Language of document : ECLI:EU:T:2021:850

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (devátého senátu)

1. prosince 2021(*)

„Přístup k dokumentům – Nařízení (ES) č. 1049/2001 – Dokumenty týkající se ústní zkoušky v rámci výběrového řízení – Částečné odmítnutí přístupu – Metoda zaokrouhlování známek – Váhové koeficienty jednotlivých částí a podčástí ústní zkoušky – Tajnost jednání výběrové komise – Nařízení (EU) 2018/1725 – Částečné nevydání rozhodnutí ve věci samé“

Ve věci T‑265/20,

JR, zastoupená L. Levi a A. Champetier, avocates,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené D. Milanowskou, C. Ehrbarem a H. Kranenborgem, jako zmocněnci,

žalované,

jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 28. února 2020 a 9. dubna 2020, kterými byl žalobkyni odepřen přístup k některým dokumentům týkajícím se interního výběrového řízení COM/03/AD/18 (AD 6) – 1 – Administrátoři

TRIBUNÁL (devátý senát),

ve složení M. J. Costeira, předsedkyně, M. Kančeva a T. Perišin (zpravodajka), soudkyně,

vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Dne 16. prosince 2018 se žalobkyně, JR, přihlásila do interního výběrového řízení COM/03/AD/18 (AD 6) – 1 – Administrátoři s referenčním číslem 35‑20/11/2018 (dále jen „výběrové řízení“) pořádaného Evropskou komisí.

2        Dne 6. června 2019 podstoupila žalobkyně písemnou zkoušku výběrového řízení. V této zkoušce uspěla.

3        Dne 23. září 2019 podstoupila žalobkyně ústní zkoušku výběrového řízení.

4        V oddílu 4 hlavy III oznámení o výběrovém řízení se uvádělo, že ústní zkouška pro funkční skupinu AD se skládá ze dvou částí, které jsou popsány následovně:

„ 1.      Pohovor […] za účelem zhodnocení:

–        hlavních vykonávaných pracovních úkolů a dovedností získaných během profesní kariéry [uchazeče] a

–        schopnosti a motivace [uchazeče] plnit úkoly na pracovních místech, ke kterým výběrové řízení umožňuje přístup;

2.      strukturovaná prezentace, která spočívá v poreferování o záležitosti související s některou z politik Evropské unie.[…]“

5        V uvedeném oddílu bylo upřesněno, že celkové hodnocení pro obě výše uvedené části ústní zkoušky spočívalo v udělení známky na stupnici od 0 do 20 bodů, přičemž požadované minimum bylo 10 bodů.

6        Oddíl 5 téže hlavy upřesňuje, že výběrová komise zapíše na rezervní seznam jména těch, kteří dosáhli nejlepších známek z ústní zkoušky, jakož i minima požadovaného pro tuto zkoušku, a to v mezích požadovaného počtu úspěšných uchazečů.

7        Dopisem ze dne 16. prosince 2019 informovala Komise žalobkyni, že nebyla zapsána na rezervní seznam uchazečů úspěšných ve výběrovém řízení. V tomto dopise Komise upřesnila, že žalobkyně dosáhla u ústní zkoušky 13 z 20 bodů, zatímco minimální hodnota nezbytná pro zapsání na rezervní seznam je 14 bodů z 20. Komise informovala žalobkyni, že výběrová komise dospěla k závěru, že její výkon při ústní zkoušce byl celkově ohodnocen jako „dobrý“, a to na základě tří hodnocených aspektů, kterými byly zaprvé soulad mezi profilem uchazeče a zkušenostmi, jakož i dovednostmi vyžadovanými vnitřním výběrovým řízením, což je aspekt, za nějž žalobkyně obdržela hodnocení „silný“, zadruhé schopnosti a motivace, což je aspekt, za nějž žalobkyně obdržela hodnocení „silný“, a zatřetí strukturovaná prezentace na dané téma, což je aspekt, za nějž žalobkyně obdržela hodnocení „dobrý“.

8        E-mailem ze dne 20. prosince 2019 podala žalobkyně Komisi žádost o přezkum rozhodnutí ze dne 16. prosince 2019, jakož i žádost o informace a přístup k dokumentům.

9        Pokud jde o poslední část její žádosti, žalobkyně sdělila Komisi, že si přeje získat následující informace a dokumenty:

–        podrobné vysvětlení způsobu, jakým byla slovní hodnocení převedena na číselné známky, spolu s hodnoticími stupnicemi umožňujícími spojit každé slovní hodnocení s číselně vyjádřenou známkou,

–        podrobná hodnocení týkající se v jejím případě každého ze tří hodnocených a známkovaných aspektů v rámci ústní zkoušky, jakož i příslušnou hodnotící stupnici,

–        veškeré užitečné informace o známkách, které jí byly uděleny,

–        jaká metoda poměrného vážení byla případně použita,

–        jaká metoda zaokrouhlování byla případně použita,

–        zápis a hodnotící tabulky týkající se její ústní zkoušky, jakož i list z konferenční tabule, který během této zkoušky používala jako pomůcku pro svoji ústní prezentaci (dále jen „list z konferenční tabule“);

–        jakýkoli jiný relevantní dokument týkající se jejího výkonu během této zkoušky.

10      Dne 10. ledna 2020 zaslala Komise žalobkyni první odpověď a upřesnila, že její žádost o přezkum byla předána výběrové komisi. Komise rovněž zdůraznila, že jednání výběrové komise byla tajná, takže Komise nemohla nad rámec informací vložených na „účet EPSO“ žadatelky předat posledně uvedené hodnotící tabulku, zprávu výběrové komise ani individuální známky členů výběrové komise, i kdyby u nich byla provedena anonymizace.

11      Dne 31. ledna 2020 zaslala žalobkyně Komisi e-mail nazvaný „potvrzující žádost podle čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 1049/2001“, ve kterém zopakovala svou žádost o přístup k dokumentům a informacím uvedeným v bodě 9 výše. Na podporu této žádosti se žalobkyně dovolávala zejména bodu 11 odůvodnění nařízení (ES) č. 1049/2001 Evropského parlamentu a Rady ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331), jakož i čl. 9 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. 2018, L 295, s. 39). Navíc tvrdila, že Komise neuvedla důvody, proč by zpřístupnění těchto dokumentů a informací, které uvedla v uvedené žádosti, porušovalo tajnost jednání výběrové komise, že výjimky z práva na přístup k dokumentům musí být vykládány restriktivně a že prokázala existenci oprávněného zájmu na získání přístupu k uvedeným dokumentům a informacím, a to zejména za účelem pochopení celkové známky, která jí byla udělena.

12      V e-mailu ze dne 24. února 2020 uvedla Komise, že jelikož žádost žalobkyně ze dne 20. prosince 2019 neodkazuje na nařízení č. 1049/2001, Komise s ní nezacházela jako s žádostí spadající do působnosti tohoto nařízení, ale podle pravidel řádné správy. Komise tak zdůraznila, že její e-mail ze dne 10. ledna 2020 zaslaný žalobkyni nelze považovat za odpověď spadající do působnosti uvedeného nařízení.

13      Komise rovněž informovala žalobkyni o tom, že každá žádost o přístup k dokumentům podle nařízení č. 1049/2001 je tímto orgánem registrována s uvedením jména a adresy žadatele v databázi, která je přístupná relativně velkému počtu zaměstnanců, a požádala žalobkyni, aby výslovně potvrdila, že si přeje, aby její e-mail ze dne 20. prosince 2019 byl považován za takovou žádost o přístup k dokumentům.

