Věc T‑655/11
FSL Holdings a další
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Evropský trh s banány v Itálii, v Řecku a v Portugalsku – Koordinace při určování cen – Přípustnost důkazů – Právo na obhajobu – Zneužití pravomoci – Důkaz o protiprávním jednání – Výpočet výše pokuty“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (druhého senátu) ze dne 16. června 2015
1. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Důkazy, které lze přijmout – Legalita předání informací, které získaly vnitrostátní orgány, Komisi – Posouzení vnitrostátními soudy s ohledem na vnitrostátní právo – Předání, které vnitrostátní soud neprohlásil za protiprávní – Zohlednění takto předaných informací jako důkazů ze strany Komise – Přípustnost
(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 12 odst. 2)
2. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Kontrolní pravomoc Komise – Rozhodnutí, kterým se nařizuje kontrola – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah – Povinnost uvést předmět a účel kontroly
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 20 odst. 4)
3. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Vyšetřovací pravomoci Komise – Použití informací získaných během šetření – Meze – Zahájení šetření za účelem přezkoumání správnosti informací, které byly zjištěny dříve při šetření – Přípustnost
(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, článek 20)
4. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Pravomoci Komise – Pravomoc rozdělit řízení – Rozdělení, které znamená zahájení nového šetření – Diskreční pravomoc
(Článek 101 SFEU)
5. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práva na obhajobu – Možnost dotčeného podniku plně uplatňovat uvedené právo pouze po zaslání oznámení námitek – Situace, kdy má Komise k dispozici ručně psané poznámky získané v rámci vnitrostátních šetření – Povinnost informovat o nich dotčený podnik během fáze předběžného šetření před zasláním oznámení námitek – Neexistence
(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003)
6. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Snížení pokuty za spolupráci stíhaného podniku – Poskytnutí podmíněné ochrany před pokutami před přijetím konečného rozhodnutí Komise – Rozsah – Připomenutí dočasného povahy procesního postavení založeného na základě poskytnutí podmíněné ochrany, ze strany Komise – Výkon protiprávního nátlaku – Neexistence
[Článek 101 SFEU; oznámení Komise 2002/C 45/03, bod 8 písm. a) a b), bod 11 písm. a) až c), body 15, 16, 18 a 19]
7. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Snížení pokuty za spolupráci – Plná ochrana – Podmínky – Plná, stálá a pohotová spolupráce dotčeného podniku – Pojem
[Článek 101 SFEU; oznámení Komise 2002/C 45/03, bod 11 písm. a)]
8. Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Zneužití pravomoci – Pojem
(Článek 263 SFEU)
9. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Právní rámec – Pokyny přijaté Komisí – Oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut za spolupráci stíhaných podniků – Omezení posuzovací pravomoci, které si Komise sama stanovila – Rozsah
(Článek 101 SFEU; oznámení Komise 2002/C 45/03)
10. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Vyšetřovací pravomoci Komise – Použití informací získaných během šetření provedeného v rámci jiného řízení – Přípustnost – Povinnost plné, stálé a pohotové spolupráce podniku, který žádá o úplnou ochranu před pokutami – Rozsah
(Článek 101 SFEU; oznámení Komise 2002/C 45/03)
11. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Použití prohlášení jiných podniků, které se účastnily protiprávního jednání, jako důkazů – Přípustnost – Důkazní síla dobrovolných výpovědí hlavních účastníků kartelové dohody podaných za účelem použití oznámení o spolupráci v jejich prospěch
(Článek 101 SFEU; oznámení Komise 2002/C 45/03)
12. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Způsob dokazování – Použití souboru nepřímých důkazů – Zohlednění skutečností prokázaných mimo dobu protiprávního jednání – Přípustnost – Požadovaný stupeň důkazní síly, pokud jde o jednotlivě nahlížené nepřímé důkazy
(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, článek 2)
13. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání spočívající v uzavření protisoutěžní dohody – Rozhodnutí, které se opírá o listinné důkazy – Důkazní povinnosti podniků, které zpochybňují existenci protiprávního jednání
(Článek 101 SFEU)
14. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Způsob dokazování – Listinné důkazy – Posouzení důkazní hodnoty dokumentu – Kritéria – Dokument, který byl vyhotoven v bezprostřední souvislosti se skutkovými okolnostmi nebo přímým svědkem těchto okolností – Zvýšená důkazní hodnota
(Článek 101 SFEU)
15. Základní práva – Presumpce neviny – Řízení v oblasti hospodářské soutěže – Uplatnitelnost – Důsledky
(Článek 101 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 48 odst. 1)
16. Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Dohoda směřující k omezení hospodářské soutěže – Současné sledování legitimních cílů – Neexistence vlivu
(Článek 101 SFEU)
17. Kartelové dohody – Jednání ve vzájemné shodě – Pojem – Koordinace a spolupráce neslučitelná s povinností každého podniku samostatně určovat své chování na trhu – Zpřístupnění citlivých informací, které odstraňuje nejistotu ohledně budoucího chování soutěžitele – Veřejně známé informace – Zahrnutí – Podmínky
(Článek 101 SFEU)
18. Kartelové dohody – Dohody mezi podniky – Podnik, který se účastnil protisoutěžní dohody – Chování lišící se od chování, které bylo dohodnuto v rámci kartelové dohody – Okolnost, která neumožňuje nutně vyloučit jeho účast na dohodě
(Článek 101 SFEU)
19. Hospodářská soutěž – Pravidla Unie – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Přičitatelnost jednání orgánů podniku tomuto podniku – Podmínky – Jednání osoby, která je oprávněna jednat jménem podniku
(Článek 101 SFEU)
20. Kartelové dohody – Jednání ve vzájemné shodě – Pojem – Výměna informací mezi soutěžiteli – Narušení hospodářské soutěže – Posouzení s ohledem na povahu protiprávního jednání – Diskuze mezi soutěžiteli o významných faktorech pro vývoj cen – Protiprávní jednání z hlediska účelu – Neexistence přímé souvislosti jednání ve vzájemné shodě se spotřebitelskými cenami – Nedostatek relevance
(Článek 101 SFEU)
21. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práva na obhajobu – Přístup ke spisu – Rozsah – Odmítnutí předat dokument – Odůvodnění
(Článek 101 SFEU)
22. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Slyšení – Slyšení některých osob – Posuzovací pravomoc Komise – Meze – Dodržování práva na obhajobu
(Článek 101 SFEU; nařízení Komise č. 773/2004, čl. 10 odst. 3 a článek 13)
23. Kartelové dohody – Komplexní protiprávní jednání vykazující znaky dohody a znaky jednání ve vzájemné shodě – Kvalifikace pouze jako „dohoda a/nebo jednání ve vzájemné shodě“ – Přípustnost
(Článek 101 SFEU)
24. Kartelové dohody – Jednání ve vzájemné shodě – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria posouzení – Protisoutěžní účel – Dostatečné zjištění – Rozlišení mezi protiprávními jednáními z hlediska účelu a z hlediska důsledku – Kritéria, na jejichž základě lze považovat dohodu za omezení z hlediska účelu
(Článek 101 SFEU)
25. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Nekonstatování protiprávního jednání týkající se jiného subjektu, který se nachází v podobné situace – Neexistence vlivu
(Článek 101 SFEU)
26. Kartelové dohody – Zákaz – Porušení – Dohody a jednání ve vzájemné shodě tvořící jediné protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti podniku z důvodu účasti na protiprávním jednání nahlíženém jako celek – Podmínky
(Článek 101 SFEU)
27. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Povinnost Komise předložit důkaz protiprávního jednání a doby jeho trvání – Rozsah důkazního břemene – Jediné a trvající protiprávní jednání – Absence důkazu o určitých obdobích v rámci celého posuzovaného období – Přerušení účasti podniku na protiprávním jednání – Opakované protiprávní jednání – Důsledky na stanovení pokuty
(Článek 101 SFEU)
28. Hospodářská soutěž – Pokuty – Pokyny o metodě stanovování pokut – Metoda výpočtu, která zohledňuje různé proměnné – Posuzovací pravomoc Komise – Meze – Dodržení zásady rovného zacházení – Výpočet základní částky pokuty – Soudní přezkum – Rozsah
