ROZSUDEK SOUDU (čtvrtého rozšířeného senátu)
11. července 2007(*)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Společenství obsahující slovní prvky PiraÑAM diseño original Juan Bolaños – Starší národní slovní ochranné známky PIRANHA – Relativní důvody pro zamítnutí – Nebezpečí záměny – Podobnost výrobků – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94“
Ve věci T‑443/05,
El Corte Inglés, SA, se sídlem v Madridu (Španělsko), zastoupená J. Rivas Zurdem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému J. García Murillo, jako zmocněnkyní,
žalovanému,
přičemž dalším účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupujícím jako vedlejší účastník řízení před Soudem, je
Juan Bolaños Sabri, s bydlištěm v Torrellano (Španělsko), zastoupený P. López Rondou a G. Marín Raigalem, advokáty,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 21. září 2005 (věc R 1191/2004-1), týkajícímu se námitkového řízení mezi El Corte Inglés, SA, a Juanem Bolaños Sabrim,
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (čtvrtý rozšířený senát),
ve složení H. Legal, předseda, I. Wiszniewska-Białecka, V. Vadapalas, E. Moavero Milanesi a N. Wahl, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Soudu dne 16. prosince 2005,
s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Soudu dne 24. července 2006,
po jednání konaném dne 10. května 2007,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 9. listopadu 2001 podal vedlejší účastník u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku k zápisu ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů.
2 Ochranou známkou, jejíž zápis byl požadován, je obrazové označení obsahující slovní prvky „pirañam diseño original juan bolaños“, zobrazené níže:
3 Výrobky, pro které byl zápis ochranné známky požadován, spadají do tříd 16, 21 a 25 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků (dále jen „Niceská dohoda“), a odpovídají následujícímu popisu:
– třída 16: „Papír, lepenka nebo výrobky z těchto materiálů, nezařazené do jiných tříd; tiskárenské výrobky; materiály pro vázání knih; fotografie; papírenské výrobky; lepidla adhezní pro papírenství a použití v domácnosti; materiál pro umělce; štětce; psací stroje a kancelářské potřeby (kromě nábytku); učební a vyučovací pomůcky (kromě přístrojů); plastické obaly (nezařazené do jiných tříd); hrací karty; tiskařské typy; štočky“;
– třída 21: „Kuchyňské potřeby a nádoby pro domácnost nebo kuchyň (nikoliv z drahých kovů ani postříbřených nebo pozlacených kovů); hřebeny a mycí houby; kartáče (s výjimkou štětců); materiály pro výrobu kartáčů; čisticí potřeby; drátěnky; sklo surové nebo opracované (s výjimkou stavebního skla); sklo, porcelán a majolika neobsažené v jiných třídách“;
– třída 25: „Oděvy, obuv, pokrývky hlavy“.
4 Tato přihláška byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 76/2002 dne 23. září 2002.
5 Dne 28. listopadu 2002 podala žalobkyně námitky proti zápisu přihlašované ochranné známky. Námitky byly založeny na španělských zápisech slovních ochranných známek PIRANHA, a sice:
– ochranné známce č. 790520, zapsané dne 28. února 1978 pro výrobky zahrnuté do třídy 25: „Oděvy, včetně vysokých bot, bot a pantoflí“;
– ochranné známce č. 2116007, zapsané dne 20. března 1998 pro výrobky zahrnuté do třídy 18: „Kůže a imitace kůže, výrobky z těchto materiálů neuvedené v jiných třídách; kožešiny; lodní kufry, kufry, deštníky, slunečníky a hole, biče a sedlářské výrobky“.
6 Námitky směřovaly proti všem výrobkům uvedeným v přihlášce k zápisu.
7 Důvody uplatňovanými na podporu námitek byly důvody uvedené v čl. 8 odst.1 písm. b) a odst. 5 nařízení č. 40/94. Žalobkyně uplatňovala existenci nebezpečí záměny z důvodu podobnosti mezi dotčenými ochrannými známkami a podobnosti mezi výrobky, na něž se ochranná známka, jejíž zápis je požadován, a starší ochranná známka vztahují, jakož i dobré jméno starší ochranné známky.
8 Dne 1. července 2004 zaslal OHIM žalobkyni sdělení s tím, aby předložila důkazy o užívání starší ochranné známky č. 790520. Vzhledem k tomu, že námitkové oddělení tyto důkazy ve stanovené lhůtě neobdrželo, rozhodlo pouze na základě důkazů, které mělo k dispozici.
