ROZSUDEK TRIBUNÁLU (sedmého senátu)
13. listopadu 2014(*)
„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Sýrii – Zmrazení finančních prostředků – Žaloba na neplatnost – Lhůta k podání žaloby – Částečná nepřípustnost – Právní zájem na podání žaloby – Důkazní břemeno – Úprava časových účinků zrušení“
Ve věci T‑653/11,
Ajmán Jabir, s bydlištěm v Latákii (Sýrie), zastoupený M. Ponsardem, D. Amaudruzem a A. Boeschem, advokáty,
žalobce,
proti
Radě Evropské unie, zastoupené B. Driessenem a S. Kyriakopoulou, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Rady 2011/273/SZBP ze dne 9. května 2011 o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. L 121, s. 11), nařízení Rady (EU) č. 442/2011 ze dne 9. května 2011 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2011, L 121, s. 1), prováděcího rozhodnutí Rady 2011/302/SZBP ze dne 23. května 2011, kterým se provádí rozhodnutí Rady 2011/273 (Úř. věst. L 136, s. 91), prováděcího nařízení Rady (EU) č. 504/2011 ze dne 23. května 2011, kterým se provádí nařízení č. 442/2011 (Úř. věst. L 136, s. 45), prováděcího rozhodnutí Rady 2011/367/SZBP ze dne 23. června 2011, kterým se provádí rozhodnutí 2011/273 (Úř. věst. L 164, s. 14), prováděcího nařízení Rady (EU) č. 611/2011 ze dne 23. června 2011, kterým se provádí nařízení č. 442/2011 (Úř. věst. L 164, s. 1), prováděcího rozhodnutí Rady 2011/488/SZBP ze dne 1. srpna 2011, kterým se provádí rozhodnutí 2011/273 (Úř. věst. L 199, s. 74), prováděcího nařízení Rady (EU) č. 755/2011 ze dne 1. srpna 2011, kterým se provádí nařízení č. 442/2011 (Úř. věst. L 199, s. 33), prováděcího rozhodnutí Rady 2011/515/SZBP ze dne 23. srpna 2011, kterým se provádí rozhodnutí 2011/273 (Úř. věst. L 218, s. 20), prováděcího nařízení Rady (EU) č. 843/2011 ze dne 23. srpna 2011, kterým se provádí nařízení č. 442/2011 (Úř. věst. L 218, s. 1), rozhodnutí Rady 2011/522/SZBP ze dne 2. září 2011, kterým se mění rozhodnutí 2011/273 (Úř. věst. L 228, s. 16), nařízení Rady (EU) č. 878/2011 ze dne 2. září 2011, kterým se mění nařízení č. 442/2011 (Úř. věst. L 228, s. 1), rozhodnutí Rady 2011/628/SZBP ze dne 23. září 2011, kterým se mění rozhodnutí 2011/273 (Úř. věst. L 247, s. 17), nařízení Rady (EU) č. 950/2011 ze dne 23. září 2011, kterým se mění nařízení č. 442/2011 (Úř. věst. L 247, s. 3), rozhodnutí Rady 2011/684/SZBP ze dne 13. října 2011, kterým se mění rozhodnutí 2011/273 (Úř. věst. L 269, s. 33), nařízení Rady (EU) č. 1011/2011 ze dne 13. října 2011, kterým se mění nařízení č. 442/2011 (Úř. věst. L 269, s. 18), rozhodnutí Rady 2011/735/SZBP ze dne 14. listopadu 2011, kterým se mění rozhodnutí 2011/273 (Úř. věst. L 296, s. 53), prováděcího rozhodnutí Rady 2011/736/SZBP ze dne 14. listopadu 2011, kterým se provádí rozhodnutí 2011/273 (Úř. věst. L 296, s. 55), nařízení Rady (EU) č. 1150/2011 ze dne 14. listopadu 2011, kterým se mění nařízení č. 442/2011 (Úř. věst. L 296, s. 1), prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1151/2011 ze dne 14. listopadu 2011, kterým se provádí nařízení č. 442/2011 (Úř. věst. L 296, s. 3), rozhodnutí Rady 2011/782/SZBP ze dne 1. prosince 2011, o omezujících opatřeních vůči Sýrii a o zrušení rozhodnutí 2011/273 (Úř. věst. L 319, s. 56), prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1244/2011 ze dne 1. prosince 2011, kterým se provádí nařízení č. 442/2011 (Úř. věst. L 319, s. 8), nařízení Rady (EU) č. 36/2012 ze dne 18. ledna 2012 o omezujících opatřeních vůči Sýrii a o zrušení rozhodnutí č. 442/2011 (Úř. věst. L 16, s. 1), rozhodnutí Rady 2012/206/SZBP ze dne 23. dubna 2012, kterým se mění rozhodnutí 2011/782 (Úř. věst. L 110, s. 36), prováděcího rozhodnutí Rady 2012/256/SZBP ze dne 14. května 2012, kterým se provádí rozhodnutí 2011/782 (Úř. věst. L 126, s. 9), prováděcího nařízení Rady (EU) č. 410/2012 ze dne 14. května 2012, kterým se provádí čl. 32 odst. 1 nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. L 126, s. 3), nařízení Rady (EU) č. 509/2012 ze dne 15. června 2012, kterým se mění nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. L 156, s. 10), rozhodnutí Rady 2012/322/SZBP ze dne 20. června 2012, kterým se mění rozhodnutí 2011/782 (Úř. věst. L 165, s. 45), prováděcího rozhodnutí Rady 2012/335/SZBP ze dne 25. června 2012, kterým se provádí rozhodnutí 2011/782 (Úř. věst. L 165, s. 80), prováděcího nařízení Rady (EU) č. 544/2012/SZBP ze dne 25. června 2012, kterým se provádí čl. 32 odst. 1 nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. L 165, s. 20), nařízení Rady (EU) č. 545/2012 ze dne 25. června 2012, kterým se mění nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. L 165, s. 23), rozhodnutí Rady 2012/420/SZBP ze dne 23. července 2012, kterým se mění rozhodnutí 2011/782 (Úř. věst. L 196, s. 59), prováděcího rozhodnutí Rady 2012/424/SZBP ze dne 23. července 2012, kterým se provádí rozhodnutí 2011/782 (Úř. věst. L 196, s. 81), prováděcího nařízení (EU) Rady č. 673/2012 ze dne 23. července 2012, kterým se provádí čl. 32 odst. 1 nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. L 196, s. 8), rozhodnutí Rady 2012/739/SZBP ze dne 29. listopadu 2012 o omezujících opatřeních vůči Sýrii a o zrušení rozhodnutí 2011/782 (Úř. věst. L 330, s. 21), prováděcího rozhodnutí Rady 2013/185/SZBP ze dne 22. dubna 2013, kterým se provádí rozhodnutí 2012/739 (Úř. věst. L 111, s. 77), prováděcího nařízení Rady (EU) č. 363/2013 ze dne 22. dubna 2013, kterým se provádí nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. L 111, s. 1), a rozhodnutí Rady 2013/255/SZBP ze dne 31. května 2013 o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. L 147, s. 14), v rozsahu, v němž se tyto akty týkají žalobce,
TRIBUNÁL (sedmý senát),
ve složení M. van der Woude, předseda, I. Wiszniewska-Białecka a I. Ulloa Rubio (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: C. Heeren, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 11. června 2014,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Žalobce, Ajmán Jabir, je syrský státní příslušník se vzděláním ve strojním inženýrství, který provozuje obchodní činnost v odvětví oceli, stavebních materiálů a dovozu a vývozu zemědělských produktů.
Rozhodnutí 2011/273 a nařízení č. 442/2011
2 Rada Evropské unie, která důrazně odsoudila násilné potlačení pokojných protestních akcí, k němuž došlo na různých místech v Sýrii, a vyzvala syrské bezpečnostní síly, aby namísto represe zachovávaly zdrženlivost, přijala dne 9. května 2011 rozhodnutí 2011/273/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. L 121, s. 11). Vzhledem k vážnosti situace zavedla Rada zbrojní embargo, zákaz vývozu materiálu, který může být použit k vnitřním represím, omezení vstupu na území Evropské unie a zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů některých osob a subjektů odpovědných za násilné represe proti civilnímu obyvatelstvu v Sýrii.