14      Dne 28. února 2020 zaslala Komise žalobkyni e-mail nazvaný „přístup k Vašim osobním údajům“ (dále jen „rozhodnutí ze dne 28. února 2020“). V tomto e-mailu Komise vyzvala žalobkyni, aby se seznámila s listem z konferenční tabule v kancelářských prostorách Komise a obrátila se na předsedkyni výběrové komise (dále jen „předsedkyně výběrové komise“) za účelem získání ústně podaného shrnutí k její prezentaci. Navíc žalobkyni byla poskytnuta tabulka vysvětlující provázanost mezi číselnými známkami 1 až 10 udělovanými výběrovou komisí a slovními hodnoceními „nedostatečný“, „dobrý“, „silný“, „velmi silný“, „výborný“ a „příkladný“ (dále jen „převodní tabulka“). Komise uvedla, že hodnocení výkonu žalobkyně ve všech fázích výběrového řízení bylo provedeno podle této tabulky.

15      Dne 4. března 2020 požádala žalobkyně e-mailem o schůzku za účelem prostudování listu z konferenční tabule a za účelem získání hodnocení jejího výkonu výběrovou komisí při ústní zkoušce.

16      Dne 13. března 2020 zaslala žalobkyně Komisi e-mail, v němž zopakovala svou žádost o přístup k listu z konferenční tabule a o schůzku s předsedkyní výběrové komise. Požádala rovněž o sdělení metod poměrného vážení a zaokrouhlování použitých výběrovou komisí, přičemž měla za to, že tyto metody jsou součástí jejích osobních údajů, neboť jsou vnitřně spjaty s její konečnou známkou a převodní tabulkou, která jí byla sdělena. Kromě toho zdůraznila, že nařízení č. 1049/2001 nevyžaduje, aby byla žádost o přístup k dokumentům učiněna zvláštním způsobem.

17      E-mailem ze dne 9. dubna 2020 informovala Komise žalobkyni, že na metody poměrného vážení a zaokrouhlování se vztahuje tajnost jednání výběrové komise zakotvená v článku 6 přílohy III služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“).

18      Rozhodnutím ze dne 15. dubna 2020 zamítla výběrová komise žádost o přezkum rozhodnutí ze dne 16. prosince 2019 o nezapsání žalobkyně na rezervní seznam výběrového řízení, takže toto rozhodnutí muselo být potvrzeno. Výběrová komise upřesnila, že před ústní zkouškou vymezila její obsah, otázky, hodnoticí kritéria, postup známkování, jakož i poměrnou váhu každé složky této zkoušky uvedené v oznámení o výběrovém řízení.

 Skutkové okolnosti následující po podání žaloby

19      Dne 16. července 2020 předala Komise žalobkyni digitální kopii listu z konferenční tabule.

20      Dne 22. července 2020 se konala schůzka formou videokonference mezi žalobkyní, předsedkyní výběrové komise a zástupcem generálního ředitelství Komise pro lidské zdroje a bezpečnost. Podle zápisu z této schůzky obdržela žalobkyně během tohoto setkání ústní vyjádření předsedkyně výběrové komise s podrobným hodnocením výkonu žalobkyně při ústní prezentaci a pohovoru. Předsedkyně výběrové komise žalobkyni rovněž upřesnila, že složky ústní zkoušky byly hodnoceny na základě poměrného vážení, o němž bylo rozhodnuto před začátkem výběrového řízení, a že bylo prováděno zaokrouhlování bodů, které bylo stanoveno na 0,25 bodu.

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

21      Žalobkyně podala projednávanou žalobu podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 4. května 2020.

22      Dne 24. července 2020 předložila Komise kanceláři Tribunálu svou žalobní odpověď.

23      Dne 5. října 2020 předložila žalobkyně soudní kanceláři Tribunálu repliku.

24      Dne 17. listopadu 2020 předložila Komise kanceláři Tribunálu svou dupliku.

25      Organizačním procesním opatřením ze dne 28. dubna 2021 vyzval Tribunál účastníky řízení, aby předložili svá vyjádření k případné ztrátě právního zájmu žalobkyně na podání žaloby, pokud jde o odmítnutí Komise zpřístupnit jí dokumenty, ke kterým měla nakonec přístup, v souladu s čl. 131 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu.

26      Komise a žalobkyně této žádosti ve stanovené lhůtě vyhověly.

27      Usnesením ze dne 5. května 2021 nařídil Tribunál Komisi, aby na základě čl. 91 písm. c) jednacího řádu předložila dokument obsahující metodu poměrného vážení, kterou výběrová komise použila pro každou složku ústní zkoušky. Komise této žádosti ve stanovené lhůtě vyhověla. V souladu s článkem 104 jednacího řádu nebyl tento dokument předán žalobkyni.

28      Rozhodnutím ze dne 18. srpna 2021 byl po smrti soudce Berkeho, k níž došlo dne 1. srpna 2021, jmenován nový soudce za účelem doplnění soudního kolegia.

29      Tribunál (devátý senát) rozhodl v souladu s čl. 106 odst. 3 jednacího řádu, že ve věci rozhodne bez ústní části řízení.

30      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil rozhodnutí Komise ze dne 28. února 2020 a ze dne 9. dubna 2020;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

31      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

 K částečné ztrátě právního zájmu žalobkyně na podání žaloby

32      Ve své odpovědi na organizační procesní opatření ze dne 28. dubna 2021 žalobkyně uvádí, že Komise nevysvětlila, proč její celkový výkon odpovídá slovnímu hodnocení „dobrý“, jak bylo toto slovní hodnocení převedeno na číselnou známku 13 bodů z 20, ani jakým způsobem byla metoda zaokrouhlování použita v jejím konkrétním případě. Zdůrazňuje, že i když formálně obdržela převodní tabulku, digitální kopii listu z konferenční tabule, ústní vyjádření předsedkyně výběrové komise a metodu zaokrouhlování konečné známky, jsou takto poskytnuté dokumenty nebo informace neúplné, jelikož neobsahují mechanismus, který s nimi byl nerozlučně spojen, a sice použitou metodu poměrného vážení. Žalobkyně má tedy za to, že její žádosti nebylo vyhověno a stále má právní zájem na podání žaloby.

33      Komise má za to, že žalobkyně již nemá právní zájem na podání žaloby proti aktům Komise, kterými jí byl odepřen přístup k informacím a dokumentům uvedeným v bodě 32 výše, ke kterým tento přístup nakonec získala. Podle Komise již tedy v souladu s čl. 131 odst. 1 jednacího řádu není třeba o uvedených dokumentech rozhodovat.

34      V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je žaloba na neplatnost podaná fyzickou nebo právnickou osobou přípustná, pouze pokud má tato osoba zájem na zrušení napadeného aktu. Takový zájem, který je základní a prvořadou podmínkou každé žaloby, předpokládá, že samotné zrušení napadeného aktu může vyvolat právní následky a žaloba může ve svém výsledku přinést prospěch straně, která ji podala (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. ledna 2021, Leino-Sandberg v. Parlament, (C‑761/18 P, EU:C:2021:52, bod 32 a citovaná judikatura).

35      Za účelem zajištění řádného výkonu spravedlnosti musí mít každý, kdo podává návrh na zahájení soudního řízení, již vzniklý a trvající právní zájem na podání žaloby. Právní zájem žalobce na podání žaloby se nemůže týkat budoucí a hypotetické situace (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:609, bod 56, a ze dne 30. září 2009, Lior v. Komise a Komise v. Lior, T‑192/01 a T‑245/04, nezveřejněný, EU:T:2009:365, bod 247).

