ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
26. června 2019(*)
„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 2008/50/ES – Články 6, 7, 13 a 23 – Příloha III – Posuzování kvality ovzduší – Kritéria, na jejichž základě lze konstatovat překročení mezních hodnot oxidu dusičitého – Měření prováděná prostřednictvím míst odběru vzorků pro stacionární měření – Výběr vhodných lokalit – Interpretace hodnot naměřených na místech odběru vzorků – Povinnosti členských států – Soudní přezkum – Rozsah přezkumu – Pravomoc uložit soudní příkaz“
Ve věci C‑723/17,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Nederlandstalige rechtbank van eerste aanleg Brussel (nizozemskojazyčný soud prvního stupně v Bruselu, Belgie) ze dne 15. prosince 2017, došlým Soudnímu dvoru dne 29. prosince 2017, v řízení
Lies Craeynest,
Cristina Lopez Devaux,
Frédéric Mertens,
Stefan Vandermeulen,
Karin De Schepper,
ClientEarth VZW
proti
Brussels Hoofdstedelijk Gewest,
Brussels Instituut voor Milieubeheer,
za účasti:
Belgische Staat,
SOUDNÍ DVŮR (první senát),
ve složení J.-C. Bonichot (zpravodaj), předseda senátu, C. Toader, A. Rosas, L. Bay Larsen a M. Safjan, soudci,
generální advokátka: J. Kokott,
vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 10. ledna 2019,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za L. Craeynest, C. Lopez Devaux, F. Mertense, S. Vandermeulena, K. De Schepper a ClientEarth VZW T. Malfaitem a A. Croes, advocaten,
– za Brussels Hoofdstedelijk Gewest a Brussels Instituut voor Milieubeheer G. Verhelstem a B. Van Weerdtem, advocaten, a I.-S. Brouhnsem, avocat,
– za českou vládu M. Smolkem, J. Vláčilem a L. Dvořákovou, jako zmocněnci,
– za nizozemskou vládu M. K. Bulterman a M. A. M. de Ree, jako zmocněnkyněmi,
– za Evropskou komisi E. Manhaevem a K. Petersen, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 28. února 2019,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu jednak čl. 4 odst. 3 SEU a čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ve spojení s čl. 288 třetím pododstavcem SFEU a jednak článků 6, 7, 13 a 23, jakož i přílohy III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu (Úř. věst. 2008, L 152, s. 1).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi L. Craeynest, C. Lopez Devaux, F. Mertensem, S. Vandermeulenem, K. De Schepper a ClientEarth VZW na jedné straně a Brussels Hoofdstedelijk Gewest (region Brusel-hlavní město, Belgie) a Brussels Instituut voor Milieubeheer (Bruselský institut pro systém environmentálního řízení, Belgie) ohledně povinnosti vypracovat plán kvality ovzduší pro zónu Brusel (Belgie) a zřídit místa odběru vzorků, na kterých má být podle právních předpisů sledována kvalita ovzduší.
Právní rámec
3 Body 2, 5 až 7 a 14 odůvodnění směrnice 2008/50 zní:
„(2) V zájmu ochrany lidského zdraví a životního prostředí jako celku je zvláště důležité bojovat proti emisím znečišťujících látek u zdroje a stanovit a provádět co nejúčinnější opatření na snížení emisí na místní a celostátní úrovni a na úrovni Společenství. Proto je třeba emisím škodlivých látek znečišťujících ovzduší bránit, předcházet jim nebo je omezit a stanovit vhodné cíle pro kvalitu vnějšího ovzduší s ohledem na příslušné normy, pokyny a programy Světové zdravotnické organizace.
[…]
(5) Je třeba uplatňovat společný přístup k posuzování kvality vnějšího ovzduší na základě společných kritérií posuzování. Při posuzování kvality vnějšího ovzduší by měl být brán ohled na velikost skupin obyvatel a ekosystémů, které jsou znečištění ovzduší vystaveny. Je proto vhodné rozdělit území každého členského státu do zón nebo aglomerací podle hustoty obyvatel.
(6) Pokud je to možné, měly by se použít techniky modelování, které umožní interpretovat údaje z jednotlivých míst z hlediska geografického rozložení koncentrace. Toto by mohlo posloužit jako základ pro výpočet kolektivní expozice obyvatelstva žijícího v dané oblasti znečišťujícím látkám.
(7) S cílem zajistit, aby shromážděné informace o znečištění ovzduší byly dostatečně reprezentativní a srovnatelné v rámci Společenství, je nezbytné používat při posuzování kvality vnějšího ovzduší standardizované metody měření a společná kritéria pro počet a umístění měřicích stanic. K posuzování kvality vnějšího ovzduší mohou být použity i jiné metody než měření, a proto je nezbytné vymezit kritéria používání a požadovanou přesnost těchto metod.
