Věc T-110/07
Siemens AG
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh s projekty, které se týkají plynem izolovaných spínacích přístrojů – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP – Rozdělení trhu – Účinky v rámci společného trhu – Pojem trvajícího protiprávního jednání – Doba trvání protiprávního jednání – Promlčení – Pokuty – Proporcionalita – Přitěžující okolnosti – Vedoucí úloha – Polehčující okolnosti – Spolupráce“
Shrnutí rozsudku
1. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Jednání ve vzájemné shodě – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria posouzení – Protisoutěžní předmět – Dostatečné zjištění
(Článek 81 odst. 1 ES; Dohoda o EHP, čl. 53 odst. 1)
2. Právo Společenství – Zásady – Základní práva – Presumpce neviny – Řízení ve věci hospodářské soutěže – Použitelnost
(Článek 81 odst. 1 ES; článek 6 odst. 2 EU)
3. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Způsob dokazování – Použití souboru nepřímých důkazů
(Článek 81 odst. 1 ES)
4. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Dohody mezi podniky – Důkaz protiprávního jednání – Předložení prohlášení jiných stíhaných podniků Komisí – Přípustnost
(Článek 81 odst. 1 ES; Dohoda o EHP, článek 53)
5. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Dohody mezi podniky – Důkaz protiprávního jednání – Posouzení důkazní hodnoty dokumentu – Kritéria
(Článek 81 odst. 1 ES)
6. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Povinnost Komise předložit důkaz protiprávního jednání a doby jeho trvání
(Článek 81 odst. 1 ES; sdělení Komise 2002/C 45/03)
7. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práva na obhajobu – Oznámení námitek – Předložení doplňujících důkazů po zaslání oznámení námitek – Přípustnost – Podmínky
(Článek 81 odst. 1 ES; nařízení Rady č. 1/2003, článek 25)
8. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Povinnost Komise předložit důkaz protiprávního jednání a doby jeho trvání – Dosah důkazního břemene
(Článek 81 odst. 1 ES; nařízení Rady č. 1/2003, článek 25)
9. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práva na obhajobu – Dosah zásady – Meze – Právo podniku vyslýchat svědky v jeho neprospěch – Vyloučení
(Článek 81 odst. 1 ES)
10. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Účast podniku na kartelové dohodě
(Článek 81 odst. 1 ES)
11. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Protiprávní jednání – Jednotná povaha protiprávního jednání – Kritéria posouzení
(Článek 81 odst. 1 ES; Dohoda o EHP, článek 53; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 25 odst. 2)
12. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A čtvrtý a šestý pododstavec)
13. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Neexistence závazného nebo taxativního výčtu kritérií
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
14. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Prostor pro uvážení vyhrazený Komisi – Zvýšení obecné úrovně pokut
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
15. Hospodářská soutěž – Pokuty – Rozhodnutí ukládající pokuty – Povinnost odůvodnění – Dosah
(Článek 253 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
16. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Přitěžující okolnosti – Vedoucí nebo podněcovací role při protiprávním jednání
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 2 třetí odrážka)
17. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Přitěžující okolnosti – Vedoucí role při protiprávním jednání
(Článek 81 odst. 1 ES)
18. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Neuložení nebo snížení pokuty za spolupráci dotyčného podniku
(Článek 81 odst. 1 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2002/C 45/03, body 22 a 29)
1. Pro posouzení, zda je jednání ve vzájemné shodě zakázáno čl. 81 odst. 1 ES, je zohlednění jeho konkrétních účinků nadbytečné, ukáže-li se, že jeho cílem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na společném trhu. To platí obdobně v rámci čl. 53 odst. 1 dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP).
(viz bod 40)
2. Zásada presumpce neviny, jak vyplývá zejména z čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je součástí základních práv, která podle judikatury Soudního dvora, navíc potvrzené čl. 6 odst. 2 EU, tvoří obecné zásady práva Společenství.
