ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního senátu)
7. května 2019(*)
„Ochranná známka Evropské unie – Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie znázorňující vozidlo v textové bublině – Přípustnost odvolání u odvolacího senátu – Článek 49 odst. 1 nařízení (EU) 2017/1001 – Omezení seznamu výrobků nebo služeb, kterých se týká přihlášená ochranná známka – Článek 27 odst. 5 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2018/625 – Rozsah přezkumu, který musí provést odvolací senát – Povinnost rozhodnout o žádosti o omezení“
Ve věci T‑629/18,
mobile.de GmbH, se sídlem v Dreilinden (Německo), zastoupená T. Lührigem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému M. Fischerem, jako zmocněncem,
žalovanému,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 7. srpna 2018 (věc R 2653/2017-4), týkajícímu se přihlášky obrazového označení znázorňujícího vozidlo v textové bublině jako ochranné známky Evropské unie,
TRIBUNÁL (první senát),
ve složení I. Pelikánová, předsedkyně, P. Nihoul a J. Svenningsen (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 18. října 2018,
s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 20. prosince 2018,
s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě tří týdnů od okamžiku, kdy bylo účastníkům řízení doručeno sdělení o ukončení písemné části řízení, nepodali žádost o konání jednání, a poté, co na základě čl. 106 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu stanovil, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 30. června 2016 podala žalobkyně, společnost mobile.de GmbH, u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku ochranné známky Evropské unie na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)].
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:
3 Výrobky a služby, pro které byl zápis požadován, náležejí do tříd 9, 12, 16, 25, 28, 35 až 38, 41, 42 a 45 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků.
4 Dopisem ze dne 22. července 2016 průzkumový referent EUIPO vznesl výhrady proti zápisu dotyčné ochranné známky pro část dotčených výrobků a služeb na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001] z důvodu, že postrádá rozlišovací způsobilost.
5 Dne 25. listopadu 2016 předložila žalobkyně v odpovědi na uvedený dopis průzkumového referenta vyjádření zpochybňující všechny výhrady průzkumového referenta.
6 Dopisem ze dne 23. března 2017 vzal průzkumový referent své výhrady částečně zpět pro část výrobků a služeb, které byly původně uvedeny v jeho dopise ze dne 22. července 2016. Žalobkyně byla vyzvána, aby předložila vyjádření nebo předložila jiné důkazy směřující k prokázání rozlišovací způsobilosti získané užíváním dotyčné ochranné známky pro výrobky a služby, pro které průzkumový referent zachoval své výhrady. Žalobkyně předložila toto dodatečné vyjádření dne 24. července 2017.
7 Rozhodnutím ze dne 3. října 2017 průzkumový referent podle čl. 7 odst. 1 písm. b) a čl. 42 odst. 2 nařízení 2017/1001 zápis dotyčné ochranné známky zamítl pro výrobky a služby uvedené v jeho dopise ze dne 23. března 2017.
8 Dne 15. prosince 2017 podala žalobkyně u EUIPO odvolání znějící na zrušení rozhodnutí průzkumového referenta v rozsahu, v němž zamítl přihlášku dotyčné ochranné známky.
9 Dne 16. února 2018 podala žalobkyně u EUIPO dva dokumenty, z nichž jeden obsahoval žádost směřující k omezení seznamu výrobků a služeb, pro které byl zápis ochranné známky původně požadován. Tato žádost o omezení se vztahovala na všechny výrobky a služby, pro které průzkumový referent zápis zamítl.
10 Téhož dne žalobkyně předložila další dokument, nadepsaný „Prohlášení o důvodech pro odvolání/sdělení týkající se omezení přihlášky ochranné známky“, který obsahoval v příloze předtím podanou žádost o omezení.
11 Dne 6. dubna 2018 musela žalobkyně v návaznosti na žádost EUIPO znovu podat žádost o omezení seznamu výrobků a služeb, pro které byl zápis dotyčné ochranné známky požadován, v jiném formátu (PDF) a v pozměněné podobě, avšak stále se stejným obsahem.
12 Dne 10. května 2018 kancelář odvolacích senátů potvrdila přijetí obou žádostí o omezení, které byly podány dne 16. února a 6. dubna 2018.
13 Dopisem ze dne 6. června 2018 EUIPO informoval žalobkyni o tom, že odvolání bylo postoupeno čtvrtému odvolacímu senátu v souladu s čl. 69 odst. 2 nařízení 2017/1001 vzhledem k tomu, že mu průzkumový referent nevyhověl.
14 Rozhodnutím ze dne 7. srpna 2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“) čtvrtý odvolací senát EUIPO odvolání odmítl jako nepřípustné v souladu s čl. 68 odst. 1 třetí větou nařízení 2017/1001, vykládaným ve spojení s čl. 23 odst. 1 písm. d) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/625 ze dne 5. března 2018, kterým se doplňuje nařízení 2017/1001 a zrušuje nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/1430 (Úř. věst. 2018, L 104, s. 1), z důvodu, že druhý dokument předložený žalobkyní dne 16. února 2018, nadepsaný „Prohlášení o důvodech pro odvolání/sdělení týkající se omezení přihlášky ochranné známky“, nesplňuje kritéria nezbytná k tomu, aby představoval prohlášení o důvodech pro odvolání v souladu s čl. 22 odst. 1 písm. b) nařízení v přenesené pravomoci.
