Věc T‑119/23
Insider LLC
v.
Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví
Rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 17. dubna 2024
„Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie in Insajderi – Starší národní slovní ochranná známka INSAJDERI a starší národní obrazová ochranná známka in Insajderi Gazetë online – Relativní důvod pro zamítnutí zápisu – Článek 8 odst. 3 nařízení (EU) 2017/1001 – Rozsah přezkumu, který musí provést odvolací senát – Článek 27 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2018/625 – Nepředložení důkazů – Překlad – Článek 7 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625 – Právo být vyslechnut – Článek 41 Listiny základních práv – Článek 94 odst. 1 nařízení 2017/1001 – Možnost odvolacího senátu přijmout důkazy, které byly předloženy poprvé před ním – Článek 27 odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625 – Článek 95 odst. 2 nařízení 2017/1001“
1. Ochranná známka Evropské unie – Odvolací řízení – Odvolání podané proti rozhodnutí oddělení Úřadu rozhodujícího v prvním stupni, které bylo předloženo odvolacímu senátu – Funkční kontinuita mezi těmito dvěma odděleními – Přezkum odvolání odvolacím senátem – Rozsah
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2017/1001, čl. 71 odst. 1)
(viz bod 16)
2. Ochranná známka Evropské unie – Procesní ustanovení – Rozhodnutí Úřadu – Dodržování práva na obhajobu – Dosah zásady
[Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. a); nařízení Evropského parlamentu a Rady 2017/1001, čl. 94 odst. 1]
(viz body 27–33, 46)
3. Ochranná známka Evropské unie – Odvolací řízení – Odvolání podané proti rozhodnutí námitkového oddělení Úřadu – Přezkum odvolacím senátem – Rozsah – Skutečnosti a důkazy nepředložené na podporu námitek ve lhůtě stanovené za tímto účelem – Zohlednění – Posuzovací pravomoc odvolacího senátu
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2017/1001, čl. 95 odst. 2; nařízení Komise 2018/625, čl. 8 odst. 1 a čl. 27 odst. 4)
(viz body 38–40, 45)
Shrnutí
Tribunál svým rozsudkem zrušil rozhodnutí odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)(1) na základě čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) z důvodu, že žalobkyně nebyla vyslechnuta ohledně otázek vznesených odvolacím senátem z úřední povinnosti, které se jí nepříznivě dotýkají.
Florim Alaj podal u EUIPO přihlášku obrazového označení „in Insajderi“ pro služby poskytování informací, zpráv a komentářů v oblasti aktuálního dění prostřednictvím internetu(2). Společnost Insider LLC, žalobkyně, podala proti tomuto zápisu(3) námitky na základě dvou starších ochranných známek zapsaných v Kosovu. Námitkové oddělení těmto námitkám vyhovělo.
Nicméně odvolací senát zrušil rozhodnutí námitkového oddělení a námitky zamítl z důvodu, že žalobkyně neprokázala existenci uplatňovaných starších ochranných známek a že je jejich vlastníkem. Odvolací senát poukázal zejména na chybějící originální znění osvědčení o zápisu starších ochranných známek a měl za to, že jejich ověřené překlady, které žalobkyně předložila jako důkaz, jsou neoficiálními překlady, v nichž není originální znění viditelné, což znemožňuje ověření, zda jsou podstatné informace v originálu osvědčení uvedeny.
Závěry Tribunálu
Na úvod Tribunál připomněl, že povinnost uvést odůvodnění stanovená v čl. 94 odst. 1 druhé větě nařízení 2017/1001 představuje zvláštní uplatnění obecné zásady ochrany práva na obhajobu, která je zakotvena v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny. Všechny unijní akty musí totiž respektovat základní práva, tak jak jsou uznána Listinou, s tím, že toto respektování je podmínkou jejich legality, k jejímuž přezkum je příslušný unijní soud v rámci úplného systému procesních prostředků. Pokud jde konkrétně o právo být vyslechnut v každém řízení, zaručuje každému možnost užitečným a účinným způsobem vyjádřit své stanovisko v průběhu správního řízení před přijetím rozhodnutí, které by se mohlo nepříznivě dotknout jeho zájmů. Toto právo být vyslechnut se vztahuje na všechny skutkové nebo právní okolnosti, které jsou základem aktu rozhodnutí, ale nikoliv na konečné stanovisko, které správní orgán zamýšlí přijmout. Právě EUIPO tudíž přísluší povinnost umožnit účastníkům řízení probíhajícího před jeho odděleními, aby uplatnili svá stanoviska ke všem skutečnostem, které tvoří základ rozhodnutí těchto oddělení.
V projednávané věci měl Tribunál za to, že skutečnost, že odvolací senát i bez návrhu poukázal na chybějící originální znění osvědčení o zápisu starších ochranných známek a vznesl pochybnosti o pravosti jejich překladů, aniž žalobkyni v tomto ohledu vyslechl, představuje procesní vadu. Porušení práva na obhajobu lze nicméně konstatovat pouze tehdy, pokud nezohlednění stanoviska dotčeného účastníka mělo konkrétní dopad na možnost tohoto účastníka se hájit. I přesto však nelze žalobkyni ukládat, aby prokázala, že napadené rozhodnutí by mělo jiný obsah, kdyby nedošlo ke zjištěnému porušení, ale pouze to, že taková hypotéza není zcela vyloučena, pokud by žalobkyně byla mohla lépe zajistit svou obhajobu a nebylo by došlo k procesní vadě.
Ve světle těchto úvah dospěl Tribunál k závěru, že v projednávané věci není zcela vyloučeno, že v případě neexistence procesní vady by řízení vedlo k jinému výsledku. Pokud by totiž odvolací senát umožnil žalobkyni užitečně vyjádřit její stanovisko k otázce chybějících originálních znění osvědčení o zápisu starších ochranných známek, mohla by je žalobkyně předložit, což by odvolacímu senátu umožnilo přezkoumat je a ujistit se o pravosti překladů. Rozhodnutí odvolacího senátu bylo tudíž přijato v rozporu s právem být vyslechnut zaručeným čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny.