ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
4. září 2019(*)
„Řízení o předběžné otázce – Společná organizace trhů se zemědělskými produkty – Ovoce a zelenina – Pravidla pro uvádění na trh – Pojem ‚země původu‘ – Nařízení (ES) č. 1234/2007 – Článek 113a odst. 1 – Nařízení (EU) č. 1308/2013 – Článek 76 odst. 1 – Vymezení nepreferenčního původu zboží – Nařízení (EHS) č. 2913/92 – Článek 23 odst. 1 a odst. 2 písm. b) – Nařízení (EU) č. 952/2013 – Článek 60 odst. 1 – Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 – Článek 31 písm. b) – Fáze pěstování probíhající v jiném členském státě – Označování potravin – Zákaz označování způsobilého uvést spotřebitele v omyl – Směrnice 2000/13/ES – Článek 2 odst. 1 písm. a) bod i) – Nařízení (EU) č. 1169/2011 – Článek 7 odst. 1 písm. a) – Článek 1 odst. 4 – Článek 2 odst. 3 – Vysvětlující dodatky“
Ve věci C‑686/17,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) ze dne 21. září 2017, došlým Soudnímu dvoru dne 7. prosince 2017, v řízení
Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs Frankfurt am Main eV
proti
Prime Champ Deutschland Pilzkulturen GmbH,
SOUDNÍ DVŮR (první senát),
ve složení J.-C. Bonichot, předseda senátu, C. Toader, A. Rosas (zpravodaj), L. Bay Larsen a M. Safjan, soudci,
generální advokát: H. Saugmandsgaard Øe,
vedoucí soudní kanceláře: M. Aleksejev, vedoucí oddělení,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 23. ledna 2019,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs Frankfurt am Main eV C. Rohnkem, Rechtsanwalt,
– za Prime Champ Deutschland Pilzkulturen GmbH C. Filippitschem, Rechtsanwalt,
– za německou vládu T. Henzem, D. Klebsem a R. Kanitzem, poté D. Klebsem a R. Kanitzem, jako zmocněnci,
– za francouzskou vládu A.-L. Desjonquères, jakož i D. Colasem a S. Horrenbergerem, jako zmocněnci,
– za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s A. Collabolletta, avvocato dello Stato,
– za Evropskou komisi B. Hofstötterem a C. Hödlmayrem, jakož i K. Herbout-Borczak, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 4. dubna 2019,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu ustanovení v oblasti zemědělské politiky, ustanovení celního kodexu týkajících se původu zboží a ustanovení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům.
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs Frankfurt am Main eV (středisko pro potírání nekalé hospodářské soutěže ve Frankfurtu nad Mohanem, dále jen „Zentrale“) a společností Prime Champ Deutschland Pilzkulturen GmbH (dále jen „Prime Champ“) ve věci žaloby, kterou se Zentrale domáhá, aby se Prime Champ zdržela uvádění na trh pěstovaných žampionů s označením „Původ: Německo“, bez dalších vysvětlujících dodatků.
Právní rámec
Unijní právo
Zemědělské normy
– Nařízení č. 1234/2007
3 Bod 49 odůvodnění nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (Úř. věst. 2007, L 299, s. 1), ve znění nařízení Rady (ES) č. 361/2008 ze dne 14. dubna 2008 (Úř. věst. 2008, L 121, s. 1), (dále jen „nařízení č. 1234/2007“), zní takto:
„Použití obchodních norem pro zemědělské produkty může přispět ke zlepšení hospodářských podmínek produkce a obchodování, jakož i jakosti těchto produktů. Použití těchto norem je proto v zájmu producentů, obchodníků i spotřebitelů. […]“
4 Článek 113a nařízení č. 1234/2007, nadepsaný „Další požadavky na uvádění produktů odvětví ovoce a zeleniny na trh“, v odstavci 1 stanoví:
„Produkty odvětví ovoce a zeleniny, které se mají prodávat spotřebiteli v čerstvém stavu, mohou být uváděny na trh, pouze pokud jsou řádné a uspokojivé obchodní jakosti a pokud je uvedena země původu.“
– Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011
5 Podle čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 543/2011 ze dne 7. června 2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1234/2007 pro odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny (Úř. věst. 2011, L 157, s. 1), který se použije od 22. června 2011, platí požadavky stanovené v čl. 113a odst. 1 nařízení č. 1234/2007 jako obecná obchodní norma, jejíž podrobnosti jsou uvedeny v části A přílohy I prováděcího nařízení č. 543/2011.
6 Příloha I část A tohoto prováděcího nařízení ve svém bodě 4 věnovaném označování původu produktu stanoví:
„Úplný název země původu. U produktů pocházejících z členského státu se původ uvede v jazyce země původu či jakémkoliv jiném jazyce, který je spotřebitelům v zemi určení srozumitelný. U ostatních produktů se původ uvede v jazyce, který je spotřebitelům v zemi určení srozumitelný.“
– Nařízení (EU) č. 1308/2013
7 Nařízení č. 1234/2007 bylo nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a č. 1234/2007 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 671).
