ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
11. ledna 2024(*)
„Kasační opravný prostředek – Energetika – Směrnice 2010/30/EU – Uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku – Nařízení Evropské komise v přenesené pravomoci, kterým se doplňuje uvedená směrnice – Uvádění spotřeby energie na energetických štítcích vysavačů – Zrušení – Žaloba na náhradu škody – Mimosmluvní odpovědnost Evropské unie – Požadavek dostatečně závažného porušení právní normy přiznávající práva jednotlivcům – Zjevné a závažné překročení mezí posuzovací pravomoci – Relevantní prvky při neexistenci prostoru pro posouzení“
Ve věci C‑122/22 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek podaný na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie dne 18. února 2022,
Dyson Ltd, se sídlem v Malmesbury (Spojené království),
Dyson Technology Ltd, se sídlem v Malmesbury,
Dyson Operations Pte Ltd, se sídlem v Singapuru (Singapur),
Dyson Manufacturing Sdn Bhd, se sídlem v Senai (Malajsie),
Dyson Spain SLU, se sídlem v Madridu (Španělsko),
Dyson Austria GmbH, se sídlem ve Vídni (Rakousko),
Dyson sp. z o.o., se sídlem ve Varšavě (Polsko),
Dyson Ireland Ltd, se sídlem v Dublinu (Irsko),
Dyson GmbH, se sídlem v Kolíně nad Rýnem (Německo),
Dyson SAS, se sídlem v Paříži (Francie),
Dyson Srl, se sídlem v Miláně (Itálie),
Dyson Sweden AB, se sídlem ve Stockholmu (Švédsko),
Dyson Denmark ApS, se sídlem v Kodani (Dánsko),
Dyson Finland Oy, se sídlem v Helsinkách (Finsko),
Dyson BV, se sídlem v Amsterodamu (Nizozemsko),
zástupci: E. Batchelor, M. Healy a T. Selwyn Sharpe, avocats a solicitors,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek,
další účastnice řízení:
Evropská komise, zástupci: J.-F. Brakeland, B. De Meester a K. Talabér-Ritz, jako zmocněnci,
žalovaná v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení: C. Lycourgos, předseda senátu, O. Spineanu-Matei (zpravodajka), J.-C. Bonichot, S. Rodin a L. S. Rossi, soudci,
generální advokátka: T. Ćapeta,
za soudní kancelář: R. Stefanova-Kamiševa, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 20. dubna 2023,
po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 6. července 2023,
vydává tento
Rozsudek
1 Kasačním opravným prostředkem se Dyson Ltd a 14 dalších účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek (navrhovatelky) domáhají zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 8. prosince 2021, Dyson a další v. Komise (T‑127/19, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2021:870), kterým uvedený soud zamítl jejich návrh znějící na náhradu škody, kterou údajně utrpěly z důvodu přijetí nařízení Evropské komise v přenesené pravomoci (EU) č. 665/2013 ze dne 3. května 2013, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/30/EU, pokud jde o uvádění spotřeby energie na energetických štítcích vysavačů (Úř. věst. 2013, L 192, s. 1, dále jen „sporné nařízení“).
Právní rámec
2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/30/EU ze dne 19. května 2010 o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku (Úř. věst. 2010, L 153, s. 1) byla zrušena nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369 ze dne 4. července 2017, kterým se stanoví rámec pro označování energetickými štítky a zrušuje směrnice 2010/30/EU (Úř. věst. 2017, L 198, s. 1). Body 5 až 8 odůvodnění směrnice uváděly:
„(5) Získání přesných, věcných a srovnatelných informací o specifické spotřebě energie výrobků spojených se spotřebou energie by mělo ovlivnit konečného uživatele v tom smyslu, že při výběru dá přednost výrobkům s nižší spotřebou energie, nebo které nepřímo vedou k nižší spotřebě energie a jiných hlavních zdrojů během používání, což bude nutit výrobce k opatřením ke snížení spotřeby energie a jiných hlavních zdrojů u výrobků, které vyrábějí. Tím by se rovněž mělo nepřímo podpořit účinné využívání těchto výrobků s cílem přispět k cíli EU zvýšit energetickou účinnost o 20 %. Působením samotných tržních sil bez těchto informací nedojde k prosazení racionálního využívání energie a jiných hlavních zdrojů u těchto výrobků.
[…]
(8) Informace hrají klíčovou roli v působení tržních sil a je tedy nezbytné zavést jednotný energetický štítek u všech výrobků stejného typu a poskytnout potenciálním zákazníkům doplňující normalizované informace o nákladech na tyto výrobky, pokud jde o energii a spotřebu jiných hlavních zdrojů, a přijmout opatření k tomu, aby potenciální koneční uživatelé, kteří nevidí vystavený výrobek a nemají tedy ani příležitost vidět energetický štítek, rovněž obdrželi tyto informace. Aby byl energetický štítek účinný a úspěšný, měl by být pro konečné uživatele snadno rozpoznatelný, jednoduchý a výstižný. Pro tento účel by měla být jako základ zachována stávající podoba štítku s cílem informovat konečné uživatele o energetické účinnosti výrobků. Spotřeba energie a jiné informace vztahující se k výrobkům by měly být měřeny v souladu s harmonizovanými technickými normami a metodami.“
3 Článek 1 odst. 1 a 2 směrnice uváděl:
„1. Tato směrnice stanoví rámec pro harmonizaci vnitrostátních opatření týkajících se zejména označování energetickými štítky a uvádění normalizovaných informací o výrobku jako prostředků, jak informovat konečné uživatele o spotřebě energie a případně jiných hlavních zdrojů během používání a o doplňujících informacích týkajících se výrobků spojených se spotřebou energie, což dává konečným uživatelům možnost volby výrobků s vyšší účinností.
2. Tato směrnice se vztahuje na výrobky spojené se spotřebou energie, které mají významný přímý nebo nepřímý dopad na spotřebu energie nebo případně jiných hlavních zdrojů během používání.“
4 Podle čl. 5 písm. a) a b) směrnice měly členské státy zajistit, aby „dodavatelé, kteří uvádějí na trh nebo do provozu výrobky, na které se vztahuje akt v přenesené pravomoci, dodávali energetický štítek a informační list v souladu s touto směrnicí a aktem v přenesené pravomoci“ a aby tito dodavatelé „předložili technickou dokumentaci, která postačuje k posouzení správnosti informací na energetickém štítku a v informačním listu“.
5 Článek 10 směrnice 2010/30, nadepsaný „Akty v přenesené pravomoci“, uváděl:
„1. Komise stanoví podrobnosti týkající se energetického štítku a informačního listu akty v přenesené pravomoci v souladu s články 11, 12 a 13 ve vztahu ke každému druhu výrobku v souladu s tímto článkem.
Pokud výrobek splní kritéria uvedená v odstavci 2, vztahuje se na něj akt v přenesené pravomoci v souladu s odstavcem 4.
Ustanovení aktů v přenesené pravomoci týkající se informací o spotřebě energie a jiných hlavních zdrojů během používání uváděných na energetickém štítku a v informačním listu umožní konečným uživatelům, aby se při koupi výrobku na základě větší informovanosti lépe rozhodli, a orgánům dohledu nad trhem, aby si ověřily, zda se výrobky shodují s poskytnutými informacemi.
[…]
4. V aktech v přenesené pravomoci se uvedou zejména:
[…]
b) normy a metody měření, které se mají použít pro získání informací uvedených v čl. 1 odst. 1;
[…]
i) úroveň přesnosti informací na energetickém štítku a informačních listech;
j) datum vyhodnocení a případné revize aktu v přenesené pravomoci s přihlédnutím k rychlosti technologického pokroku.“
6 Článek 11 směrnice, nadepsaný „Výkon přenesení pravomoci“, v odstavci 1 stanovil:
„Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v článku 10 je svěřena Komisi na dobu pěti let počínaje dnem 19. června 2010. Komise předloží zprávu o přenesených pravomocích nejpozději šest měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud je Evropský parlament nebo Rada [Evropské unie] nezruší v souladu s článkem 12.“
Skutečnosti předcházející sporu
7 Na základě pravomocí, které na ni byly přeneseny směrnicí 2010/30, přijala Komise sporné nařízení, kterým byla provedena uvedená směrnice, pokud šlo o uvádění spotřeby energie na energetických štítcích vysavačů. Komise při tom zvolila zkušební metodu umožňující měření zejména energetické náročnosti vysavačů a jejich schopnosti odstraňování prachu, kdy je schránka na prach na začátku zkoušky sání na různých druzích povrchu prázdná (dále jen „test s prázdnou schránkou“).
8 První navrhovatelka je výrobcem zvláštního, tzv. „cyklónového“, typu vysavačů, jejichž energetická účinnost by měla být vyšší než u jiných typů vysavačů. Tato účinnost byla údajně podhodnocena z důvodu, že Komise použila zkušební metody neumožňující zohlednit snižování účinnosti ostatních typů vysavačů úměrně k tomu, jak se jim naplňuje schránka na prach. Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 7. října 2013 se tato navrhovatelka domáhala zrušení uvedeného nařízení, přičemž se dovolávala zejména toho, že Komise nemá pravomoc stanovit takovou zkušební metodu. V tomto ohledu tvrdila, že tato metoda nevypovídá o energetické náročnosti vysavače „během používání“, jak vyžaduje čl. 10 odst. 1 směrnice 2010/30. Její žaloba byla rozsudkem ze dne 11. listopadu 2015, Dyson v. Komise (T‑544/13, EU:T:2015:836), zamítnuta.
9 Na základě kasačního opravného prostředku první navrhovatelky byl uvedený rozsudek zrušen rozsudkem ze dne 11. května 2017, Dyson v. Komise (C‑44/16 P, dále jen „rozsudek o kasačním opravném prostředku“, EU:C:2017:357), a věc vrácena Tribunálu, aby rozhodl o určitých částech žaloby na neplatnost, a sice první části prvního žalobního důvodu, vycházející z nedostatku pravomoci Komise ke stanovení zkušební metody, kterou použila, a o třetím žalobním důvodu, vycházejícím z porušení zásady rovného zacházení.