[…]
(14) V zónách a aglomeracích, v nichž jsou překračovány dlouhodobé cíle u ozonu a prahy posuzování u jiných znečišťujících látek, by měla být povinná stacionární měření. Údaje ze stacionárních měření mohou být doplněny modelovými metodami nebo orientačním měřením, které umožní zpracovat údaje z jednotlivých bodů z hlediska geografického rozložení koncentrace. Použití doplňkových metod posuzování by rovněž mělo umožnit snížení minimálního požadovaného počtu míst odběru vzorků pro stacionární měření.“
4 Článek 1 směrnice 2008/50 stanoví:
„Tato směrnice stanoví opatření zaměřená na:
1) vymezení a stanovení cílů kvality vnějšího ovzduší určených k zabránění a předcházení škodlivým účinkům na lidské zdraví a životní prostředí jako celek nebo k jejich snížení;
2) posuzování kvality vnějšího ovzduší v členských státech na základě společných metod a kritérií;
3) získávání informací o kvalitě vnějšího ovzduší s cílem napomáhat snížení znečištění ovzduší a nepříznivého působení a sledovat dlouhodobé trendy a zlepšení vyplývající z vnitrostátních opatření a opatření Společenství;
[…]“
5 Článek 2 této směrnice stanoví:
„Pro účely této směrnice se rozumí:
[…]
3) ‚úrovní‘ koncentrace znečišťující látky ve vnějším ovzduší nebo její depozice na zemský povrch za určitou dobu;
4) ‚posuzováním‘ všechny metody měření, výpočtu, prognózy nebo odhadu úrovní;
5) ‚mezní hodnotou‘ úroveň stanovená na základě vědeckých poznatků za účelem zabránění nebo předcházení škodlivým účinkům na lidské zdraví nebo na životní prostředí jako celek nebo jejich snížení, které má být dosaženo ve stanovené lhůtě a která poté již nesmí být překročena;
[…]
17) ‚aglomerací‘ zóna, která je městskou aglomerací s počtem obyvatel vyšším než 250 000, nebo v případě aglomerací s počtem obyvatel nižším nebo rovnajícím se 250 000 zóna s danou hustotou obyvatelstva na km2 stanovenou členskými státy;
[…]
20) ‚ukazatelem průměrné expozice‘ průměrná úroveň určená na základě měření v městských pozaďových lokalitách po celém území členského státu, která odráží expozici obyvatelstva. Využívá se při výpočtu celostátního cíle snížení expozice a při výpočtu maximální expoziční koncentrace;
[…]
23) ‚městskými pozaďovými lokalitami‘ místa v městských oblastech, kde jsou patrné úrovně reprezentativní pro expozici městského obyvatelstva obecně;
24) ‚oxidy dusíku‘ součet objemových poměrů (ppbv) oxidu dusnatého a oxidu dusičitého vyjádřený v jednotkách hmotnostní koncentrace oxidu dusičitého (μg/m3);
25) ‚stacionárním měřením‘ měření prováděná kontinuálně nebo jednorázovým odběrem vzorků na určených místech za účelem zjištění hodnot v souladu s příslušnými cíli týkajícími se kvality údajů;
[…]“
6 Článek 4 směrnice 2008/50 stanoví:
„Členské státy na celém svém území stanoví zóny a aglomerace. Posuzování kvality ovzduší a řízení kvality ovzduší se provádí ve všech zónách a aglomeracích.“
7 Článek 5 odst. 1 této směrnice zní:
„Pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a oxidy dusíku, částice (PM10 a PM2,5), olovo, benzen a oxid uhelnatý se použijí horní a dolní prahy posuzování stanovené v oddíle A přílohy II.
Každá zóna a aglomerace se klasifikuje na základě těchto prahů posuzování.“
8 Článek 6 uvedené směrnice, nadepsaný „Kritéria posuzování“, stanoví:
„1. Členské státy provádějí posuzování kvality vnějšího ovzduší, pokud jde o znečišťující látky uvedené v článku 5, ve všech svých zónách a aglomeracích v souladu s kritérii stanovenými v odstavcích 2, 3 a 4 tohoto článku a v souladu s kritérii stanovenými v příloze III.
2. Ve všech zónách a aglomeracích, v nichž úroveň znečišťujících látek uvedených v odstavci 1 překračuje horní práh posuzování stanovený pro tyto znečišťující látky, se k posuzování kvality vnějšího ovzduší použije stacionární měření. Aby stacionární měření poskytovala dostatečné informace o prostorovém rozložení kvality vnějšího ovzduší, mohou být doplněna modelováním nebo orientačními měřeními.
3. Ve všech zónách a aglomeracích, v nichž je úroveň znečišťujících látek uvedených v odstavci 1 nižší než horní práh posuzování stanovený pro tyto látky, může být k posuzování kvality vnějšího ovzduší použita kombinace stacionárních měření a modelování nebo orientačních měření.
4. Ve všech zónách a aglomeracích, v nichž je úroveň znečišťujících látek uvedených v odstavci 1 nižší než dolní práh posuzování stanovený pro tyto látky, postačí k posuzování kvality vnějšího ovzduší použít metody modelování nebo metody objektivního odhadu či obě tyto metody.
[…]“
9 Článek 7 téže směrnice, nadepsaný „Místa odběru vzorků“, zní:
„1. Poloha míst odběru vzorků pro měření oxidu siřičitého, oxidu dusičitého a oxidů dusíku, částic (PM10 a PM2,5), olova, benzenu a oxidu uhelnatého ve vnějším ovzduší se stanoví v souladu s kritérii uvedenými v příloze III.
2. V žádné zóně nebo aglomeraci, v nichž jsou jediným zdrojem informací pro posuzování kvality ovzduší stacionární měření, nesmí být počet míst odběru vzorků pro žádnou příslušnou znečišťující látku menší než minimální počet míst odběru vzorků uvedený v oddíle A přílohy V.
3. V zónách a aglomeracích, v nichž jsou údaje z míst odběru vzorků pro stacionární měření doplňovány údaji z modelování nebo orientačního měření, může být celkový počet míst odběru vzorků podle oddílu A přílohy V snížen až na 50 % za předpokladu, že jsou splněny tyto podmínky:
a) doplňkové metody poskytují dostatečné informace pro posuzování kvality ovzduší, pokud jde o mezní hodnoty nebo varovné prahové hodnoty, jakož i přiměřené informace pro veřejnost;
b) počet míst odběru vzorků, která mají být zřízena, a prostorové rozložení jiných metod jsou dostatečné k tomu, aby koncentrace příslušné znečišťující látky byla stanovena v souladu s cíli v oblasti kvality údajů podle oddílu A přílohy I, a umožňují, aby výsledky posuzování splnily kritéria uvedená v oddíle B přílohy I.
Při posuzování kvality ovzduší, pokud jde o mezní hodnoty, se vezmou v úvahu výsledky modelování nebo orientačního měření.
4. Komise sleduje, jak členské státy uplatňují kritéria pro výběr míst odběru vzorků, aby se umožnilo harmonizované uplatňování těchto kritérií v celé Evropské unii.“
10 Článek 13 směrnice 2008/50, nadepsaný „Mezní hodnoty a varovné prahové hodnoty pro ochranu lidského zdraví“, v odstavci 1 stanoví:
„Členské státy zajistí, aby úrovně oxidu siřičitého, PM10, olova a oxidu uhelnatého ve vnějším ovzduší nepřekračovaly v žádné části [na území] jejich zón a aglomerací mezní hodnoty stanovené v příloze XI.
Pokud jde o oxid dusičitý a benzen, nesmějí být mezní hodnoty uvedené v příloze XI překračovány ode dne v ní uvedeného.
Splnění těchto požadavků se posuzuje podle přílohy III.