8 Bod 74 odůvodnění nařízení č. 1308/2013 zní:
„Produkty odvětví ovoce a zeleniny, které se mají prodávat spotřebiteli v čerstvém stavu, by měly být uváděny na trh pouze tehdy, jsou-li řádné a uspokojivé obchodní jakosti a je-li uvedena země původu. S cílem zajistit řádné uplatňování tohoto požadavku a zohlednit určité zvláštní situace by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat určité akty, pokud jde o konkrétní odchylky od tohoto požadavku.“
9 Článek 75 nařízení č. 1308/2013 stanoví:
„1. Obchodní normy lze použít na jedno nebo více těchto odvětví nebo jeden a více těchto produktů:
[…]
b) ovoce a zeleniny;
[…]
6. S cílem zohlednit očekávání spotřebitelů a potřebu zlepšit jakost a hospodářské podmínky produkce zemědělských produktů a jejich uvádění na trh je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 227, pokud jde o změnu seznamu odvětví uvedených v odstavci 1. Tyto akty v přenesené pravomoci jsou přísně omezeny na prokázané potřeby vyplývající z vyvíjející se poptávky spotřebitelů, technického pokroku nebo nezbytných inovací produktů a uvedené ve zprávě Komise Evropskému parlamentu a Radě, v níž jsou zejména hodnoceny potřeby spotřebitelů, náklady a administrativní zátěž pro hospodářské subjekty včetně dopadu na vnitřní trh a na mezinárodní obchod a i přínosy pro producenty a konečné spotřebitele.“
10 Článek 76 odst. 1 a 4 nařízení č. 1308/2013 zní takto:
„1. Kromě případných použitelných obchodních norem uvedených v článku 75 platí, že produkty odvětví ovoce a zeleniny, které se mají prodávat spotřebiteli v čerstvém stavu, lze uvádět na trh, pouze pokud jsou řádné a uspokojivé obchodní jakosti a pokud je uvedena země původu.
[…]
4. Za účelem zajištění řádného uplatňování požadavků stanovených v odstavci 1 tohoto článku a zohlednění určitých specifických situací je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 227, pokud jde o konkrétní odchylky od tohoto článku, které jsou nezbytné k jeho náležitému uplatňování.“
Nařízení v oblasti cel
– Celní kodex Společenství
11 Článek 23 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. 1992, L 302; Zvl. vyd. 02/04, s. 307, s. 1, dále jen „celní kodex Společenství“), stanoví:
„1. Za zboží pocházející z určité země se považuje zboží, které bylo zcela získáno nebo vyrobeno v této zemi.
2. ‚Zbožím zcela vyrobeným nebo získaným v určité zemi‘ se rozumí
a) nerostné produkty vytěžené v této zemi;
b) rostlinné produkty sklizené v této zemi;
[…]“
12 Článek 24 celního kodexu Společenství uvádí:
„Zboží, na jehož výrobě se podílely dvě nebo více zemí, pochází ze země, kde došlo k poslednímu podstatnému hospodářsky zdůvodněnému zpracování nebo opracování, které bylo provedeno v podnicích k tomu vybaveným a které vyústilo v nový výrobek nebo představuje důležitý stupeň výroby.“
– Celní kodex Unie
13 Celní kodex Společenství byl nahrazen nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. 2013, L 269, s. 1, dále jen „celní kodex Unie“).
14 Článek 59 celního kodexu Unie, který definuje rozsah působnosti, stanoví:
„Články 60 a 61 stanoví pravidla pro určení nepreferenčního původu zboží pro účely použití:
a) společného celního sazebníku, s výjimkou opatření uvedených v čl. 56 odst. 2 písm. d) a e);
b) jiných než sazebních opatření stanovených zvláštními předpisy Unie upravujícími obchod se zbožím; a
c) jiných opatření Unie týkajících se původu zboží.“
15 Článek 60 celního kodexu Unie, nadepsaný „Získání původu“, stanoví:
„1. Zboží zcela získané v jediné zemi nebo na jediném území se považuje za zboží pocházející z této země nebo z tohoto území.
2. Zboží, na jehož výrobě se podílí více než jedna země nebo jedno území, se považuje za zboží pocházející ze země nebo území, kde došlo k jeho poslednímu podstatnému hospodářsky odůvodněnému zpracování nebo opracování, které bylo provedeno v podnicích k tomu vybavených a které vyústilo v nový výrobek nebo představuje důležitý stupeň výroby.“
– Prováděcí nařízení (EU) 2015/2446
16 Článek 31 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 ze dne 28. července 2015, kterým se doplňuje nařízení č. 952/2013 (Úř. věst. 2015, L 343, s. 1), uvádí:
„Za zboží zcela získané v jediné zemi nebo na jediném území se považují:
a) nerostné produkty vytěžené v této zemi nebo na tomto území;
b) rostlinné produkty tam sklizené;
[…]“
17 Článek 32 tohoto nařízení stanoví:
„Má se za to, že u zboží uvedeného na seznamu v příloze 22-011 došlo k poslednímu podstatnému zpracování nebo opracování, které vyústilo v nový výrobek nebo představuje důležitý stupeň výroby, v zemi či na území, kde jsou splněna pravidla stanovená v uvedené příloze nebo která/které je těmito pravidly určena/určeno.“
18 Příloha 22–01 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 je nadepsána „Úvodní poznámky a seznam podstatného zpracování nebo opracování, která udělují nepreferenční původ“. Příloha neobsahuje zvláštní ustanovení o určení původu pěstovaných žampionů.
Normy na ochranu spotřebitele
– Směrnice 2000/13/ES
19 Článek 2 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy (Úř. věst. 2000, L 109, s. 29; Zvl. vyd. 15/05, s. 75), stanoví:
„Použité způsoby označování nesmějí:
a) uvádět kupujícího v omyl, zejména:
i) pokud jde o charakteristiky potraviny a zvláště o její povahu, identitu, vlastnosti, složení, množství, trvanlivost, původ nebo provenienci, způsob výroby nebo získání;
ii) připisováním účinků nebo vlastností, které dotyčná potravina nemá;
iii) vyvoláváním dojmu, že dotyčná potravina má zvláštní charakteristiky, pokud všechny podobné potraviny mají tyto stejné charakteristiky“.
20 Článek 3 odst. 1 bod 8) směrnice 2000/13 stanoví:
„V souladu s články 4 až 17 a s výhradou odchylek v nich obsažených se při označování potravin uvádějí pouze tyto povinné údaje:
[…]
8) místo původu nebo provenience v těch případech, kdy by opomenutí tohoto údaje mohlo uvádět spotřebitele v omyl, pokud jde o skutečný původ nebo skutečnou provenienci potraviny“.