10 V rozsudku ze dne 8. listopadu 2018, Dyson v. Komise (T‑544/13 RENV, dále jen „zrušující rozsudek“, EU:T:2018:761), který nabyl právní moci, Tribunál rozhodl, že Komise nezohlednila podstatný prvek zmocnění poskytnutého směrnicí 2010/30, a sice že informace poskytované spotřebitelům se musí týkat energetické účinnosti spotřebičů „během používání“. Z toho důvodu sporné nařízení zrušil, aniž posoudil třetí žalobní důvod.
Žaloba před Tribunálem a napadený rozsudek
11 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 21. února 2019 podaly první navrhovatelka a ostatní navrhovatelky, které jsou s ní hospodářsky spojeny, žalobu, kterou se domáhaly náhrady škody, kterou údajně utrpěly v důsledku protiprávnosti sporného nařízení. V podstatě tvrdily, že se Komise dopustila několika dostatečně závažných porušení právní normy přiznávající práva jednotlivcům, která mohou založit mimosmluvní odpovědnost Unie, a sice porušení čl. 10 odst. 1 směrnice 2010/30, zásady rovného zacházení, zásady řádné správy, jakož i povinnosti řádné péče a konečně práva na svobodný výkon povolání nebo podnikání.
12 Tribunál napadeným rozsudkem žalobu navrhovatelek zamítl a uložil jim náhradu nákladů řízení, jelikož měl za to, že žádná z tvrzených protiprávností, byla-li by považována za prokázanou, nepředstavuje uváděné dostatečně závažné porušení právní normy.
13 Zaprvé, pokud jde o porušení zmocnění poskytnutého Komisi ustanovením čl. 10 odst. 1 směrnice 2010/30, Tribunál nejprve konstatoval, že Komise neměla žádný prostor pro uvážení, ale uvedl, že toto konstatování nepostačuje k učinění závěru o existenci dostatečně závažného porušení tohoto ustanovení, když měl za to, že je kromě toho třeba zohlednit složitost situací, které bylo třeba řešit, obtíže při uplatňování nebo výkladu právních předpisů, míru jasnosti a přesnosti porušeného pravidla a úmyslnou nebo neomluvitelnou povahu pochybení (napadený rozsudek, body 36 až 38). Na základě zkoumání kontextu, v němž k protiprávnosti došlo, z těchto různých hledisek Tribunál postupně konstatoval, že existovaly výkladové a aplikační obtíže s ohledem na míru jasnosti a přesnosti čl. 10 odst. 1 směrnice 2010/30 a obecně směrnice jako celku (napadený rozsudek, body 45 a 97) a že hned několik prvků může prokázat omluvitelnost pochybení, jakož i technickou složitost řešených problémů (napadený rozsudek, bod 97). Na základě těchto skutečností měl za to, že běžně obezřetný a s řádnou péčí postupující správní orgán se mohl domnívat, že použití zkušební metody s naplněnou schránkou, při níž zkouška pokračuje až do určité míry naplnění, namísto metody s prázdnou schránkou, by jej vystavovalo riziku, a že tedy Komise nepřekročila zjevně a závažným způsobem meze své posuzovací pravomoci (napadený rozsudek, bod 97).
14 Zadruhé, pokud jde o porušení zásady rovného zacházení s typy vysavačů vyráběných jednotlivými dotčenými hospodářskými subjekty, Tribunál měl za to, že existence legitimních pochybností o vědecké validitě a správnosti výsledků, které mohla poskytnout zkušební metoda uvedená v bodě 5.9 harmonizované normy EN 60312-1:2013 přijaté Evropským výborem pro normalizaci v elektrotechnice (Cenelec) (dále jen „norma Cenelec“), postačuje k tomu, aby bylo možné mít za to, že nezávisle na jakémkoli objektivním rozdílu mezi „cyklónovými“ a ostatními typy vysavačů Komise volbou zkušební metody s prázdnou schránkou zjevně a závažným způsobem meze své posuzovací pravomoci nepřekročila ani dostatečně závažným způsobem neporušila zásadu rovného zacházení (napadený rozsudek, body 110 a 111).
15 Zatřetí, pokud jde o porušení zásady řádné správy a povinnosti řádné péče, Tribunál měl za to, že Komise uvedenou povinnost neporušila, že nebylo prokázáno, že porušila povinnost nestrannosti nebo se dopustila zneužití řízení, ani že v konečném důsledku porušila zásadu řádné správy (napadený rozsudek, bod 117), a každopádně že zjevně a závažným způsobem nepřekročila meze své posuzovací pravomoci ani se nedopustila dostatečně závažného porušení zásady řádné správy, a to z důvodů obdobných těm, které byly uznány u prvních dvou tvrzených protiprávností (napadený rozsudek, bod 118).
16 A konečně začtvrté, pokud jde o porušení práva na svobodný výkon povolání nebo podnikání, měl Tribunál za to, že nebylo prokázáno žádné porušení svobody podnikání nebo práva vlastnit majetek (napadený rozsudek, bod 130), a jelikož je argumentace navrhovatelek navíc v podstatě totožná s argumentací rozvinutou ohledně tří ostatních tvrzených protiprávností, pokud jde o platnost rozhodnutí nepoužít zkušební metodu z bodu 5.9 normy Cenelec, je třeba ji z týchž důvodů odmítnout (napadený rozsudek, bod 131).
Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání navrhovatelek
17 Navrhovatelky navrhují, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek,
– prohlásil, že se Komise dopustila dostatečně závažného porušení unijního práva,
– ve zbývající části vrátil věc Tribunálu a
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení před Soudním dvorem i Tribunálem.
18 Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:
– kasační opravný prostředek zamítl a
– uložil navrhovatelkám náhradu nákladů řízení.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
19 Na podporu kasačního opravného prostředku předkládají navrhovatelky sedm důvodů.
20 První čtyři důvody se týkají posouzení Tribunálu, podle něhož porušení čl. 10 odst. 1 směrnice 2010/30 nepředstavuje dostatečně závažné porušení normy unijního práva přiznávající práva jednotlivcům. Pátý až sedmý důvod se týkají posouzení Tribunálu, podle nichž tvrzená porušení zásady rovného zacházení, zásady řádné správy, povinnosti řádné péče a svobody podnikání nejsou dostatečně závažná.
K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z nedostatečného odůvodnění, porušení zásady překážky věci pravomocně rozsouzené a metodologické chyby při zkoumání pojmu „dostatečně závažné porušení“ v rámci posuzování údajného porušení čl. 10 odst. 1 směrnice 2010/30
21 První důvod kasačního opravného prostředku se v podstatě skládá ze dvou částí, z nichž první vychází z nevyjádření se k žalobnímu důvodu navrhovatelek a porušení zásady překážky věci pravomocně rozsouzené pojící se ke zrušujícímu rozsudku a druhá z nesprávného pochopení pojmu „dostatečně závažné porušení“ a z nedostatečnosti odůvodnění.
K první části
– Argumentace účastnic řízení
22 V rámci první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku, která směřuje proti bodu 52 napadeného rozsudku, navrhovatelky tvrdí, že Tribunál opomenul rozhodnout o žalobním důvodu předloženém na podporu jejich žaloby na náhradu škody, který vycházel z toho, že Komise nemohla použít zkušební metodu s prázdnou schránkou, aniž by porušila podstatný prvek zmocňovacího aktu obsaženého ve směrnici 2010/30, a že toto porušení postačuje ke konstatování dostatečně závažného porušení normy unijního práva přiznávající práva jednotlivcům, které může založit její odpovědnost.
23 Tribunál měl totiž za to, že pro rozhodnutí o tomto žalobním důvodu je s ohledem na bod 68 rozsudku o kasačním opravném prostředku nezbytné určit, zda Komise mohla vyloučit zkušební metodu uvedenou v bodě 5.9 normy Cenelec z důvodu pochybností o vědecké validitě výsledků získaných touto metodou a správnosti informací poskytnutých spotřebitelům na jejich základě, aniž by se dopustila zjevného a závažného překročení mezí posuzovací pravomoci, kterou v tomto ohledu disponuje. Podle navrhovatelek se přitom uvedený žalobní důvod týkal pouze toho, že Komise nemohla použít metodu s prázdnou schránkou.
24 Tribunál dále podle navrhovatelek porušil zásadu překážky věci pravomocně rozsouzené pojící se ke zrušujícímu rozsudku. Tribunál totiž v rozsudku, který vyvodil důsledky právě z bodu 68 rozsudku o kasačním opravném prostředku, rozhodl, že volba zkoušky s prázdnou schránkou představuje sama o sobě porušení podstatného prvku směrnice 2010/30, a že v důsledku toho nemusel rozhodovat o existenci vědecky validních zkušebních metod s naplněnou schránkou.
25 Komise zpochybňuje opodstatněnost obou výtek.
– Závěry Soudního dvora
26 V bodech 36 až 38 napadeného rozsudku Tribunál konstatoval, že „Komise neměla žádný prostor pro uvážení, který by jí umožňoval překročit mandát, který jí byl udělen zmocňujícím aktem, jelikož […] přenesená pravomoc [, kterou disponuje,] musí v každém případě respektovat podstatné prvky zmocňovacího aktu“, že nicméně „absence prostoru pro uvážení nepostačuje k učinění závěru o existenci dostatečně závažného porušení unijního práva“, ale že bylo třeba určit, zda se Komise „nedopustila dostatečně závažného porušení povinnosti dodržet základní prvek zmocňovacího aktu, kterým je požadavek stanovený v čl. 10 odst. 1 směrnice 2010/30, [a za tímto účelem] zohlednit složitost situací, které je třeba řešit, obtíže při uplatňování nebo výkladu právních předpisů, míru jasnosti a přesnosti porušeného pravidla a úmyslnou nebo neomluvitelnou povahu pochybení“.
27 V souvislosti s tím Tribunál v bodě 52 napadeného rozsudku uvedl, že „[p]ouze zjevné a závažné překročení mezí posuzovací pravomoci, kterou Komise v tomto ohledu disponovala, může založit odpovědnost Unie“, přičemž výraz „v tomto ohledu“ se týká skutečnosti, že Komise se rozhodla „nepoužít zkušební metodu uvedenou v bodě 5.9 normy Cenelec z důvodu pochybností o vědecké validitě získaných výsledků a správnosti informací poskytovaných spotřebitelům“.
