ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího senátu)

9. září 2011(*)

„Přípravky na ochranu rostlin – Účinná látka trifluralin – Nezařazení do přílohy I směrnice 91/414/EHS – Žaloba na neplatnost – Postup hodnocení – Nová studie a doplňková studie – Lhůty – Pojmy ,riziko‘ a ,nebezpečí‘ – Zjevně nesprávné posouzení – Návrh zprávy o přezkoumání – Návrh směrnice nebo návrh rozhodnutí – Lhůty – Důsledky případného nedodržení – Legitimní očekávání – Zásada proporcionality – Rozhodnutí 1999/468/ES, tzv. ,o komitologii‘– Nařízení (ES) č. 850/2004 – Článek 3 odstavec 3 – Námitka protiprávnosti“

Ve věci T‑475/07,

Dow AgroSciences Ltd, se sídlem v Hitchin (Spojené království), a 20 dalších žalobkyň, jejichž názvy jsou uvedeny v příloze, zastoupené C. Mereuem a K. Van Maldegemem, advokáty,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené L. Parpalou a B. Dohertym, jako zmocněnci, ve spolupráci s J. Stuyckem, advokátem,

žalované,

jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2007/629/ES ze dne 20. září 2007, o nezařazení trifluralinu do přílohy I směrnice Rady 91/414/EHS a o odnětí povolení přípravků na ochranu rostlin obsahujících tuto látku (Úř. věst. L 255, s. 42),

TRIBUNÁL (třetí senát),

ve složení J. Azizi, předseda, E. Cremona a S. Frimodt Nielsen (zpravodaj), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: K. Pocheć, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 16. prosince 2010,

vydává tento

Rozsudek

 Skutkový základ sporu

1        Trifluralin je účinná látka používaná jako herbicid s širokým selektivním účinkem, který spadá do kategorie herbicidů druhu dinitroanilin. Může být používán k boji proti travinám a dvouděložným plevelům. Trifluralin je absorbován kořeny a listy a brání dělení buněk. Ve většině případů se trifluralin přidává do půdy, aby se vyloučilo jeho znehodnocení slunečním svitem.

2        Trifluralin spadá do druhé fáze pracovního programu uvedeného v čl. 8 odst. 2 směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (Úř. věst. L 230, s. 1; Zvl. vyd. 03/11, s. 332) a náleží do seznamu látek, které podléhají postupům stanoveným nařízením (ES) č. 451/2000 ze dne 28. února 2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro druhou a třetí etapu pracovního programu podle čl. 8 odst. 2 směrnice Rady 91/414/EHS (Úř. věst. L 55, s. 25; Zvl. vyd. 3/28, s. 292).

3        Reprezentativním výrobkem pro posouzení, které musí být provedeno v souladu se směrnicí 91/414, je „EF 1521“ (rovněž nazývaný Treflan), tj. emulgovaný koncentrát registrovaný v Evropě pod různými obchodními názvy.

4        Společnost Dow AgroSciences Ltd (první žalobkyně), společnost Makhteshim-Agan Holding BV (druhá žalobkyně), prostřednictvím svého mezinárodního koordinačního centra Makhteshim Agan International Coordination Center (třetí žalobkyně), společnost Dintec Agroquímica – Produtos Químicos L^da (čtvrtá žalobkyně) a společnost Finchimica SpA (pátá žalobkyně) oznámily Komisi své přání nechat zařadit trifluralin do přílohy I směrnice 91/414. První žalobkyně předložila své oznámení dne 25. srpna 2000 svým jménem, jakož i jménem čtvrté a páté žalobkyně. Druhá a třetí žalobkyně předložily své oznámení dne 29. srpna 2000.

5        Všechna oznámení [přílohy A.3 a A.4] byla provedena před uplynutím lhůty, stanovené v čl. 4 odst. 1 nařízení č. 451/2000, do 31. srpna 2000.

6        Všechny účastnice řízení, které oznámily své návrhy na zařazení látky, vyrábějí nebo zhotovují trifluralin nebo přípravky na ochranu rostlin na základě trifluralinu nebo jsou držiteli vnitrostátních povolení k uvádění těchto výrobků na trh nebo jejich prodeji v jednom nebo více členských státech Evropské unie.

7        European Union Trifluralin Taskforce (dále jen „EUTTF“) (pracovní skupina Evropské unie pro trifluralin), jejímž úkolem je koordinace snah oznamujících podniků o komunikaci s Komisí v rámci postupu hodnocení trifluralinu, byla vytvořena v březnu 2001 za účasti společností Agan Chemical Manufacturers Ltd a Dintec Agroquímica – Produtos Químicos L^da. Posledně uvedená společnost je akciovou společností, která seskupuje společnost Dow AgroSciences BV (šestá žalobkyně) a společnost Suroholi – Comercio Internacional e Servicios L^da.

8        Společnost Dow AgroSciences BV se stala nástupkyní společnosti Dow AgroSciences Ltd, jakožto autora oznámení a Komise ji za takovou považovala.

9        Řecká republika byla pověřena jako členský stát zpravodaj přezkoumáním trifluralinu, jak to stanoví příloha I část B nařízení č. 451/2000.

10      Žalobkyně předložily své dokumentace členskému státu zpravodaji dne 24. dubna 2002.

11      Členský stát zpravodaj předložil svůj návrh hodnotící zprávy dne 11. července 2003. V této zprávě navrhl zařazení trifluralinu do přílohy I směrnice 91/414 s výhradou dodržení dvou podmínek: minimální čistota trifluralinu 950 g/kg a přijetí opatření ke snížení rizik za účelem ochrany vodních organismů členskými státy při udělování povolení.

12      Co se týče ekotoxikologie, bod 4.9 návrhu hodnotící zprávy členského státu zpravodaje uvádí:

„Za účelem snížení rizika, jemuž jsou vystaveny vodní organismy nebo omezení šíře neošetřovaných nárazníkových zón, může mít oznamovatel v úmyslu provést nové experimentálních zkoušky v reakci na zvláštní obavy na úrovni členských států. Takové zkoušky nejsou podmínkou vyžadovanou pro zařazení trifluralinu do přílohy I [směrnice 91/141].“

13      Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EÚBP) zaslal dne 24. července 2003 návrh hodnotící zprávy členským státům a oznamovatelům za účelem zahájení společného přezkumu podle čl. 8 odst. 5 nařízení č. 451/2000.

14      Řada členských států zaslala písemné komentáře k návrhu hodnotící zprávy a dva z nich vyjádřily v této souvislosti své obavy týkající se perzistence, bioakumulace a vysoké prchavosti trifluralinu a měly za to, že tato účinná látka nesmí být povolena.

15      Během první schůze pracovní skupiny pro hodnocení EÚBP, která se konala dne 15. ledna 2004 a které se zúčastnili zástupci oznamujících podniků a European Crop Protection Association (Evropské sdružení subjektů v oblasti ochrany plodin, dále jen „ECPA“), byly tyto komentáře zopakovány a bylo konstatováno, že jsou nezbytné různé doplňkové údaje týkající se zejména stability látky během jejího uskladnění, životnosti, analytických metod pro zjištění nečistot, toxicity pro savce, studie metabolismu pro semena olejnin, jakož i řada studií týkajících se chování a osudu látky v životním prostředí.

16      Dne 3. března 2004 zaslal zástupce oznamovatelů EÚBP email následujícího znění:

„Potvrzujeme, že jsme obdrželi hodnotící tabulku týkající se trifluralinu, kterou jsme zaslali členskému státu zpravodaji a v současnosti zpracováváme naše připomínky. Nicméně bychom Vás chtěli požádat o Vaše stanovisko ke konkrétní otázce.

V druhé části první kolonky bodu 2.4 [hodnotící tabulky týkající se trifluralinu] je uvedeno, že ,oznamovatel musí předložit výsledky zkoušek genotoxicity [...] a zkoušek akutní orální toxicity pro rostlinné metabolity TR-22 a TR-28 nebo studii alternativních metabolismů semen olejnin zahrnující identifikaci metabolitů v semenech‘. Jak jsme vysvětlili na hodnotící schůzi, naši odborníci v oblasti chemické syntézy uvedli, že by bylo velmi obtížné a velmi časově náročné zhotovit dostatečné množství TR-28 k provedení zkoušek toxicity, a že by tudíž bylo možná snadnější, účinnější a užitečnější provést studii metabolizmu semen olejnin zahrnující identifikaci metabolitů v semenech, neboť ošetřené partie z těchto částí rostlin jsou partie, které jsou konzumovány lidmi a zvířaty. Mohli byste nám, prosím, sdělit Vaše stanovisko ke lhůtě stanovené pro předložení nové studie metabolismu s přihlédnutím ke skutečnosti, že se nejedná o krátkodobou studii?“

17      Emailem ze dne 5. března 2004 EÚBP odpověděl na tento email následovně:

„Ve Vašem emailu ze dne 3. března připomínáte otázku týkající se informací vyžadovaných pro nové studie ohledně rostlinných metabolitů TR-22 a TR-28 trifluralinu.

Tyto požadavky byly předmětem diskuze a dohody s členskými státy během poslední hodnotící schůze a byly společně s jinými požadavky týkajícími se údajů přidány do hodnotící tabulky. V současnosti musíte těmto požadavkům vyhovět tak, že buď předložíte požadované informace nebo potvrdíte, že požadované údaje budou poskytnuty.

S přihlédnutím k této okolnosti bude společný přezkum pokračovat za dodržení lhůt stanovených nařízením [Komise] (ES) č. 1490/2002 [ze dne 14. srpna 2002, kterým se stanoví další prováděcí pravidla pro třetí etapu pracovního programu podle čl. 8 odst. 2 směrnice Rady 91/414/EHS a mění se nařízení (ES) č. 451/2000]. Případné údaje, které nebyly dosud poskytnuty, budou uvedeny v závěru EÚBP týkajícím se hodnocení rizik.“

18      Z důvodu nesouhlasu některých členských států se zprávou členského státu zpravodaje bylo přijato rozhodnutí předložit otázku na schůzi European Pesticides Co-ordination (Evropská koordinační skupina pro pesticidy, dále jen „EPCO“), tj. operačního sekretariátu – složeného z úředníků Bundesamt für Verbraucherschutz und Lebensmittelsicherheit (Spolkový úřad pro ochranu spotřebitelů a bezpečnost potravin) a UK Pesticides Safety Directorate (Generální ředitelství pro bezpečnost pesticidů Spojeného království) – pověřeného uvnitř EÚBP praktickou organizací setkání odborníků pověřených společným přezkumem.

19      Hodnocení provedené technickými odborníky členských států pro účely přezkumu návrhu hodnotící zprávy a komentářů, které tato zpráva vyvolala, proběhlo v období od dubna do června 2004, během něhož se konalo šest schůzí EPCO, na kterých byl předmětem přezkumu trifluralin, ale také jiné látky:

–        27. a 28. dubna 2004: 2. schůze EPCO (rozpad a chování v životním prostředí);

–        28. a 29. dubna 2004: 3. schůze EPCO (ekotoxikologie);

–        10. až 12. května 2004. 4. schůze EPCO (toxikologie u savců);

–        11. a 12. května 2004: 5. schůze EPCO (rezidua a metody rozboru);

–        15. a 16. května: 6. schůze EPCO (fyzické a chemické vlastnosti);

–        22. května 2004: 8. schůze EPCO (ekotoxikologie).

20      V závěrech setkání odborníků EPCO, které se konalo 22. června 2004 (s. 93 a 94) je uvedeno následující:

„Nové požadavky týkající se údajů: pro účely nového hodnocení rizik by bylo třeba používat počáteční PEC [předpokládané koncentrace v životním prostředí] s NOAEL [koncentrace bez pozorovaných účinků] 0.3µg/l. Pokud oznamovatel projeví ohledně tohoto aspektu nesouhlas, je třeba provést doplňkové studie s různými průběhy expozice, aby bylo možné určit nejkritičtější expoziční dobu.

Oznamovatel je povinen předložit studie expozice, které zahrnují různé expoziční doby a užívají střevli potoční [pimephales promelas], jakožto nejcitlivější druh ryb.“

21      Členský stát zpravodaj v emailu ze dne 6. října 2004, který zaslal oznamovatelům, uvedl:

„V příloze naleznete požadavky týkající se údajů ohledně ekotoxikologie a reziduí, jak jsou uvedeny v hodnotící tabulce pro trifluralin, která byla vypracována následně po schůzi EPCO. Části týkající se rozpadu, chování a toxikologie neobsahují žádné požadavky týkající se údajů a část fyzika a chemie a metody analýzy nejsou její součástí, neboť ohledně určité otázky se ještě očekává objasnění ze strany EPCO.“

22      K tomuto emailu ze dne 6. října 2004 byl připojen text zápisu ze schůze odborníků EPCO uvedené v bodě 20 výše.

23      Během schůze pracovní skupiny pro hodnocení organizované EÚBP 8. a 9. listopadu 2004, které se zúčastnili oznamovatelé, členský stát zpravodaj uvedl, že určité údaje – tj. studii o chronické toxicitě pro ryby – poskytli oznamovatelé v červenci 2005.

24      Během schůze pracovní skupiny pro hodnocení organizované EÚBP 8. a 9. února 2005, které se účastnili rovněž oznamovatelé, členský stát zpravodaj ohledně ekotoxikologie uvedl následující:

„Pokud jde o [tuto část], lze doplnit ještě dva požadavky týkající se údajů. Žádná informace nebyla v tomto ohledu dosud poskytnuta.“

25      Členský stát zpravodaj po této schůzi informoval oznamující podniky dopisem ze dne 22. února 2005 o následujících skutečnostech:

„Návrh závěru EÚBP týkajícího se trifluralinu získal konečnou podobu po dlouhých diskuzích, které se konaly během třídenní schůze. To bylo důsledkem:

–        připomínek předložených opožděně jedním členským státem, které se týkají vlastností PBT [perzistence, bioakumulace a toxicity] a POP [perzistentní organické znečišťující látky] trifluralinu;

–        nového dodatku pocházejícího od jednoho členského státu, který zohledňuje nové nařízení Rady o POP [...]

Ačkoliv neexistovalo žádné posouzení ze strany EÚBP nebo členského státu zpravodaje týkající se vlastností POP trifluralinu, měli účastníci schůze za to, že by měl být ohledně této otázky do závěru EÚBP vložen odstavec, aby tak byla upoutána pozornost na problematiku POP.

Ačkoliv otázka POP nepředstavuje kritérium pro nezařazení účinné látky do přílohy I směrnice 91/414, z výše uvedeného nařízení vyplývá, že látka zařazená jako POP musí být z trhu [Evropské unie] stažena.

Tento aspekt musí být zohledněn v rámci legislativní schůze Komise, bude-li tam případ trifluralin předmětem diskuze.

Nicméně o budoucích fázích a datech těchto dalších schůzí jsme neobdrželi žádné oficiální informace.“

26      EÚBP vydal své stanovisko dne 14. března 2005.

27      Stanovisko EÚBP obsahuje seznam osmi studií, které je nutné provést nebo jež probíhají, přičemž u každé z nich je uvedeno datum možného předložení údajů ze strany oznamovatelů, a to v období od července 2005 do března 2006, nebo údaj, že oznamovatelé neuvedli žádné možné datum. Mezi těmito studiemi byla uvedena zejména studie o chronické toxicitě pro ryby.

28      EÚBP v tomto stanovisku uvádí, že nemohl zohlednit nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 850/2004 ze dne 29. dubna 2004 o perzistentních organických znečišťujících látkách a o změně směrnice 79/117/EHS (Úř. věst. L 158, s. 7) z důvodu jeho vstupu v platnost v pokročilém stádiu společného přezkumu, ale že dostupné informace přezkoumané v rámci společného přezkumu měly Komisi a členským státům umožnit zhodnotit trifluralin rovněž ve vztahu k ustanovením tohoto nařízení.

