Spojené věci T‑346/11 a T‑347/11

Bruno Gollnisch

v.

Evropský parlament

„Výsady a imunity – Člen Evropského parlamentu – Rozhodnutí o zbavení imunity – Činnost nesouvisející s funkcemi poslance – Řízení o zbavení imunity – Rozhodnutí nechránit výsady a imunity – Zánik právního zájmu na podání žaloby – Nevydání rozhodnutí ve věci samé“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (prvního senátu) ze dne 17. ledna 2013

1.      Výsady a imunity Evropské unie – Členové Evropského parlamentu – Imunita ve vztahu k vyjádřeným názorům a hlasování během výkonu jejich funkcí – Pojem „názor vyjádřený během výkonu funkce“ – Nutnost existence přímé a jednoznačné souvislosti mezi vyjádřeným názorem a funkcí poslance – Názory vyjádřené v postavení vnitrostátního politika – Neexistence souvislosti – Neuplatnitelnost imunity

(Protokol o výsadách a imunitách Evropské unie, články 8 a 9)

2.      Výsady a imunity Evropské unie – Členové Evropského parlamentu – Imunita ve vztahu k vyjádřeným názorům a hlasování během výkonu jejich funkcí – Rozsah – Nemožnost zbavení této imunity – Ověření, ze strany Parlamentu, podmínek pro její uznání

(Protokol o výsadách a imunitách Evropské unie, články 8 a 9)

3.      Výsady a imunity Evropské unie – Členové Evropského parlamentu – Imunita – Žádost o ochranu imunity – Dosah rozhodnutí Parlamentu – Žádost podaná souběžně s žádostí o zbavení imunity

(Protokol o výsadách a imunitách Evropské unie, články 8 a 9)

4.      Výsady a imunity Evropské unie – Členové Evropského parlamentu – Imunita – Žádost o zbavení imunity – Posuzovací pravomoc Parlamentu – Soudní přezkum – Rozsah

(Protokol o výsadách a imunitách Evropské unie, článek 9)

5.      Výsady a imunity Evropské unie – Členové Evropského parlamentu – Imunita – Žádost o zbavení imunity – Úkon učiněný členem na území státu – Uznání imunity na základě pravidel členského státu

(Protokol o výsadách a imunitách Evropské unie, články 8 a 9)

6.      Unijní právo – Zásady – Ochrana legitimního očekávání – Sdělení výboru Evropského parlamentu týkající se praxe v oblasti výsad a imunit členů – Sdělení, které nemá povahu aktu Parlamentu – Akt neobsahující přesné, nepodmíněné a shodující se informace, které by mohly představovat konkrétní ujištění, na jejichž základě by mohly být vyvolány podložené naděje – Rozhodnutí odchylující se od tohoto sdělení – Porušení zásady právní jistoty – Neexistence

7.      Výsady a imunity Evropské unie – Členové Evropského parlamentu – Imunita ve vztahu k vyjádřeným názorům a hlasování během výkonu jejich funkcí – Názory týkající se podněcování k rasové nesnášenlivosti – Rozhodnutí Parlamentu o zbavení imunity – Povinnost uvést odůvodnění – Dodržení zásady rovného zacházení a zásady řádné správy

(Článek 296 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 11; Protokol o výsadách a imunitách Evropské unie, čl. 9 třetí pododstavec)

8.      Výsady a imunity Evropské unie – Členové Evropského parlamentu – Ztráta mandátu poslance – Vnitrostátní soudní řízení, které může vést k této ztrátě – Povinnost členských států informovat Evropský parlament – Neexistence

(Jednací řád Evropského parlamentu, čl. 3 odst. 6)

9.      Výsady a imunity Evropské unie – Členové Evropského parlamentu – Imunita – Rozhodnutí o zbavení imunity – Rozhodnutí přijaté bez rozpravy v plénu – Vyjádření poslance před parlamentním výborem – Porušení práva být vyslechnut – Neexistence

[Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. a); jednací řád Evropského parlamentu, čl. 7 odst. 3 a čl. 138 odst. 2]

10.    Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Kumulativní charakter – Protiprávnost – Neexistence – Příčinná souvislost – Neexistence – Zamítnutí žaloby

(Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

1.      Ze znění článku 8 Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie vyplývá, že k tomu, aby se na názor vztahovala imunita, musí jej poslanec Evropského parlamentu vyjádřit „během výkonu [své] funkce“, což implikuje souvislost mezi vyjádřeným názorem a parlamentní funkcí. Tak tomu není v případě názorů, které evropský poslanec vyjádří mimo parlamentní prostory v rámci funkcí, které tento poslanec vykonává jako člen regionálního orgánu členského státu a předseda politické skupiny v tomto orgánu.