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3; oznámení Komise 2006/C 210/02, body 9, 12, 13 a 19 až 23)
29. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Metoda výpočtu stanovená pokyny přijatými Komisí – Výpočet základní částky pokuty – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Posouzení podle povahy protiprávního jednání – Účinek protisoutěžního jednání – Kritérium, které není určující
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3; oznámení Komise 2006/C 210/02, body 19 až 24)
30. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Polehčující okolnosti – Povinnost Komise držet se své předchozí rozhodovací praxe – Neexistence
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3; oznámení Komise 2006/C 210/02, bod 29)
31. Hospodářská soutěž – Pokuty – Posouzení v závislosti na individuálním chování podniku – Vliv neuložení sankce jinému hospodářskému subjektu – Neexistence
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3)
1. V unijním právu nelze připustit důkazy získané ve zjevném rozporu s postupem pro jejich sestavování, jehož cílem je chránit základní práva dotčených osob. Použití tohoto postupu musí být tedy považováno za podstatnou formální náležitost ve smyslu čl. 263 odst. 2 SFEU. Porušení podstatné formální náležitosti přitom způsobuje důsledky bez ohledu na to, zda toto porušení způsobilo újmu tomu, kdo se jej dovolává.
Pokud jde konkrétně o správní řízení v oblasti hospodářské soutěže, zákaz používat informace získané Komisí a orgány členských států pro hospodářskou soutěž na základě jejich vyšetřovacích pravomocí jako důkazy pro jiné účely, než pro účel, pro který byly získány, stanovený čl. 12 odst. 2 nařízení č. 1/2003, odpovídá zvláštní potřebě, a sice nutnosti zajistit dodržování procesních záruk vlastních získávání informací Komisí a vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž v rámci jejich poslání a současně umožnit výměnu informací mezi těmito orgány. Z tohoto zákazu však nelze nicméně automaticky vyvozovat obecný zákaz pro Komisi používat jako důkaz informace získané jiným vnitrostátním orgánem v rámci výkonu jeho funkcí.
Legalita předání Komisi ze strany vnitrostátního státního zástupce nebo orgánů příslušných v oblasti hospodářské soutěže informací získaných na základě použití vnitrostátního trestního práva je v tomto rámci otázkou, která spadá do vnitrostátního práva. Krom toho, soud Unie není příslušný k přezkumu legality aktu vydaného vnitrostátním orgánem s ohledem na vnitrostátní právo. Jelikož předání dotčených dokumentů vnitrostátním soudem nebylo prohlášeno za protiprávní, není tudíž namístě mít za to, že tyto dokumenty jsou nepřípustnými důkazy, které musí být vyňaty ze spisu.
(viz body 44–46, 78, 80)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 48–53)
3. V rámci správního řízení v oblasti hospodářské soutěže platí, že i když informace získané Komisí během šetření nesmí být použity za jinými účely, než které byly uvedeny ve zmocnění nebo rozhodnutí o šetření, není na základě toho možné dospět k závěru, že by bylo zakázáno, aby Komise zahájila šetření, aby přezkoumala správnost nebo aby doplnila informace, se kterými se seznámila dříve během předcházející kontroly v případě, že by z těchto informací vyplývala existence jednání v rozporu s pravidly hospodářské soutěže Smlouvy. V rámci takového nového šetření je Komise oprávněna žádat o nové kopie dokumentů získaných při prvním šetření a použít je tedy jako důkazy ve věci, ve které probíhá druhé šetření, aniž by tím bylo porušeno právo na obhajobu dotčených podniků.
Žádost určená podniku, aby znovu předložil dokumenty, které již předložil v prvním šetření, tedy není protiprávní, ale je nezbytnou podmínkou pro použití uvedených dokumentů v rámci druhého šetření.
(viz body 54, 55, 69, 104, 157)
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 56, 57, 148)
5. Právo na obhajobu zajišťuje v rámci správního řízení v oblasti hospodářské soutěže jednak zaslání oznámení námitek a jednak přístup ke spisu, které umožňují osobě, jíž je uvedené oznámení určeno, seznámit se s důkazy obsaženými ve spise Komise.