3 Jména osob odpovědných za násilné represe proti civilnímu obyvatelstvu v Sýrii a jména a názvy fyzických či právnických osob a subjektů s nimi spojených jsou uvedeny v příloze rozhodnutí 2011/273. Rada může na návrh členského státu nebo vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku uvedenou přílohu změnit na základě čl. 5 odst. 1 uvedeného rozhodnutí. Jméno žalobce v ní uvedeno není.
4 Vzhledem k tomu, že některá z těchto omezujících opatření vůči Sýrii spadají do oblasti působnosti Smlouvy o FEU, přijala Rada nařízení (EU) č. 442/2011 ze dne 9. května 2011 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. L 121, s. 1). Toto nařízení je v podstatě totožné s rozhodnutím 2011/273, avšak stanoví možnosti uvolnění zmrazených finančních prostředků. Seznam osob, subjektů a orgánů, které jsou buď uznány odpovědnými za represe, nebo jsou s těmito odpovědnými subjekty spojeny, který je uveden v příloze II tohoto nařízení, je totožný se seznamem obsaženým v příloze rozhodnutí 2011/273. Jméno žalobce v ní uvedeno není. Podle čl. 14 odst. 1 a 4 nařízení č. 442/2011 platí, že pokud Rada rozhodne o tom, že se na fyzickou nebo právnickou osobu, subjekt či orgán mají vztahovat dotčená opatření, změní odpovídajícím způsobem přílohu II; kromě toho seznam uvedený v této příloze pravidelně přezkoumává, a to alespoň jednou za 12 měsíců.
5 Prováděcím rozhodnutím 2011/488/SZBP ze dne 1. srpna 2011, kterým se provádí rozhodnutí 2011/273 (Úř. věst. L 199, s. 74), Rada změnila rozhodnutí 2011/273 zejména za účelem toho, aby se dotčená omezující opatření vztahovala i na další osoby a subjekty. Vedle jména žalobce jsou na řádku 4 tabulky v příloze uvedeného rozhodnutí různé údaje, mezi nimi datum zařazení uvedeného jména na dotčený seznam, v projednávané věci „1. srpna 2011“, místo narození a následující odůvodnění:
„Osoba spojená s Maherem al-[Asádem] v rámci milicí ‚[šabíha]‘. Přímo se podílí na represích a násilí vůči civilnímu obyvatelstvu a koordinaci skupin milicí ‚[šabíha]‘.“
6 Ve stejný den Rada na základě čl. 215 odst. 2 SFEU a rozhodnutí 2011/273 přijala prováděcí nařízení (EU) č. 755/2011, kterým se provádí nařízení č. 442/2011 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. L 99, s. 33). V tomto nařízení je jméno žalobce uvedeno na řádku 4 tabulky v příloze uvedeného prováděcího nařízení spolu se stejnými údaji a stejným odůvodněním jako v příloze prováděcího rozhodnutí 2011/488.
7 Dne 2. srpna 2011 zveřejnila Rada v Úředním věstníku Evropské unie oznámení pro osoby, na něž se vztahují omezující opatření stanovená v rozhodnutí Rady 2011/273, prováděném rozhodnutím Rady 2011/488, a v nařízení č. 442/2011, prováděném prováděcím nařízením č. 755/2011 (Úř. věst. C 277, s. 3).
8 Rozhodnutí 2011/273 a nařízení č. 442/2011 byla rovněž provedena nebo změněna především následujícími akty, které na seznamech uvedených v příloze neuvádějí jméno žalobce:
– prováděcím rozhodnutím Rady 2011/302/SZBP ze dne 23. května 2011, kterým se provádí rozhodnutí 2011/273 (Úř. věst. L 136, s. 91) a prováděcím nařízením Rady (EU) č. 504/2011 ze dne 23. května 2011, kterým se provádí nařízení č. 442/2011 (Úř. věst. L 136, s. 45);
– prováděcím rozhodnutím Rady 2011/367/SZBP ze dne 23. června 2011, kterým se provádí rozhodnutí 2011/273 (Úř. věst. L 164, s. 14), a prováděcím nařízením Rady (EU) č. 611/2011 ze dne 23. června 2011, kterým se provádí nařízení č. 442/2011 (Úř. věst. L 164, s. 1);
– prováděcím rozhodnutím Rady 2011/515/SZBP ze dne 23. srpna 2011, kterým se provádí rozhodnutí 2011/273 (Úř. věst. L 218, s. 20), prováděcím nařízení Rady (EU) č. 843/2011 ze dne 23. srpna 2011, kterým se provádí nařízení č. 442/2011 (Úř. věst. L 218, s. 1);
– rozhodnutím Rady 2011/522/SZBP ze dne 2. září 2011, kterým se mění rozhodnutí 2011/273 (Úř. věst. L 228, s. 16), a nařízením Rady (EU) č. 878/2011 ze dne 2. září 2011, kterým se mění nařízení č. 442/2011 (Úř. věst. L 228, s. 1);
– rozhodnutím Rady 2011/628/SZBP ze dne 23. září 2011, kterým se mění rozhodnutí 2011/273 (Úř. věst. L 247, s. 17), a nařízením Rady (EU) č. 950/2011 ze dne 23. září 2011, kterým se mění nařízení č. 442/2011 (Úř. věst. L 247, s. 3);
– rozhodnutím Rady 2011/684/SZBP ze dne 13. října 2011, kterým se mění rozhodnutí 2011/273 (Úř. věst. L 269, s. 33), a nařízením Rady (EU) č. 1011/2011 ze dne 13. října 2011, kterým se mění nařízení č. 442/2011 (Úř. věst. L 269, s. 18);
– rozhodnutím Rady 2011/735/SZBP ze dne 14. listopadu 2011, kterým se mění rozhodnutí 2011/273 (Úř. věst. L 296, s. 53), a nařízením Rady (EU) č. 1150/2011 ze dne 14. listopadu 2011, kterým se mění nařízení č. 442/2011 (Úř. věst. L 296, s. 1);
– prováděcím rozhodnutím Rady 2011/736/SZBP ze dne 14. listopadu 2011, kterým se provádí rozhodnutí 2011/273 (Úř. věst. L 296, s. 55), a prováděcím nařízením Rady (EU) č. 1151/2011 ze dne 14. listopadu 2011, kterým se provádí nařízení č. 442/2011 (Úř. věst. L 296, s. 3);
– prováděcím nařízením Rady (EU) č. 1244/2011 ze dne 1. prosince 2011, kterým se provádí nařízení č. 442/2011 (Úř. věst. L 319, s. 8).
Rozhodnutí 2011/782 a nařízení č. 36/2012
9 V rozhodnutí 2011/782/SZBP ze dne 1. prosince 2011 o omezujících opatřeních vůči Sýrii a o zrušení rozhodnutí 2011/273/SZBP (Úř. věst. L 319, s. 56) dospěla Rada k názoru, že vzhledem k závažnosti situace v Sýrii je nezbytné zavést další omezující opatření. V zájmu jasnosti byla opatření stanovená rozhodnutím 2011/273 a dodatečná opatření včleněna do jediného právního nástroje. Rozhodnutí 2011/782 stanoví v článku 18 omezení vstupu na území Unie a v článku 19 zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů osob a subjektů, jež jsou uvedeny v jeho příloze I. Jméno žalobce je v této příloze uvedeno na řádku 34 tabulky obsahující dotčený seznam, nadepsané „A. Osoby“, spolu se stejnými údaji a stejným odůvodněním jako v příloze prováděcího rozhodnutí 2011/488.
10 Dne 2. prosince 2011 zveřejnila Rada v Úředním věstníku oznámení pro osoby a subjekty, na něž se vztahují omezující opatření stanovená rozhodnutím 2011/782 a nařízením Rady (EU) č. 442/2011, prováděným prováděcím nařízením Rady (EU) č. 1244/2011 (Úř. věst. C 351, s. 14).
11 Nařízení č. 442/2011 bylo nahrazeno nařízením Rady (EU) č. 36/2012 ze dne 18. ledna 2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii a o zrušení nařízení (EU) č. 442/2011 (Úř. věst. L 16, s. 1). Jméno žalobce je uvedeno na řádku 34 tabulky v příloze II posledně uvedeného nařízení se stejnými údaji a stejným odůvodněním jako v příloze prováděcího rozhodnutí 2011/488.