[…]“
11 Článek 15 této směrnice stanoví:
„[…]
2. Členské státy zajistí, aby ukazatel průměrné expozice pro rok 2015 stanovený v souladu s oddílem A přílohy XIV nepřekročil maximální expoziční koncentraci stanovenou v oddíle C uvedené přílohy.
[…]
4. Každý členský stát zajistí v souladu s přílohou III, aby rozmístění a počet míst odběru vzorků, na nichž je založen průměrný ukazatel expozice pro PM2,5, náležitě odrážely celkovou expozici obyvatelstva. Počet míst odběru vzorků nesmí být nižší než počet stanovený na základě oddílu B přílohy V.“
12 V článku 23 odst. 1 směrnice 2008/50 je uvedeno:
„Pokud v daných zónách nebo aglomeracích překračují úrovně znečišťujících látek ve vnějším ovzduší jakoukoli mezní hodnotu nebo cílovou hodnotu, a v každém případě navíc i jakoukoliv příslušnou mez tolerance, členské státy zajistí, aby byly pro tyto zóny nebo aglomerace vypracovány plány kvality ovzduší za účelem dosažení příslušné mezní nebo cílové hodnoty uvedené v přílohách XI a XIV.
V případě překročení mezních hodnot, u nichž již uplynula lhůta, od které je třeba hodnoty dodržovat, stanoví plány kvality ovzduší náležitá opatření, aby bylo období překročení co možná nejkratší. Plány kvality ovzduší mohou navíc zahrnovat zvláštní opatření zaměřená na ochranu citlivých skupin obyvatelstva, včetně dětí.
Tyto plány kvality ovzduší obsahují alespoň informace uvedené v oddíle A přílohy XV a mohou zahrnovat opatření podle článku 24. Tyto plány se Komisi sdělí neprodleně a nejpozději dva roky po skončení roku, v němž bylo zaznamenáno první překročení.
[…]“
13 Příloha III směrnice 2008/50 se týká „[p]osuzování kvality vnějšího ovzduší a poloh[y] míst odběru vzorků pro měření oxidu siřičitého, oxidu dusičitého a oxidů dusíku, částic (PM10 a PM2,5), olova, benzenu a oxidu uhelnatého ve vnějším ovzduší“. Oddíl A této přílohy, nadepsaný „Obecná ustanovení“, v bodě 1 stanoví:
„Kvalita vnějšího ovzduší se ve všech zónách a aglomeracích posuzuje na základě těchto kritérií:
1. Kvalita vnějšího ovzduší se posuzuje na všech místech kromě míst uvedených v odstavci 2 v souladu s kritérii uvedenými níže v oddílech B a C pro polohu míst odběru vzorků v případě stacionárních měření. Zásady uvedené v oddílech B a C se rovněž uplatňují, pokud jsou důležité při určování konkrétních míst, v nichž jsou stanoveny koncentrace příslušných znečišťujících látek, pokud je kvalita vnějšího ovzduší posuzována prostřednictvím orientačního měření nebo modelování.“
14 Oddíl B přílohy III této směrnice, nadepsaný „Rozmístění míst odběru vzorků v makroměřítku“ v bodě 1, nadepsaném „Ochrana lidského zdraví“, stanoví:
„a) Místa odběru vzorků zaměřená na ochranu lidského zdraví jsou umístěna tak, aby poskytovala údaje
– o oblastech v rámci zón a aglomerací, v nichž se vyskytují nejvyšší koncentrace, jimž bude obyvatelstvo pravděpodobně přímo nebo nepřímo vystaveno po dobu významnou ve vztahu k průměrované době mezní hodnoty nebo hodnot,
– o úrovních v jiných oblastech v rámci zón a aglomerací, které jsou reprezentativní pro expozici obyvatelstva obecně.
b) Místa odběru vzorků by obecně měla být umístěna tak, aby se zamezilo měření velmi malých mikroprostředí v jejich bezprostřední blízkosti, což znamená, že místo odběru vzorků musí být umístěno tak, aby vzorky vzduchu byly pokud možno reprezentativní pro kvalitu ovzduší v úseku ulice o délce nejméně 100 m v lokalitách s významným dopravním ruchem a alespoň 250 m × 250 m v průmyslových lokalitách.
c) Městské pozaďové lokality by měly být umístěny tak, aby na úroveň znečištění v místě působily společně veškeré zdroje umístěné proti větru od stanice. Úroveň znečištění by neměla být dána pouze na základě jednoho zdroje, pokud tato situace není typická pro rozsáhlejší městskou oblast. Místa odběru vzorků by měla být zpravidla reprezentativní pro několik kilometrů čtverečních.
[…]
f) Místa odběru vzorků by měla být pokud možno reprezentativní i pro podobné lokality, které neleží v jejich bezprostřední blízkosti.
[…]“
15 Oddíl C přílohy III směrnice 2008/50 stanoví kritéria pro rozmístění míst odběru vzorků v mikroměřítku, jako je vzdálenost mezi odběrovou sondou a zemí, její umístění ve vztahu k ulicím a křižovatkám a další technické požadavky.
