ROZSUDEK SOUDU (třetího senátu)
14. února 2007
Věc T-435/04
Manuel Simões Dos Santos
v.
Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)
„Veřejná služba – Úředníci a zaměstnanci OHIM – Hodnocení a povýšení – Zrušení a nový výpočet bodů za zásluhy – Přechodný režim – Žaloba na neplatnost – Námitka protiprávnosti – Neexistence zpětné působnosti – Zásada legality a právní jistoty – Právní základ – Legitimní očekávání – Rovné zacházení“
Předmět: Žaloba, jejímž předmětem je žádost o zrušení jednak rozhodnutí OHIM ze dne 7. července 2004, kterým byla zamítnuta stížnost žalobce ze dne 11. března 2004, a jednak rozhodnutí OHIM ze dne 15. prosince 2003, které stanoví celkový počet bodů za zásluhy přidělených žalobci v rámci povyšovacího období 2003, jakož i stanoviska smíšeného hodnotícího výboru ze dne 12. prosince 2003.
Rozhodnutí: Rozhodnutí OHIM ze dne 15. prosince 2003, kterým byly žalobci s konečnou platností přiděleny body za zásluhy za povyšovací období 2003, jakož i rozhodnutí OHIM ze dne 7. července 2004, kterým byla zamítnuta stížnost žalobce ze dne 11. března 2004, se zrušují v rozsahu, v němž implikují potvrzení zániku zůstatku bodů za zásluhy žalobce uznaného rozhodnutím PERS-PROM-39-03rev1 o povýšení ze dne 30. března 2004. Ve zbývající části se žaloba zamítá. OHIM se ukládá náhrada nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Povýšení – Přijetí nového systému povyšování
(Služební řád, článek 45)
2. Úředníci – Povýšení – Přijetí nového systému povyšování
(Služební řád, článek 45)
3. Úředníci – Zásady – Zásada legality a zásada právní jistoty
(Služební řád, články 90 a 91)
4. Úředníci – Povýšení – Přijetí nového systému povyšování
(Služební řád, články 45, 90 a 91)
1. V případě použití změn právní úpravy na budoucí účinky situací, které vznikly za platnosti dřívější úpravy, se nejedná o zpětnou působnost, neboť zásadu ochrany legitimního očekávání nelze rozšiřovat až do té míry, že by obecně bránila takovému použití. Z toho důvodu nejde o zpětné použití vnitřních předpisů, které orgán přijal za účelem zavedení nového systému hodnocení a povyšování, pokud mají tyto předpisy v důsledek nového způsobu výpočtu bodů pro povýšení od povyšovacího období následujícího po jejich vstupu v platnost ten účinek, že na dosavadní zůstatek bodů za zásluhy úředníka stanovený podle dřívějších předpisů není brán zřetel. Po vstupu nového systému v platnost totiž správní orgán musí s dřívějšími skutečnostmi, které vedly ke stanovení zůstatku bodů za zásluhy udělených v rámci předchozích povyšovacích období za platnosti dřívějších, v mezidobí zrušených režimů, spojovat právní důsledky stanovené novými předpisy.
Zpětným použitím nové právní úpravy není dále ani skutečnost, že výpočet některých bodů pro povýšení je založen na počtu let služby úředníka v platové třídě dosažených k datu či od data, které předcházelo jejímu vstupu v platnost, neboť takové datum je pouhým vztažným bodem pro účely použití nové úpravy na budoucí postavení dotyčného úředníka. Taková úprava pouze upravuje průběh pozdějšího služebního postupu dotčeného, přičemž zcela přípustně zohledňuje odpracovaná služební období a dřívější skutečnosti.
(viz body 95, 100, 101, 103 a 104)
Odkazy: Soudní dvůr, 29. června 1999, Butterfly Music, C‑60/98, Recueil, s. I‑3939, body 24 a 25 a uvedená judikatura
2. Orgány s ohledem na široký prostor pro uvážení, kterým disponují při uskutečňování cílů článku 45 služebního řádu v závislosti na vlastních potřebách vnitřní organizace a personálního řízení nemají žádnou povinnost přijmout konkrétní systém hodnocení a povyšování. Každá změna metody platné pro hodnocení a povyšování úředníků totiž má již z povahy věci za cíl napravit jisté nevýhody vyplývající z uplatňování dřívějších pravidel. U takového reformního procesu, kde má správní orgán široký rozhodovací prostor k posouzení jeho nezbytnosti, tedy přirozeně dochází k tomu, že od určitého data se zásluhy úředníků hodnotí na novém základě. V rámci nového režimu nelze od správního orgánu požadovat úplné a totožné zohlednění bodů za zásluhy přidělených úředníkům ještě podle dřívějšího režimu, neboť by tím reforma způsobu povyšování takřka nevyhnutelně ztratila na veškerém praktickém významu. Navíc neexistuje nárok zaměstnanců na zachování platné právní úpravy.