12 Dne 24. ledna 2012 zveřejnila Rada v Úředním věstníku oznámení pro osoby a subjekty, na něž se vztahují omezující opatření stanovená v rozhodnutí Rady 2011/782, prováděném rozhodnutím Rady 2012/37/SZBP, a v nařízení Rady (EU) č. 36/2012, prováděném nařízením Rady (EU) č. 55/2012 o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. C 19, s. 5).
13 Rozhodnutí 2011/872 a nařízení č. 36/2012 byla rovněž provedena nebo změněna následujícími akty, které na seznamech v příloze neuvádějí jméno žalobce:
– rozhodnutím Rady 2012/122/SZBP ze dne 27. února 2012, kterým se mění rozhodnutí 2011/782 (Úř. věst. L 54, s. 14), a nařízením Rady (EU) č. 168/2012 ze dne 27. února 2012, kterým se mění nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. L 54, s. 1);
– prováděcím rozhodnutím 2012/172/SZBP ze dne 23. března 2012, kterým se provádí rozhodnutí 2011/782 (Úř. věst. L 87, s. 103), a prováděcím nařízením Rady (EU) č. 266/2012 ze dne 23. března 2012, kterým se provádí čl. 32 odst. 1 nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. L 87, s. 45);
– rozhodnutím Rady 2012/206/SZBP ze dne 23. dubna 2012, kterým se mění rozhodnutí 2011/782 (Úř. věst. L 110, s. 36);
– prováděcím rozhodnutím Rady 2012/256/SZBP ze dne 14. května 2012, kterým se provádí čl. 32 odst. 1 nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. L 126, s. 9), a prováděcím nařízením Rady (EU) č. 410/2012 ze dne 14. května 2012, kterým se provádí čl. 32 odst. 1 nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. L 126, s. 3);
– nařízením Rady (EU) č. 509/2012 ze dne 15. června 2012, kterým se mění nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. L 156, s. 10);
– rozhodnutím Rady 2012/322/SZBP ze dne 20. června 2012, kterým se mění rozhodnutí 2011/782 (Úř. věst. L 165, s. 45);
– prováděcím rozhodnutím Rady 2012/335/SZBP ze dne 25. června 2012, kterým se provádí rozhodnutí 2011/782 (Úř. věst. L 165, s. 80), prováděcím nařízením Rady (EU) č. 544/2012 ze dne 25. června 2012, kterým se provádí čl. 32 odst. 1 nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. L 165, s. 20), a nařízením Rady (EU) č. 545/2012 ze dne 25. června 2012, kterým se mění nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. L 165, s. 23);
– rozhodnutím Rady 2012/420/SZBP ze dne 23. července 2012, kterým se mění rozhodnutí 2011/782 (Úř. věst. L 196, s. 59), prováděcím rozhodnutím Rady 2012/424/SZBP ze dne 23. července 2012, kterým se provádí rozhodnutí 2011/782 (Úř. věst. L 196, s. 81), a prováděcím nařízením (EU) Rady č. 673/2012 ze dne 23. července 2012, kterým se provádí čl. 32 odst. 1 nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. L 196, s. 8).
Rozhodnutí 2012/739
14 Rozhodnutím Rady 2012/739/SZBP ze dne 29. listopadu 2012 o omezujících opatřeních vůči Sýrii a o zrušení rozhodnutí 2011/782 (Úř. věst. L 330, s. 21) byla předmětná omezující opatření včleněna do jediného právního nástroje. Jméno žalobce je uvedeno na řádku 33 tabulky v příloze I rozhodnutí 2012/739, spolu se stejnými údaji a stejným odůvodněním jako v příloze prováděcího rozhodnutí 2011/488.
15 Dne 30. listopadu 2012 zveřejnila Rada v Úředním věstníku oznámení pro osoby a subjekty, na něž se vztahují omezující opatření stanovená rozhodnutím Rady 2012/739 a nařízením Rady č. 36/2012, prováděným nařízením Rady (EU) č. 1117/2012, o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. C 370, s. 6).
16 Cílem prováděcího rozhodnutí Rady 2013/185/SZBP ze dne 22. dubna 2013, kterým se provádí rozhodnutí 2012/739/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. L 111, s. 77), bylo aktualizovat údaje o osobách a subjektech, na něž se vztahují omezující opatření, uvedené v příloze I rozhodnutí 2012/739. Jméno žalobce je uvedeno na řádku 33 tabulky v této příloze I, spolu se stejnými údaji a stejným odůvodněním jako v příloze prováděcího rozhodnutí 2011/488.
17 Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 363/2013 ze dne 22. dubna 2013, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 (Úř. věst. L 111, s. 1), obsahuje stejné údaje a stejné odůvodnění jako příloha prováděcího rozhodnutí 2011/488.
18 Dne 23. dubna 2013 zveřejnila Rada oznámení pro osoby a subjekty, na něž se vztahují omezující opatření stanovená v rozhodnutí Rady 2012/739, prováděném rozhodnutím Rady 2013/185, a v nařízení Rady (EU) č. 36/2012, prováděném nařízením Rady (EU) č. 363/2013 (Úř. věst. C 115, s. 5).
Rozhodnutí 2013/255
19 Dne 31. května 2013 přijala Rada rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. L 147, s. 14). Jméno žalobce je uvedeno na řádku 33 tabulky v příloze I uvedeného rozhodnutí se stejnými údaji a stejným odůvodněním jako v příloze rozhodnutí 2011/488.
20 Dne 1. června 2013 zveřejnila Rada v Úředním věstníku oznámení pro osoby a subjekty, na něž se vztahují omezující opatření stanovená v rozhodnutí Rady 2013/255 a v nařízení Rady (EU) č. 36/2012 (Úř. věst. C 155, s. 1).
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
21 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 26. prosince 2011 žalobce podal projednávanou žalobu na neplatnost rozhodnutí 2011/273, prováděného nebo ve znění pozdějších změn až do dne podání uvedeného návrhu, včetně všech změnových nebo prováděcích rozhodnutí; nařízení č. 442/2011, provedeného nebo ve znění pozdějších změn až do dne podání projednávaného návrhu, včetně všech novelizačních nebo prováděcích nařízení, a rozhodnutí 2011/782 provedeného nebo ve znění pozdějších změn až do dne podání dotyčného návrhu, a to v rozsahu, v němž se jej tyto akty týkají.
22 Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 26. prosince 2011 podal žalobce návrh na rozhodnutí ve zrychleném řízení v souladu s článkem 76a jednacího řádu Tribunálu.
23 Rozhodnutím ze dne 29. března 2012 Tribunál (šestý senát) žádost o projednání ve zrychleném řízení zamítl.
24 Rada dne 20. února 2012 doručila kanceláři Tribunálu svou žalobní odpověď.
25 Žalobce návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 13. února 2012 požádal o povolení upravit svá návrhová žádání týkající se prováděcího rozhodnutí Rady 2012/37/SBZP ze dne 23. ledna 2012, kterým se provádí rozhodnutí 2011/782 (Úř. věst. L 19, s. 33), prováděcího nařízení Rady (EU) č. 55/2012 ze dne 23. ledna 2012, kterým se provádí čl. 33 odst. 1 nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. L 19, s. 6) a nařízení č. 36/2012. Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 16. března předložila Rada vyjádření k návrhu žalobce a zejména uvedla, že dva první akty, kterých se návrh týká, jméno žalobce neuvádějí, a dále že žaloba proti nařízení č. 36/2012 byla podána opožděně. Tribunál rozhodnutím ze dne 4. dubna 2012 žalobci povolil předložení návrhu upravujícího jeho návrhová žádání, ale omezil jej na nařízení č. 36/2012. Návrh na úpravu návrhových žádání byl žalobcem uvedené kanceláři předložen dne 15. června 2012. Dopisem došlým této kanceláři dne 29. června 2012 Rada předložila vyjádření k tomuto návrhu na úpravu návrhových žádání.
26 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 30. března 2012 žalobce požádal o povolení upravit svá návrhová žádání, pokud jde o nařízení č. 168/2012, rozhodnutí 2012/122, prováděcí nařízení č. 266/2012 a prováděcí rozhodnutí 2012/172. Dopisem došlým uvedené kanceláři dne 24. dubna 2014 předložila Rada vyjádření k návrhu žalobce a zejména uvedla, že akty, kterých se návrh týká, jméno žalobce neuvádějí. Tribunál rozhodnutím ze dne 1. června 2012 nepovolil podání návrhu na úpravu uvedených návrhových žádání.