Dotyčný podnik je totiž právě oznámením námitek informován o všech podstatných skutečnostech, o které se Komise opírá v této fázi řízení. V důsledku toho může dotčený podnik plně uplatnit své právo na obhajobu až po zaslání uvedeného oznámení.
Pokud by se totiž výše uvedené právo vztahovalo na období předcházející zaslání oznámení námitek, byla by narušena efektivita šetření Komise, protože podnik by mohl již v první fázi šetření Komise zjistit informace, které jsou Komisi známy, a tedy i ty, které před ní lze nadále tajit.
Komise tedy nemá povinnost informovat dotčený podnik o předání dokumentů vnitrostátním orgánem před zasláním oznámení námitek.
(viz body 94–97)
6. Poskytnutí podmíněné ochrany před pokutami v rámci správního řízení v oblasti hospodářské soutěže znamená udělení zvláštního procesního postavení v průběhu správního řízení ve prospěch podniku splňujícího podmínky stanovené v bodě 8 oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů, čímž se zakládají určité právní účinky. Tuto podmíněnou ochranu však nelze v žádném případě stavět na roveň konečné ochraně před pokutami, která se poskytne až na konci správního řízení.
Až na konci správního řízení, kdy Komise přijme konečné rozhodnutí, Komise v tomto rozhodnutí přizná podniku, jemuž byla poskytnuta podmíněná ochrana, ochranu před pokutami jako takovou, či nikoli. Právě v tomto okamžiku přestává procesní postavení vyplývající z podmíněné ochrany před pokutami vyvolávat své účinky.
Ze systému upraveného oznámením o spolupráci tedy vyplývá, že podniku, který žádá o ochranu před pokutami, se do přijetí konečného rozhodnutí neposkytuje ochrana před pokutami jako taková, nýbrž se mu pouze přiznává procesní postavení, které se může na konci správního řízení přeměnit na ochranu před pokutami, jsou-li splněny požadované podmínky.
Komise tedy není povinna vyjádřit se definitivně k žádosti o shovívavost ve stadiu oznámení námitek.
S přihlédnutím k povinnostem vyplývajícím pro podnik z procesního postavení žadatele o ochranu se v tomto ohledu nelze domnívat, že pouhá skutečnost, že mu Komise připomněla toto postavení, představuje výkon protiprávního nátlaku.
(viz body 116, 119, 120, 146, 154)
7. Poskytnutí plné ochrany před pokutami je výjimkou ze zásady osobní odpovědnosti podniku za porušení pravidel hospodářské soutěže, která je odůvodněna svým cílem, tj. podporou odhalování, vyšetřování a potlačování praktik, které představují nejzávažnější omezení hospodářské soutěže, a odrazování od jejich páchání. Za těchto podmínek je tedy logické požadovat, aby podnik, který žádá o ochranu před pokutami, výměnou za poskytnutí plné ochrany před pokutami za protiprávní jednání, kterého se dopustil, s Komisí při vyšetřování spolupracoval, s tím, že jeho spolupráce musí být v souladu s oznámením o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů „plná, stálá a pohotová“.
Z kvalifikace spolupráce jako „plné“ vyplývá, že spolupráce žadatele o ochranu s Komisí musí být úplná, absolutní a bezvýhradná, aby mu ochrana mohla být poskytnuta. Kvalifikace spolupráce jako „stálé“ a „pohotové“ znamená, že tato spolupráce musí trvat po celé správní řízení a že musí být v zásadě okamžitá.
Snížení pokuty na základě oznámení o spolupráci lze mimoto odůvodnit jen tehdy, pokud lze mít v tomto ohledu za to, že poskytnuté informace a chování dotyčného podniku obecněji svědčí o skutečné spolupráci z jeho strany.
Jak vyplývá ze samotného pojmu „spolupráce“, snížení na základě oznámení o spolupráci lze totiž přiznat pouze tehdy, pokud chování dotyčného podniku svědčí o takovém duchu spolupráce.