29      EÚBP ve svých závěrech poukazuje na následující obavy a uvádí, že jsou nadále nezbytné různé studie:

–        vysoká toxicita pro vodní organismy, zejména ryby;

–        vysoké riziko bioakumulace;

–        vysoká perzistence v půdě;

–        potenciál dálkového přenosu vzduchem z důvodu své vysoké prchavosti.

30      Co se týče vysoké toxicity pro vodní organismy, má EÚBP za to, že jsou nezbytné nové údaje a že posouzení rizika v tomto ohledu bude možné ukončit, až budou tyto údaje analyzovány (s. 33 a 34 zprávy). Domnívá se ještě, že se vyžaduje přijetí vhodných opatření ke snížení rizik ve vztahu k akutnímu riziku pro vodní organismy (s. 35 zprávy).

31      Dopisem ze dne 2. května 2005 zaslaným společnosti Dow AgroSciences Komise žalobkyně vyzvala, aby své komentáře k závěru závěrečné zprávy EÚBP předložily ve lhůtě čtyř týdnů od obdržení uvedeného dopisu. Komise v něm rovněž uvedla, že z důvodu striktních lhůt postupu hodnocení nebude přijata žádná doplňková studie ani změna oznámených použití.

32      Komise opětovně v dopise ze dne 23. června 2005 zaslaném společnosti Dow AgroSciences připomněla, že nebude možné zohlednit žádný nový údaj nebo studii a že komentáře nemohou vést k opětovnému zahájení postupu hodnocení. Komise kromě toho uvedla, že odmítá odpovědět na technické otázky vznesené žalobkyněmi, jakož i poskytnout údaje o postoji zastávaném v tomto ohledu členskými státy.

33      Návrh směrnice, kterou se trifluralin zařadí do přílohy I směrnice 91/414 byl zařazen na program schůze Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat (dále jen „SVPŘZZ“), konané ve dnech 14. a 15. července 2005, o čemž byly žalobkyně informovány dopisem členského státu zpravodaje.

34      Program následující schůze SVPŘZZ, která se konala ve dnech 22. a 23. září 2005, opětovně uvádí návrh směrnice, kterou se trifluralin zařadí do přílohy I.

35      Ve zprávě ze dne 21. října 2005 považovalo generálního ředitelství (GŘ) Komise pro životní prostředí za nezbytné, aby byl trifluralin přezkoumán podskupinou „Technical Committee on New and Existing Substances“ (technický výbor pro nové a existující látky, dále jen „podskupina TC‑NES“) s ohledem na kritéria perzistentních organických znečišťujících látek (dále jen „POP“). GŘ pro životní prostředí v této zprávě, s ohledem na krátké lhůty stanovené směrnicí 91/414, navrhovalo předložit trifluralin skupině odborníků v co nejkratší době navzdory neexistenci formálního rozhodnutí v rámci tohoto postupu. GŘ uvedlo, že takové stanovisko by výrazně pomohlo SVPŘZZ a Komisi v postupu, který je veden v rámci směrnice 91/414. V téže zprávě GŘ pro životní prostředí vyjádřilo přání, aby podskupina TC‑NES vedla ohledně této otázky debatu na své schůzi konané ve dnech 25. a 26. října 2005.

36      Na schůzi SVPŘZZ konané ve dnech 17. a 18. listopadu 2005 bylo uvedeno, že spis byl předán podskupině TC‑NES.

37      EUTTF vzala v dopise ze dne 6. ledna 2006 na vědomí přezkum provedený na základě kritérií POP a předložila své připomínky k tomuto hodnocení podskupině TC‑NES.

38      Dne 19. ledna 2006 zaslaly žalobkyně dopis Komisi s cílem zpochybnit legalitu posouzení trifluralinu s ohledem na kritéria POP provedeného v rámci hodnocení stanoveného směrnicí 91/414.

39      V pracovním dokumentu vyhotoveném GŘ pro životní prostředí dne 3. února 2006 se uvádí zejména následující:

„Bylo konstatováno, že trifluralin by mohl být POP a na návrh orgánů příslušných na základě směrnice 91/414 přezkoumala podskupina [...] TC‑NES dokumentaci ve světle selektivních kritérií POP [...].

Závěr podskupiny [...] byl, že trifluralin splňuje selektivní kritéria, jež umožňují jeho kvalifikaci jako POP. Nicméně tento závěr byl vyvozen s vědomím toho, že některá vyjádření uvádějí, že vyvozování závěrů o relevanci perzistence pro identifikaci celosvětového problému možná vyžaduje podrobnější šetření.

Případ trifluralinu je prvním případem tohoto druhu na základě směrnice 91/414 a legislativní pracovní skupina, příslušná v dané oblasti, se během své schůze nemohla dohodnout na způsobu, jakým by měl být vykládán čl. 3 odst. 3 nařízení č. 850/2004 vykládán v případech tohoto druhu. Pracovní skupina se tudíž rozhodla požádat orgány příslušné podle nařízení č. 850/2004 o stanovisko k této otázce.

[…]

Závěr

Trifluralin je příkladem existující účinné látky používané v přípravcích na ochranu rostlin, která vykazuje vlastnosti POP. Článek 3 odst. 3 nařízení č. 850/2004 se tudíž musí použít pro účely přezkumu případného zařazení trifluralinu do přílohy I směrnice 91/414 a pro účely udělení vnitrostátního povolení pro přípravek na ochranu rostlin s obsahem trifluralinu.

Znění čl. 3 odst. 3 nařízení č. 850/2004 o existujících chemických látkách a pesticidech ponechává orgánům zapojeným do hodnotících a povolovacích systémů širokou posuzovací pravomoc. Pokud jde o přípravek na ochranu rostlin úmyslně používaný na plodiny, a tudíž šířený v přírodě, lze expozici zcela vyloučit pouze zákazem užívání takového přípravku na ochranu rostlin. Nicméně z nařízení nebo Stockholmské úmluvy [o POP, podepsané dne 22. května 2001] nelze přímo vyvodit povinnost vyloučení jakékoliv expozice. Přísluší tudíž orgánům pracujícím v rámci dotčeného hodnotícího a povolovacího systému rozhodnout v konkrétním případě, co lze považovat za ,přiměřené opatření kontroly‘ látky podobné POP.

Od orgánů příslušných v oblasti POP se vyžaduje, aby tato otázka byla předmětem debat s jejich schvalovacími orgány činnými v rámci směrnice 91/414 před konáním schůze, aby poskytly své stanovisko k výše uvedeným otázkám a je-li to možné, aby společně přijaly stanovisko k výkladu čl. 3 odst. 3 nařízení, které by bylo možné předat orgánům příslušným podle směrnice 91/414.“

40      Komise odpověděla na dopis žalobkyň ze dne 19. ledna 2006 dopisem ze dne 14. března 2006 a uvedla v něm, že EÚBP nese sám odpovědnost za obsah své zprávy a připomněla rozdělení funkcí mezi EÚBP a Komisí.

41      Dne 17. května 2006 žalobkyně předložily členskému státu zpravodaji studii o chronické toxicitě pro ryby, provedenou v březnu 2005 nezávislou laboratoří a doprovázenou aktualizovaným hodnocením chronického rizika. Tato studie byla dne 12. června 2006 rovněž předložena Komisi, která ji oznámila členským státům tak, že ji umístila na internetovou stránku Komise nazvanou „Circa“.

42      Z návrhu zápisu z jednání schůze SVPŘZZ, konané ve dnech 22. a 23. května 2006, na jejímž programu byl přezkum návrhu rozhodnutí, které tentokrát směřovalo k nezařazení trifluralinu do přílohy I směrnice 91/414, vyplývá, že Komise měla za to, že studie o chronické toxicitě předložená žalobkyněmi byla opožděná a že tedy nebylo namístě ji zohlednit.

43      Během schůze SVPŘZZ konané ve dnech 13. a 14. července 2006 Komise opětovně předložila návrh rozhodnutí o nezařazení trifluralinu do přílohy I směrnice 91/414. Zápis z této schůze nicméně uvádí:

„Připomínky a opožděná studie o chronickém riziku [trifluralinu] pro ryby byly předány. […] Vzhledem k tomu, že nebyla ukončena interní diskuze, nelze ještě o žádném návrhu hlasovat“.

44      Zápis ze schůze SVPŘZZ konané ve dnech 28. a 29. září 2006, na jejímž programu byla opětovně právní situace trifluralinu, uvádí:

„Určitý počet členských států vyzýval k urychlenému uzavření tohoto spisu. Komise vysvětluje, že se nemůže konat žádné hlasování, neboť interní povolovací postup nemohl být ukončen.“

45      Spis byl opětovně součástí agendy schůze SVPŘZZ, konané ve dnech 23. a 24. listopadu 2006 a 22. a 23. ledna 2007, aniž bylo provedeno hlasování.

46      Zápis ze schůze konané ve dnech 23. a 24. listopadu 2006 uvádí:

„Komise uvádí, že chronická toxicita pro ryby byla sporným bodem mezi oznamovatelem, členským státem zpravodajem a EÚBP během celého postupu, což naznačuje, že nelze přijmout rozhodnutí o této studii bez provedení společného přezkumu této otázky. Komise rovněž vyjadřuje své pochybnosti týkající se zohlednění údajů, které nebyly předmětem společného přezkumu nebo údajů použitých na vnitrostátní úrovni. Připomíná zásadu systému, kdy Komise zakládá své rozhodnutí na vědeckých důkazech poskytnutých EÚBP. Jiný postup by byl nejen protiprávní, ale zmařil by v současnosti probíhající proces přezkumu.“

[Spolková republika Německo] prohlašuje, že na základě směrnice 91/414 je při přezkumu žádostí o povolení povinna zohlednit současné vědeckotechnické poznatky. Současné vědeckotechnické poznatky nemůže opomíjet, pokud musí současně zaujmout postoj k otázce zařazení dotčené účinné látky do přílohy I na vnitrostátní úrovni.“

47      Dne 16. března 2007 SVPŘZZ přijal stanovisko ve prospěch nezařazení trifluralinu do přílohy I směrnice 91/414.

48      Jak dokládá zápis ze schůze, několik členských států nicméně v této souvislosti vyjádřilo své připomínky, mezi nimi členský stát zpravodaj, který nechal zapsat do zápisu z jednání prohlášení, podle něhož chtěl hlasovat ve prospěch návrhu na nezařazení trifluralinu, aby tak umožnil oznamovatelům využít období následujících 18 měsíců k formálnímu předložení studie o chronické toxicitě pro ryby a aby tak mohl jakožto členský stát zpravodaj tuto studii oficiálně zhodnotit.

49      Dne 20. září 2007 Komise přijala rozhodnutí o nezařazení trifluralinu do přílohy I směrnice 91/414 a odnětí povolení přípravků na ochranu rostlin obsahujících tuto látku (Úř. věst. L 255, s. 42, dále jen „napadené rozhodnutí“).

50      Napadené rozhodnutí stanoví následující:

„(4)      Hodnotící zpráva byla přezkoumána členskými státy a EÚBP v rámci pracovní skupiny pro hodnocení a byla předložena Komisi dne 14. března 2005 v podobě závěru EÚBP týkajícího se přezkoumání účinné látky trifluralin z hlediska posouzení rizika pesticidů. Tato zpráva byla přezkoumána členskými státy a Komisí v rámci [SVPŘZZ] a dokončena dne 16. března 2007 v podobě zprávy Komise o přezkoumání trifluralinu.

(5)      V průběhu hodnocení uvedené účinné látky byla zjištěna řada problematických otázek. Trifluralin představuje vysokou toxicitu pro vodní organismy, zejména ryby. Je rovněž vysoce perzistentní v půdě a není snadno biologicky rozložitelný. Navíc projevuje možnost akumulace. Zejména významně překračuje maximální biokoncentrační faktor (BCF) stanovený pro vodní organismy ve směrnici 91/414 [...], a tím naznačuje možnost bioakumulace v těchto organismech. Vzhledem k vysoké prchavosti nelze vyloučit přenos prostřednictvím vzduchu a navzdory rychlé fotochemické degradaci monitorovací programy prokázaly migraci do míst vzdálených od aplikace. Kvůli těmto obavám se má za to, že trifluralin nesplňuje podmínky pro zařazení do přílohy I směrnice 91/414 […]

(6)      Komise vyzvala oznamovatele, aby předložil připomínky k výsledkům přezkoumání a uvedl, zda má či nemá v úmyslu látku dále podporovat. Oznamovatel předložil své připomínky a ty byly důkladně prozkoumány. Navzdory argumentům, které oznamovatel předložil, však nelze dané obavy eliminovat, a hodnocení provedená na základě informací, které byly předloženy a vyhodnoceny na setkání odborníků EÚBP, neprokázala, že by přípravky na ochranu rostlin obsahující trifluralin mohly za navržených podmínek použití obecně vyhovovat požadavkům stanoveným v čl. 5 odst. 1 písm. a) a b) směrnice 91/414 [...]

(7)      Trifluralin by proto neměl být zařazen do přílohy I směrnice 91/414 [...]

[…]

Článek 1

Trifluralin se nezařazuje jako účinná látka do přílohy I směrnice 91/414 […]

Článek 2

Členské státy zajistí, aby:

a)      povolení přípravků na ochranu rostlin obsahujících trifluralin byla odňata do 20. března 2008;

b)      ode dne zveřejnění tohoto rozhodnutí nebyla udělována ani obnovována žádná povolení přípravků na ochranu rostlin obsahujících trifluralin.

Článek 3

Lhůta poskytnutá členskými státy v souladu s ustanoveními čl. 4 odst. 6 směrnice 91/414 […] musí být co nejkratší a skončí nejpozději 20. března 2009.

Článek 4

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.“

51      Dne 11. dubna 2008 žalobkyně informovaly Komisi o svém záměru předložit novou žádost o zařazení trifluralinu do přílohy I směrnice 91/414, jak to podle nich umožňuje nařízení Komise (ES) č. 33/2008 ze dne 17. ledna 2008 , kterým se stanoví prováděcí pravidla ke směrnici Rady 91/414, pokud jde o běžný a zkrácený postup pro posuzování účinných látek, které byly součástí pracovního programu podle čl. 8 odst. 2 uvedené směrnice, nebyly však zařazeny do její přílohy I (Úř. věst. L 15, s. 5).

52      Napadené rozhodnutí bylo zrušeno článkem 2 rozhodnutí Komise 2010/355/EU ze dne 25. června 2010 o nezařazení trifluralinu do přílohy I směrnice Rady 91/414 (Úř. věst. L 160, s. 30).

 Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

53      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 21. prosince 2007 podaly žalobkyně na základě čl. 230 čtvrtého pododstavce ES žalobu směřující ke zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i k prohlášení neplatnosti čl. 3 odst. 3 nařízení č. 850/2004.

54      Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 19. března 2008 společnosti Dow AgroSciences Ltd, Dow AgroSciences LLC, Dow AgroSciences, Dow AgroSciences Export, Dow AgroSciences BV, Dow AgroSciences Hungary kft, Dow AgroSciences Italia Srl, Dow AgroSciences Polska sp. z.o.o., Dow AgroSciences Iberica SA, Dow AgroSciences s.r.o., Dow AgroSciences Danmark A/S, Dow AgroSciences GmbH, Dintec Agroquímica – Produtos Químicos L^da a Finchimica Spa podaly na základě článku 242 ES návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Tento návrh byl zamítnut usnesením předsedy Tribunálu dne 18. června 2008.

55      Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 23. července 2010 Komise Tribunálu oznámila, že přijala rozhodnutí 2010/355, kterým rozhodla po provedení postupu stanoveného nařízením č. 33/2008 o nezařazení trifluralinu do přílohy I směrnice 91/414 a o zrušení napadeného rozhodnutí.

56      Tribunál zaslal účastnicím řízení dne 3. září 2010 písemný dotaz ohledně důsledků, které je třeba vyvodit ze zrušení napadeného rozhodnutí.

