Language of document : ECLI:EU:T:2022:854

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (devátého senátu)

21. prosince 2022(*)

„Sociální politika – Granty na opatření, která mají podporovat iniciativy v oblasti správy a řízení společností – Výzva k podávání návrhů VP/2020/008 – Vyloučení evropských rad zaměstnanců bez právní subjektivity – Článek 197 odst. 2 písm. c) nařízení (EU) 2018/1046“

Ve věci T‑330/21,

EWC Academy GmbH, se sídlem v Hamburku (Německo), zastoupená H. Däubler-Gmelin, advokátkou,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené R. Pethkem a B.-R. Killmannem, jako zmocněnci,

žalované,

TRIBUNÁL (devátý senát)

při poradách ve složení M. J. Costeira, předsedkyně, T. Perišin a P. Zilgalvis (zpravodaj), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: P. Cullen, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

vzhledem k tomu, že v důsledku překážky na straně jednoho z členů senátu byl k jeho doplnění určen jiný soudce,

po jednání konaném dne 8. září 2022,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, EWC Academy GmbH, domáhá zrušení rozhodnutí Evropské komise ze dne 14. dubna 2021, kterým Komise zamítla žádost o grant, kterou žalobkyně jakožto koordinátorka konsorcia předložila v rámci výzvy k podávání návrhů VP/2020/008 týkající se účasti zaměstnanců na správě a řízení společností (dále jen „napadené rozhodnutí“).

 Skutečnosti předcházející sporu

 Výzvapodávání návrhů

2        Dne 2. června 2020 byla zveřejněna výzva k podávání návrhů VP/2020/008 (information, consultation and participation of representatives of undertakings) (dále jen „výzva k podávání návrhů“) týkající se udělování grantů na opatření, která mají podporovat iniciativy v oblasti správy a řízení společností.

3        Toto zveřejnění bylo provedeno na základě rozhodnutí Komise C(2019) 6522 final ze dne 16. září 2019 o přijetí ročního pracovního programu na rok 2020 pro granty a veřejné zakázky související s výsadami a zvláštními pravomocemi generálního ředitelství pro „zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování“, které představovalo rozhodnutí o financování.

4        Podle bodu 2.1 výzvy k podávání návrhů jsou dostupné prostředky určeny v podstatě k financování opatření, která mají umožnit sociálním partnerům a aktérům seznámit se s právními předpisy a politikami Evropské unie týkajícími se zapojení zaměstnanců do společností a pracovat na definování a přípravě konkrétních odpovědí na výzvy, které toto zapojení přináší. Z tohoto důvodu se priority stanovené pro finanční rok 2020 týkaly zejména podpory nadnárodní spolupráce mezi sociálními partnery, výměny a šíření znalostí a osvědčených postupů, jakož i rozvoje opatření na podporu nadnárodních informačních, konzultačních a participačních mechanismů a orgánů, včetně evropských rad zaměstnanců.

5        V této souvislosti výzva k podávání návrhů v bodě 6.1 písm. b) upřesňuje, že žadatelé, hlavní žadatelé a spolužadatelé, kteří se mohou této výzvy zúčastnit, musí být mimo jiné právnickými osobami nebo zástupci zaměstnanců, jako jsou například rady zaměstnanců. Podle čl. 197 odst. 2 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. 2018, L 193, s. 1, dále jen „finační nařízení“) a za předpokladu, že budou dodrženy podmínek tohoto nařízení, mohou návrh podat rovněž organizace sociálních partnerů, které podle vnitrostátního práva nemají právní subjektivitu.

6        Podle bodu 8.1 výzvy k podávání návrhů musí mít žadatelé, hlavní žadatelé a spolužadatelé solidní finanční způsobilost, aby mohli zachovat svoji činnost během doby trvání opatření a v případě potřeby se mohli podílet na jeho financování.

 Správní řízení

7        Žalobkyně je vzdělávací a poradenskou společností, která se specializuje na problematiku zastupování zaměstnanců v přeshraničním kontextu.

8        Žalobkyně, jakož i evropské rady zaměstnanců společností Mayr-Melnhof Packaging a DS Smith plc, se spojily do konsorcia, aby na základě výzvy k podávání návrhů předložily svůj návrh. Projekt konsorcia se v podstatě týkal přípravy a realizace seminářů, konferencí a školení pro pracovníky v obalovém průmyslu.

9        Dne 30. července 2020 podala žalobkyně žádost o grant a jako spolužadatele uvedla evropské rady zaměstnanců společností Mayr-Melnhof Packaging a DS Smith (dále jen „spolužadatelské rady zaměstnanců“). K žádosti bylo mimo jiné přiloženo čestné prohlášení předsedů uvedených rad, že mají požadovanou finanční a provozní způsobilost ve smyslu podmínek uvedených ve výzvě k podávání návrhů.