Tato úvaha se tím spíše vztahuje na spolupráci nezbytnou k odůvodnění nároku na plnou ochranu před pokutami, neboť ochrana před pokutami představuje ještě příznivější zacházení než pouhé snížení pokuty. Pojem „plné, stálé a pohotové“ spolupráce, jež odůvodňuje poskytnutí plné ochrany před pokutami, tedy znamená opravdovou a úplnou spolupráci vyznačující se skutečným duchem spolupráce.
(viz body 122–126)
8. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 139)
9. V právu hospodářské soutěže oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů stanoví obecně a abstraktně metodiku, kterou si Komise uložila pro účely použití jejího programu shovívavosti, a zajišťuje tedy právní jistotu podniků.
Uvedené oznámení o spolupráci sice nemůže být kvalifikováno jako právní pravidlo, které Komise musí v každém případě dodržovat, představuje však orientační pravidlo chování, podle něhož má být v praxi postupováno a od něhož se Komise může v konkrétním případě odchýlit, pouze uvede-li důvody, které jsou slučitelné se zásadou rovného zacházení.
Komise se tím, že taková pravidla chování přijala a prostřednictvím jejich zveřejněním oznámila, že je napříště bude používat na případy jimi dotčené, omezuje při výkonu své posuzovací pravomoci a nemůže se od těchto pravidel odchýlit bez případné sankce z důvodu porušení obecných právních zásad, jako je zásada rovného zacházení nebo ochrana legitimního očekávání.
(viz body 141–143)
10. V rámci správního řízení v oblasti hospodářské soutěže skutečnost, že se Komise neopírá o původní žádost o shovívavost podniku týkající se určité věci, jako důkaz o protiprávním jednání, nemůže prokazovat, že Komise během následného řízení zneužila své pravomoci, aby donutila uvedený podnik k potvrzení skutečností týkajících se jiné věci. Povinnost spolupráce podniku, který žádá o úplnou ochranu před pokutami, totiž zahrnuje povinnost poskytovat plnou, stálou a pohotovou spolupráci během celého řízení, což může rovněž zahrnovat rešerše a prohlášení ohledně skutečností nepokrytých původním prohlášením v návaznosti na otázky položené Komisí, jelikož odpovídání na otázky je významnou součástí povinnosti spolupráce žadatelů o ochranu.
Krom toho je třeba uvést, že jelikož je Komise oprávněna rozdělit i spojit řízení z objektivních důvodů, není-li uplatněna žádná skutečnost, která má zpochybnit důvody předložené Komisí pro rozhodnutí, že skutečnosti ve dvou odlišných řízeních musejí být považovány za dvě zjevně odlišná protiprávní jednání, Komise se může správně domnívat, že jakýkoliv žadatel o ochranu musí spolupracovat na obou různých šetřeních, která mohou vyplývat ze stejné žádosti o ochranu, a pokračovat ve spolupráci i poté, co získal konečnou ochranu pro protiprávní jednání, na která se vztahovalo jedno z šetření.
Mimoto je třeba podotknout, že jelikož Komise může vycházet z indicií ve věci jako výchozího bodu pro šetření v jiné věci a jelikož se povinnost spolupráce žadatele o ochranu vztahuje na celé řízení a zahrnuje povinnost reagovat na nové okolnosti, skutečnost, že tak vycházela z dokumentu obsaženého ve spise v jiné věci, aby položila otázku žadateli o ochranu, se nejeví protiprávní.
(viz body 147–149, 165)
11. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 151–153, 182, 338–343, 356, 380, 381, 386, 495)
12. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 175–179, 203, 217, 375)
13. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 180, 181, 261–263)
14. Zásada, která platí v právu Unie, je zásada volného hodnocení důkazů, a jediným náležitým kritériem pro posouzení předložených důkazů je jejich věrohodnost, která závisí na jejich původu, na okolnostech jejich vypracování, na osobě, které jsou určeny, a na smysluplné a spolehlivé povaze jejich obsahu. V této souvislosti je třeba přiznat velký význam okolnosti, že dokument byl vyhotoven v bezprostřední souvislosti se skutkovými okolnostmi nebo přímým svědkem těchto okolností.