– Nařízení (EU) č. 1169/2011
21 Směrnice 2000/13 byla zrušena nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice 2000/13, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 (Úř. věst. 2011, L 304, s. 18).
22 Body 29 a 33 odůvodnění nařízení č. 1169/2011 uvádějí:
„(29) Země původu nebo místo provenience potraviny by se měla uvádět vždy, pokud by opomenutí této informace mohlo spotřebitele uvést v omyl, co se týče skutečné země původu nebo místa provenience daného výrobku. Ve všech případech by uvedení země původu nebo místa provenience mělo být provedeno tak, aby spotřebitele nemátlo, a na základě jasně stanovených kritérií, která zajišťují stejné podmínky pro zástupce výrobního odvětví a spotřebitelům poskytují srozumitelnější informace o zemi původu nebo místě provenience potraviny. Tato kritéria by se neměla vztahovat na uvedení jména nebo adresy provozovatele potravinářského podniku.
[…]
(33) Nepreferenční pravidla Unie týkající se původu jsou stanovena v nařízení […] (EHS) č. 2913/92 […] a v prováděcích pravidlech k němu obsažených v nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení […] (EHS) č. 2913/92 [Úř. věst. 1993, L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/06, s. 3]. Určení země původu potravin se bude řídit uvedenými pravidly, s nimiž jsou provozovatelé potravinářských podniků i správní orgány dobře obeznámeni, což by mělo usnadňovat jejich provádění.“
23 Článek 1 odst. 1 a 4 nařízení č. 1169/2011 stanoví:
„1. Toto nařízení stanoví základ pro zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů v souvislosti s informacemi o potravinách s přihlédnutím k rozdílům ve vnímání spotřebitelů a jejich informačních potřebách při současném zajištění plynulého fungování vnitřního trhu.
[…]
4. Toto nařízení se použije, aniž jsou dotčeny požadavky na označování stanovené ve zvláštních předpisech Unie týkajících se určitých potravin.“
24 Článek 2 odst. 3 tohoto nařízení stanoví:
„Pro účely tohoto nařízení označuje země původu potraviny původ potraviny stanovený v souladu s články 23 až 26 nařízení (EHS) č. 2913/92.“
25 Článek 7 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení zní následovně:
„Informace o potravinách nesmějí být zavádějící, zejména:
a) pokud jde o charakteristiky potraviny a zvláště o její povahu, totožnost, vlastnosti, složení, množství, trvanlivost, zemi původu nebo místo provenience, způsob výroby nebo získání“.
26 Článek 8 odst. 1 nařízení č. 1169/2011 stanoví:
„Za informace o potravině odpovídá provozovatel potravinářského podniku, pod jehož jménem nebo obchodním názvem je potravina uváděna na trh, a není-li usazen v Unii, dovozce potraviny na trh Unie.“
27 Článek 26 tohoto nařízení, nadepsaný „Země původu nebo místo provenience“, uvádí:
„[…]
2. Uvedení země původu nebo místa provenience je povinné:
a) pokud by opomenutí tohoto údaje mohlo uvádět spotřebitele v omyl ohledně skutečné země původu nebo místa provenience potraviny, zejména pokud by informace připojená k potravině nebo etiketa jako celek jinak naznačovala, že potravina je z jiné země původu nebo místa provenience;
b) v případě masa kódů kombinované nomenklatury (KN) uvedených na seznamu v příloze XI. Použití tohoto písmene závisí na přijetí prováděcích aktů uvedených v odstavci 8.
3. Je-li uváděna země původu nebo místo provenience potraviny a nejedná se o stejnou zemi nebo místo, z nichž pochází její primární složka:
a) uvede se rovněž země původu nebo místo provenience dané primární složky, nebo
b) uvede se, že se země původu nebo místo provenience primární složky liší od země původu nebo místa provenience potraviny.
Použití tohoto odstavce závisí na přijetí prováděcích aktů uvedených v odstavci 8.
[…]
5. Komise do 13. prosince 2014 předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávy o povinném uvádění země původu nebo místa provenience pro tyto potraviny:
a) jiné druhy masa než hovězí a než ty, které jsou uvedeny v odst. 2 písm. b);
b) mléko;
c) mléko použité jako složka v mléčných výrobcích;
d) nezpracované potraviny;
e) jednosložkové produkty;
f) složky, které tvoří více než 50 % potraviny.
6. Do 13. prosince 2013 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávy o povinném uvádění země původu nebo místa provenience pro maso použité jako složka.
7. Zprávy uvedené v odstavcích 5 a 6 zohlední potřebu spotřebitelů být informováni, proveditelnost povinného uvádění země původu nebo místa provenience a analýzu nákladů a přínosů zavedení takových opatření, včetně právního dopadu na vnitřní trh a dopadu na mezinárodní obchod.
Komise může tyto zprávy doplnit návrhy na úpravu příslušných předpisů Unie.
8. Do 13. prosince 2013, po provedení hodnocení dopadů, přijme Komise prováděcí akty k použití odst. 2 písm. b) a odstavce 3 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 48 odst. 2.
[…]“
28 Článek 39 nařízení č. 1169/2011 upravuje možnost členských států přijmout opatření ukládající povinnost uvádět další povinné údaje, jakož i stanoví podmínky, za nichž mohou uvedená ustanovení přijmout.
– Prováděcí nařízení (EU) č. 1337/2013
29 Komise přijala prováděcí nařízení (EU) č. 1337/2013 ze dne 13. prosince 2013, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1169/2011, pokud jde o uvádění země původu nebo místa provenience u čerstvého, chlazeného a zmrazeného vepřového, skopového, kozího a drůbežího masa (Úř. věst. 2013, L 335, s. 19). Toto nařízení stanoví pravidla pro uvádění země původu nebo místa provenience na etiketě čerstvého, chlazeného a zmrazeného vepřového, skopového, kozího a drůbežího masa.