10      Dne 14. září 2020 vyzvala Komise žalobkyni, aby prokázala, že spolužadatelské rady zaměstnanců byly zaregistrovány u vnitrostátních orgánů veřejné správy.

11      Dne 15. září 2020 odpověděla žalobkyně, že obě tyto spolužadatelské rady jsou evropskými radami zaměstnanců, jejichž založení nevyžaduje registraci, a že jsou zastoupeny svými předsedy.

12      Dopisem ze dne 20. ledna 2021 sdělila Komise žalobkyni, že žádost konsorcia úspěšně prošla etapou věcného posouzení a vyzvala ji, aby předložila doplňující dokumenty, zejména formulář nazvaný „Právní entita“.

13      Dne 25. ledna 2021 vysvětlila žalobkyně Komisi, že spolužadatelské rady zaměstnanců nejsou právnickými osobami, a v důsledku toho nelze v tomto smyslu předložit žádný dokument.

14      Na základě čl. 197 odst. 2 písm. c) finančního nařízení Komise vyzvala žalobkyni, aby předložila doklady o finanční způsobilosti evropské rady zaměstnanců společnosti Mayr-Melnhof Packaging a e-mailem ze dne 24. března 2021 požádala o rozvahu, jakož i o výkaz zisků a ztrát této rady.

15      Ve svém dopise ze dne 29. března 2021 uvedla žalobkyně, že není schopna předložit doklad o finanční způsobilosti spolužadatelských rad zaměstnanců, protože s výjimkou Francie, evropské rady zaměstnanců nemají vlastní bankovní účet a nesestavují rozvahu.

16      Dopisem Ares (2021) 2519314 ze dne 14. dubna 2021 vydala Komise napadené rozhodnutí, kterým zamítla žádost žalobkyně o grant, kterou žalobkyně jakožto koordinátorka konsorcia podala v rámci výzvy k podávání návrhů.

17      V napadeném rozhodnutí Komise uvedla, že i přes čestná prohlášení předložená spolužadatelskými radami zaměstnanců, z nichž vyplývá, že mají dostatečnou finanční způsobilost k realizaci opatření, jichž se týkala výzva k podávání návrhů, nemají ani roční účetní závěrku (rozvaha a/nebo výkaz zisků a zisků), ani bankovní účet. V důsledku toho měla Komise za to, že tyto dvě rady nesplňují podmínky čl. 197 odst. 2 písm. c) finančního nařízení ani podmínky bodu 8.1 výzvy k podávání návrhů.

18      Po konstatování nezpůsobilosti spolužadatelských rad zaměstnanců Komise rozhodla, že žalobkyně nesplňuje minimální kritérium způsobilosti uvedené v bodě 6.1 písm. b) výzvy k podávání návrhů, a žádost proto musí být v plném rozsahu zamítnuta.

 Návrhová žádání účastníků řízení

19      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí;

–        uložil Komisi povinnost vydat v souladu s právem rozhodnutí o povolení;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

20      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        prohlásil žalobu za nepřípustnou, pokud jde o návrh, aby jí byla uložena povinnost vydat v souladu s právem rozhodnutí o povolení;

–        ve zbývající části zamítl žalobu jako neopodstatněnou;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

 K pravomoci Tribunálu

21      Komise tvrdí, že Tribunál nemá pravomoc rozhodnout o druhém bodu návrhových žádání, protože žalobkyně se domáhá určení, které se týká účinků případného zrušujícího rozsudku, což představuje příkaz týkající se podmínek výkonu tohoto rozsudku.

22      Je třeba konstatovat, že tímto bodem návrhových žádání je skutečně navrhováno, aby Tribunál uložil Komisi povinnost vydat řádné rozhodnutí o poskytnutí grantu.

23      V této souvislosti stačí připomenout, že v rámci přezkumu legality na základě článku 263 SFEU nemá Tribunál pravomoc vydávat příkazy orgánům, institucím a jiným unijním subjektům (usnesení ze dne 22. září 2016, Gaki v. Komise, C‑130/16 P, nezveřejněné, EU:C:2016:731, bod 14), i když se týkají podmínek výkonu jeho rozsudků (usnesení ze dne 19. července 2016, Trajektna luka Split v. Komise, T‑169/16, nezveřejněné, EU:T:2016:441, bod 13).

24      Z toho vyplývá, že druhý bod návrhových žádání je třeba zamítnout z důvodu nedostatku pravomoci Tribunálu o něm rozhodnout.

 K věci samé

25      Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje v podstatě tři žalobní důvody, z nichž první vychází z porušení čl. 197 odst. 2 písm. c) finančního nařízení ve spojení s bodem 8.1 výzvy k podávání návrhů, druhý z porušení čl. 197 odst. 3 téhož nařízení a třetí z porušení zásady ochrany legitimního očekávání.