28 Bod 52 napadeného rozsudku tedy spadá do rámce přezkumu, který Tribunál provedl v bodech 38 a násl. svého rozsudku za účelem určení, zda se Komise nedopustila dostatečně závažného porušení povinnosti dodržet základní prvek zmocňovacího aktu, podle kterého se informace poskytované spotřebitelům musely týkat energetické účinnosti spotřebičů „během používání“, a konkrétně do rámce jeho posouzení složitosti situací, které bylo třeba řešit, a úmyslné nebo neomluvitelné povahy pochybení Komise v bodech 46 a násl. rozsudku. Tento bod 52 v důsledku toho nelze vykládat tak, že uznává existenci prostoru pro uvážení, který Tribunál výslovně vyloučil v bodě 36 napadeného rozsudku, ale představuje výchozí bod pro Komisí provedené posouzení, které ji vedlo k upřednostnění zkušební metody s prázdnou schránkou před metodou se schránkou naplněnou, a tudíž k protiprávnosti konstatované ve zrušujícím rozsudku.
29 V tomto ohledu měl Tribunál za to, že tato protiprávnost může být kvalifikována jako dostatečně závažné porušení pouze tehdy, pokud by v rámci přezkumu všech okolností, které charakterizují danou situaci, bylo konstatováno, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení s ohledem na posuzovací pravomoc, kterou obvykle disponuje v situaci, kdy musí provádět analýzy a rozhodnutí technické povahy.
30 Na základě tohoto přezkumu měl v bodě 97 rozsudku za to, že zejména s ohledem na technickou složitost řešených problémů „Komise zjevně a závažným způsobem meze své posuzovací pravomoci nepřekročila“, a v bodě 99 pak za to, že podmínka vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie spočívající v tom, že porušení právní normy je dostatečně závažné, nebyla splněna.
31 Z předchozích úvah vyplývá, že Tribunál na žalobní důvod, podle kterého porušení podstatného prvku zmocňovacího aktu, kterým je zákaz, aby Komise použila zkušební metodu s prázdnou schránkou, postačuje k tomu, aby představovalo „dostatečně závažné porušení“, reagoval opačným závěrem a uvedl jeho důvody. Tribunál tudíž v tomto ohledu neporušil povinnost uvést odůvodnění.
32 A dále Tribunál neporušil překážku věci pravomocně rozsouzené pojící se ke zrušujícímu rozsudku, když zkoumal skutkové okolnosti pochybení, kterého se Komise dopustila tím, že nezohlednila podstatný prvek zmocňovacího aktu, kterým je kritérium týkající se „informací o spotřebě energie […] během používání“, uvedené v čl. 10 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 2010/30, aby určil, zda toto pochybení představuje dostatečně závažné porušení právní normy přiznávající práva jednotlivcům.
33 Tribunál totiž ve svých úvahách vycházel z předpokladu vyplývajícího z uvedeného rozsudku, podle kterého Komise neměla žádný prostor pro uvážení, který by jí umožňoval překročit mandát, který jí byl udělen, přičemž ve zbývající části provedl posouzení pojmu „dostatečně závažné porušení“, které se liší od posouzení provedeného v rámci žaloby na neplatnost, o níž rozhodoval předtím.
34 První část prvního žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněnou.
Ke druhé části
– Argumentace účastnic řízení
35 Navrhovatelky především tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodě 82 napadeného rozsudku za to, že je třeba zjistit, zda se Komise tím, že upřednostnila zkušební metodu založenou na použití prázdné schránky namísto schránky naplněné, dopustila zjevného a závažného překročení mezí své posuzovací pravomoci. Z této úvahy vyplývá, že při posuzování omluvitelnosti pochybení, kterého se dopustila Komise, měl Tribunál za to, že Komise stála před volbou mezi zkušební metodou uvedenou v bodě 5.9 normy Cenelec a metodou s prázdnou schránkou. Navrhovatelky přitom zdůrazňují, že možnost takové volby neexistovala, neboť Komise posledně uvedenou metodu použít nemohla. Komise totiž mohla použít jakoukoli jinou metodu s naplněnou schránkou nebo z vlastního podnětu navrhnout změnu směrnice 2010/30 za účelem odstranění kritéria vyžadujícího, aby informace vypovídaly o spotřebě výrobku „během používání“.
36 Dále je podle navrhovatelek napadený rozsudek stižen nedostatečným odůvodněním v rozsahu, v němž měl Tribunál za to, že otázka vědecké validity zkušební metody v bodě 5.9 normy Cenelec je rozhodující, aniž uvedl další vysvětlení, a ačkoli Komise neprokázala, že v době, kdy nastaly posuzované skutečnosti, o této validitě pochybovala.
37 A konečně navrhovatelky tvrdí, že došlo ke zkreslení důkazů a porušení pravidel v oblasti důkazního břemene, přičemž odkazují na úvahy uvedené v tomto ohledu v rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku.
38 Komise zpochybňuje opodstatněnost těchto výtek.
– Závěry Soudního dvora
39 V bodě 46 a násl. napadeného rozsudku Tribunál v rámci posuzování toho, zda porušení unijního práva, které odůvodnilo zrušení sporného nařízení, může být kvalifikováno jako dostatečně závažné s ohledem na složitost řešené situace a na úmyslnou nebo neomluvitelnou povahu pochybení, zkoumal kontext, v němž se Komise dopustila pochybení spočívajícího v upřednostnění zkušební metody s prázdnou schránkou před metodou se schránkou naplněnou, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem přípravy a přijetí sporného nařízení, zejména pokud jde o kroky vedoucí ke stanovení zkušební metody, tedy s ohledem na prvky, které podle Tribunálu skutečně zohlednila. V bodě 82 uvedeného rozsudku se proto Tribunál nesnažil nastínit vyčerpávající přehled možností, které měla Komise k dispozici, ale omezil se na posouzení, zda se Komise v konkrétním kontextu přijetí sporného nařízení dopustila dostatečně závažného porušení dotčené právní normy.
40 První výtka, kterou je Tribunálu vytýkáno, že měl za to, že Komise byla postavena před binární volbu, tedy spočívá na nepřesném výkladu napadeného rozsudku.
41 Pokud jde o druhou výtku, Tribunál měl v bodě 82 napadeného rozsudku za to, že „to, zda je zkušební metoda v bodě 5.9 normy Cenelec vědecky a technicky podložená, není v projednávané věci relevantní“. Navrhovatelky mu tedy vytýkají, že dostatečně neodůvodnil tvrzení, že aspekt vědecké validity této metody byl rozhodující, neopodstatněně.
42 A konečně je třeba konstatovat, že výtky navrhovatelek vycházející ze zkreslení důkazů a z porušení pravidel v oblasti důkazního břemene nejsou v rámci tohoto důvodu kasačního opravného prostředku doplněny upřesněními nezbytnými k posouzení jejich opodstatněnosti.
43 Z výše uvedeného plyne, že druhou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, a tudíž i celý tento důvod, je třeba zamítnout.
Ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z nesprávného pochopení pojmu „dostatečně závažné porušení“ v rámci posuzování údajného porušení čl. 10 odst. 1 směrnice 2010/30
Argumentace účastnic řízení
44 V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když nerozhodl, že skutečnost, že porušené pravidlo nepřiznává Komisi žádný prostor pro uvážení, je zásadní a rozhodující pro učinění závěru, že bylo dáno dostatečně závažné porušení. Tento důvod opírají o pět souvislostí, které považují za jediné určující, a sice zaprvé skutečnost, že kritérium, podle kterého se informace musely týkat spotřeby výrobku během používání, bylo základním prvkem směrnice 2010/30 a bylo formulováno s cílem omezit posuzovací pravomoc Komise, zadruhé význam cíle ochrany životního prostředí sledovaného touto směrnicí, zatřetí zásadní význam uvedeného kritéria pro dosažení tohoto cíle, začtvrté skutečnost, že Komise věděla o zavádějící povaze použité zkušební metody, a zapáté absenci možnosti, aby výrobci doplnili energetické štítky dalšími informacemi.
45 V každém případě i za předpokladu, že by mohly být zohledněny i jiné skutečnosti, jako jsou výkladové obtíže nebo složitost právní úpravy, měl Tribunál tyto skutečnosti poměřit s nedodržením kritéria, které neponechává žádný prostor pro uvážení a nemůže být převáženo jinými úvahami.
46 Komise zpochybňuje opodstatněnost tohoto důvodu.
Závěry Soudního dvora
47 Je třeba připomenout, že mezi podmínky pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie podle čl. 340 druhého pododstavce SFEU patří požadavek dostatečně závažného porušení právní normy, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům (rozsudek ze dne 30. května 2017, Safa Nicu Sepahan v. Rada, C‑45/15 P, EU:C:2017:402, bod 29 a citovaná judikatura).
48 K takovému porušení dojde, překročí-li dotyčný orgán zjevně a závažným způsobem meze, kterými je ohraničena jeho posuzovací pravomoc (rozsudek ze dne 30. května 2017, Safa Nicu Sepahan v. Rada, C‑45/15 P, EU:C:2017:402, bod 30 a citovaná judikatura).
49 Identifikace takového překročení předpokládá konstatování porušení práva, kterého by se za obdobných okolností správní orgán postupující s běžnou obezřetností a řádnou péčí nedopustil (rozsudek ze dne 10. září 2019, HTTS v. Rada, C‑123/18 P, EU:C:2019:694, bod 43).
50 Pro určení, zda porušení normy unijního práva musí být považováno za dostatečně závažné, je třeba zohlednit oblast, podmínky a kontext, v nichž orgán jedná (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. dubna 2017, Veřejný ochránce práv v. Staelen, C‑337/15 P, EU:C:2017:256, bod 40 a citovaná judikatura).