30 Poslední věta bodu 3 odůvodnění tohoto prováděcího nařízení stanoví:
„Pojem ‚původ‘ by měl být vyhrazen pro maso získané ze zvířat narozených, chovaných a poražených, a proto zcela získaných v jednom členském státě nebo třetí zemi.“
– Prováděcí nařízení (EU) 2018/775
31 Komise dále přijala prováděcí nařízení (EU) 2018/775 ze dne 28. května 2018, kterým se stanoví pravidla pro použití čl. 26 odst. 3 nařízení č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, pokud jde o pravidla pro uvádění země původu nebo místa provenience primární složky potraviny (Úř. věst. 2018, L 131, s. 8).
Německé právo
32 Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) uvádí, že v roce 2013 zakazovalo znění § 11 odst. 1 první a druhá věta bod 1 Lebensmittel, Bedarfsgegenstände- und Futtermittelgesetzbuch (zákon o potravinách, běžném spotřebním zboží a krmivu, dále jen „LFGB“, BGBl. 2005 I, s. 2618), ve znění použitelném před rozhodnou dobou z hlediska skutečností v původním řízení, uvádění na trh a propagaci potravin pod klamavým názvem nebo s klamavými údaji či uvádění informací klamavým způsobem, zvláště užívání tvrzení, která by mohla spotřebitele uvádět v omyl o původu nebo provenienci. Právním základem tohoto ustanovení v unijním právu je článek 2 odst. 1 písm. a) bod i) směrnice 2000/13.
33 Ustanovení § 11 odst. 1 bodu 1 LFGB ve znění použitelném od 13. prosince 2014, zveřejněném dne 3. června 2013 (BGBl. I, s. 1426) zakazuje odpovědnému provozovateli potravinářského podniku nebo dovozci ve smyslu čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1169/2011 uvádět na trh nebo propagovat potraviny s takovými informacemi o těchto potravinách, které neodpovídají požadavkům čl. 7 odst. 1 nařízení č. 1169/2011 ve spojení s odstavcem 4 tohoto článku 7. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1169/2011 neuvádějí informace o potravinách spotřebitele v omyl, zejména pokud jde o charakteristiky potraviny, jako je země původu nebo místo provenience.
34 Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr) dospěl k závěru, že podle těchto ustanovení může do úvahy připadat uznání klamavého charakteru jak na základě § 11 odst. 1 první a druhé věty bodu 1 LFGB, ve znění použitelném před dobou rozhodnou z hlediska skutečností v původním řízení, tak na základě ustanovení § 11 odst. 1 bodu 1 LFGB ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1169/2011.
Spor v původním řízení a předběžné otázky
35 Zentrale, žalobkyně v původním řízení, vytýká společnosti Prime Champ, že pěstuje a uvádí na trh žampiony s označením „Původ: Německo“, přičemž bez dalších údajů je takové uvedení země původu klamavé.
36 Předkládající soud popisuje postup pěstování žampionů, o které se jedná ve věci v původním řízení, následovně. V první fázi jsou během sedmi až jedenácti dnů v Belgii a Nizozemsku na kompost nadrceny a promíchány základní suroviny. Druhou fází jejich pěstování je pět až šest dní trvající pasterizace a zpracování kompostu v Nizozemsku. Ve třetí fázi pěstování žampionů je po dobu patnácti dnů do kompostu vstřikováno mycelium (spory hub). Ve čtvrté fázi je v Nizozemsku iniciována tvorba plodu v pěstovacích bednách na rašelinovém a vápenatém podkladě, přičemž po deseti až jedenácti dnech houby vyrostou až na 3 mm. Tyto pěstovací bedny jsou přibližně po patnácti dnech převezeny do Německa, kde v podniku Prime Champ probíhá po přibližně jednom až pěti dnech první sklizeň a po přibližně deseti až patnácti dnech druhá sklizeň žampionů.
37 V rámci postupu před zahájením soudního řízení zaslalo středisko Zentrale v prosinci 2013 výzvu společnosti Prime Champ. Následně Zentrale podalo žalobu k Landgericht (zemský soud, Německo), kterou se domáhalo, aby bylo společnosti Prime Champ uloženo pod hrozbou penále zdržet se nabízení nebo používání v obchodním styku pěstovaných žampionů s označením „Původ: Německo“, neboť podstatné fáze pěstování a kultivace žampionů neprobíhají v Německu.
38 Landgericht (zemský soud) zamítl žalobu a stejně tak bylo zamítnuto i odvolání. Zentrale podala opravný prostředek „Revision“ k Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr).
39 Předkládající soud uvádí, že podle zjištění odvolacího soudu je označení používané společností Prime Champ při uvádění žampionů na trh, a sice „Původ: Německo“, způsobilé uvést spotřebitele v omyl, neboť dotčená veřejnost z tohoto údaje vyvozuje, že nejen sklizeň, ale i celý proces pěstování probíhal v Německu. Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr) je jakožto soud rozhodující o opravném prostředku „Revision“ těmito skutkovými zjištěními vázán.
40 Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr) rovněž uvádí, že vzhledem k tomu, že Zentrale opírá svůj nárok na zdržení se jednání o nebezpečí, že se toto jednání bude opakovat [§ 8 odst. 1 první věta Gesetz gegen den unlauteren Wettbewerb (zákon na ochranu před nekalou soutěží)], bude žaloba opodstatněná pouze tehdy, pokud jednání, které je Prime Champ vytýkáno, bylo protiprávní jak v době rozhodné z hlediska skutečností v průběhu roku 2013, tak bude protiprávní i v okamžiku vydání rozhodnutí v řízení o opravném prostředku „Revision“. Nárok na náhradu výdajů spojených s podáním výzvy, upravený v § 12 odst. 1 druhé větě tohoto zákona, mimoto závisí na právním stavu ke dni podání výzvy v prosinci 2013.