27 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu 24. května 2012 žalobce požádal o povolení upravit svá návrhová žádání, pokud jde o rozhodnutí 2012/206. Návrh na úpravu návrhových žádání byl žalobcem uvedené kanceláři doručen dne 22. června 2012. Dopisem došlým této kanceláři dne 3. července 2012 Rada vyjádřila nesouhlas s úpravou návrhových žádání, jelikož uvedené rozhodnutí žalobce nezmiňují.
28 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 22. června 2012 žalobce požádal o povolení upravit svá návrhová žádání, pokud jde o prováděcí rozhodnutí 2012/256 a prováděcí nařízení č. 410/2012. Návrh na úpravu těchto návrhových žádání byl uvedené kanceláři žalobcem doručen dne 23. července 2012. Dopisem došlým kanceláři Tribunálu Rada vyjádřila nesouhlas s úpravou návrhových žádání, jelikož tyto akty žalobce nezmiňují.
29 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 31. července 2012 žalobce upravil svá návrhová žádání a požadoval rovněž zrušení nařízení č. 509/2012, rozhodnutí 2012/322, prováděcího rozhodnutí 2012/335, prováděcího nařízení č. 2012/544, nařízení č. 545/2012, prováděcího nařízení č. 673/2012, rozhodnutí 2012/420 a prováděcího rozhodnutí 2012/424. Rada dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 9. srpna 2012 vyjádřila nesouhlas s úpravou návrhových žádání, jelikož tyto akty žalobce nezmiňují.
30 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 7. prosince 2012 žalobce požádal o povolení upravit svá návrhová žádání, pokud jde o rozhodnutí 2012/739. Návrh na úpravu návrhových žádání byl žalobcem uvedené kanceláři doručen 7. ledna 2013. V dopise došlém této kanceláři dne 21. ledna 2013 Rada neměla námitek k úpravě návrhových žádání.
31 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 24. května 2013 žalobce požádal o povolení upravit svá návrhová žádání, pokud jde o rozhodnutí Rady 2013/109/SZBP ze dne 28. února 2013, kterým se mění rozhodnutí 2012/739 (Úř. věst. L 58, s. 8), nařízení Rady (EU) č. 325/2013 ze dne 10. dubna 2013, kterým se mění nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. L 102, s. 1), prováděcí rozhodnutí 2013/185, rozhodnutí Rady 2013/186/SZBP ze dne 22. dubna 2013, kterým se mění rozhodnutí 2012/739 (Úř. věst. L 111, s. 101) a prováděcí nařízení č. 363/2013. Návrhem došlým uvedené kanceláři 24. června 2013 žalobce upravil svá návrhová žádání, přičemž požadoval pouze zrušení posledně uvedeného nařízení, prováděcího rozhodnutí 2013/185 a rozhodnutí 2013/255. Dopisem došlým této kanceláři dne 17. července 2013 Rada neměla námitek k uvedené úpravě návrhových žádání.
32 Vzhledem k tomu, že došlo ke změně složení senátů Tribunálu, byl soudce zpravodaj přidělen k sedmému senátu, jemuž v důsledku toho byla přidělena i projednávaná věc.
33 Na základě zprávy soudce zpravodaje Tribunál rozhodl zahájit ústní část řízení a vyzval v rámci organizačních procesních opatření uvedených v článku 64 jednacího řádu účastníky řízení, aby předložili určité dokumenty, a písemně jim položil otázky. Rada této výzvě vyhověla. Zástupce žalobce naopak informoval Tribunál, že žalobce písemné otázky nezodpoví.
34 Řeči účastníků řízení a odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 11. června 2014.
35 Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil následující akty, a to v rozsahu, v němž se týkají žalobce: rozhodnutí 2011/273; nařízení č. 442/2011; prováděcí rozhodnutí 2011/302; prováděcí nařízení č. 504/2011; prováděcí rozhodnutí 2011/367; prováděcí nařízení č. 611/2011; prováděcí nařízení č. 2011/488; prováděcí nařízení č. 755/2011; prováděcí rozhodnutí 2011/515; prováděcí nařízení č. 843/2001; rozhodnutí 2011/522; nařízení č. 878/2011; rozhodnutí 2011/628; nařízení č. 950/2011; rozhodnutí 2011/684; nařízení č. 1011/2011; rozhodnutí 2011/735; prováděcí rozhodnutí 2011/736; nařízení č. 1150/2011; prováděcí nařízení č. 1151/2011; rozhodnutí 2011/782; prováděcí nařízení č. 1244/2011; nařízení č. 36/2012; rozhodnutí 2012/206; prováděcí rozhodnutí 2012/256; prováděcí nařízení č. 410/2012; nařízení č. 509/2012; rozhodnutí 2012/322; prováděcí rozhodnutí 2012/335; prováděcí nařízení č. 544/2012; nařízení č. 545/2012; rozhodnutí 2012/420; prováděcí rozhodnutí 2012/424; prováděcí nařízení č. 673/2012; rozhodnutí 2012/739; prováděcí rozhodnutí 2013/185; prováděcí rozhodnutí 363/2013 a rozhodnutí 2013/255;
– uložil Radě náhradu nákladů řízení.
36 Rada navrhuje, aby Tribunál:
– prohlásil úpravu návrhových žádání týkajících se nařízení č. 36/2012; rozhodnutí 2012/206; prováděcího nařízení č. 410/2012; prováděcího rozhodnutí 2012/256; nařízení č. 509/2012; rozhodnutí 2012/322; prováděcího rozhodnutí 2012/335; prováděcího nařízení č. 2012/544; nařízení č. 545/2012; prováděcího nařízení č. 673/2012; rozhodnutí 2012/420 a prováděcího rozhodnutí 2012/424, za nepřípustnou;
– zamítl žalobu;
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
K přípustnosti
37 Rada, ač nevznesla námitku podle článku 114 jednacího řádu, uplatňuje částečnou nepřípustnost projednávané žaloby vycházející z opožděnosti jejího podání a nedostatku právního zájmu na podání žaloby na straně žalobce.
K opožděnosti žaloby
38 Podle čl. 263 šestého pododstavce SFEU musí být žaloba na neplatnost podána ve lhůtě dvou měsíců, a to podle okolností ode dne vyhlášení příslušného aktu, ode dne jeho oznámení navrhovateli nebo ode dne, kdy se o něm navrhovatel dozvěděl. Podle čl. 102 odst. 1 jednacího řádu platí, že jestliže lhůta pro podání žaloby proti aktu některého orgánu začíná běžet od zveřejnění tohoto aktu, počítá se tato lhůta od konce čtrnáctého dne po jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie. Podle ustanovení čl. 102 odst. 2 téhož jednacího řádu jednacího řádu musí být mimoto tato lhůta prodloužena o jednotnou lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti.
39 Kromě toho v oblasti omezujících opatření počíná lhůta pro podání žaloby proti aktu, kterým se osobě nebo subjektu uvedená opatření ukládají, běžet výlučně ode dne individuálního sdělení tohoto aktu dotyčné osobě, pokud je její adresa známá, nebo ode dne zveřejnění oznámení v Úředním věstníku, pokud není možné provést přímé sdělení tohoto aktu dotyčné osobě (rozsudek Soudního dvora ze dne 23. dubna 2013, Gbagbo a další v. Rada, C‑478/11 P až C‑482/11 P, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 59 až 62).
40 Vzhledem k tomu, že jednací řád v čl. 102 odst. 1 stanoví dodatečnou lhůtu čtrnácti dnů pro podání žaloby proti aktům zveřejněným v Úředním věstníku, je třeba mít za to, že toto ustanovení musí být použito obdobně, rovněž pokud je událostí, která spustí běh lhůty pro podání žaloby, oznámení uvedených aktů, které je rovněž zveřejněno v Úředním věstníku. Tytéž důvody, které odůvodnily poskytnutí dodatečné čtrnáctidenní lhůty pro zveřejněné akty, platí pro zveřejněná oznámení, na rozdíl od individuálních oznámení (rozsudek Tribunálu ze dne 4. února 2014, Syrian Lebanese Commercial Bank v. Rada, T‑174/12 a T‑80/13, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 64 a 65).