Článek 45 služebního řádu tak ponechává orgánům v rámci jejich personální politiky široký prostor pro uvážení při zavádění systému hodnocení a povyšování a při jeho změnách přijímaných opatřeními obecné povahy. Úředník se tudíž v zásadě nemůže dovolávat ochrany legitimního očekávání ohledně toho, že budou přijata určitá opatření, která mu zajistí zachování výhod plynoucích z předchozí zrušené úpravy, neboť by to vedlo k nepřiměřenému zúžení uvedené posuzovací pravomoci. Zásady ochrany legitimního očekávání se proto lze ve vztahu k opatření obecné povahy s úspěchem dovolávat jen zcela výjimečně a za obzvláště mimořádných okolností. Ačkoli soud Společenství může přezkoumat, zda příslušný orgán při výkonu své široké posuzovací pravomoci plně respektuje její hranice, nic to nemění na skutečnosti, že rozsah tohoto přezkumu je velmi omezený a vztahuje se pouze na zjišťování, zda přijatá opatření nejsou zjevně nepřiměřená a zda posouzení orgánu v tomto ohledu není zjevně nesprávné.
(viz body 132 a 133)
Odkazy: Soudní dvůr, 5. října 1994, Německo v. Rada, C‑280/93, Recueil, s. I‑4973, bod 90; Soud, 11. února 2003, Leonhardt v. Parlament, T‑30/02, Recueil FP, s. I‑A‑41 a II‑265, bod 55 a uvedená judikatura; Soud, 28. června 2005, Industrias Químicas del Vallés v. Komise, T‑158/03, Sb. rozh. s. II‑2425, bod 95
3. Každé individuální opatření, které nepříznivě zasahuje do právního postavení úředníka vyžaduje, v souladu s požadavky vyplývajícími ze zásady legality a zásady právní jistoty, existenci výslovně stanoveného, přesného a jednoznačného právního základu. Na úředníci a zaměstnanci se totiž uplatňuje široká posuzovací pravomoc administrativy v personální agendě, která je jen v omezené míře vyvažována její povinností postupovat s řádnou péčí. Je tudíž o to důležitější, aby každý individuální akt přijatý při výkonu této široké posuzovací pravomoci, který nepříznivě zasahuje do právního postavení úředníka a osobně se dotýká jeho právního postavení, přinejmenším vycházel z výslovně stanoveného právního základu, který je pro tyto účely dostatečně přesný a jasný. Ostatně jedině bezpodmínečným dodržováním zásady požadavku výslovně stanoveného právního základu vyplývající ze zásady legality a zásady právní jistoty, jimiž jsou v personálních otázkách vázány všechny orgány Společenství, lze zajistit alespoň minimální předvídatelnost a transparentnost účinků individuálních aktů, jež mohou být vůči úředníkovi přijaty při výkonu uvedené široké posuzovací pravomoci.
(viz bod 143)
Odkazy: Soudní dvůr, 29. června 1994, Klinke v. Soudní dvůr, C‑298/93 P, Recueil, s. I‑3009, bod 38; Soud, 27. června 2001, X v. Komise, T‑214/00, Recueil FP, s. I‑A‑143 a II‑663, body 28 až 34
4. Vnitřní předpisy, které orgán přijal k zavedení nového systému hodnocení a povyšování a jejichž obecná ani přechodná ustanovení neodkazují na body za zásluhy pocházející z předchozího zrušeného systému, nejsou dostatečným právním základem pro odejmutí zůstatku bodů za zásluhy úředníka získaných podle předchozích předpisů. Zrušení zůstatku, byť ne přímé, je opatřením individuální povahy nepříznivě zasahujícím do právního postavení dotčeného, které v souladu s požadavky vyplývajícími ze zásady legality a zásady právní jistoty vyžaduje existenci výslovně stanoveného, přesného a jednoznačného právního základu. Ani ustanovení nové právní úpravy, které v obecné rovině ruší a nahrazuje předešlý systém povyšování a hodnocení novým, nepředstavuje pro tyto účely výslovně stanovený a přesný právní základ.
(viz bod 144)