(Viz body 40, 77, 78)

2.      Evropský parlament může podle čl. 9 třetího pododstavce Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie zbavit poslance jeho nedotknutelnosti stanovené v článku 9, zatímco imunity stanovené v článku 8 protokolu jej zbavit nemůže. Proto v případě, kdy vnitrostátní orgán předá Parlamentu žádost o zbavení imunity, přísluší Parlamentu nejprve ověřit, zda se na skutečnosti, na nichž je žádost o zbavení imunity založena, může vztahovat článek 8 protokolu, v kterémžto případě zbavení imunity není možné. Pokud Parlament dojde k závěru, že se toto ustanovení neuplatní, musí následně ověřit, zda dotčenému poslanci přísluší imunita stanovená v článku 9 protokolu pro skutečnosti, které jsou mu vytýkány, a pokud ano, rozhodnout, zda je či není třeba ho této imunity zbavit.

(Viz body 45–47)

3.      Jelikož nedotknutelnost evropského poslance stanovená v článku 9 Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie vyplývá přímo z právního předpisu a jelikož poslanec jí může být zbaven pouze rozhodnutím Evropského parlamentu, přichází ochrana této imunity v úvahu pouze tehdy, kdy je v případě nepodání žádosti o zbavení imunity poslance příslušným vnitrostátním orgánem nedotknutelnost tohoto poslance, jak vyplývá z ustanovení vnitrostátního práva členského státu jeho původu, porušena zejména jednáním policejních nebo soudních orgánů tohoto členského státu. Za takových okolností může poslanec požádat Parlament o ochranu imunity, jak to stanoví čl. 6 odst. 3 jednacího řádu Parlamentu. Ochrana imunity tak představuje způsob, kterým Parlament může zasáhnout na základě žádosti poslance Parlamentu, pokud vnitrostátní orgány porušují nebo se připravují porušit imunitu jednoho z jeho členů.

Naproti tomu, pokud vnitrostátní orgány podají žádost o zbavení imunity, musí Parlament přijmout rozhodnutí o zbavení nebo nezbavení imunity. V takovém případě ochrana imunity již nemá opodstatnění, jelikož Parlament buď imunitu odejme a její ochrana již nepřipadá v úvahu, nebo tuto imunitu neodejme a její ochrana je zbytečná, protože vnitrostátním orgánům je oznámeno, že jejich žádost o zbavení imunity byla Parlamentem zamítnuta, a imunita je tak překážkou opatření, která by vnitrostátní orgány mohly nebo chtěly učinit.

(viz body 52–56)

4.      Ačkoliv výsady a imunity přiznané Unii Protokolem o výsadách a imunitách Evropské unie mají pouze funkční povahu, jelikož směřují k tomu, aby nevznikaly překážky pro fungování a nezávislost Unie, nic to nemění na tom, že byly výslovně přiznány členům Evropského parlamentu, jakož i úředníkům a ostatním zaměstnancům orgánů Unie. Skutečnost, že výsady a imunity přiznané Unii jsou stanoveny ve veřejném zájmu Unie, odůvodňuje pravomoc přiznanou orgánům případně imunity zbavit, avšak neznamená, že tyto výsady a imunity jsou přiznány výlučně Unii, a nikoli rovněž jejím úředníkům, jiným zaměstnancům a členům Parlamentu. Protokol tak vytváří ve prospěch uvedených osob subjektivní právo, jehož dodržování je zajištěno systémem procesních prostředků stanoveným Smlouvou.

