Language of document : ECLI:EU:C:2015:683

Věc C‑137/14

Evropská komise

v.

Spolková republika Německo

„Nesplnění povinnosti státem – Směrnice 2011/92/EU – Posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí – Článek 11 – Směrnice 2010/75/EU – Průmyslové emise (integrovaná prevence a omezování znečištění) – Článek 25 – Přístup k právní ochraně – Neslučitelná vnitrostátní procesněprávní úprava“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 15. října 2015

1.        Soudní řízení – Žádost o znovuotevření ústní části řízení – Návrh, kterým se žádá o možnost vyjádřit se k právním otázkám posuzovaným ve stanovisku generálního advokáta – Podmínky znovuotevření

(Článek 252 druhý pododstavec SFEU; statut Soudního dvora, článek 23; jednací řád Soudního dvora, článek 83)

2.        Životní prostředí – Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí –       Směrnice 2011/92 – Znečištění ovzduší – Směrnice 2010/75 – Právo příslušníků dotčené veřejnosti podat opravný prostředek – Vnitrostátní právní úprava, která podmiňuje zrušení protiprávních správních aktů porušením subjektivního práva žalobce – Slučitelnost

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75, čl. 25 odst. 1, a 2011/92, čl. 11 odst. 1)

3.        Životní prostředí – Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí – Směrnice 2011/92 – Právo příslušníků dotčené veřejnosti podat opravný prostředek – Vnitrostátní právní úprava, která toto právo omezuje na námitky založené na neprovedení posouzení vlivů na životní prostředí a vylučuje jej v případě posouzení, které sice bylo provedeno, avšak mělo nedostatky – Nesplnění povinnosti

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92, čl. 11 odst. 1)

4.        Životní prostředí – Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí – Směrnice 2011/92 – Právo příslušníků dotčené veřejnosti podat opravný prostředek – Podmínky přípustnosti – Porušení práva – Vnitrostátní právní úprava, která vyžaduje příčinnou souvislost mezi uplatňovanou procesní vadou a vyzněním napadeného konečného rozhodnutí – Omezení soudního přezkumu věci samé – Nesplnění povinnosti

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92, čl. 11 odst. 1)

5.        Životní prostředí – Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí – Směrnice 2011/92 – Znečištění ovzduší – Směrnice 2010/75 – Právo příslušníků dotčené veřejnosti podat opravný prostředek – Vnitrostátní právní úprava, která omezuje aktivní legitimaci a rozsah soudního přezkumu na námitky, které již byly vzneseny ve stanovené lhůtě v průběhu správního řízení – Nesplnění povinnosti

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75, čl. 25 odst. 1 a 4, a 2011/92, čl. 11 odst. 1 a 4)

6.        Životní prostředí – Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí – Směrnice 2011/92 – Znečištění ovzduší – Směrnice 2010/75 – Právo nevládních organizací na ochranu životního prostředí podat žalobu – Rozsah – Vnitrostátní právní úprava, která neuznává uvedené právo daných organizací, pokud jde o porušení pravidel na ochranu obecných zájmů – Nepřípustnost – Přímý účinek ustanovení uvedené směrnice stanovících toto právo

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75, čl. 25 odst. 3, a 2011/92, čl. 11 odst. 3)

7.        Životní prostředí – Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí – Směrnice 2011/92 – Znečištění ovzduší – Směrnice 2010/75 – Právo nevládních organizací na ochranu životního prostředí podat žalobu – Časová působnost – Okamžité použití na povolení udělená po uplynutí lhůty pro provedení směrnice 2003/35 – Vnitrostátní právní úprava, která omezuje aktivní legitimaci a rozsah soudního přezkumu v řízeních zahájených po uvedeném datu – Nesplnění povinnosti

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75, čl. 25, a 2011/92, článek 11)

1.        Viz znění rozhodnutí.

(viz body 21–23)

2.        Vzhledem k tomu, že podle článku 11 směrnice 2011/92 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí a článkem 25 směrnice 2010/75 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) musí mít příslušníci dotčené veřejnosti možnost dosáhnout přezkoumání soudem, aby mohli napadnout materiální nebo procesní zákonnost rozhodnutí, aktů nebo nečinnosti podléhajících ustanovením uvedených směrnic, nelze považovat za neslučitelné s ustanoveními uvedených směrnice vnitrostátní ustanovení členského státu, podle kterého zrušení protiprávního správního aktu vyžaduje, aby protiprávnost konstatovaná soudem znamenala rovněž porušení subjektivního práva žalobce.

