politiku. Argumenty žalobce týkající se skutečnosti, že jeho jméno není zařazeno na sankčních seznamech Ukrajiny nebo Spojených států, však nemohou být rozhodující pro výklad kritérií pro určení, která jsou specifická pro právní řád Unie. Stejně tak znění ustanovení unijního práva musí být zpravidla vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Unii, přičemž tento výklad je třeba nalézt s přihlédnutím ke kontextu tohoto ustanovení a k cíli sledovanému dotčenou právní úpravou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. června 2020, Pantochim, C‑19/19, EU:C:2020:456, bod 37 a citovaná judikatura). Definice oligarchy v ukrajinském právu proto není relevantní pro výklad kritéria g), které je nezávislé na osobní účasti žalobce ve válce nebo na existenci přímých nebo úzkých vazeb či vzájemného vztahu s dotčeným politickým režimem.

164    [Důvěrné]

165    Ze všech výše uvedených skutečností vyplývá, že se Rada nedopustila nesprávného posouzení skutkového stavu, když v původních aktech měla za to, že žalobce splňuje podmínky kritéria g).

–       K ponechání jména žalobce na sporných seznamech

166    Žalobce v návrhu na úpravu žaloby tvrdí, že Radě předložil důkazy, které nebyly vzaty v úvahu, jako je skutečnost, že je pouze menšinovým akcionářem, že nemá žádný vliv na činnost nebo strategii banky, a tedy není aktivním podnikatelem v dotčeném odvětví. Dále se dovolává neúčinnosti opatření, absence jakéhokoli posouzení nebo vyhodnocení těchto opatření a skutečnosti, že byl zohledněn pouze stav existující v září 2022, aniž byla zohledněna jeho osobní situace.

167    Rada, podporovaná Belgickým královstvím, tuto argumentaci zpochybňuje.

168    Je třeba připomenout, že omezující opatření mají zajišťovací a již per definitionem dočasnou povahu a jejich platnost vždy závisí na přetrvávání skutkových a právních okolností, které vedly k jejich přijetí, jakož i na potřebě jejich zachování za účelem dosažení jejich cíle. Proto při pravidelném přezkumu těchto omezujících opatření přísluší Radě, aby provedla aktualizované posouzení situace a zhodnotila dopad takových opatření s cílem určit, zda umožnila dosáhnout cílů sledovaných prvotním zařazením jmen dotčených osob a subjektů na sporný seznam, nebo zda je ohledně uvedených osob a subjektů stále možné dospět k témuž závěru (viz rozsudek ze dne 27. dubna 2022, Ilunga Luyoyo v. Rada, T‑108/21, EU:T:2022:253, bod 55 a citovaná judikatura; rozsudek ze dne 26. října 2022, Ovsjannikov v. Rada, T‑714/20, nezveřejněný, EU:T:2022:674, bod 67).

169    Pro odůvodnění ponechání jména osoby na daném seznamu není Radě zakázáno vycházet ze stejných důkazů, které odůvodňovaly původní zařazení, opětovné zařazení nebo předchozí ponechání jména dotyčné osoby na tomto seznamu, za předpokladu, že jednak důvody pro zařazení zůstaly nezměněny a jednak se souvislosti nezměnily tak, že by se tyto důkazy staly obsoletními (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. září 2020, Kaddour v. Rada, T‑510/18, EU:T:2020:436, bod 99). Uvedené souvislosti zahrnují nejen situaci země, ve vztahu k níž byl systém omezujících opatření zaveden, ale také konkrétní situaci dotčené osoby [rozsudek ze dne 26. října 2022, Ovsjannikov v. Rada, T‑714/20, nezveřejněný, EU:T:2022:674, bod 78; viz rovněž rozsudek ze dne 9. června 2021, Borborudi v. Rada, T‑580/19, EU:T:2021:330, bod 60 (nezveřejněný) a citovaná judikatura]. Stejně tak je ponechání na sporném seznamu odůvodněno s ohledem na všechny relevantní okolnosti, a zejména s ohledem na skutečnost, že cílů sledovaných omezujícími opatřeními nebylo dosaženo (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. února 2020, Amisi Kumba v. Rada, T‑163/18, EU:T:2020:57, body 83 a 84; ze dne 27. dubna 2022, Boshab v. Rada, T‑103/21, nezveřejněný, EU:T:2022:248, bod 121, a ze dne 27. dubna 2022, Ilunga Luyoyo v. Rada, T‑108/21, EU:T:2022:253, bod 56).

