Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 16. února 2017 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Vrhovno sodišče Republike Slovenije - Slovinsko) – C. K., H. F., A. S. v. Republika Slovinsko
(Věc C-578/16)1
„Řízení o předběžné otázce – Prostor svobody, bezpečnosti a práva – Hranice, azyl a přistěhovalectví – Dublinský systém – Nařízení (EU) č. 604/2013 – Článek 4 Listiny základních práv Evropské unie – Nelidské či ponižující zacházení – Přemístění závažně nemocného žadatele o azyl do státu příslušného k posouzení jeho žádosti – Neexistence závažných důvodů se domnívat, že v tomto členském státě dochází k systematickým nedostatkům – Povinnosti uložené členskému státu, který má provést přemístění“
Jednací jazyk: slovinština
Předkládající soud
Vrhovno sodišče Republike Slovenije
Účastníci původního řízení
Žalobci: C. K., H. F., A. S.
Žalovaná: Republika Slovinsko
Výrok
Článek 17 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států musí být vykládán v tom smyslu, že se na uplatnění „diskrečního ustanovení“, které je stanoveno v tomto ustanovení, členským státem nevztahuje pouze vnitrostátní právo a jeho výklad podaný ústavním soudem tohoto členského státu, ale představuje otázku výkladu unijního práva ve smyslu článku 267 SFEU.
Článek 4 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že:
i při neexistenci závažných důvodů se domnívat, že dochází k systematickým nedostatkům v členském státě příslušném pro posouzení žádosti o azyl, lze přemístění žadatele o azyl v rámci nařízení Dublin III provést pouze za podmínek, které vylučují, že toto přemístění s sebou ponese skutečné a prokázané riziko, že dotyčná osoba bude vystavena nelidskému či ponižujícímu zacházení ve smyslu tohoto článku;
za okolností, kdy by přemístění žadatele o azyl, který trpí obzvláště závažným duševním nebo fyzickým onemocněním, s sebou neslo skutečné a prokázané riziko značného a nevratného zhoršení jeho zdravotního stavu, představuje toto přemístění nelidské a ponižující zacházení ve smyslu uvedeného článku;
přísluší orgánům členského státu, který má provést přemístění, a případně jeho soudům, aby vyloučily jakoukoliv závažnou pochybnost týkající se dopadu přemístění na zdravotní stav dotyčné osoby a přijaly nezbytná opatření proto, aby k jejímu přemístění došlo za podmínek, které umožňují vhodným a dostatečným způsobem ochránit zdravotní stav této osoby. V případě, že přijetí uvedených opatření nebude vzhledem k obzvláštní závažnosti onemocnění dotyčného žadatele dostatečné k zajištění, že jeho přemístění s sebou neponese skutečné riziko značného a nevratného zhoršení jeho zdravotního stavu, přísluší orgánům dotčeného členského státu, aby odložily výkon přemístění této osoby, a to do doby, než bude její stav takový, že bude způsobilá k takovému přemístění, a
jestliže případně zjistí, že se zdravotní stav dotyčného žadatele o azyl v krátké době nezlepší nebo že odklad řízení po dlouhou dobu může zhoršit stav dotyčné osoby, může se dožadující členský stát rozhodnout, že žádost přezkoumá sám, přičemž uplatní „diskreční ustanovení“ stanovené v čl. 17 odst. 1 nařízení Dublin III.
Článek 17 odst. 1 tohoto nařízení vykládaný ve světle článku 4 Listiny nelze vykládat tak, že za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené ve věci v původním řízení, ukládá tomuto členskému státu povinnost, aby uvedené ustanovení uplatnil.
____________1 Úř. věst. C 22, 23. 1. 2017.