36      Právní zájem žalobce na podání žaloby musí existovat ve vztahu k předmětu žaloby ve fázi jejího podání, neboť jinak by byla nepřípustná. Tento předmět sporu, stejně jako právní zájem na žalobě, musí přetrvávat až do vydání soudního rozhodnutí, jinak nebude vydáno rozhodnutí ve věci samé; toto předpokládá, že musí být možné, aby žaloba ve svém výsledku přinesla prospěch účastníku řízení, který ji podal (viz rozsudek ze dne 30. dubna 2020, Izba Gospodarcza Producentów i Operatorów Urządzeń Rozrywkowych v. Komise, C‑560/18 P, EU:C:2020:330, bod 38 a citovaná judikatura).

37      Žalobce může mít v určitých případech nadále právní zájem požadovat zrušení napadeného aktu, aby autora uvedeného aktu přiměl k tomu, že v budoucnu provede odpovídající změny, a předejde tak nebezpečí, že se protiprávnost, kterou je dotčený akt údajně stižen, bude opakovat. Přetrvávání tohoto zájmu předpokládá, že se tato protiprávnost může v budoucnu opakovat bez ohledu na konkrétní okolnosti dotčené věci (rozsudek ze dne 4. září 2018, ClientEarth v. Komise, C‑57/16 P, EU:C:2018:660, bod 48).

38      Z judikatury Soudního dvora rovněž vyplývá, že přetrvávání právního zájmu žalobce musí být posuzováno in concreto, a zejména s ohledem na důsledky tvrzené protiprávnosti a na povahu tvrzené utrpěné újmy (rozsudek ze dne 28. května 2013, Abdulrahim v. Rada a Komise, C‑239/12 P, EU:C:2013:331, bod 65).

39      V projednávané věci ze skutečností obsažených ve spise vyplývá, že Komise zaprvé sdělila žalobkyni rozhodnutím ze dne 28. února 2020 převodní tabulku (viz bod 14 výše), zadruhé e-mailem ze dne 16. července 2020 digitální kopii listu z konferenční tabule (viz bod 19 výše), zatřetí na setkání formou videokonference dne 22. července 2020 ústní vyjádření předsedkyně výběrové komise s podrobným hodnocením výkonu žalobkyně při ústní prezentaci a pohovoru (viz bod 20 výše) a začtvrté na stejné schůzce metodu zaokrouhlování známek použitou výběrovou komisí výběrového řízení (viz bod 20 výše).

40      Žalobkyni tak byly poskytnuty všechny dokumenty, které požadovala, s jedinou výjimkou dokumentu obsahujícího metodu poměrného vážení složek ústní zkoušky (dále jen „váhové koeficienty“). Žalobkyně v replice uvádí, že na tento dokument stále čeká.

41      Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co podle všeho tvrdí žalobkyně, jmenovaná již nemá právní zájem na podání žaloby proti rozhodnutím Komise ze dne 28. února 2020 a 9. dubna 2020 v rozsahu, v němž Komise odepřela přístup k dokumentům a informacím uvedeným v bodě 39 výše. Žalobkyně tvrdí, že dokumenty a informace, které jí byly sděleny, jsou neúplné, jelikož nezahrnují mechanismus, který se k nim nerozlučně pojí, a sice váhové koeficienty použité výběrovou komisí. Tento argument přitom jasně ukazuje, že její žádost o přístup k uvedeným dokumentům a informacím byla uspokojena a její právní zájem na podání žaloby přetrvává pouze v rozsahu, v němž se projednávaná žaloba týká zrušení rozhodnutí Komise ze dne 9. dubna 2020 v části, kterou byl odepřen přístup k dokumentu obsahujícímu váhové koeficienty.

42      Kromě toho z vyjádření žalobkyně uvedeného v bodě 32 výše vyplývá, že neuplatňuje žádný zbytkový zájem, o němž hovoří judikatura uvedená v bodě 36 výše. V tomto vyjádření totiž neuvádí, že by se tvrzená protiprávnost mohla v budoucnu opakovat. Usiluje naproti tomu o zpochybnění dostatečnosti vysvětlení výběrové komise, pokud jde o známku, která jí byla udělena, což je otázka, která překračuje předmět projednávaného sporu.

43      Je tudíž třeba konstatovat, že projednávaná žaloba se stala částečně bezpředmětnou, jelikož žalobkyně pozbyla žalobní zájem, pokud jde o dokumenty, ke kterým měla přístup (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. září 2011, LPN v. Komise (T‑29/08, EU:T:2011:448, bod 57).

44      Z toho vyplývá, že již není namístě rozhodovat o návrhových žádáních žalobkyně znějících na zrušení v rozsahu, v němž jí Komise rozhodnutími ze dne 28. února 2020 a ze dne 9. dubna 2020 odepřela přístup k metodě zaokrouhlování použité výběrovou komisí.

45      V důsledku toho je předmět projednávané žaloby omezen na bod návrhových žádání znějící na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 9. dubna 2020 v rozsahu, v němž odepírá přístup k dokumentu obsahujícímu váhové koeficienty složek ústní zkoušky uvedených v oznámení o výběrovém řízení (dále jen „napadené rozhodnutí“).

 K věci samé

 K použitelnému právnímu rámci a žalobním důvodům na podporu žaloby

46      Úvodem je třeba uvést, že i když žalobkyně zakládá podstatnou část argumentace na svém právu na přístup ke svým osobním údajům, dovolává se implicitně porušení práva na přístup k dokumentům zakotveného nařízením č. 1049/2001.

47      V tomto ohledu je třeba poznamenat, že pro účely vymezení právního rámce použitelného na projednávanou žalobu není relevantní skutečnost, že Komise neměla za to, že žádost žalobkyně o přístup byla založena na nařízení č. 1049/2001, jelikož podmínka stanovená v čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení byla splněna žádostí o informace a o přístup k dokumentům podanou žalobkyní dne 20. prosince 2019 (viz body 8 a 9 výše).

48      Podle znění čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1049/2001 se totiž žádosti o přístup k dokumentu vyhotovují v jakékoli písemné podobě, včetně elektronické, v jednom z jazyků uvedených v článku 314 Smlouvy o ES, a to způsobem dostatečně přesným, aby orgán mohl dokument přesně určit. Vzhledem k tomu, že žádost žalobkyně byla vyhotovena v písemné formě a dostatečně přesně na to, aby orgán mohl identifikovat dotčené dokumenty, musela být považována za žádost založenou na nařízení č. 1049/2001, jak ostatně bylo možné vyvodit z potvrzující žádosti podané žalobkyní dne 31. ledna 2020.

49      Navzdory označení žalobních důvodů v žalobě proto z argumentace žalobkyně vyplývá, že v rámci projednávané žaloby se v podstatě dovolává čtyř žalobních důvodů, přičemž první dva jsou vzneseny výslovně a poslední dva implicitně.

50      První žalobní důvod vychází z porušení práva na řádnou správu zakotveného v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a práva na přístup k osobním údajům zakotveného v článku 17 nařízení 2018/1725. Druhý žalobní důvod vychází z porušení zásady řádné správy, jakož i čl. 14 odst. 1 a 2 a článku 17 nařízení 2018/1725. Třetí žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění. Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení práva na přístup k dokumentům a z nesprávného výkladu článku 6 přílohy III služebního řádu.

51      Tribunál považuje za vhodné zabývat se prvními dvěma žalobními důvody společně vzhledem k tomu, že argumenty předložené v rámci těchto dvou žalobních důvodů se překrývají. Třetí a čtvrtý žalobní důvod pak budou posuzovány odděleně.