16 Oddíl D přílohy III této směrnice, nadepsaný „Dokumentace a přezkoumání výběru míst“, stanoví:
„Postupy pro výběr míst se ve fázi klasifikace řádně zdokumentují, například fotografiemi okolí v hlavních světových stranách a podrobnou mapou. Místa se pravidelně přezkoumávají a opakovaně dokumentují, aby byla zajištěna stálá platnost výběrových kritérií.“
17 Příloha V uvedené směrnice upravuje „[k]ritéria pro stanovení minimálního počtu míst odběru vzorků pro stacionární měření koncentrací oxidu siřičitého, oxidu dusičitého a oxidů dusíku, částic (PM10, PM2,5), olova, benzenu a oxidu uhelnatého ve vnějším ovzduší“. V oddílu A této přílohy je mimo jiné uvedeno:
„V případě oxidu dusičitého, částic, benzenu a oxidu uhelnatého: zřídit nejméně jednu monitorovací městskou pozaďovou stanici a jednu měřicí stanici zaměřenou na dopravu za předpokladu, že se tím nezvýší počet míst odběru vzorků. Celkový počet městských pozaďových stanic a celkový počet stanic zaměřených na dopravu v členském státě podle oddílu A písm. a) se u těchto znečišťujících látek nesmí lišit o více než o dvojnásobek. Je třeba zachovat místa odběru vzorků, kde byla v posledních třech letech překročena mezní hodnota pro PM10, pokud není nutné místo odběru vzorků ze zvláštních důvodů, zejména v důsledku územního rozvoje, změnit.“
18 Příloha XI téže směrnice je nadepsána „Mezní hodnoty pro ochranu lidského zdraví“. V oddílu B této přílohy jsou stanoveny mezní hodnoty pro jednotlivé znečišťující látky podle jejich koncentrace ve vnějším ovzduší naměřené v různých časových úsecích. Pokud jde o oxid dusičitý, tato příloha stanoví zejména toto:
Doba průměrování | Mezní hodnota | Mez tolerance | Datum, do kterého je třeba dosáhnout mezní hodnoty |
1 hodina | 200 μg/m3, nesmí být překročeno častěji než 18krát v kalendářním roce | […] 0 % dne 1. ledna 2010 | 1. ledna 2010 |
Kalendářní rok | 40 μg/m3 | […] 0 % dne 1. ledna 2010 | 1. ledna 2010 |
19 V příloze XV směrnice 2008/50 jsou upraveny „[i]nformace, které je třeba zahrnout do místních, regionálních nebo národních plánů kvality ovzduší pro zlepšování kvality vnějšího ovzduší“. Mezi „[i]nformace[mi], které mají být poskytovány podle článku 23 (plány kvality ovzduší)“, které jsou vyjmenovány v oddílu A této přílohy, je uvedeno „místo nadměrného znečištění“, pod které spadají informace o regionu, městě a „měřicí stanici (mapa, zeměpisné souřadnice)“. Mezi obecnými informacemi, které mají být poskytovány, je kromě toho uvedena „odhadovaná znečištěná plocha (km2) a odhadovaný počet obyvatel vystavených znečištění“.
Spor v původním řízení a předběžné otázky
20 Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že region Brusel-hlavní město představuje zónu, u které se provádí posuzování kvality ovzduší a řízení kvality ovzduší ve smyslu článku 4 směrnice 2008/50. Kvalita ovzduší je v této zóně sledována prostřednictvím míst odběru vzorků. Nederlandstalige rechtbank van eerste aanleg Brussel (nizozemskojazyčný soud prvního stupně v Bruselu, Belgie) má za to, že tato místa musí být podle čl. 7 odst. 1 směrnice 2008/50 ve spojení s její přílohou III oddílem B bodem 1 písm. a) umístěna tak, aby poskytovala mimo jiné údaje „o oblastech v rámci zón a aglomerací, v nichž se vyskytují nejvyšší koncentrace“ znečišťujících látek, na které se vztahuje tato směrnice.
21 Mezi žalobci v původním řízení jsou čtyři obyvatelé regionu Brusel-hlavní město, kteří jsou znepokojeni kvalitou ovzduší ve svém okolí. Pátý žalobce v původním řízení je neziskové sdružení založené podle anglického práva s těžištěm činnosti v Belgii. Cílem tohoto sdružení je zejména ochrana životního prostředí.
22 Žalobou podanou dne 21. září 2016 žalobci v původním řízení předkládajícímu soudu navrhli, aby konstatoval, že v regionu Brusel-hlavní město nebyl dodržen výše uvedený požadavek, a tomuto regionu nařídil, aby umístil místa odběru vzorků ve vhodných oblastech, jako je například určitá ulice či křižovatka.
23 Předkládající soud má za to, že pravidla stanovená směrnicí 2008/50, která se týkají stanovení nebo vymezení „oblast[í] v rámci zón a aglomerací, v nichž se vyskytují nejvyšší koncentrace“ znečišťujících látek, poskytují příslušným orgánům prostor pro uvážení. Není tudíž podle něj jisté, že soud může ověřovat, zda byla místa odběru vzorků umístěna správně, a případně těmto orgánům nařídit, aby taková místa zřídily v oblastech, které sám určí.
24 Žalobci v původním řízení se domnívají, že v regionu Brusel-hlavní město je překračována mezní hodnota, kterou stanovuje směrnice 2008/50 od 1. ledna 2010 pro oxid dusičitý. Proto by měly příslušné orgány vypracovat plán kvality ovzduší ve smyslu článku 23 této směrnice.
25 Předkládající soud má za to, že v případě překročení mezních hodnot stanovených ve směrnici 2008/50 členské státy opravdu musí v souladu s čl. 23 odst. 1 této směrnice vypracovat plán kvality ovzduší, který stanoví náležitá opatření, aby bylo období překročení co možná nejkratší. Jak vyplývá z rozsudku ze dne 19. listopadu 2014, ClientEarth (C‑404/13, EU:C:2014:2382), dodržení této povinnosti může být předmětem soudního přezkumu a soud, jemuž je taková věc předložena, může příslušným orgánům nařídit, aby vypracovaly takový plán.
26 Tento soud kromě toho uvádí, že účastníci původního řízení nezpochybňují hodnoty naměřené na jednotlivých místech odběru vzorků zřízených v regionu Brusel-hlavní město. Neshodují se naproti tomu v otázce výkladu čl. 13 odst. 1 směrnice 2008/50, z něhož plyne, že koncentrace oxidu dusičitého v ovzduší nesmí překročit roční průměr ve výši 40 μg/m3 „v žádné části [na území] […] zón a aglomerací“ členského státu.
27 Na základě znění tohoto ustanovení podle předkládajícího soudu nelze rozhodnout o otázce, zda v regionu Brusel-hlavní město skutečně došlo k nadměrnému znečištění. Je pravda, že hodnota 40 μg/m3 oxidu dusičitého byla v tomto regionu překročena na jednotlivých místech odběru vzorků. Pokud by se však koncentrace oxidu dusičitého určovala pouze na základě průměru hodnot naměřených na všech místech odběru vzorků, které se v tomto regionu nacházejí, byla by nižší než roční průměr ve výši 40 μg/m3.
28 Žalobci v původním řízení se domnívají, že ze znění čl. 13 odst. 1 směrnice 2008/50 plyne, že mezní hodnoty nemohou být překročeny v žádné oblasti v rámci zóny ve smyslu článku 4 této směrnice. Region Brusel-hlavní město a Bruselský institut pro systém environmentálního řízení mají naproti tomu za to, že posuzování kvality ovzduší se musí provádět souhrnně pro celou zónu či aglomeraci.