41 Z přezkumu nařízení v oblasti cel podle předkládajícího soudu vyplývá, že zemí původu žampionů má být Německo. Předkládající soud se nicméně zabývá otázkou vztahu mezi jednotlivými nástroji unijního práva přijatými v oblasti cel a ochrany spotřebitele, jež se týkají země původu ovoce a zeleniny, které se mají prodávat spotřebiteli v čerstvém stavu, aby bylo možné určit, zda taková zvláštní ustanovení v oblasti označování, jako jsou ustanovení v oblasti zemědělství upravená prováděcím nařízením č. 543/2011, převažují nad normami nařízení č. 1169/2011, které se týkají informování spotřebitelů o potravinách.
42 Předkládající soud se dále táže, zda výrobce může za účelem zabránění tomu, aby mu byla uložena povinnost zdržet se jednání z důvodu zavádějící povahy údajů o zemi původu, doplnit údaj o zemi původu uvedením údaje o fázích pěstování v jiných členských státech.
43 Za těchto podmínek se Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Je třeba při výkladu pojmu ‚země původu‘ uvedeného v čl. 113a odst. 1 nařízení č. 1234/2007 a čl. 76 odst. 1 nařízení č. 1308/2013 vycházet z definicí uvedených v článku 23 a následujících celního kodexu [Společenství] a v článku 60 celního kodexu Unie?
2) Mají pěstované žampiony, které jsou sklízeny v tuzemsku, ve smyslu článku 23 [celního kodexu Společenství] a čl. 60 odst. 1 [celního kodexu Unie] tuzemský původ, pokud podstatné fáze jejich pěstování proběhly v jiných členských státech Evropské unie a pěstované žampiony byly do tuzemska dopraveny teprve tři nebo méně dnů před první sklizní?
3) Použije se zákaz uvedení v omyl, který je stanoven v čl. 2 odst. 1 písm. a) bodě i) směrnice 2000/13 a čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1169/2011, na povinnost uvést zemi původu, kterou ukládá čl. 113a odst. 1 nařízení č. 1234/2007 a čl. 76 odst. 1 nařízení č. 1308/2013?
4) Mohou být k označení země původu, jehož uvedení požaduje čl. 113a odst. 1 nařízení č. 1234/2007 a čl. 76 odst. 1 nařízení č. 1308/2013, připojeny vysvětlující dodatky, aby se zabránilo uvedení v omyl, které je podle čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu i) směrnice 2000/13 a čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1169/2011 zakázáno?“
K předběžným otázkám
K první otázce
44 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je to, zda musí být čl. 113a odst. 1 nařízení č. 1234/2007 a čl. 76 odst. 1 nařízení č. 1308/2013 vykládány v tom smyslu, že pro vymezení pojmu „země původu“ uvedeného v těchto ustanoveních z oblasti zemědělství je třeba odkázat na definice uvedené v článku 23 a následujících celního kodexu Společenství a článku 60 celního kodexu Unie.
45 Podle Zentrale ustanovení Smlouvy o FEU týkající se zemědělství nevytváří úzký vztah mezi sekundárním právem, které spočívá na tomto základě, a právními předpisy v oblasti cel. Zentrale však tvrdí, že pojem „země původu“ uvedený v čl. 113a odst. 1 nařízení č. 1234/2007 a čl. 76 odst. 1 nařízení č. 1308/2013 musí být vykládán ve světle smyslu a účelu těchto ustanovení. Podle Zentrale je totiž třeba chránit spotřebitele a umožnit jim přijmout informované rozhodnutí o nákupu. Zentrale jako příklad uvádí živočišné produkty, pro které prováděcí nařízení č. 1337/2013 stanoví povinnost uvádět na etiketě různé údaje, aby byli spotřebitelé dostatečně informováni o původu tohoto masa.
46 Je třeba konstatovat, že nařízení č. 1234/2007 a č. 1308/2013 nevymezují pojem „země původu“ ve smyslu svých ustanovení. Právní předpisy v oblasti cel nicméně výslovně stanoví spojitost s těmito zemědělskými předpisy, které zmiňuje předkládající soud. Podle čl. 59 písm. c) celního kodexu Unie se totiž pravidla pro určení nepreferenčního původu zboží stanovená v článcích 60 a 61 tohoto kodexu použijí na jiná opatření Unie týkající se původu zboží, jako je čl. 113a odst. 1 nařízení č. 1234/2007 a čl. 76 odst. 1 nařízení č. 1308/2013.
47 Je pravda, že ustanovení odpovídající čl. 59 písm. c) celního kodexu Unie v celním kodexu Společenství zahrnuto nebylo. Celní kodex Společenství však neobsahoval ani ustanovení, které by bránilo použití pravidel týkajících se určení nepreferenčního původu zeleniny v souvislosti s čl. 113a odst. 1 nařízení č. 1234/2007 a čl. 76 odst. 1 nařízení č. 1308/2013.
48 Nařízení č. 1234/2007 i nařízení č. 1308/2013, a zejména jejich příloha I týkající se výrobků dotčených těmito nařízeními, navíc odkazují na kombinovanou nomenklaturu. Ustanovení čl. 113a odst. 1 nařízení č. 1234/2007 a čl. 76 odst. 1 nařízení č. 1308/2013, která totožnou formulací stanoví povinnost uvádět zemi původu, kromě toho musí být, není-li uvedeno jinak, vykládána stejným způsobem.