 K prvnímudruhému žalobnímu důvodu, vycházejícímporušení nařízení 2018/1725práva na řádnou správu

52      V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně v podstatě tvrdí, že odmítnutí Komise zpřístupnit jí váhové koeficienty použité výběrovou komisí pro každou složku ústní zkoušky s odůvodněním, že se na tuto váhu vztahuje tajnost jednání výběrové komise, vede k porušení práva na přístup k osobním údajům a práva na řádnou správu.

53      V tomto ohledu má žalobkyně za to, že převodní tabulka sdělená Komisí rozhodnutím ze dne 28. února 2020, jakož i metody zaokrouhlování a poměrného vážení použité pro udělení konečné známky obsahovaly osobní údaje.

54      Podle žalobkyně výběrová komise při ústní zkoušce výběrového řízení zpracovává osobní údaje uchazeče tím, že poslouchá jeho odpovědi na otázky v rámci hodnocení výkonu tohoto uchazeče s ohledem na požadavky oznámení o výběrovém řízení, přičemž bere v potaz převodní tabulku, váhové koeficienty a metodu zaokrouhlování.

55      Žalobkyně má za to, že jelikož její osobní údaje byly Komisí tímto způsobem zpracovávány ve smyslu čl. 3 odst. 3 nařízení 2018/1725, má právo na přístup k uvedeným údajům, ledaže by se uplatnila některá z výjimek stanovených v článku 25 uvedeného nařízení.

56      Konečně žalobkyně vytýká Komisi, že porušila její právo na řádnou správu, jelikož přístup ke spisu byl nezbytný k tomu, aby žalobkyně uplatnila své základní právo na účinnou procesní obranu a byla schopna prokázat, že rozhodnutí nezapsat ji na rezervní seznam bylo chybné.

57      V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně vytýká Komisi, že porušila svou povinnost usnadňovat výkon práva na přístup k osobním údajům, a to v rozporu s čl. 14 odst. 1 a 2 a článkem 17 nařízení 2018/1725, jakož i se zásadou řádné správy.

58      Komise s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

59      Zaprvé, pokud jde o právo na přístup k osobním údajům, je třeba připomenout, že projednávanou žalobou je usilováno o zrušení rozhodnutí Komise ze dne 9. dubna 2020 v rozsahu, v němž odepírá žalobkyni přístup k dokumentu obsahujícímu váhové koeficienty složek ústní zkoušky (viz bod 45 výše).

60      Jak přitom zdůrazňuje Komise, poměrná váha každé složky zkoušek výběrového řízení, vymezená výběrovou komisí před začátkem těchto zkoušek a použitelná na všechny uchazeče, nemůže být považována za osobní údaj týkající se žalobkyně.

61      Podle článku 3 bodu 1 nařízení 2018/1725 se totiž osobními údaji rozumí „veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě […]; identifikovatelnou fyzickou osobou je fyzická osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo, lokační údaje, síťový identifikátor nebo na jeden či více zvláštních prvků fyzické, fyziologické, genetické, psychické, ekonomické, kulturní nebo společenské identity této fyzické osoby“.

62      V projednávané věci přitom koeficienty stanovené pro každou složku ústní zkoušky nelze považovat za informaci o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě, takže nemůže spadat pod pojem „osobní údaje“ ve smyslu čl. 3 bodu 1 nařízení 2018/1725.

63      Nařízení 2018/1725 se proto nepoužije na žádost žalobkyně o přístup k dokumentu obsahujícímu váhové koeficienty složek ústní zkoušky, takže je třeba odmítnout její argumentaci, podle které Komise porušila ustanovení tohoto nařízení tím, že jí odepřela přístup k uvedenému dokumentu.

64      Zadruhé, pokud jde o právo na řádnou správu, je třeba připomenout, že orgány, instituce a jiné subjekty Unie jsou povinny dodržovat základní práva zaručená právem Unie, mezi něž patří i právo na řádnou správu, zakotvené v článku 41 Listiny (viz rozsudek ze dne 27. března 2019, August Wolff a Remedia v. Komise, C‑680/16 P, EU:C:2019:257, bod 24 a citovaná judikatura).

65      Podle čl. 41 odst. 2 písm. b) Listiny platí, že právo na řádnou správu zahrnuje právo každého na přístup ke spisu, který se jej týká, při respektování oprávněných zájmů důvěrnosti a profesního a obchodního tajemství.

66      V projednávané věci je nejprve třeba konstatovat, že e-mailová korespondence mezi stranami, poskytnutí některých dokumentů, jakož i setkání konané dne 22. července 2020 prokazují, že Komise projevila vůči žalobkyni značnou otevřenost a při vyřizování její žádosti postupovala s pečlivostí, a to navzdory mimořádným okolnostem souvisejícím s pandemií onemocnění covid ‑19.

67      Dále, jak zdůrazňuje Komise, žalobkyně se kromě toho omezuje na uvedení svého práva na řádnou správu zakotveného v článku 41 Listiny, aniž v žalobě uvádí konkrétní výtky nebo argumenty týkající se přístupu ke spisu.

68      Konečně je třeba uvést, že argumentace žalobkyně, podle které Komise porušila její právo na řádnou správu, se netýká správního řízení, které vedlo k přijetí napadeného rozhodnutí, ale směřuje ke zpochybnění dostatečnosti vysvětlení výběrové komise ke známce, které jí byla udělena, a k rozhodnutí o jejím nezapsání na rezervní seznam. Taková argumentace tedy musí být v rámci projednávané žaloby odmítnuta jako irelevantní.

69      Z toho vyplývá, že první a druhý žalobní důvod musí být zamítnuty.

 Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímuporušení povinnosti uvést odůvodnění

70      V rámci třetího žalobního důvodu žalobkyně Komisi v podstatě vytýká, že porušila svou povinnost uvést odůvodnění.

71      Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženo vadou spočívající v nedostatečnosti odůvodnění. Zejména vytýká Komisi, že uplatnila výjimku související s tajností jednání výběrové komise, aby jí odepřela přístup k požadovaným údajům, aniž vysvětlila, v čem by tento přístup konkrétně a skutečně ohrozil zásadu tajnosti jednání výběrové komise.

72      V tomto ohledu žalobkyně odkazuje na body 110 a 111 rozsudku ze dne 27. listopadu 2018, VG v. Komise (T‑314/16 a T‑435/16, EU:T:2018:841).

73      Komise s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

74      Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí být odůvodnění vyžadované druhým pododstavcem článku 296 SFEU přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl provést svůj přezkum (viz rozsudek ze dne 22. března 2001, Francie v. Komise, C‑17/99, EU:C:2001:178, bod 35 a citovaná judikatura).

75      V této souvislosti je třeba uvést, že Komise v napadeném rozhodnutí odůvodnila odepření přístupu následovně:

„Pokud jde o Vaši žádost o přístup k [váhovým koeficientům a k [metodě] zaokrouhlování, článek 6 přílohy III služebního řádu [...] stanoví, že jednání výběrové komise jsou tajná. Účelem požadavku tajnosti jednání výběrové komise je zaručit nezávislost výběrových komisí a objektivitu jejich jednání tím, že budou chráněny před jakýmikoli vnějšími zásahy či tlaky, ať již ze strany samotné [...] administrativy, dotčených uchazečů, nebo třetích osob. Dodržování této tajnosti tedy [...] brání jak zveřejnění postojů jednotlivých členů komise, tak sdělování jakýchkoliv skutečností souvisejících s posouzením uchazečů osobní či srovnávací povahy. Máme za to, že se na [váhové koeficienty] a [metodu] zaokrouhlování [vztahuje] tajnost jednání výběrové komise jakožto na skutečnosti související s posouzeními osobní či srovnávací povahy“.