29 Za těchto podmínek se Nederlandstalige rechtbank van eerste aanleg Brussel (nizozemskojazyčný soud prvního stupně v Bruselu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí být čl. 4 odst. 3 a čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec [SEU] ve spojení s čl. 288 třetím pododstavcem [SFEU] a články 6 a 7 směrnice [2008/50] vykládány v tom smyslu, že, je-li namítáno, že členský stát nezřídil místa odběru vzorků v určité zóně v souladu s kritérii uvedenými v příloze III oddílu B bodu 1 písm. a) výše uvedené směrnice, má se vnitrostátní soud na návrh jednotlivců, kterých se přímo dotýká překročení mezních hodnot uvedených v čl. 13 odst. 1 uvedené směrnice, zabývat tím, zda byla místa odběru vzorků zřízena v souladu s těmito kritérii, a pokud tomu tak není, přijmout vůči vnitrostátnímu orgánu všechna nezbytná opatření, jako například soudní příkaz, aby byla místa odběru vzorků rozmístěna v souladu s těmito kritérii?
2) Dochází k překročení mezní hodnoty ve smyslu čl. 13 odst. 1 a čl. 23 odst. 1 směrnice [2008/50], pokud lze konstatovat překročení mezní hodnoty stanovené v příloze XI této směrnice pro dobu průměrování jednoho kalendářního roku na základě výsledků měření provedených pouze na jednom místě odběru vzorků podle článku 7 této směrnice, nebo se o překročení v tomto smyslu jedná pouze tehdy, pokud vyplývá z průměru výsledků měření na všech místech odběru vzorků v určité zóně ve smyslu [téže] směrnice?“
K předběžným otázkám
K první otázce
30 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 4 odst. 3 SEU a čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ve spojení s čl. 288 třetím pododstavcem SFEU a články 6 a 7 směrnice 2008/50 vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu, kterému je za tímto účelem předložen návrh jednotlivců, jichž se přímo dotýká překročení mezních hodnot uvedených v čl. 13 odst. 1 této směrnice, přísluší ověřit, zda byla místa odběru vzorků umístěná v určité zóně zřízena v souladu s kritérii stanovenými v příloze III oddílu B bodu 1 písm. a) uvedené směrnice, a pokud tomu tak není, přijmout vůči vnitrostátnímu příslušnému orgánu všechna nezbytná opatření, jako například soudní příkaz, aby byla místa odběru vzorků umístěna v souladu s těmito kritérii.
31 Podle ustálené judikatury platí, že soudům členských států na základě zásady loajální spolupráce uvedené v čl. 4 odst. 3 SEU přísluší, aby zajistily soudní ochranu práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva. Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU kromě toho členským státům ukládá povinnost stanovit prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech, na které se vztahuje unijní právo (rozsudek ze dne 19. listopadu 2014, ClientEarth, C‑404/13, EU:C:2014:2382, bod 52).
32 Soudní dvůr kromě toho opakovaně připomněl, že by bylo neslučitelné se závaznou povahou, kterou dané směrnici přiznává článek 288 SFEU, kdyby byla v zásadě vyloučena možnost dotčených osob dovolávat se povinnosti, kterou tato směrnice ukládá. Tato úvaha se uplatní obzvlášť v případě směrnice, jejímž cílem je regulovat a snižovat znečištění ovzduší, a která tak směřuje k ochraně veřejného zdraví (rozsudky ze dne 25. července 2008, Janecek, C‑237/07, EU:C:2008:447, bod 37, a ze dne 19. listopadu 2014, ClientEarth, C‑404/13, EU:C:2014:2382, bod 55).
33 Jak v podstatě uvedla generální advokátka v bodě 53 svého stanoviska, ustanovení upravená ve směrnici 2008/50, která se týkají kvality vnějšího ovzduší, jsou konkretizací povinností Unie v oblasti ochrany životního prostředí a veřejného zdraví, které plynou zejména z čl. 3 odst. 3 SEU a čl. 191 odst. 1 a 2 SFEU, podle kterého je politika Unie v oblasti životního prostředí zaměřena na vysokou úroveň ochrany, přičemž přihlíží k rozdílné situaci v jednotlivých regionech Unie, a je založena mimo jiné na zásadách obezřetnosti a prevence (rozsudek ze dne 13. července 2017, Túrkevei Tejtermelő Kft., C‑129/16, EU:C:2017:547).
34 Zvláště v případech, kdy unijní normotvůrce ukládá prostřednictvím směrnice členským státům povinnost chovat se určitým způsobem, by došlo k oslabení užitečného účinku takového aktu, pokud by se ho jednotlivci nemohli dovolávat před soudem a vnitrostátní soudy by ho nemohly zohlednit jako součást unijního práva k tomu, aby ověřily, zda vnitrostátní zákonodárce v rámci jemu vyhrazeného oprávnění zvolit formu a způsoby provedení směrnice, nepřekročil meze prostoru pro uvážení stanoveného předmětnou směrnicí (rozsudek ze dne 24. října 1996, Kraaijeveld a další, C‑72/95, EU:C:1996:404, bod 56).
35 Směrnice 2008/50 upravuje podrobná pravidla týkající se používání a polohy míst odběru vzorků, která umožňují měřit kvalitu ovzduší v zónách a aglomeracích stanovených členskými státy v souladu s článkem 4 této směrnice.
36 V článku 6 směrnice 2008/50 jsou upraveny různé technické metody, které členské státy musí při posuzování kvality ovzduší v zónách a aglomeracích užívat. Podle odstavců 2 až 4 tohoto článku 6 platí, že ve všech zónách a aglomeracích, v nichž úroveň znečišťujících látek uvedených v článku 5 této směrnice překračuje horní práh posuzování stanovený v oddílu A přílohy II této směrnice, se k posuzování kvality vnějšího ovzduší použije stacionární měření případně doplněné modelováním a orientačními měřeními. Je-li úroveň znečištění nižší než horní práh posuzování, může být použita kombinace jednak stacionárních měření a jednak modelování a orientačních měření. Pouze za předpokladu, že úroveň znečištění nedosahuje dolního prahu posuzování, který je rovněž stanoven v oddílu A přílohy II směrnice 2008/50, může být kvalita ovzduší sledována pouze pomocí metody modelování nebo metody objektivního odhadu.