49 Takový výklad je potvrzen nařízením č. 1169/2011, jehož cílem je zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitelů v souvislosti s informacemi o potravinách a jehož čl. 2 odst. 3 odkazuje pro určení země původu potraviny na pravidla pro určení nepreferenčního původu, a sice na články 23 až 26 celního kodexu Společenství. V bodě 33 odůvodnění nařízení č. 1169/2011 je toto rozhodnutí unijního normotvůrce odůvodněno skutečností, že uvedené určení se bude řídit pravidly, „s nimiž jsou provozovatelé potravinářských podniků i správní orgány dobře obeznámeni, což by mělo usnadňovat jejich provádění.“
50 Odůvodnění uvedené v citovaném bodě 33 odůvodnění platí rovněž pro čl. 113a odst. 1 nařízení č. 1234/2007 a pro čl. 76 odst. 1 nařízení č. 1308/2013. Povinný údaj o zemi původu se totiž musí opírat o stejné definice bez ohledu na to, zda se jedná o oblast cel, zemědělskou oblast, nebo ochranu spotřebitele, a to proto, aby byl příslušným ustanovením přiznán jejich užitečný účinek a v zájmu soudržnosti.
51 Na první otázku je tudíž třeba odpovědět tak, že čl. 113a odst. 1 nařízení č. 1234/2007 a čl. 76 odst. 1 nařízení č. 1308/2013 musí být vykládány v tom smyslu, že pro vymezení pojmu „země původu“ uvedeného v těchto ustanoveních z oblasti zemědělství je třeba pro určení nepreferenčního původu zboží vycházet z nařízení v oblasti cel, a sice z článků 23 a následujících celního kodexu Společenství a článku 60 celního kodexu Unie.
K druhé otázce
52 Druhou otázkou se předkládající soud táže, zda pěstované žampiony, k jejichž sklizni dochází v tuzemsku, mají „tuzemský“ původ ve smyslu článku 23 celního kodexu Společenství a čl. 60 odst. 1 celního kodexu Unie, pokud podstatné fáze jejich pěstování proběhly v jiných členských státech Unie a pěstované žampiony byly do tuzemska dopraveny teprve tři nebo méně dnů před první sklizní.
53 Zentrale tvrdí, že použití článku 23 celního kodexu Společenství je podmíněno tím, že dotčené zboží je zcela získáno v jediné zemi. Poukazuje také na to, že se článek 24 tohoto kodexu zabývá případem, kdy se na produkci tohoto zboží podílí více zemí. Zentrale má za to, že normotvůrce vycházel ze zásady, že rostlina může být „sklizena“ pouze v zemi, ve které byla rovněž vysazena a s jejíž půdou je spjata. Tento předpoklad se však neuplatní v případě žampionů, o které se jedná ve věci v původním řízení, protože tyto žampiony byly vysazeny do přepravní bedny naplněné půdou v jedné zemi a z této půdy byly sklizeny v jiné zemi.
54 Na rozdíl od toho, co tvrdí Zentrale, se zde nemohou uplatnit pravidla stanovená v článku 24 celního kodexu Společenství a čl. 60 odst. 2 celního kodexu Unie ve spojení s článkem 32 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446, která se týkají původu zboží, na jehož výrobě se podílí více než jedna země nebo jedno území.
55 V souladu s čl. 23 odst. 1 celního kodexu Společenství a čl. 60 odst. 1 celního kodexu Unie se totiž zboží, které bylo zcela získáno v jediné zemi, považuje za zboží pocházející z této země. Článek 23 odst. 2 písm. b) celního kodexu Společenství uvádí, že za zboží, které je zcela získáno v jediné zemi, se považují „rostlinné produkty sklizené v této zemi“. Stejně tak čl. 31 písm. b) nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 stanoví, že „rostlinné produkty tam sklizené“ jsou zbožím, o kterém se má za to, že je zcela získáno v jediné zemi a na jediném území.
56 Jak uvádí Komise, v citovaných nařízeních z oblasti cel není v souvislosti s rostlinnými produkty uvedena žádná definice pojmu „sklizený“. Při vymezení tohoto pojmu je třeba zohlednit skutečnost, že v den jejich oddělení od substrátu se pěstované žampiony stanou „čerstvou“ zeleninou ve smyslu čísla 0709 kombinované nomenklatury zahrnutého v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. 1987, L 256, s. 1; Zvl. vyd. 02/02, s. 382), ve znění prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1001/2013 ze dne 4. října 2013 (Úř. věst. 2013, L 290, s. 1). Toto číslo 0709 kombinované nomenklatury se vztahuje na „ostatní zelenin[u], čerstv[ou] nebo chlazen[ou]“, která je uvedená v příloze I části IX nařízení č. 1234/2007 a v příloze I části IX nařízení č. 1308/2013, a obsahuje podpoložku 0709 51 nadepsanou „Žampiony“.
57 I když prováděcí nařízení č. 1337/2013, založené na čl. 26 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1169/2011, stanovilo povinnost uvádět na etiketě různé údaje, aby byli spotřebitelé dostatečně informováni o původu čerstvého, chlazeného a zmrazeného vepřového, skopového, kozího a drůbežího masa, je třeba konstatovat, že žádné prováděcí nařízení nestanovilo podobná pravidla, která by mohla být založena na čl. 26 odst. 2 písm. a) tohoto nařízení, pokud jde o zemi původu žampionů.
58 V důsledku toho je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 23 odst. 1 a 2 písm. b) celního kodexu Společenství, jakož i čl. 60 odst. 1 celního kodexu Unie ve spojení s čl. 31 písm. b) nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 musí být vykládány v tom smyslu, že zemí původu pěstovaných žampionů je jejich země sklizně ve smyslu těchto ustanovení bez ohledu na to, že podstatné fáze pěstování proběhly v jiných členských státech Unie a že pěstované žampiony byly na území sklizně dopraveny teprve tři nebo méně dnů před první sklizní.