76      V tomto ohledu je třeba konstatovat, že Komise odůvodnila odepření přístupu k dokumentu obsahujícímu váhové koeficienty složek ústní zkoušky skutečností, že se na tyto koeficienty vztahuje tajnost jednání výběrové komise jakožto na prvky související s posouzeními osobního nebo srovnávacího charakteru. V souladu s judikaturou uvedenou v bodě 74 napadeného rozhodnutí tak napadené rozhodnutí jasně a jednoznačně upřesňuje úvahy Komise, takže žalobkyni umožňuje seznámit se s důvody odepření přístupu a Tribunálu provést svůj přezkum. Z toho vyplývá, že napadené rozhodnutí je odůvodněno dostatečným způsobem.

77      Třetí žalobní důvod je tudíž třeba zamítnout.

 Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímuporušení práva na přístupdokumentům a z nesprávného výkladu článku6 přílohy III služebního řádu

78      V rámci čtvrtého žalobního důvodu žalobkyně v podstatě vytýká Komisi, že porušila její právo na přístup k dokumentům tím, že nesprávně vyložila zásadu tajnosti jednání výběrové komise zakotvenou v článku 6 přílohy III služebního řádu tak, že se vztahuje na váhové koeficienty jednotlivých složek ústní zkoušky.

79      V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že závěr, podle kterého byl její celkový výkon považován za „dobrý“, je nekonzistentní se skutečností, že získala dvě slovní hodnocení „silný“ a jen jediné slovní hodnocení „dobrý“ z oněch tří složek ústní zkoušky a představuje svévolné podhodnocení jejího celkového výkonu.

80      Žalobkyně zdůrazňuje, že jí není známo, zda některé ze dvou slovních hodnocení „silný“, kterých dosáhla, či dokonce obě, měla větší váhu než slovní hodnocení „dobrý“. Upřesňuje, že vychází v zásadě z toho, že převodní tabulka byla jedinou tabulkou používanou výběrovou komisí, takže nemůže plně zhodnotit správnost její konečné známky, a tedy legalitu rozhodnutí nezapsat ji na rezervní seznam, když jí nebyly rovněž poskytnuty váhové koeficienty každé složky ústní zkoušky, které ovlivňují konečnou známku, které dosáhla.

81      Podle žalobkyně je přístup k váhovým koeficientům každé složky ústní zkoušky nezbytný k tomu, aby mohla využít svého základního práva na procesní obranu a byla schopna prokázat, že rozhodnutí nezapsat ji na rezervní seznam je nesprávné.

82      Uvádí rovněž, že stanovisko Komise je nekonzistentní, jelikož pokud jde o zkoušky typu dotazník s mnohočetným výběrem, upřesňuje v oznámení o výběrovém řízení metodu výpočtu, která bude použita, přičemž vysvětluje minimální známky, kterých musí být dosaženo, dále vysvětluje, že zkoušky budou hodnoceny za použití desetibodové, nebo dvacetibodové stupnice, včetně poměrného vážení a výsledků, které budou použity pro výpočet konečné známky.

83      Dále žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženo vadou spočívající v nesprávném odůvodnění, pokud jde o použití výjimky tajnosti jednání výběrové komise na váhové koeficienty složek ústní zkoušky. Zdůrazňuje, že i když výběrová komise může rozdělit mezi uvedené tři složky ústní zkoušky 20 bodů tak, že každé z nich přidělí určitou váhu, význam jednotlivých složek nemá být měněn během nebo po proběhnutí zkoušek.

84      Žalobkyně má za to, že zpřístupnění váhových koeficientů každé složky ústní zkoušky před nebo po výběrovém řízení nemůže mít vliv na nezávislost výběrové komise a kromě toho pomáhá uchazečům, aby se lépe připravili se znalostí důležitosti každé otázky.

85      Komise s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

86      Nejprve zdůrazňuje, že v počátečních fázích výběrových řízení není relativní důležitost kategorií otázek, kterou lze vyvodit z oznámení o výběrových řízeních v případě zkoušek typu dotazníků s mnohočetným výběrem, výsledkem srovnávacího hodnocení uchazečů, a tedy předchozí zveřejnění informací o tomto nemůže mít vliv na diskreci a nezávislost výběrové komise, na rozdíl od zavedení váhových koeficientů pro jednotlivé složky výběrového řízení za účelem přizpůsobení kritérií výběru realitě uchazečů pojímaných jako celek.

87      Komise se v tomto ohledu dovolává rozsudku ze dne 16. září 2013, Höpcke v. Komise (F‑46/12, EU:F:2013:131, bod 38).

88      V bodě 39 žalobní odpovědi Komise uvádí, že rozhodnutí o poměrné váze každé složky ústní zkoušky bylo přijato během výběrového řízení na základě prvního hodnocení uchazečů vyplývajícího ze zkoušek předcházejících ústní zkoušce. Váhové koeficienty byly následně uplatněny na všechny uchazeče, aby bylo zajištěno zcela rovné zacházení. Komise má tudíž za to, že argument žalobkyně, podle kterého toto poměrné vážení není součástí posouzení srovnávací povahy, není podložený. Jakožto prvek srovnávací povahy spadá poměrné vážení jednotlivých složek výběrového řízení podle Komise do široké diskreční pravomoci, kterou judikatura přiznává výběrové komisi.

89      V duplice Komise toto vylíčení skutečností upravila a uvádí, že o váze každé složky ústní zkoušky nebylo rozhodnuto na základě hodnocení uchazečů výběrového řízení. Zdůrazňuje, že skutečně neexistoval žádný vztah mezi výkony uchazečů při zkouškách předcházejících ústní zkoušce (předvýběrové testy) a stanovením váhových koeficientů před ústní zkouškou.

90      V tomto ohledu Komise upřesňuje, že výběrová komise stanovila váhové koeficienty, které měly být použity pro hodnocení výkonu při ústní zkoušce před zahájením prací souvisejících s touto fází výběrového řízení, a že neměla žádnou informaci o totožnosti uchazečů a jejich výkonu v předchozí fázi. Navíc tyto koeficienty byly použity jednotně na všechny uchazeče připuštěné k ústní zkoušce, takže byla dodržena zásada rovného zacházení.

91      Komise rovněž tvrdí, že výběrová komise má širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o způsoby a podrobný obsah zkoušek a kritérií opravy, a v tomto ohledu odkazuje na rozsudek ze dne 19. února 2004, Konstantopoulou v. Soudní dvůr (T‑19/03, EU:T:2004:49, body 48 a 60). Tato judikatura se podle Komise použije na stanovení váhových koeficientů.

92      Komise má totiž za to, že pokud by účastníci výběrového řízení měli přístup k váhovým koeficientům různých složek tohoto výběrového řízení, získali by vhled do samotného prostoru pro uvážení, kterým disponuje výběrová komise při hodnocení uchazečů, kteréžto uvážení je širokého rozsahu a podléhá jen velmi omezené kontrole legitimity, přičemž odkazuje na rozsudky ze dne 11. května 2005, de Stefano v. Komise (T‑25/03, EU:T:2005:168, bod 34), a ze dne 8. května 2019, Stamatopoulos v. ENISA (T‑99/18, nezveřejněný, EU:T:2019:305, bod 49). Má za to, že uchazeči výběrových řízení by tak mohli činit závěry ohledně volby váhových koeficientů s cílem zpochybnit výsledky výběrového řízení a mohli by například tvrdit, že tyto váhové koeficienty byly zavedeny za účelem zvýhodnění té či oné kategorie účastníků.

