ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(samosoudce)

23. října 2013

Věc F‑98/12

Kathleen Verstreken

v.

Rada Evropské unie

„Veřejná služba – Úředníci – Povyšování – Povyšování za rok 2008 – Povyšování za rok 2009 – Rozhodnutí nepovýšit žalobkyni – Odůvodnění – Obecné a stereotypní odůvodnění“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se K. Verstreken domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 7. listopadu 2011 o jejím nepovýšení do platové třídy AD 12 za povyšovací období 2008 a 2009, které bylo přijato Radou Evropské unie v rámci výkonu rozsudku Soudu ze dne 15. prosince 2010, Almeida Campos a další v. Rada (F‑14/09, dále jen „rozsudek Almeida Campos“).

Rozhodnutí:      Rozhodnutí Rady Evropské unie ze dne 7. listopadu 2011 nepovýšit K. Verstreken za povyšovací období 2008 a 2009 se zrušuje. Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené K. Verstreken.

Shrnutí

Úředníci – Povýšení – Stížnost nepovýšeného uchazeče – Zamítavé rozhodnutí – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah – Obecné a stereotypní odůvodnění rovnající se neexistenci jakéhokoli odůvodnění

(Služební řád, články 25 a 45 a čl. 90 odst. 2)

Orgán oprávněný ke jmenování sice vůči odmítnutým uchazečům není povinen odůvodnit rozhodnutí o povýšení, musí však odůvodnit své rozhodnutí zamítnout stížnost podanou podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu nepovýšeným uchazečem, přičemž odůvodnění tohoto zamítavého rozhodnutí musí být v souladu s odůvodněním rozhodnutí, proti němuž stížnost směřovala.

Kromě toho nelze od orgánu oprávněného ke jmenování vyžadovat, aby zdůvodnil své rozhodnutí při zamítnutí stížnosti nad rámec důvodů uvedených v této stížnosti, zejména aby vysvětlil, z jakých důvodů každý z úředníků, kteří mohou být povýšeni, měl větší zásluhy, než jsou zásluhy autora stížnosti. Vzhledem k tomu, že se povýšení provádí výběrem v souladu s článkem 45 služebního řádu, postačí v této souvislosti, že se odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí stížnosti odvolává na právní podmínky a podmínky služebního řádu ohledně povýšení, které byly použity na konkrétní situaci daného úředníka.

Obecné a stereotypní odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, které neobsahuje žádné informace týkající se zvláštní situace zúčastněného a které zejména vůbec nevysvětluje, jakým způsobem orgán oprávněný ke jmenování uplatnil kritéria stanovená v článku 45 služebního řádu na její individuální situaci, se ve skutečnosti rovná neexistenci jakéhokoli odůvodnění.

(viz body 29 až 32)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 20. února 2002, Roman Parra v. Komise, T‑117/01, body 27 a 31; 29. září 2005, Napoli Buzzanca v. Komise, T‑218/02, bod 74

Soud pro veřejnou službu: 28. září 2011, AC v. Rada, F‑9/10, bod 29; 10. listopadu 2011, Merhzaoui v. Rada, F‑18/09, body 71 a 75; 8. února 2012, Bouillez a další v. Rada, F‑11/11, bod 22; 14. listopadu 2012, Bouillez v. Rada, F‑75/11, bod 26