Spojené věci C-392/04 a C-422/04
i-21 Germany GmbH
a
Arcor AG & Co. KG, dříve ISIS Multimedia Net GmbH & Co. KG
v.
Spolková republika Německo
(žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Bundesverwaltungsgericht)
„Telekomunikační služby – Směrnice 97/13/ES – Článek 11 odst. 1 – Poplatky za individuální licence – Článek 10 ES – Přednost práva Společenství – Právní jistota – Konečné správní rozhodnutí“
Shrnutí rozsudku
1. Sbližování právních předpisů – Oblast telekomunikací
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/13, čl. 11 odst. 1)
2. Členské státy – Povinnosti – Povinnost spolupráce
(Článek. 10 ES; směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/13, čl. 11 odst. 1)
1. Článek 11 odst. 1 směrnice 97/13 o společném rámci pro obecná povolení a individuální licence v oblasti telekomunikačních služeb brání uložení poplatku za individuální licence vypočteného na základě obecných administrativních nákladů regulačního úřadu spojených s používáním těchto licencí na období 30 let.
Ze znění tohoto ustanovení totiž vyplývá, že cílem poplatků uložených členskými státy podnikům, které jsou držiteli individuálních licencí, je pouze pokrýt administrativní náklady na práci spojenou s používáním uvedených licencí. Je sice pravda, že pojem administrativních nákladů je dostatečně široký, aby zahrnul tzv. „obecné“ administrativní náklady, nicméně tyto posledně uvedené náklady se musejí vztahovat pouze na čtyři činnosti výslovně uvedené v čl. 11 odst. 1 směrnice 97/13. Navíc poplatek musí být úměrný objemu vynaložené práce a být zveřejněn vhodným a dostatečně podrobným způsobem, aby informace byly snadno přístupné. Výpočet těchto nákladů za období 30 let přitom vyžaduje odhad nákladů, jež mohou vzniknout v budoucnosti, které již pojmově nepředstavují náklady skutečně vynaložené. Při neexistenci mechanismu revize výše požadovaného poplatku nemůže být tato výše striktně úměrná vynaložené práci, jak to čl. 11 odst. 1 směrnice 97/13 výslovně vyžaduje.
(viz body 28–29, 32–33, 39, 42, výrok 1)
2. Právo Společenství nevyžaduje, aby byl správní orgán v zásadě povinen přehodnotit správní rozhodnutí, které nabylo právní moci po uplynutí přiměřené lhůty k podání opravného prostředku nebo vyčerpáním opravných prostředků. Dodržování této zásady umožňuje vyhnout se neomezenému zpochybňování správních aktů, které způsobují právní účinky. Nicméně tato zásada může být v určitých případech omezena. Správní orgán odpovědný za přijetí správního rozhodnutí je totiž povinen na základě zásady spolupráce vyplývající z článku 10 ES znovu přezkoumat toto rozhodnutí a případně ho přehodnotit, jsou-li splněny čtyři podmínky. Zaprvé správní orgán podle vnitrostátního práva disponuje pravomocí přehodnotit toto rozhodnutí. Zadruhé dotčené rozhodnutí nabylo právní moci v důsledku rozsudku vnitrostátního soudu rozhodujícího v posledním stupni. Zatřetí uvedený rozsudek je ve světle pozdější judikatury Soudního dvora založen na nesprávném výkladu práva Společenství, který byl přijat, aniž by byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka podle čl. 234 odst. 3 ES. Začtvrté dotyčná osoba se obrátila na správní orgán neprodleně poté, co se dozvěděla o uvedené judikatuře. Je tak nezbytné, aby podnik vyčerpal všechny opravné prostředky, které měl k dispozici.
Krom toho zásada rovnocennosti vyžaduje, aby se všechna pravidla použitelná na opravné prostředky, včetně stanovených lhůt, používala bez rozdílu na opravné prostředky založené na porušení práva Společenství a opravné prostředky založené na porušení vnitrostátního práva. Z toho plyne, že jestliže vnitrostátní pravidla použitelná na opravné prostředky ukládají povinnost zrušit protiprávní správní akt s ohledem na vnitrostátní právo, i když tento akt nabyl právní moci, pokud zachování platnosti tohoto aktu je „jednoduše neúnosné“, tatáž povinnost zrušení musí existovat za stejných podmínek v případě správního aktu, který není v souladu s právem Společenství.
Pokud je tak na základě pravidel vnitrostátního práva správní orgán povinen zrušit správní rozhodnutí, které nabylo právní moci, je-li toto rozhodnutí zjevně neslučitelné s vnitrostátním právem, tatáž povinnost musí existovat, je-li toto rozhodnutí zjevně neslučitelné s právem Společenství. V tomto ohledu vnitrostátnímu soudu podle článku 10 ES ve vzájemném spojení s čl. 11 odst. 1 směrnice 97/13 přísluší, aby posoudil, zda právní úprava jasně neslučitelná s právem Společenství, jako je uložení značně vysokého poplatku, který pokrývá odhad obecných nákladů za období 30 let, je zjevně protiprávní ve smyslu dotyčného vnitrostátního práva. Je-li tomu tak, přísluší tomuto soudu z toho vyvodit veškeré důsledky, které z toho vyplývají podle jeho vnitrostátního práva, co se týče zrušení těchto výměrů.
(viz body 51–53, 62–63, 69–72, výrok 2)