26      Pokud jde o první žalobní důvod, žalobkyně v podstatě tvrdí, že Komise porušila čl. 197 odst. 2 písm. c) finančního nařízení ve spojení s bodem 8.1 výzvy k podávání návrhů. Má za to, že Komise nemůže od evropských rad zaměstnanců bez právní subjektivity požadovat, aby prokázaly, že mají vlastní bankovní účet nebo roční rozvahu.

27      V této souvislosti žalobkyně tvrdí, že doklad o dostatečném přístupu k finančním zdrojům byl předložen všemi členy konsorcia. Komise ve své analýze nezohlednila skutečnost, že rakouské resp. britské právo použitelné na evropskou radu zaměstnanců společnosti Mayr-Melnhof Packaging, resp. na evropskou radu zaměstnanců společnosti DS Smith, stanovilo pro uvedené rady možnost uplatnit vůči podniku nárok na náhradu nákladů vyplývajících z jejich činnosti, včetně práva na zachování odměny za práci předsedů a členů účastnících se projektu.

28      Kromě toho, čl. 197 odst. 2 písm. c) finančního nařízení nevyžaduje, pokud jde o subjekty bez právní subjektivity, stejné doklady, jako jsou ty, které jsou vyžadovány od právnických osob, nýbrž rovnocenné doklady.

29      Konečně má žalobkyně za to, že výklad čl. 197 odst. 2 písm. c) finančního nařízení, který v napadeném rozhodnutí provedla Komise, vede k tomu, že z výzvy k podávání návrhů je vyloučeno nejen konsorcium žadatelů, nýbrž i většina těch evropských rad zaměstnanců z členských států, které nemají právní subjektivitu.

30      Komise tvrdí, že prokázání finanční způsobilosti podle čl. 198 odst. 2 finančního nařízení se vyžaduje od všech žadatelů bez ohledu na to, zda mají právní subjektivitu, či nikoli.

31      Podle Komise musí být ověření finanční způsobilosti provedeno na základě informací a podkladů uvedených v čl. 196 odst. 1 písm. c) finančního nařízení. Cílem tohoto ověření je poskytnout informace o finanční stabilitě a solventnosti dotyčného žadatele.

32      V této souvislosti existuje vyšší nejistota ohledně finanční způsobilosti subjektů bez právní subjektivity. Tato okolnost zvyšuje finanční riziko spojené s poskytnutím grantu pro souhrnný rozpočet Unie a její finanční zájmy. V této souvislosti má čl. 197 odst. 2 písm. c) finančního nařízení tím, že vyžaduje doklady rovnocenné dokladům uvedeným v čl. 196 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení, pouze kompenzovat rizika spojená s právním postavením těchto subjektů, což odůvodňuje možnost stanovit vyšší požadavek, než je ten, který je vyžadován ve vztahu k právnickým osobám.

33      Podle názoru Komise bylo povinností spolužadatelských rad zaměstnanců předložit nejen doklady, které by byly srovnatelné s těmi, které jsou uvedeny v čl. 196 odst. 1 písm. c) finančního nařízení, nýbrž i doklady o jejich rovnocennosti podle čl. 197 odst. 2 písm. c) tohoto nařízení. Doklad je podle Komise rovnocenný, pokud odpovídá dokladu požadovanému od právnické osoby a pokud zahrnuje v tomto smyslu informace požadované v čl. 196 odst. 1 písm. c) uvedeného nařízení.

34      Podle Komise přitom napadené rozhodnutí neposuzuje rovnocennost finanční způsobilosti spolužadatelských rad zaměstnanců s finanční způsobilostí právnické osoby, protože uvedené rady nebyly s to prokázat uvedenou způsobilost podle článku 198 finančního nařízení. V této souvislosti tyto rady neprokázaly, že disponují finančními prostředky, kterými mohou volně disponovat.

35      Je třeba připomenout, že čl. 198 odst. 2 finančního nařízení stanoví, že žadatel o grant musí mít „stabilní finanční zdroje dostatečné k tomu, aby mohl pokračovat v činnosti po celé období, na něž je grant udělen, a podílet se na jejím financování (dále jen ‚finanční způsobilost‘)“. Podle odstavce 4 tohoto článku se ověření finanční způsobilosti provádí zejména na základě analýzy informací nebo podkladů uvedených v článku 196 finančního nařízení, které se týkají obsahu žádosti o grant, včetně zejména výkazu zisků a ztrát a rozvahy až za poslední tři účetní období.

36      Kromě toho čl. 197 odst. 2 písm. c) finančního nařízení stanoví, že subjekty, které nemají právní subjektivitu, jsou způsobilé pro účast na výzvě k podávání návrhů za předpokladu, že poskytují stejnou záruku ochrany finančních zájmů Unie jako právnické osoby. Žadatel proto musí mít finanční způsobilost rovnocennou finanční způsobilosti uvedených osob a prostřednictvím svých zástupců prokázat splnění těchto podmínek.