57      Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 17. září 2009 společnosti Dow AgroSciences Ltd a Dintec Agroquímica – Produtos Químicos L^da podaly žalobu na zrušení rozhodnutí 2010/355, která je předmětem věci T-446/10.

58      Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 29. září 2010 podala Komise návrh směřující k tomu, aby Tribunál rozhodl o nevydání rozhodnutí v projednávané věci, neboť žaloba se podle ní stala s ohledem na zrušení napadeného rozhodnutí bezpředmětná.

59      Dopisem došlým kanceláři Tribunálu téhož dne žalobkyně tvrdily, že si zachovaly právní zájem na zrušení napadeného rozhodnutí a požadovaly, aby jim bylo povoleno změnit jejich návrhová žádání tak, aby rozšířily svůj návrh na zrušení rozhodnutí 2010/355.

60      Účastnice řízení se vyjádřily ke svým návrhům dopisem ze dne 15. října 2010.

61      Dopisem kanceláře Tribunálu zaslaným účastnicím řízení dne 9. listopadu 2010 byly zejména informovány o skutečnosti, že Tribunál odmítl přiznat žalobkyním možnost změnit jejich návrhová žádání, aby rozšířily svůj návrh na zrušení rozhodnutí 2010/355, přičemž Tribunál poznamenal, že v mezidobí podaly žalobu na zrušení tohoto rozhodnutí společnosti AgroSciences Ltd a Dintec Agroquímica – Produtos Químicos L^da.

62      Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí;

–        konstatoval protiprávnost a nepoužitelnost čl. 3 odst. 3 nařízení č. 850/2004 vůči nim, pokud jde o přezkum trifluralinu;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyněmi, zvýšených o úroky ve výši 8 %.

63      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        prohlásil návrh na zrušení napadeného rozhodnutí za bezpředmětný a v důsledku toho odmítl žalobu na neplatnost podanou žalobkyněmi jako nepřípustnou nebo ji podpůrně zamítl jako neopodstatněnou;

–        zamítl žalobní důvod vycházející z protiprávnosti, pokud jde o čl. 3 odst. 3 nařízení č. 850/2004;

–        uložil žalobkyním náhradu nákladů vynaložených Komisí.

 Právní otázky

A –  K předmětu sporu

64      Komise v podstatě tvrdí, že žalobkyně pozbyly právní zájem na zrušení napadeného rozhodnutí, neboť toto rozhodnutí bylo zrušeno rozhodnutím 2010/355.

65      Žalobkyně tuto argumentaci zpochybňují.

66      Podle ustálené judikatury se právní zájem žalobce na podání žaloby ve vztahu k předmětu žaloby posuzuje ke dni podání uvedené žaloby, přičemž v případě nedostatku právního zájmu je žaloba nepřípustná. Kromě toho právní zájem žalobce na dosažení uspokojení musí existovat až do vydání soudního rozhodnutí, přičemž v opačném případě nebude vydáno rozhodnutí ve věci samé (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 16. prosince 1963, Forges de Clabecq v. Vysoký úřad, 14/63, Recueil, s. 719, 748, a ze dne 7. června 2007, Wunenburger v. Komise, C‑362/05 P, Sb. rozh. s. I‑4333, bod 42).

67      V souladu s rovněž ustálenou judikaturou není totiž třeba rozhodnout o žalobě na neplatnost, pokud žalobce ztratil svůj právní zájem na zrušení napadeného aktu z důvodu události, která nastala během řízení (viz usnesení Tribunálu ze dne 17. října 2005, First Data a další v. Komise, T‑28/02, Sb. rozh. s. II‑4119, body 36 a 37, a citovaná judikatura) a má za následek, že zrušení tohoto aktu nemůže mít samo o sobě právní důsledky (viz v tomto smyslu usnesení Tribunálu ze dne 14. března 1997, Arbeitsgemeinschaft Deutscher Luftfahrt-Unternehmen a Hapag-Lloyd v. Komise, T‑25/96, Recueil, s. II‑363, bod 16, a citovaná judikatura).

68      Nicméně žalobce může mít stále právní zájem na prohlášení neplatnosti zrušeného aktu, pokud zrušení aktu jeho autorem nemá za následek stejné právní účinky jako případné zrušení Tribunálem. Zrušení aktu orgánu totiž není uznáním jeho protiprávnosti a má účinky ex nunc, zatímco prohlášení neplatnosti má účinky ex tunc (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 12. února 1960, Geitling a další v. Vysoký úřad, 16/59 až 18/59, Recueil, s. 45, a rozsudek Tribunálu ze dne 13. prosince 1995, Exporteurs in Levende Varkens a další v. Komise, T‑481/93 a T‑484/93, Recueil, s. II‑2941, body 46 až 48).

69      Navíc pokud je akt zrušen v soudním řízení, je orgán, jenž zrušený akt vydal, povinen přijmout opatření, která si vyžádá výkon rozsudku. Tato opatření zahrnují zejména odstranění účinků protiprávností zjištěných ve zrušujícím rozsudku. Dotčený orgán tak může mít povinnost zjednat přiměřenou nápravu situace žalobce nebo zabránit přijetí totožného aktu (viz rozsudek Exporteurs in Levende Varkens a další v. Komise, bod 68 výše, a citovaná judikatura).

70      V projednávané věci bylo napadené rozhodnutí zrušeno a nebylo Komisí vzato zpět. Má tedy nadále právní účinky na situaci žalobkyň v období mezi okamžikem jeho vstupu v platnost a okamžikem jeho zrušení. Jeho prohlášení za neplatnost může mít tudíž samo o sobě důsledky pro právní postavení žalobkyň, takže žalobkyně si zachovávají svůj právní zájem na podání žaloby.

71      Návrh na nevydání rozhodnutí ve věci samé podaný Komisí musí být tudíž zamítnut.

B –  K věci samé

72      Na podporu své žaloby vznášejí žalobkyně šest žalobních důvodů, jakož i námitku protiprávnosti týkající se čl. 3 odst. 3 nařízení č. 850/2004.

73      První žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí nespočívá na zprávě EÚBP stanovené v čl. 8 odst. 8 nařízení č. 451/2000 a že bylo přijato v rozporu s použitelnými procesními normami.

74      Na podporu svého druhého žalobního důvodu žalobkyně uvádějí, že Komise se dopustila různých zjevně nesprávných posouzení.

75      Třetí žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí není v souladu s použitelným legislativním postupem a porušuje článek 5 ES a článek 7 ES, čl. 8 odst. 8 nařízení č. 451/2000 a článek 5 rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (Úř. věst. L 184, s. 23, tzv. „rozhodnutí o komitologii“).

76      Čtvrtý žalobní důvod vychází z nedodržení procesních lhůt stanovených čl. 8 odst. 7 a 8 nařízení č. 451/2000.

77      Pátý žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí není dostatečně odůvodněné.

78      Konečně šestý žalobní důvod vychází z porušení zásad právní jistoty, ochrany legitimních očekávání, proporcionality, jakož i práva na obhajobu a práva být spravedlivě vyslechnut.

 K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z toho, že napadené rozhodnutí není, v rozporu s čl. 8 odst. 8 nařízení č. 451/2000, založeno na zprávě EÚBP a bylo přijato v rozporu s použitelnými procesními normami

79      Žalobkyně v podstatě tvrdí, že Komise je povinna se řídit stanoviskem EÚBP. Přitom podle nich EÚBP, stejně jako členský stát zpravodaj, doporučil v projednávané věci zařazení trifluralinu do přílohy I směrnice 91/414 v rozsahu, v němž rizika, která tato látka vykazovala, byla s výhradou dodržení určitých podmínek přijatelná. Komise tím, že navrhovala, aby trifluralin nebyl zařazen do přílohy I směrnice 91/414, tudíž podle nich svůj návrh nezaložila na stanovisku EÚBP a porušila tak čl. 8 odst. 8 nařízení č. 451/2000.

80      Kromě toho žalobkyně v podstatě tvrdí, že Komise opětovně zahájila postup hodnocení, aby analyzovala trifluralin s ohledem na kritéria POP stanovená nařízením č. 850/2004. Vzhledem k tomu, že neexistoval žádný právní základ pro takové jednání v rámci hodnocení stanoveného směrnicí 91/414, neměla Komise podle žalobkyň pravomoc nařídit takové opětovné zahájení postupu hodnocení, a zasáhla tak do hodnocení EÚBP. Dopustila se tak podle nich zneužití pravomoci.

81      Komise tato tvrzení zpochybňuje.

82      Zaprvé je třeba připomenout, že čl. 22 odst. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, s. 1; Zvl. vyd. 15/06, s. 463) stanoví, že Úřad poskytuje stanoviska, která slouží jako vědecký základ pro vypracování a přijímání opatření Společenství v oblastech spadajících do jeho působnosti. Kromě toho podle čl. 23 písm. c) téhož nařízení je úkolem EÚBP poskytovat vědeckou a technickou podporu Komisi v oblastech své působnosti a na požádání Komise poskytovat vědeckou a technickou podporu při výkladu a posuzování stanovisek k hodnocení rizika.

83      V souladu s čl. 8 odst. 7 nařízení č. 451/2000 EÚBP zhodnotí návrh zprávy členského státu zpravodaje o hodnocení a nejpozději do jednoho roku po obdržení návrhu zprávy členského státu zpravodaje předloží Komisi své stanovisko k otázce, zda lze předpokládat, že účinná látka splní požadavky na bezpečnost stanovené směrnicí 91/414. Kromě toho EÚBP v případě potřeby uvede své stanovisko k okolnostem, za nichž by byly požadavky na bezpečnost splněny.

84      Konečně čl. 8 odst. 8 nařízení č. 451/2000 stanoví, že nejpozději šest měsíců po obdržení stanoviska EÚBP uvedeného v článku 7 Komise předloží návrh zprávy o přezkumu a na základě závěrečné zprávy o přezkumu předloží výboru buď návrh směrnice, kterou se účinná látka zařadí do přílohy I směrnice, nebo návrh rozhodnutí určeného členským státům, kterým se odejme povolení pro přípravky na ochranu rostlin obsahující účinnou látku a uvede důvody pro nezařazení. Směrnice nebo rozhodnutí Komise se přijímají regulativním postupem, jak je stanoven rozhodnutím o komitologii.

85      Odmítnutí vydání povolení k uvádění na trh tak musí být založeno na důkladném hodnocení rizika pro veřejné zdraví, jež vychází z nejspolehlivějších dostupných vědeckých údajů a nejnovějších výsledků mezinárodního výzkumu (rozsudek Soudního dvora ze dne 5. února 2004, Greenham a Abel, C‑95/01, Recueil, s. I‑1333, bod 50).

86      Kromě toho je třeba připomenout, že jak vyplývá z pátého, šestého a devátého bodu odůvodnění, má směrnice 91/414 za cíl odstranit překážky obchodu s přípravky na ochranu rostlin v rámci Společenství při zachování vysoké úrovně ochrany životního prostředí, jakož i zdraví lidí a zvířat. V tomto rámci je třeba uvést, že k tomu, aby Komise mohla účinně sledovat cíl, jehož dosažení jí bylo svěřeno, a s ohledem na komplexní technické posuzování, jež musí provádět, jí musí být přiznána široká posuzovací pravomoc (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 18. července 2007, Industrias Químicas del Vallés v. Komise, C‑326/05 P, Sb. rozh. s. I‑6557, body 74 a 75, a citovaná judikatura).

87      V tomto ohledu Tribunál opakovaně rozhodl, že v rámci ustanovení článku 8 nařízení č. 451/2000 není Komise vázána stanoviskem EÚBP. Je-li totiž nesporné, že Komise přijímá své rozhodnutí o nezařazení nebo zařazení dotčené látky do přílohy I směrnice poté, co obdrží stanovisko EÚBP, je nutné konstatovat, že nařízení č. 451/2000 neobsahuje žádný údaj o tom, že Komise je povinna se řídit stanovisky EÚBP, pokud jde o jejich obsah, a nemá tudíž žádnou posuzovací pravomoc (usnesení Tribunálu ze dne 17. června 2008, FMC Chemical v. EÚBP, T‑312/06, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, body 52 až 54; Dow AgroSciences v. EÚBP, T‑397/06, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 49, a FMC Chemical a Arysta Lifesciences v. EÚBP, T‑311/06, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 52).

88      Vzhledem k tomu, že stanovisko EÚBP není pro Komisi závazné, je tudíž nesprávné, když žalobkyně tvrdí, že Komise se nemohla od tohoto stanoviska EÚBP odchýlit, aniž by porušila článek 8 nařízení č. 451/2000.

89      Navíc je nutné konstatovat, že ze závěru EÚBP nevyplývá, že tento úřad v projednávané věci výslovně doporučil zařazení trifluralinu do přílohy I směrnice 91/414, jak to tvrdí žalobkyně.

90      EÚBP totiž ve svém stanovisku hodnotí rizika vykazovaná trifluralinem s ohledem na vědeckotechnické poznatky dostupné v okamžiku tohoto hodnocení a v podstatě uvádí existenci určitého množství nevyřešených nejasností týkajících se neškodnosti látky.

91      EÚBP dále v souladu s čl. 8 odst. 7 nařízení č. 451/2000 zamýšlí určité mechanismy, jež by umožnily řídit rizika zjištěná během postupu hodnocení, za předpokladu, že Komise rozhodne o povolení látky.

92      Skutečnost, že EÚBP uvažuje o takových způsobech řízení rizik, nemůže být tudíž vykládána tak, že představuje doporučení k zařazení trifluralinu do přílohy I směrnice 91/414.

93      Argumentaci žalobkyň ohledně této otázky je tudíž nutné odmítnout.

94      Zadruhé v souladu s článkem 8 nařízení č. 451/2000 členský stát zpravodaj provádí hodnocení a vypracuje zprávu ohledně účinných látek, pro které alespoň jedna dokumentace byla uznána za úplnou, jak je uvedeno v čl. 6 odst. 2 a 3 uvedeného nařízení. Ve své zprávě doporučí Komisi buď zařazení účinné látky do přílohy I směrnice, přičemž uvede podmínky tohoto zařazení, nebo nezařazení účinné látky do přílohy I směrnice a uvede tak důvody pro nezařazení. EÚBP dále zhodnotí návrh hodnotící zprávy členského státu zpravodaje a sdělí Komisi stanovisko k souladu účinné látky s požadavky bezpečnosti směrnice 91/414. Komise pak na základě závěrečné zprávy o přezkumu předloží příslušnému výboru buď návrh směrnice, kterou se účinná látka zařadí do přílohy I směrnice 91/414, nebo návrh rozhodnutí, kterým se odejme povolení pro přípravky na ochranu rostlin obsahující účinnou látku, a tím se tato látka do uvedené přílohy nezařadí.

95      Z právního rámce tudíž jasně vyplývá, že postoj členského státu zpravodaje v hodnotícím postupu není rozhodující (viz obdobně rozsudek Tribunálu ze dne 9. září 2008, Bayer CropScience a další v. Komise, T‑75/06, Sb. rozh. s. II‑2081, bod 164).

96      Žalobkyně se tedy nemohou účinně dovolávat informací, které jim poskytl členský stát zpravodaj ohledně případného výsledku postupu (viz obdobně rozsudek Bayer CropScience a další v. Komise, bod 95 výše, bod 164).

97      Zatřetí, pokud žalobkyně hodlají tvrdit, že Komise nezohlednila stanovisko EÚBP, je třeba poznamenat, že body 4 až 6 odůvodnění napadeného rozhodnutí jasně dokládají, že Komise při přijímání uvedeného rozhodnutí toto stanovisko zohlednila. Tato argumentace tudíž nemůže uspět.

98      Konečně začtvrté je třeba mít ohledně výtky vyvozované ze skutečnosti, že hodnocení látky bylo provedeno s ohledem na kritéria POP stanovená nařízením č. 850/2004, za to, že se shoduje s čtvrtou částí druhého žalobního důvodu. Tato výtka bude tedy přezkoumána v tomto rámci.