51 Skutečnostmi, ke kterým je třeba v tomto ohledu přihlédnout, jsou zejména stupeň jasnosti a přesnosti porušeného pravidla, jakož i rozsah prostoru pro uvážení, který toto pravidlo ponechává unijnímu orgánu (rozsudek ze dne 30. května 2017, Safa Nicu Sepahan v. Rada, C‑45/15 P, EU:C:2017:402, bod 30 a citovaná judikatura), složitost situací, které bylo třeba řešit, obtížnost použití nebo výkladu právních předpisů [rozsudek ze dne 19. dubna 2007, Holcim (Deutschland) v. Komise, C‑282/05 P, EU:C:2007:226, bod 50 a citovaná judikatura], jakož i omluvitelnost, nebo neomluvitelnost případného nesprávného právního posouzení (rozsudek ze dne 4. prosince 2003, Evans, C‑63/01, EU:C:2003:650, bod 86 a citovaná judikatura).
52 Z judikatury Soudního dvora připomenuté v bodech 48 až 51 tohoto rozsudku vyplývá, jak uvedla generální advokátka v bodě 91 svého stanoviska, že rozsah prostoru pro uvážení, který porušená právní norma ponechává unijnímu orgánu, je pouze jednou ze skutečností, které je třeba zohlednit za účelem určení, zda se orgán dopustil jejího dostatečně závažného porušení. I když se jedná o relevantní prvek, který je třeba každopádně zkoumat, absence prostoru pro uvážení případně poskytnutého porušeným ustanovením nutně neznamená, že toto porušení je dostatečně závažné.
53 V závislosti na okolnostech konkrétního případu lze totiž vzít v úvahu další skutečnosti, které mohou být zohledněny se zřetelem na kontext, v němž ke zjištěnému porušení došlo. Porušení právní normy, která neponechává dotyčnému orgánu žádný prostor pro uvážení, se tak nemusí ve světle okolností jevit jako zjevné, a tedy dostatečně závažné, zejména pokud vyplývá z nesprávného právního posouzení omluvitelného s ohledem na obtíže při výkladu textu obsahujícího tuto normu.
54 I když tedy v určitých situacích prosté porušení unijního práva může vést ke konstatování dostatečně závažného porušení, pokud porušená norma ponechávala unijnímu orgánu, který se tohoto porušení dopustil, pouze omezený prostor pro uvážení, nebo mu dokonce žádný takový prostor nadávala, takové konstatování může vyplývat pouze ze všech okolností tohoto porušení, kdy jejich zkoumání neodhalí žádnou jinou relevantní skutečnost, která by vedla k vyloučení zjevnosti a závažnosti překročení této meze posuzovací pravomoci.
55 Tribunál v napadeném rozsudku, jak uvedl v jeho bodě 22, nejprve určil, zda Komise měla prostor pro uvážení, pokud šlo o dodržení kritéria, podle kterého se informace musely týkat spotřeby výrobku během jeho používání, a v bodě 36 uvedeného rozsudku konstatoval, že tomu tak nebylo. Dále měl v bodech 37 a 38 svého rozsudku v podstatě za to, že toto zjištění samo o sobě nestačí k učinění závěru, že došlo k dostatečně závažnému porušení dotčeného ustanovení, a identifikoval soubor skutečností, které považoval za relevantní pro rozhodnutí o existenci takového porušení, a sice složitost situací, které bylo třeba řešit, obtíže při uplatňování nebo výkladu právních předpisů, míru jasnosti a přesnosti porušené normy a úmyslnou nebo neomluvitelnou povahu pochybení. Následně zohlednil okolnosti projednávané věci, aby v bodě 97 rozsudku dospěl k závěru, že Komise meze své posuzovací pravomoci nepřekročila zjevným a závažným způsobem.
56 Z úvah uvedených v bodech 53 až 55 rozsudku v projednávané věci vyplývá, že se tím Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení.
57 Kromě toho z bodu 54 tohoto rozsudku vyplývá, že určení skutečností relevantních pro posouzení existence dostatečně závažného porušení spadá do oblasti posouzení, které s výhradou nesprávných právních posouzení může být v rámci kasačního opravného prostředku zpochybněno pouze z důvodu zkreslení. Navrhovatelky se přitom v rámci tohoto důvodu kasačního opravného prostředku omezují na to, že vůči skutečnostem zohledněným Tribunálem implicitně namítají jiné skutečnosti, které podle nich byly rozhodující.
58 Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že druhý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.
Ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z nesprávného pochopení pojmu „dostatečně závažné porušení“ a z porušení překážky věci pravomocně rozsouzené s ohledem na absenci právní složitosti
Argumentace účastnic řízení
59 Třetí důvod kasačního opravného prostředku se týká bodů 42, 43 a 45 napadeného rozsudku. V první části vychází v podstatě z nesprávného pochopení pojmu „dostatečně závažné porušení“ normy unijního práva z důvodu zohlednění skutečností, které nastaly až po přijetí sporného nařízení, a ve druhé části z porušení překážky věci pravomocně rozsouzené pojící se ke zrušujícímu rozsudku.
60 Navrhovatelky zaprvé tvrdí, že Tribunál při posuzování existence obtíží při použití nebo výkladu předpisů, které determinovaly přijetí sporného nařízení, nemohl odkazovat na průběh řízení o neplatnosti tohoto nařízení. Doplňkově pak zpochybňují způsob, jakým toto posouzení provedl.
61 Podle nich se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že zohlednil jiné okolnosti než ty, za kterých Komise jednala v okamžiku přijetí sporného nařízení, jelikož z pozdějších okolností nelze vyvozovat žádné důsledky. A dále skutečnost, že Soudní dvůr v rozsudku o kasačním opravném prostředku vrátil přezkum žaloby na neplatnost Tribunálu, neukázala žádnou právní složitost, jelikož Tribunál ve zrušujícím rozsudku pouze rozhodl, že volba zkušební metody s prázdnou schránkou je v rozporu se zmocňovacím aktem a údajná nemožnost použít metodu s naplněnou schránkou na to nemá vliv.
62 Zadruhé bod 68 rozsudku o kasačním opravném prostředku neuvádí, že by pro účely rozhodnutí o žalobě na neplatnost v rozsahu, v němž byla založena na porušení čl. 10 odst. 1 směrnice 2010/30, bylo třeba vzájemně poměřit povinnost zvolit zkušební metodu odrážející skutečné podmínky používání a nutnost přesnosti výsledků zkoušky. Ze zrušujícího rozsudku naopak vyplývá, že tyto dvě povinnosti jsou kumulativní. Posouzení Tribunálu, podle kterého existovaly výkladové obtíže související se složitostí a nepřesností relevantních ustanovení uvedené směrnice, je tedy podle navrhovatelek založeno na nerespektování překážky věci pravomocně rozsouzené spojené se zrušujícím rozsudkem, jakož i na nesprávném výkladu rozsudku o kasačním opravném prostředku.
63 Komise zpochybňuje opodstatněnost obou částí tohoto důvodu kasačního opravného prostředku.
Závěry Soudního dvora
64 Pokud jde o první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba připomenout, že míra závažnosti porušení normy unijního práva, jehož se dopustil dotčený orgán, je s tímto porušením ze své podstaty spjata, a proto ji nelze posuzovat k jinému okamžiku než k tomu, kdy došlo k uvedenému porušení. Z toho vyplývá, že existenci „dostatečně závažného porušení“ je nutno posuzovat podle okolností, za kterých jednal dotyčný orgán v tomto konkrétním okamžiku (rozsudek ze dne 10. září 2019, HTTS v. Rada, C‑123/18 P, EU:C:2019:694, body 45 a 46).
65 Případná existence obtíží při použití a výkladu předpisů upravujících přijetí aktu, který zakládá porušení normy unijního práva, sice musí být posuzována ve vztahu ke znění dotčené normy a z perspektivy okamžiku přijetí sporného aktu, nic však nebrání tomu, aby se tak z důvodu vodítek, které obsahují, dělo s odkazem na relevantní prvky judikatury (obdobně viz rozsudek ze dne 5. března 1996, Brasserie du pêcheur a Factortame, C‑46/93 a C‑48/93, EU:C:1996:79, bod 59). Může se případně jednat o vodítka obsažená v rozhodnutích přijatých po přijetí dotčeného aktu, ať již mohou odhalit absenci obtíží při výkladu dotčeného znění, které daný akt nerespektoval, jako například rozhodnutí konstatující, že toto znění je acte clair, nebo naopak existenci takových obtíží, jako například rozhodnutí, které objasňuje dosah uvedeného předpisu, nebo několika rozhodnutí o jeho výkladu, která se rozcházejí.
66 V projednávaném případě takové judikaturní prvky existovaly, neboť čl. 10 odst. 1 třetí pododstavec směrnice 2010/30 byl rozhodujícím ustanovením v rámci řízení o neplatnosti sporného nařízení.
67 Tribunál v důsledku toho mohl, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, považovat za relevantní odkázat v podstatě v bodech 40 až 45 napadeného rozsudku na rozhodnutí vydaná v rámci řízení o neplatnosti postupně Soudním dvorem na základě kasačního opravného prostředku a Tribunálem po vrácení věci, tedy i na odůvodnění rozsudku o kasačním opravném prostředku týkající se vrácení věci Tribunálu, při rozhodování o tom, zda dodržení čl. 10 odst. 1 třetího pododstavce směrnice 2010/30 vyvolávalo složité otázky a obtíže při uplatňování nebo výkladu zejména s ohledem na míru jasnosti a přesnosti tohoto ustanovení, pokud jde o dosah výrazu „během používání“.