37 Článek 7 směrnice 2008/50 se týká polohy a minimálního počtu míst odběru vzorků. Podle odstavce 1 tohoto článku platí, že poloha míst odběru vzorků pro měření oxidu siřičitého, oxidu dusičitého a oxidů dusíku, částic (PM10 a PM2,5), olova, benzenu a oxidu uhelnatého ve vnějším ovzduší se stanoví v souladu s kritérii uvedenými v příloze III této směrnice.
38 V oddílu B této přílohy jsou upravena kritéria týkající se „rozmístění míst odběru vzorků v makroměřítku“. Z bodu 1 písm. a) tohoto oddílu vyplývá, že místa odběru vzorků zaměřená na ochranu lidského zdraví musí být umístěna tak, aby poskytovala údaje o kvalitě ovzduší jednak v oblastech v rámci zón a aglomerací, v nichž se vyskytují nejvyšší koncentrace dotčených znečišťujících látek, jimž bude obyvatelstvo pravděpodobně přímo nebo nepřímo vystaveno po dobu významnou ve vztahu k době dotčených mezních hodnot, a jednak v jiných oblastech v rámci zón a aglomerací, které jsou reprezentativní pro expozici obyvatelstva obecně. V oddílu B bodu 1 písm. f) uvedené přílohy je upřesněno, že místa odběru vzorků by měla být pokud možno reprezentativní i pro podobné lokality, které neleží v jejich bezprostřední blízkosti.
39 Ustanovení přílohy III oddílu B bodu 1 písm. a) a f) směrnice 2008/50 tedy vyžadují, aby místa odběru vzorků poskytovala reprezentativní údaje o oblastech v rámci určité zóny či aglomerace, které se vyznačují určitou úrovní znečištění.
40 Z přílohy III oddílu B bodu 1 písm. b) této směrnice vyplývá, že místa odběru vzorků by obecně měla být umístěna tak, aby se zamezilo měření „velmi malých mikroprostředí“ v jejich bezprostřední blízkosti, a že vzorky vzduchu musí být pokud možno reprezentativní pro kvalitu ovzduší v oblasti určité velikosti. Toto ustanovení vyžaduje, aby měření odrážela kvalitu ovzduší v lokalitách s významným dopravním ruchem v úseku ulice o délce nejméně 100 m a v průmyslových lokalitách na ploše alespoň 250 m × 250 m.
41 Ustanovení upravená v příloze V směrnice 2008/50, na která odkazuje čl. 7 odst. 2 a 3 této směrnice kromě toho umožňují stanovit minimální počet míst odběru vzorků v zóně nebo aglomeraci a poměr mezi místy určenými k měření v městském pozadí a místy určenými k měření znečištění způsobeného dopravou.
42 Některá z ustanovení směrnice 2008/50 uvedených v předchozích bodech tohoto rozsudku upravují jasné, přesné a bezpodmínečné povinnosti, takže se jich jednotlivci mohou dovolávat vůči státu.
43 Jedná se zejména o povinnost zřídit místa odběru vzorků tak, aby poskytovala informace o znečištění nejznečištěnějších oblastí, která je stanovena v příloze III oddílu B bodu 1 písm. a) první odrážce směrnice 2008/50, nebo o povinnost zřídit alespoň minimální počet míst odběru vzorků stanovený v příloze V této směrnice. Dodržování těchto povinností ověřují vnitrostátní soudy.
44 Je pravda, že v závislosti na místních okolnostech v určité zóně nebo aglomeraci může splňovat kritéria stanovená v příloze III oddílu B bodu 1 písm. a) směrnice 2008/50 vícero lokalit. Je tudíž na vnitrostátních příslušných orgánech, aby v rámci své posuzovací pravomoci vybraly konkrétní polohu míst odběru vzorků.
45 Skutečnost, že tyto orgány mají takovou posuzovací pravomoc, nicméně v žádném případě neznamená, že by rozhodnutí, která v tomto rámci přijmou, nepodléhala soudnímu přezkumu, jehož cílem je ověřit zejména to, zda uvedená rozhodnutí nepřekročila meze stanovené pro výkon této pravomoci (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 24. října 1996, Kraaijeveld a další, C‑72/95, EU:C:1996:404, bod 59, a ze dne 25. července 2008, Janecek, C‑237/07, EU:C:2008:447, bod 46).
46 Kromě toho je třeba podotknout, že ačkoliv neexistují ustanovení unijního práva týkající se podmínek řízení před vnitrostátními soudy, za účelem vymezení rozsahu soudního přezkumu vnitrostátních rozhodnutí přijatých na základě aktu unijního práva je třeba vzít do úvahy cíl tohoto aktu a zajistit, aby nebyla ohrožena jeho účinnost (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 18. června 2002, HI, C‑92/00, EU:C:2002:379, bod 59, a ze dne 11. prosince 2014, Croce Amica One Italia, C‑440/13, EU:C:2014:2435, bod 40).
47 Pokud jde o směrnici 2008/50, poloha míst odběru vzorků má v rámci systému posuzování a zlepšování kvality ovzduší, který upravuje, stěžejní význam, a to zejména za situace, kdy úroveň znečištění překračuje horní práh posuzování uvedený v článcích 5 a 6 této směrnice. Jak bylo uvedeno v bodě 36 tohoto rozsudku, v tomto případě představují místa odběru vzorků v souladu s čl. 6 odst. 2 směrnice 2008/50 hlavní nástroj posuzování kvality ovzduší.
48 Členské státy mohou na základě měření prováděných na těchto místech v souladu s čl. 13 odst. 1 směrnice 2008/50 zajistit, aby úrovně znečišťujících látek, na které se vztahuje tato směrnice, nepřekračovaly na území jejich zón a aglomerací mezní hodnoty stanovené v příloze XI této směrnice. V případě překročení těchto mezních hodnot, u nichž již uplynula lhůta, od které je třeba hodnoty dodržovat, je dotčený členský stát povinen vypracovat v souladu s čl. 23 odst. 1 uvedené směrnice plán kvality ovzduší, který splňuje určité požadavky (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 25. července 2008, Janecek, C‑237/07, EU:C:2008:447, body 35 a 42, a ze dne 19. listopadu 2014, ClientEarth, C‑404/13, EU:C:2014:2382, body 25 a 40).
