Kasační opravný prostředek podaný dne 26. ledna 2007 Komisí Evropských společenství proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 14. listopadu 2006 ve věci F-100/05, Chatziioannidou v. Komise
(věc T-20/07 P)
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Komise Evropských společenství (Brusel, Belgie) (zástupce: K. Hermann a D. Martin, zmocněnci)
Další účastnice řízení: Eleni Chatziioannidou (Auderghem, Belgie)
Návrhová žádání navrhovatelky
zrušit rozsudek Soudu pro veřejnou službu ze dne 14. listopadu 2006 vydaný ve věci F-100/05;
zamítnout žalobu podanou E. Chatziioannidou;
rozhodnout, že každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady související s tímto řízením a s řízením zahájeným před Soudem pro veřejnou službu.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Rozsudkem ze dne 14. listopadu 2006, jehož zrušení je v rámci tohoto kasačního opravného prostředku navrhováno, zrušil Soud pro veřejnou službu (SVS) rozhodnutí Komise ze dne 30. listopadu 2004 a ze dne 20. února 2005 o výpočtu odsloužených let započitatelných pro důchod E. Chatziioannidou po převodu do systému Společenství matematicky rovnocenné náhrady tohoto nároku, jež získala v Řecku.
Komise vznáší na podporu svého návrhu na zrušení uvedeného rozsudku jediný důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení nařízení č. 1103/97
1 a č. 974/98
2, jakož i OPU článku 11 přílohy VIII
3. Komise tvrdí, že předpoklad, ze kterého vychází zcela úvaha SVS, vyplývá z chybného výkladu dosahu nařízení č. 1103/97. Komise tvrdí, že navzdory tomu, co se domnívá Soud, je cílem daného nařízení zachování smluvních závazků přijatých soukromoprávními osobami, nikoliv závazků přijatých veřejnoprávními orgány. Krom toho tvrdí, že tato poznámka je v každém případě v projednávané věci irelevantní, neboť Komise nepřijala žádný závazek vůči E. Chatziioannidou v den, kdy začalo platit euro, a proto se zásada kontinuity smluv uvedená v článku 3 nařízení č. 1103/97 v projednávaném případě z hlediska právního neuplatní. Komise má za to, že by se měl v projednávaném případě použít zejména článek 14 a OPU by měla být vykládána ve světle tohoto článku. V důsledku toho se v případě převodu, po zavedení eura, nároků na důchod získaných v Řecku, zemi, které přijala euro, ustanovení čl. 4 odst. 4 OPU, který stanoví pravidla přepočtu na euro částek, které byly převedeny do jiné měny, než je euro, nepoužijí. Komise rovněž tvrdí, že na rozdíl od toho, co se domníval Soud, z důvodu dělby pravomocí při použití čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu mezi Komisí a vnitrostátními orgány, nemohla E. Chatziioannidou vytýkat Komisi metodu výpočtu částky matematicky rovnocenné náhrady převedené na Komisi řeckými orgány, jelikož pouze tyto orgány měly pravomoc zvolit vhodnou metodu, neboť převedly na účet Komise částku, která byla již vyčíslená v eurech.