Žaloba podaná dne 17. července 2023 – Polská republika v. Evropský parlament a Rada Evropské unie
(Věc C-444/23)
Jednací jazyk: polština
Účastníci řízení
Žalobkyně: Polská republika (zástupci: B. Majczyna, zmocněnec)
Žalovaní: Evropský parlament a Rada Evropské unie
Návrhová žádání žalobkyně
Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:
zrušil v plném rozsahu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/851 ze dne 19. dubna 2023, kterým se mění nařízení (EU) 2019/631, pokud jde o zpřísnění výkonnostních norem pro emise CO2 pro nové osobní automobily a nová lehká užitková vozidla v souladu s ambicióznějšími cíli Unie v oblasti klimatu1 ;
podpůrně, pokud by Soudní dvůr konstatoval, že uplatněné žalobní důvody neodůvodňují zrušení tohoto nařízení v plném rozsahu, zrušil nařízení 2023/851 částečně, a to v rozsahu týkajícím se stanovení emisních cílů platných od 1. ledna 2035 pro nové osobní automobily a pro nová lehká užitková vozidla v souladu s čl. 1 bodem 1 písm. b) tohoto nařízení;
uložil Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
1) žalobní důvod vycházející z porušení čl. 192 odst. 2 písm. c) SFEU
Dle názoru Polska se žalované orgány dopustily porušení čl. 192 odst. 2 písm. c) SFEU tím, že napadené nařízení nepřijaly na základě tohoto ustanovení Smlouvy, které vyžaduje jednomyslné rozhodnutí Rady, a to navzdory skutečnosti, že napadené nařízení významně ovlivňuje volbu členského státu mezi různými energetickými zdroji a základní skladbu jeho zásobování energií.
2) žalobní důvod vycházející z porušení čl. 3 odst. 1 a 3 SEU, článku 9 SFEU a čl. 6 odst. 1 SEU ve spojení s článkem 21 Listiny základních práv Evropské unie
Polsko tvrdí, že stanovením emisních cílů pro nové osobní automobily a pro nová lehká užitková vozidla v čl. 1 bodě 1 písm. b) napadeného nařízení, které budou mít závažné důsledky pro evropský automobilový průmysl a na něj navazující hospodářská odvětví a pro společnost, unijní normotvůrce porušil povinnost podporovat blahobyt obyvatel Unie (čl. 3 odst. 1 SEU), povinnost podporovat sociální spravedlnost, povinnost zajišťovat vyvážený hospodářský růst a podporovat hospodářskou, sociální a územní soudržnost a solidaritu mezi členskými státy (čl. 3 odst. 3 SEU), povinnost přihlížet k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti a bojem proti sociálnímu vyloučení (článek 9 SFEU), jakož i zákaz diskriminace založené na majetku stanovený v Listině základních práv Evropské unie (čl. 21 odst. 1).
3) žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality (čl. 5 odst. 4 SEU) ve spojení s čl. 191 odst. 2 SFEU
Dle názoru Polska jsou ustanovení napadeného nařízení v rozporu se zásadou proporcionality, neboť zaprvé nejsou způsobilé k dosažení cílů čl. 191 odst. 2 SFEU a zadruhé jsou z nich plynoucí nevýhody, včetně nákladů, zjevně nepřiměřené v porovnání se sledovanými cíli. Polsko je toho názoru, že náklady na přizpůsobení hospodářství a společnosti v Unii přísnějším normám na snižování emisí CO2 stanoveným v napadeném nařízení značně převažují nad souvisejícími přínosy. Napadené nařízení klade na unijní občany, zejména ty méně majetné, a na evropské automobilové odvětví nadměrné břemeno spojené s přechodem na bezemisní mobilitu. Napadené nařízení přináší riziko vážných negativních dopadů na evropský automobilový průmysl a riziko sociálního vyloučení, vyloučení nemajetnějších osob z dopravy a prohloubení rozdílů v životní úrovni mezi občany. Napadené nařízení navíc dostatečně nezohledňuje rozdílné situace v různých regionech Unie, což představuje porušení čl. 191 odst. 2 SFEU.
4) žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti provést řádnou analýzu vlivu napadeného nařízení a z porušení čl. 191 odst. 3 SFEU
Dle názoru Polska nesplnily žalované orgány povinnost podat odpovídající posouzení vlivů, neboť posouzení vlivů připojené k návrhu nařízení vykazuje zásadní nedostatky, co se týče dopadu závazků a cílů stanovených v tomto nařízení na jednotlivé členské státy. Zároveň nedošlo k dostatečnému zohlednění dostupných vědeckotechnických informací, potenciálních zisků a nákladů v případě realizace či v případě nerealizace, jakož i ekonomického a sociálního rozvoje Unie jako celku a vyváženého rozvoje jejích regionů, čímž došlo k porušení čl. 191 odst. 3 SFEU.
____________
1 Úř. věst. 2023, L 110, s. 5.