S ohledem na povahu dotčených protiprávních jednání i na povahu a stupeň přísnosti sankcí, které se k nim vztahují, se zásada presumpce neviny použije na řízení týkající se porušení pravidel hospodářské soutěže použitelných na podniky, která mohou vést k uložení pokut nebo penále. V rámci žaloby směřující ke zrušení rozhodnutí o uložení pokuty je nezbytné tuto zásadu zohlednit. Má-li soud pochybnosti, musí být tato skutečnost ku prospěchu podniku, jemuž je určeno rozhodnutí, které konstatuje protiprávní jednání. Tribunál tedy nemůže učinit závěr, že Komise z právního hlediska dostačujícím způsobem prokázala existenci dotčeného protiprávního jednání v případě, že o této otázce má stále ještě pochybnosti, zejména v rámci žaloby směřující ke zrušení rozhodnutí o uložení pokuty.
(viz body 44–45)
3. V oblasti hospodářské soutěže je nezbytné, aby Komise předložila přesné a shodující se důkazy, aby prokázala existenci protiprávního jednání a podložila své pevné přesvědčení, že tvrzená protiprávní jednání představují citelná omezení hospodářské soutěže ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES. Každý z Komisí předložených důkazů však nemusí nutně splňovat tato kritéria ve vztahu ke každému znaku protiprávního jednání. Stačí, aby tomuto požadavku vyhovoval soubor nepřímých důkazů, posuzovaný jako celek, na něž se orgán odvolává. Existenci protisoutěžního jednání nebo dohody tedy lze dovodit z některých shod okolností a indicií, které mohou, jsou-li nahlíženy vcelku, při neexistenci jiného soudržného vysvětlení představovat důkaz porušení pravidel hospodářské soutěže.
Jestliže se Komise opírá pouze o chování dotčených podniků na trhu, aby dospěla k závěru, že existuje protiprávní jednání, postačuje, aby tyto podniky prokázaly existenci okolností, které poskytují jiné vysvětlení skutkového stavu zjištěného Komisí a umožňuj tak nahradit vysvětlení skutkového stavu, které Komise použila k závěru, že došlo k porušení pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže, jiným přijatelným vysvětlením. Existence alternativního vysvětlení skutkových okolností je nicméně relevantní jen tehdy, když se Komise opírá pouze o chování dotčených podniků na trhu. Takové vysvětlení je tak od okamžiku, kdy existence protiprávního jednání není pouze předpokládána, ale je prokázána důkazy, irelevantní. Krom toho jsou podle zásady volného hodnocení důkazů k prokázání protiprávního jednání přípustné všechny důkazní prostředky, takže existence alternativního vysvětlení je irelevantní, když je protiprávní jednání právně dostatečným způsobem prokázáno jinými než listinnými důkazy.
(viz body 46–49, 51)
4. Pokud jde o důkazní prostředky, které lze uplatnit k prokázání porušení článku 81 ES a článku 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP), zásada, která platí v právu Společenství, je zásada volného hodnocení důkazů Zvláště žádné ustanovení ani žádná obecná zásada práva Společenství Komisi nezakazuje uplatnit vůči podniku prohlášení jiných stíhaných podniků. V případě, že by tomu tak nebylo, bylo by důkazní břemeno v případě jednání v rozporu s články 81 ES a 82 ES, které nese Komise neúnosné a neslučitelné s úkolem dohledu na správné použití těchto ustanovení, který je Komisi svěřen Smlouvou.
(viz bod 50)
5. V oblasti hospodářské soutěže je jediným náležitým kritériem pro hodnocení předložených důkazů jejich hodnověrnost. Podle pravidel obecně platných v oblasti dokazování závisí hodnověrnost, a tedy důkazní hodnota dokumentu, na jeho původu, na okolnostech jeho vypracování, na osobě, které je určen a na smysluplné a spolehlivé povaze jeho obsahu. Zejména je třeba přiznat velký význam okolnosti, že dokument byl vyhotoven v bezprostřední souvislosti se skutkovými okolnostmi nebo přímým svědkem těchto okolností. Dále musejí být prohlášení, která jsou v rozporu se zájmy prohlašujícího, v zásadě považována za zvláště věrohodné důkazní materiály.
Svědectví osoby, která byla během téměř celé doby trvání kartelové dohody jedním ze zástupců jednoho z jejích hlavních účastníků v rámci této dohody a tedy přímým svědkem okolností, které uvedla ve svém svědectví, je tedy třeba v zásadě kvalifikovat jako důkazní prostředek s vysokou důkazní hodnotou.