170    V projednávané věci z článku 6 rozhodnutí 2014/145, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že toto rozhodnutí je průběžně přezkoumáváno, a pokud Rada usoudí, že jeho cílů nebylo dosaženo, bude případně prodlouženo či změněno. Článek 14 odst. 4 nařízení č. 269/2014, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že seznam uvedený v jeho příloze se pravidelně přezkoumává, a to nejméně každých 12 měsíců.

171    V rámci aktů o ponechání na seznamech je třeba konstatovat, že odůvodnění pro zařazení zůstalo stejné jako v původních aktech.

172    V souladu s výše uvedenou judikaturou (bod 169 výše) je tedy třeba ověřit, zda celkové souvislosti, cíle a osobní situace žalobce umožňovaly ponechat zařazení jeho jména na základě nezměněných důvodů.

173    Pokud jde o obecné celkové souvislosti pojící se se situací na Ukrajině, je třeba konstatovat, že ke dni přijetí aktů o ponechání zařazení jména žalobce na seznamech byla situace na Ukrajině stále vážná.

174    Stejně tak jsou omezující opatření stále odůvodněná s ohledem na sledovaný cíl, a to vyvinout maximální tlak na ruské orgány, aby ukončily jednání a politiku destabilizující Ukrajinu a vojenskou agresi proti této zemi, a zvýšit náklady na jednání Ruské federace směřující k narušení územní celistvosti, svrchovanosti a nezávislosti Ukrajiny.

175    Pokud jde o osobní situaci žalobce, je třeba konstatovat, že dopisy žalobce, zejména jeho dopis ze dne 30. května 2022 a žádost o nové zvážení ze dne 1. listopadu 2022, odkazují na argumenty, které již byly vzneseny v připomínkách k původním aktům. Žalobce v nich zejména zdůrazňuje [důvěrné], že pouze společnost Alfa Bank je ruským daňovým poplatníkem a že je pouze menšinovým akcionářem společnosti Alfa Bank bez řídící funkce.

176    Skutečnosti, které žalobce uvedl ve svých dokumentech zaslaných Radě za účelem nového zvážení omezujících opatření, proto nemohla Rada správně považovat za nové ani rozhodující ve vztahu ke komunikaci v rámci projednávané věci týkající se původních aktů.

177    Z toho vyplývá, že s ohledem na tyto skutečnosti se Rada nedopustila nesprávného posouzení skutkového stavu, když konstatovala, že nedošlo ke změně osobní situace žalobce, a na základě stejných skutečností ponechala zařazení jeho jména na sporných seznamech.

178    Argument žalobce vycházející z toho, že mu nelze jakkoli přičítat rozhodnutí pokračovat v invazi na Ukrajinu, uvedený v návrhu na úpravu žaloby je třeba odmítnout, neboť kritérium g) takovou podmínku nezmiňuje.

179    Stejně tak je třeba odmítnout další argumenty žalobce týkající se absence posouzení nebo hodnocení těchto opatření a jejich neúčinnosti. Nemohou totiž prokázat nesprávné posouzení skutkového stavu při hodnocení jeho osobní situace s ohledem na použitelné kritérium.