9 Námitkové oddělení vyhovělo částečně námitkám rozhodnutím ze dne 29. října 2004 pro: „oděvy, obuv“ a „pokrývky hlavy“, zahrnuté do třídy 25, pro které zamítlo přihlášku k zápisu. Námitkové oddělení usoudilo, že výrobky, pro které byl zápis ochranné známky Společenství požadován, spadající do třídy 25, a výrobky, na něž se vztahuje starší ochranná známka č. 2116007, spadající do třídy 18, vykazují určitý stupeň podobnosti. Ze srovnání dotčených označení vyplynula zjevná vzhledová a pojmová podobnost, jakož i určitá fonetická totožnost. Námitkové oddělení tedy konstatovalo existenci nebezpečí záměny.
10 Námitkové oddělení zamítlo námitky, pokud jde o výrobky spadající do tříd 16 a 21, neboť nebyl předložen důkaz o dobrém jménu starší ochranné známky ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 40/94.
11 Dne 15. prosince 2004 podal vedlejší účastník proti rozhodnutí námitkového oddělení odvolání u OHIM.
12 Rozhodnutím ze dne 21. září 2005 (dále jen „napadené rozhodnutí“) vyhověl první odvolací senát OHIM odvolání a zamítl námitky v plném rozsahu. Usoudil, že dotčené výrobky mají odlišnou povahu a účel, jsou vyráběny jinými výrobci a prodávány prostřednictvím rozdílných distribučních cest. Podle odvolacího senátu neexistoval mezi těmito výrobky konkurenční či substituční vztah, a nemohly tak být považovány za podobné. Krom toho estetická komplementarita mezi dotčenými výrobky je příliš subjektivní na to, aby byla zohledněna. Vzhledem k tomu, že podmínka podobnosti výrobků, jež je nezbytná k prokázání existence nebezpečí záměny na dotyčném území, nebyla splněna, odvolací senát rozhodl, že není třeba zkoumat stupeň případné podobnosti či totožnosti mezi dotčenými označeními.
Návrhová žádání účastníků řízení
13 Žalobkyně navrhuje, aby Soud:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– nařídil OHIM zamítnout přihlášku k zápisu ochranné známky Společenství PiraÑAM diseño original Juan Bolaños pro výrobky spadající do třídy 25;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
14 OHIM v rámci svých písemných návrhových žádání navrhl, aby Soud:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– vrátil věc odvolacím senátům, aby posoudily význam vazby mezi dotčenými výrobky při posouzení nebezpečí záměny v projednávaném případě;
– uložil každému z účastníků, aby nesl vlastní náklady řízení,
nebo podpůrně, aby Soud:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
15 OHIM při jednání uvedl, že jeho návrhová žádání by měla být chápána tak, že řešení ponechává na úvaze Soudu.
16 Vedlejší účastník při jednání navrhl, aby Soud žalobu zamítl.
Právní otázky
K přípustnosti některých návrhových žádání účastníků řízení
Argumenty účastníků řízení
17 OHIM poukazuje na to, že návrhové žádání žalobkyně směřující k tomu, aby Soud výslovně nařídil OHIM zamítnout přihlášku ochranné známky Společenství PiraÑAM diseño original Juan Bolaños, je nepřípustné. Připomíná, že Soudu nepřísluší ukládat OHIM příkazy, nýbrž že OHIM přísluší vyvodit důsledky z výroku a odůvodnění rozsudků.
18 OHIM tvrdí ohledně svých návrhových žádání, že nic nebrání tomu, aby se OHIM připojil k návrhovému žádání žalobkyně nebo aby řešení ponechal na úvaze Soudu a zároveň předložil argumenty, které považuje za vhodné pro objasnění věci Soudu.
Závěry Soudu
19 Žalobkyně se v rámci svého druhého návrhového žádání domáhá toho, aby Soud nařídil OHIM zamítnout přihlášku k zápisu ochranné známky Společenství PiraÑAM diseño original Juan Bolaños pro výrobky spadající do třídy 25.
