Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Den Haag, Sitzungsort Amsterdam (Nizozemsko) dne 25. dubna 2017 – X v. Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie

(Věc C-213/17)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank Den Haag, Sitzungsort Amsterdam

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: X

Odpůrce: Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie

Předběžné otázky

Je třeba vykládat čl. 23 odst. 3 Dublinského nařízení¹ v tom smyslu, že Itálie se stala příslušnou k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, kterou podal navrhovatel v této zemi dne 23. října 2014, přestože bylo Nizozemsko primárně příslušným státem z důvodu žádostí o mezinárodní ochranu ve smyslu čl. 2 psím. d) Dublinského nařízení, které byly předtím podány v této zemi, přičemž poslední z uvedených žádostí byla v Nizozemsku v uvedeném okamžiku stále posuzována, jelikož oddělení dosud nerozhodlo o odvolání, které navrhovatel podal proti rozsudku Rechtbank ze dne 7. července 2014, na který je odkazováno v bodě 1.3 výše?

Vyplývá z čl. 18 odst. 2 Dublinského nařízení, že posuzování žádosti o mezinárodní ochranu, která byla k okamžiku podání žádosti o přijetí zpět ze dne 5. března 2015 stále v Nizozemsku posuzována, měly nizozemské orgány přerušit neprodleně po podání žádosti o přijetí zpět a mělo být zastaveno po uplynutí lhůty stanovené v článku 24 Dublinského nařízení z důvodu zrušení nebo změny předchozího rozhodnutí ze dne 11. června 2014, kterým byla zamítnuta žádost o azyl ze dne 4. června 2014?

Pokud bude odpověď na druhou otázku kladná, platí potom, že příslušnost pro posuzování žádosti navrhovatele o mezinárodní ochranu zůstává na straně nizozemských orgánů a nedošlo k jejímu přesunu na Itálii, jelikož odpůrce nezrušil ani nezměnil rozhodnutí ze dne 11 června 2014?

Porušily nizozemské orgány povinnost, kterou mají podle čl. 24 odst. 5 Dublinského nařízení, podle níž musí italským orgánům poskytnout informace, jež jim umožní, aby ověřily, zda je uvedený členský stát příslušný podle kritérií stanovených v uvedeném nařízení, tím, že neposkytly informace o probíhajícím odvolacím řízení, které bylo vedeno u oddělení v Nizozemsku v rámci druhého azylového řízení?

Pokud bude odpověď na čtvrtou otázku kladná, znamenají tyto nedostatky, že v jejich důsledku nedošlo k přesunu příslušnosti pro posouzení žádosti navrhovatele o mezinárodní ochranu na Itálii, ale tato příslušnost zůstala na straně nizozemských orgánů?

Pokud příslušnost zůstala na straně Nizozemska, měly by v takovém případě nizozemské orgány s ohledem na skutečnost, že navrhovatel byl Itálií vydán do Nizozemska v souvislosti s trestním řízením vedeným vůči jeho osobě, podle čl. 17 odst. 1 Dublinského nařízení a odchylně od čl. 3 odst. 1 Dublinského nařízení posoudit žádost o mezinárodní ochranu podanou navrhovatelem v Itálii, a z tohoto důvodu by neměly vědomě využít pravomoc stanovenou v čl. 24 odst. 1 Dublinského nařízení, podle níž mohou podat italským orgánům žádost o přijetí navrhovatele zpět?

____________

¹ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (Úř. věst. 2013, L 180, s. 31).