180    Konečně, pokud jde o argument žalobce vycházející z převodu jeho podílů ve společnosti ABH Holdings, je třeba připomenout, že je třeba mít za to, že tento převod nebyl v řízení před Tribunálem prokázán dostatečně přesvědčivými důkazy. Jak bylo totiž připomenuto v bodě 114 výše, pro posouzení důkazní hodnoty určitého dokumentu je třeba vzít v úvahu zejména původ dokumentu, okolnosti jeho vyhotovení, komu je dokument určen, a klást si otázku, zda se dokument vzhledem ke svému obsahu jeví jako rozumný a důvěryhodný.

181    V projednávané věci pochází osvědčení ze dne 19. srpna 2022 přiložené k replice od ředitele společnosti ABH Holdings a uvádí, že dne 14. března 2022 žalobce prodal své podíly v této společnosti třetí osobě a že již nemá v této společnosti majetkovou účast (ownership interest).

182    Je však třeba konstatovat, že toto osvědčení bylo předloženo bez jakéhokoli jiného podpůrného oficiálního dokumentu a bez upřesnění, zejména pokud jde o nabyvatele podílů žalobce nebo o podmínky převodu těchto podílů. Navíc v žádosti o nové zvážení zaslané Radě dne 1. listopadu 2022, stejně jako ve svých písemnostech před Tribunálem, žalobce nadále uváděl své postavení „menšinového společníka“ nebo „menšinového akcionáře společnosti Alfa Bank“.

183    Za okolností projednávané věci je třeba mít za to, že vzhledem k neexistenci důkazu o převodu podílů, tvrzeném žalobcem, na třetí osobu, se kterou není propojen, měla Rada správně za to, že se osobní situace žalobce nezměnila natolik, že by se skutečnosti v důkazním spisu v rámci původního zařazení jeho jména na sporné seznamy staly obsoletními.

184    Vzhledem k přetrvávající vážnosti situace na Ukrajině, skutečnosti, že cílů sledovaných omezujícími opatřeními nebylo dosaženo, a vzhledem k nedostatku důkazů o změně osobní situace žalobce Rada ponechala v platnosti dotčená omezující opatření, aniž se dopustila nesprávného posouzení skutkového stavu.

185    S přihlédnutím ke všem výše uvedeným skutečnostem je třeba mít za to, že důvod pro zařazení jména žalobce na sporné seznamy, založený na jeho postavení předního podnikatele působícího v hospodářských odvětvích, která poskytují ruské vládě významný zdroj příjmů, odpovídající kritériu g), je dostatečně podložený, takže s ohledem na tento důvod je zařazení a ponechání jeho jména na sporných seznamech, vyplývající z původních aktů a aktů o ponechání na seznamech, opodstatněné.

186    Podle judikatury přitom platí, pokud jde o přezkum legality rozhodnutí o přijetí omezujících opatření a s ohledem na jejich preventivní povahu, že pokud je unijní soud toho názoru, že alespoň jeden z uvedených důvodů je dostatečně přesný a konkrétní, podložený a představuje sám o sobě dostatečný základ pro toto rozhodnutí, pak okolnost, že ostatní z těchto důvodů tento požadavek nesplňují, neodůvodňuje zrušení uvedeného rozhodnutí (viz rozsudek ze dne 28. listopadu 2013, Rada v. Manufacturing Support & Procurement Kala Naft, C‑348/12 P, EU:C:2013:776, bod 72 a citovaná judikatura).

187    Není tedy třeba zkoumat opodstatněnost ostatních výtek žalobce, jejichž cílem je zpochybnit posouzení Rady s ohledem na kritérium d), a čtvrtý žalobní důvod musí být zamítnut jako neopodstatněný, a to pokud jde jak o původní akty, tak akty o ponechání na seznamech.