41 Pokud jde o žalobu, je zaprvé třeba uvést, že tato žaloba došla kanceláři Tribunálu dne 26. prosince 2011.
42 Pokud se žalobce v žalobě domáhá zrušení rozhodnutí 2011/273 prováděného prováděcím rozhodnutím 2011/488 a nařízením č. 442/2011, které bylo provedeno prováděcím nařízením č. 755/2011, je třeba uvést, že žaloba byla podána opožděně.
43 Rada totiž žalobci nezaslala individuální oznámení. Upozornila však osoby, na které se vztahují omezující opatření stanovená rozhodnutím 2011/273, prováděným prováděcím rozhodnutím 2011/488 a nařízením č. 442/2011, prováděným prováděcím nařízením č. 755/2011, prostřednictvím oznámení zveřejněného v Úředním věstníku dne 2. srpna 2011 (viz bod 7 výše). Lhůta pro podání žaloby tudíž uplynula dne 26. října 2011, tedy již přede dnem podání žaloby.
44 Žalobce nicméně Radě vytýká, že mu rozhodnutí 2011/273, prováděné prováděcím rozhodnutím 2011/488 a nařízením č. 442/2011, prováděným prováděcím nařízením č. 755/2011, individuálně neoznámila. V tomto ohledu uvádí, že tvrzení, podle kterého Rada neznala jeho adresu, je v rozporu s jeho postavením dobře zavedeného obchodníka a s jeho postavením dobře známé osobností syrské hospodářské elity. Dále tvrdí, že lhůta pro podání žaloby počíná běžet teprve po přezkoumání Radou, které bylo v projednávané věci uzavřeno teprve 5. ledna 2012, což je datum, kdy Rada poprvé odpověděla na žádost žalobce o provedení přezkumu.
45 Pokud jde o argumentaci žalobce, podle které mu rozhodnutí měla být oznámena individuálně, jelikož jeho adresa byla známá, je třeba bez dalšího uvést, že čl. 5 odst. 2 rozhodnutí 2011/273 stanoví, že Rada sdělí dotčené osobě či subjektu své rozhodnutí včetně důvodů zařazení jejího jména na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, a to buď přímo, je-li známa adresa, nebo zveřejněním oznámení, a dané osobě či subjektu umožní se k této záležitosti vyjádřit.
46 Kromě toho je třeba připomenout, že podle judikatury Rada nemá možnost svévolně rozhodnout o tom, jakým způsobem svá rozhodnutí dotčeným osobám sdělí. Z bodu 61 výše uvedeného rozsudku Gbagbo a další v. Rada totiž vyplývá, že Soudní dvůr zamýšlel umožnit nepřímé sdělení aktů, jejichž zrušení je požadováno, zveřejněním oznámení v Úředním věstníku pouze v případech, kdy není možné, aby Rada akt individuálně oznámila.
47 Radě nemůže být v projednávané věci vytýkána skutečnost, že žalobci nezaslala individuální oznámení. Je totiž třeba uvést, že unijní orgány nemají v Sýrii k dispozici neomezené zdroji za účelem vyhledávání soukromých adres jednotlivých fyzických osob podléhajících režimu omezujících opatření, a to zejména v době nepokojů. Mimoto je praxe Rady spočívající v zasílání oznámení fyzickým osobám pouze na jejich soukromé adresy, a ne na jejich pracovní adresy, opodstatněná, neboť jinak vzniká nebezpečí, že oznámení může být otevřeno a přečteno nikoli adresátem, ale třetí osobou, přičemž omezující opatření jsou citlivou oblastí. Rada tedy za okolností projednávané věci neměla jinou možnost než oznámit zařazení jména žalobce na seznam osob, na které se vztahují omezující opatření, prostřednictvím zveřejnění oznámení v Úředním věstníku.
48 Pokud jde o tvrzení žalobce, podle kterého lhůta pro podání žaloby počíná běžet teprve po přezkoumání Radou, toto tvrzení je třeba odmítnout. V tomto ohledu postačí připomenout, že podle čl. 263 šestého pododstavce SFEU činí lhůta pro podání žaloby na neplatnost aktu unijních orgánů dva měsíce ode dne vyhlášení napadeného aktu, ode dne jeho oznámení žalobci nebo ode dne, kdy se o něm žalobce dozvěděl. Možnost obrátit se na Radu v rámci přezkumu tudíž neumožňuje odchýlit se od takové normy. V tomto ohledu je třeba uvést, že podle ustálené judikatury Soudního dvora se od použití procesních lhůt lze odchýlit pouze za výjimečných okolností v případech náhody nebo vyšší moci v souladu s čl. 45 druhým pododstavcem statutu Soudního dvora, neboť striktní použití těchto pravidel odpovídá požadavku právní jistoty a nutnosti zabránění jakékoli diskriminaci nebo jakémukoli svévolnému zacházení při výkonu spravedlnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. listopadu 1985, Cockerill-Sambre v. Komise, 42/85, Recueil, s. 3749, bod 10, a usnesení Soudního dvora ze dne 5. února 1992, Francie v. Komise, C‑59/91, Recueil, s. I‑525, bod 8, a ze dne 7. května 1998, Irsko v. Komise, C‑239/97, Recueil, s. I‑2655, bod 7).
49 V rozsahu, v němž se žalobce v žalobě domáhá zrušení rozhodnutí 2011/782, byla žaloba podána v souladu se lhůtami stanovenými v čl. 263 šestém pododstavci SFEU ve spojení s čl. 102 odst. 2 jednacího řádu. V tomto ohledu je třeba uvést, že vzhledem k tomu, že Rada upozornila osoby a subjekty, na něž se uvedené rozhodnutí vztahuje, prostřednictvím oznámení zveřejněného dne 2. prosince v Úředním věstníku (viz bod 10 výše) a žaloba byla podána dne 26. prosince 2011, byla žaloba, pokud jde o toto rozhodnutí, podána včas. V důsledku toho není nutné zohlednit další faktory, například datum zveřejnění v Úředním věstníku, nebo datum individuálního oznámení žalobci.
50 Z toho vyplývá, že žalobu nelze považovat za podanou včas, pokud jde o návrh na prohlášení neplatnosti rozhodnutí 2011/273, prováděného prováděcím rozhodnutím 2011/488, a nařízení č. 442/2011, prováděného prováděcím nařízením č. 755/2011. Naproti tomu byla podána včas, pokud jde o rozhodnutí 2011/782.
51 Zadruhé, pokud jde o návrhy na úpravu návrhových žádání, je třeba konstatovat, že byly podány včas, v souladu s čl. 263 šestým pododstavcem SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 6. září 2013, Iranian Offshore Engineering & Construction v. Rada, T‑110/12, body 16 a 17). Všechny uvedené návrhy byly podány v průběhu dvou měsíců ode dne přijetí aktu (viz body 25 až 31 výše). Není tedy nutné zohlednit další faktory, například datum zveřejnění v Úředním věstníku, nebo datum individuálního oznámení žalobci.
52 S ohledem na výše uvedené musí být všechny návrhy na úpravu návrhových žádání považovány za přípustné ratione temporis.
K právnímu zájmu na podání žaloby
53 Podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU „[k]aždá fyzická nebo právnická osoba může za podmínek uvedených v prvním a druhém pododstavci podat žalobu proti aktům, které jsou jí určeny nebo které se jí bezprostředně a osobně dotýkají, jakož i proti právním aktům s obecnou působností, které se jí bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření.“
54 Podle ustálené judikatury je přípustnost žaloby na neplatnost podané fyzickou nebo právnickou osobou podřízena podmínce, že je odůvodněna vzniklým a trvajícím zájmem na zrušení napadeného aktu (rozsudek Soudního dvora ze dne 13. července 2000, Parlament v. Richard, C‑174/99 P, Recueil, s. I‑6189, bod 33, a rozsudek Tribunálu ze dne 28. září 2004, MCI v. Komise, T‑310/00, Sb. rozh. s. II‑3253, bod 44).
55 Právní zájem na podání žaloby musí přetrvat až do vydání soudního rozhodnutí, což předpokládá, že žaloba může, s ohledem na svůj předmět a výsledek, který je očekáván, přinést prospěch účastníku řízení, který ji podal (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 7. června 2007, Wunenburger v. Komise, C‑362/05 P, Sb. rozh. s. I‑4333, bod 42 a citovaná judikatura, a usnesení Tribunálu ze dne 7. prosince 2007, Fellah v. Rada, T‑255/11, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 12).