(viz body 182, 183, 197, 222, 229, 344)
15. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 184, 185)
16. V právu hospodářské soutěže lze dohodu považovat za dohodu s omezujícím účelem i tehdy, když omezení hospodářské soutěže není jejím jediným účelem, ale rovněž sleduje jiné cíle, které jsou legitimní, ledaže by bylo prokázáno, že kontakty mezi podniky sloužily pouze uvedeným legitimním cílům.
(viz body 220, 230, 306)
17. V právu hospodářské soutěže se výměna informací mezi soutěžiteli nestává legitimní tím, že jsou tyto informace nebo některé z nich veřejně známé, jelikož každý hospodářský subjekt musí určovat politiku, kterou hodlá uplatňovat na vnitřním trhu, samostatně. Ačkoliv tento požadavek autonomie nevylučuje právo hospodářských subjektů na rozumné přizpůsobení se existujícímu nebo očekávanému chování jejich soutěžitelů, striktně brání všem přímým nebo nepřímým kontaktům mezi těmito subjekty, jejichž účelem nebo důsledkem je ovlivnění tržního chování skutečného nebo potenciálního soutěžitele či odhalení tržního chování, o kterém tyto subjekty samy rozhodly nebo mají v úmyslu rozhodnout, takovému soutěžiteli.
Názor konkurenta na tu či onu informaci důležitou pro podmínky nabídky nebo poptávky, jež mohla být získána jinak než prostřednictvím rozhovorů s dotčenými podniky, a na její dopad na vývoj trhu v tomto ohledu nepředstavuje bez dalšího veřejně dostupnou informaci.
Výsledkem pravidelného sdílení informací týkajících se cen může být mimoto umělé zvýšení transparentnosti na trhu, na němž již byla hospodářská soutěž oslabena, vzhledem ke zvláštnímu právnímu kontextu a výměně informací mezi soutěžiteli.
Nadto je třeba podotknout, že i když jsou informace o cenách zákazníkům známé před jejich sdělením soutěžitelům, a mohou být tedy shromážděny na trhu, tato skutečnost neznamená, že v době odeslání cenové tabulky soutěžitelům jsou tyto ceny již objektivním údajem trhu, který může být okamžitě znám. Přímé odeslání umožňuje soutěžitelům seznámit se s těmito informacemi jednodušeji, rychleji a příměji než prostřednictvím trhu. Mimoto, toto předběžné zaslání jim umožňuje vytvořit prostředí vzájemné jistoty ohledně jejich budoucích cenových politik.
Nakonec je třeba uvést, že pouhé obdržení informací o soutěžitelích, které nezávislý subjekt chrání jako obchodní tajemství, je postačující jako projev existence protisoutěžní atmosféry.
(viz body 282, 320–324)
18. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 302)
19. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 303, 304)
20. Výměna informací mezi soutěžiteli může být v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, pokud zmírňuje nebo odstraňuje stupeň nejistoty o fungování relevantního trhu, a tím vede k omezení hospodářské soutěže mezi podniky. Stanovení ceny, i když pouze orientační, se tak dotýká hospodářské soutěže tím, že umožňuje všem účastníkům kartelové dohody s přiměřenou mírou jistoty předvídat, jakou cenovou politiku budou jejich soutěžitelé uplatňovat. Obecněji s sebou takové kartelové dohody přinášejí přímý zásah do základních parametrů hospodářské soutěže na dotčeném trhu.
Co se konkrétně týče trhu s banány, vznesení významných faktorů pro určení úrovně nabídky vzhledem k poptávce při dvoustranných rozhovorech mezi informovanými subjekty, jako jsou meteorologické podmínky v zemích produkujících banány, stejně jako v těch, kam je ovoce dováženo za účelem konzumace, rozsah zásob v přístavech a u subjektů provádějících dozrávání banánů, prodejní situace na maloobchodní úrovni a u subjektů provádějících dozrávání banánů, jakož i existence propagačních akcí nutně vede ke sdílení porozumění trhu a jeho vývoji v otázkách cen.
