Žaloba podaná dne 4. července 2012 - Německo v. Komise

(Věc T-295/12)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Spolková republika Německo (zástupci: T. Henze a J. Möller a advokáti T. Lübbig a M. Klasse)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 25. dubna 2012 o opatření SA.25051 (C 19/2010) (ex NN 23/2010) přijatému Německem ve prospěch Zweckverband Tierkörperbeseitigung v Porýní Vestfálsku, v Saarland, oblasti Rheingau-Taunus a v Landkreis Limburg-Weilburg (spisová značka C(2012) 2557 final);

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně sedm žalobních důvodů.

První žalobní důvod: porušení čl. 107 odst. 1 a čl. 106 odst. 2 SFEU z důvodu chybného popření, že se při zpřístupnění dodatečných kapacit Zwecksverband při epidemii jedná o službu obecného hospodářského zájmu a protože Komise zjevně překračuje posuzovací pravomoc, kterou jí přiznávají soudy Unie. Zejména Komise nezohlednila skutečnost, že se její kontrola volné úvahy členských států při definici služeb v obecném hospodářském zájmu podle ustálené judikatury soudů Unie omezuje pouze na přezkum "zjevně nesprávného posouzení" a nesmí nahrazovat uvážení příslušných orgánů členského státu vlastním uvážením.

Druhý žalobní důvod: porušení čl. 107 odst. 1 SFEU, jelikož Komise nesprávně konstatovala existenci hospodářské výhody na základě nesprávného přezkumu takzvaných kritérií Altmark, podle kterých vyrovnání jako protihodnota za vykonání hospodářských povinností nepředstavuje výhodu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. V rámci přezkumu každého kritéria Altmark se Komise dopustila nesprávného posouzení. Konkrétně pokud jde o třetí kritérium Altmark, Komise se neměla omezit na otázku, zda jde vyrovnání nad rámec toho, co je nezbytné pro pokrytí příležitostných nákladů prostřednictvím výkonu hospodářských povinností. Namísto toho Komise protiprávně ověřovala, zda objem rezerv daných k dispozici prostřednictvím Zwecksverband Tierkörperbeseitigung byl neadekvátní s ohledem na možné případy epidemie, což potvrdila navzdory odborných posudkům, které uváděly opak.

Třetí žalobní důvod: porušení čl. 107 odst. 1 SFEU z důvodu chybného tvrzení o skutkových okolnostech ovlivňování obchodu mezi členskými státy a zkreslování hospodářské soutěže. Komise sice uznává, že Zwecksverband Tierkörperbeseitigung měl v souladu se zákonem oblastní monopol ve své eliminační zóně, v rámci kterého není vystavený zákonné hospodářské soutěži. Komise však z toho nevyvodila nezbytný závěr, že uvedené nemůže mít ani potenciální vliv na obchod mezi členskými státy nebo vést ke zkreslení hospodářské soutěže, jelikož Zwecksverband Tierkörperbeseitigung není vůbec v konkurenčním vztahu s dalšími podniky, konkrétně s podniky z jiných členských států, které se chtějí usadit.

Čtvrtý žalobní důvod: porušení čl. 106 odst. 2 SFEU z důvodu chybného posouzení povolovacích podmínek uvedených v tomto ustanovení. Komise v napadeném rozhodnutí zejména nezohlednila skutečnost, že podle tohoto ustanovení je povinna ověřit existenci nadměrného vyrovnání za služby obecného zájmu. V každém případě se nemůže odchýlit od podmínek tohoto ustanovení tím, že zpochybní výši nákladů služeb, účelnost politických rozhodnutí přijatých vnitrostátními orány na tomto území nebo hospodářskou efektivitu provozovatele.

Pátý žalobní důvod: zásah do rozdělení pravomocí mezi Unií a členskými státy, jakož i porušení zásady subsidiarity unijního práva, protože Komise ve značném rozsahu nezohlednila posuzovací pravomoc členských států a jejich nižších správních jednotek při vymezení a definování služeb obecného zájmu tím, že nahradila posouzení příslušných orgánů vlastním posouzením (porušení článku 14 SFEU a čl. 5 odst. 3 SEU)

Šestý žalobní důvod: nesprávné posouzení Komise a porušení obecné zásady zákazu diskriminace obsažené v unijním právu, protože se Komise při přezkumu definice hospodářské služby neomezila na zjevně nesprávné posouzení.

Sedmý žalobní důvod: nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí (porušení čl. 296 odst. 2 SFEU). Komise v tomto rozhodnutí totiž neuvedla, že se příslušné orgány, zákonodárce a spolkový správní soud dopustili "zjevně nesprávného posouzení" ve smyslu judikatury soudů Unie tím, že kvalifikovali zpřístupnění dodatečných kapacit při epidemii jako službu obecného hospodářského zájmu.

____________