68 První část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněnou.
69 Pokud jde o druhou část tohoto důvodu, je třeba uvést, že Tribunál v bodech 41 až 44 napadeného rozsudku zkoumal odůvodnění zrušujícího rozsudku ve světle rozsudku o kasačním opravném prostředku. V tomto ohledu v bodě 42 napadeného rozsudku zdůraznil, že z rozsudku o kasačním opravném prostředku vyplývá, že je třeba povinnost použít metodu výpočtu, která umožní energetickou náročnost vysavačů měřit za podmínek co možná nejbližších skutečným podmínkám jejich používání, která vyžaduje, aby schránka na prach byla do určité míry naplněna, poměřit s požadavky spojenými s vědeckou validitou získaných výsledků a správností informací poskytovaných spotřebitelům, což pro rozhodnutí o porušení dotyčného ustanovení vyžadovalo vrácení věci Tribunálu. Dále v bodech 43 a 44 napadeného rozsudku konstatoval, že ve zrušujícím rozsudku vyložil odůvodnění rozsudku o kasačním opravném prostředku v tom smyslu, že tato povinnost a tyto požadavky představují dvě kumulativní podmínky, takže nedodržení první stačilo ke konstatování existence porušení tohoto ustanovení, a tedy ke zrušení sporného nařízení.
70 Tribunál z toho v bodě 45 napadeného rozsudku vyvodil, že tyto složky odůvodnění prokazují, že použití čl. 10 odst. 1 směrnice 2010/30 na zvláštní případ vysavačů mohlo vyvolávat určitou nejednotnost posouzení, což naznačuje výkladové obtíže s ohledem na jasnost a přesnost tohoto ustanovení a obecněji směrnice 2010/30 jako celku.
71 Tribunál tím překážku věci pravomocně rozsouzené pojící se ke zrušujícímu rozsudku nepřekročil. Své posouzení totiž nezaložil pouze na uvedeném rozsudku, ale na srovnání úvah, na nichž byl založen, a úvah, na nichž byl založen rozsudek o kasačním opravném prostředku. Argument navrhovatelek, podle kterého na rozdíl od názoru Tribunálu rozsudek zrušující sporné nařízení ukazuje, že se právní kontext nevyznačuje žádnou složitostí, musí být odmítnut z téhož důvodu, jelikož kritizované posouzení se netýká přezkumu uvedeného rozsudku jako takového, ale jeho srovnání s rozsudkem o kasačním opravném prostředku. Navíc je třeba zdůraznit, že přezkumy, které Tribunál provedl jednak ve zrušujícím rozsudku v rámci žaloby na neplatnost a jednak v napadeném rozsudku v rámci žaloby na náhradu škody, mají odlišnou povahu. Ve zrušujícím rozsudku totiž rozhodoval pouze o existenci porušení normy unijního práva, a nikoli o existenci „dostatečně závažného porušení“.
72 Druhou část třetího důvodu kasačního opravného prostředku, a proto i třetí důvod jako celek, je v důsledku toho třeba zamítnout jako neopodstatněné.
Ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z chybného výkladu pojmu „dostatečně závažné porušení“ v několika ohledech, co se týče kritéria pro posouzení souvisejícího se složitostí řešených situací.
73 Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku, který se v podstatě skládá z osmi částí, vychází z toho, že v několika ohledech byl pojem „dostatečně závažné porušení“ normy unijního práva vykládán chybně, pokud jde o kritérium pro posouzení související se složitostí řešených situací.
K první části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku
– Argumentace účastnic řízení
74 Navrhovatelky se domnívají, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodě 52 napadeného rozsudku za to, že aspekt vědecké validity zkušební metody z bodu 5.9 normy Cenelec je relevantní pro posouzení složitosti právního kontextu. Jelikož bylo prokázáno, že Komise nerespektovala podstatný prvek směrnice 2010/30, bylo z právního hlediska irelevantní mimoto zkoumat, zda Komise měla o této metodě legitimní pochybnosti. Úvahy Tribunálu jsou podle navrhovatelek i v tomto ohledu stiženy vadou, když měl za to, že Komise byla konfrontována s alternativou spočívající ve volbě mezi nestandardní zkušební metodou, která by byla prováděna s prázdnou schránkou, a metodou uvedenou v bodě 5.9 normy Cenelec.
75 Komise opodstatněnost této části zpochybňuje.
– Závěry Soudního dvora
76 Je třeba uvést, že v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 51 tohoto rozsudku je složitost situace, kterou je třeba řešit, relevantní skutečností pro určení, zda lze porušení normy unijního práva kvalifikovat jako dostatečně závažné.
77 Kromě toho je třeba zdůraznit, že v bodě 52 napadeného rozsudku Tribunál při rozhodování o argumentaci navrhovatelek výslovně uvedl, že je nezbytné určit, zda Komise mohla použití zkušební metody z bodu 5.9 normy Cenelec odmítnout s ohledem na pochybnosti týkající se vědecké validity získaných výsledků a správnosti informací poskytnutých spotřebitelům. Z bodů 46, 47, 49 a 50 uvedeného rozsudku totiž vyplývá, že navrhovatelky tvrdily, že použití metody s naplněnou schránkou s sebou nenese žádnou zvláštní složitost a metoda uvedená v bodě 5.9 normy Cenelec je vědecky validní, zejména pokud jde o požadavky přesnosti, spolehlivosti a reprodukovatelnosti měření.
78 A dále z rozsudku o kasačním opravném prostředku, zejména z jeho bodů 19 až 42, 68, 70 a 83, vyplývá, že aspekt reprodukovatelnosti měření prováděných pomocí zkušební metody z bodu 5.9 normy Cenelec, související s vědeckou validitou získaných výsledků a správností informací poskytovaných spotřebitelům, byla důležitým prvkem v řízení o žalobě na neplatnost, a to před tím, než uvedený rozsudek objasnil význam výrazu „během používání“ uvedeného v čl. 10 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 2010/30, i poté. Tento aspekt byl totiž před Tribunálem diskutován v první fázi projednávání žaloby a z bodů 68 a 70 dotčeného rozsudku vyplývá, že si zachovával relevanci.
79 Tribunál se proto nedopustil pochybení, když se rozhodl posoudit složitost situace, kterou bylo třeba řešit, a v tomto rámci uvedený aspekt zohlednil.
80 Ve zbývající části z odpovědi na první důvod kasačního opravného prostředku vyplývá, že výtka navrhovatelek týkající se toho, že Tribunál měl nesprávně za to, že Komise měla více možností, spočívá na nepřesném výkladu napadeného rozsudku.
81 První část čtvrtého důvodu kasačního opravného důvodu je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněnou.
Ke druhé a čtvrté části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku
– Argumentace účastnic řízení
82 Druhou částí čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky namítají zkreslení důkazů a porušení pravidel v oblasti důkazního břemene, jakož i nedostatečné odůvodnění. Tvrdí, že Komise neprokázala, že by v okamžiku přijetí sporného nařízení měla pochybnosti o vědecké validitě výsledků získaných pomocí zkušební metody uvedené v bodě 5.9 normy Cenelec a správnosti informací takto poskytovaných spotřebitelům. Vzhledem k tomu Tribunál při absenci důkazů v tomto ohledu nemohl v bodě 52 napadeného rozsudku konstatovat existenci takových pochybností. Rovněž je mu vytýkáno, že neuvedl důvod, proč by přezkum složitosti situace, kterou bylo třeba řešit, závisel na tom, „zda Komise odmítla vědeckou validitu jediné možnosti míry naplnění schránky“.
83 V rámci čtvrté části, kterou je třeba zkoumat společně s druhou částí, navrhovatelky tvrdí, že Tribunál v bodě 60 napadeného rozsudku nesprávně považoval článek 7 sporného nařízení za relevantní prvek. První výtkou se dovolávají zkreslení tohoto článku, jelikož tento neobsahuje „prohlášení“ Komise týkající se nepoužití zkušební metody z bodu 5.9 normy Cenelec z důvodu pochybností o její vědecké validitě. Uvedený článek naopak potvrzuje, že v okamžiku přijetí sporného nařízení Komise ještě možnost použití metod měření s naplněnou schránkou nezkoumala.
84 V rámci druhé výtky navrhovatelky tvrdí, že Tribunál tím, že zohlednil uvedený článek 7, rozhodl ultra petita a porušil jejich právo na procesní obranu, jelikož neexistoval důkaz o tom, že by Komise provedla hodnocení uvedené zkušební metody.
85 Komise opodstatněnost výtek formulovaných v těchto dvou částech zpochybňuje.
– Závěry Soudního dvora
86 Pokud jde o druhou část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba uvést, že Tribunál v bodě 60 napadeného rozsudku uvedl následující:
„Z článku 7 [sporného] nařízení vyplývá, že Komise měla s ohledem na stav technických znalostí za to, že zkušební metodu [uvedenou v bodě 5.9 normy Cenelec] nelze použít na základě čl. 10 odst. 4 písm. b) směrnice 2010/30. Takové vyloučení musí být vykládáno v tom smyslu, že Komise měla pro účely posouzení výkonu vysavačů implicitně za to, že uvedená zkušební metoda nepředstavuje spolehlivou, přesnou a opakovatelnou metodu měření a výpočtů ve smyslu článku 5 [sporného] nařízení v přenesené pravomoci. Komise tak raději zvolila zkušební metodu založenou na použití prázdné schránky, která sice odráží užší škálu používání než metoda založená na použití naplněné schránky, avšak splňuje kritéria spolehlivosti, přesnosti a opakovatelnosti.“
87 Prostřednictvím těchto úvah Tribunál přesně uvedl, na kterých prvcích plynoucích ze samotného sporného nařízení založil konstatování, že Komise měla pochybnosti o zkušební metodě z bodu 5.9 normy Cenelec a zohlednění těchto prvků nijak neporušilo pravidla v oblasti důkazního břemene. Dále toto konstatování rovněž odůvodnil a zmínil význam přikládaný souvislostem, který vedly Komisi k odmítnutí této metody, při posuzování složitosti situace, kterou bylo třeba řešit, jelikož toto rozhodnutí vedlo k volbě metody, která se následně ukázala jako nesprávná.
88 V rámci první výtky čtvrté části však navrhovatelky tvrdí, že úvahy uvedené v bodě 60 napadeného rozsudku vycházejí ze zkreslení článku 7 sporného nařízení.