 K žalobním důvodům vycházejícím z porušení zásady proporcionality a z porušení práva na vlastnictví, svobody podnikání a práva na výkon povolání

188    Žalobce tvrdí, že napadené akty jsou nepřiměřené v tom, že mu brání ve výkonu profesní činnosti. Omezující opatření, která se na něj vztahují, představují rovněž nepřiměřený zásah do práva na vlastnictví, svobody podnikání a práva na výkon povolání, a to tím spíše že důkazy, o které se Rada opírala, jsou zjevně nedostatečné.

189    Rada, podporovaná Belgickým královstvím, tuto argumentaci zpochybňuje.

190    Je třeba připomenout, že zásada proporcionality, která je součástí obecných zásad unijního práva a je převzata v čl. 5 odst. 4 SEU, vyžaduje, aby prostředky zavedené ustanovením unijního práva byly způsobilé k uskutečnění legitimních cílů sledovaných dotyčnou právní úpravou a nepřekračovaly meze toho, co je k dosažení těchto cílů nezbytné (rozsudky ze dne 15. listopadu 2012, Al-Aqsa v. Rada a Nizozemsko v. Al-Aqsa, C‑539/10 P a C‑550/10 P, EU:C:2012:711, bod 122, a ze dne 1. června 2022, Prigožin v. Rada, T‑723/20, nezveřejněný, EU:T:2022:317, bod 133).

191    Mimoto právo na vlastnictví je součástí obecných zásad unijního práva a je zakotveno v článku 17 Listiny základních práv. Stejně tak podle článku 16 uvedené Listiny „[s]voboda podnikání se uznává v souladu s právem Unie a vnitrostátními zákony a zvyklostmi“.

192    V projednávané věci je třeba poznamenat, že omezující opatření obsažená v napadených aktech s sebou nesou omezení ve výkonu práva žalobce na vlastnictví a jeho práva na svobodu podnikání.

193    Nicméně základní práva, jichž se žalobce dovolává, nejsou absolutními výsadami a jejich výkon může být předmětem omezení odůvodněných cíli obecného zájmu, které Unie sleduje, za podmínky, že taková omezení skutečně odpovídají uvedeným cílům obecného zájmu a nepředstavují, vzhledem k sledovanému cíli, nepřiměřený a neúnosný zásah do samotné podstaty takto zaručených práv (rozsudky ze dne 28. března 2017, Rosneft, C‑72/15, EU:C:2017:236, bod 148, a ze dne 25. června 2020, VTB Bank v. Rada, C‑729/18 P, nezveřejněný, EU:C:2020:499, bod 80).

194    Dotčený zásah do základních práv je v souladu s unijním právem, pokud je stanoven zákonem, respektuje podstatu této svobody, sleduje cíl obecného zájmu, který jako takový Unie uznává, a není nepřiměřený (viz rozsudek ze dne 27. července 2022, RT France v. Rada, T‑125/22, EU:T:2022:483, bod 222 a citovaná judikatura).

195    Přitom je třeba konstatovat, že tyto čtyři podmínky jsou v projednávané věci splněny.

196    V prvé řadě dotčená omezující opatření jsou „stanovena zákonem“, neboť jsou stanovena v aktech, které mají zejména obecnou působnost, jasný právní základ v unijním právu a jsou dostatečně předvídatelná, což žalobce nezpochybňuje.

197    Ve druhé řadě napadené akty se uplatňují po dobu šesti měsíců a jsou průběžně přezkoumávány, jak stanoví článek 6 rozhodnutí 2014/145. Vzhledem k tomu, že dotčená opatření jsou dočasná a zrušitelná, je třeba je považovat za opatření, která nezasahují do podstaty dovolávaných svobod. Kromě toho napadené akty stanoví možnost udělit výjimky z uplatňovaných omezujících opatření. Konkrétně, pokud jde o zmrazení finančních prostředků, čl. 2 odst. 3 a 4 rozhodnutí 2014/145, ve znění pozdějších předpisů, a čl. 4 odst. 1, čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 nařízení č. 269/2014, ve znění pozdějších předpisů, stanoví možnost jednak povolit použití zmrazených finančních prostředků na uspokojení základních potřeb nebo k úhradě konkrétních závazků a jednak udělit zvláštní povolení k uvolnění zmrazených finančních prostředků, jiných finančních aktiv nebo jiných hospodářských zdrojů.