V tomto ohledu je třeba uvést, že i když skutečné ceny fakturované následně neodpovídají cenovým záměrům vyměněným mezi stranami, nezbavuje to uvedenou výměnu informací protisoutěžní povahy. Článek 101 SFEU navíc směřuje, podobně jako ostatní pravidla hospodářské soutěže uvedená ve Smlouvě, nikoliv pouze k tomu, aby chránil bezprostřední hospodářské zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů, nýbrž i k tomu, aby chránil strukturu trhu a tím hospodářskou soutěž jako takovou.
Obzvláště skutečnost, že jednání ve vzájemné shodě nemá přímý vliv na úroveň cen, nebrání konstatování, že omezilo hospodářskou soutěž mezi dotčenými podniky. Ceny, které jsou na trhu skutečně uplatňovány, totiž mohou být ovlivňovány vnějšími faktory, které spadají mimo kontrolu účastníků kartelové dohody, jako je obecný hospodářský vývoj, vývoj poptávky v tomto konkrétním odvětví nebo vyjednávací síla zákazníků.
(viz body 328–330, 388, 391, 456, 457, 536, 537)
21. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 400–403)
22. V rámci správního řízení v oblasti hospodářské soutěže patří k zárukám poskytovaným unijním právním řádem zejména povinnost příslušného orgánu pečlivě a nestranně zkoumat veškeré relevantní okolnosti projednávané věci.
Zaručení práva na obhajobu v tomto ohledu nevyžaduje, aby Komise přistoupila ke slyšení svědků označených zúčastněnými stranami, má-li za to, že šetření ve věci bylo dostačující. I když totiž čl. 10 odst. 3 nařízení č. 773/2004 o vedení řízení Komise podle článků [101 SFEU] a [102 SFEU] stanoví, že podniky a sdružení podniků, které jsou předmětem řízení vedeného na základě nařízení č. 1/2003, mohou Komisi navrhnout slyšení osob, které mohou potvrdit skutečnosti uvedené v jejich vyjádřeních, z článku 13 téhož nařízení vyplývá, že Komise má prostor pro uvážení k tomu, aby rozhodla o zájmu, který může představovat slyšení osob, jejichž svědectví může být pro šetření spisu důležité.
(viz body 405, 406)
23. V právu hospodářské soutěže ze srovnání mezi pojmy „dohoda“ a „jednání ve vzájemné shodě“ vyplývá, že zahrnují ze subjektivního hlediska formy koluzí, které mají stejnou povahou a odlišují se pouze svou intenzitou a formami, ve kterých se projevují. Tudíž, i když pojmy „dohoda“ a „jednání ve vzájemné shodě“ sestávají z částečně rozdílných zakládajících prvků, nejsou navzájem neslučitelné. Komise tedy nemá povinnost kvalifikovat všechna zjištěná jednání jako dohodu nebo jednání ve vzájemné shodě, ale může právem kvalifikovat některá z těchto jednání jako „dohody“ a jiná jako „jednání ve vzájemné shodě“.
Okolnost, že se dotčené protiprávní jednání týká jen dvou podniků, přičemž jeden z nich je malý, a že trvalo necelých devět měsíců, tak nemění nic na skutečnosti, že Komise nemá povinnost kvalifikovat jako dohodu nebo jednání ve vzájemné shodě všechna zjištěná jednání, ale může kvalifikovat právem některá z těchto jednání jako „dohody“ a jiná jako „jednání ve vzájemné shodě“. V tomto ohledu je třeba podotknout, že pokud Komise právně dostačujícím způsobem prokáže existenci kontaktů mezi stranami, nelze požadovat, aby přesně určila každý individuální okamžik, ke kterému se strany dohodly.
(viz body 418, 419, 453)
24. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 421–431, 469, 471, 472)
25. V právu hospodářské soutěže nelze vyloučit konstatování protiprávního jednání ve vztahu k určitým podnikům proto, že nebyly stíhány jiné podniky. Okolnost, že Komise neshledala protiprávní jednání subjektu, který se nachází v situaci podobné situaci stíhaného podniku, není s to vyloučit protiprávní jednání zjištěné vůči stíhaným podnikům, pokud bylo náležitě prokázáno.