99      První žalobní důvod musí být tedy zamítnut.

 K první a druhé části druhého žalobního důvodu, vycházejícím ze zjevně nesprávného posouzení, neboť Komise údajně nesplnila povinnost zohlednit všechny dostupné vědecké důkazy a konkrétně studii vyžadovanou od oznamovatelů, a dále měla prodloužit použitelné lhůty, aby měla tyto doplňkové informace k dispozici

100    Ohledně první části svého druhého žalobního důvodu žalobkyně v podstatě tvrdí, že členský stát zpravodaj a EÚBP je požádaly o předložení studie o chronické toxicitě pro ryby. V tomto ohledu odkazují na tabulky obsažené v programu jednání schůze EÚBP, která se konala dne 22. června 2004, a dopis členského státu zpravodaje ze dne 6. října 2004, kterým jim členský stát zpravodaj tyto tabulky předal. Podle žalobkyň lze potvrzení skutečnosti, že taková žádost byla oznamovatelům předložena, kromě toho nalézt na stranách 30 a 33 stanoviska EÚBP.

101    Žalobkyně tvrdí, že požadovanou studii předaly Komisi, jakmile byla dostupná, a popírají, že v tomto ohledu neprojevily řádnou péči. Podle nich příslušelo Komisi, aby takto předložené nové údaje přezkoumala na základě čl. 5 odst. 1 směrnice 91/414 ve spojení s čl. 8 odst. 5 nařízení č. 451/200. Komise se ovšem domnívala, že tato studie byla předložena po uplynutí lhůty, a měla za to, což sdělila členům CPCSA, že ji proto nemůže zohlednit.

102    Podle žalobkyň tak Komise v rozporu s čl. 5 odst. 1 směrnice 91/414 nezohlednila poslední dostupné vědecké informace a vědeckotechnické poznatky. Napadené rozhodnutí je tedy stiženo zjevně nesprávným posouzením. Z toho rovněž vyplývá porušení zásady právní jistoty a zásady ochrany legitimního očekávání.

103    Ohledně druhé části jejich druhého žalobního důvodu žalobkyně v podstatě tvrdí, že v rámci procesních lhůt stanovených pro postup hodnocení nebylo možné vyhovět žádosti o novou studii, kterou obdrželi oznamovatelé. Nicméně podle žalobkyň příslušelo Komisi, aby vzhledem ke skutečnosti, že v rámci hodnocení trifluralinu nebyly tyto lhůty dodrženy ani EÚBP ani Komisí, stanovila nové lhůty a aby studii zohlednila namísto toho, aby namítala údajnou opožděnost studie. Žalobkyně tvrdí, že možnost prodloužení takových lhůt byla totiž připuštěna judikaturou, v níž měl Soudní dvůr za to, že odmítnutí prodloužit lhůty je srovnatelné se zjevně nesprávným posouzením (rozsudek Industrias Químicas del Vallés v. Komise, bod 86 výše), a že Komise využila tuto možnost v rámci hodnocení jiných látek na ochranu rostlin. V tomto ohledu odkazují na rozhodnutí Komise 2008/353/ES ze dne 29. dubna 2008, kterým se členským státům umožňuje prodloužit dočasná povolení udělená pro nové účinné látky cyflufenamid, FEN 560 a flonicamid (Úř. věst. L 117, s. 45).

104    Relevance studie pro posouzení trifluralinu se přitom podle žalobkyň ukazuje jako jasně prokázaná, neboť členský stát zpravodaj, který ji přezkoumal, dospěl k závěru, že doplňkové údaje v ní obsažené odpovídají obavám vyjádřeným během postupu hodnocení.

105    Kromě toho mají žalobkyně za to, že Komise měla rovněž prodloužit lhůty, neboť podskupinu TC‑NES pověřila přezkumem látky s ohledem na kritéria POP, aby tak oznamovatelům umožnila odpovědět na obavy případně vyjádřené během tohoto přezkumu a popřípadě předložit údaje a studie relevantní pro účely tohoto přezkumu.

106    Žalobkyně se domnívají, že Komise nesplnila svou povinnost poskytnout dostatečné procesní záruky s cílem zajistit pro žalobkyně možnost předložit vyjádření a bránit se jakožto oznamovatelé.

107    Komise tato tvrzení zpochybňuje.

108    Je třeba připomenout, že čl. 6 odst. 1 a 3 nařízení č. 451/2000 stanoví, že pro každou účinnou látku musí oznamovatelé zaslat určenému orgánu členského státu zpravodaje úplnou dokumentaci, která obsahuje jednotlivé protokoly o zkouškách a zprávy o studiích týkající se všech informací podle odst. 2 písm. c) nebo protokoly a závazky podle odst. 2 písm. c), jestliže práce ještě probíhají.

109    Informace uvedené v čl. 6 odst. 2 písm. c) nařízení č. 451/2000 jsou následující

–        pro každý bod přílohy II směrnice souhrny a výsledky studií a pokusů a jméno osoby nebo instituce, která pokusy provedla,

–        tytéž informace pro každý bod přílohy III směrnice, důležité pro posouzení kritérií uvedených článku 5 směrnice pro jeden nebo více přípravků, které jsou typické pro použití podle čl. 6 odst. 2 písm. b),

–        pro zatím nedokončené studie důkaz, že tyto studie byly zadány nejpozději tři měsíce po vstupu tohoto nařízení v platnost, se závazkem, že budou předloženy nejpozději do dvanácti měsíců po uplynutí lhůty pro předložení dokumentací uvedených v článku 6 členskému státu zpravodajovi.

110    Kromě toho je třeba připomenout, že čl. 8 odst. 5 nařízení č. 451/2000 stanoví, že aniž je dotčen článek 7 směrnice 91/414, nebude předložení nových studií přijato. Nicméně členský stát zpravodaj může po dohodě s EÚBP požadovat, aby oznamovatelé ve stanovených lhůtách předložili další údaje, které jsou podle členského státu zpravodaje nebo EÚBP nezbytné pro objasnění dokumentace.

111    Předmětem sdělení dalších údajů může být pouze objasnění skutečností, které jsou již známy a byly předloženy v úplné dokumentaci, která musí být předána oznamovateli.

112    Předložení nových studií, které je vyloučeno, nemůže být tudíž kladeno ve smyslu tohoto ustanovení na roveň sdělení dalších údajů, které je naproti tomu možné.

113    Předložení doplňkové studie jako takové bude možné pouze v případě, že probíhala v okamžiku předložení úplné dokumentace, její předání bylo oznámeno během předložení uvedené dokumentace, a pokud byla předána nejpozději do roka od předání této dokumentace.

114    Žádost o další údaje je tudíž přípustná pouze po předložení úplné dokumentace a splňuje-li podmínky stanovené v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 451/2000, který v podstatě stanoví, že žádost pochází od členského státu zpravodaje, že k ní došlo po dohodě s EÚBP a že stanoví lhůtu, ve které musí být tyto údaje sděleny.

115    Je přitom třeba mít za to, že v projednávané věci není žádná z těchto podmínek splněna.

116    Nebylo zajisté zpochybněno, že nezbytnost existence doplňkových studií týkajících se chronické toxicity látky pro ryby byla uváděna odborníky EPCO na jeho schůzi konané dne 22. června 2004, což EÚBP připomněl ve svém stanovisku („[o]znamovatel je povinen předložit studie expozice, které zahrnují různé expoziční doby a užívající střevli potoční [pimephales promelas], jakožto nejcitlivější druh ryb“), a že tato informace byla sdělena oznamovatelům členským státem zpravodajem v jeho emailu ze dne 6. října 2004.

117    Nicméně tento email neznamená, že oznamovatelům byla zaslána žádost o další údaje ve smyslu nařízení č. 451/2000, jak tvrdí žalobkyně.

118    Zaprvé EPCO, členský stát zpravodaj a EÚBP zdůrazňují, že je nezbytné mít k dispozici doplňkové studie. Na základě programu jednání EPCO, emailu členského státu zpravodaje a stanoviska EÚBP lze tedy odmítnout myšlenku, že od oznamovatelů byly vyžadovány další údaje určené k objasnění dokumentace.

119    Ostatně je třeba uvést, že samotné žalobkyně tvrdí, že práce oznámené oznamovateli dne 17. května 2006 tvoří studii.

120    Zadruhé i za předpokladu, že nezbytnost doplňkových studií může být kvalifikována jako požadování dalších údajů, je třeba konstatovat, že spis neobsahuje žádný záznam o tom, že EÚBP s takovou žádostí vyjádřil souhlas. V tomto ohledu je třeba uvést, že EPCO, který je skupinou odborníků provádějící zvláštní hodnocení za účelem vyhotovení stanoviska EÚBP, se od EÚBP liší, a nemůže tedy zavazovat EÚBP bez jeho výslovného souhlasu.

121    Zatřetí je třeba konstatovat, že v projednávané věci nebyla členským státem zpravodajem stanovena žádná lhůta pro předložení studií uváděných EPCO.

122    Přitom na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, tato neexistence lhůty tvoří dodatečnou indicii pro domněnku, že další údaje nebyly požadovány.

123    Pokud totiž nebyla stanovena žádná lhůta pro předložení dalších údajů z důvodu opomenutí, mohli by oznamovatelé po dobu neurčitou prodlužovat postup společného přezkumu, a zpozdit tak bezdůvodně přijetí stanoviska EÚBP.

124    Z toho vyplývá, že nic neumožňuje se domnívat, že v souladu s použitelnými ustanoveními byla oznamovatelům sdělena žádost o další údaje.

125    Skutkové okolnosti uváděné žalobkyněmi na podporu jejich tvrzení naproti tomu naznačují, že EPCO a členský stát zpravodaj, a poté i EÚBP konstatovaly a oznamovatelům oznámily, že pro posouzení neškodnosti látky jsou nezbytné ještě nové studie, přičemž si byly plně vědomy, že tyto studie již nelze v tomto stádiu postupu předat.

126    Toto posouzení je potvrzeno zápisem ze schůze legislativní pracovní skupiny SVPŘZZ, konané ve dnech 15. a 16. března 2007, do kterého Řecká republika, která byla členským státem zpravodajem, nechala zapsat prohlášení, podle něhož chtěla hlasovat ve prospěch návrhu na nezařazení trifluralinu, aby umožnila oznamovatelům využít období následujících 18 měsíců k formálnímu předložení studie o rybách a aby tak měla možnost, jakožto členský stát zpravodaj, oficiálně tuto studii zhodnotit.

127    Nakonec začtvrté je třeba podpůrně uvést, že žalobkyně nikdy netvrdily, že studie předaná členskému státu zpravodaji dne 17. května 2006 byla oznámena oznamovateli v souladu s čl. 6 odst. 2 písm. c) třetí odrážkou nařízení č. 451/2000 během předávání jejich úplné dokumentace.

128    Je tudíž třeba se domnívat, že oznamovatelům nebyla zaslána žádná žádost o novou studii.

129    Z toho vyplývá, že Komisi nelze vytýkat, že odmítla zohlednit studii předanou oznamovateli v květnu 2006.

130    Výtka vyvozovaná z porušení zásady ochrany legitimního očekávání bude přezkoumána v rámci šestého žalobního důvodu.

131    Vzhledem k tomu, že se tak Komise nedopustila žádného nesprávného právního posouzení ani zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, musí být první část druhého žalobního důvodu zamítnuta.

132    Pokud jde o výtku, kterou žalobkyně uplatňují v rámci druhé části svého druhého žalobního důvodu, podle níž měly být lhůty prodlouženy za účelem zohlednění požadované studie, je nutné konstatovat, že je skutkově nepodložený, neboť oznamovatelé nebyli o nic takového žádáni.

133    Navíc je třeba připomenout, že během schůze hodnotící pracovní skupiny EÚBP, která se konala dne 15. ledna 2004, bylo zejména konstatováno, že jsou nezbytné různé údaje a studie, mezi nimi studie o metabolismu v semenech olejnin. Tato studie se liší od studie předložené žalobkyněmi v květnu 2006. Dne 3. března 2004 přitom zástupce podniku-oznamovatele zaslal EÚBP email, v němž žádal zejména o upřesnění lhůty, ve které je nutné tuto studii poskytnout. EÚBP odpověděl na tento email dne 5. března 2004 a uvedl, že podnik-oznamovatel musí poskytnout tuto studii nebo uvést, kdy by ji mohl předložit, a že společný přezkum bude pokračovat v souladu s lhůtami stanovenými nařízením Komise (ES) č. 1490/2002 ze dne 14. srpna 2002, kterým se stanoví další prováděcí pravidla pro třetí etapu pracovního programu podle čl. 8 odst. 2 směrnice Rady 91/414/EHS a mění se nařízení (ES) č. 451/2000 (Úř. věst. L 224, s. 23; Zvl. vyd. 3/36, s. 524).

134    Z toho vyplývá, že od tohoto okamžiku byly žalobkyně jasně informovány, že jim nebude poskytnuta žádná dodatečná lhůta pro doplnění jejich dokumentace a že je nutné konstatovat, že neprokázaly, že jim byla, pokud jde o studii týkající se chronické toxicity pro ryby, výslovně poskytnuta konkrétní ujištění v opačném smyslu.

135    Vzhledem k tomu, že se Komise nedopustila žádného nesprávného právního posouzení ani zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu tím, že odmítla prodloužit procesní lhůty pro účely zohlednění studie chronické toxicity pro ryby, musí být druhá část druhého žalobního důvodů rovněž zamítnuta.

136    Výtka vycházející z toho, že Komise měla prodloužit lhůty, jelikož podrobila trifluralin hodnocení s ohledem na kritéria POP, je zkoumána v rámci čtvrté části druhého žalobního důvodu.

137    Výtka vycházející z porušení práva na obhajobu je zkoumána v rámci druhé části šestého žalobního důvodu.

 K třetí části druhého žalobního důvodu, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení, neboť konstatování Komise nejsou údajně podložena žádným vědeckým odůvodněním

138    Podle žalobkyň konstatování vysoké chronické toxicity trifluralinu pro vodní organismy, ke kterému dospěla Komise a jež se odráží v pátém bodu odůvodnění napadeného rozhodnutí, postrádá v kontextu hodnocení rizika na základě směrnice 91/414 smysl. Podle nich je totiž hodnocení rizika důležité proto, aby bylo možné určit, zda je toto riziko, bez ohledu na konstatované konkrétní nebezpečí, přijatelné pro určené použití. Studie chronické toxicity, kterou žalobkyně poskytly, přitom jasně ukázala, že riziko bylo přijatelné, což členský stát zpravodaj připustil.

139    EÚBP dospěl podle žalobkyň k závěru v témže smyslu, když měl za to, že trifluralin odpovídá požadavkům bezpečnosti stanoveným směrnicí 91/414 s výhradou dodržení určitých podmínek. Podle nich se EÚBP totiž domníval, že riziko chronické toxicity pro ryby by mohlo být řízeno stanovením vhodných podmínek použití a že identifikovaná rizika nebrání zařazení trifluralinu do přílohy I směrnice 91/414. EÚBP a zpravodaj podle nich rovněž dospěly k závěru, že trifluralin vykazuje přijatelné riziko týkající se perzistence v půdě, potenciální akumulace a přenosu vzduchem.

140    Kromě toho Spolková republika Německo podle žalobkyň povolila výrobky na základě trifluralinu uváděné na trh žalobkyněmi pro období dalších deseti let, čímž vyloučila existenci nepřijatelného rizika.

141    Žalobkyně se domnívají, že konstatování formulovaná v napadeném rozhodnutí jsou tedy založena na nebezpečích, a nikoliv rizicích, což představuje základní metodologickou vadu. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádné vědecké odůvodnění na podporu konstatování Komise, se Komise podle nich dopustila zjevně nesprávného posouzení.