198    Ve třetí řadě dotčená opatření odpovídají cíli obecného zájmu, který je jako takový uznán Unií, který je způsobilý ospravedlnit i značné negativní následky pro určité hospodářské subjekty (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 28. března 2017, Rosneft, C‑72/15, EU:C:2017:236, bod 150). Jejich cílem je totiž vyvinout tlak na ruské orgány, aby ukončily jednání a politiku destabilizující Ukrajinu. V tomto ohledu se Rada v únoru 2022 snažila strategicky oslabit ruské hospodářství jednak zákazem financování Ruské federace, její vlády a centrální banky a jednak uplatněním těchto opatření zejména v oblasti financí, obrany a energetiky. Z bodu 11 odůvodnění rozhodnutí 2022/329 rovněž vyplývá, že vzhledem k závažnosti situace se Rada domnívala, že kritéria pro určení by měla být pozměněna. Unie tedy podle všeho usiluje o snížení příjmů ruského státu a o vyvíjení tlaku na ruskou vládu s cílem omezit její schopnost financovat jednání, která ohrožují územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, a ukončit je v zájmu zachování evropské a celosvětové stability. Jedná se přitom o cíl, který spadá mezi cíle sledované v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky a uvedené v čl. 21 odst. 2 písm. b) a c) SEU, jako je zachování míru, předcházení konfliktům a posílení mezinárodní bezpečnosti.

199    Ve čtvrté řadě je třeba poznamenat, pokud jde o přiměřenost dotčených omezujících opatření, že s ohledem na cíle obecného zájmu, které jsou pro mezinárodní společenství tak zásadní, jako jsou cíle uvedené v bodě 198 výše, je jako taková nelze považovat za nepřiměřená (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 2. prosince 2020, Kalai v. Rada, T‑178/19, nezveřejněný, EU:T:2020:580, bod 171 a citovaná judikatura).

200    Pokud jde o jejich nezbytnou povahu, neumožňují jiná méně omezující opatření, jako je systém předchozího povolení, stejně účinně dosáhnout sledovaného cíle, a sice vyvíjení nátlaku na podporovatele ruské vlády nebo na přední podnikatele, zejména s ohledem na možnost obejít uložená omezení (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 2. prosince 2020, Kalai v. Rada, T‑178/19, nezveřejněný, EU:T:2020:580, bod 172 a citovaná judikatura). Navíc, jak bylo uvedeno výše, omezení jsou dočasná a zrušitelná a stanoví možnost výjimek udělovaných členskými státy.

201    Pokud jde o škodu způsobenou žalobci, je pravda, že jeho právo na vlastnictví je napadenými akty omezeno, neboť žalobce nemůže zejména nakládat s finančními prostředky, které mu náleží a nacházejí se na území Unie, nebo převádět finanční prostředky, které mu náleží, do Unie, ledaže obdrží zvláštní povolení.

202    Nevýhody způsobené žalobci však nejsou nepřiměřené významu cíle sledovaného napadenými akty. Tyto akty totiž stanoví, že zařazení na sporné seznamy je průběžně přezkoumáváno, aby se zajistilo, že jména osob a subjektů, které již nesplňují kritéria pro zařazení na tyto seznamy, budou vymazána. Jak je připomenuto v bodě 197 výše, napadené akty stanoví možnost povolit použití zmrazených finančních prostředků na uspokojení základních potřeb nebo k úhradě konkrétních závazků a udělit zvláštní povolení k uvolnění zmrazených finančních prostředků, jiných finančních aktiv nebo jiných hospodářských zdrojů. V tomto ohledu je na vnitrostátních orgánech, aby v souladu se zásadou proporcionality posoudily vhodnost a dosah nezbytných povolení a výjimek a zajistily jejich provádění na vnitrostátní úrovni.