(viz body 54, 75)
6. V oblasti hospodářské soutěže nevede žádost o použití oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů za účelem získání snížení pokuty nutně k podnětu předložit zkreslené důkazy. Jakákoliv snaha uvést Komisi v omyl by totiž mohla zpochybnit upřímnost a úplnost spolupráce žadatele, a ohrozit tak možnost, aby tato osoba získala úplnou výhodu na základě oznámení o spolupráci.
Avšak v rozsahu, v němž jsou prohlášení podniku, který je stíhán pro porušení pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže, zpochybňována také dalšími podniky, kterým je rovněž vytýkáno, že uzavřeli obecnou dohodu, musí být podpořena dalšími důkazy, aby mohla představovat dostatečný důkaz existence a dosahu obecné dohody.
(viz body 65–66)
7. Oznámení námitek musí dotčeným osobám umožnit skutečně zjistit, jaké chování jim Komise vytýká, přičemž tento požadavek je dodržen ve chvíli, kdy konečné rozhodnutí dotčeným osobám nepřičítá protiprávní jednání, která nebyla uvedena v oznámení námitek, a uplatňuje pouze skutkové okolnosti, k nimž se dotčené osoby měly příležitost vyjádřit. Jakkoliv je tedy pravda, že protiprávní jednání vytýkaná v rozhodnutí podniku se nemohou lišit od protiprávních jednání uvedených v oznámení námitek, totéž neplatí pro uplatněné skutkové okolnosti, neboť v jejich případě postačuje, aby dotčené podniky měli možnost vyjádřit se ke všem skutkovým okolnostem uplatněným v jejich neprospěch. Žádné ustanovení totiž nezakazuje, aby Komise stranám po zaslání oznámení námitek zpřístupnila nové písemnosti, o nichž se domnívá, že podporují její tvrzení, s tou výhradou, že musí podnikům poskytnout čas nutný pro předložení jejich stanoviska v tomto ohledu.
(viz body 86–87)
8. Straně nebo orgánu, který tvrdí, že byla porušena pravidla hospodářské soutěže, přísluší, aby předložil důkaz, který právně dostačujícím způsobem prokazuje skutečnosti zakládající protiprávní jednání. Dále podniku, který uplatňuje důvod na obranu proti konstatování, že se dopustil protiprávního jednání, přísluší předložit důkaz, že podmínky použití tohoto důvodu na jeho obranu jsou splněny, a uvedený orgán tedy bude muset uplatnit jiný důkaz.
Obecná zásada, podle které Komise musí prokázat všechny skutečnosti, které zakládají protiprávní jednání, včetně jeho doby trvání, a které mohou mít vliv na její konečné závěry ohledně závažnosti protiprávního jednání, není zpochybněna tím, že dotyčný podnik vznesl důvod na obranu vycházející z promlčení, jehož prokázání přísluší v zásadě tomuto podniku.
Uplatnění takového důvodu na obranu totiž nutně předpokládá, že doba trvání protiprávního jednání a den jeho ukončení jsou prokázány. Tyto okolnosti však v tomto ohledu samy o sobě nemohou odůvodnit přenesení důkazního břemene na dotčený podnik. Zaprvé je doba trvání protiprávního jednání, tedy pojem, který předpokládá, že je znám konečný den protiprávního jednání, jedním ze základních prvků protiprávního jednání, jehož prokázání přísluší Komisi, bez ohledu na skutečnost, že zpochybnění těchto prvků je také součástí důvodu na obranu vycházejícího z promlčení. Krom toho je tento závěr odůvodněný s ohledem na skutečnost, že stíhání Komisí na základě článku 25 nařízení č. 1/2003 není promlčeno, je objektivním právním kritériem vyplývajícím ze zásady právní jistoty a je tedy podmínkou platnosti jakéhokoli rozhodnutí o uložení sankce. Komise je totiž povinna toto kritérium dodržovat, i když podnik v této souvislosti neuplatnil důvod na svou obranu.