15 Odvolací senát upřesnil, že v uvedeném dokumentu ze dne 16. února 2018 se žalobkyně omezila na to, že odkázala na přílohu obsahující žádost o omezení seznamu výrobků a služeb, pro které byl zápis dotyčné ochranné známky požadován, za účelem vysvětlení, že se tato žádost o omezení týká všech výrobků a služeb, v souvislosti s nimiž průzkumový referent zamítl zápis, které představují jediný předmět odvolání, a že z tohoto důvodu se rozhodla podat návrh na nevydání rozhodnutí ve věci. Na základě těchto úvah měl odvolací senát za to, že tento dokument neobsahuje žádnou skutečnost odůvodňující zrušení rozhodnutí průzkumového referenta, a je proto třeba prohlásit, že je odvolání nepřípustné. Odvolací senát tedy konstatoval, že jelikož do uplynutí lhůty čtyř měsíců ode dne oznámení rozhodnutí průzkumového referenta nebylo předloženo žádné platné prohlášení o důvodech pro odvolání, se toto rozhodnutí stalo konečným.
Návrhová žádání účastníků řízení
16 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– napadené rozhodnutí zrušil,
– uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.
17 EUIPO se připojuje k návrhovým žádáním žalobkyně, a to i pokud jde o náklady řízení.
Právní otázky
18 Úvodem je nutno poznamenat, že co se týče procesního postavení EUIPO, nemůže být po něm vyžadováno, aby systematicky hájil každé napadené rozhodnutí odvolacího senátu nebo aby povinně navrhoval, že každá žaloba směřující proti takovému rozhodnutí má být zamítnuta, přičemž nic nebrání tomu, aby se EUIPO připojil k návrhovému žádání žalobkyně [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. října 2005, Peek & Cloppenburg v. OHIM (Cloppenburg), T‑379/03, EU:T:2005:373, bod 22].
19 V projednávané věci jsou návrhová žádání EUIPO přípustná, jelikož tato návrhová žádání a argumenty uplatněné na jejich podporu nevybočují z rámce návrhových žádání a důvodů uplatněných žalobkyní.
20 I přes shodu postojů účastníků řízení ohledně merita projednávané věci se žaloba nestala bezpředmětnou. Navzdory souhlasu mezi účastníky řízení nebylo totiž napadené rozhodnutí podle stavu spisu změněno, ani vzato zpět odvolacím senátem, přičemž EUIPO nemá pravomoc tak učinit, ani nemá pravomoc udělovat v tomto smyslu pokyny odvolacím senátům, jejichž nezávislost je zakotvena v čl. 166 odst. 7 nařízení 2017/1001. Tribunál tudíž není zproštěn povinnosti zkoumat legalitu napadeného rozhodnutí s ohledem na žalobní důvody uvedené v návrhu na zahájení řízení, a je stále namístě rozhodnout ve věci samé (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. října 2005, Cloppenburg, T‑379/03, EU:T:2005:373, body 28 a 29).
21 Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje čtyři důvody, z nichž první vychází z porušení čl. 49 odst. 1 nařízení 2017/1001, druhý z porušení čl. 71 odst. 1 druhé věty téhož nařízení, třetí z porušení čl. 68 odst. 1 čtvrté věty nařízení 2017/1001, vykládaného ve spojení s čl. 23 odst. 1 písm. d) nařízení v přenesené pravomoci 2018/625 a čtvrtý z porušení čl. 68 odst. 1 čtvrté věty nařízení 2017/1001, vykládaného ve spojení s čl. 23 odst. 1 písm. e) a čl. 22 odst. 1 písm. b) nařízení v přenesené pravomoci 2018/625.
22 V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že odvolací senát nerespektoval její právo na omezení seznamu výrobků a služeb obsaženého v její přihlášce ochranné známky na základě čl. 49 odst. 1 nařízení 2017/1001. Podle žalobkyně se přitom toto právo na omezení použije v jakémkoli okamžiku řízení, a to i během řízení před odvolacím senátem. Vzhledem k tomu, že její žádost byla podána v okamžiku, kdy se na rozhodnutí průzkumového referenta stále ještě uplatňoval odkladný účinek odvolání, měl odvolací senát vykonat pravomoci oddělení, které přijalo původní rozhodnutí, a sice průzkumového referenta, a „vzít na vědomí“ omezení výrobků a služeb, pro které byl zápis dotyčné ochranné známky požadován. To mělo vést odvolací senát k závěru, že v návaznosti na uvedené omezení, které se shodovalo s výrobky a službami, pro které průzkumový referent zamítl přihlášku k zápisu, původní rozhodnutí již nevyvolává žádný účinek a o odvolání již není namístě rozhodovat.