203    Argument žalobce, podle kterého neexistují dostatečné důkazy o tom, že dotčená omezující opatření byla opodstatněná, se týká posouzení merita těchto opatření, a nikoli jejich přiměřenosti.

204    Z výše uvedeného vyplývá, že napadené akty neporušily zásadu proporcionality a nezasáhly nepřiměřeně do práva na vlastnictví, svobody podnikání nebo výkonu povolání žalobce.

205    S přihlédnutím k výše uvedeným úvahám je třeba zamítnout žalobní důvody vycházející z porušení zásady proporcionality a z porušení práva na vlastnictví, svobody podnikání a práva na výkon povolání.

 K žalobnímu důvodu vznesenému v rámci úpravy žaloby, který vychází ze zneužití pravomoci

206    Žalobce tvrdí, že zařazením jeho jména na sporné seznamy mu Rada přičítá odpovědnost mimo jiné za situaci na Ukrajině, ačkoli mezi ním a destabilizací této země neexistuje žádná přímá ani nepřímá souvislost. Rada tím, že přijala omezující opatření, jejichž cílem nemůže být zachování územní celistvosti, svrchovanosti a nezávislosti Ukrajiny, neboť jsou zcela odtržena od osob, které jsou skutečně odpovědné za destabilizaci Ukrajiny, a nemají s touto situací žádnou přímou ani nepřímou souvislost, změnila původně sledovaný cíl, aniž z toho vyvodila důsledky nezbytné pro zachování jednotlivých omezujících opatření. Tím, že nahradila cíl, aniž nejprve posoudila důvody pro ponechání omezujících opatření vůči žalobci v platnosti, zneužila své pravomoci.

207    Rada, podporovaná Belgickým královstvím, tuto argumentaci zpochybňuje.

208    Podle ustálené judikatury je akt stižen zneužitím pravomoci pouze tehdy, pokud se na základě objektivních, relevantních a shodujících se nepřímých důkazů ukáže, že byl přijat za výlučným nebo přinejmenším rozhodujícím účelem dosáhnout jiných cílů, než jsou cíle, pro které byla daná pravomoc svěřena, nebo vyhnout se postupu zvláště upravenému Smlouvami pro vyrovnání se s okolnostmi daného případu (rozsudky ze dne 28. března 2017, Rosneft, C‑72/15, EU:C:2017:236, bod 135, a ze dne 25. června 2020, Vnesheconombank v. Rada, C‑731/18 P, nezveřejněný, EU:C:2020:500, bod 63).

209    Stačí přitom uvést, že žalobce v projednávané věci žádné takové důkazy nepředložil. Jak Rada zdůrazňuje, sledovaný cíl, a sice vyvinout maximální tlak na Ruskou federaci, aby ukončila válku na Ukrajině, se nijak nezměnil.

210    Tudíž je třeba zamítnout žalobní důvod vycházející ze zneužití pravomoci, a v důsledku toho i žalobu v plném rozsahu.

 K nákladům řízení

211    Podle článku 134 odst. 1 jednacího řádu účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, se uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobce neměl ve věci úspěch, je důvodné, aby nesl vlastní náklady řízení, jakož i aby mu byla uložena náhrada nákladů řízení vynaložených Radou v souladu s návrhovými žádáními Rady, včetně nákladů řízení o předběžném opatření.

212    Podle článku 138 odst. 1 jednacího řádu členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Belgické království proto ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (první rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      OT ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie, včetně nákladů řízení o předběžném opatření.

3)      Belgické království ponese vlastní náklady řízení.

Spielmann Mastroianni Brkan

Gâlea       Tóth

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 15. listopadu 2023.

Podpisy

*      Jednací jazyk: francouzština.

1 Skryté důvěrné údaje.