142    Komise tato tvrzení zpochybňuje.

143    Je třeba připomenout, že čl. 152 odst. 1 ES uvádí, že při vymezení a provádění všech politik a činností Společenství je zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví. Tato ochrana veřejného zdraví má převažující význam ve srovnání s hospodářskými důvody, takže může odůvodňovat negativní hospodářské důsledky, i když pro některé hospodářské subjekty značné (viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 28. června 2005, Industrias Químicas del Vallés v. Komise, T‑158/03, Sb. rozh. s. II‑2425, bod 134).

144    Zásada obezřetnosti je obecnou zásadou práva Společenství vyplývající z čl. 3 písm. p) ES, článku 6 ES a čl. 152 odst. 1 ES, čl. 153 odst. 1 a 2 ES a čl. 174 odst. 1 a 2 ES, která ukládá dotčeným orgánům, aby v přesně vymezeném rámci výkonu pravomocí, které jsou jim přiznány relevantními právními předpisy, přijaly vhodná opatření za účelem předejití určitým potenciálním rizikům pro veřejné zdraví, bezpečnost a životní prostředí a přitom upřednostnily požadavky spojené s ochranou těchto zájmů na úkor hospodářských zájmů (viz rozsudky Tribunálu ze dne 26. listopadu 2002, Artegodan a další v. Komise, T‑74/00, T‑76/00, T‑83/00 až T‑85/00, T‑132/00, T‑137/00 a T‑141/00, Recueil, s. II‑4945, body 183 a 184, a ze dne 21. října 2003, Solvay Pharmaceuticals v. Rada, T‑392/02, Recueil, s. II‑4555, bod 133, a citovaná judikatura).

145    Posouzení rizik spočívá pro orgán Společenství, který čelí potenciálně negativním účinkům vyplývajícím z určitého fenoménu, v posouzení, na základě vědeckého hodnocení rizik, zda tato rizika překračují úroveň rizika, o němž se má za to, že je pro společnost nepřijatelné. Aby orgány Společenství mohly provést posouzení rizik, je pro ně tedy důležité, aby měly k dispozici vědecké hodnocení rizik a určily úroveň rizika, o němž se má za to, že je pro společnost nepřijatelné (viz v tomto smyslu rozsudky Tribunálu ze dne 11. září 2002, Pfizer Animal Health v. Rada, T‑13/99, Recueil, s. II‑3305, bod 145, a Alpharma v. Rada, T‑70/99, Recueil, s. II‑3495, bod 162).

146    Vědecké hodnocení rizik je vědecký proces, o němž se má obecně za to, že spočívá v co možná nejrozsáhlejší identifikaci a charakterizaci nebezpečí, posouzení expozice a charakterizaci rizika (rozsudky Pfizer Animal Health v. Rada, bod 145 výše, bod 156, a Alpharma v. Rada, bod 145 výše, bod 169).

147    V takovém kontextu tedy pojem „riziko“ odpovídá míře pravděpodobnosti nepříznivých účinků na statek chráněný právním řádem z důvodu přijetí určitých opatření nebo určité praxe. Pojem „nebezpečí“ je obecně používán v širším smyslu a popisuje veškeré výrobky nebo postupy, které mohou mít škodlivý účinek na zdraví lidí (viz v tomto smyslu rozsudek Pfizer Animal Health v. Rada, bod 145 výše, bod 147).

148    Určení míry rizika, o němž se má za to, že je nepřijatelné, přísluší za dodržení použitelných právních předpisů orgánům Společenství pověřeným politickou volbou stanovení úrovně ochrany vhodné pro společnost. Těmto orgánům přísluší určit kritickou úroveň pravděpodobnosti nepříznivých účinků pro zdraví lidí a závažnost těchto potenciálních účinků, která se jim již nejeví jako přijatelná pro tuto společnost a která, je-li překročena, vyžaduje v zájmu ochrany zdraví lidí uplatnění preventivních opatření navzdory přetrvávající vědecké nejistotě (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 2000, Tolex, C‑473/98, Recueil, s. I‑5681, bod 45, a rozsudek Pfizer Animal Health v. Rada, bod 145 výše, body 150 a 151).

149    Při určení této míry rizika jsou orgány Společenství vázány povinností na základě čl. 152 odst. 1 prvního pododstavce ES zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví. Tato vysoká úroveň nemusí být nutně k tomu, aby byla slučitelná s tímto ustanovením, technicky nejvyšší možná (rozsudek Soudního dvora ze dne 14. července 1998, Safety Hi-Tech, C‑284/95, Recueil, s. I‑4301, bod 49).

150    Je třeba připomenout, že jak vyplývá z jejího pátého, šestého a devátého bodu odůvodnění, má směrnice 91/414 za cíl odstranit překážky obchodu s přípravky na ochranu rostlin v rámci Společenství při zachování vysoké úrovně ochrany životního prostředí a zdraví lidí a zvířat. V tomto rámci musí být Komisi k tomu, aby mohla účinně sledovat cíl, jehož dosažení jí bylo svěřeno, a s ohledem na komplexní technické posuzování, jež musí provádět, přiznána široká posuzovací pravomoc (viz rozsudek ze dne 18. července 2007, Industrias Químicas del Vallés v. Komise, bod 86 výše, body 74 a 75 a citovaná judikatura).

151    Tato široká posuzovací pravomoc a tato komplexní posuzování mají za následek, že soudní přezkum opodstatněnosti posouzení prováděných Komisí je omezen na přezkum toho, zda výkon pravomocí orgány Společenství není stižen zjevnou nesprávností, zneužitím pravomoci nebo dále, zda tyto orgány zjevně nepřekročily meze své posuzovací pravomoci [rozsudky Soudního dvora ze dne 9. září 2003, Monsanto a další, C‑236/01, Recueil, s. I‑8105, bod 135, a ze dne 15. října 2009, Enviro Tech (Europe), C‑425/08, Sb. rozh. s. I‑10035, bod 47].

152    Pokud jde o posouzení existence zjevně nesprávného posouzení soudem Společenství, je třeba upřesnit, že aby bylo prokázáno, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení složitého skutkového stavu, které může odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí, musí být důkazy předložené žalobcem dostatečné k tomu, aby zbavily hodnověrnosti posouzení skutkového stavu uvedená v dotčeném rozhodnutí (rozsudky Tribunálu ze dne 12. prosince 1996, AIUFFASS a AKT v. Komise, T‑380/94, Recueil, s. II‑2169, bod 59, a ze dne 1. července 2004, Salzgitter v. Komise, T‑308/00, Sb. rozh. s. II‑1933, bod 138). S výhradou tohoto přezkumu hodnověrnosti nepřísluší Tribunálu, aby svým posouzením složitého skutkového stavu nahradil posouzení původce rozhodnutí [rozsudek Enviro Tech (Europe), bod 151 výše, bod 47].

153    Meze soudního přezkumu uvedené výše nicméně neovlivňují úlohu soudu ověřit věcnou správnost dovolávaných důkazních materiálů, jejich věrohodnost a soudržnost, jakož i přezkoumat, zda tyto skutečnosti představují veškeré rozhodné údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda lze o ně opřít vyvozené závěry (viz rozsudky Soudního dvora ze dne 22. listopadu 2007, Španělsko v. Lenzing, C‑525/04 P, Sb. rozh. s. I‑9947, bod 57, a ze dne 6. listopadu 2008, Nizozemsko v. Komise, C‑405/07 P, Sb. rozh. s. I‑8301, bod 55).

154    Kromě toho je třeba připomenout, že v případě, kdy orgán Společenství disponuje širokou posuzovací pravomocí, má přezkum dodržování záruk přiznaných právním řádem Společenství ve správních řízeních zásadní význam. Soudní dvůr měl příležitost upřesnit, že k těmto zárukám patří zejména povinnost příslušného orgánu zkoumat pečlivě a nestranně všechny rozhodné skutečnosti projednávaného případu a dostatečným způsobem odůvodnit své rozhodnutí (viz rozsudky Soudního dvora ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München, C‑269/90, Recueil, s. I‑5469, bod 14, ze dne 7. května 1992, Pesquerias De Bermeo a Naviera Laida v. Komise, C‑258/90 a C‑259/90, Recueil, s. I‑2901, bod 26, rozsudek Španělsko v. Lenzing, bod 153 výše, bod 58, a Nizozemsko v. Komise, bod 153 výše, bod 56).

155    V projednávané věci je třeba zaprvé uvést, že stanovisko EÚBP se zabývá analýzou rizika pro různé druhy živočichů a makroorganizmů (oddíl 5: rizika pro suchozemské obratlovce, vodní organizmy, včely, ostatní druhy členovců, žížaly, necílové půdní makroorganizmy, ostatní necílové organizmy a biologické metody čištění odpadních vod), uvádí, že trifluralin je značně absorbován půdou a musí být klasifikován jako neměnný, že není snadno biologicky rozložitelný, jeho vysoká prchavost umožňuje přítomnost látky ve vzduchu a její šíření vzduchem a poukazuje na vysokou míru rizika, co se týče vodních organizmů (viz s. 3 shrnutí stanoviska, jakož i zejména k posledně uvedené problematice oddíl 5.4 a závěr stanoviska). Nakonec EÚBP navrhuje opatření za účelem řízení kontroly identifikovaných rizik pro případ zařazení trifluralinu do přílohy I směrnice 91/414 (oddíl stanoviska „Doporučení“).

156    Ze stanoviska EÚBP tudíž vyplývá, že stanovisko je zjevně založeno na posouzení rizik, které vykazuje trifluralin, a nikoliv výlučně na nebezpečích, která vyvolává.

157    Kromě toho stanovisko rovněž vyvrací tvrzení žalobkyň, podle nichž trifluralin vykazuje riziko přijatelné, pokud jde o jeho perzistenci v půdě a jeho potenciální akumulaci a šíření vzduchem.

158    Kromě toho skutečnost, že EÚBP zamýšlel v souladu s ustanovením čl. 8 odst. 7 nařízení č. 451/2000 určité mechanizmy způsobilé umožnit řízení rizik zjištěných během postupu hodnocení, za předpokladu, že by Komise rozhodla o povolení látky, neznamená, že je nutno mít za to, že EÚBP doporučil zařadit trifluralin do přílohy I směrnice 91/414 (viz body 91 a 92 výše). Kromě toho je třeba připomenout, že stanovisko EÚBP Komisi nezavazuje (viz body 87 a 88 výše) a že jí je přiznána široká posuzovací pravomoc, aby mohla účinně sledovat cíl, jehož dosažení jí bylo svěřeno, a s ohledem na komplexní technické posuzování, jež musí provádět (viz bod 86 výše). Komise mohla tudíž legitimně rozhodnout, že takové riziko odůvodnilo nezařazení trifluralinu do přílohy I směrnice 91/414 navzdory možnostem zmírnění rizika popsaným EÚBP.

159    Kromě toho je nutné konstatovat, že napadené rozhodnutí je založeno na rizicích identifikovaných EÚBP. Je totiž třeba připomenout, že pátý bod odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí:

„(5)      V průběhu hodnocení uvedené účinné látky byla zjištěna řada problematických otázek. Trifluralin představuje vysokou toxicitu pro vodní organismy, zejména ryby. Je rovněž vysoce perzistentní v půdě a není snadno biologicky rozložitelný. Navíc projevuje možnost akumulace. Zejména významně překračuje maximální biokoncentrační faktor (BCF) stanovený pro vodní organismy ve směrnici 91/414 [...], a tím naznačuje možnost bioakumulace v těchto organismech. Vzhledem k vysoké prchavosti nelze vyloučit přenos prostřednictvím vzduchu a navzdory rychlé fotochemické degradaci monitorovací programy prokázaly migraci do míst vzdálených od aplikace. Kvůli těmto obavám se má za to, že trifluralin nesplňuje podmínky pro zařazení do přílohy I směrnice 91/414/EHS [...].“

160    Napadené rozhodnutí tudíž spočívá na analýze rizik, tj. na analýze míry pravděpodobnosti nepříznivých účinků na statek chráněný právní řádem, která by vyplývala ze zařazení trifluralinu do přílohy I směrnice 91/414, a nikoliv pouze na analýze nebezpečí, která trifluralin vykazuje.

161    Argumentace žalobkyň, která se omezuje na tvrzení, že Komise založila napadené rozhodnutí na nebezpečích, a nikoliv rizicích, aniž podala jiné důkazy na podporu svých tvrzení, musí být tudíž odmítnuta.

162    Zadruhé žalobkyně nemohou účinně tvrdit, že studie o chronické toxicitě pro ryby, kterou předložily, mohla změnit posouzení rizik, které provedla Komise, pokud by Komise souhlasila s jejím zohledněním.

163    Je totiž nutné konstatovat, že tato studie, mimo opožděnost jejího předání Komisi, v každém případě neposkytla odpověď týkající se ostatních rizik, která byla identifikována, a zejména perzistence trifluralinu v půdě, jeho nesnadné biologické rozložitelnosti, potenciální akumulace a rizik šíření vzduchem.

164    Zatřetí, pokud je o povolení vydané německými orgány, toto povolení, i když je založeno na stejných kritériích a stejných posuzovacích hlediscích, nemůže předjímat rozhodnutí přijaté orgány Společenství. Argumentace Komise, podle níž posouzení uskutečněné na úrovni Společenství charakterizuje společný přezkum, k čemuž nedochází v případě posouzení na vnitrostátní úrovni, se jeví v tomto ohledu relevantní.

165    Je tudíž nutné konstatovat, že žalobkyně nepodaly žádný důkaz, který by prokázal existenci zjevně nesprávného posouzení Komise, pokud jde o posouzení rizik, které vykazuje trifluralin.

166    Třetí část druhého žalobního důvodu je tudíž nutné zamítnout.

 K námitce protiprávnosti týkající se čl. 3 odst. 3 nařízení č. 850/2004 a ke čtvrté části druhého žalobního důvodu vycházející z toho, že Komise neměla údajně pravomoc posuzovat trifluralin s ohledem na nařízení č. 850/2004, a navíc se měla dopustit nesprávného posouzení při uplatnění kritérií stanovených týmž nařízením

167    Na podporu námitky protiprávnosti, kterou vznášejí ohledně čl. 3 odst. 3 nařízení č. 850/2004, žalobkyně v podstatě tvrdí, že toto ustanovení pozměnilo jejich práva a porušilo legitimní očekávání, jehož se mohly dovolávat vůči Komisi. Žalobkyně tvrdí, že Komise totiž použila toto nařízení protiprávně se zpětným účinkem a podrobila probíhající přezkum trifluralinu kritériím POP, stanoveným v příloze D Stockholmské úmluvy.

168    Žalobkyně tvrdí, že Komise tedy bez jakéhokoliv odůvodnění uplatnila nařízení č. 850/2004 nebo kritéria stanovená v příloze D Stockholmské úmluvy za účelem přijetí napadeného rozhodnutí, přičemž se odchýlila od kritérií stanovených směrnicí 91/414 a uplatnila postup, který ještě nebyl oficiálně stanoven.

169    Žalobkyně dodávají, že riziko dálkového přenosu, což je kritérium stanovené v rámci přezkumu POP, není kritériem stanoveným v rámci hodnocení upraveného směrnicí 91/414.

170    Žalobkyně kromě toho tvrdí, že Komise opětovně zahájila postup hodnocení, aby analyzovala trifluralin s ohledem na kritéria POP, a že vzhledem k tomu, že neexistoval žádný právní základ pro takové jednání v rámci hodnocení stanoveného směrnicí 91/414, Komise nebyla oprávněna takto jednat a dopustila se proto zneužití pravomoci.

171    Ohledně čtvrté části druhého žalobního důvodu, který byl předložen podpůrně, žalobkyně tvrdí, že pokud by nařízení č. 850/2004 bylo na danou věc použitelné, Komise by v takovém případě opět nerozlišovala mezi pojmy „nebezpečí“ a „riziko“. Podskupina TC‑NES totiž dokončila svůj přezkum po velmi krátké době a dospěla k závěru, že trifluralin odpovídá kritériím POP. Podle žalobkyň se tak Komise spokojila s pouhým přezkumem nebezpečnosti trifluralinu, aniž provedla hodnocení rizika.