20 Z ustálené judikatury vyplývá, že v rámci žaloby podané k soudu Společenství proti rozhodnutí odvolacího senátu OHIM je OHIM povinen v souladu s čl. 63 odst. 6 nařízení č. 40/94 provést nezbytná opatření, aby vyhověl rozhodnutí soudu Společenství. Soudu tedy nepřísluší udělovat OHIM příkazy. OHIM totiž přísluší vyvodit důsledky z výroku a odůvodnění rozsudků soudu Společenství [rozsudky Soudu ze dne 31. ledna 2001, Mitsubishi HiTec Paper Bielefeld v. OHIM (Giroform), T‑331/99, Recueil, s. II‑433, bod 33, a ze dne 5. dubna 2006, Madaus v. OHIM – Optima Healthcare (ECHINAID), T‑202/04, Sb. rozh. s. II‑1115, bod 14]. Návrhové žádání žalobkyně směřující k tomu, aby Soud nařídil OHIM zamítnutí přihlášky k zápisu, je tudíž nepřípustné.
21 Co se týče návrhového žádání OHIM, kterým ponechává řešení na úvaze Soudu, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že nic nebrání tomu, aby se OHIM připojil k návrhovému žádání žalobkyně nebo aby řešení ponechal na úvaze Soudu a zároveň předložil všechny argumenty, které považuje za vhodné pro objasnění věci Soudu [rozsudky Soudu ze dne 30. června 2004, GE Betz v. OHIM – Atofina Chemicals (BIOMATE), T‑107/02, Sb. rozh. s. II‑1845, bod 36, a ze dne 16. ledna 2007, Calavo Growers v. OHIM – Calvo Sanz (Calvo), T‑53/05, Sb. rozh. s. II‑37, bod 27]. Naproti tomu nemůže navrhovat zrušení nebo změnu rozhodnutí odvolacího senátu v otázce, která nebyla vznesena v žalobě, nebo předložit důvody, které nebyly v žalobě obsaženy [rozsudek Soudu ze dne 25. října 2005, Peek & Cloppenburg v. OHIM (Cloppenburg), T‑379/03, Sb. rozh. s. II‑4633, bod 22].
22 Vzhledem k tomu tedy, že OHIM pouze ponechal řešení na úvaze Soudu, jsou jeho návrhová žádání přípustná.
K věci samé
23 Žalobkyně se na podporu svých návrhových žádání na zrušení dovolává jediného žalobního důvodu vycházejícího z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.
Argumenty účastníků řízení
24 Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát nesprávně usoudil, že neexistuje žádná podobnost mezi výrobky označenými ochrannou známkou, jejíž zápis je požadován, spadajícími do třídy 25, a výrobky označenými starší ochrannou známkou spadajícími do třídy 18. Připomíná, že toto zařazení výrobků a služeb je provedeno za výlučně správním účelem a že rozhodné pro posouzení jejich podobnosti jsou podstatné vazby mezi výrobky, a nikoliv jejich konvenční příslušnost k té či oné třídě. Odvolací senát v projednávaném případě použil automaticky příliš obecná a abstraktní kritéria. Faktory podobnosti výrobků, kterými jsou jejich povaha, použití nebo jejich účel či konkurenční nebo komplementární charakter, nejsou ani absolutní, ani nevylučují existenci jiných faktorů.
25 S ohledem na zvláštnosti projednávaného případu, a zejména na příslušnosti dotčených výrobků do oblasti módy, by měla být podobnost výrobků posuzována z hlediska dotyčných spotřebitelů. Tito spotřebitelé si přitom vytváří úzkou vazbu mezi dotčenými výrobky z důvodu jejich společné estetické funkce. Žalobkyně v tomto ohledu usuzuje, že odvolací senát nepřikládal náležitou váhu významu estetických potřeb v moderní společnosti. Vnímání podobnosti mezi dotčenými výrobky spotřebitelem je krom toho posíleno tím, že se jejich distribuce a prodej často uskutečňuje prostřednictvím stejných cest a jsou často vyráběny ze stejného materiálu spadajícího do třídy 18, a sice z kůže.
26 Dostatečné vazby tedy spojují dotčené výrobky tak, že jsou považovány za podobné. Žalobkyně připomíná, že sám OHIM v dřívějším soudním řízení zastával tezi o existenci komplementarity mezi výrobky spadajícími do třídy 25 a výrobky z kůže a z imitace kůže neuvedené v jiných třídách, spadajícími do třídy 18, z důvodu jejich společného estetického rozměru. Tato komplementarita platí u všech výrobků třídy 18.
27 Žalobkyně zdůrazňuje, že kolidující označení jsou rovněž podobná, a vyvozuje z toho, že čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 se uplatní.
28 OHIM rozlišuje pro účely analýzy podobnosti výrobků třídy 25 s výrobky třídy 18 dvě skupiny výrobků spadajících do třídy 18.
