USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(druhý senát)
10. července 2014
Věc F‑22/13
Mátyás Tamás Mészáros
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Výběrové řízení – Oznámení o výběrovém řízení EPSO/AD/207/11 – Úspěšný kandidát výběrového řízení zařazený na seznam vhodných kandidátů – Prověření podmínek účasti ve výběrovém řízení pro platovou třídu AD 7 orgánem oprávněným ke jmenování – Odborná praxe kratší než je minimální požadovaná délka – Zjevně nesprávné posouzení výběrové komise – Zpětvzetí nabídky zaměstnání orgánem oprávněným ke jmenování – Přesně stanovená pravomoc orgánu oprávněného ke jmenování“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se M. T. Mészáros domáhá zrušení rozhodnutí orgánu Evropské komise oprávněného ke jmenování ze dne 26. září 2012, kterým se odmítá přijetí žalobce na pracovní místo ve Statistickém úřadu Evropské unie (Eurostat) ze seznamu vhodných kandidátů výběrového řízení EPSO/AD/207/11 a kterým jej orgán oprávněný ke jmenování informuje o svém úmyslu požádat o doplnění poznámky do databáze Evropského úřadu pro výběr zaměstnanců (EPSO), informující orgány Evropské unie o tom, že žalobce nesplňuje podmínku minimální požadované délky odborné praxe, vyžadovanou v tomto výběrovém řízení k přijetí na základě uvedeného výběrového řízení na pracovní místo administrátora (AD) v platové třídě AD 7.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá jako zjevně neopodstatněná. Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení, které vynaložil M. T. Mészáros.
Shrnutí
1. Úředníci – Výběrové řízení – Výběrová komise – Sestavení seznamu vhodných kandidátů – Přezkum souladu s právními předpisy prováděný orgánem oprávněným ke jmenování – Zjištění zjevně nesprávného posouzení – Důsledek – Odmítnutí jmenovat úspěšného kandidáta výběrového řízení
(Služební řád, článek 30; příloha III, článek 5)
2. Úředníci – Výběrové řízení – Výběrové řízení na základě kvalifikačních předpokladů a na základě zkoušek – Podmínky připuštění – Odborná praxe – Pojem – Doba studia – Vyloučení – Činnosti vykonávané v postavení samostatně výdělečně činné osoby nebo v rámci svobodného povolání – Zahrnutí – Podmínka
(Služební řád, příloha III, článek 5)
3. Úředníci – Výběrové řízení – Podmínky připuštění – Vymezení v oznámení o výběrovém řízení – Požadavek minimální délky odborné praxe – Požadavek, který je nutno vykládat tak, že se týká praxe, která z hlediska pracovní doby odpovídá činnosti vykonávané v rámci plného pracovního úvazku
(Služební řád, čl. 5 odst. 3)
4. Žaloby úředníků – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Nabídka zaměstnání – Přípravný akt – Vyloučení
(Služební řád, články 90 a 91)
5. Úředníci – Výběrové řízení – Organizace – Dvě odlišná, ale související výběrová řízení na přijetí do různých platových tříd – Možnost přeřadit úspěšného kandidáta výběrového řízení pro vyšší platovou třídu do výběrového řízení pro nižší platovou třídu, aniž by složil zkoušky druhého výběrového řízení – Vyloučení
(Služební řád, čl. 31 odst. 1)
1. Přestože orgán oprávněný ke jmenování nemá pravomoc rušit nebo měnit rozhodnutí přijaté výběrovou komisí ve výběrovém řízení, je nicméně povinen přijímat při výkonu vlastní pravomoci rozhodnutí, která nejsou protiprávní. Nemůže být tedy vázán rozhodnutím výběrové komise, jehož protiprávnost by mohla ve svém důsledku způsobit i protiprávnost jeho vlastního rozhodnutí. Z tohoto důvodu je uvedený orgán povinný ověřit před jmenováním osoby úředníkem, zda tato osoba splňuje požadované podmínky. Připustí-li výběrová komise neprávem kandidáta do výběrového řízení a zařadí-li jej následně do seznamu vhodných kandidátů, musí orgán oprávněný ke jmenování odmítnout jmenování takového kandidáta odůvodněným rozhodnutím, umožňujícím unijnímu soudu posoudit jeho opodstatněnost.
Uvedený orgán se v důsledku toho při přezkumu souladu rozhodnutí výběrové komise s právními předpisy musí omezit na ověření, že výkon posuzovací pravomoci výběrovou komisí nebyl zjevně nesprávný. Má-li tak tento orgán za to, že připuštění kandidáta do výběrového řízení je protiprávní, musí odmítnout jmenovat úředníkem ve zkušební době osobu, jejíž jméno bylo uvedeno na seznamu vhodných kandidátů výběrového řízení v důsledku zjevně nesprávného posouzení, aniž by však měl možnost požadovat od výběrové komise, aby upravila tento seznam, neboť by to představovalo zásah administrativy do práce výběrové komise, který je neslučitelný s její nezávislostí.
