Věc C-342/03

Španělské království

v.

Rada Evropské unie

„Společná obchodní politika – Konzervy z tuňáků pocházejících z Thajska a Filipín – Smírčí řízení v rámci WTO – Nařízení (ES) č. 975/2003 – Celní kvóta“

Shrnutí rozsudku

1.        Společná obchodní politika – Obchodní výměna s třetími zeměmi – Zásada preference Společenství – Dosah

2.        Společná obchodní politika – Obchodní výměna s třetími zeměmi – Přijetí celních opatření – Podmíněnost neexistencí jakéhokoli nepříznivého účinku pro výrobce Společenství – Nepřípustnost

3.        Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Porušení legitimního očekávání hospodářských subjektů dovolávané členským státem – Přípustnost

4.        Společná obchodní politika – Právní úprava orgány Společenství – Posuzovací pravomoc – Legitimní očekávání hospodářských subjektů ohledně zachování stávající situace – Neexistence

(Nařízení Rady č. 975/2003)

5.        Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Dosah – Nařízení

(Čl. 253 ES)

6.        Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Zneužití pravomoci – Pojem

1.        Pokud je „preference Společenství“ jedním z důvodů politického charakteru, o které se orgány opírají při přijímání režimů obchodní výměny s třetími zeměmi, tato preference však nepředstavuje v žádném případě zákonný požadavek, jehož nedodržení by mohlo způsobit neplatnost aktu sekundárního práva.

(viz body 18–19)

2.        Právo Společenství nezakazuje přijetí celních opatření, jejichž případné účinky na hospodářskou soutěž by se omezovaly na snížení objednávek dotyčných výrobců a nerovnost podmínek hospodářské soutěže vytvářenou rozdíly v sociálních nákladech, ochraně životního prostředí a kontrole kvality výrobků mezi dotyčnými třetími zeměmi na straně jedné a Společenstvím na straně druhé.

Takový zákaz by bránil Společenství přispívat k postupnému odstraňování překážek mezinárodního obchodu. Každé snížení cla může totiž mít určitý účinek na hospodářskou soutěž mezi výrobky dováženými ze třetích zemí a odpovídajícími výrobky Společenství v neprospěch výrobců Společenství. Opačný výklad by znamenal to, že Společenství by nikdy nemohlo snížit clo zatěžující dovážené zboží.

(viz body 24–25)

3.        Je-li možnost dovolávat se ochrany legitimního očekávání otevřena každému hospodářskému subjektu, u něhož orgán vyvolal podložené naděje, nic nebrání tomu, aby členský stát sám uplatnil v rámci žaloby na neplatnost to, že akt orgánů poškozuje legitimní očekávání určitých hospodářských subjektů.

(viz bod 47)

4.        Pokud jsou hospodářské subjekty schopny předvídat přijetí opatření Společenství ovlivňujícího jejich zájmy, není možno dovolávat se uplatnění zásady ochrany legitimního očekávání.

Pokud jde o společnou obchodní politiku, jelikož orgány Společenství disponují určitým prostorem pro posouzení při volbě nezbytných prostředků pro její uskutečňování, hospodářské subjekty nemohou důvodně vkládat své legitimní očekávání do zachování současné situace.

(viz body 48–49)

5.        Odůvodnění nařízení Společenství požadované článkem 253 ES musí jasně a jednoznačně ukazovat úvahy orgánu, jenž je autorem aktu, tak, aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody pro přijaté opatření a Soudní dvůr mohl vykonávat svou kontrolu.

Pokud se jedná o akt s obecnou působností, odůvodnění se může omezit na uvedení jednak celkové situace, jež vedla k jeho přijetí, a jednak obecných cílů, o jejichž dosažení usiluje.

(viz body 54–55)

6.        Akt je postižen zneužitím pravomoci pouze tehdy, pokud se na základě objektivních, relevantních a shodujících se nepřímých důkazů ukáže, že byl přijat s výlučným nebo přinejmenším rozhodujícím účelem dosáhnout jiných cílů, než jsou uváděné cíle, nebo vyhnout se postupu zvláště upravenému Smlouvou pro vyrovnání se s okolnostmi daného případu.

(viz bod 64)