ROZSUDEK TRIBUNÁLU

(kasační senát)

16. září 2013

Věc T‑418/11 P

Carlo De Nicola

v.

Evropská investiční banka (EIB)

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Zaměstnanci EIB – Zdravotní pojištění – Zamítnutí úhrady léčebných výloh – Žádost o určení nezávislého lékaře – Přiměřená lhůta – Zamítnutí návrhu na zahájení smírčího řízení – Návrh na zrušení – Žádost o úhradu léčebných výloh – Překážka věci zahájené“

Předmět:      Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 28. června 2011, De Nicola v. EIB (F‑49/10), a směřující ke zrušení tohoto rozsudku.

Rozhodnutí:      Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (prvního senátu) ze dne 28. června 2011, De Nicola v. EIB (F‑49/10) se zrušuje v rozsahu, v němž zamítá návrhová žádání Carla de Nicoly směřující ke zrušení rozhodnutí Evropské investiční banky (EIB), kterým byla zamítnuta jeho žádost o určení třetího lékaře. Ve zbývající části se kasační opravný prostředek zamítá. Rozhodnutí EIB, kterým byla z důvodu opožděného podání zamítnuta žádost Carla De Nicoly o určení třetího lékaře, se zrušuje. Carlo De Nicola a EIB ponesou vlastní náklady řízení před Soudem pro veřejnou službu, tak i vlastní náklady tohoto řízení.

Shrnutí

1.      Právo Evropské unie – Zásady – Dodržení přiměřené lhůty – Správní řízení – Soudní řízení – Kritéria pro posouzení

(Listina základních práv Evropské unie, článek 47 a čl. 52 odst. 1; pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 41)

2.      Soudní řízení – Námitka překážky věci zahájené – Totožnost účastníků řízení, předmětu věci a žalobních důvodů dvou žalob – Nepřípustnost žaloby podané jako druhé

1.      Pokud ustanovení unijního práva nestanoví délku řízení, musí být přiměřenost lhůty, v níž orgán přijal dotčený akt, posuzována v závislosti na všech okolnostech každé věci, a zejména na významu sporu pro dotčenou osobu, složitosti věci, jakož i jednání dotčených účastníků řízení. Přiměřenost lhůty tak nemůže být stanovena odkazem na konkrétní maximální délku určenou abstraktním způsobem, nýbrž musí být v každém konkrétním případě posouzena v závislosti na okolnostech dané věci. Mimoto s ohledem na požadavek soudržnosti je třeba pojem přiměřená lhůta použít stejným způsobem i tehdy, jedná-li se o žalobu nebo návrh, u nichž žádné ustanovení unijního práva nestanovilo lhůtu, ve které musí být tato žaloba nebo návrh podány. V obou těchto případech je unijní soud povinen zohlednit okolnosti projednávané věci.

(viz bod 29)

Odkazy:

Soudní dvůr: 28. února 2013, přezkum Arango Jaramillo a další v. EIB, C‑334/12 RX-II, body 25 až 46

2.      Žaloba podaná po podání jiné žaloby, která proti sobě staví tytéž účastníky řízení, je založena na stejných žalobních důvodech a směřuje ke zrušení stejného právního aktu, musí být odmítnuta jako nepřípustná z důvodu překážky věci zahájené, aniž by bylo nutné, aby tato námitka byla stanovena výslovnou právní normou. V této souvislosti nemůže rozlišování prováděné žalobcem mezi různými soudními instancemi a v závislosti na časovém překryvu jednotlivých sporných řízení obstát, jestliže podstata předmětu sporu zůstává ve všech těchto instancích a řízeních stejná.

(viz bod 59)

Odkazy:

Soudní dvůr: 24. listopadu 2005, Itálie v. Komise, C‑138/03, C‑324/03 a C‑431/03, Sb. rozh. s. I‑10043, bod 64; 9. června 2011, Diputación Foral de Vizcaya v. Komise, C‑465/09 P až C‑470/09 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 58

Tribunál: 27. dubna 2012, De Nicola v. EIB, T‑37/10 P, bod 12

Soud pro veřejnou službu: 30. listopadu 2009, De Nicola v. EIB, F‑55/08, Sb. VS s. I‑A‑1‑469 a II‑A‑1‑2529, bod 204 a násl.