56 Tento prospěch se může týkat jak zájmů hmotných, tak i nehmotných a budoucích vyhlídek dotyčné osoby (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora Kley v. Komise, 35/72, Recueil. s. 679, bod 4, a rozsudek Tribunálu ze dne 28. května 1988, W, v. Komise, T‑78/96 a T‑170/96, Recueil FP, s. I‑239 a II‑745, bod 47).
57 Rada v projednávané věci tvrdí, že žaloba je nepřípustná, jelikož se týká aktů, které neuvádějí jméno žalobce; ten v důsledku toho nemá žádný právní zájem na podání žaloby. Rada rovněž tvrdí, že žaloba na neplatnost týkající se rozhodnutí 2011/273 je nepřípustná z důvodu nedostatku právního zájmu na podání žaloby, a to vzhledem ke skutečnosti, že tento akt byl zrušen a nahrazen rozhodnutím 2011/782.
– K aktům, které neuvádějí jméno žalobce
58 Zaprvé, pokud jde o akty, vůči kterým žalobce nemá právní zájem na podání žaloby z důvodu, že neuvádějí jeho jméno, je třeba konstatovat, že ze všech aktů napadených v rámci žaloby odkazuje výslovně na žalobce pouze rozhodnutí 2011/782, kterým se zrušuje rozhodnutí 2011/273, a to v přílohách. Žalobce tedy v době podání uvedené žaloby doložil zájem na tom, aby se u Tribunálu domáhal zrušení tohoto aktu, jelikož toto zrušení může žalobci přinést vyškrtnutí jeho jména ze seznamu osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření přijatá proti Sýrii.
59 Zadruhé, pokud jde o akty napadené v rámci návrhů na úpravu návrhových žádání, žalobce se domáhá zrušení několika aktů přijatých Radou, které provádějí nebo mění jak rozhodnutí 2011/782, tak i nařízení č. 36/2012, jakož i rozhodnutí 2012/739 a 2013/255.
60 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že na žalobce výslovně odkazují pouze nařízení č. 36/2012, prováděné prováděcím nařízením č. 363/2013, rozhodnutí 2012/739, prováděné prováděcím rozhodnutím 2013/185, a rozhodnutí 2013/255. Pokud jde o tyto akty, jméno žalobce je buď uvedeno na seznamech týkajících se omezujících opatření, které jsou přílohami k základním aktům, nebo jsou údaje, které se týkají uvedených zápisů, nahrazeny. Z tohoto důvodu je třeba konstatovat, že si žalobce zachovává právní zájem na podání žaloby proti těmto aktům, jelikož jejich zrušení by mělo za následek vyškrtnutí jeho jména z dotčených seznamů. Naopak tomu tak není, pokud jde o jiné akty uvedené v podáních týkajících se úpravy návrhových žádání, které žalobce vůbec nezmiňují.
61 Proto, s ohledem na závěry formulované v bodech 50, 52, 58 a 60 výše, musí být žaloba zamítnuta jako nepřípustná, a to v rozsahu, v němž byla podána proti následujícím právním aktům:
– rozhodnutí 2011/273, prováděnému nebo změněnému prováděcími rozhodnutími 2011/302, 2011/367, 2011/515 a 2011/736, jakož i rozhodnutími 2011/522, 2011/628, 2011/684 a 2011/735;
– nařízení č. 442/2011, prováděnému nebo změněnému prováděcími nařízeními č. 504/2011, č. 611/2011, č. 843/2011, č. 1151/2011 a č. 1244/2011, jakož i nařízeními č. 878/2011, č. 950/2011, č. 1011/2011 a č. 1150/2011;
– prováděcím rozhodnutím 2012/256, 2012/335 a 2012/424, jakož i rozhodnutím 2012/206, 2012/322 a 2012/420, která provádějí nebo mění rozhodnutí 2011/782;
– prováděcím nařízením č. 410/2012, č. 2012/544 a č. 673/2012, jakož i nařízením č. 509/2012, č. 545/2012 a č. 325/2013, která provádějí nebo mění nařízení č. 36/2012.
– Ke zrušeným a nahrazeným aktům
62 Pokud jde o akty, u kterých žalobce neměl právní zájem na podání z důvodu, že již nejsou platné, je třeba uvést – stejně jako Rada – že rozhodnutí 2011/782 bylo zrušeno a nahrazeno rozhodnutím 2012/739 a že posledně uvedené rozhodnutí již není podle čl. 31 odst. 1 od 1. června 2013 v platnosti.
63 Je tedy třeba konstatovat, že rozhodnutí 2011/782 a 2012/739 přestala od data jejich zrušení a uplynutí platnosti vyvolávat právní účinky.
64 Podle ustálené judikatury si žalobce může v řízení o žalobě na neplatnost zachovat právní zájem na soudním zrušení aktu derogovaného v průběhu řízení, jestliže zrušení tohoto aktu soudem může ve výsledku stále vyvolávat právní následky (viz usnesení Tribunálu ze dne 14. ledna 2013, Divandari v. Rada, T‑497/10, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 19 a citovaná judikatura).
65 Přetrvávání právního zájmu žalobce na řízení je třeba posuzovat in concreto zejména s ohledem na důsledky tvrzené protiprávnosti a na povahu údajně utrpěné újmy (rozsudek Soudního dvora ze dne 6. června 2013, Ayadi v. Komise, C‑183/112 P, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 63).
66 Tím, kdo musí osvědčit právní zájem na podání žaloby proti zrušeným aktům, je sám žalobce (usnesení Tribunálu ze dne 15. května 2013, Post Invest Europe v. Komise, T‑413/12, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 22).
67 V projednávané věci ze spisu projednávané věci ani z odpovědí poskytnutých žalobcem v tomto ohledu při jednání nevyplývá, že mu zrušení napadených aktů, které již nejsou účinné, stále může přinést užitek. V tomto ohledu je třeba zejména uvést, že žalobce v replice nereagoval na argumenty Rady uvedené v žalobní odpovědi, podle kterých již žalobci nesvědčil právní zájem na podání žaloby proti zrušeným právním aktům. V tomto kontextu neodůvodnil právní zájem na podání žaloby v souladu s judikaturou citovanou v bodě 66 výše (v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu ze dne 12. června 2013, HTTS v. Rada, T‑128/12 a T‑182/12, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, body 34 a 35, a ze dne 6. září 2013, Bateni v. Rada, T‑42/12 a T‑181/12, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, body 31 a 32).
68 Z toho vyplývá, že žalobce neprokázal právní zájem na podání žaloby vůči rozhodnutím 2011/782, 2012/739 a 2013/185. Tribunál proto zastává názor, že již není namístě rozhodovat o projednávané žalobě v rozsahu, v němž se týká těchto aktů.
Závěry týkající se přípustnosti
69 S ohledem na posouzení provedená v bodech 37 až 68 výše je projednávaná žaloba přípustná pouze v rozsahu, v němž se týká nařízení č. 36/2012, prováděcího nařízení č. 363/2013 a rozhodnutí 2013/255, a to potud, pokud se tyto akty týkají žalobce (dále jen „napadené akty“).
K věci samé
70 Na podporu své žaloby se žalobce dovolává dvou žalobních důvodů. První žalobní důvod vychází z porušení práva na obhajobu, povinnosti uvést odůvodnění, práva být vyslechnut a práva na účinnou soudní ochranu. Druhý žalobní důvod vychází z porušení práva na vlastnictví a hospodářské svobody.
71 Žalobce prvním žalobním důvodem vytýká Radě, že porušila jeho právo na obhajobu, povinnost uvést odůvodnění, právo být vyslechnut a právo na účinnou soudní ochranu. V tomto ohledu tvrdí, že v souladu s judikaturou základní práva tvoří nedílnou součást obecných zásad unijního práva, takže respektování uvedených práv představuje jednu z podmínek legality aktů, které Unie přijímá.
72 V tomto ohledu žalobce uplatňuje v podstatě tři výtky.
73 Zaprvé žalobce vytýká Radě, že mu nezaslala formální oznámení, které by mu umožnilo seznámit se s důvody zařazení jeho jména na seznamy osob, na něž se vztahují uvedená omezující opatření stanovená napadenými akty. Tvrdí, že právo na účinnou soudní ochranu především znamená, že je Rada povinna sdělit osobě nebo subjektu, jichž se týkají omezující opatření, důvody, které vedly k zapsání jeho jména na uvedené seznamy. Žalobce mimoto zdůrazňuje, že Rada nereagovala na jeho výzvy a omezila se na potvrzení zachování zápisu jeho jména na tyto seznamy.