89 Uvedený článek, na který Tribunál odkázal v bodě 60 napadeného rozsudku, zněl takto:
„Komise přezkoumá toto nařízení nejpozději pět let od jeho vstupu v platnost s ohledem na technický pokrok. Přezkoumání posoudí zejména […], […] zda je proveditelné používat pro roční spotřebu energie, schopnost odstraňování prachu a emise prachu z vysavače metody měření, které vycházejí z částečně naplněné místo prázdné schránky vysavače na prach.“
90 V prvé řadě je třeba uvést, že v daném bodě 60 měl Tribunál v úmyslu nikoliv parafrázovat znění uvedeného ustanovení, ale vyvodit z něj důsledky, jak naznačuje výraz „z článku 7 [sporného] nařízení vyplývá“.
91 Ve druhé řadě uvedený bod navazuje na různá konstatování týkající se směrnice 2010/30, sporného nařízení a uvedení normy Cenelec v Úředním věstníku Evropské unie figurující v bodech 55 až 58 napadeného rozsudku, do jejichž rámce spadají následné úvahy, jak dosvědčuje výraz „v tomto ohledu“, kterým začíná bod 59 uvedeného rozsudku.
92 Tribunál zaprvé uvedl, že směrnice 2010/30 ukládala Komisi použít pro určení způsobů výpočtu takových relevantních ukazatelů, jako je spotřeba energie, harmonizované normy a metody měření (napadený rozsudek, bod 55). Zadruhé se odvolával na různé části sporného nařízení, a sice bod 4 jeho odůvodnění a článek 5, nadepsaný „Metody měření“, který stanovoval, že informace, které se poskytují, musí být získány pomocí spolehlivých, přesných a opakovatelných metod měření a výpočtů, které zohledňují uznávané nejmodernější metody měření a výpočtů, přičemž odkazoval na přílohu VI nařízení. Zejména připomněl, že bod 1 uvedené přílohy za tímto účelem odkazoval na harmonizované normy, jejichž referenční čísla byla zveřejněna v Úředním věstníku, a upřesnil, že tyto normy musely vyhovovat technickým definicím, podmínkám, rovnicím a parametrům uvedeným v příloze (napadený rozsudek, bod 56). A konečně zatřetí Tribunál uvedl, že odkazy na normu Cenelec byly zveřejněny prostřednictvím sdělení v Úředním věstníku, v němž bylo upřesněno, že bod 5.9 této normy není součástí dotyčné citace, z čehož vyplývalo, že pro účely použití přílohy VI sporného nařízení byla harmonizovaná norma týkající se výpočtu schopnosti odstraňování prachu a roční spotřeby energie vysavačů určena na základě zkoušek s prázdnou schránkou (napadený rozsudek, body 57 a 58).
93 Ze všech prvků uvedených v bodech 90 až 92 rozsudku v projednávané věci plyne, že závěry vyvozené Tribunálem z článku 7 sporného nařízení, zasazené do souvislostí a jím objasněné, nejsou neslučitelné se zněním tohoto článku.
94 Co se týče tvrzení navrhovatelek, podle kterého článek 7 sporného nařízení mohl být chápán v tom smyslu, že Komise zkušební metodu uvedenou v bodě 5.9 normy Cenelec v okamžiku přijetí sporného nařízení nezkoumala, ale plánovala tak učinit později, je třeba připomenout, že okolnost, že část spisu předloženého Tribunálu může být vykládána jinak, než jak ji vykládal uvedený soud, nemůže stačit k prokázání toho, že jeho výklad je výsledkem zkreslení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. října 2015, Komise v. ANKO, C‑78/14 P, EU:C:2015:732, bod 55). Mimoto je třeba uvést, že použití výrazů „přezkum“ a „s ohledem na technický pokrok“ v daném článku činí výklad nabízený navrhovatelkami nepravděpodobným, a naopak podporuje výklad Tribunálu.
95 A konečně výtka, podle které Tribunál úvahami uvedenými v bodě 60 napadeného rozsudku rozhodl ultra petita a v rozporu s právem navrhovatelek na obhajobu, musí být zamítnuta z důvodu, že Tribunál se těmito úvahami omezil na posouzení významu součásti spisu, který mu byl předložen. Je totiž třeba konstatovat, že sporné nařízení bylo nutně ústředním prvkem žaloby na náhradu škody, která byla Tribunálu předložena, a bylo zcela zjevně součástí tohoto spisu, že navrhovatelky o tom věděly a že se k němu mohly vyjádřit. V důsledku toho Tribunálu příslušelo, aby toto nařízení zohlednil, a případně z něj vyvodil důsledky, které považoval za užitečné pro posouzení relevance jednotlivých tvrzení účastnic řízení, pokud šlo o skutkovou okolnost související se složitostí situace, kterou bylo třeba řešit.
96 Druhou a čtvrtou část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku je proto třeba zamítnout jako neopodstatněné.
Ke třetí části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku
– Argumentace účastnic řízení
97 Ve třetí části čtvrtého důvodu svého kasačního opravného prostředku navrhovatelky zpochybňují tvrzení uvedené na konci bodu 53 napadeného rozsudku, podle kterého měla Komise k přijetí aktů v přenesené pravomoci podle směrnice 2010/30 v souladu s jejím čl. 11 odst. 1 období pěti let počínající 19. červnem 2010.
98 Navrhovatelky tvrdí, že Tribunál toto ustanovení chybně zohlednil v rámci posouzení složitosti právní úpravy, neboť měl za to, že z ní vyplývající „časový tlak“ mohl odůvodnit přijetí sporného nařízení, které stanoví zkušební metodu s prázdnou schránkou, ačkoli uvedené ustanovení Komisi žádnou závaznou lhůtu nestanovilo.
99 A dále měl Tribunál podle navrhovatelek nesprávně za to, že toto pětileté období, které měla Komise k dispozici pro přijetí sporného nařízení, mělo vliv na její jednání, když v tomto ohledu nebyl předložen žádný důkaz.
100 Komise zpochybňuje opodstatněnost této části.
– Závěry Soudního dvora
101 V bodě 53 napadeného rozsudku se Tribunál omezil na připomenutí obsahu určitých prvků odůvodnění a normativní části směrnice 2010/30, včetně jejího čl. 11 odst. 1, aniž z nich vyvodil jakýkoli závěr.
102 Výtka, že tím měl Tribunál za to, že uvedený článek na Komisi vyvíjel časový tlak, jelikož jí ukládal přijmout v určité lhůtě sporné nařízení, proto spočívá na nepřesném výkladu tohoto bodu.
103 Mimoto, pokud lze mít za to, že navrhovatelky mají na mysli i úvahy uvedené v bodě 95 napadeného rozsudku, je třeba konstatovat, že ze samotného znění uvedeného bodu vyplývá, že tyto úvahy byly uvedeny jen pro úplnost poté, co Tribunál v bodě 94 rozsudku dospěl na základě všech úvah, které předtím rozvinul, k tomu, že Komise mohla mít za to, aniž by zjevným a závažným způsobem překročila meze své posuzovací pravomoci, že zkušební metoda uvedená v bodě 5.9 normy Cenelec nebyla způsobilá zaručit vědeckou validitu a správnost informací poskytovaných spotřebitelům, a zvolit naopak metodu schopnou kritéria validity a správnosti informací splnit.
104 Tribunál byl každopádně oprávněn uvedené úvahy zohlednit, jelikož Komise mohla mít bez ohledu na nesprávné právní posouzení, kterého se dopustila ohledně podmínky uvedené v čl. 10 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 2010/30, za to, že byla povinna oblast vysavačů právně upravit. Druhý pododstavec daného odstavce totiž stanovil, že na každý výrobek, který splňuje kritéria uvedená v odstavci 2 tohoto článku, mezi něž patřil i dotčený druh výrobků, se má vztahovat akt Komise v přenesené pravomoci.
105 Třetí část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku proto musí být zamítnuta.
K páté části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku
– Argumentace účastnic řízení
106 Pátá část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku obsahuje dvě výtky. Prostřednictvím první výtky navrhovatelky v podstatě tvrdí, že Tribunál v bodě 71 napadeného rozsudku zkreslil jejich argument týkající se zmocnění, které Komise udělila výboru Cenelec. V rámci druhé výtky tvrdí, že neodůvodnil tvrzení obsažené v bodě 68 uvedeného rozsudku, podle něhož by vypracování metody zkoušky schopnosti odstraňování prachu založené na použití naplněné schránky pro účely výpočtu energetické náročnosti vedlo k obtížím, ani jim neumožnil se v tomto ohledu vyjádřit.
107 Komise zpochybňuje opodstatněnost těchto výtek.
– Závěry Soudního dvora
108 V bodě 71 napadeného rozsudku Tribunál zmínil zprávu výboru Cenelec, považovanou za závěrečnou zprávu, ve které výbor podotkl, že Komise se pro účely provedení sporného nařízení rozhodla neurčit postup týkající se schopnosti odstraňování prachu na koberci a na tvrdé podlaze. Tribunál zdůraznil, že i když výbor uvedl, že tento postup je součástí normy Cenelec, týká se různých bodů normy, které nebyly součástí harmonizovaných norem obsažených v bodě 1 přílohy VI uvedeného nařízení. Tribunál z toho vyvodil, že argumentace navrhovatelek vztahující se k těmto bodům není relevantní pro určení, zda Komise mohla odmítnout použití zkušební metody z bodu 5.9 normy Cenelec, aniž by zjevným a závažným způsobem porušila meze své posuzovací pravomoci.
109 V rámci první výtky navrhovatelky v podstatě tvrdí, že Tribunál si tím chybně vyložil argument, který předložily a který označují za „jediný argument, který společnost Dyson předložila ohledně zmocnění M353“.
110 Je třeba konstatovat, že navrhovatelky neupřesňují část nebo části svých písemností, které byly Tribunálem zkresleny, a neumožňují proto Soudnímu dvoru opodstatněnost svých tvrzení zkoumat.
111 V důsledku toho je třeba první výtku odmítnout jako nepřípustnou.
112 V rámci druhé výtky navrhovatelky tvrdí, že Tribunál neodůvodnil své posouzení uvedené v bodě 68 napadeného rozsudku, podle něhož by vypracování metody zkoušky schopnosti vysavačů odstraňovat prach založené na použití naplněné schránky pro účely výpočtu energetické náročnosti vedlo k obtížím.
