Věc T‑221/10

Iberdrola, SA

v.

Evropská komise

„Žaloba na neplatnost – Státní podpory – Režim podpor umožňující daňové odpisy finančního goodwillu vzniklého nabytím podílu v zahraničních podnicích – Rozhodnutí, kterým se prohlašuje režim podpor za neslučitelný se společným trhem a kterým se nenařizuje navrácení podpor – Akt vyžadující přijetí prováděcích opatření – Nedostatek osobního dotčení – Nepřípustnost“

Shrnutí rozsudku

1.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Rozhodnutí Komise, jímž je zakázán odvětvový režim podpor – Žaloba podniku, jenž byl příjemcem individuální podpory poskytnuté z titulu tohoto režimu, aniž by se ho týkala povinnost navrácení – Podnik, který nezaujímal postavení vyjednavače během řízení, které vedlo k přijetí rozhodnutí – Nepřípustnost

(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)

2.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Rozlišení mezi osobním dotčením a právním zájmem na podání žaloby

3.      Unijní právo – Zásady – Právo na účinnou soudní ochranu – Žaloba na neplatnost rozhodnutí ve věci státních podpor, která byla Tribunálem prohlášena za nepřípustnou – Možnost navrhnout vnitrostátnímu soudu, aby podal žádost o rozhodnutí o předběžné otázce

4.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Právní akt, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU – Pojem – Rozhodnutí Komise, kterým se zakazuje odvětvový režim podpor a které zmiňuje vnitrostátní prováděcí opatření – Vyloučení

(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)

1.      Žaloba na neplatnost rozhodnutí Komise, jímž je zakázán režim podpor v určitém odvětví, podaná podnikem nemůže být v zásadě přípustná, jestliže je tímto rozhodnutím podnik dotčen pouze z důvodu své příslušnosti k dotčenému odvětví a svého postavení potenciálního příjemce uvedeného režimu. Takové rozhodnutí je totiž ve vztahu k tomuto podniku obecně závazným opatřením, které se uplatní v objektivně vymezených situacích a které zakládá právní účinky pro určitou kategorii osob vymezených obecně a abstraktně. Je-li však žalující podnik dotčeným rozhodnutím dotčen nejen jako podnik v dotyčném odvětví, který je potenciálně příjemcem režimu podpor, ale rovněž ve svém postavení skutečného příjemce individuální podpory, která byla v rámci tohoto režimu poskytnuta a jejíž navrácení Komise nařídila, je uvedeným rozhodnutím osobně dotčen a jeho žaloba směřující proti němu je přípustná.

Podnik může být rovněž osobně dotčen z důvodu své aktivní účasti na řízení, které vedlo k přijetí rozhodnutí o neslučitelnosti, pokud zaujímá jasně vymezené postavení vyjednavače úzce spjaté se samotným předmětem rozhodnutí, které jej stavělo do faktické situace, jež ho odlišovala od všech ostatních osob. Pokud se však omezí na předložení vyjádření, stejně jako další dotčené strany, a účastní se jako další třetí dotčené strany schůzky, takovéto okolnosti nemohou dokázat, že zaujímal postavení vyjednavače, které by umožňovalo uznat jeho osobní dotčení.

(viz body 25–26, 34–35)

2.      I když právní zájem na podání žaloby může být prokázán zejména díky žalobám podaným k vnitrostátnímu soudu po podání žaloby na neplatnost k unijnímu soudu, osobní dotčení fyzické nebo právnické osoby se posuzuje ke dni podání žaloby a závisí jen na napadeném rozhodnutí. Osoba dotčená osobně rozhodnutím, kterým se prohlašuje podpora za neslučitelnou se společným trhem a kterým se nařizuje její navrácení, jí zůstane, i když se později ukáže, že vrácení po ní nebude požadováno.

(viz bod 40)

3.      Unie je unií práva, v rámci níž její orgány podléhají přezkumu, zda jsou jejich akty v souladu se Smlouvou a s obecnými právními zásadami, jejichž součástí jsou základní práva. Jednotlivci tedy musejí mít nárok na účinnou soudní ochranu práv, která jim přiznává unijní právní řád.

Pokud Tribunál prohlásí za nepřípustnou žalobu na neplatnost podanou podnikem proti rozhodnutí Komise, kterým se prohlašuje režim podpor za neslučitelný se společným trhem, přičemž nenařídí navrácení podpor, nic nebrání tomu, aby tento podnik v rámci případných sporů před vnitrostátním soudem navrhl vnitrostátnímu soudu, aby podal žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU za účelem zpochybnění platnosti rozhodnutí Komise v rozsahu, v němž shledává neslučitelnost sporného režimu. V takovém případě není podniku nikterak upíráno právo na účinnou soudní ochranu.

(viz bod 43)

4.      Rozhodnutí Komise, kterým se zakazuje odvětvový režim podpor a které zmiňuje existenci vnitrostátních opatření určených k jeho provedení, která budou moci být napadena u vnitrostátního soudu, nelze kvalifikovat jako akt, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.

(viz body 45–47)