K třetí otázce
59 Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je to, jakým způsobem se použije zákaz uvedení spotřebitele v omyl, který je upraven v čl. 2 odst. 1 písm. a) bodě i) směrnice 2000/13 a čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1169/2011, na povinnost uvést zemi původu, kterou stanoví čl. 113a odst. 1 nařízení č. 1234/2007 a čl. 76 odst. 1 nařízení č. 1308/2013.
60 Jak uvedl předkládající soud, odpověď na tuto otázku vyžaduje výklad čl. 1 odst. 4 nařízení č. 1169/2011, podle kterého se toto nařízení použije, aniž jsou dotčeny požadavky na označování stanovené ve zvláštních předpisech Unie týkajících se určitých potravin. Předkládající soud se táže, zda slovní spojení „aniž jsou dotčeny“ znamená, že zvláštní ustanovení v oblasti označování mají přednost, což by znamenalo, že obecný zákaz uvedení v omyl, stanovený zejména v článku 7 nařízení č. 1169/2011, se nepoužije, nebo zda se dotčená pravidla použijí společně.
61 Jak vyplývá z odpovědi podané na první otázku, určení původu čerstvé zeleniny ve smyslu zemědělských norem, a sice čl. 113a odst. 1 nařízení č. 1234/2007 a čl. 76 odst. 1 nařízení č. 1308/2013, je založeno na ustanoveních nařízení z oblasti cel, a sice článků 23 a následujících celního kodexu Společenství a článku 60 celního kodexu Unie.
62 Stejně tak čl. 2 odst. 3 nařízení č. 1169/2011 stanoví, že pro účely tohoto nařízení označuje země původu potraviny původ potraviny stanovený v souladu s články 23 až 26 celního kodexu Společenství.
63 Komise může na základě několika ustanovení přijmout zvláštní pravidla. Pokud jde o zemědělské normy, zejména z čl. 76 odst. 4 nařízení č. 1308/2013 vyplývá, že Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci, pokud jde o dodatečné požadavky na uvádění výrobků na trh v odvětví ovoce a zeleniny. Komise však na jednání připustila, že nebyl přijat žádný akt v přenesené pravomoci, pokud jde o informace týkající se pěstovaných žampionů.
64 Článek 26 nařízení č. 1169/2011 stanoví rovněž možnost přijmout zvláštní pravidla pro uvedení země původu nebo místa provenience potraviny. Komise tak přijala prováděcí nařízení č. 1337/2013 týkající se masa, jakož i prováděcí nařízení 2018/775 o primární složce potraviny. Komise však rovněž připustila, že nepřijala žádné zvláštní pravidlo týkající se původu žampionů.
65 Komise tvrdí, že vychází ze zásady společného a doplňkového použití čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1169/2011 v tom smyslu, že toto ustanovení má přednost před zemědělskými normami a nařízeními v oblasti cel. Přestože právní úprava v oblasti zemědělství také přiznává význam ochraně spotřebitele, je především cílem nařízení č. 1169/2011 lépe informovat spotřebitele a chránit spotřebitele. Komise tvrdí, že doplňkové použití zákazu uvádět spotřebitele v omyl, stanovené nařízením č. 1169/2011, je tudíž nezbytné pro splnění cíle vysoké úrovně ochrany spotřebitelů, který je zakotven v primárním právu Unie v článku 38 Listiny základních práv Evropské unie. Komise je toho názoru, že v případě klamání spotřebitele může pouze vnitrostátní soud určit, jaké doplňující informace nebo údaje od výrobce jsou nezbytné a vhodné k odstranění klamání.
66 Na prvním místě je třeba poznamenat, že nařízení č. 1169/2011, stejně jako směrnice 2000/13, kterou zrušuje, stanoví, jak vyplývá ze znění jeho čl. 1 odst. 1, „základ“ v oblasti informování spotřebitele o potravinách. V tomto ohledu v kapitole III uvedené nařízení stanoví zejména „obecné požadavky“ v této oblasti, jak je vyjádřeno i v nadpise uvedené kapitoly, mezi nimiž je uveden i požadavek, že „[i]nformace o potravinách nesmějí být zavádějící, zejména […] pokud jde o zemi původu“ potraviny.
67 Nařízení č. 1169/2011 v kapitole IV dále stanoví přesnější pravidla, která ukládají povinnost uvádět určité údaje. Mezi tyto povinně uváděné údaje patří země původu, „v případech, které určuje článek 26 [tohoto nařízení]“, jak vyplývá z čl. 9 odst. 1 písm. i) uvedeného nařízení. Podle tohoto článku 26 je uvedení země původu povinné mimo jiné, „pokud by opomenutí tohoto údaje mohlo uvádět spotřebitele v omyl ohledně skutečné země původu“.
68 Na druhém místě unijní normotvůrce v čl. 1 odst. 4 nařízení č. 1169/2011 výslovně stanovil výhradu, že se tento základní předpis použije, aniž jsou dotčeny jiné unijní zvláštní předpisy na označování potravin. Stejně tak i v článku 26 tohoto nařízení unijní normotvůrce znovu uvedl, pokud jde o zvláštní požadavky v oblasti označování, které jsou v něm stanoveny, výhradu uloženou obecně v čl. 1 odst. 4 tohoto nařízení, že nebudou dotčeny další požadavky na označování potravin stanovené ve zvláštních předpisech Unie.
69 Článek 1 odst. 4 nařízení č. 1169/2011 musí být vykládán v tom smyslu, že text „aniž jsou dotčeny požadavky na označování stanovené ve zvláštních předpisech Unie týkajících se určitých potravin“ se vztahuje na jednotná ustanovení přijatá unijním normotvůrcem nebo Komisí, jako jsou celní a zemědělské předpisy. Taková právní úprava nespadá do působnosti čl. 7 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení.