49 Z toho vyplývá, že pokud by místa odběru vzorků umístěná v určité zóně nebo aglomeraci nebyla zřízena v souladu s kritérii, která stanoví směrnice 2008/50, byl by narušen samotný účel této směrnice.
50 Toto riziko se může objevit i v případě, kdy vnitrostátní příslušné orgány v mezích prostoru pro uvážení, kterým jim poskytuje směrnice 2008/50, neusilují o zajištění její efektivity. Zejména za situace, kdy měření provedená v několika lokalitách v zásadě mohou poskytovat informace o nejznečištěnějších oblastech ve smyslu přílohy III oddílu B bodu 1 písm. a) první odrážky této směrnice, je na vnitrostátních příslušných orgánech, aby vybraly polohu míst odběru vzorků tak, aby se minimalizovalo riziko, že nebude zjištěno překročení mezních hodnot.
51 Tyto orgány musí v této souvislosti opřít svá rozhodnutí o spolehlivé vědecké poznatky, a jak vyplývá z přílohy III oddílu D směrnice 2008/50, musí vypracovat řádnou dokumentaci, z níž budou patrné skutečnosti dokládající výběr polohy všech monitorovacích míst. Tato dokumentace se musí pravidelně aktualizovat, aby se ověřilo, že jsou kritéria pro výběr stále platná.
52 Ačkoliv tedy výběr polohy míst odběru vzorků vyžaduje úplné technické posouzení, posuzovací pravomoc vnitrostátních příslušných orgánů je omezena účelem a cíli, které sledují ustanovení, jež jsou v tomto ohledu relevantní.
53 Nadto je třeba podotknout, že vzhledem k tomu, že jednotlivec má právo na to, aby soud ověřil, zda vnitrostátní právní úprava, jakož i její uplatňování nepřekračují meze prostoru pro uvážení, který stanovuje směrnice 2008/50 pro výběr polohy míst odběru vzorků, soud, který je za tímto účelem určen vnitrostátním právem, má rovněž pravomoc přijmout vůči dotčenému vnitrostátnímu orgánu všechna nezbytná opatření, jako například soudní příkaz, aby bylo zajištěno, že tato místa budou umístěna v souladu s kritérii stanovenými v této směrnici (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 25. července 2008, Janecek, C‑237/07, EU:C:2008:447, body 38 a 39, a ze dne 19. listopadu 2014, ClientEarth, C‑404/13, EU:C:2014:2382, body 55, 56 a 58).
54 Z judikatury Soudního dvora v tomto ohledu vyplývá, že při neexistenci pravidel unijního práva je na vnitrostátním právním řádu každého členského státu, aby určil příslušné soudy a upravil procesní podmínky soudních řízení, která mají zajistit ochranu práv, jež jednotlivcům vyplývají z takového aktu unijního práva, jako je směrnice 2008/50. Stanovené podmínky však nesmějí být méně příznivé než ty, jimiž se řídí obdobné situace vnitrostátní povahy (zásada rovnocennosti), a nesmějí prakticky znemožňovat nebo nadměrně ztěžovat výkon práv přiznaných unijním právním řádem (zásada efektivity) (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. října 2015, East Sussex County Council, C‑71/14, EU:C:2015:656, bod 52, a ze dne 22. února 2018, INEOS Köln, C‑572/16, EU:C:2018:100, bod 42). Pokud jde o posledně uvedenou zásadu, je třeba připomenout, že právo na účinnou právní ochranu před nestranným soudem je zakotveno v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, který je potvrzením zásady účinné soudní ochrany (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. července 2017, Sacko, C‑348/16, EU:C:2017:591, bod 31, a ze dne 27. září 2017, Puškár, C‑73/16, EU:C:2017:725, bod 59).
55 V posuzované věci bylo na jednání před Soudním dvorem uvedeno a zároveň to nebylo zpochybněno, že vnitrostátní soudy, které mají pravomoc přezkoumávat umístění míst odběru vzorků, mají na základě relevantních ustanovení belgického práva pravomoc vydat vůči vnitrostátním orgánům soudní příkaz. Je tudíž na předkládajícím soudu, aby této pravomoci za podmínek stanovených vnitrostátním právem případně využil.
56 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 4 odst. 3 SEU a čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ve spojení s čl. 288 třetím pododstavcem SFEU a články 6 a 7 směrnice 2008/50 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu, kterému je za tímto účelem předložen návrh jednotlivců, jichž se přímo dotýká překročení mezních hodnot uvedených v čl. 13 odst. 1 této směrnice, přísluší ověřit, zda byla místa odběru vzorků umístěná v určité zóně zřízena v souladu s kritérii stanovenými v příloze III oddílu B bodu 1 písm. a) uvedené směrnice, a pokud tomu tak není, přijmout vůči vnitrostátnímu příslušnému orgánu všechna nezbytná opatření, jako například soudní příkaz, je-li upraven vnitrostátním právem, aby byla tato místa odběru vzorků umístěna v souladu s těmito kritérii.
Ke druhé otázce
57 Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 13 odst. 1 a čl. 23 odst. 1 směrnice 2008/50 vykládány v tom smyslu, že má-li být konstatováno překročení mezní hodnoty stanovené v příloze XI této směrnice pro dobu průměrování jednoho kalendářního roku, postačuje, aby byla úroveň znečištění překračující tuto hodnotu naměřena na jednom místě odběru vzorků, nebo zda je třeba, aby taková úroveň znečištění vyplývala z průměru výsledků měření provedených na všech místech odběru vzorků v určité zóně nebo aglomeraci.
58 V bodě 48 tohoto rozsudku bylo připomenuto, že členské státy mají v souladu s čl. 13 odst. 1 směrnice 2008/50 zajistit, aby úrovně znečišťujících látek, na které se vztahuje tato směrnice, nepřekračovaly na území jejich zón a aglomerací mezní hodnoty stanovené v příloze XI této směrnice. V případě překročení těchto mezních hodnot, u nichž již uplynula lhůta, od které je třeba hodnoty dodržovat, je dotčený členský stát povinen vypracovat v souladu s čl. 23 odst. 1 uvedené směrnice plán kvality ovzduší.
59 Jak uvedla generální advokátka v bodech 72 až 75 svého stanoviska, na druhou otázku položenou předkládajícím soudem nelze odpovědět na základě znění čl. 13 odst. 1 směrnice 2008/50. K témuž závěru je třeba dospět, i pokud jde o čl. 23 odst. 1 této směrnice.