Je pravda, že Parlament má velmi širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o směr, který hodlá sledovat při rozhodování o žádosti o zbavení imunity nebo žádosti o ochranu imunity, z důvodu politické povahy, kterou takové rozhodnutí vykazuje. Výkon této pravomoci však není vyňat z veškerého soudního přezkumu, v jehož rámci musí unijní soud ověřit dodržování procesních pravidel, věcnou správnost skutkových zjištění orgánu, zda nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení tohoto skutkového stavu a ke zneužití pravomoci.

(Viz body 58–60)

5.      Viz znění rozhodnutí.

(Viz body 82–90)

6.      Sdělení vyhotovené pouze generálním sekretariátem Evropského parlamentu, v němž je reprodukován dokument výboru pro právní záležitosti a vnitřní trh týkající se jeho rozhodovací praxe a jehož cílem je informovat poslance o této praxi, není aktem Parlamentu, a v důsledku toho nemůže Parlament zavazovat. Z toho vyplývá, že takový dokument nemůže obsahovat přesné, nepodmíněné a shodující se informace pocházející od Parlamentu, které by mohly představovat konkrétní ujištění z jeho strany, na jejichž základě by mohly být u evropského poslance vyvolány podložené naděje.

Parlament se navíc odkloněním od tohoto sdělení nemůže dopustit porušení zásady právní jistoty, jelikož dané sdělení není aktem tohoto orgánu a nelze jej považovat za jasnou a přesnou právní úpravu umožňující jednotlivcům jednoznačně rozpoznat svá práva a své povinnosti a postupovat podle toho.

(Viz body 107, 115, 124)

7.      Viz znění rozhodnutí.

(Viz body 109–114)

8.      Článek 3 odst. 6 jednacího řádu Evropského parlamentu nestanoví žádnou povinnost členských států jej informovat o řízení, které může vést ke ztrátě mandátu některého z jeho členů. Toto ustanovení stanoví jen to, že pokud příslušné orgány členských států zahájí řízení, které může vést ke ztrátě mandátu poslance, požádá předseda Parlamentu tyto orgány, aby ho pravidelně informovaly o stavu řízení, a postoupí tuto věc výboru příslušnému pro ověřování pověřovacích listin, na jehož návrh může Parlament zaujmout k dané věci postoj. Ustanovení tohoto článku tedy stanoví postup, který má dodržet předseda Parlamentu, nikoli členské státy. Členským státům ostatně nelze uložit žádnou povinnost na základě jednacího řádu Parlamentu.

Kromě toho je cílem předmětného ustanovení citovaného jednacího řádu zajistit řádné vnitřní fungování Parlamentu, a tedy nepředstavuje podstatnou formální náležitost řízení o zbavení poslance imunity, jejíž nedodržení by mohlo vést ke zrušení rozhodnutí Parlamentu.

(Viz body 132–137, 141)

9.      Podle základní zásady dodržování práva na obhajobu, zakotvené v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie, musí mít dotyčná osoba možnost se před přijetím rozhodnutí, které se jí týká, účelně vyjádřit k existenci a relevanci skutečností a okolností, na jejichž základě bylo toto rozhodnutí přijato. Z toho vyplývá, že podle této zásady nelze rozhodnutí přijmout na základě skutečností a okolností, ke kterým dotčená osoba před přijetím tohoto rozhodnutí nemohla účelně uplatnit své stanovisko.

Právo být vyslechnut však nezbytně nevyžaduje konání veřejné rozpravy v každém řízení zahájeném proti určité osobě, které může vést k přijetí pro ni nepříznivého aktu. Dodržování práva na obhajobu a kontradiktornosti tedy nevyžaduje, aby přijetí rozhodnutí Evropským parlamentem o zbavení poslance imunity nezbytně předcházela plenární rozprava, ale takové rozhodnutí lze přijmout bez rozpravy a bez pozměňovacích návrhů podle čl. 138 odst. 2 jednacího řádu Parlamentu. Podle čl. 7 odst. 3 jednacího řádu Parlamentu musí poslanec dotčený návrhem na zbavení imunity dostat příležitost se vyjádřit před příslušným parlamentním výborem a může předložit jakékoli dokumenty nebo jiné písemné doklady, které považuje za relevantní v dané věci.

(Viz body 167, 175–179)

10.    Viz znění rozhodnutí.

(Viz body 210–212, 222)