Toto rozložení důkazního břemene se nicméně může měnit v rozsahu, v němž skutkové okolnosti, jichž se strana dovolává, mohou druhou stranu zavazovat k poskytnutí vysvětlení nebo odůvodnění, přičemž neučiní-li tak, lze dospět k závěru, že důkaz byl předložen. Zejména předložila-li Komise důkaz o existenci dohody, přísluší podniku, který se této dohody účastnil, aby předložil důkaz, že se od ní distancoval, což svědčí o jasné vůli, sdělené ostatním účastnícím se podnikům, neúčastnit se této dohody.
(viz body 173–176)
9. Základní zásada dodržování práva na obhajobu vyžaduje, aby podnikům a sdružením podniků dotčeným šetřením Komise v oblasti hospodářské soutěže bylo již ve stadiu správního řízení umožněno užitečně vyjádřit jejich stanovisko k pravdivosti a relevanci skutkových zjištění, námitek a okolností dovolávaných Komisí. Odpověď podniku na oznámení námitek Komise tedy nemůže být uplatněna k tíži jiného podniku dotčeného šetřením, jestliže tento podnik neměl k odpovědi přístup předtím, než Komise přijala rozhodnutí.
Uvedená zásada naopak nevyžaduje, aby měl podnik v rámci správního řízení možnost sám vyslechnout svědky vyslýchané Komisí.
(viz body 189, 199)
10. Skutečnost, že se podnik veřejně nedistancoval od protiprávního jednání, jehož se účastnil, nebo že toto protiprávní jednání neoznámil správním orgánům, má za následek podporu pokračování protiprávního jednání a ztěžování jeho odhalení, takže toto mlčky učiněné schválení může být kvalifikováno jako spoluúčast nebo pasivní forma účasti na protiprávním jednání.
(viz bod 222)
11. Několik kritérií je relevantních pro posouzení, zda se jedná o jediné porušení článku 81 ES a čl. 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP), a sice totožnost nebo rozdílnost cílů dotčených praktik, totožnost dotyčných výrobků a služeb, totožnost podniků, které se těchto praktik účastnily a totožnost způsobů jejich provádění. Dalšími relevantními kritérii jsou totožnost zúčastněných fyzických osob jednajících na účet podniků a totožnost zeměpisné působnosti dotčených praktik.
Pokud jde konkrétně o pojem společný cíl protisoutěžních praktik, otázka, zda soubor dohod a jednání v rozporu s čl. 81 odst. 1 ES představuje jediné a trvající protiprávní jednání, je otázkou závisející výlučně na objektivních faktorech, mezi něž patří společný cíl uvedených dohod a jednání. Tento cíl představuje kritérium, jež je nutné posoudit s ohledem na samotný obsah těchto dohod a jednání, a nesmí být zaměňováno se subjektivním úmyslem různých podniků účastnit se jediné a trvající kartelové dohody. Tento subjektivní úmysl naopak může a musí být zohledněn jen v rámci posouzení individuální účasti podniku na takové jediné a trvající dohodě. V tomto ohledu postačuje uvést, že když se dotčený podnik, poté co opustil kartelovou dohodu, jí začal opět účastnit, byl si vědom, že se účastní téže kartelové dohody jako dříve. Dokonce pouze stačí, že si uvedený podnik byl vědom základních kritérií, uvedených výše, jež odůvodňují konstatování jednotné povahy protiprávního jednání, aby vůči němu mohla být tato jednotná povaha uplatněna, i za předpokladu, že by sám nevyvodil závěr o její existenci.
(viz body 241, 246, 253)
12. Pokyny o metodě stanovování pokut udělených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO v bodě 1 A čtvrtém a šestém pododstavci stanoví, že se zohlední, zda původci protiprávních jednání skutečně měli hospodářskou schopnost způsobit významnou škodu jiným hospodářským subjektům a vezme v úvahu specifická váha jednání každého podniku pro hospodářskou soutěž, zejména existuje-li značný nepoměr ve velikosti podniků, které se dopustily protiprávního jednání. Naopak pokyny nestanoví, že skutečná hospodářská schopnost podniků nebo specifická váha jejich chování musí být posouzeny podle zvláštního kritéria, jako je jejich podíl na relevantním výrobkovém trhu v rámci Evropského hospodářského prostoru (EHP) nebo v rámci vnitřního trhu. Komise tedy v tomto ohledu může uplatnit vhodné kritérium s ohledem na okolnosti každého jednotlivého případu.
