Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 13. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Administrativen sad Sofia-grad - Bulharsko) – Maks Pen EOOD v. Direktor na Direkcia „Obžalvane i danačno-osiguritelna praktika“ Sofia, dříve Direktor na Direkcia „Obžalvane i upravlenie na izpalnenieto“ Sofia
(Věc C-18/13)1
„Daně – Společný systém daně z přidané hodnoty – Směrnice 2006/112/ES – Odpočet daně zaplacené na vstupu – Poskytnutá plnění – Kontrola – Dodavatel nedisponující nezbytnými prostředky – Pojem ‚daňový únik‘ – Povinnost i bez návrhu konstatovat daňový únik – Požadavek skutečného poskytnutí služby – Povinnost vést dostatečně podrobné účetnictví – Soudní řízení – Zákaz, aby soud kvalifikoval daňový únik jako trestný čin a ztížil situaci žalobce“
Jednací jazyk: bulharština
Předkládající soud
Administrativen sad Sofia-grad
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Maks Pen EOOD
Žalovaný: Direktor na Direkcia „Obžalvane i danačno-osiguritelna praktika“ Sofia, dříve Direktor na Direkcia „Obžalvane i upravlenie na izpalnenieto“ Sofia,
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce - Administrativen sad Sofia-grad – Výklad článku 63, čl. 178 odst. 1 písm. a), čl. 226 odst. 1 bodu 6, jakož i článků 242 a 273 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, s. 1) – Pojem „daňový únik“ – Uvedení dodavatele na faktuře, který nedisponuje nezbytným personálem, hmotnými prostředky ani aktivy pro poskytnutí služby – Neexistence účetních dokladů – Vystavení falešných dokladů k prokázání uskutečnění plnění – Povinnost vnitrostátních soudů i bez návrhu určit, že došlo k daňovému úniku – Podmínění nároku na odpočet skutečným poskytnutím plnění – Nezbytnost dodržení mezinárodních účetních standardů pro splnění požadavku vedení účetnictví dostatečně podrobného pro kontrolu nároku na odpočet – Případná nezbytnost uvést na fakturách údaje o skutečném poskytnutí služby – Vnitrostátní právní úprava, podle níž se služba považuje za poskytnutou v okamžiku, kdy jsou v souladu s příslušnou právní úpravou splněny podmínky pro uznání příjmů z uvedené služby
Výrok
Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládána v tom smyslu, že brání osobě povinné k dani, aby provedla odpočet daně z přidané hodnoty uvedené na fakturách vystavených dodavatelem v případě, že plnění sice bylo poskytnuto, ale ve skutečnosti patrně nikoli tímto dodavatelem ani jeho subdodavatelem, zejména proto, že tyto osoby nedisponovaly nezbytným personálem, hmotnými prostředky ani aktivy, že náklady na tato plnění nebyly zaznamenány v jejich účetnictví a že se totožnost osob, které podepsaly některé dokumenty jako dodavatelé, ukázala jako sporná, jsou-li splněny dvě podmínky, a sice že tyto skutečnosti představují podvodné jednání a že s ohledem na objektivní informace předložené daňovými orgány je prokázáno, že osoba povinná k dani věděla nebo musela vědět, že plnění uplatňované k odůvodnění nároku na odpočet bylo součástí tohoto daňového úniku, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.
Pokud mají vnitrostátní soudy povinnost nebo možnost uplatnit i bez návrhu právní důvody vycházející ze závazného pravidla vnitrostátního práva, musí tak učinit ve vztahu k takovému závaznému pravidlu unijního práva, jako je pravidlo, které vyžaduje, aby vnitrostátní orgány a soudy odmítly přiznat nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, je-li na základě objektivních okolností prokázáno, že k uplatnění tohoto nároku došlo podvodně nebo zneužívajícím způsobem. Při posuzování podvodného či zneužívajícího charakteru uplatňování tohoto nároku na odpočet přísluší těmto soudům vykládat vnitrostátní právo v co možná největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2006/112, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného, což vyžaduje, aby učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, tím že zohlední veškeré vnitrostátní právo a použijí jím uznané metody výkladu.
3) Směrnice 2006/112 tím, že konkrétně podle svého článku 242 vyžaduje, aby každá osoba povinná k dani vedla účetnictví dostatečně podrobné k uplatnění daně z přidané hodnoty a kontrole jejího uplatnění správcem daně, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby dotyčný členský stát v hranicích omezení stanovených v článku 273 této směrnice vyžadoval, aby každá osoba povinná k dani dodržovala v tomto ohledu všechna vnitrostátní účetní pravidla odpovídající mezinárodním účetním standardům, za podmínky, že opatření přijatá v tomto ohledu nepůjdou nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení cílů směřujících ke správnému výběru daně a k předcházení daňovým únikům. V tomto ohledu směrnice 2006/112 nebrání vnitrostátnímu ustanovení, podle něhož se služba považuje za poskytnutou v okamžiku, kdy jsou splněny podmínky pro uznání příjmů z tohoto plnění.
____________1 Úř. věst. C 79, 16.3.2013.