29 Pokud jde nejprve o výrobky z kůže a z imitace kůže neuvedené v jiných třídách spadající do třídy 18, jako jsou osobní doplňky, má OHIM za to, že tyto výrobky mají kromě své základní funkce významnou dekorativní, ozdobnou a estetickou funkci, která hraje rozhodující úlohu při jejich nákupu. Krom toho tyto výrobky jsou často vyráběny z téhož materiálu a distribuovány ve stejných prodejních místech jako výrobky třídy 25. Dotčené výrobky mají tedy více než jeden společný bod, a vykazují tak přinejmenším nízký stupeň vzájemné podobnosti. Odvolací senát tedy porušil čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, když usoudil, že rozdíly mezi těmito výrobky jsou takové povahy, že vylučují samy o sobě jakékoliv nebezpečí záměny u relevantní veřejnosti.
30 OHIM krom toho požaduje po Soudu, aby rozhodl, zda abstraktní přezkum těchto výrobků umožňuje prokázat, že existuje či může existovat mezi těmito výrobky určitá podobnost vyvolaná případným komplementárním vztahem, a případně aby upřesnil, jaké jsou požadované podmínky, pokud jde o ostatní faktory umožňující prokázat existenci nebezpečí záměny na územích, jež je třeba zohlednit.
31 Potvrzuje, že v rámci dřívějších soudních řízení zastával názor o existenci úzkého komplementárního vztahu mezi některými výrobky třídy 18, jako jsou tašky, náprsní tašky, peněženky a další doplňky z kůže nebo z imitace kůže, které jsou zahrnuty mezi výrobky z kůže a z imitace kůže neuvedené v jiných třídách, označenými starší ochrannou známkou, a oděvy, obuví a pokrývkami hlavy, na něž se vztahuje ochranná známka, jejíž zápis je požadován. Judikatura Soudu nic proti takové tezi nenamítá.
32 Co se naproti tomu týče ostatních výrobků třídy 18 (kůže a imitace kůže, kožešiny, lodní kufry, kufry; deštníky, slunečníky a hole; biče a sedlářské výrobky), OHIM má za to, že se mnohem více odlišují od výrobků třídy 25, a pokud jde o tyto výrobky, není estetický rozměr rozhodující.
33 Vedlejší účastník při jednání tvrdil, že odvolací senát správně posoudil judikaturu, když shledal, že dotčené výrobky nejsou podobné. Vedlejší účastník se v podstatě domnívá, že distribuční cesty dotčených výrobků jsou obecně odlišné. Navíc estetická komplementarita je příliš vágním kritériem na to, aby bylo zohledněno. Dále má za to, že jelikož dotčená označení vykazují pouze nízkou podobnost, nemůže v žádném případě existovat nebezpečí záměny u relevantní veřejnosti.
Závěry Soudu
34 Podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 se na základě námitek majitele starší ochranné známky přihlášená ochranná známka nezapíše, „pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna; nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou“. Krom toho na základě čl. 8 odst. 2 písm. a) bodu ii) nařízení č. 40/94 se staršími ochrannými známkami rozumí ochranné známky zapsané v některém členském státě s dřívějším datem podání, než je datum podání přihlášky ochranné známky Společenství.
35 Podle ustálené judikatury musí být nebezpečí záměny u veřejnosti, které je definováno jako nebezpečí, že veřejnost se může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku, případně od podniků hospodářsky propojených, posuzováno celkově s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům projednávaného případu [viz ohledně výkladu čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92), jehož normativní obsah je v podstatě totožný s obsahem čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, rozsudky Soudního dvora ze dne 29. září 1998, Canon, C‑39/97, Recueil, s. I‑5507, bod 29, a ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer, C‑342/97, Recueil, s. I‑3819, bod 17, a pokud jde o výklad čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, rozsudek Soudu ze dne 23. října 2002, Oberhauser v. OHIM – Petit Liberto (Fifties), T‑104/01, Recueil, s. II‑4359, body 25 a 26].
36 Toto celkové posouzení zahrnuje určitou vzájemnou závislost mezi zohledněnými faktory, a zejména mezi podobností ochranných známek a podobností výrobků nebo služeb, na něž se vztahují. Nízký stupeň podobnosti mezi těmito výrobky nebo službami může tedy být vyvážen vysokým stupněm podobnosti mezi ochrannými známkami a naopak (rozsudky Canon, bod 35 výše, bod 17, Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 35 výše, bod 19, a Fifties, bod 35 výše, bod 27).