93      Komise navíc zdůrazňuje, že pro podobná výběrová řízení se výběrové komise mohou rozhodnout použít váhové koeficienty již použité v předchozích výběrových řízeních. Pokud by tedy byly odhaleny opakující se koeficienty, účastníci budoucích podobných výběrových řízení by mohli předem zjistit, jaké zkoušky jsou nejdůležitější, a byli by tak zvýhodněni oproti účastníkům předchozích výběrových řízení, což by mohlo výběrové komise uměle motivovat ke změně váhových koeficientů.

94      Úvodem je třeba připomenout, že podle čl. 15 odst. 3 SFEU a článku 42 Listiny má každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se statutárním sídlem v členském státě právo na přístup k dokumentům orgánů, institucí a jiných subjektů Unie, aniž jsou dotčeny zásady a podmínky stanovené v souladu s čl. 15 odst. 3 SFEU. Podle druhého pododstavce tohoto článku 15 stanoví uvedené zásady a podmínky Parlament a Rada formou nařízení řádným legislativním postupem.

95      Na tomto základě je cílem nařízení č. 1049/2001 poskytnout veřejnosti právo na přístup k dokumentům orgánů, které bude co nejširší, přičemž podléhá určitým omezením založeným na důvodech veřejného či soukromého zájmu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. února 2014, Komise v. EnBW, C‑365/12 P, EU:C:2014:112, bod 61 a citovaná judikatura).

96      Bod 11 odůvodnění uvedeného nařízení tak klade důraz zejména na nutnost „umožnit orgánům chránit své vnitřní konzultace a porady tam, kde je to nezbytné k zabezpečení jejich způsobilosti plnit své úkoly“.

97      Režim výjimek je definován v článku 4 nařízení č. 1049/2001. Podle výjimky upravené v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci tohoto nařízení orgány odepřou přístup k dokumentu, který obsahuje stanoviska pro vnitřní použití v rámci porad a předběžných konzultací uvnitř daného orgánu, i po přijetí rozhodnutí, pokud by zpřístupnění dokumentu vážně ohrozilo rozhodovací proces tohoto orgánu, neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění.

98      Z článku 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001 tedy vyplývá, že režim výjimek je založen na vyvažování zájmů stojících proti sobě v dané situaci, tj. na jedné straně zájmů, k jejichž prospěchu by sloužilo zpřístupnění dotčených dokumentů, a na druhé straně zájmů, jež by toto zpřístupnění ohrozilo. Rozhodnutí o žádosti o přístup k dokumentům závisí na tom, kterému zájmu je třeba dát v konkrétní věci přednost (viz rozsudek ze dne 12. listopadu 2015, Alexandrou v. Komise, T‑515/14 P a T‑516/14 P, EU:T:2015:844, bod 75).

99      V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že pokud unijní orgán, jemuž byla předložena žádost o přístup k dokumentu, zamítne žádost na základě některé z výjimek stanovených v článku 4 nařízení č. 1049/2001, musí v zásadě vysvětlit, jak by přístup k uvedenému dokumentu mohl konkrétně a skutečně ohrozit zájem chráněný touto výjimkou. Kromě toho musí být nebezpečí takovéhoto ohrožení rozumně předvídatelné, a nikoli čistě hypotetické (viz rozsudek ze dne 4. září 2018, ClientEarth v. Komise, C‑57/16 P, EU:C:2018:660, bod 51 a citovaná judikatura).

100    Z judikatury rovněž vyplývá, že dotyčný orgán může své rozhodnutí v zásadě opřít o obecné domněnky použitelné na některé kategorie dokumentů, protože na žádosti o zpřístupnění týkající se dokumentů téže povahy je možno použít podobné obecné úvahy (viz rozsudek ze dne 12. listopadu 2015, Alexandrou v. Komise, T‑515/14 P a T‑516/14 P, EU:T:2015:844, bod 88 a citovaná judikatura).

101    Soudní dvůr se při konstatování existence domněnky opíral zejména o skutečnost, že výjimky z práva na přístup k dokumentům, které jsou uvedeny v článku 4 nařízení č. 1049/2001, nemohou být, pokud se dokumenty, na něž se vztahuje žádost o přístup, týkají zvláštní oblasti unijního práva, vykládány bez zohlednění zvláštních pravidel, která upravují přístup k těmto dokumentům (viz rozsudek ze dne 12. listopadu 2015, Alexandrou v. Komise, T‑515/14 P a T‑516/14 P, EU:T:2015:844, bod 90 a citovaná judikatura).

102    Pokud, jako v projednávané věci, sporné otázky spadají do zvláštní oblasti unijní veřejné služby, musí být výjimka týkající se ochrany rozhodovacího procesu stanovená v čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001 vykládána s ohledem na zásadu tajnosti jednání výběrové komise zakotvenou v článku 6 přílohy III služebního řádu (viz rozsudek ze dne 12. listopadu 2015, Alexandrou v. Komise, T‑515/14 P a T‑516/14 P, EU:T:2015:844, bod 93).

103    Na základě takového výkladu je Komise v souladu s cíli sledovanými zásadou ochrany tajnosti jednání výběrové komise oprávněna předpokládat, aniž provede konkrétní a individuální přezkum dokumentu, k němuž je požadován přístup, že zpřístupnění uvedeného dokumentu v zásadě vážně ohrožuje její rozhodovací proces (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. listopadu 2015, Alexandrou v. Komise, T‑515/14 P a T‑516/14 P, EU:T:2015:844, bod 94).

104    Je však třeba zdůraznit, že výše uvedená obecná domněnka nevylučuje možnost prokázat, že na daný dokument, jehož zpřístupnění je požadováno, se tato domněnka nevztahuje, nebo že existuje převažující veřejný zájem odůvodňující jeho zpřístupnění na základě čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 (viz rozsudek ze dne 12. listopadu 2015, Alexandrou v. Komise, T‑515/14 P a T‑516/14 P, EU:T:2015:844, bod 96 a citovaná judikatura).

105    Je tedy třeba určit, zda se na váhové koeficienty složek ústní zkoušky vztahuje tajnost jednání výběrové komise stanovená v článku 6 přílohy III služebního řádu, a případně tedy posoudit opodstatněnost odůvodnění napadeného rozhodnutí.

106    V této souvislosti je třeba připomenout, že článek 6 přílohy III služebního řádu stanoví, že jednání výběrové komise jsou tajná.

107    Podle ustálené judikatury článek 6 přílohy III služebního řádu, který se konkrétně týká výběrových řízení, zavádí zásadu tajnosti práce výběrových komisí s cílem zajistit nezávislost výběrových komisí a objektivitu jejich práce tím, že je chrání před všemi vnějšími zásahy nebo tlaky, ať již pocházejí od samotné administrativy, dotčených kandidátů nebo třetích osob. Dodržování této tajnosti tedy brání vyzrazení jak postojů jednotlivých členů výběrových komisí, tak i všech skutečností souvisejících s hodnoceními osobního nebo srovnávacího charakteru týkajícími se uchazečů (rozsudek ze dne 28. února 1980, Bonu v. Rada, 89/79, EU:C:1980:60, bod 5).

108    Jednání výběrové komise obecně zahrnují alespoň dvě různá stadia, a sice zaprvé posuzování přihlášek za účelem vytřídění uchazečů připuštěných do výběrového řízení a zadruhé posuzování schopností uchazečů o obsazované pracovní místo za účelem vytvoření rezervního seznamu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati, C‑254/95 P, EU:C:1996:276, bod 26 a citovaná judikatura).