Jestliže členské státy mohou na základě uvedených ustanovení směrnic 2011/92 a 2010/75 podřídit přípustnost žalob podaných jednotlivci proti rozhodnutím, aktům či nečinnosti, které spadají do působnosti uvedených směrnic, podmínkám, jako je požadavek porušení subjektivního práva, mohou uvedené státy rovněž stanovit, že zrušení správního rozhodnutí příslušným soudem vyžaduje porušení subjektivního práva žalobce. V tomto ohledu může vnitrostátní zákonodárce zejména omezit práva, jejichž porušení se může jednotlivec dovolávat v rámci žaloby proti rozhodnutí, aktu nebo nečinnosti uvedeným v článku 11 směrnice 2011/92, pouze na subjektivní práva. Uvedené omezení se však jako takové nemůže vztahovat na sdružení na ochranu životního prostředí.

(viz body 28, 29, 32–34, 63–65)

3.        Článek 11 směrnice 2011/92 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí brání tomu, aby členské státy omezily působnost ustanovení, jimiž se provádí tento článek na případ, kdy je zákonnost rozhodnutí napadena z důvodu neprovedení posouzení vlivu na životní prostředí, a nerozšířili ji i na případy, kdy takové posouzení sice provedeno bylo, avšak na základě vadného postupu. Vnitrostátní prováděcí ustanovení, podle kterého lze správní povolení zrušit jen v případě, že nebylo uděleno na základě předchozího posouzení vlivu na životní prostředí v předepsané formě, musí být proto považováno za neslučitelné s uvedeným článkem 11.

V tomto ohledu okolnost, že jiné vnitrostátní ustanovení stanoví možnost podat soudní žalobu v případě, že předchozí posouzení vlivu na životní prostředí bylo provedeno, ale je stiženo procesními vadami, avšak zároveň omezuje výkon práva podat žalobu podle článku 11 směrnice 2011/92, nemůže odstranit uvedenou neslučitelnost. Členský stát, který přijal uvedená ustanovení, nesplnil svoji povinnost provést ustanovení směrnice s nezpochybnitelným závazným účinkem, s požadovanou specifičností, přesností a jasností, aby bylo vyhověno požadavku právní jistoty.

(viz body 36, 49–52)

4.        Členský stát, který omezil zrušení rozhodnutí kvůli procesní vadě na neprovedení předchozího posouzení vlivu na životní prostředí a na případy, kdy žalobce prokáže, že procesní vada vykazuje příčinnou souvislost s výsledkem rozhodnutí, nesplnil povinnosti, které mu přísluší na základě článku 11 směrnice 2011/92 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí. Takové omezení nadměrně ztěžuje výkon práva podat žalobu zakotveného v článku 11 uvedené směrnice a poškozuje cíl uvedené směrnice, kterým je nabídnout příslušníkům dotčené veřejnosti široký přístup k soudům. Odmítnout zrušit správní rozhodnutí přijaté v rozporu s procesním pravidlem pouze proto, že žalobce nemůže prokázat dopad procesní vady na opodstatněnost uvedeného rozhodnutí, totiž zbavuje uvedené unijní ustanovení veškerého užitečného účinku, zejména s ohledem na složitost dotčených řízení či technickou povahu posuzování vlivu na životní prostředí.

Porušení práva ve smyslu článku 11 směrnice 2011/92 může být vyvráceno pouze tehdy, pokud soud nebo orgán uvedený v tomto článku může mít za to – aniž by v této souvislosti důkazní břemeno týkající se příčinné souvislosti uvedené v předchozím bodě tohoto rozsudku nesl žalobce, nýbrž případně vzhledem k důkazům předloženým stavebníkem nebo příslušnými orgány a obecně všem písemnostem ve spise, který mu byl předložen – že by napadené rozhodnutí bez procesní vady uplatněné žalobcem nebylo odlišné.

Konečně ačkoli se uvedené úvahy týkají jedné z podmínek přípustnosti žaloby, zůstávají relevantní i v souvislosti s podmínkou uvedenou vnitrostátním zákonodárcem, která omezuje meritorní soudní přezkum.