172    Žalobkyně tvrdí, že Komise tím, že nesplnila svou povinnost zhodnocení, zda předpokládaná nebezpečí s ohledem na údajné charakteristiky POP vykazované trifluralinem vyvolávají nepřijatelné riziko, tedy tím, že nerozlišovala mezi riziky a nebezpečími, rovněž porušila směrnici 91/414 a judikaturu Společenství. Z toho podle nich vyplývá, že napadené rozhodnutí je založeno na zásadním metodickém pochybení, a že je tudíž stiženo zjevně nesprávným posouzením.

173    Konečně žalobkyně v podstatě tvrdí, že Komise měla prodloužit lhůty, aby jim umožnila odpovědět na obavy podskupiny TC‑NES, a že tím, že tak neučinila, porušila jejich právo na obhajobu.

174    Komise tuto argumentaci zpochybňuje.

175    Je třeba uvést, že nařízení č. 850/2004 zavádí mechanismus hodnocení nezávislý na mechanismu zavedeném směrnicí 91/414 a nařízením č. 451/2000.

176    Komise sice nepopřela, že bylo uskutečněno hodnocení – přinejmenším zběžné – trifluralinu s ohledem na kritéria POP.

177    Nicméně ze zápisu z jednání schůze SVPŘZZ konané ve dnech 26. a 27. ledna 2006 a 3. a 4. dubna 2006 vyplývá, že tento přezkum nebyl proveden v rámci hodnocení trifluralinu s ohledem na směrnici 91/414, ale v rámci paralelního hodnocení, o němž měla zejména Komise za to, že nemůže mít na probíhající postup vliv.

178    Kromě toho je třeba konstatovat, že napadené rozhodnutí není založeno na hodnocení látky s ohledem na kritéria nařízení č. 850/2004, ale výlučně na hodnocení látky uskutečněném s ohledem na kritéria směrnice 91/414, jak to dokládají body 4 až 7 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

179    V tomto ohledu nemůže uspět argumentace žalobkyň, podle níž kritéria perzistence v půdě, biologické rozložitelnosti látky, bioakumulace a šíření látky vzduchem, která jsou uvedena v bodě 5 napadeného rozhodnutí, tvoří ve skutečnosti důkaz, že látka nebyla povolena z důvodu svých charakteristik jakožto POP.

180    Je totiž třeba uvést, že v souladu s čl. 5 odst. 2 písm. c) směrnice 91/414 se pro zařazení účinné látky do přílohy I bere v úvahu zejména odhad rozpadu a distribuce v životním prostředí, je-li to nezbytné.

181    Kromě toho příloha II část A bod 7 směrnice 91/414 se vztahuje zvláště na působení a chování látky v životním prostředí a zabývá se rozpadem a chováním látky v půdě, vodě a ve vzduchu, jakož i bioakumulací a biologickou rozložitelností látky.

182    Hodnocení látky s ohledem na tato kritéria bylo tudíž nutné pro to, aby účinná látka mohla být zařazena do přílohy I směrnice.

183    Argumentaci žalobkyň, podle níž bylo základem napadeného rozhodnutí hodnocení trifluralinu s ohledem na nařízení č. 850/2004, je tudíž nutné odmítnout.

184    Z toho vyplývá, že výtka protiprávnosti vznesená ohledně čl. 3 odst. 3 nařízení č. 850/2004 je i za předpokladu, že by byla opodstatněná, irelevantní a musí být zamítnuta.

185    Stejně tak je tomu v případě čtvrté části druhého žalobního důvodu, vycházející z nepříslušnosti Komise pro hodnocení trifluralinu s ohledem na nařízení č. 850/2004, která musí být také zamítnuta jako irelevantní.

186    Stejně tak je tomu i v případě výtky vycházející ze zjevně nesprávného posouzení během uplatnění hodnotících kritérií nařízení č. 850/2004 a výtky vycházející z porušení práv obhajoby v tomto rámci, neboť toto hodnocení netvoří základ napadeného rozhodnutí.

 K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z toho, že napadené rozhodnutí nebylo údajně přijato v souladu s použitelným legislativním postupem a porušuje tak článek 5 ES a článek 7 ES, jakož i čl. 8 odst. 8 nařízení č. 451/2000 a článek 5 rozhodnutí o komitologii

187    Žalobkyně v podstatě tvrdí, že Komise je povinna předložit SVPŘZZ zprávu EÚBP společně s návrhem směrnice, kterou se účinná látka zařadí do přílohy I směrnice 91/414 nebo návrhem rozhodnutí o stažení z trhu ve lhůtě šesti měsíců od obdržení této zprávy, tj. v projednávané věci do 13. září 2005. Žalobkyně mají za to, že Komise nemá v tomto ohledu žádnou posuzovací pravomoc.

188    Komise přitom podle nich porušila svou povinnost předložit návrh směrnice nebo rozhodnutí ve stanovené lhůtě.

189    Kromě toho Komise podle žalobkyň nepředložila svůj návrh směrnice k hlasování ani během schůze SVPŘZZ, konané ve dnech 14. a 15. července 2005, ani během schůze SVPŘZZ, konané ve dnech 22. a 23. září 2005. Komise tak opakovaně neučinila ani v červenci, září a listopadu 2006 a lednu 2007.

190    Žalobkyně mají v podstatě za to, že Komise tak porušila postup stanovený rozhodnutím o komitologii. Pokud SVPŘZZ nesouhlasil s návrhem Komise, byla Komise totiž povinna předložit návrh Radě. Komise tak svým jednáním zabránila Radě, aby sehrála svou roli v legislativním procesu, a překročila pravomoci, které jí byly svěřeny, čímž porušila článek 5 ES a článek 7 ES, jakož i čl. 8 odst. 8 nařízení č. 451/2000.

191    Komise tuto argumentaci zpochybňuje.

192    Podle čl. 8 odst. 8 nařízení č. 451/2000 nejpozději šest měsíců po obdržení stanoviska EÚBP předloží Komise návrh zprávy o přezkumu. Na základě závěrečné zprávy o přezkumu předloží výboru buď návrh směrnice, kterou se účinná látka zařadí do přílohy I směrnice a v níž se případně stanoví podmínky pro toto zařazení, včetně příslušné lhůty, nebo návrh rozhodnutí určeného členským státům, kterým se podle čl. 8 odst. 2 čtvrtého pododstavce směrnice 91/414 odejme povolení pro přípravky na ochranu rostlin obsahující účinnou látku, čímž se účinná látka nezařadí do přílohy I směrnice 91/414/EHS, a uvede důvody pro nezařazení.

193    Článek 8 odst. 9 nařízení č. 451/2000 stanoví, že jestliže Komise předloží návrh směrnice nebo návrh rozhodnutí podle odstavce 8, předloží současně závěry posouzení provedeného výborem ve formě závěrečné zprávy o přezkoumání, která má být zaznamenána ve stručném zápisu z jednání.

194    Je tedy třeba konstatovat, že článek 8 nařízení č. 451/2000 rozlišuje dvě fáze: fázi předložení návrhu zprávy o přezkumu – k němuž musí dojít nejpozději šest měsíců po obdržení stanoviska EÚBP – a fázi předložení návrhu směrnice nebo rozhodnutí na základě návrhu závěrečné zprávy o přezkumu, které nepodléhá dodržení této lhůty.

195    Argumentace žalobkyň směřující ke tvrzení, že Komise byla povinna od okamžiku konání první schůze výboru současně předložit návrh zprávy o přezkumu a návrh rozhodnutí nebo směrnice, tudíž nemůže uspět.

196    Kromě toho je třeba připomenout, že v projednávané věci bylo stanovisko EÚBP přijato dne 14. března 2005.

197    Je nesporné, že k první výměně názorů uvnitř legislativní pracovní skupiny SVPŘZZ došlo během její schůze konané ve dnech 14. a 15. července 2005, ohledně předběžného návrhu směrnice Komise, kterou se účinná látka zařadí do přílohy I směrnice 91/414.

198    Je rovněž nesporné, že předběžný návrh směrnice (se stejným jednacím číslem jako dokument ze dne 21. června 2005) a předběžný návrh zprávy o přezkumu ze dne 15. září 2005 – přijaté tudíž Komisí podle všeho ve lhůtě šesti měsíců stanovené v čl. 8 odst. 8 a 9 nařízení č. 451/2000 – byly uvedeny na programu jednání schůze legislativní pracovní skupiny, která se konala ve dnech 22. a 23. září 2005.

199    Komise uvádí, že nedodržela lhůtu šesti měsíců pro předložení návrhu zprávy o přezkumu a že během této schůze legislativní pracovní skupiny byla předložena pouze příloha tohoto dokumentu obsahující seznam studií, které sloužily hodnocení. Tribunál nicméně konstatuje, že hlavní část návrhu zprávy o přezkumu, která byla předána Tribunálu v příloze k odpovědím na otázky položené Tribunálem, byla po této schůzi změněna, což napovídá tomu, že tento návrh byl u této příležitosti dané pracovní skupině rovněž předložen.

200    Nicméně i za předpokladu, že by se vycházelo z názoru Komise a bylo by třeba mít za to, že lhůta šesti měsíců byla v okamžiku předložení návrhu zprávy o přezkumu Komisí překročena, by nicméně bylo třeba se domnívat, že překročení této lhůty – za které nařízení č. 451/2000 nestanoví žádnou sankci – nemá vliv na smysl napadeného rozhodnutí.

201    Zaprvé je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že postup stanovený rozhodnutím o komitologii byl zahájen výměnou názorů, ke které došlo uvnitř legislativní pracovní skupiny ve dnech 14. a 15. července 2005.

202    V tomto ohledu je třeba mít za to, že umělé rozlišování, které má Komise v úmyslu provádět mezi SVPŘZZ a jeho legislativní pracovní skupinou není, pokud jde o použitelnost pravidel o komitologii a postupu stanoveného v čl. 8 odst. 8 a 9 nařízení č. 451/2000 relevantní, neboť Komise, výbor a pracovní skupina jsou tvořeny stejnými členy.

203    Zadruhé je třeba připomenout, že v případě, kdy neexistuje ustanovení, které stanoví buď výslovně, nebo implicitně důsledky překročení procesní lhůty, jako je lhůta v projednávané věci, může dotčené překročení lhůty vést k úplnému nebo částečnému zrušení aktu, jehož postup přijímání zahrnuje dotčenou lhůtu pouze tehdy, když je prokázáno, že kdyby k údajné protiprávnosti nedošlo, mohl mít uvedený akt jiný obsah (viz rozsudek Tribunálu ze dne 18. března 2009, Shanghai Excell M&E Enterprise a Shanghai Adeptech Precision v. Rada, T‑299/05, Sb. rozh. s. II‑565, bod 138, a citovaná judikatura).

204    Žalobkyně v tomto ohledu v podstatě tvrdí, že pokud by bylo napadené rozhodnutí přijato ve stanovené lhůtě, rozhodnutí by znělo zařadit trifluralin do přílohy I směrnice 91/414, neboť EÚBP jeho zařazení navrhoval.

205    Nejprve je třeba připomenout, že stanovisko EÚBP nedoporučovalo zařazení trifluralinu do přílohy I (viz body 89 a 92 výše). Nelze tedy tvrdit, že rozhodnutí, které mělo být přijato, by bylo pro žalobkyně nevyhnutelně příznivé.

206    Dále Komise v každém případě původně takové zařazení navrhovala. Jak připouštějí samotné žalobkyně, byl totiž smysl rozhodnutí změněn až v průběhu diskuzí uvnitř výboru.

207    Nakonec napadené rozhodnutí nebylo přijato s přihlédnutím ke kritériím POP, jak tvrdí žalobkyně (viz body 175 až 185 výše).

208    Je tudíž nutné konstatovat, že žalobkyně neprokázaly, že dodržení lhůty šesti měsíců pro předložení zprávy o přezkumu by mohlo změnit smysl napadeného rozhodnutí.

209    Jejich argumentaci k této otázce je tudíž třeba odmítnout.

210    Zadruhé, jelikož návrh zprávy o přezkumu je jediným aktem, který musí být Komisí předložen ve lhůtě šesti měsíců v souladu s čl. 8 odst. 8 nařízení č. 451/2000, je nutné argumentaci žalobkyň, podle níž měl být návrh směrnice předložen také ve lhůtě šesti měsíců rovněž odmítnout.

211    Zatřetí z čl. 5 odst. 4 rozhodnutí o komitologii vyplývá, že pokud zamýšlená opatření nejsou v souladu se stanoviskem výboru nebo pokud výbor žádné stanovisko nezaujme, předloží Komise Radě neprodleně návrh opatření, která mají být přijata, a uvědomí o tom Evropský parlament.

212    Je třeba připomenout, že v projednávané věci z informací poskytnutých Komisí v jejích odpovědích na otázky položené Tribunálem, jakož i z výňatků ze zápisů z různých schůzí, které se konaly, vyplývá, že trifluralin byl předmětem diskuzí během zasedání legislativní pracovní skupiny SVPŘZZ, která se konala 14. a 15. července, 22.a 23. září a 17. a 18. listopadu 2005, 26. a 27. ledna, 3. a 4. dubna, 22. a 23. května, 13. a 14. července, 25. a 26. září a 23. a 24. listopadu 2006 a 22. a 23. ledna a 15. a 16. března 2007, předtím než byl návrh v rámci hlasování – většinou 23 států – dne 16. března zamítnut.

213    Návrh rozhodnutí o nezařazení byl tudíž předložen k hlasování pouze jednou, dne 16. března 2007, na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, k hlasování, na jehož konci získal návrh kvalifikovanou většinu nezbytnou pro jeho přijetí.

214    Komisi tudíž nelze vytýkat, že porušila ustanovení čl. 5 odst. 4 rozhodnutí o komitologii tím, že Radě neprodleně nepředložila návrh opatření, která mají být přijata.

215    Je totiž nutné konstatovat, že výbor nepřijal nesouhlasné stanovisko k navrhovaným opatřením a nenacházel se ani v situaci, ve které by pro něj bylo nemožné získat kvalifikovanou většinu buď ve prospěch, nebo v neprospěch navrhovaných opatření.

216    Přitom pouze v těchto dvou případech přísluší Komisi, aby neprodleně předložila návrh Radě ve smyslu tohoto ustanovení.

217    Je tudíž třeba přezkoumat, zda lze Komisi vytýkat, že nepředložila návrh opatření k hlasování během období 20 měsíců, jak tomu bylo v projednávané věci.

218    V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 18. listopadu 1999, Pharos v. Komise (C‑151/98 P, Recueil, s. I‑8157) potvrdil, že čl. 8 odst. 3 písm. b) nařízení Rady (EHS) č. 2377/90 ze dne 26. června 1990, kterým se stanoví postup Společenství pro stanovení maximálních limitů reziduí veterinárních léčivých přípravků v potravinách živočišného původu (Úř. věst. L 224, s. 1; Zvl. vyd. 03/10, s. 111) přesně nestanoví lhůtu, ve které by Komise měla předložit Radě návrh týkající se opatření, která mají být přijata, a že naopak použitím výrazu „neprodleně“ zákonodárce Společenství Komisi uložil, aby jednala rychle, avšak současně jí ponechal určitý rozhodovací prostor.

219    Soudní dvůr kromě toho rozhodl, že doba, kterou Komise měla na posouzení různých možností postupu, musí být posuzována ve světle komplexnosti dotčené věci. Přitom ve věci, ve které byl vydán rozsudek Pharos v. Komise, bod 218 výše, bylo riziko užívání dotčené látky uvedeno poprvé na úrovni regulativního výboru, v němž čtyři delegace hlasovaly proti návrhu Komise a šest delegací se zdrželo hlasování. Za daných okolností nelze podle Soudního dvora dobu jedenácti měsíců, během které Komise nejprve po dobu šesti měsíců přezkoumávala spis a poté si vyžádala druhý vědecký posudek, považovat za nadměrně dlouhou dobu (rozsudek Pharos v. Komise, bod 218 výše, body 30 až 32).