(viz bod 279)
13. Závažnost porušení pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže musí být zjištěna v závislosti na řadě faktorů, jako jsou konkrétní okolnosti případu, jeho kontext a odrazující účinek pokut, a to aniž by byl vytvořen závazný nebo taxativní výčet kritérií, jež musejí být nutně zohledněna. K faktorům, které mají být zohledněny při posuzování závažnosti protiprávního jednání, patří jednání každého podniku, jeho role při zavádění jednání ve vzájemné shodě, zisk, který může z těchto jednání vytěžit, jeho velikost a hodnota dotyčného zboží, jakož i nebezpečí, které představují porušení tohoto druhu pro cíle Společenství.
Z toho jednak plyne, že za účelem stanovení pokuty je možné rovněž přihlédnout jak k celkovému obratu podniku, který představuje údaj, byť jen přibližný a nedokonalý, o jeho velikosti a hospodářské síle, tak k části tohoto obratu, jehož bylo dosaženo zbožím, které je předmětem protiprávního jednání, a který tedy může poskytnout údaj o jeho rozsahu. Krom toho z toho plyne, že jednomu ani druhému z těchto obratů nelze přikládat přílišný význam ve srovnání s jinými posuzovanými faktory, a že tedy stanovení přiměřené pokuty nemůže být výsledkem pouhého výpočtu založeného na celkovém obratu. To platí zejména v případě, že dotyčné zboží představuje pouze malý zlomek tohoto obratu.
Výčet skutečností, které mohou být zohledněny při posouzení závažnosti protiprávního jednání, není tedy závazný ani taxativní. Komise tedy může zohlednit další skutečnosti nebo přiznat jedné ze skutečností uvedených výše menší význam, nebo tuto skutečnost dokonce vůbec nezohlednit, jestliže to s ohledem na okolnosti konkrétní věci považuje za vhodné.
Pojem „hodnota dotyčného zboží“ musí být chápán jako míra uvádějící část celkového obratu dotyčných podniků, která je dosažena výrobky, jež jsou předmětem kartelové dohody, a nikoliv jako odkaz na velikost trhu těchto výrobků v rámci Evropského hospodářského prostoru (EHP).
(viz body 286–288)
14. Předchozí rozhodovací praxe Komise nevytváří sama o sobě právní rámec pro pokuty v oblasti hospodářské soutěže. Komise v rámci nařízení č. 1/2003 disponuje určitým prostorem pro uvážení při stanovení výše pokut, aby mohla směrovat jednání podniků ve smyslu dodržování pravidel hospodářské soutěže. Proto ji skutečnost, že Komise v minulosti uplatňovala pokuty určité úrovně na různé typy protiprávních jednání, nemůže zbavit možnosti zvýšit tuto úroveň v mezích uvedených v nařízení č. 1/2003, je-li to nezbytné k tomu, aby bylo zajištěno provádění soutěžní politiky Společenství. Účinné použití soutěžních pravidel Společenství naopak vyžaduje, aby Komise měla možnost kdykoli přizpůsobit úroveň pokut potřebám této politiky.
Z toho plyne, že podniky, vůči nimž se vede správní řízení, jež může vyústit v uložení pokuty, nemohou nabýt legitimního očekávání, že Komise nepřekročí úroveň pokut používanou dříve. Uvedené podniky tedy musejí vzít v úvahu možnost, že se Komise kdykoli rozhodne zvýšit úroveň výše pokut ve srovnání s úrovní používanou v minulosti.
(viz body 290–291)
15. Pokud jde o stanovení výše pokut uložených Komisí za porušení práva Společenství v oblasti hospodářské soutěže, podstatné formální náležitosti, které povinnost odůvodnění představuje, jsou splněny, jestliže Komise ve svém rozhodnutí uvede posuzované skutečnosti, které jí umožnily vymezit závažnost a dobu trvání protiprávního jednání, aniž je povinna v něm uvádět podrobnější přehled nebo číselné údaje týkající se způsobu výpočtu pokuty.
