Language of document : ECLI:EU:C:2020:341

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (desátého senátu)

30. dubna 2020(*)

„Řízení o předběžné otázce – Ochranné známky – Směrnice 2008/95/ES – Článek 5 odst. 1 – Článek 5 odst. 3 písm. b) a c) – Porušení práv z ochranné známky – Pojem ‚užívání v obchodním styku‘ – Výrobek propuštěný do volného oběhu – Dovoz – Uskladnění – Skladování výrobků za účelem uvádění na trh – Vývoz“

Ve věci C‑772/18,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Korkein oikeus (Nejvyšší soud, Finsko) ze dne 28. listopadu 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 3. prosince 2018, v řízení

A

proti

B,

SOUDNÍ DVŮR (desátý senát),

ve složení I. Jarukaitis, předseda senátu, E. Juhász (zpravodaj) a M. Ilešič, soudci,

generální advokát: M. Campos Sánchez-Bordona,

vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za A J. Kaulem, luvan saanut oikeudenkäyntiavustaja,

–        za B M. Jakobssonem, asianajaja,

–        za finskou vládu S. Hartikainenem, jako zmocněncem,

–        za Evropskou komisi É. Gippini Fournierem a I. Koskinenem, jako zmocněnci,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 5 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 2008, L 299, s. 25), vykládaného ve spojení s čl. 5 odst. 3 písm. b) a c) této směrnice.

2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi A a B týkajícího se žaloby pro porušení práv z ochranné známky podané proti B.

 Právní rámec

 Unijní právo

3        Článek 5 směrnice 2008/95, nadepsaný „Práva z ochranné známky“, stanoví:

„1.      Ze zapsané ochranné známky vyplývají pro jejího majitele výlučná práva. Majitel je oprávněn zakázat všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby v obchodním styku užívaly

a)      označení totožné s ochrannou známkou pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro něž je známka zapsána;

b)      označení, u něhož z důvodu jeho totožnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a totožnosti či podobnosti výrobků nebo služeb označovaných ochrannou známkou a označením existuje nebezpečí záměny u veřejnosti, včetně nebezpečí asociace označení s ochrannou známkou.

[…]

3.      Pokud jsou splněny podmínky uvedené v odstavcích 1 a 2, může být zakázáno zejména

a)      umísťovat označení na výrobky nebo jejich obaly;

b)      nabízet výrobky pod tímto označením, uvádět je na trh nebo skladovat za tímto účelem anebo nabízet či poskytovat pod tímto označením služby;

c)      dovážet či vyvážet pod tímto označením výrobky;

[…]“

 Finské právo

4        Podle § 4 odst. 1 tavaramerkkilaki (7/1964) [zákon o ochranných známkách (7/1964)], ve znění použitelném na skutkový stav v původním řízení, je účinkem práva k označení, že kromě majitele ochranné známky nesmí nikdo jiný v obchodním styku na výrobku, jeho obalu, v reklamě, v obchodních listinách či jakýmkoli jiným způsobem, a to ani slovně, užívat označení, které s touto ochrannou známkou může být zaměnitelné.

5        Toto ustanovení se použije bez ohledu na to, zda výrobky jsou uvedeny na trh nebo mají být uvedeny na trh ve Finsku nebo v zahraničí, anebo zda jsou na území Finska dovezeny za účelem jejich užití v obchodním styku, nebo aby ve Finsku byly uschovány, uskladněny nebo opětovně vyvezeny do třetí země.

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

6        Dne 4. dubna 2011 B, fyzická osoba s bydlištěm ve Finsku, obdržel zásilku 150 kuličkových ložisek pocházející z Číny o celkové hmotnosti 710 kg, k použití jako náhradní díly v přenosových a převodových mechanismech, generátorech a motorech, jakož i při konstrukci mostů a tramvají. Na těchto ložiscích bylo umístěno označení odpovídající mezinárodní slovní ochranné známce INA, jejímž majitelem je A zejména pro výrobky „Ložiska“.