113 Je nicméně třeba uvést, že Tribunál v bodě 72 napadeného rozsudku uvedl, že „jedna z obtíží souvisejících se zkušební metodou [v bodě 5.9 normy Cenelec] spočívá v nutnosti předem definovat, co představuje naplněnou schránku“, a v bodě 73 téhož rozsudku uvedl, že tato metoda „tak obsahuje tři možné definice toho, co lze chápat pod pojmem ‚naplněná schránka‘ “. Dále v bodech 75 až 79 uvedeného rozsudku poukázal na zápisy z prací Mezinárodní elektrotechnické komise (IEC) a na poznámku, která předchází popisu zkušební metody v bodě 5.9 normy Cenelec, tedy dokumentů z doby před přijetím sporného nařízení, o nichž měl Tribunál za to, že podporují tvrzení Komise, podle kterého přístup spočívající v použití tří možných definic naplněné schránky není způsobilý zaručit jednotnost a srovnatelnost výsledků, neboť může pro jednotlivé vysavače znamenat různé úrovně naplnění.
114 Těmito úvahami Tribunál tvrzení uvedené v bodě 68 napadeného rozsudku právně dostačujícím způsobem odůvodnil.
115 Kromě toho navrhovatelky netvrdí, že Tribunál vycházel ze skutečností, které nebyly obsaženy ve spise, který mu byl předložen, a k nimž se nemohly vyjádřit.
116 Z toho plyne, že druhá výtka musí být zamítnuta jako neopodstatněná ve všech aspektech, takže pátá část musí být zčásti odmítnuta jako nepřípustná a zčásti zamítnuta jako neopodstatněná.
K šesté části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku
117 Šestá část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku zahrnuje sedm výtek.
118 První výtkou navrhovatelky Tribunálu vytýkají, že zkreslil zkušební metodu z bodu 5.9 normy Cenelec, když v bodě 73 napadeného rozsudku tvrdil, že tato metoda obsahuje tři možné definice toho, co je třeba chápat pod pojmem „naplněná schránka“. Tvrdí, že tato metoda zahrnuje jedinou definici doplněnou třemi podmínkami.
119 A dále mají za to, že Tribunál nemohl rozhodnout, že Komise byla oprávněna vyloučit uvedenou metodu z důvodu, že obsahuje tři možnosti zastavení zkoušky, zatímco nařízení Komise (EU) č. 666/2013 ze dne 8. července 2013, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES, pokud jde o požadavky na ekodesign vysavačů (Úř. věst. 2013, L 192, s. 24), stanovilo, že zkoušky týkající se životnosti motorů vysavačů se provádějí se schránkou naplněnou z 50 %, což představuje variantu téže metody, aniž by Komise její vědeckou validitu zpochybňovala.
120 Komise zpochybňuje opodstatněnost této výtky.
121 Je třeba konstatovat, že výtka spočívající ve zkreslení zkušební metody z bodu 5.9 normy Cenelec je založena na neúplné interpretaci dotyčné části napadeného rozsudku.
122 Tribunál totiž nejprve v bodě 72 uvedeného rozsudku uvedl, že tato metoda spočívá v měření schopnosti odstraňování prachu během toho, jak přístroj nasává zkušební prach, a to až do splnění jedné ze tří stanovených podmínek, tedy dokud ukazatel vysavače nesignalizuje, že schránka na prach musí být vyprázdněna nebo vyměněna, jestliže tlak uvnitř přístroje klesl o 40 % ve srovnání s tlakem zaznamenaným na začátku zkoušky, nebo pokud množství zkušebního prachu nasátého do přístroje dosáhne hodnoty 100 g na litr „maximálního použitelného objemu“ schránky na prach. Teprve poté v bodě 73 uvedeného rozsudku v rámci vysvětlení zmínil, že uvedená metoda „tak obsahuje tři možné definice toho, co lze chápat pod pojmem ‚naplněná schránka‘ “. Toto vysvětlení, založené na výrazu „možné definice“, přitom nemůže být pokládáno za výklad, který by byl zjevně v rozporu s dotyčnou pasáží bodu 5.9 uvedené normy.
123 Pokud jde o druhý argument, je třeba uvést, že Tribunál v bodě 93 napadeného rozsudku zmínil, že druhy opatření, jichž se týká sporné nařízení a nařízení č. 666/2013, nejsou srovnatelné, neboť na rozdíl od měření energetické náročnosti zkouška životnosti motorů stanovená druhým nařízením nevyžaduje zkoumání vztahu mezi schopností odstraňování prachu a spotřebou energie.
124 První výtka proto musí být zamítnuta jako neopodstatněná.
125 Druhou výtkou navrhovatelky tvrdí, že Tribunál poznámku, která předchází popisu zkušební metody z bodu 5.9 normy Cenelec, zkreslil různými úvahami uvedenými v bodech 76 až 79 svého rozsudku.
126 Komise zpochybňuje opodstatněnost této výtky.
127 Navrhovatelky uvádějí, že dotyčná poznámka neobsahuje nejrůznější prvky uvedené v úvahách týkajících se této poznámky, které figurují v bodech 77 a 78 napadeného rozsudku. Jak přitom ukazuje výklad těchto bodů, Tribunál v nich měl v úmyslu nikoliv zopakovat, byť s jejich přeformulováním, části této poznámky, ale specifikovat její předmět a vyvodit z těchto částí určité praktické důsledky týkající se užitečnosti této metody ve světle jiných skutečností, které uvedl předtím. Kromě toho se Tribunál uvedenými úvahami nedopustil zjevného překročení mezí přiměřeného posouzení uvedené poznámky.
128 Pokud jde o bod 79 napadeného rozsudku, navrhovatelky se omezují na uvedení nepřesného předpokladu, že v něm Tribunál mohl vyjádřit, že zkušební metoda uvedená v bodě 5.9 normy Cenelec není validní, když pouze parafrázoval část dotyčné poznámky, aniž z toho vyvodil jakýkoliv závěr.
129 Druhou výtku je proto třeba zamítnout jako neopodstatněnou.
130 V rámci třetí výtky navrhovatelky tvrdí, že Tribunál v bodě 85 napadeného rozsudku zkreslil zprávu společnosti AEA Energy & Environment nazvanou „Report to the Commission, Preparatory studies for Eco-Design Requirements of EUPs (II), Lot 17 Vacuum Cleaners“ z února 2009.
131 Komise zpochybňuje opodstatněnost této výtky.
132 Je třeba uvést, že v bodě 82 napadeného rozsudku měl Tribunál v rámci přezkumu složitosti situace, kterou bylo třeba řešit, a úmyslné či neomluvitelné povahy pochybení Komise za to, že je důležité zjistit, zda se Komise tím, že upřednostnila zkušební metodu s prázdnou spíše než naplněnou schránkou, dopustila zjevného a závažného překročení mezí své posuzovací pravomoci. Tribunál v něm měl s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích bodech svého rozsudku rovněž za to, že zkušební metoda uvedená v bodě 5.9 normy Cenelec sice umožňuje posoudit energetickou náročnost vysavačů za podmínek, které jsou bližší obvyklému používání, než jsou podmínky plynoucí z použití prázdné schránky, tato metoda však vyvolává nejistotu ohledně správnosti informací, které mají být poskytnuty spotřebitelům. V bodě 83 uvedeného rozsudku doplnil, že toto konstatování podporují i další skutečnosti, které vyjmenoval a komentoval v bodech 84 až 91 rozsudku.
133 Z toho vyplývá, že úvahy týkající se těchto dalších skutečností, včetně těch, které jsou uvedeny v bodě 85 napadeného rozsudku, mají pouze doplňující povahu.
134 Třetí výtka proto musí být zamítnuta jako irelevantní.
135 V rámci čtvrté výtky navrhovatelky tvrdí, že napadený rozsudek je stižen vadou spočívající v rozporném odůvodnění.
136 Tvrdí, že Tribunál měl v bodech 76 až 79 rozsudku za to, že Komise měla pochybnosti o vědecké validitě zkušební metody z bodu 5.9 normy Cenelec, což je neslučitelné s tím, co je uvedeno v bodech 81 a 82 dotčeného rozsudku, podle kterých „z povahy procesu normalizace vyplývá, že skutečnost, že zkušební metoda byla včleněna do harmonizované normy, jakou je i norma Cenelec, umožňuje předpokládat vědeckou a technickou validitu této metody“, a dále že „to, zda je zkušební metoda [z bodu 5.9 normy Cenelec] vědecky a technicky podložená, není v projednávaném případě relevantní, jelikož Komise tyto prvky při přijímání [sporného] nařízení nezpochybnila“.
137 Komise zpochybňuje opodstatněnost této výtky.
138 Je třeba konstatovat, že tato výtka spočívá na nesprávném výkladu napadeného rozsudku. Jeho body 76 až 79 totiž nemají význam, který jim navrhovatelky přikládají, jelikož se v něm Tribunál omezil na zkoumání obsahu poznámky pocházející od výboru Cenelec ohledně obtížnosti určení míry naplnění schránky vysavače, která by mohla sloužit jako reference pro měření jeho energetické náročnosti, která byla uvedena v bodech 72 a 73 dotčeného rozsudku.
139 Čtvrtá výtka tedy musí být zamítnuta jako neopodstatněná.
140 V rámci páté výtky navrhovatelky tvrdí, že Tribunál v bodech 75 a 87 napadeného rozsudku nesprávně zohlednil dokumenty, u nichž Komise připustila, že je její útvary pověřené vypracováním dotčené právní úpravy neměly k dispozici. V tomto ohledu odkazují na body 5 až 15 žalobní odpovědi předložené Komisí v rámci řízení před Tribunálem.
141 Komise zpochybňuje opodstatněnost této výtky.
142 V bodě 15 žalobní odpovědi Komise uvedla, že „výše uvedené skutečnosti vedly […] k přijetí […] [sporného] nařízení“. Dokumenty zmíněné v bodech 75 a 87 napadeného rozsudku mezi takto uvedené skutečnosti nepatřily.