220    Kromě toho v rozsudku Soudního dvora ze dne 20. listopadu 2007, Moskof (C‑244/95, Recueil, s. I‑6441), Soudní dvůr rozhodl – ohledně dodržení postupu řídícího výboru, a nikoliv regulativního výboru – že hledání možností kompromisu nelze vykládat jako implicitní stažení původního textu, který byl již schválen všemi ostatními delegacemi. Opačné rozhodnutí by ztížilo jakoukoliv snahu o dosažení kompromisu směřujícího k řešení sporných otázek vznesených některými delegacemi, neboť Komise by pak již nechtěla riskovat tím, že schválený text okamžitě nepřijme. Takové řešení by bylo více ke škodě řádného průběhu postupů řídících výborů než tolerování skutečnosti, že mezi hlasováním o textu řídícím výborem a jeho přijetím Komisí ve formě nařízení uplyne přiměřená lhůta nezbytná pro přezkum možností kompromisu způsobilých co nejlépe vyřešit sporné otázky vznesené některými delegacemi (výše uvedený rozsudek Moskof, bod 40).

221    Z této judikatury vyplývá, že po negativním hlasování nebo pokud nelze dosáhnout žádné kvalifikované většiny ve prospěch nebo neprospěch navrhovaného opatření, může Komise hledat kompromis uvnitř výboru a má pro tyto účely před předložením návrhu Radě k dispozici určitou lhůtu, která je závislá na obtížnosti, komplexnosti a citlivosti dotčené věci.

222    Jinými slovy, pro posouzení, zda Komise jednala neprodleně, je třeba ověřit, zda Komise s přihlédnutím k okolnostem projednávané věci jednala v přiměřené lhůtě a Komisi je třeba pro účely dosažení kompromisu přiznat široký rozhodovací prostor.

223    Tudíž a tím spíše, pokud jde o regulativní výbor, musí mít Komise z časového hlediska k dispozici široký rozhodovací prostor v závislosti na obtížnosti, komplexnosti a citlivosti věci, aby nalezla kompromis uvnitř výboru předtím, než předloží návrh opatření k hlasování.

224    Tak je tomu zjevně v případě projednávané věci, neboť osud trifluralinu byl pravidelně předmětem diskuzí na schůzích legislativní pracovní skupiny SVPŘZZ, které se konaly v období od července 2005 do března 2007 (viz bod 212 výše).

225    Komisi tedy nelze vytýkat, že porušila procesní normy stanovené rozhodnutím o komitologii. Žalobní důvod je tudíž nutné zamítnout.

 Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z toho, že použitelné procesní lhůty nebyly v rozporu s čl. 8 odst. 7 a 8 nařízení č. 451/2000 dodrženy

226    Žalobkyně v podstatě tvrdí, že směrnice 91/414 stanoví v rámci postupu hodnocení některé procesní lhůty. Takové lhůty jsou stanoveny zejména pro EÚBP a Komisi. Žalobkyně přitom tvrdí, že většina těchto lhůt nebyla dodržena, což ostatně nepopírá ani Komise.

227    EÚBP měl tak tím, že předal Komisi své stanovisko dne 14. března 2005, porušit lhůtu, ve které měl vydat své stanovisko, jež v projednávané věci uplynula dne 10. července 2004. Komise předložila svůj návrh směrnice k hlasování až v polovině března 2007. Návrh na zařazení nebo nezařazení měl být přitom za běžných okolností předložen ve lhůtě šesti měsíců po obdržení stanoviska EÚBP, tj. v projednávané věci do 13. září 2005, a Komise přijala napadené rozhodnutí až dne 20. září 2007, tedy více než dva roky po obdržení stanoviska EÚBP.

228    To přitom podle žalobkyň zakládá porušení čl. 8 odst. 7 a 8 nařízení č. 451/2000, tj. porušení podstatné formální náležitosti, jež mohlo mít za následek, že napadené rozhodnutí nebylo založeno na vědeckých poznatcích existujících v okamžiku hodnocení. Podle žalobkyň mělo být totiž stanovisko EÚBP vydáno dne 10, července 2004. Otázka POP, která nakonec způsobila odmítnutí zařazení, byla přitom podle nich vznesena až na poslední hodnotící schůzi v únoru 2005, tj. o sedm měsíců později. Napadené rozhodnutí by tudíž bylo podle nich odlišné, pokud by stanovisko EÚBP bylo vydáno včas.

229    Žalobkyně kromě toho v podstatě tvrdí, že nic nebránilo Komisi v tom, aby jim poskytla dodatečné lhůty, neboť sama Komise, jakož i EÚBP porušily lhůty, které jim byly stanoveny.

230    Komise tato tvrzení zpochybňuje.

231    Zaprvé, jelikož návrh zprávy o přezkumu je jediným aktem, který Komise musí v souladu s čl. 8 odst. 8 nařízení č. 451/2000 předložit ve lhůtě šesti měsíců, je nutné argumentaci žalobkyň, podle níž měl být návrh směrnice rovněž předložen ve lhůtě šesti měsíců, odmítnout (viz bod 210 výše).

232    Zadruhé je třeba uvést, že nebylo zpochybněno, že EÚBP porušil lhůtu, která mu byla stanovena pro předložení své zprávy.

233    Kromě toho bylo připomenuto, že důsledky překročení této procesní lhůty nejsou použitelným nařízením stanoveny ani výslovně ani implicitně.

234    Je tudíž třeba ověřit, zda v případě neexistence této protiprávnosti jsou tvrzení žalobkyň, podle nichž by uvedený akt mohl mít odlišný obsah – v rozsahu, v němž by posouzení látky s ohledem na nařízení č. 850/2004 nebylo zohledněno, pokud by stanovisko bylo přijato včas – prokázána (viz bod 228 výše).

235    Ze stanoviska EÚBP přitom výslovně vyplývá (viz bod 28 výše), že hodnocení látky s ohledem na kritéria POP EÚBP zohlednil.

236    Napadené rozhodnutí dále není založeno na hodnocení látky s ohledem na kritéria POP (viz bod 183 výše).

237    Žalobkyně tudíž žádným způsobem nedokládají, že obsah aktu by byl odlišný, pokud by stanovisko EÚBP bylo vydáno včas. Čtvrtý žalobní důvod je proto nutné zamítnout.

 K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí

238    Žalobkyně v podstatě tvrdí, že Komise nevysvětluje důvody, ze kterých trifluralin podle ní vykazuje nepřijatelné riziko chronické toxicity. Pouhé konstatování vysoké toxicity trifluralinu pro vodní organizmy tvoří totiž podle žalobkyň případné konstatování nebezpečí, jež ovšem vyžaduje, aby bylo následováno posouzením rizika.

239    Komise podle nich ani nevysvětluje, proč nezohlednila důkazy podané žalobkyněmi v rámci doplňkové studie chronické toxicity pro ryby, i když členský stát zpravodaj poté, co důkazy přezkoumal, dospěl k závěru o neexistenci nepřijatelného rizika chronické toxicity.

240    Kromě toho, jelikož členský stát zpravodaj a EÚBP dospěly k závěru o neexistenci rizika trifluralinu pro lidské zdraví ve vztahu k oznámeným použitím, příslušelo Komisi vysvětlit, proč se od tohoto závěru odchýlila, což podle žalobkyň neučinila.

241    Žalobkyně rovněž tvrdí, že v napadeném rozhodnutí nebyla učiněna žádná zmínka o nařízení č. 850/2004, ani o kritériích POP a přezkumu provedeném podskupinou TC‑NES, přestože podle nich důkazy uvedené v napadeném rozhodnutí ukazují na to, že jsou to tato hlediska, která vedla Komisi ke změně jejího stanoviska a k návrhu rozhodnutí o nezařazení.

242    Žalobkyně Komisi rovněž vytýkají, že nevysvětlila, v čem bylo použití nařízení č. 850/2004 se zpětným účinkem odůvodněné a nepoškodilo legitimní očekávání žalobkyň.

243    Nakonec mají žalobkyně za to, že jelikož Komise původně navrhovala zařazení trifluralinu do přílohy I směrnice 91/414, bylo zvláště důležité znát důvody, pro které Komise své stanovisko během řízení změnila.

244    Komise tato tvrzení zpochybňuje.

245    Na úvod je třeba připomenout, že podle judikatury se liší žalobní důvod vycházející z porušení článku 253 ES od žalobního důvodu vycházejícího ze zjevně nesprávného posouzení. Zatímco první z nich, kterým je namítáno chybějící nebo nedostatečné odůvodnění, se vztahuje k porušení podstatných formálních náležitostí ve smyslu článku 230 ES, a je důvodem nepominutelným, který musí soud Společenství přezkoumat i bez návrhu, spadá druhý, který se týká legality rozhodnutí po meritorní stránce, pod porušení právní normy při provádění Smlouvy ve smyslu téhož článku 230 ES a může být přezkoumán soudem Společenství, jen pokud se ho žalobce dovolává. Povinnost odůvodnění je proto otázkou odlišnou od opodstatněnosti odůvodnění (rozsudky Soudního dvora ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, Recueil, s. I‑1719, bod 67, a ze dne 29. dubna 2004, Nizozemsko v. Komise, C‑159/01, Recueil, s. I‑4461, bod 65; rozsudky Tribunálu ze dne 13. ledna 2004, Thermenhotel Stoiser Franz a další v. Komise, T‑158/99, Recueil, s. II‑1, bod 97, a ze dne 4. března 2009, Associazione italiana del risparmio gestito a Fineco Asset Management v. Komise, T‑445/05, Sb. rozh. s. II‑289, bod 66).

246    Odůvodnění vyžadované článkem 253 ES musí být podle ustálené judikatury přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něj jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné strany mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření a příslušný soud mohl vykonat svůj přezkum. Požadavek uvést odůvodnění musí být posouzen v závislosti na okolnostech případu. Nevyžaduje se, aby v odůvodnění byly uvedeny všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, neboť otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posouzena nejen s ohledem na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i na všechna právní pravidla upravující danou oblast. Komise především není povinna vyjádřit se ke všem argumentům, jichž se před ní dovolávají zúčastněné strany, ale stačí, aby popsala skutečnosti a právní úvahy, které mají zásadní význam v rámci struktury rozhodnutí (viz rozsudek Associazione italiana del risparmio gestito a Fineco Asset Management v. Komise, bod 245 výše, bod 67, a citovaná judikatura).

247    Je třeba připomenout, že EÚBP vydal stanovisko, ve kterém v podstatě sděluje svá zjištění, ale také pochybnosti, pokud jde o neškodnost trifluralinu s ohledem na vědecké poznatky dostupné v okamžiku společného přezkumu.

248    Jedná se tudíž o to, zda je dostatečná shodnost mezi obsahem stanoviska EÚBP na straně jedné, a zněním napadeného rozhodnutí a jeho odůvodněním na straně druhé.

249    Přitom je třeba konstatovat, že napadené rozhodnutí uvádí vědecké důvody, jež vedly Komisi – se souhlasem SVPŘZZ – k tomu, že měla za to, že nebylo namístě zařadit dotčenou látku do přílohy I směrnice 91/414.

250    Toto odůvodnění kromě toho umožňuje pochopit, proč Komise, s ohledem na svou širokou posuzovací pravomoc, nevyužila možnosti zamýšlené EÚBP zařadit trifluralin do přílohy I směrnice 91/414 za dodržení určitých podmínek.

251    Kromě toho je nutné konstatovat, že odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo dostačující pro to, aby Tribunálu umožnilo vykonat přezkum a zabývat se různými žalobními důvody, které žalobkyně vznesly v rámci své žaloby.

252    Napadené rozhodnutí není proto stiženo nedostatkem odůvodnění.

253    Tento závěr není zpochybněn argumenty vznesenými žalobkyněmi na podporu jejich žalobního důvodu.

254    Zaprvé žalobkyně nemohou oprávněně tvrdit, že napadené rozhodnutí je založeno pouze na posouzení nebezpečí, a nikoliv rizik, které vyvolává trifluralin (viz zvláště bod 5 odůvodnění napadeného rozhodnutí; viz bod 159 výše).

255    Zadruhé žalobkyně nemohou účinně tvrdit, že Komise nezohlednila důkazy, které podaly v rámci studie chronické toxicity pro ryby, na základě níž členský stát zpravodaj dospěl k závěru o neexistenci nepřijatelného rizika chronické toxicity. Taková studie totiž nebyla od oznamovatelů požadována (viz bod 128 výše) a nemohla být v každém případě předložena po zaslání úplné dokumentace, kterou měli předložit v souladu s čl. 6 odst. 1 a 3 nařízení č. 451/2000. Kromě toho je třeba uvést, že po schůzi legislativní pracovní skupiny SVPŘZZ konané 15. a 16. března 2007 nechala Řecká republika, která byla členským státem zpravodajem, zapsat prohlášení, podle něhož chtěla hlasovat ve prospěch návrhu na nezařazení trifluralinu, aby oznamovatelům umožnila využít období následujících 18 měsíců k formálnímu předložení studie o chronické toxicitě pro ryby a aby měla možnost, jakožto členský stát zpravodaj, tuto studii oficiálně zhodnotit.

256    Zatřetí, jelikož napadené rozhodnutí není založeno na hodnocení látky s ohledem na kritéria nařízení č. 850/2004, ale výlučně na hodnocení látky uskutečněném s ohledem na kritéria směrnice 91/414, jak to dokládají body 4 až 7 odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz bod 178 výše), nemohou žalobkyně Komisi vytýkat, že nevysvětlila, proč je napadené rozhodnutí založeno na takovém hodnocení.

257    Začtvrté je nesporné, že Komise zahájila diskuze uvnitř SVPŘZZ a zvláště uvnitř legislativní pracovní skupiny předložením návrhu směrnice, kterou se trifluralin zařazuje do přílohy I směrnice 91/414. Nemění to však nic na tom, že takový návrh je schopen doznat změn na základě diskuzí uvnitř SVPŘZZ (viz bod 221 výše). V projednávané věci přitom odůvodnění napadeného rozhodnutí umožňuje pochopit vědecké důvody, které odůvodňují jeho přijetí. Naproti tomu nelze vyžadovat, aby takové odůvodnění zachycovalo diskuze uvnitř SVPŘZZ v celé jejich šíři.

258    Pátý žalobní důvod musí být tudíž zamítnut.

 K šestému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení základních zásad práva Společenství a k výtce vycházející z porušení zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, uváděné na podporu první části druhého žalobního důvodu

–       K první části šestého žalobního důvodu, vycházející z porušení zásad právní jistoty, zákazu zpětné účinnosti a ochrany legitimního očekávání a k výtce vycházející z porušení zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, uváděné na podporu první části druhého žalobního důvodu

259    Zaprvé podle žalobkyň skutečnost, že členský stát zpravodaj a EÚBP od nich požadovaly doplňkovou studii, jim umožnila se legitimně domnívat, že tato studie bude zhodnocena a bude zohledněna v rámci hodnocení trifluralinu. Komise měla přitom za to, že tato studie byla předložena po uplynutí lhůty a domnívala se, což sdělila členům CPCSA, že ji proto nemůže zohlednit, čímž porušila jejich legitimní očekávání.

260    Zadruhé žalobkyně tvrdí, že Komise tímto svým jednáním nezohlednila poslední dostupné vědecké informace a vědeckotechnické poznatky, čímž porušila zásady právní jistoty a legitimního očekávání.

261    Zatřetí žalobkyně tvrdí, že se s ohledem na relevantní ustanovení nařízení č. 451/2000 legitimně domnívaly, že napadené rozhodnutí je založeno na stanovisku EÚBP, které podle nich doporučilo zařazení látky do přílohy I směrnice 91/414. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí není založeno na tomto závěru, z této skutečnosti podle žalobkyň vyplývá, že jejich legitimní očekávání bylo porušeno.