109    Druhá fáze jednání výběrové komise je především srovnávací povahy, a proto se na ni vztahuje tajnost, která je těmto jednáním inherentní (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati, C‑254/95 P, EU:C:1996:276, body 27 a 28, jakož i citovaná judikatura).

110    Kritéria opravování zkoušek zvolená výběrovou komisí před jejich konáním jsou nedílnou součástí srovnávacích hodnocení výkonu jednotlivých uchazečů, která provádí výběrová komise. Tato kritéria mají totiž v zájmu posledně jmenovaných zajistit určitou jednotnost hodnocení výběrové komise, zejména pak v případě vysokého počtu uchazečů. Na tato kritéria se tedy vztahuje tajnost porad stejně jako na hodnocení výběrové komise (rozsudek ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati, C‑254/95 P, EU:C:1996:276, bod 29).

111    Srovnávací hodnocení, které provádí výběrová komise, se odráží ve známkách, které tato komise uděluje uchazečům. Tyto známky jsou projevem hodnotových soudů o každém z nich (rozsudek ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati, C‑254/95 P, EU:C:1996:276, bod 30).

112    Je třeba rovněž připomenout, že podle judikatury má výběrová komise při výkonu své činnosti širokou posuzovací pravomoc. Proto může, nejsou-li kritéria známkování vymezena v oznámení o výběrovém řízení, taková kritéria stanovit, anebo pokud oznámení tato kritéria sice vymezuje, avšak neuvádí u nich jejich váhu, může stanovit tuto váhu (viz rozsudek ze dne 11. prosince 2012, Mata Blanco v. Komise, F‑65/10, EU:F:2012:178, bod 55 a citovaná judikatura).

113    Z toho vyplývá, že pokud oznámení o výběrovém řízení neupřesňuje váhu každého hodnoticího kritéria pro danou zkoušku, může výběrová komise určit způsob, jakým celkový počet bodů, které toto oznámení stanoví pro tuto zkoušku, musí být rozdělen mezi jednotlivé složky tvořící tuto zkoušku v závislosti na významu, který těmto složkám přikládá s ohledem na obsazovaná pracovní místa (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. prosince 2012, Mata Blanco v. Komise (F‑65/10, EU:F:2012:178, bod 56 a citovaná judikatura).

114    V projednávané věci je třeba konstatovat, že výběrová komise učinila v souladu s oznámením o výběrovém řízení závěr, že ústní zkouška bude hodnocena ve dvou částech (pohovor a strukturovaná prezentace) a část týkající se pohovoru bude hodnocena ve dvou podčástech (odborná praxe a motivace). Tři kvalitativní známky, které Komise sdělila žalobkyni, představovaly tři hodnocení, z nichž dvě se týkala první části ústní zkoušky (pohovor) a jedno se týkalo druhé části ústní zkoušky (strukturovaná prezentace).

115    Komise nezpochybnila skutečnost, že výběrová komise nedávala všem složkám ústní zkoušky stejnou váhu. V tomto ohledu je třeba konstatovat, jak vyplývá z bodu 18 výše, že výběrová komise přijala koeficient vážení pro každou složku ústní zkoušky. Dotčené koeficienty byly použity na hodnocení výkonu uchazečů v těchto složkách formulovaná výběrovou komisí, a to za účelem získání váženého průměru těchto hodnocení.

116    Za účelem posouzení, zda se na dotčené váhové koeficienty vztahuje tajnost jednání výběrové komise stanovená v článku 6 přílohy III služebního řádu, je třeba ověřit, zda výběrová komise při stanovení těchto koeficientů provedla posouzení osobní či srovnávací povahy ve smyslu judikatury připomenuté v bodech 108 až 111 výše.

117    Jak vyplývá z bodů 89 a 90 výše, Komise upřesnila, že váhové koeficienty nebyly stanoveny na základě hodnocení uchazečů. Výběrová komise přijala tyto koeficienty před zahájením prací týkajících se ústní zkoušky a bez informací o totožnosti uchazečů a o jejich výkonu v předchozí fázi. Tyto koeficienty byly navíc použity jednotně na všechny uchazeče připuštěné k ústní zkoušce při dodržení zásady rovného zacházení.

118    Z toho vyplývá, že váhové koeficienty každé složky ústní zkoušky nejsou součástí postojů zastávaných jednotlivými členy výběrové komise, neboť byly použity až po odhalení všech skutečností souvisejících s posouzeními osobní nebo srovnávací povahy týkajícími se uchazečů ve smyslu judikatury citované v bodě 107 výše, která jsou chráněna tajností jednání výběrové komise.

119    Váhové koeficienty rovněž nelze považovat za kritéria opravování ve smyslu judikatury uvedené v bodě 110 výše.

120    V této souvislosti je třeba uvést, že „kritéria opravování“, o nichž se hovoří v rozsudku ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati (C‑254/95 P, EU:C:1996:276), vedou výběrovou komisi při hodnocení výkonů uchazečů v průběhu zkoušek výběrového řízení a případných složek každé zkoušky. Představují nástroj, který výběrová komise používá při posuzování těchto výkonů, aby zajistila jednotnost svého hodnocení. V tomto smyslu, jak Soudní dvůr rozhodl v uvedeném rozsudku, jsou tato kritéria nedílnou součástí hodnocení srovnávací povahy, které provádí výběrová komise ohledně výkonů uchazečů, a musí zůstat v důsledku toho tajná (viz bod 110 výše). Za účelem zcela objektivního a svobodného hodnocení kandidátů musí mít totiž výběrová komise možnost strukturovat svou práci tak, že si, je-li to nutné, stanoví kritéria a podkritéria, případně i vážená.

121    Naproti tomu koeficienty přijaté výběrovou komisí ke stanovení poměrné váhy složek tvořících zkoušku, uvedených v oznámení o výběrovém řízení, neplní stejnou funkci jako kritéria opravování ve smyslu rozsudku ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati (C‑254/95 P, EU:C:1996:276). Tyto koeficienty totiž nejsou určeny k tomu, aby přispívaly ke srovnávacímu hodnocení výkonů uchazečů v rámci dotčené zkoušky. Výběrová komise je stanoví pro vyjádření relativní důležitosti, kterou přikládá jednotlivým složkám zkoušky v rámci celkové známky udělené uchazeči za celou tuto zkoušku.

122    Zajisté platí, že v souladu s judikaturou citovanou v bodě 112 výše spadá určení váhy každé části zkoušky, jak tvrdí Komise, do široké posuzovací pravomoci výběrové komise. Je tedy na uvážení výběrové komise, aby určila, zda při výpočtu konečné známky uchazečů z ústní zkoušky má určitá část této zkoušky větší váhu než jiná.

123    To však neznamená, že toto poměrné vážení musí být tajné. Z rozsudku ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati (C‑254/95 P, EU:C:1996:276), totiž nevyplývá, že samotná okolnost, že výběrová komise má v rámci jednání širokou posuzovací pravomoc, postačuje k závěru, že se tajnost jednání výběrové komise vztahuje na všechny skutečnosti týkající se metody použité pro stanovení celkové známky rozhodující o úspěchu ve výběrovém řízení.

124    Jak bylo připomenuto v bodě 107 výše, Soudní dvůr rozhodl, že tato tajnost vylučuje prozrazení postojů zastávaných jednotlivými členy výběrové komise, jakož i odhalení skutečností souvisejících s posouzeními osobní nebo srovnávací povahy týkajícími se uchazečů.