7        Po provedení celního odbavení na jméno B posledně uvedený vyzvedl dne 12. dubna 2011 zásilku v celním skladu na letišti Helsinky-Vantaa (Finsko), kde byla uskladněna, a dopravil ji do svého bydliště.

8        O několik týdnů později byla ložiska předána třetí osobě za účelem vývozu do Ruska.

9        Jako odměnu za tyto služby obdržel B karton cigaret a láhev koňaku.

10      V rámci trestního řízení zahájeného ve věci porušení práv z ochranné známky proti B před Helsingin käräjäoikeus (soud prvního stupně v Helsinkách, Finsko), do něhož přistoupil A, pokud jde o občanskoprávní náhradu škody, tento soud zprostil B obžaloby z důvodu, že nelze prokázat, že se B dopustil úmyslného trestného činu. Uvedený soud nicméně B zakázal, aby pokračoval nebo opakoval taková jednání a uložil mu, aby A nahradil škodu, která mu vznikla.

11      B zpochybnil posledně uvedené rozhodnutí u Helsingin hovioikeus (odvolací soud v Helsinkách, Finsko).

12      Tento soud, který odkázal na rozsudek ze dne 16. července 2015, TOP Logistics a další (C‑379/14, EU:C:2015:497), měl jednak za to, že činnost B do určité míry odpovídá činnosti uskladnění a tranzitu a že cílem dotyčné osoby nebylo získat z ní jakoukoli hospodářskou výhodu, a jednak za to, že odměna získaná při této příležitosti nebyla založena na hospodářském využívání zboží v rámci obchodní činnosti, ale představovala pouze protihodnotu za uskladnění zboží na účet třetí osoby.

13      S ohledem na tyto skutečnosti měl Helsingin hovioikeus (odvolací soud v Helsinkách) za to, že B v obchodním styku neužíval označení podobné zapsané ochranné známce dotčené v původním řízení, a v důsledku toho rozhodl, že návrh na náhradu škody podaný A není opodstatněný.

14      A podal proti tomuto rozsudku opravný prostředek u Korkein oikeus (Nejvyšší soud, Finsko).

15      Korkein oikeus (Nejvyšší soud) tvrdí, že z judikatury Soudního dvora jasně nevyplývá, zda výše hospodářské výhody, kterou soukromá osoba získá z důvodu údajného porušení práv z ochranné známky, představuje relevantní skutečnost pro určení existence či neexistence užívání ochranné známky v obchodním styku.

16      Navíc, i když je zřejmé, že se článek 5 směrnice 2008/95 použije v případě, že osoba užívá ochrannou známku v rámci vlastní hospodářské činnosti, existuje v tomto ohledu pochybnost, pokud tato osoba ochrannou známku užívá ve prospěch třetí osoby.

17      Korkein oikeus (Nejvyšší soud) uvádí, že v rozsudku ze dne 16. července 2015, TOP Logistics a další (C‑379/14, EU:C:2015:497), bylo uvedeno, že vlastník skladu s daňovým dozorem a celního skladu, který na účet třetí osoby pouze uskladňuje výrobky označené označením totožným nebo podobným ochranné známce, toto označení neužívá. Klade si otázku, zda lze takovou judikaturu použít per analogiam na takovou věc, jako je věc dotčená v původním řízení, v níž určitá osoba oproti předání láhve koňaku a kartonu cigaret dovezla zboží na účet třetí osoby a před tím, než toto zboží bylo dále předáno za účelem dalšího zaslání do třetího státu, jej uchovala a uskladnila.

18      Konečně si klade otázku, zda je možné mít za to, že dovoz výrobků ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. c) směrnice 2008/95 představuje skutečnost, že určitá osoba sdělila svou adresu dalšímu prodejci zboží, že jej převzala, aniž toto zboží bylo zasláno na její žádost a že nepřijala jiný aktivní postoj.