74 Zadruhé žalobce tvrdí, že se Rada v projednávané věci omezila na uvedení vágních a obecných úvah, aby odůvodnila zařazení jeho jména na dotčené seznamy. V této souvislosti připomíná, že podle judikatury platí, že vzhledem k tomu, že osoby a subjekty, na něž se vztahují omezující opatření, nemají právo na předběžné slyšení, je dodržování povinnosti uvést odůvodnění o to důležitější. Toto odůvodnění se musí týkat nejen zákonných podmínek použití tohoto aktu, ale rovněž specifických a konkrétních důvodů, proč se Rada při výkonu posuzovací pravomoci domnívá, že se na dotyčné osoby nebo subjekty musí taková opatření vztahovat. Konečně žalobce tvrdí, že nedostatek odůvodnění unijních aktů nemůže být zhojen vysvětleními uvedenými v rámci řízení před unijním soudem.
75 Zatřetí žalobce zpochybňuje důvody zařazení svého jména na dotčené seznamy a tvrdí, že Rada neunesla v tomto ohledu důkazní břemeno.
76 Rada s argumenty žalobce nesouhlasí.
77 Tribunál má za to, že je třeba nejprve zkoumat třetí výtku.
78 Žalobce na podporu třetí výtky uvádí, že Rada neprokázala právně dostačujícím způsobem důvody, proč bylo jeho jméno zařazeno na dotčené seznamy. Vytýká jí, že neuvedla důkazy prokazující jeho vazby s Maherem al-Asádem a milicí šabíha. Zdůrazňuje, že Rada nese důkazní břemeno a že se nemůže opírat o domněnky.
79 Rada úvodem připomíná, že v oblasti omezujících opatření je Tribunál povinen provést pouze omezený přezkum legality rozhodnutí přijatých unijními orgány. Dále tvrdí, že zařazení jména žalobce na dotčené seznamy je důvodné především proto, že žalobce patří k osobám spojeným s režimem, který se podílí na porušování lidských práv. V tomto ohledu uvádí, že se opatření, jímž se zmrazují finanční prostředky, na žalobce vztahuje na základě informací poskytnutých členským státem, které byly klasifikovány jako „Důvěrné EU“. Odkazuje rovněž na informace pocházející ze zdrojů označovaných jako „otevřené“. Je toho názoru, že i když žalobce zpochybňuje správnost odůvodnění, nepředložil žádný důkaz, který by mohl prokázat jeho nesprávnost.
80 Podle judikatury účinnost soudní kontroly zaručená v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie vyžaduje zejména to, aby se unijní soud při přezkumu legality důvodů, o které se opírá rozhodnutí o zápisu nebo ponechání jména určité osoby na seznamu osob, na které se vztahují sankce, ujistil o tom, zda je toto rozhodnutí postaveno na dostatečně pevném skutkovém základě. Je proto třeba ověřit skutečnosti uváděné ve shrnutí důvodů, ze kterých uvedené rozhodnutí vychází, tak aby se soudní přezkum neomezoval na abstraktní posouzení pravděpodobnosti uváděných důvodů, ale aby se zaměřil na otázku, zda jsou tyto důvody, nebo alespoň jeden z nich, který sám o sobě postačuje k odůvodnění tohoto rozhodnutí, podložené (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, dále jen „rozsudek Kadi II“, bod 119).
81 V případě zpochybňování legality je úkolem příslušného unijního orgánu, aby prokázal, že jsou důvody uplatňované vůči dotyčné osobě podložené, přičemž tato osoba není povinna předložit důkazy o opaku svědčící o tom, že uvedené důvody podložené nejsou. Je třeba, aby informace a důkazy předložené dotyčným orgánem podporovaly důvody v neprospěch dotyčné osoby, k nimž se přiklonil. Pokud tyto skutečnosti neumožňují konstatovat podloženost některého z důvodů, unijní soud ho nemůže přijmout jako důvod pro dotčené rozhodnutí o zápisu nebo ponechaní zápisu (rozsudek Kadi II, body 121 až 123).
82 V projednávané věci je třeba nejprve konstatovat, že jediné odůvodnění předložené v tomto ohledu Radou za účelem odůvodnění zařazení jména žalobce na dotčený seznam, jsou výňatky z dokumentu ze dne 25. července 2011 s názvem „Coreu SZBP/0317/11“ (dokument Rady 5044/12). Tento dokument obsahuje stejné stručné odůvodnění, jaké bylo převzato do napadených aktů, a to zejména skutečnost, že A. Jabir byl blízkým obchodním spolupracovníkem Mahera Al-Asáda v rámci milice šabíha a že se tím, že podporoval milice šabíha, přímo podílel na represích. Rada tudíž nepředložila žádný dodatečný důkaz, který by mohl prokázat, nebo alespoň naznačovat, existenci vazby mezi žalobcem a Maherem Al-Asádem.
83 Rada dále v příloze ke svým písemnostem připojila články publikované na různých internetových stránkách, které se týkaly milicí šabíha, aby prokázala vazby žalobce na uvedenou milici, zejména na internetové stránce Wikipedie, oficiální internetové stránce Muslimského bratrstva a internetové stránce Saada Syria Forums. Bez ohledu na to, zda jsou tyto informace spolehlivé a zda byly skutečně Radou vzaty v úvahu v době přijímání napadených aktů, je třeba konstatovat, že pouze dvě z těchto písemností stručně zmiňují jméno žalobce a žádná z nich neposkytuje dostatečně podložené údaje týkající se žalobce a jeho účasti v milicích šabíha.
84 Rada přitom v odpovědi na otázku Tribunálu při jednání nebyla schopna předložit žádný dodatečný důkaz, kterým by mohly být podloženy vazby mezi žalobcem a Maherem al-Asádem na jedné straně a mezi žalobcem a milicí šabíha na straně druhé.
85 Z toho důvodu je třeba konstatovat, že informace poskytnuté Radou neobsahují žádné důkazy na podporu jejích tvrzení, podle kterých žalobce udržuje vztahy s Maherem Al-Asádem v rámci milic šabíha, a že se dále přímo podílí na represích a na násilí na civilním obyvatelstvu a na koordinaci skupin závislých na uvedených milicích.
86 Z toho vyplývá, že Rada nesplnila důkazní břemeno, které nese podle článku 47 Listiny základních práv, jak ho vykládá Soudní dvůr v rozsudku Kadi II.
87 Je proto třeba vyhovět třetí výtce uplatněné žalobcem na podporu prvního žalobního důvodu a zrušit napadené akty v rozsahu, v němž se týkají žalobce, aniž je nutné zkoumat ostatní žalobní důvody vznesené na podporu této žaloby.
K časovým účinkům zrušení napadených aktů
88 Podle čl. 264 druhého pododstavce SFEU Tribunál může, považuje-li to za nezbytné, uvést ty účinky aktu prohlášeného za neplatný, které jsou nadále považovány za zachované. Z judikatury vyplývá, že unijní soud může na základě tohoto ustanovení rozhodnout o okamžiku, kdy jeho rozsudky, jimiž se prohlašuje neplatnost aktu, nabydou účinků (viz rozsudek Tribunálu ze dne 12. prosince 2013, Nabipour a další v. Rada, T‑58/12, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 250 a 251, jakož i citovaná judikatura).
89 V projednávané věci má Tribunál z důvodů uvedených níže za to, že je nezbytné zachovat časové účinky napadených aktů až do doby uplynutí lhůty pro podání opravného prostředku uvedené v čl. 56 prvním pododstavci statutu Soudního dvora, anebo pokud bude v této lhůtě podán opravný prostředek, až do jeho zamítnutí.
90 Je totiž třeba připomenout, že Unie přijala omezující opatření vůči Sýrii z důvodu represí civilního obyvatelstva této země, a že tato opatření tedy sledují humanitární a mírové cíle.
91 Zájem žalobce, aby tento rozsudek, jímž se určuje neplatnost, měl okamžité účinky, musí být proto vyvážen cílem obecného zájmu sledovaným unijní politikou na poli omezujících opatření přijatých vůči Sýrii. Posun časových účinků zrušení omezujícího opatření může být tedy odůvodněn nezbytností zajistit účinnost omezujících opatření, a v konečném důsledku imperativy spojenými s mezinárodními vztahy Unie a jejích členských států.