(viz bod 461)
26. K porušení čl. 101 odst. 1 SFEU může dojít nejen jedním úkonem, ale i řadou po sobě následujících úkonů, ale také trvajícím chováním. Tento výklad nelze zpochybnit, protože jeden nebo více prvků z této řady úkonů nebo tohoto trvajícího jednání může porušovat uvedené ustanovení rovněž sám o sobě a nahlížen izolovaně. Pokud se jednotlivé skutky začleňují do společného plánu z důvodu svého totožného cíle narušujícího hospodářskou soutěž na vnitřním trhu, má Komise právo přičítat odpovědnost za tyto skutky v závislosti na účasti na protiprávním jednání nahlíženém jako celek.
Pojem „jediné protiprávní jednání“ se v tomto ohledu vztahuje na situaci, ve které se několik podniků účastnilo protiprávního jednání, jež sestává z trvajícího chování sledujícího jediný hospodářský cíl směřující k narušení hospodářské soutěže, nebo dále z individuálních protiprávních jednání vzájemně spojených stejným cílem (totožnost účelu všech prvků) a stejnými subjekty (totožnost dotyčných podniků, které jsou si vědomy, že se podílí na společném cíli).
Mimoto se pojem jediného protiprávního jednání může vztahovat k právní kvalifikaci protisoutěžního jednání spočívajícího v existenci dohod, jednání ve vzájemné shodě a rozhodnutí sdružení podniků.
(viz body 478–480, 491)
27. V oblasti kartelových dohod pojem společného plánu umožňuje Komisi předpokládat, že k přerušení protiprávního jednání nedošlo, i když pro určité období nedisponuje důkazem účasti dotčeného podniku na tomto protiprávním jednání, pokud se tento podnik účastnil protiprávního jednání před a po tomto období a pokud neexistují důkazy nebo indicie, na základě kterých by se dalo předpokládat, že se protiprávní jednání ve vztahu k tomuto podniku přerušilo. V tomto případě může Komise uložit pokutu za celou dobu trvání protiprávního jednání, včetně období, pro které nemá důkaz o účasti dotčeného podniku.
V tomto ohledu je třeba podotknout, že jestliže důkazy musí být sice posuzovány jako celek pro přezkum, zda Komise splnila důkazní břemeno, aby právně dostačujícím způsobem prokázala existenci protiprávního jednání, cílem přezkumu provedeného za účelem prokázání trvající povahy protiprávního jednání není zanalyzovat, zda soubor důkazů jako celek umožňuje důvodně připustit, že protiprávní jednání probíhalo nepřetržitě během celé doby, které se týkají tyto důkazy, ale zda Komise předložila důkazy, které se vztahují ke skutkovým okolnostem, které jsou dostatečně časově blízké, aby tak bylo možné důvodně připustit, že toto protiprávní jednání trvalo nepřetržitě mezi dvěma danými daty.
Naproti tomu jestliže je na základě posouzení období oddělujícího dva projevy protiprávního jednání v kontextu fungování dotčené kartelové dohody možné mít za to, že účast podniku na protiprávním jednání se přerušila a že se podnik účastnil protiprávního jednání před a po tomto přerušení, musí být toto protiprávní jednání kvalifikováno jako opakované, pokud – stejně jako v případě trvajícího protiprávního jednání – existuje jediný cíl, který sleduje před přerušením a po něm. Takový jediný cíl je možné vyvodit z totožnosti cílů dotčených praktik, dotyčných výrobků, podniků, které se koluze účastnily, hlavních způsobů jejich provádění, zúčastněných fyzických osob jednajících na účet podniků a konečně z totožnosti zeměpisné působnosti dotčených praktik. Protiprávní jednání je tedy jediné a opakované, a i když Komise může uložit pokutu za celou dobu trvání protiprávního jednání, nemůže ji uložit za období, během kterého bylo protiprávní jednání přerušeno.
(viz body 481–484, 494, 496)
28. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 502–511)
29. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 508, 525, 528–532, 538, 539)
30. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 548, 549, 552, 553)
31. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 556–558)