143 Je však třeba konstatovat, že na rozdíl od tvrzení navrhovatelek vyjádření uvedené v bodě 15 uvedené odpovědi neznamenalo, že útvary Komise v okamžiku přijetí sporného nařízení byly seznámeny pouze se skutečnostmi uvedenými v předchozích bodech odpovědi. Například nelze mít za to, že Komise nevěděla o posouzení dopadů, které nechala provést, nebo o konzultacích, které uspořádala za účelem přijetí uvedeného nařízení, přestože tato posouzení a konzultace nejsou v dotyčné části vyjádření zmíněny.
144 Pátá výtka, která tedy spočívá na nesprávném předpokladu, musí být v důsledku toho zamítnuta jako neopodstatněná.
145 V rámci šesté výtky navrhovatelky tvrdí, že Tribunál v bodech 86 až 91 napadeného rozsudku zohlednil irelevantní skutečnosti, jelikož nastaly až po přijetí sporného nařízení.
146 Komise zpochybňuje opodstatněnost této výtky.
147 Je třeba konstatovat, že tato výtka se týká pouze doplňujícího odůvodnění napadeného rozsudku, jak vyplývá z bodů 132 a 133 rozsudku v projednávané věci, které Tribunál uvedl pouze za účelem potvrzení úvah, které uvedl dříve na základě prvků týkajících se okolností, za nichž Komise jednala v okamžiku přijetí sporného nařízení.
148 V důsledku toho musí být šestá výtka zamítnuta jako irelevantní.
149 Sedmou a poslední výtkou navrhovatelky Tribunálu vytýkají, že zkreslil důkazy a uvedl rozporné odůvodnění, když měl v bodě 82 napadeného rozsudku za to, že v okamžiku přijetí sporného nařízení Komise zkoumala a vyloučila vědeckou validitu zkušební metody z bodu 5.9 normy Cenelec. Toto tvrzení přitom není podloženo žádným důkazem. A dále měl podle navrhovatelek Tribunál na začátku téhož bodu za to, že Komise vědeckou validitu této metody nezpochybnila.
150 Komise zpochybňuje opodstatněnost této výtky.
151 Bod 82 napadeného rozsudku zní následovně:
„[…] to, zda je zkušební metoda z bodu 5.9 normy Cenelec vědecky a technicky podložená, není v projednávaném případě relevantní, jelikož Komise tyto prvky při přijímání [sporného] nařízení nezpochybnila“, ale měla v podstatě za to, že uvedená zkušební metoda nebyla vhodná pro posuzování energetické náročnosti vysavačů s ohledem na kritéria spolehlivosti, přesnosti a reprodukovatelnosti. […]“
152 Je třeba konstatovat, že skrz tato tvrzení neměl Tribunál za to, že Komise odmítla vědeckou validitu této metody, takže výtka navrhovatelek spočívá na nesprávném předpokladu.
153 V důsledku toho není sedmá výtka opodstatněná, a musí být proto zamítnuta, stejně jako celá šestá část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku.
K sedmé části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku
– Argumentace účastnic řízení
154 V sedmé části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, která se týká bodu 92 napadeného rozsudku, navrhovatelky tvrdí, že Tribunál rozhodl ultra petita, když měl za to, že právní úprava označování vysavačů není srovnatelná s právní úpravou označování jiných domácích elektrospotřebičů, což zvýšilo složitost upravované situace, třebaže Komise netvrdila, že obtíže při simulaci naplnění vykazovaly pouze vysavače. Kromě toho Tribunál toto posouzení neodůvodnil ani neumožnil navrhovatelkám, aby se k této otázce vyjádřily.
155 Komise zpochybňuje opodstatněnost této části.
– Závěry Soudního dvora
156 Bod 92 napadeného rozsudku zní následovně:
„Tyto obtíže specifické pro technologii a způsob používání vysavačů umožňují rovněž odmítnout argumentaci, jejímž prostřednictvím žalobkyně tvrdí, že Komise nebyla vystavena složité situaci, neboť pro účely označování energetickými štítky již měla příležitost přijmout zkušební normy odrážející běžné podmínky používání domácích elektrospotřebičů, jako například trub, praček, sušiček prádla a bojlerů.“
157 Z výrazů použitých Tribunálem plyne, že prostřednictvím úvah uvedených v daném bodě zamýšlel reagovat na jeden z argumentů navrhovatelek a dále odkázal na veškerá konstatování, která učinil dříve a která se týkala specifik vysavačů, zejména co se týče proměnlivé míry naplnění schránky a složitosti vypracování zkušební metody, která toto zohledňuje a současně je reprodukovatelná, v porovnání s ostatními výrobky uvedenými ve zmíněném bodě.
158 Tribunál tím nerozhodl ultra petita ani neporušil právo navrhovatelek na obhajobu. Mimoto právně dostačujícím způsobem odůvodnil odmítnutí jejich argumentu.
159 Sedmou část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněnou.
K osmé části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku
– Argumentace účastnic řízení
160 Osmá a současně poslední část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku vychází z absence reakce na argument navrhovatelek, že zkušební metodu uvedenou v bodě 5.9 normy Cenelec Komise v rámci nařízení č. 666/2013 použila, zatímco v rámci sporného nařízení ji odmítla. Navrhovatelky v tomto ohledu tvrdily, že obě nařízení podmiňovala zkušební metody témuž požadavku vědecké validity, takže Komise tím, že v rámci nařízení č. 666/2013 metodu z bodu 5.9 normy Cenelec použila, uznala její vědeckou validitu. Tribunál se přitom omezil na konstatování, že nebylo důvodné, aby navrhovatelky operovaly analogií mezi uvedenými nařízeními vzhledem k rozdílům mezi měřeními energetické náročnosti a zkouškami životnosti, a proto na jejich argument nereagoval.
161 Komise zpochybňuje opodstatněnost této části.
– Závěry Soudního dvora
162 Je třeba připomenout, že v bodě 82 napadeného rozsudku měl Tribunál za to, že na rozdíl od toho, co tvrdily navrhovatelky, nebylo v projednávané věci relevantní, zda je zkušební metoda uvedená v bodě 5.9 normy Cenelec vědecky podložená. Těmito úvahami Tribunál každopádně reagoval na argument navrhovatelek, tak jak jej prezentují v rámci kasačního opravného prostředku.
163 V důsledku toho je třeba zamítnout také osmou část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, a proto i celý tento důvod.
K pátému až sedmému důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícím z nepochopení pojmu „dostatečně závažné porušení“ v rámci posouzení údajného porušení zásady rovného zacházení, zásady řádné správy a povinnosti řádné péče, jakož i svobody podnikání
Argumentace účastnic řízení
164 Pátým až sedmým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelky kritizují posouzení Tribunálu, podle nichž jiná protiprávní jednání než porušení čl. 10 odst. 1 třetího pododstavce směrnice 2010/30 uplatňovaná na podporu jejich žaloby na náhradu škody nepředstavovala „dostatečně závažná porušení“. Těmito dalšími protiprávnostmi jsou porušení zásady rovného zacházení, porušení zásady řádné správy a povinnosti řádné péče, jakož i porušení svobody podnikání.
165 Komise zpochybňuje opodstatněnost těchto důvodů.
Závěry Soudního dvora
166 Všechny tři důvody žaloby na náhradu škody týkající se údajných porušení zásad rovného zacházení a řádné správy, povinnosti řádné péče a svobody podnikání, tak jak jsou popsány v bodech 102 a 109, 113 a 120 napadeného rozsudku, byly založeny především na tom, že se Komise rozhodla použít zkušební metodu s prázdnou, a nikoliv naplněnou schránkou, čímž nedodržela podstatný prvek směrnice 2010/30, přičemž tato ostatní porušení byla důsledky porušení čl. 10 odst. 1 třetího pododstavce směrnice. Vycházely tedy ze stejných souvislostí jako porušení posledně uvedeného ustanovení.
167 V odpovědi na každý z těchto tří žalobních důvodů Tribunál odkázal zejména na své posouzení (nebo jeho části) porušení čl. 10 odst. 1 třetího pododstavce směrnice 2010/30, na jehož základě dospěl k závěru, že nepředstavuje dostatečně závažné porušení normy unijního práva, přičemž toto posouzení bylo marně kritizováno v rámci prvních čtyř důvodů projednávaného kasačního opravného prostředku.
168 Jak vyplývá z bodů 50 a 51 rozsudku v projednávané věci, konstatování existence dostatečně závažného porušení normy unijního práva přiznávající práva jednotlivcům závisí na skutečnostech relevantních s ohledem na kontext, v němž k tomuto porušení došlo.
169 Jelikož v projednávané věci okolnosti, které byly uplatněny na podporu důvodů žaloby na náhradu škody, jichž se týká pátý až sedmý důvod kasačního opravného prostředku, odpovídají protiprávní volbě Komise učiněné v rámci sporného nařízení, je skutkový kontext jednotlivých protiprávností vytýkaných Komisi v žalobě na náhradu škody v podstatě tentýž. Z toho vyplývá, že posouzení Tribunálu kritizovaná v rámci těchto důvodů kasačního opravného prostředku, podle kterých ani jiná porušení vytýkaná Komisi než porušení čl. 10 odst. 1 třetího pododstavce směrnice 2010/30, ale která z tohoto posledně uvedeného vyplývají, nebyla dostatečně závažná, jsou v každém případě právně dostačujícím způsobem odůvodněna jeho závěrem, že porušení čl. 10 odst. 1 třetího pododstavce směrnice 2010/30 nebylo dostatečně závažné.
170 Z toho plyne, že pátý až sedmý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnuty.
171 V důsledku toho je třeba kasační opravný prostředek zamítnout v plném rozsahu.
K nákladům řízení
172 Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora platí, že není-li kasační opravný prostředek opodstatněný, Soudní dvůr rozhodne o nákladech řízení.
173 Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a navrhovatelky neměly ve věci úspěch, je důvodné uložit navrhovatelkám náhradu veškerých nákladů tohoto řízení o kasačním opravném prostředku.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravný prostředek se zamítá.
2) Dyson Ltd a čtrnáct dalších navrhovatelek ponesou vlastní náklady řízení a ukládá se jim náhrada nákladů řízení vynaložených Evropskou komisí.
Podpisy