19      V tomto ohledu zdůrazňuje, že v rozsudku ze dne 18. října 2005, Class International (C‑405/03, EU:C:2005:616), Soudní dvůr uvedl, že uvedení výrobků na trh je podmíněno jejich propuštěním do volného oběhu ve smyslu článku 29 SFEU, což znamená, že splatná cla a poplatky s rovnocenným účinkem byly vybrány v tomto členském státě. Tvrdí, že existuje nejistota ohledně toho, zda lze mít za to, zda jde o dovoz, pokud dotyčná osoba pouze převezme zboží zaslané na její adresu, aniž toto zboží bylo zasláno na její žádost a pokud neexistuje jiná aktivní účast této osoby na zaslání zboží do země.

20      S ohledem na všechny tyto skutečnosti se Korkein oikeus (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Je pro posouzení, zda jednání soukromé osoby představuje užívání ochranné známky v obchodním styku ve smyslu čl. 5 odst. 1 směrnice [2008/95], nebo čistě soukromé užívání, relevantní výše výhody, kterou uvedená osoba získala z důvodu tvrzeného porušení práv z ochranné známky? V případě, že ochrannou známku užívá soukromá osoba, předpokládá užívání v obchodním styku splnění jiných kritérií než kritéria získání hospodářské výhody z důvodu dotčené transakce, která se týká ochranné známky?

2)      Je-li vyžadováno, aby hospodářská výhoda měla určitý význam, a nelze-li vzhledem k nepatrnosti hospodářské výhody, kterou daná osoba získala, a k nesplnění případných dalších kritérií vyžadovaných pro užívání v obchodním styku mít za to, že tato osoba ochrannou známku užívala v rámci vlastní hospodářské činnosti, je podmínka užívání v obchodním styku ve smyslu čl. 5 odst. 1 směrnice [2008/95] splněna, jestliže soukromá osoba ochrannou známku užívala na účet třetí osoby v rámci hospodářské činnosti této třetí osoby, i když uvedená osoba není zaměstnána touto třetí osobou jako zaměstnanec?

3)      Užívá osoba, která uschovává zboží, ochrannou známku pro výrobky ve smyslu čl. 5 odst. 1 a odst. 3 písm. b) směrnice [2008/95], pokud zboží označené ochrannou známkou, zaslané do členského státu a propuštěné v tomto státě do volného oběhu, převzala a uschovala osoba, která jej skladovala na účet společnosti, jež zboží dále prodává, a pokud tato osoba nevykovává činnost dovozu a uskladnění zboží a nemá povolení k provozování celního skladu a skladu s daňovým dozorem?

4)      Lze mít za to, že daná osoba ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. c) směrnice [2008/95] dováží výrobky označené ochrannou známkou, pokud tyto výrobky nebyly dovezeny na její žádost, tato osoba však dalšímu prodejci výrobků sdělila svou adresu, převzala na účet dalšího prodejce výrobky propuštěné v členském státě do volného oběhu, uvedená osoba je po dobu několika týdnů skladovala a předala je za účelem jejich zaslání do země nacházející se mimo [Evropskou unii], aby v této zemi byly dále prodány?“

 K předběžným otázkám

21      Podstatou čtyř otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 5 odst. 1 směrnice 2008/95, vykládaný ve spojení s čl. 5 odst. 3 písm. b) a c) této směrnice, musí být vykládán v tom smyslu, že je třeba mít za to, že osoba, která nevykonává obchodní činnost v rámci podnikatelské činnosti a která převezme, propustí do volného oběhu v členském státě a uschová výrobky, které zjevně nejsou určeny k soukromému užívání, které byly zaslány na její adresu ze třetí země a na nichž byla bez souhlasu majitele umístěna ochranná známka, užívá ochrannou známku v obchodním styku ve smyslu prvního z těchto ustanovení.

22      Úvodem je třeba poznamenat, že otázka, zda jsou splněny podmínky stanovené v čl. 5 odst. 1 směrnice 2008/95, musí být určena pouze na základě objektivních skutečností.

