Žaloba podaná dne 15. dubna 2014 – Deutsche Edelstahlwerke v. Komise
(Věc T-230/14)
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Deutsche Edelstahlwerke GmbH (Witten, Německo) (zástupci: S. Altenschmidt a H. Janssen, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 18. prosince 2013 ve věci státní podpory SA.33995 (2013/C) - Podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a nižší příplatek EEG pro podniky, které jsou velkými spotřebiteli energie
uložil žalované náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody
První žalobní důvod vychází z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU
žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje čl. 107 odst. 1 SFEU, protože příplatek EEG a zvláštní úprava náhrad stanovené v zákoně o upřednostňování obnovitelných energií (dále jen „EEG“) nepředstavují poskytnutí státních nebo státem kontrolovaných prostředků. Všechny skutečnosti relevantní pro kvalifikaci těchto opatření se zjistily v přípravném řízení mezi Komisí a Spolkovou republikou Německo. Neexistovaly již žádné pochybnosti, o kterých by měla Komise rozhodnout v řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 4 odst. 4 nařízení (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES1 .
Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 108 odst. 1 SFEU a zásady právní jistoty
Žalobkyně na tomto místě tvrdí, že Komise porušila čl. 108 odst. 1 SFEU a zásadu právní jistoty tím, že uplatnila řízení týkající se nové podpory podle čl. 4 odst. 4 nařízení č. 659/1999 namísto řízení pro existující podpory podle článku 17 a následujících nařízení č. 659/1999 při přezkumu svého předběžného posouzení EEG jako podpory. V této souvislosti především uvedla, že rozhodnutím ze dne 22. května 2002 Komise nepovažovala EEG 2000 za podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, jelikož nedošlo k převodu státních prostředků. Změny z EEG 2000 na EEG 2012 nebyly v porovnání s rozhodnutím ze dne 22. května 2002 zásadní. Komise tak mohla namítat změněný právní názor Komise v řízení podle čl. 108 odst. 1 SFEU bez zatížení žalobkyně.Třetí žalobní důvod vychází z porušení článku 41 Listiny základních práv a práva být vyslechnut Žalobkyně dále tvrdí, že žalovaná vydala napadené rozhodnutí, aniž by žalobkyni předtím poskytla možnost se vyjádřit.