Zvláště uvedení číselných údajů, jimiž se Komise v rámci výkonu své posuzovací pravomoci při stanovení pokut řídila, zejména v případě sledovaného odrazujícího účinku, pro Komisi představuje možnost, jejíž využití je žádoucí, ale která jde nad rámec požadavků vyplývajících z povinnosti uvést odůvodnění.
(viz body 311–312)
16. Podnik musí k tomu, aby mohl být kvalifikován jako „vůdce“ kartelové dohody, pro kartelovou dohodu představovat významnou hybnou sílu nebo nést zvláštní a konkrétní odpovědnost za její fungování. Tato okolnost musí být totiž posouzena celkově s ohledem na kontext projednávaného případu. Kvalifikace jako „vůdce“ se zejména uplatňuje, jestliže bylo zjištěno, že podnik v rámci kartelové dohody vykonával funkce koordinátora, a zejména organizoval a personálně zajišťoval sekretariát pověřený konkrétním prováděním kartelové dohody, nebo když uvedený podnik zastával ústřední úlohu při konkrétním fungování kartelové dohody například tím, že organizoval značný počet schůzek, shromažďoval a rozesílal informace v rámci kartelové dohody, zastupoval některé účastníky v rámci kartelové dohody nebo nejčastěji předkládal návrhy k fungování kartelové dohody. Je navíc zcela možné, aby úloha vůdce byla přičtena dvěma nebo dokonce více podnikům najednou, a to zejména v rámci kartelové dohody zahrnující vysoký počet účastníků.
Jak dále vyplývá ze samotného znění bodu 2 třetí odrážky pokynů o metodě stanovování pokut udělených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO, je nutné odlišovat pojem „vůdce“ od pojmu „podněcovatele“ protiprávního jednání. Zatímco se totiž role podněcovatele vztahuje k okamžiku vzniku nebo rozšíření kartelové dohody, role vůdce se váže k jejímu fungování. Proto se vůdce a podněcovatel protiprávního jednání nenachází ve srovnatelné situaci, takže i skutečnost, že se zachází odlišně s podnikem kvalifikovaným jako podněcovatel kartelové dohody a s podnikem, který ji vedl, nepředstavuje porušení zásady rovného zacházení.
(viz body 337, 345, 348)
17. I za předpokladu, že by Komise nesprávně opomenula kvalifikovat podnik jako vůdce kartelové dohody, navzdory významné úloze zastávané tímto podnikem v rámci kartelové dohody, by taková protiprávnost, ke které by došlo ve prospěch třetí osoby, nebyla důvodem k vyhovění žalobnímu důvodu směřujícímu ke zrušení rozhodnutí Komise. Dodržování zásady rovného zacházení nebo zákazu diskriminace totiž musí být v souladu s dodržováním zásady legality, podle níž nikdo nemůže ve svůj prospěch uplatňovat protiprávnost, k níž došlo ve prospěch jiné osoby.
(viz bod 358)
18. Snížení pokuty v případě spolupráce podniků účastných na protiprávním jednání porušujícím právo Společenství v oblasti hospodářské soutěže je odůvodněno úvahou, podle níž taková spolupráce usnadňuje úlohu Komise, jejímž cílem je konstatovat existenci protiprávního jednání a případně zajistit jeho ukončení.
Jak je uvedeno v odstavci 29 oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů, vyvolává toto oznámení oprávněná očekávání, na něž mohou podniky spoléhat, když Komisi odhalují existenci kartelové dohody. S ohledem na legitimní očekávání, které z tohoto oznámení mohly vyvodit podniky, které si přejí spolupracovat s Komisí, je tedy Komise povinna dodržovat toto oznámení při posouzení spolupráce podniku v rámci stanovení částky pokuty, která je mu ukládána.
V mezích stanovených oznámením o spolupráci Komise nicméně požívá širokou posuzovací pravomoc pro účely posouzení, zda důkazy poskytnuté podnikem mají či nemají přidanou hodnotu ve smyslu bodu 22 oznámení o spolupráci, a zda je třeba podniku na základě tohoto oznámení přiznat snížení pokuty.
(viz body 374–376)