125    Rozhodnutí výběrové komise poměrně vážit složky určité zkoušky je přitom třeba odlišit od posuzování schopností uchazečů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. července 2016, GY v. Komise (F‑123/15, EU:F:2016:160, bod 51).

126    Takové poměrné vážení totiž nepředstavuje osobní nebo srovnávací posouzení zásluh uchazečů, neboť jeho přijetí neobnáší žádné hodnocení ze strany výběrové komise ohledně jejich znalostí a schopností. Váha každé složky ústní zkoušky je naopak před touto zkouškou určena objektivně v závislosti na důležitosti, kterou jí výběrová komise přikládá s ohledem na požadavky obsazovaných pracovních míst.

127    Z výše uvedených úvah vyplývá, že na váhové koeficienty se nemůže vztahovat tajnost jednání výběrové komise, jelikož neobsahují posouzení osobní či srovnávací povahy. Představují pouze matematické hodnoty odrážející váhu přikládanou jednotlivým složkám ústní zkoušky za účelem výpočtu konečné známky každého uchazeče.

128    Z judikatury ostatně vyplývá, že i když výběrová komise nemůže mít povinnost při odůvodňování neúspěchu uchazeče při zkoušce upřesnit odpovědi uchazeče, které byly považovány za nedostatečné, nebo vysvětlovat, proč byly tyto odpovědi považovány za nedostatečné, tajnost její činnosti a její široká posuzovací pravomoc neznamenají, že uchazeči výběrového řízení, kteří o to požádají, nemohou případně dosáhnout sdělení známek získaných v každé ze složek ústní zkoušky uvedených v oznámení o výběrovém řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. července 2010, Wybranowski v. Komise (F‑17/08, EU:F:2010:83, body 98 a 99, jakož i citovaná judikatura). V tomto ohledu je třeba rovněž poznamenat, že již bylo rozhodnuto, že nedochází k porušení povinnosti uvést odůvodnění, jestliže žalobkyni byla sdělena zejména poměrná váha hodnoticích kritérií uvedených v oznámení o výběrovém řízení v souvislosti s ústní zkouškou, kterou stanovilo toto oznámení (tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. července 2010, Wybranowski v. Komise (F‑17/08, EU:F:2010:83, body 104 a 106).

129    V projednávané věci z prostudování dokumentu předaného Tribunálu v rámci důkazního opatření uvedeného v bodě 27 výše vyplývá, že tento dokument obsahuje váhové koeficienty obou částí ústní zkoušky stanovených v oznámení o výběrovém řízení (pohovor a strukturovaná prezentace), jakož i váhové koeficienty obou podčástí pohovoru, které jsou rovněž uvedeny v oznámení o výběrovém řízení (odborná praxe a motivace). Uvedený dokument obsahuje rovněž informace o kritériích opravy použitých výběrovou komisí k hodnocení výkonů uchazečů v každé části ústní zkoušky, jakož i o vážené hodnotě každého z těchto kritérií.

130    V tomto ohledu je třeba konstatovat, že váhové koeficienty obou částí ústní zkoušky (pohovor a strukturovaná prezentace), jakož i váhové koeficienty obou podčástí pohovoru (odborná praxe a motivace) nejsou součástí posouzení osobní či srovnávací povahy, která výběrová komise provádí, aby posoudila výkony uchazečů v souladu s judikaturou připomenutou v bodech 108 až 111 výše. Nemůže se na ně tudíž vztahovat tajnost jednání výběrové komise stanovená v článku 6 přílohy III služebního řádu.

131    Naproti tomu na informace o kritériích opravování použitých výběrovou komisí k hodnocení výkonů uchazečů v každé části ústní zkoušky, jakož i na poměrnou váhu každého z těchto kritérií se v souladu s judikaturou citovanou v bodě 110 výše vztahuje tajnost jednání výběrové komise, neboť jsou nedílnou součástí srovnávacího posuzování výkonů uchazečů, které provádí výběrová komise.

132    Článek 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001 stanoví, že pokud se některá z výjimek vztahuje pouze na část požadovaného dokumentu, zbývající části dokumentu se zpřístupní.

133    Podle judikatury musí být přezkum částečného přístupu k dokumentu orgánů uskutečněn s ohledem na zásadu proporcionality, která vyžaduje, aby výjimky nepřekračovaly meze toho, co je vhodné a nezbytné k dosažení sledovaného cíle (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 6. prosince 2001, Rada v. Hautala, C‑353/99 P, EU:C:2001:661, body 27 a 28)

134    Ze samotného znění čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001 vyplývá, že orgán je povinen zkoumat, zda je třeba přiznat částečný přístup k dokumentům uvedeným v žádosti o přístup tak, že se případné odepření omezí pouze na údaje, na které se vztahují uvedené výjimky. Orgán musí poskytnout takový částečný přístup, pokud cíle sledovaného tímto orgánem, když odpírá přístup k dokumentu, může být dosaženo tím, že se tento orgán omezí na skrytí těch částí textu, které by mohly poškodit chráněný veřejný zájem (viz rozsudek ze dne 25. dubna 2007, WWF European Policy Programme v. Rada, T‑264/04, EU:T:2007:114, bod 50 a citovaná judikatura).

135    Komise tedy měla poskytnout částečný přístup k dokumentu obsahujícímu váhové koeficienty složek ústní zkoušky, což odmítla s poukazem na to, že se na uvedený dokument v plném rozsahu vztahuje tajnost jednání výběrové komise.

136    S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba vyhovět čtvrtému žalobnímu důvodu a zrušit napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž jím byl odepřen přístup k dokumentu obsahujícímu váhové koeficienty obou částí ústní zkoušky (pohovor a strukturovaná prezentace) uvedených v oznámení o výběrovém řízení, jakož i obou podčástí pohovoru (odborná praxe a motivace), které byly rovněž uvedeny v oznámení o výběrovém řízení, z něhož by byly odstraněny informace o kritériích opravování použitých výběrovou komisí pro ústní zkoušku, jakož i poměrná váha každého z těchto kritérií.

 K nákladům řízení

137    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Komise neměla v části týkající se částečného zrušení rozhodnutí ze dne 9. dubna 2020 úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení souvisejících s touto částí. Podle článku 137 jednacího řádu dále platí, že není-li vydáno rozhodnutí ve věci samé, rozhodne o nákladech řízení Tribunál dle volného uvážení. Vzhledem k úvahám, které vedly Tribunál k tomu, že v projednávané věci rozhodl, že částečně není třeba rozhodnout ve věci samé, bude v projednávané věci spravedlivé rozhodnout, že Komise ponese rovněž související náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (devátý senát)

rozhodl takto:

1)      Není již namístě rozhodovat o návrhových žádáních žalobkyně znějících na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 28. února 2020 a ze dne 9. dubna 2020 v rozsahu, v němž jí odepřela přístup k metodě zaokrouhlování použité výběrovou komisí interního výběrového řízení COM/03/AD/18 (AD 6) – 1 – Administrátoři.

2)      Rozhodnutí Komise ze dne 9. dubna 2020 se zrušuje v rozsahu, v němž jím byl odepřen přístup k dokumentu obsahujícímu váhové koeficienty obou částí ústní zkoušky (pohovor a strukturovaná prezentace) uvedených v oznámení o interním výběrovém řízení COM/03/AD/18 (AD 6) – 1 – Administrátoři, jakož i obou podčástí pohovoru (odborná praxe a motivace), které byly rovněž uvedeny v tomto oznámení o výběrovém řízení.

3)      Komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

Costeira

Kančeva

Perišin

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 1. prosince 2021.

Podpisy.


*–      Jednací jazyk: francouzština.