23 EUIPO upřesňuje, když v podstatě podporuje argumenty žalobkyně, že přísluší odvolacímu senátu, aby o žádosti o omezení seznamu dotčených výrobků a služeb, podané přihlašovatelem ochranné známky v průběhu odvolacího řízení v souladu s čl. 49 odst. 1 nařízení 2017/1001, rozhodl nejpozději ve svém rozhodnutí o odvolání na základě čl. 27 odst. 5 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625.
24 V této souvislosti je třeba poznamenat, že v návaznosti na podání odvolání se odvolací senát stává oddělením příslušným k rozhodování o přihlášce ochranné známky. Vzhledem k tomu, že žalobkyně jakožto přihlašovatelka ochranné známky podala žádost o omezení seznamu výrobků a služeb, kterých se týká přihláška dotyčné ochranné známky, v okamžiku, kdy rozhodnutí průzkumového referenta týkající se zamítnutí zápisu této ochranné známky bylo napadeno před odvolacím senátem, se uvedený senát stal příslušným k tomu, aby se k takové žádosti o omezení vyjádřil [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. března 2017, Capella v. EUIPO – Abus (APUS), T‑473/15, nezveřejněný, EU:T:2017:174, bod 36].
25 Pokud jde o právo přihlašovatele ochranné známky omezit seznam výrobků a služeb, kterých se týká jeho přihláška ochranné známky, je třeba připomenout, že podle čl. 49 odst. 1 nařízení 2017/1001 může přihlašovatel ochranné známky „kdykoli vzít zpět přihlášku ochranné známky EU nebo omezit seznam výrobků nebo služeb, který obsahuje“.
26 V souladu s čl. 49 odst. 1 nařízení 2017/1001 tedy k omezení seznamu výrobků nebo služeb, kterých se týká přihláška ochranné známky Evropské unie, může dojít kdykoli, a proto rovněž během řízení před odvolacím senátem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. března 2017, APUS, T‑473/15, nezveřejněný, EU:T:2017:174, bod 37).
27 V projednávaném případě je nesporné, že oba dokumenty, které žalobkyně předložila dne 16. února 2018, byly předloženy po podání odvolání před odvolacím senátem a v takové lhůtě k podání prohlášení o důvodech pro odvolání, jak je stanovena v čl. 68 odst. 1 poslední větě nařízení 2017/1001. Žádost o omezení byla tudíž podána v průběhu řízení před odvolacím senátem v souladu s čl. 49 odst. 1 téhož nařízení.
28 Článek 27 odst. 5 první věta nařízení v přenesené pravomoci 2018/625 přitom stanoví, že přísluší odvolacímu senátu, aby o takové žádosti o omezení, podané v souladu s článkem 49 nařízení 2017/1001, rozhodl nejpozději ve svém rozhodnutí ve věci odvolání. Tato povinnost rozhodnout o takové žádosti o omezení přísluší odvolacímu senátu nezávisle na otázce, zda bylo v souladu s čl. 22 odst. 1 písm. b) nařízení v přenesené pravomoci 2018/625 podáno prohlášení o důvodech pro odvolání.
29 Vzhledem k tomu, že žalobkyně předložila v souladu s čl. 49 odst. 1 nařízení 2017/1001 žádost o omezení seznamu výrobků nebo služeb, kterých se týká její přihláška dotyčné ochranné známky, před uplynutím takové lhůty k podání prohlášení o důvodech pro její odvolání, jak je stanovena v čl. 68 odst. 1 poslední větě téhož nařízení, ji měl tedy odvolací senát povinnost přezkoumat.
30 Odvolací senát, který odvolání odmítl jako nepřípustné z důvodu, že dokument ze dne 16. února 2018, nadepsaný „Prohlášení o důvodech pro odvolání/sdělení týkající se omezení přihlášky ochranné známky“, který žalobkyně předložila, nesplňuje kritéria k tomu, aby mohl být připuštěn jako prohlášení o důvodech pro odvolání, přitom nerozhodl o žádosti o omezení seznamu výrobků a služeb podané žalobkyní, a to v rozporu s čl. 49 odst. 1 nařízení 2017/1001, vykládaným ve spojení s čl. 27 odst. 5 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625.
31 Prvnímu žalobnímu důvodu je tedy třeba vyhovět, a napadené rozhodnutí je proto třeba zrušit v plném rozsahu, aniž je nezbytné přezkoumávat další tři žalobní důvody uplatněné žalobkyní.
K nákladům řízení
32 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně a EUIPO požadovaly náhradu nákladů řízení a EUIPO neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (první senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 7. srpna 2018 (věc R 2653/2017-4) se zrušuje.
2) EUIPO se ukládá náhrada nákladů řízení.
Pelikánová | Nihoul | Svenningsen |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 7. května 2019.
Podpisy.