Kromě toho lze pochybení kvalifikovat jako zjevné jen tehdy, pokud ho lze jednoduše zjistit na základě kritérií, kterým chtěl zákonodárce podřídit výkon své široké posuzovací pravomoci administrativou. V důsledku toho je nezbytné za účelem prokázání, že se administrativa dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností, které by mohlo odůvodnit zrušení určitého rozhodnutí, prokázat, že závěry učiněné ve sporném rozhodnutí nejsou věrohodné. Jinými slovy se nemůže jednat o zjevné pochybení, pokud lze napadené závěry připustit jako pravdivé nebo platné.
(viz body 48 až 50 a 52)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudky Schwiering v. Účetní dvůr, 142/85, EU:C:1986:405, body 19 a 20, a Parlament v. Hanning, C‑345/90 P, EU:C:1992:79, bod 22
Soud prvního stupně: rozsudek Luxem v. Komise, T‑306/04, EU:T:2005:326, body 22 a 24
Soud pro veřejnou službu: rozsudky Pascual-García v. Komise, F‑145/06, EU:F:2008:65, bod 55, a Eklund v. Komise, F‑57/11, EU:F:2012:145, body 49 až 51
2. Nestanoví-li oznámení o výběrovém řízení jinak, nepředstavuje doba studia dobu, kterou lze zohlednit jako odbornou praxi nabytou po získání diplomu, a to bez ohledu na úroveň tohoto studia, jelikož studium vede k nabytí znalostí a nikoli k získání schopností.
Pravdou je, že lze zohlednit dobu, po kterou kandidát studoval a zároveň pracoval, avšak je nutno podotknout, že v takové situaci se jako odborná praxe započítává vykonávaná práce, aniž by studium, které okrajově a doplňkově probíhalo zároveň, bránilo zohlednění takové pracovní činnosti.
Pokud jde dále o činnosti vykonávané v rámci samostatné výdělečné činnosti či v rámci svobodného povolání, nelze pouhým odkazem na publikace akademického rázu prokázat existenci odborné praxe. U takových odborných činností, které jsou vykonávány v rámci samostatné výdělečné činnosti, lze jako důkaz připustit faktury nebo objednávky upřesňující vykonávané činnosti nebo jakýkoli jiný relevantní úřední dokument.
(viz body 57 až 59)
Odkazy:
Soud prvního stupně: rozsudek Wolf v. Komise, T‑101/96, EU:T:1997:171, bod 71
Soud pro veřejnou službu: rozsudky Pascual-García v. Komise, EU:F:2008:65, bod 66, a Eklund v. Komise, EU:F:2012:145, bod 54
3. Výběrová komise musí v rámci posuzování odborné praxe kandidáta ve vztahu k minimální požadované délce stanovené v oznámení o výběrovém řízení jakožto podmínky připuštění k výběrovému řízení posuzovat dobu odpracovanou v rámci částečného pracovního úvazku u zaměstnavatele pouze z hlediska skutečně odvedené práce na plný úvazek.
(viz bod 64)
Odkazy:
Soud prvního stupně: rozsudek Giulietti v. Komise, T‑293/03, EU:T:2006:37, bod 71
Soud pro veřejnou službu: usnesení Klopfer v. Komise, F‑118/05, EU:F:2006:137, bod 35
4. Nabídka zaměstnání zaslaná uchazeči o zaměstnání za účelem jeho jmenování úředníkem ve zkušební době je přípravným aktem, tj. prohlášením o záměru, ke kterému je případně přiložena žádost o informace, a nezakládá tedy práva.
(viz bod 73)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: rozsudek Eklund v. Komise, EU:F:2012:145, bod 66
5. Pokud jde o dvě souběžně probíhající výběrová řízení na přijetí do různých platových tříd, odvíjí se obsah zkoušek probíhajících v hodnotícím centru Evropského úřadu pro výběr zaměstnanců (EPSO) nezbytně od platové třídy, o kterou se uchazeč uchází, takže nelze předpokládat, aniž by byla porušena zásada rovnosti zacházení, že uchazeč, který uspěl ve zkouškách v rámci výběrového řízení na přijetí úředníků do vyšší platové třídy, by nezbytně uspěl i ve zkouškách jiného výběrového řízení na přijetí úředníků do nižší platové třídy. Za těchto podmínek lze uchazeče platně přeřadit z jednoho výběrového řízení do druhého jen před konáním zkoušek v rámci výběrového řízení, do kterého je uchazeč přeřazen. Administrativa se tudíž nedopouští nesprávného právního posouzení, když má za to, že uchazeče, který uspěl ve zkouškách v rámci výběrového řízení pro platovou třídu AD 7, nelze automaticky přeřadit do výběrového řízení pro platovou třídu AD 5, ačkoli se toto výběrové řízení týká nižší platové třídy, neboť takový uchazeč ve skutečnosti nevykonal zkoušky výběrového řízení do platové třídy AD 5.
(viz bod 76)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: rozsudek Demeneix v. Komise, F‑96/12, EU:F:2013:52, bod 64