ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (prvního senátu)
27. listopadu 2007
Věc F-122/06
Anton Pieter Roodhuijzen
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Úředníci – Sociální zabezpečení – Společný systém nemocenského pojištění – Partnerství – Článek 72 služebního řádu – Článek 1 přílohy VII služebního řádu – Článek 12 právních pravidel o pojištění pro případ nemoci“
Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se A. P. Roodhuijzen domáhá zrušení rozhodnutí Komise, ze dne 28. února 2006, potvrzeného dne 20. března 2006, které odmítlo uznat jeho svazek s Marií Helenou Astrid Hart, a v důsledku toho byly posledně uvedené odepřeny nároky plynoucí ze společného systému nemocenského pojištění Evropských společenství, jakož i rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, které orgán oprávněný ke jmenování vydal dne 12. července 2006.
Rozhodnutí: Rozhodnutí Komise ze dne 28. února 2006, potvrzené dne 20. března 2006, které odmítlo uznat svazek žalobce s Marií Helenou Astrid Hart za jiný než manželský svazek na základě společného systému nemocenského pojištění Evropských společenství, se zrušuje. Komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.
Shrnutí
Úředníci – Sociální zabezpečení – Zdravotní a nemocenské pojištění – Rozsah osobní působnosti – Partner/partnerka úředníka, který/která není ženatý/vdaná
[Služební řád, článek 72; příloha VII, čl. 1 odst. 2 písm. c) a čl. 2 odst. 4; nařízení Rady č. 723/2004; právní pravidla o pojištění pro případ nemoci, článek 12]
Ze samotného znění článku 72 služebního řádu týkajícího se společného systému nemocenského pojištění Evropských společenství vyplývá, že pro účely definice pojmu „partner/partnerka úředníka, který/která není ženatý/vdaná“, tento článek přímo odkazuje na první tři podmínky čl. 1 odst. 2 písm. c) přílohy VII služebního řádu, přičemž registraci partnerství, o níž se zmiňuje úvodní věta čl. 1 odst. 2 písm. c) přílohy VII služebního řádu, nelze považovat za základní podmínku. Kdyby chtěl zákonodárce stanovit něco jiného, článek 72 služebního řádu a článek 12 společných právních pravidel o pojištění pro případ nemoci úředníků, by neodkazovaly na uznaného/uznanou partnera/partnerku úředníka, který/která není ženatý/vdaná, nýbrž na jeho registrovaného partnera, kterýžto pojem je použit v čl. 1 odst. 2 písm. c) přílohy VII služebního řádu. Krom toho nařízení č. 723/2004, kterým se mění služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců, se v bodě 8 odůvodnění, který se týká rozšíření výhod pro manželské páry i na jiné formy soužití než manželství, vztahuje na úředníky žijící v jiném než manželském svazku, uznaném členským státem jako stálé partnerství, aniž by byla obsažena jakákoli zmínka o podmínkách týkajících se registrace dotyčného svazku. V téže souvislosti mezi pojmem partner/partnerka úředníka, který/která není ženatý/vdaná, obsaženým v článku 72 služebního řádu, a pojmem uznaný partner úředníka ve smyslu článku 12 společných právních pravidel o pojištění neexistuje v podstatě žádný rozdíl.
Při rozhodování o rozšíření nároků vyplývajících ze společného systému nemocenského pojištění i na partnera/partnerku úředníka, který/která není ženatý/vdaná, tak soudu Společenství přísluší posoudit pouze to, zda byly splněny první tři podmínky čl. 1 odst. 2 písm. c) přílohy VII služebního řádu.
První z uvedených podmínek stanoví, že pár musí předložit úřední dokument uznaný členským státem nebo příslušným orgánem členského státu, kterým se potvrzuje jejich jiný než manželský svazek. Tato podmínka se dělí na tři části:
– první část se týká předložení úředního dokumentu týkajícího se osobního stavu;
– druhá část ukládá povinnost, aby uvedený úřední dokument byl uznán členským státem;
– konečně třetí část požaduje, aby tento úřední dokument týkající se osobního stavu potvrzoval u dotyčných osob status partnerů v jiném než manželském svazku.
Posouzení otázky, zda se dvě osoby nacházejí v postavení partnerů v jiném než manželském svazku ve smyslu třetí části, nemůže příslušet pouze vnitrostátním orgánům členského státu. Požadavek ohledně statusu partnerů v jiném než manželském svazku tak nemůže být splněn pouze tím, že úřední dokument uznaný členským státem potvrzuje existenci takového statusu.
Naproti tomu, k tomu, aby se na partnerský svazek vztahoval článek 72 služebního řádu a článek 12 společných právních pravidel o pojištění pro případ nemoci úředníků, musí vykazovat jistou podobnost s manželstvím. Třetí část první podmínky je třeba ve světle tohoto parametru chápat tak, že zahrnuje tři kumulativně stanovené dílčí podmínky. Předně tato třetí část předpokládá, a samotný pojem použitý v příslušném ustanovení služebního řádu tento výklad potvrzuje, že partneři musejí tvořit pár, to znamená svazek dvou osob v protikladu k jiným svazkům osob. Dále použití slova „status“ dokládá, že vztah mezi partnery musí vykazovat znaky veřejnosti a formálnosti. Podmínka týkající se statusu partnerů v jiném než manželském svazku, pokud jde o tytéž osoby, která zčásti souvisí s první částí první podmínky, týkající se předložení úředního dokumentu týkajícího se osobního stavu, jde však nad rámec pouhého požadavku na existenci úředního dokumentu. Konečně pojem „partnerů v jiném než manželském svazku“ je třeba chápat tak, že představuje situaci, kdy spolu partneři společně žijí v životním společenství charakterizovaném jistou stálostí a v rámci tohoto životního společenství jsou vázáni vzájemnými právy a povinnostmi týkajícími se jejich soužití.
Tento výklad je navíc v souladu s vývojem morálky a společnosti. V tomto ohledu, rozšíření nároků vyplývajících ze společného systému nemocenského pojištění i na stálého partnera úředníka sleduje cíle solidarity a sociální soudržnosti, které se liší od cílů, jež sledují ustanovení přiznávající úředníkům výhody čistě peněžní povahy, a sice formou příplatku ke mzdě, jako je například příspěvek na domácnost pro partnera úředníka upravený v čl. 1 odst. 2 písm. c) přílohy VII služebního řádu; není tedy nepřiměřené, aby posledně uvedené výhody podléhaly přísnějším podmínkám, pokud jde o vztah mezi úředníkem a jeho partnerem/partnerkou, který/která není ženatý/vdaná, než výhoda spočívající v rozšíření nároků vyplývajících ze společného systému nemocenského pojištění i na tohoto partnera.
(viz body 29, 30, 32, 35 až 40 a 49)