(viz body 56, 57, 59–61, 104, výrok 1)

5.        Článek 11 směrnice 2011/92 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí a článek 25 směrnice 2010/75 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) brání omezení – na základě vnitrostátního ustanovení – aktivní legitimace a rozsahu soudního přezkumu na námitky, které již byly vzneseny ve stanovené lhůtě v průběhu správního řízení vedoucího k přijetí rozhodnutí, které je předmětem žaloby.

Ačkoli ani čl. 11 odst. 4 směrnice 2011/92, ani čl. 25 odst. 4 směrnice 2010/75 nevylučuje, aby žaloba před správním orgánem předcházela podání žaloby k soudu, a nebrání tomu, aby vnitrostátní právo stanovilo povinnost žalobce vyčerpat všechny správní prostředky před tím, než lze podat žalobu k soudu, uvedená ustanovení unijního práva nicméně nedovolují omezit důvody, které může žalobce vznést na podporu soudní žaloby.

Mimoto takové omezení žalobce, pokud jde o povahu důvodů, které může vznést před soudem pověřeným přezkumem zákonnosti správního rozhodnutí, které se jej týká, nelze odůvodnit úvahami vycházejícími z dodržování zásady právní jistoty. Není totiž prokázáno, že by úplný soudní přezkum opodstatněnosti uvedeného rozhodnutí byl v rozporu s touto zásadou.

Krom toho, pokud jde o efektivitu správního řízení, ačkoli vznesení důvodu poprvé až v rámci žaloby podané k soudu může v určitých případech narušit řádný průběh řízení, samotným cílem článku 11 směrnice 2011/92 a článku 25 směrnice 2010/75 je nejen zaručit právnímu subjektu nejširší možný přístup k soudnímu přezkumu, ale rovněž umožnit, aby se přezkum týkal hmotněprávní i procesní legality napadeného rozhodnutí v plném rozsahu.

Vnitrostátní zákonodárce však může stanovit zvláštní procesní pravidla, jako například nepřípustnost argumentu vzneseného zneužívajícím způsobem či nikoli v dobré víře, která představují vhodné mechanismy zaručení efektivity soudního řízení.

(viz body 76, 79–81, 104, výrok 1)

6.        Viz znění rozhodnutí.

(viz body 90–92)

7.        Článek 11 směrnice 2011/92 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí musí být vykládán v tom smyslu, že ustanovení přijatá vnitrostátním zákonodárcem za účelem jeho provedení do vnitrostátního práva se musí rovněž použít na správní povolovací řízení zahájená před 25. červnem 2005, datu provedení směrnice 2003/35, která stanoví účast veřejnosti na vypracování určitých plánů a programů týkajících se životního prostředí, pokud vedla k vydání povolení po tomto datu. Tudíž vzhledem k tomu, že na základě čl. 11 odst. 3 směrnice 2011/92, jakož i čl. 25 odst. 3 směrnice 2010/75 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) mají sdružení na ochranu životního prostředí buď dostatečný právní zájem, nebo práva, u nichž může docházet k porušení, členský stát nesplní povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedených ustanovení, pokud v řízeních zahájených po dni 25. června 2005 a skončených před dnem 12. května 2011 omezí aktivní legitimací uvedených sdružení, jakož i rozsah soudního přezkumu žalob uvedených sdružení na právní ustanovení, která poskytují práva jednotlivcům. Stejně je tomu v případě ustanovení provádějících uvedená ustanovení směrnic, která z jejich působnosti vylučují správní řízení zahájení před dnem 25. června 2005.

V tomto ohledu se uvedený členský stát bez ohledu na význam zásady překážky věci rozhodnuté v unijním právním řádu a ve vnitrostátních právních řádech nemůže dovolávat dodržení uvedené zásady, když se uvedená omezení časové použitelnosti týkají vykonatelných správních rozhodnutí.

Mimoto argument uvedeného členského státu, podle kterého uvedená časová omezení byla nezbytná k dodržení zásady překážky věci rozhodnuté týkající se vykonatelných správních rozhodnutí, musí být odmítnut, jestliže by uvedená omezení znamenala, že mu bude umožněno získat novou lhůtu k provedení.

(viz body 90, 95–99, 104, výrok 1)