37      S ohledem na obsah čl. 197 odst. 2 písm. c) finančního nařízení, jehož cílem je umožnit subjektům bez právní subjektivity účastnit se, stejně jako právnické osoby, unijních výzev k podávání návrhů, nemohou být informace a doklady uvedené v čl. 196 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení, které jsou nezbytné k prokázání finanční způsobilosti v rámci žádosti o grant, které představuje zejména výkaz zisků a ztrát a rozvaha až za poslední tři účetní období, vykládány v tom smyslu, že to jsou jediné doklady umožňující prokázat existenci této způsobilosti.

38      Výklad čl. 197 odst. 2 písm. c) finančního nařízení, který by vyžadoval, aby subjekty bez právní subjektivity předkládaly doklady, které jsou obecně spojeny s touto subjektivitou, by navíc narušil užitečný účinek tohoto ustanovení tím, že by vytvářel překážky pro jejich účast na žádostech o grant.

39      I když tedy musí být možné doložit finanční způsobilosti rovnocennou finanční způsobilosti právnické osoby jinými prostředky než těmi, které jsou demonstrativně uvedeny v čl. 196 odst. 1 písm. c) finančního nařízení, nic to nemění na skutečnosti, že doklady předložené k prokázání existence takovéto způsobilosti musí umožnit ověření, že subjekt, který nemá právní subjektivitu, je schopen poskytnout záruky ochrany finančních zájmů Unie, které jsou rovnocenné zárukám poskytovaným právnickou osobou, jak vyplývá ze znění čl. 197 odst. 2 písm. c).

40      V projednávané věci měla Komise v napadeném rozhodnutí za to, že spolužadatelské rady zaměstnanců nesplňují podmínky čl. 197 odst. 2 písm. c) finančního nařízení a bodu 8.1 výzvy k podávání návrhů, podle nichž musí mít žadatelé, hlavní žadatelé a spolužadatelé stabilní finanční způsobilost, aby mohli pokračovat v činnosti po celou dobu trvání projektu, a v případě potřeby se podílet na jeho financování, a to pouze z toho důvodu, že uvedené rady zaměstnanců neměly ani roční účetní závěrku (rozvahu nebo výkaz zisků a ztrát), ani bankovní účet (viz bod 17 výše). Z napadeného rozhodnutí proto vyplývá, že podle Komise prokázání stabilní finanční způsobilosti vyžaduje předložení dokladů spojených s existencí roční účetní závěrky (rozvaha nebo výkaz zisků a ztrát) nebo bankovního účtu.

41      Jak přitom bylo konstatováno v bodech 36 až 39 výše, čl. 197 odst. 2 písm. c) ve spojení s čl. 196 odst. 1 písm. c) finančního nařízení nestanoví, že doklady prokazující finanční způsobilost subjektů bez právní subjektivity se omezují na doklady, které prokazují, že tyto subjekty mají roční účetní závěrku (rozvahu a/nebo výkaz zisků a ztrát) nebo vlastní bankovní účty.

42      Napadené rozhodnutí proto bylo přijato v rozporu s čl. 197 odst. 2 písm. c) finančního nařízení.

43      Kromě toho a navzdory argumentům předloženým Komisí, podle kterých zejména spolužadatelské rady zaměstnanců nebyly schopny předložit doklady o své finanční způsobilosti, je třeba uvést, že napadené rozhodnutí není založeno na této okolnosti, že neuvádí, a v důsledku toho nevysvětluje důvody, proč doklady, které žalobkyně později předložila jménem konsorcia, nepředstavují přípustné doklady o finanční způsobilosti ve smyslu čl. 197 odst. 2 písm. c) finančního nařízení.

44      Z výše uvedeného vyplývá, že žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 197 odst. 2 písm. c) finančního nařízení ve spojení s bodem 8.1 výzvy k podávání návrhů je třeba vyhovět.

45      Napadené rozhodnutí musí být proto zrušeno, aniž by bylo nutné zkoumat druhý a třetí žalobní důvod, jakož i otázku vznesenou na jednání týkající se údajné změny výše grantu, která byla původně uvedena v žádosti o grant.

 K nákladům řízení

46      Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné rozhodnout, že Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (devátý senát)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí Evropské komise ze dne 14. dubna 2021, kterým byla zamítnuta žádost o grant, kterou podala společnost EWC Academy GmbH v rámci výzvy k podávání návrhů VP/2020/008 se zrušuje.

2)      Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností EWC Academy.

Costeira

Perišin

Zilgalvis

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 21. prosince 2022.

Podpisy


*      Jednací jazyk: němčina.