23      V tomto ohledu výraz „užívání v obchodním styku“, který je uveden v tomto ustanovení, znamená, že výlučná práva vyplývající z ochranné známky může majitel této ochranné známky v zásadě uplatňovat pouze vůči hospodářským subjektům, a tedy pouze v kontextu obchodní činnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. července 2011, L’Oréal a další, C‑324/09, EU:C:2011:474, bod 54). Kromě toho pokud uskutečněné operace překročí z důvodu svého objemu, četnosti nebo jiných znaků oblast soukromé činnosti, nachází se ten, který je provádí, v rámci obchodního styku (rozsudek ze dne 12. července 2011, L’Oréal a další, C‑324/09, EU:C:2011:474, bod 55).

24      V projednávané věci ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že výrobky dotčenými ve věci v původním řízení jsou kuličková ložiska vážící celkem 710 kg, která jsou obvykle užívána v těžkém průmyslu.

25      Vzhledem k tomu, že tyto výrobky s ohledem na svou povahu a objem zjevně nejsou určeny k soukromému užívání, je třeba mít za to, že s nimi související operace spadají pod obchodní činnost, což však přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

26      Kromě toho osoba, která sdělí svou adresu jako místo, kam mají být dotyčné výrobky zaslány, která provede nebo nechá provést zaměstnancem celní správy celní odbavení těchto výrobků a která je propustí do volného oběhu, provádí dovoz ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. c) směrnice 2008/95.

27      Pokud jde o otázku, zda lze mít za to, že dotyčná osoba sama užívala označení totožné s ochrannou známkou, i když jednala v hospodářském zájmu třetí osoby, je třeba uvést, že pro konstatování užívání v obchodním styku vlastnictví výrobků, na kterých je ochranná známka umístěna, postrádá relevanci. Soudní dvůr totiž uvedl, že okolnost, že určitý hospodářský subjekt užívá označení odpovídající ochranné známce pro výrobky, které nejsou jeho vlastními výrobky v tom smyslu, že k nim nemá vlastnický titul, nebrání sama o sobě tomu, aby toto užívání spadalo pod čl. 5 odst. 1 směrnice 2008/95 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. července 2011, L’Oréal a další, C‑324/09, EU:C:2011:474, bod 91).

28      Skutečnost, že určitá osoba takové výrobky dovezla a propustila je do volného oběhu, postačuje ke konstatování, že jednala v obchodním styku, aniž je nezbytné zkoumat, jak bylo později s těmito výrobky zacházeno, zejména to, zda je dovozce uskladnil nebo zda byly uvedeny na trh v Unii nebo byly vyvezeny do třetích zemí.

29      Konečně význam odměny, kterou dovozce získal jako protihodnotu za svou činnost, je rovněž irelevantní.

30      S ohledem na výše uvedené je třeba na položené otázky odpovědět tak, že čl. 5 odst. 1 směrnice 2008/95, vykládaný ve spojení s čl. 5 odst. 3 písm. b) a c) této směrnice, musí být vykládán v tom smyslu, že je třeba mít za to, že osoba, která nevykonává obchodní činnost v rámci podnikatelské činnosti a která převezme, propustí do volného oběhu v členském státě a uschová výrobky, které zjevně nejsou určeny k soukromému užívání, které byly zaslány na její adresu ze třetí země a na nichž byla bez souhlasu majitele umístěna ochranná známka, užívá ochrannou známku v obchodním styku ve smyslu prvního z těchto ustanovení.

 K nákladům řízení

31      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:

Článek 5 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, vykládaný ve spojení s čl. 5 odst. 3 písm. b) a c) této směrnice, musí být vykládán v tom smyslu, že je třeba mít za to, že osoba, která nevykonává obchodní činnost v rámci podnikatelské činnosti a která převezme, propustí do volného oběhu v členském státě a uschová výrobky, které zjevně nejsou určeny k soukromému užívání, které byly zaslány na její adresu ze třetí země a na nichž byla bez souhlasu majitele umístěna ochranná známka, užívá ochrannou známku v obchodním styku ve smyslu prvního z těchto ustanovení.

Podpisy.


*–      Jednací jazyk: finština.