262    Začtvrté Komise podle žalobkyň použila nařízení č. 850/2004 se zpětným účinkem a použitelná ustanovení tak během hodnocení změnila. Žalobkyně tak údajně nebyly schopné jednoznačně určit svá práva nebo přijmout vhodná opatření k zachování těchto práv. Vzhledem k této nejasnosti a nepředvídatelnosti porušila Komise podle žalobkyň rovněž zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání.

263    Komise tato tvrzení zpochybňuje.

264    Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury zásada právní jistoty, která je součástí obecných zásad práva Společenství, zejména vyžaduje, aby právní úprava byla jasná a přesná a její účinky byly předvídatelné, zejména pokud může vyvolat nepříznivé důsledky pro jednotlivce a podniky (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 18. listopadu 2008, Förster, C‑158/07, Sb. rozh. s. I‑8507, bod 67, a citovaná judikatura).

265    Kromě toho podle ustálené judikatury se právo dovolávat se ochrany legitimního očekávání vztahuje na každého jednotlivce, který se nachází v situaci, ze které vyplývá, že správa Společenství tím, že mu poskytla konkrétní ujištění, u něj vyvolala podloženou naději (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. července 2004, Di Lenardo a Dilexport, C‑37/02 a C‑38/02, Sb. rozh. s. I‑6911, bod 70; rozsudek Tribunálu ze dne 17. prosince 1998, Embassy Limousines & Services v. Parlament, T‑203/96, Recueil, s. II‑4239, bod 74; viz rovněž v tomto smyslu rozsudek Bayer CropScience a další v. Komise, bod 92 výše, bod 153). Taková ujištění jsou tvořena, bez ohledu na formu, ve které jsou sdělena, přesnými, nepodmíněnými a shodujícími se informacemi z oprávněných a spolehlivých zdrojů (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 25. května 2000, Kögler v. Soudní dvůr, C‑82/98 P, Recueil, s. I‑3855, bod 33). Naproti tomu se nikdo nemůže dovolávat porušení této zásady, pokud neexistují konkrétní ujištění, která by mu správa poskytla (rozsudky Soudního dvora ze dne 24. listopadu 2005, Německo v. Komise, C‑506/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 58, a ze dne 22. června 2006, Belgie a Forum 187 v. Komise, C‑182/03 a C‑217/03, Sb. rozh. s. I‑5479, bod 147). Navíc legitimní očekávání mohou vyvolat pouze ujištění, která jsou v souladu s použitelnými normami (rozsudky Tribunálu ze dne 30. června 2005, Branco v. Komise, T‑347/03, Sb. rozh. s. II‑2555, bod 102; a ze dne 23. února 2006, Cementbouw Handel & Industrie v. Komise, T‑282/02, Sb. rozh. s. II‑319, bod 77, a ze dne 19. listopadu 2009, Denka International v. Komise, T‑334/07, Sb. rozh. s. II‑4205, bod 132).

266    Zaprvé, bez nutnosti ověřit, zda žalobkyně mohly za okolností projednávané věci obdržet konkrétní ujištění, že by mohly na žádost členského státu zpravodaje nebo EÚBP předložit studii, nemohla taková ujištění u nich vyvolat jakýmkoliv způsobem legitimní očekávání, neboť čl. 8 odst. 5 nařízení č. 451/2000 výslovně stanoví, že nové studie nejsou v okamžiku, kdy EÚBP zahájil svoje hodnocení účinné látky, již přijímány, a pouze ujištění v souladu s použitelnými normami mohou vyvolat legitimní očekávání.

267    Zadruhé, vzhledem k tomu, že oznamovatelé nebyli požádáni o předložení žádné doplňkové studie, nelze Komisi vytýkat, že nezohlednila studii o chronické toxicitě pro ryby, kterou žalobkyně předložily opožděně.

268    Zatřetí, jelikož nařízení č. 451/2000 neobsahuje žádný údaj o tom, že Komise je povinna se řídit stanovisky EÚBP, pokud jde o jejich obsah, a nemá tedy žádnou posuzovací pravomoc (viz body 87 a 88 výše), nemohou žalobkyně účinně tvrdit, že jejich legitimní očekávání bylo porušeno z důvodu, že toto nařízení jim dovolovalo se domnívat, že se Komise bude nutně řídit stanoviskem EÚBP, které doporučovalo zařazení látky do přílohy I směrnice 91/414, přičemž posledně uvedené konstatování je ostatně nesprávné (viz bod 89 výše).

269    Začtvrté, vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí nebylo založeno na hodnocení trifluralinu s ohledem na nařízení č. 850/2004, žalobkyně nemohou účinně tvrdit, že zásada právní jistoty byla porušena z toho důvodu, že toto nařízení bylo použito v rámci hodnocení látky s ohledem na směrnici 91/414 se zpětnou účinností. Totéž platí pro jejich tvrzení, podle něhož bylo takto rovněž porušeno jejich legitimní očekávání.

270    První část šestého žalobního důvodu, jakož i výtku vycházející z porušení zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, uváděnou na podporu první části druhého žalobního důvodu, je tudíž třeba zamítnout.

–       K druhé části šestého žalobního důvodu, vycházející z porušení práva na obhajobu a práva být spravedlivě vyslechnut

271    Žalobkyně v podstatě tvrdí, že pokud Komise správně uplatnila nařízení č. 850/2004, měla jim poskytnout dostatečnou možnost k obraně jejich práv prodloužením použitelných lhůt a umožnit jim předložit vyjádření za účelem zajištění jejich obhajoby.

272    Komise tak podle nich porušila právo být spravedlivě vyslechnut, které je nedílnou součástí zásady řádné správy.

273    Komise tato tvrzení zpochybňuje.

274    Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí není založeno na hodnocení trifluralinu s ohledem na nařízení č. 850/2004, je argumentace žalobkyň irelevantní, a musí být tudíž odmítnuta.

–       K třetí části šestého žalobního důvodu, vycházející z porušení zásady proporcionality

275    Nejprve žalobkyně tvrdí, že úplný zákaz trifluralinu je nepřiměřený, neboť EÚBP měl podle nich za to, že nebezpečí trifluralinu lze řídit stanovením vhodných podmínek použití.

276    Dále tvrdí, že Komise tím, že nezohlednila studii týkající se chronické toxicity pro ryby, a tím, že neprodloužila použitelné lhůty, aby mohla být uvedená studie účinně zohledněna, jednala nepřiměřeně.

277    Nakonec tvrdí, že napadené rozhodnutí má za následek omezení nabídky škály herbicidních výrobků, což má nepřímo závažné důsledky pro boj proti plevelům a chorobám. Žalobkyně v tom spatřují nebezpečí snížení výnosů sklizní, následné snížení výroby potravin, využití dovozů do Evropské unie a nakonec zvýšení cen. V kontextu světového nedostatku potravin je napadené rozhodnutí podle nich v tomto ohledu rovněž nepřiměřené.

278    Komise tato tvrzení zpochybňuje.

279    Podle ustálené judikatury zásada proporcionality, jež je jednou z obecných právních zásad Společenství, vyžaduje, aby akty orgánů Společenství nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi vícero přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření a způsobené nepříznivé následky nesmí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům (rozsudek Soudního dvora ze dne 18. listopadu 1987, Maizena a další, 137/85, Recueil, s. 4587, bod 15; rozsudky Pfizer Animal Health v. Rada, bod 145 výše, bod 411, a Bayer CropScience a další v. Komise, bod 95 výše, bod 223).

280    Je třeba připomenout, že je třeba Komisi přiznat širokou posuzovací pravomoc, jestliže v rámci postupu zařazení látky do přílohy I směrnice 91/414 přijímá opatření k řízení rizik. Tato oblast totiž s sebou z její strany nese zejména politická rozhodnutí, jakož i komplexní posouzení (viz bod 86 výše). Legalita takového opatření může být dotčena pouze zjevně nepřiměřeným charakterem opatření přijatého v této oblasti ve vztahu k cíli, který příslušný orgán hodlá sledovat (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 12. července 2001, Jippes a další, C‑189/01, Recueil, s. I‑5689, bod 82; rozsudky Pfizer Animal Helath v. Rada, bod 145 výše, bod 412, a Alpharma v. Rada, bod 145 výše, body 177 až 178).

281    Vzhledem k tomu, že v projednávané věci je tvrzení, že stanovisko EÚBP doporučovalo zařazení trifluralinu do přílohy I směrnice 91/414 (viz bod 89 výše) nesprávné, je třeba konstatovat, že výtka vznesená žalobkyněmi na podporu jejich tvrzení o nepřiměřenosti úplného zákazu trifluralinu není skutkově podložená.

282    Je nesporné, že stanovisko EÚBP obsahuje doporučení směřující k možnosti řízení rizik zjištěných během hodnocení za předpokladu, že by Komise navrhla zařazení trifluralinu.

283    Nicméně je třeba připomenout, že taková doporučení byla předložena EÚBP v souladu s ustanoveními čl. 8 odst. 7 nařízení č. 451/2000, že tedy z této skutečnosti nelze vyvozovat, že EÚBP doporučil zařazení trifluralinu do přílohy I směrnice 91/414 a že Komise měla v každém případě k tomu, aby mohla účinně sledovat cíl, jehož dosažení jí bylo svěřeno směrnicí 91/414, s ohledem na komplexní technické posuzování, jež musí v této oblasti provádět, širokou posuzovací pravomoc (viz bod 87 výše a citovaná judikatura, a body 92 a 93 výše).

284    Kromě toho je třeba uvést, že Komise v podstatě ve svých písemnostech a na jednání tvrdila, aniž to bylo účinně zpochybněno, že omezené zařazení trifluralinu do přílohy I směrnice 91/414 nebylo zamýšleno z důvodu nemožnosti zachování kontroly nad účinnou látkou pouze prostřednictvím opatření ke snížení rizik, zejména s ohledem na nebezpečí dálkového přenosu látky vzduchem a s přihlédnutím k množství stále chybějících údajů o neškodnosti dotčené látky.

285    Z toho vyplývá, že skutečnost, že Komise nenavrhla zařazení trifluralinu do přílohy I směrnice 91/414 podmíněné splněním podmínek stanovených EÚBP, nemůže být považována za zjevně nepřiměřenou.

286    Kromě toho Komise nebyla povinna zohlednit studii o chronické toxicitě pro ryby ani prodloužit lhůty za účelem zohlednění této studie (viz body 128 a 132 výše). Údajná nepřiměřenost napadeného rozhodnutí tedy nemůže vyplývat ze skutečnosti, že tato studie nebyla zohledněna nebo že nebyly prodlouženy lhůty za účelem zohlednění této studie.

287    Navíc žalobkyně nepodaly nejmenší důkaz na podporu svých tvrzení, podle nichž má napadené rozhodnutí různé jimi uváděné neblahé účinky, které by měly prokazovat nepřiměřenost napadeného rozhodnutí.

288    Nakonec je nutné připomenout, že EÚBP ve svém stanovisku identifikoval určitý počet rizik vykazovaných trifluralinem.

289    S přihlédnutím k široké posuzovací pravomoci, kterou je nutné Komisi přiznat, aby mohla účinně sledovat cíl, jehož dosažení jí bylo svěřeno směrnicí 91/414 a s ohledem na komplexní technické posuzování, jež musí provádět, je nutné konstatovat, že napadené rozhodnutí se nejeví jako zjevně nepřiměřené.

290    Třetí část šestého žalobního důvodu je proto zcela neopodstatněná, a musí být tudíž zamítnuta.

291    Na závěr je třeba šestý a poslední žalobní důvod a následně i žalobu v plném rozsahu zamítnout.

 K nákladům řízení

292    Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměly ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (třetí senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Společnost Dow AgroSciences Ltd a 20 dalších žalobkyň, jejichž názvy jsou uvedeny v příloze, ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

Azizi Cremona Frimodt Nielsen

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 9. září 2011.

Podpisy.

Obsah

Skutkový základ sporu

Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

Právní otázky

A –  K předmětu sporu

B –  K věci samé

K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z toho, že napadené rozhodnutí není, v rozporu s čl. 8 odst. 8 nařízení č. 451/2000, založeno na zprávě EÚBP a bylo přijato v rozporu s použitelnými procesními normami

K první a druhé části druhého žalobního důvodu, vycházejícím ze zjevně nesprávného posouzení, neboť Komise údajně nesplnila povinnost zohlednit všechny dostupné vědecké důkazy a konkrétně studii vyžadovanou od oznamovatelů, a dále měla prodloužit použitelné lhůty, aby měla tyto doplňkové informace k dispozici

K třetí části druhého žalobního důvodu, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení, neboť konstatování Komise nejsou údajně podložena žádným vědeckým odůvodněním

K námitce protiprávnosti týkající se čl. 3 odst. 3 nařízení č. 850/2004 a ke čtvrté části druhého žalobního důvodu vycházející z toho, že Komise neměla údajně pravomoc posuzovat trifluralin s ohledem na nařízení č. 850/2004, a navíc se měla dopustit nesprávného posouzení při uplatnění kritérií stanovených týmž nařízením

K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z toho, že napadené rozhodnutí nebylo údajně přijato v souladu s použitelným legislativním postupem a porušuje tak článek 5 ES a článek 7 ES, jakož i čl. 8 odst. 8 nařízení č. 451/2000 a článek 5 rozhodnutí o komitologii

Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z toho, že použitelné procesní lhůty nebyly v rozporu s čl. 8 odst. 7 a 8 nařízení č. 451/2000 dodrženy

K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí

K šestému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení základních zásad práva Společenství a k výtce vycházející z porušení zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, uváděné na podporu první části druhého žalobního důvodu

– K první části šestého žalobního důvodu, vycházející z porušení zásad právní jistoty, zákazu zpětné účinnosti a ochrany legitimního očekávání a k výtce vycházející z porušení zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, uváděné na podporu první části druhého žalobního důvodu

– K druhé části šestého žalobního důvodu, vycházející z porušení práva na obhajobu a práva být spravedlivě vyslechnut

– K třetí části šestého žalobního důvodu, vycházející z porušení zásady proporcionality

K nákladům řízení

Příloha

Dow AgroSciences Ltd, se sídlem v Hitchin (Spojené království),

Makhteshim-Agan Holding BV, se sídlem v Rotterdamu (Nizozemsko),

Makhteshim Agan International Coordination Center, se sídlem v Bruselu (Belgie),

Dintec Agroquímica – Produtos – Químicos, L^da, se sídlem ve Funchalu (Portugalsko),

Finchimica SpA, se sídlem v Manerbio (Itálie),

Dow Agrosciences BV, se sídlem v Rotterdamu,

Dow AgroSciences Hungary kft, se sídlem v Budapešti (Maďarsko),

Dow AgroSciences Italia Srl, se sídlem v Miláně (Itálie),

Dow AgroSciences Polska sp. z o.o., se sídlem ve Varšavě (Polsko),

Dow AgroSciences Iberica, SA, se sídlem v Madridu (Španělsko),

Dow AgroSciences s.r.o., se sídlem v Praze (Česká republika),

Dow AgroSciences LLC, se sídlem v Indianapolis, Indiana (Spojené státy),

Dow AgroSciences GmbH, se sídlem v Stade (Německo),

Dow AgroSciences Export, se sídlem v Mougins (Francie),

Dow AgroSciences, se sídlem v Mougins,

Dow AgroSciences Danmark A/S, se sídlem v Lyngby-Taarbæk (Dánsko),

Makhteshim-Agan, Poland sp. z o.o., se sídlem ve Varšavě,

Makhteshim-Agan (UK) Ltd, se sídlem v Londýně (Spojené království),

Makhteshim-Agan France, se sídlem v Sèvres Cedex (Francie),

Makhteshim-Agan Italia Srl, se sídlem v Bergamo (Itálie),

Alfa Agricultural Supplies SA, se sídlem v Halardri (Řecko).

* Jednací jazyk: angličtina.