70 Jak uvedl generální advokát v bodě 75 svého stanoviska, směrnice 2000/13 musí být vykládána v tomtéž smyslu jako nařízení č. 1169/2011.
71 I když je totiž pravda, že tato směrnice neodkazuje na celní předpisy pro účely určení původu potravin, nic to nemění na tom, že podle právní úpravy použitelné mimo jiné na ovoce a zeleninu, a zejména podle čl. 113a nařízení č. 1234/2007, mohou být tyto výrobky uváděny na trh pouze tehdy, pokud je země původu uvedena, přičemž je tato země definována, jak vyplývá z bodu 51 tohoto rozsudku, odkazem na celní předpisy.
72 Je-li přitom na základě uvedení země původu odkazem na celní předpisy dovoleno uvádět dotčený výrobek na trh, nelze mít zároveň za to, že takový údaj sám o sobě může uvést kupujícího v omyl ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice 2000/13.
73 V důsledku toho je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že obecný zákaz uvedení spotřebitele v omyl ohledně země původu potravin, který je upraven v čl. 2 odst. 1 písm. a) bodě i) směrnice 2000/13 a čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1169/2011, se na povinnost uvést zemi původu stanovenou v čl. 113a odst. 1 nařízení č. 1234/2007 a čl. 76 odst. 1 nařízení č. 1308/2013 nepoužije, pokud jde o čerstvé ovoce a zeleninu.
Ke čtvrté otázce
74 Čtvrtou otázkou se předkládající soud táže, zda mohou být k označení země původu, jehož uvedení požaduje čl. 113a odst. 1 nařízení č. 1234/2007 a čl. 76 odst. 1 nařízení č. 1308/2013, připojeny vysvětlující dodatky, aby se zabránilo uvedení spotřebitele v omyl, které je podle čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu i) směrnice 2000/13 a čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1169/2011 zakázáno.
75 Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí a z vyjádření účastníků původního řízení, německé vlády, jakož i Komise, čtvrtá otázka se týká možnosti uložit výrobcům na základě pravidel týkajících se nekalých obchodních praktik zvláštní informační povinnost, pokud by údaj o zemi původu, jak je definován v článku 23 celního kodexu Společenství a v článku 60 celního kodexu Unie, byl spotřebitelem považován za klamavý.
76 V tomto ohledu je třeba konstatovat, jak rovněž uvedl generální advokát v bodě 82 svého stanoviska, že v čl. 2 odst. 3 nařízení č. 1169/2011 unijní normotvůrce jasně a přesně určil zemi původu potraviny na základě článků 23 až 26 celního kodexu Společenství. Pokud jde o rostlinné produkty, včetně žampionů, normotvůrce tak stanovil, že zemí původu těchto produktů je země jejich sklizně bez ohledu na místo jejich produkce.
77 Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že nelze uložit povinnost připojit vysvětlující dodatek k označení země původu podle čl. 113a odst. 1 nařízení č. 1234/2007 a čl. 76 odst. 1 nařízení č. 1308/2013, aby se zabránilo uvedení spotřebitele v omyl, které je podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1169/2011 zakázáno. Jak uvedl generální advokát v bodě 87 svého stanoviska, čl. 2 odst. 1 písm. a) bod i) směrnice 2000/13 musí být vykládán stejným způsobem.
78 Na čtvrtou otázku je tudíž třeba odpovědět tak, že unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že nelze uložit povinnost připojit vysvětlující dodatek k označení země původu podle čl. 113a odst. 1 nařízení č. 1234/2007 a čl. 76 odst. 1 nařízení č. 1308/2013, aby se zabránilo uvedení spotřebitele v omyl, které je podle čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu i) směrnice 2000/13 a čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1169/2011 zakázáno.
K nákladům řízení
79 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
1) Článek 113a odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty, ve znění nařízení Rady (EHS) č. 361/2008 ze dne 14. dubna 2008, a čl. 76 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 musí být vykládány v tom smyslu, že pro vymezení pojmu „země původu“ uvedeného v těchto ustanoveních je třeba pro určení nepreferenčního původu zboží vycházet z nařízení v oblasti cel, a sice z článků 23 a následujících nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterými se vydává celní kodex Společenství, a článku 60 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie.
2) Článek 23 odst. 1 a 2 písm. b) nařízení č. 2913/92, jakož i čl. 60 odst. 1 nařízení č. 952/2013 ve spojení s čl. 31 písm. b) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 ze dne 28. července 2015, kterým se doplňuje nařízení č. 952/2013, pokud jde o podrobná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie, musí být vykládány v tom smyslu, že zemí původu pěstovaných žampionů je jejich země sklizně ve smyslu těchto ustanovení bez ohledu na to, že podstatné fáze pěstování proběhly v jiných členských státech Unie a že pěstované žampiony byly na území sklizně dopraveny teprve tři nebo méně dnů před první sklizní.
3) Obecný zákaz uvedení spotřebitele v omyl ohledně země původu potravin, který je upraven v čl. 2 odst. 1 písm. a) bodě i) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy a čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice 2000/13, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004, se na povinnost uvést zemi původu stanovenou v čl. 113a odst. 1 nařízení č. 1234/2007, ve znění nařízení (ES) č. 361/2008, a v čl. 76 odst. 1 nařízení č. 1308/2013 nepoužije, pokud jde o čerstvé ovoce a zeleninu.
4) Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že nelze uložit povinnost připojit vysvětlující dodatek k označení země původu podle čl. 113a odst. 1 nařízení č. 1234/2007, ve znění nařízení č. 361/2008, a čl. 76 odst. 1 nařízení č. 1308/2013, aby se zabránilo uvedení spotřebitele v omyl, které je podle čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu i) směrnice 2000/13 a čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1169/2011 zakázáno.
Podpisy.