60 Pokud doslovný výklad ustanovení unijního práva neumožňuje posoudit jeho přesný význam, je třeba toto ustanovení vykládat na základě celkové systematiky a účelu právní úpravy, jejíž je součástí (rozsudek ze dne 6. června 2018, Koppers Denmark, C‑49/17, EU:C:2018:395, bod 22 a citovaná judikatura).
61 Z článku 6 odst. 1 a čl. 13 odst. 1 třetího pododstavce směrnice 2008/50 vyplývá, že členské státy mají posuzovat dodržování mezních hodnot v souladu s požadavky a kritérii stanovenými v příloze III této směrnice. Jak plyne z oddílu A bodu 1 této přílohy, oddíly B a C této přílohy se týkají polohy míst odběru vzorků, ale zároveň jsou v nich uvedeny informace o používání dalších metod posuzování kvality ovzduší upravených ve směrnici 2008/50.
62 V bodě 39 tohoto rozsudku bylo v tomto ohledu uvedeno, že ustanovení přílohy III oddílu B bodu 1 písm. a) a f) směrnice 2008/50 vyžadují, aby místa odběru vzorků poskytovala reprezentativní údaje o oblastech v rámci určité zóny či aglomerace, které se vyznačují určitou úrovní znečištění. Cílem daného systému, který takto nastavil unijní normotvůrce, je umožnit příslušným orgánům nejen to, aby zjistily úroveň znečištění ovzduší v dané oblasti, kterou reprezentuje určité místo odběru vzorků, ale také to, aby z tohoto zjištění odvodily úroveň znečištění v jiných podobných oblastech. Jak v této souvislosti vyplývá z bodu 14 odůvodnění směrnice 2008/50, posledně uvedený cíl je naplňován zejména prostřednictvím modelových metod.
63 Z toho plyne, že z průměru hodnot naměřených na všech místech odběru vzorků v určité zóně nebo aglomeraci nelze dovozovat užitečné informace o expozici obyvatelstva znečišťujícím látkám. Na základě takového průměru zejména nelze určit celkovou expozici obyvatelstva, jelikož ta se vyhodnocuje prostřednictvím míst odběru vzorků, které jsou podle přílohy III oddílu B bodu 1 písm. a) druhé odrážky směrnice 2008/50 zřízeny konkrétně za tímto účelem.
64 Tento závěr potvrzuje i článek 15 směrnice 2008/50 ve spojení s článkem 2 body 20 a 23 a přílohou XIV oddílem A této směrnice. Podle tohoto článku 15 totiž členské státy stanovují ukazatel průměrné expozice PM2,5. Tento ukazatel se nestanovuje na základě průměrné úrovně znečištění na všech místech odběru vzorků v určité zóně nebo aglomeraci, ale vychází z hodnot naměřených pouze na městských pozaďových stanicích, které musejí v souladu s odstavcem 4 uvedeného článku 15 odrážet celkovou expozici obyvatelstva PM2,5 v souladu s přílohou III směrnice 2008/50.
65 Co se kromě toho týče článku 23 směrnice 2008/50, jeho odstavec 1 třetí pododstavec stanoví, že plány kvality ovzduší obsahují alespoň informace uvedené v oddílu A přílohy XV této směrnice. Podle bodu 1 tohoto oddílu A přílohy XV musí být v plánech kvality ovzduší uvedeno místo, kde bylo naměřeno překročení mezních hodnot, včetně dotčeného místa nebo míst odběru vzorků.
66 Vzhledem k těmto úvahám je třeba konstatovat, že z celkové systematiky směrnice 2008/50 vyplývá, že při posuzování, zda byly dodrženy mezní hodnoty stanovené v příloze XI této směrnice, je pro členské státy rozhodující úroveň znečištění naměřená na každém jednotlivém místě odběru vzorků.
67 Tento výklad čl. 13 odst. 1 a čl. 23 odst. 1 směrnice 2008/50 potvrzuje i účel této směrnice. Jak vyplývá z bodu 2 jejího odůvodnění a z jejího článku 1, cílem této směrnice je ochrana lidského zdraví, a za tímto účelem upravuje opatření, která umožňují bojovat proti emisím znečišťujících látek u zdroje. V souladu s tímto cílem je třeba zjišťovat, jaké je skutečné znečištění ovzduší, kterému je vystaveno obyvatelstvo nebo jeho část, a zajistit, aby byla přijata náležitá opatření, která se se zdroji tohoto znečištění vypořádají. Ke vzniku povinnosti vypracovat plán kvality ovzduší v souladu s čl. 23 odst. 1 směrnice 2008/50 tudíž postačuje, je-li mezní hodnota překročena na jednom místě odběru vzorků.
68 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázkou odpovědět tak, že čl. 13 odst. 1 a čl. 23 odst. 1 směrnice 2008/50 musí být vykládány v tom smyslu, že má-li být konstatováno překročení mezní hodnoty stanovené v příloze XI této směrnice pro dobu průměrování jednoho kalendářního roku, postačuje, aby byla úroveň znečištění překračující tuto hodnotu naměřena na jednom místě odběru vzorků.
K nákladům řízení
69 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
1) Článek 4 odst. 3 SEU a čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ve spojení s čl. 288 třetím pododstavcem SFEU a články 6 a 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu, kterému je za tímto účelem předložen návrh jednotlivců, jichž se přímo dotýká překročení mezních hodnot uvedených v čl. 13 odst. 1 této směrnice, přísluší ověřit, zda byla místa odběru vzorků umístěná v určité zóně zřízena v souladu s kritérii stanovenými v příloze III oddílu B bodu 1 písm. a) uvedené směrnice, a pokud tomu tak není, přijmout vůči vnitrostátnímu příslušnému orgánu všechna nezbytná opatření, jako například soudní příkaz, je-li upraven vnitrostátním právem, aby byla tato místa odběru vzorků umístěna v souladu s těmito kritérii.
2) Článek 13 odst. 1 a čl. 23 odst. 1 směrnice 2008/50 musí být vykládány v tom smyslu, že má-li být konstatováno překročení mezní hodnoty stanovené v příloze XI této směrnice pro dobu průměrování jednoho kalendářního roku, postačuje, aby byla úroveň znečištění překračující tuto hodnotu naměřena na jednom místě odběru vzorků.
Podpisy.