37 Při posouzení podobnosti výrobků je třeba přihlédnout ke všem relevantním faktorům, které charakterizují vztah mezi těmito výrobky, přičemž tyto faktory zahrnují zejména jejich povahu, účel, jejich užívání, jakož i jejich konkurenční nebo komplementární charakter (rozsudek Canon, bod 35 výše, bod 23). Mohou být zohledněny rovněž jiné faktory, jako jsou například distribuční cesty dotyčných výrobků [rozsudek Soudu ze dne 21. dubna 2005, Ampafrance v. OHIM – Johnson & Johnson (monBeBé), T‑164/03, Sb. rozh. s. II‑1401, bod 53].
38 Podle pravidla 2 odst. 4 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení č. 40/94 o (Úř. věst. L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189), ve znění pozdějších předpisů, slouží klasifikace výrobků a služeb vyplývající z Niceské dohody výlučně ke správním účelům. Výrobky nelze proto považovat za odlišné pouze proto, že patří do jiných tříd.
39 Legalita napadeného rozhodnutí musí být tedy posuzována s ohledem na tyto úvahy.
40 Je třeba zdůraznit, že odvolací senát usoudil, že u relevantní veřejnosti neexistuje žádné nebezpečí záměny pouze na základě srovnání dotčených výrobků. Nicméně v případě podobnosti dotčených výrobků, byť nízké, je odvolací senát povinen ověřit, zda případný vysoký stupeň podobnosti označení nemůže u spotřebitele vyvolat nebezpečí záměny ohledně původu výrobků.
41 Je tedy namístě ověřit, zda posouzení odvolacího senátu, podle něhož nejsou dotčené výrobky podobné, je opodstatněné.
42 Zaprvé, výrobky spadající do třídy 25 a výrobky spadající do třídy 18 jsou často vyráběny ze stejné suroviny, a sice z kůže nebo z imitace kůže. Tato skutečnost může být vzata v úvahu při posuzování podobnosti výrobků. Nicméně s ohledem na rozmanitost výrobků, které mohou být vyráběny z kůže nebo z imitace kůže, tento faktor sám o sobě nestačí pro to, aby byla prokázána podobnost výrobků [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 1. března 2005, Sergio Rossi v. OHIM – Sissi Rossi (SISSI ROSSI), T‑169/03, Sb. rozh. s. II‑685, bod 55].
43 Zadruhé se však jeví, že distribuční cesty některých dotčených výrobků jsou totožné. Je nicméně třeba rozlišovat podle toho, zda jsou výrobky třídy 25 srovnávány s jednou, nebo s druhou skupinou výrobků třídy 18 stanovenými OHIM.
44 Na jedné straně, pokud jde o druhou skupinu výrobků třídy 18 (kůže a imitace kůže, kožešiny; lodní kufry a kufry; deštníky, slunečníky a hole; biče a sedlářské výrobky), odvolací senát mohl právem shledat, že distribuční cesty se liší od cest používaných k distribuci výrobků třídy 25. Skutečnost, že obě tyto kategorie výrobků mohou být prodávány ve stejných obchodních zařízeních, jako jsou obchodní domy nebo supermarkety, není zvlášť významná, neboť v těchto prodejních místech lze najít výrobky velmi různé povahy, aniž by jim spotřebitelé automaticky přisuzovali tentýž původ [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 13. prosince 2004, El Corte Inglés v. OHIM – Pucci (EMILIO PUCCI), T‑8/03, Sb. rozh. s. II‑4297, bod 43].
45 Na druhé straně, pokud jde o první skupinu výrobků třídy 18, a sice výrobky z kůže a z imitace kůže neuvedené v jiných třídách, jako jsou například kabelky, peněženky nebo náprsní tašky, je třeba zdůraznit, že tyto výrobky jsou často uváděny na trh s výrobky třídy 25, v prodejních místech, jež nepředstavují pouze zařízení, která jsou součástí velké distribuční sítě, nýbrž rovněž specializovanější obchody. Jedná se tedy o faktor, k němuž se musí při posuzování podobnosti těchto výrobků přihlédnout.
46 Je namístě připomenout, že Soud ostatně potvrdil existenci nízké podobnosti mezi výrobky „dámské kabelky“ a „dámská obuv“ (rozsudek SISSI ROSSI, bod 42 výše, bod 68). Tento závěr se musí použít na vztahy mezi veškerými výrobky označenými ochrannou známkou, jejíž zápis je požadován, spadajícími do třídy 25, a výrobky z kůže a z imitace kůže neuvedenými v jiných třídách, spadajícími do třídy 18, označenými starší ochrannou známkou.