92 Zrušení napadených aktů v rozsahu, v němž se týkají žalobce, s okamžitou účinností by přitom žalobci umožnilo převést celý jeho majetek nebo jeho část mimo Unii, aniž by Rada případně mohla účinně uplatnit článek 266 SFEU k nápravě nesrovnalostí konstatovaných v tomto rozsudku, čímž by mohla být závažně a nenávratně ohrožena účinnost jakéhokoli zmrazení finančních prostředků, o němž by Rada mohla v budoucnu vůči žalobci rozhodnout.
93 K uplatnění článku 266 SFEU v projednávaném případě je totiž třeba uvést, že zrušení zařazení jména žalobce na dotčené seznamy tímto rozsudkem vychází ze skutečnosti, že důvody tohoto zařazení nejsou podpořeny dostatečnými důkazy (viz body 82 až 86 výše). Ačkoli je na Radě, aby rozhodla o způsobu, jakým vyhoví tomuto rozsudku, nelze automaticky vyloučit případné nové zařazení na seznamy. V rámci nového posouzení má totiž Rada na základě důvodů, jež budou právně dostačujícím způsobem podepřeny, možnost jméno žalobce na seznamy znovu zařadit.
94 Z toho vyplývá, že účinky zrušených rozhodnutí a nařízení musí být vůči žalobci zachovány až do doby uplynutí lhůty pro podání opravného prostředku, anebo pokud bude v této lhůtě podán opravný prostředek, až do jeho zamítnutí.
K nákladům řízení
95 Podle čl. 87 odst. 2 prvního pododstavce jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Tribunál nicméně může na základě čl. 87 odst. 3 téhož jednacího řádu rozdělit náklady řízení mezi účastníky, nebo rozhodnout, že si každý z účastníků řízení ponese své vlastní náklady, pokud jsou účastníci řízení současně neúspěšní v jednom nebo více bodech.
96 Vzhledem k tomu, že v projednávané věci účastníci řízení nebyli úspěšní v jednom či více návrhových žádáních, je v souladu se shora uvedenými ustanoveními spravedlivé rozhodnout, že Rada ponese vlastní náklady řízení a nahradí jednu třetinu nákladů řízení vynaložených žalobcem.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (sedmý senát)
rozhodl takto:
1) Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána opožděně, odmítá se jako nepřípustná v rozsahu, v němž zní na zrušení prováděcího rozhodnutí Rady 2011/488/SZBP ze dne 1. srpna 2011, kterým se provádí rozhodnutí 2011/273/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii, a prováděcího nařízení Rady (EU) č. 755/2011 ze dne 1. srpna 2011, kterým se provádí nařízení (EU) č. 442/2011 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii.
2) Žaloba se odmítá jako nepřípustná v rozsahu, v němž zní na zrušení rozhodnutí Rady 2011/273/SZBP ze dne 9. května 2011, o omezujících opatřeních vůči Sýrii, nařízení Rady (EU) č. 442/2011 ze dne 9. května 2011 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii, prováděcího rozhodnutí Rady 2011/302/SZBP ze dne 23. května 2011, kterým se provádí rozhodnutí 2011/273, prováděcího rozhodnutí Rady 2011/367/SZBP ze dne 23. června 2011, kterým se provádí rozhodnutí 2011/273, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 504/2011 ze dne 23. května 2011, kterým se provádí nařízení č. 442/2011, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 611/2011 ze dne 23. června 2011, kterým se provádí nařízení č. 442/2011, prováděcího rozhodnutí Rady 2011/515/SZBP ze dne 23. srpna 2011, kterým se provádí rozhodnutí 2011/273, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 843/2011 ze dne 23. srpna 2011, kterým se provádí nařízení č. 442/2011, rozhodnutí Rady 2011/522/SZBP ze dne 2. září 2011, kterým se mění rozhodnutí 2011/273, nařízení Rady (EU) č. 878/2011 ze dne 2. září 2011, kterým se mění nařízení č. 442/2011, rozhodnutí Rady 2011/628/SZBP ze dne 23. září 2011, kterým se mění rozhodnutí 2011/273, nařízení Rady (EU) č. 950/2011 ze dne 23. září 2011, kterým se mění nařízení č. 442/2011, rozhodnutí Rady 2011/684/SZBP ze dne 13. října 2011, kterým se mění rozhodnutí 2011/273, nařízení Rady (EU) č. 1011/2011 ze dne 13. října 2011, kterým se mění nařízení č. 442/2011, rozhodnutí Rady 2011/735/SZBP ze dne 14. listopadu 2011, kterým se mění rozhodnutí 2011/273, prováděcího Rady rozhodnutí 2011/736/SZBP ze dne 14. listopadu 2011, kterým se provádí rozhodnutí 2011/273, nařízení Rady (EU) č. 1150/2011 ze dne 14. listopadu 2011, kterým se mění nařízení č. 442/2011, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1151/2011 ze dne 14. listopadu 2011, kterým se provádí nařízení č. 442/2011, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1244/2011 ze dne 1. prosince 2011, kterým se provádí nařízení č. 442/2011, rozhodnutí Rady 2012/206/SZBP ze dne 23. dubna 2012, kterým se mění rozhodnutí 2011/782/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii, prováděcího rozhodnutí Rady 2012/256/SZBP ze dne 14. května 2012, kterým se provádí rozhodnutí 2011/782/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 410/2012 ze dne 14. května 2012, kterým se provádí čl. 32 odst. 1 nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii, nařízení Rady (EU) č. 509/2012 ze dne 15. června 2012, kterým se mění nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii, rozhodnutí Rady 2012/322/SZBP ze dne 20. června 2012, kterým se mění rozhodnutí 2011/782/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii, prováděcího rozhodnutí Rady 2012/335/SZBP ze dne 25. června 2012, kterým se provádí rozhodnutí 2011/782/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 544/2012 ze dne 25. června 2012, kterým se provádí čl. 32 odst. 1 nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii, nařízení Rady (EU) č. 545/2012 ze dne 25. června 2012, kterým se mění nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 673/2012 ze dne 23. července 2012, kterým se provádí čl. 32 odst. 1 nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii, rozhodnutí Rady 2012/420/SZBP ze dne 23. července 2012, kterým se mění rozhodnutí 2011/782/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii, a prováděcího rozhodnutí Rady 2012/424/SZBP ze dne 23. července 2012, kterým se provádí rozhodnutí 2011/782/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii, jelikož se tyto akty netýkají A. Jabira.
3) Není nadále důvodné rozhodnout o žalobě v rozsahu, v němž zní na zrušení rozhodnutí Rady 2011/782/SZBP ze dne 1. prosince 2011 o omezujících opatřeních vůči Sýrii a o zrušení rozhodnutí 2011/273, rozhodnutí Rady 2012/739/SZBP ze dne 29. listopadu 2012 o omezujících opatřeních vůči Sýrii a o zrušení rozhodnutí 2011/782, a prováděcího rozhodnutí Rady 2013/185/SZBP ze dne 22. dubna 2013, kterým se provádí rozhodnutí 2012/739, jelikož tyto akty byly zrušeny a nahrazeny.
4) Tato akty se zrušují v rozsahu, v němž se týkají A. Jabira:
– nařízení Rady (EU) č. 36/2012 ze dne 18. ledna 2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii a o zrušení nařízení č. 442/2011;
– prováděcí nařízení Rady (EU) č. 363/2013 ze dne 22. dubna 2013, kterým se provádí nařízení č. 36/2012;
– rozhodnutí Rady 2013/255/SZBP ze dne 31. května 2013 o omezujících opatřeních vůči Sýrii.
5) Účinky zrušovaných rozhodnutí a nařízení zůstávají zachovány vůči osobě A. Jabira do data uplynutí lhůty pro podání kasačního opravného prostředku, nebo v případě, že bude kasační opravný prostředek v této lhůtě podán, do případného zamítnutí kasačního opravného prostředku.
6) Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení a nahradí jednu třetinu nákladů řízení vynaložených A. Jabirem.
7) Ajmán Jabir ponese dvě třetiny vlastních nákladů řízení.
Van der Woude | Wiszniewska-Białecka | Ulloa Rubio |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 13. listopadu 2014.