47 S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že mezi výrobky třídy 25 a první skupinou výrobků třídy 18 existuje nízká podobnost. Odvolací senát tedy nemohl dojít k závěru, že u relevantní veřejnosti neexistuje žádné nebezpečí záměny pouze na základě srovnání dotčených výrobků.
48 Co se týče případné komplementarity oděvů, obuvi a pokrývek hlavy, spadajících do třídy 25, a „výrobků z kůže a imitace kůže neuvedených v jiných třídách“, spadajících do třídy 18, je namístě připomenout, že podle judikatury jsou komplementárními výrobky takové výrobky, mezi kterými existuje úzký vztah v tom smyslu, že jeden je nezbytný nebo důležitý pro užití druhého, takže si mohou spotřebitelé myslet, že odpovědnost za výrobu těchto výrobků nese stejný podnik [rozsudek SISSI ROSSI, bod 42 výše, bod 60].
49 Takové výrobky, jakými jsou obuv, oděvy, klobouky nebo kabelky, mohou splňovat kromě své primární funkce, společnou estetickou funkci tím, že společně přispějí k vnějšímu obrazu dotyčného spotřebitele.
50 Vnímání vazeb, které je pojí, je tedy třeba posuzovat s přihlédnutím k případné snaze o soulad při vytváření tohoto vnějšího obrazu, což zahrnuje vzájemné sladění jednotlivých složek při jejich vytváření či jejich nákupu. K tomuto sladění může docházet zejména mezi oděvy, obuví a pokrývkami hlavy, spadajícími do třídy 25, a jednotlivými oděvními doplňky, jež je doplňují, jako jsou kabelky, spadající do třídy 18. Toto případné sladění závisí na dotyčném spotřebiteli, na druhu činnosti, pro níž je tento vnější obraz tvořen (zejména pracovní, sportovní nebo rekreační činnosti), nebo marketingovém úsilí hospodářských činitelů v daném odvětví. Krom toho skutečnost, že jsou tyto výrobky často prodávány ve stejných specializovaných prodejních místech, může usnadnit vnímání dotyčným spotřebitelem úzkých vazeb mezi nimi a posílit dojem, že odpovědnost za jejich výrobu nese tentýž podnik.
51 Z toho vyplývá, že někteří spotřebitelé vnímají existenci úzké vazby mezi oděvy, obuví a pokrývkami hlavy, spadajícími do třídy 25, a oděvními doplňky, což jsou některé „výrobky z kůže a imitace kůže neuvedené v jiných třídách“, spadající do třídy 18, a mohou se tak domnívat, že odpovědnost za jejich výrobu nese tentýž podnik. Výrobky označené ochrannou známkou, jejíž zápis je požadován, spadající do třídy 25, vykazují tedy stupeň podobnosti, který není možné považovat za nízký, s oděvními doplňky patřícími mezi „výrobky z kůže a imitace kůže neuvedené v jiných třídách“, spadajícími do třídy 18.
52 Odvolací senát tedy nesprávně usoudil, že v projednávaném případě neexistuje nebezpečí záměny, aniž by předtím provedl analýzu případné podobnosti označení.
53 S ohledem na výše uvedené je namístě vyhovět jedinému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, a v důsledku toho zrušit napadené rozhodnutí.
K nákladům řízení
54 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu se účastníku řízení, který neměl ve věci úspěch, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
55 Jelikož rozhodnutí odvolacího senátu bylo zrušeno a OHIM musí být na tomto základě považován za toho, kdo neměl ve věci úspěch, bez ohledu na smysl jeho návrhového žádání, je namístě uložit mu náhradu nákladů žalobkyně v souladu s jejím návrhovým žádáním. Jelikož vedlejší účastník řízení neměl ve věci úspěch, ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (čtvrtý rozšířený senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 21. září 2005 (věc R 1191/2004‑1) se zrušuje.
2) OHIM ponese vlastní náklady řízení, jakož i náklady vynaložené El Corte Inglés, SA.
3) Juan Bolaños Sabri ponese vlastní náklady řízení.
Legal Wiszniewska-Białecka Vadapalas
Moavero Milanesi Wahl
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 11. července 2007.
Vedoucí soudní kanceláře Předseda
E. Coulon H. Legal