Věc T-190/08
Chelyabinsk electrometallurgical integrated plant OAO (CHEMK) a Kuzneckie ferrosplavy OAO (KF)
v.
Rada Evropské unie
„Dumping – Dovoz ferosilicia pocházejícího z Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, Číny, Egypta, Kazachstánu a Ruska – Stanovení vývozní ceny – Ziskové rozpětí – Cenový závazek – Újma – Příčinná souvislost – Podnět – Právo na obhajobu – Povinnost uvést odůvodnění“
Shrnutí rozsudku
1. Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Dumpingové rozpětí – Stanovení vývozní ceny
(Nařízení Rady č. 384/96, čl. 2 odst. 9)
2. Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Dumpingové rozpětí – Stanovení vývozní ceny
(Nařízení Rady č. 384/96, čl. 2 odst. 9)
3. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Přijetí nařízení, kterým se ukládá antidumpingové clo
(Článek 253 ES)
4. Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Předčasné zaslání dokumentu poskytujícího prozatímní informace výrobci usazenému v Bývalé jugoslávské republice Makedonie
(Dohoda o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií na straně druhé, čl. 36 odst. 2; nařízení Rady č. 384/96)
5. Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Antidumpingové řízení – Právo na obhajobu
(Nařízení Rady č. 384/96, čl. 20 odst. 1)
6. Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Antidumpingové řízení – Právo na přístup k nedůvěrným procesním dokumentům
(Nařízení Rady č. 384/96, čl. 6 odst. 7 a čl. 8 odst. 4)
7. Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Újma – Faktory, které je třeba zohlednit
(Nařízení Rady č. 384/96, čl. 3 odst. 2, 5 a 6, čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4)
8. Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Újma – Prokázání příčinné souvislosti
(Nařízení Rady č. 384/96, čl. 3 odst. 7)
1. Z článku 2 odst. 9 základního antidumpingového nařízení č. 384/96 (nyní čl. 2 odst. 9 nařízení č. 1225/2009) vyplývá, že Komise a Rada mohou mít za to, že vývozní cena není spolehlivá, ve dvou případech, a sice existuje-li obchodní spojení mezi vývozcem a dovozcem nebo třetí stranou nebo z důvodu dohody o vyrovnání mezi vývozcem a dovozcem nebo třetí stranou. Mimo tyto případy jsou orgány povinny, existuje-li vývozní cena, vycházet z této ceny při stanovování dumpingu.
(viz bod 26)
2. Článek 2 odst. 9 druhý pododstavec základního antidumpingového nařízení č. 384/96 (nyní čl. 2 odst. 9 druhý pododstavec nařízení č. 1225/2009) uvádí, že je-li vývozní cena stanovena na základě ceny účtované prvnímu nezávislému kupujícímu nebo na jakémkoli jiném přiměřeném základě, provedou se úpravy pro všechen zisk a náklady za období mezi dovozem a novým prodejem, aby se stanovila spolehlivá vývozní cena franko hranice Společenství. Článek 2 odst. 9 třetí pododstavec základního nařízení (nyní čl. 2 odst. 9 třetí pododstavec nařízení č. 1225/2009) stanoví, že částky, o něž se provedou úpravy, zahrnují přiměřené rozpětí pro prodejní, správní a režijní náklady a zisk.
I když čl. 2 odst. 9 základního nařízení stanoví, že úpravy se provedou o ziskové rozpětí, toto ustanovení neuvádí metodu výpočtu nebo určení uvedeného rozpětí. Toto ustanovení pouze odkazuje na přiměřenost ziskového rozpětí, které je předmětem úpravy.
Takové přiměřené ziskové rozpětí může být v případě existence obchodního spojení mezi vývozcem a dovozcem ve Společenství vypočítáno nikoliv na základě údajů od přidruženého dovozce, jež mohou být ovlivněny tímto obchodním spojením, ale na základě údajů od nezávislého dovozce.
Článek 2 odst. 9 základního nařízení je tudíž třeba vykládat v tom smyslu, že orgánům ponechává výběr mezi použitím skutečného ziskového rozpětí dovozce ve spojení a použitím předpokládaného ziskového rozpětí dovozců, kteří nejsou ve spojení, přičemž jedinou povinností je stanovit uvedené ziskové rozpětí na přiměřené úrovni.
Orgány mají každopádně v oblasti obchodních ochranných opatření širokou diskreční pravomoc, takže soud Unie může vykonávat pouze omezený soudní přezkum. Určení přiměřeného ziskového rozpětí nepředstavuje výjimku při uplatňování této zásady, jelikož nutně zahrnuje složitá hospodářská posouzení.
(viz body 27–30, 38)
3. Z odůvodnění vyžadovaného článkem 253 ES musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu Unie, jenž sporný akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a hájit svá práva a soud Unie mohl vykonávat svůj přezkum.
Rada není v tomto ohledu povinna v odůvodnění nařízení, kterým se ukládá antidumpingové clo, odpovědět na všechny skutkové a právní otázky, které vznesli zúčastnění během správního řízení. Mimoto není požadováno, aby odůvodnění konkrétně vylíčilo veškeré jednotlivé relevantní skutkové a právní okolnosti, poněvadž požadavky kladené na odůvodnění musejí být posuzovány zejména s ohledem na kontext aktu a všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast. Postačí, aby Rada popsala skutečnosti a právní úvahy, které mají zásadní význam v rámci systematiky takového nařízení.
(viz body 44–45)
4. Článek 36 odst. 2 Dohody o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií na straně druhé stanoví, že Rada stabilizace a přidružení je informována o případu dumpingu, jakmile bylo zahájeno antidumpingové šetření, a že není-li dumping ukončen nebo není-li dosaženo jiného uspokojivého řešení do 30 dnů od přednesení této záležitosti Radě stabilizace a přidružení, mohou být přijata vhodná opatření. Z tohoto ustanovení vyplývá, že ke komunikaci mezi Komisí a vyvážejícími výrobci usazenými v Bývalé jugoslávské republice Makedonie musí nutně dojít před přijetím prozatímních antidumpingových opatření, neboť jinak nelze uvažovat o žádném uspokojivém řešení ve smyslu tohoto ustanovení. Z téhož důvodu z tohoto ustanovení vyplývá, že podstatné úvahy a skutečnosti, na jejichž základě orgány zamýšlí doporučit přijetí prozatímních antidumpingových opatření, musí být známy vyvážejícím výrobcům, protože jinak by pro ně mohlo být obtížné navrhnout uspokojivé řešení.
Z toho plyne, že v případě výrobce usazeného v Bývalé jugoslávské republice Makedonie, na něhož se vztahovala tato dohoda a který na základě této dohody předčasně obdržel dokument poskytující prozatímní informace, jenž se týká přijetí antidumpingových opatření, nelze mít za to, že se nachází v obdobné situaci jako výrobce usazený v jiném státě, s nímž nebyla taková dohoda uzavřena. Za takových okolností předčasné zaslání dokumentu poskytujícího prozatímní informace prvně uvedenému, ale nikoliv posledně uvedenému výrobci nepředstavuje porušení rovného zacházení, jelikož dotyčné společnosti se nacházejí v odlišných situacích, přičemž toto rozdílné zacházení má svůj základ v normativním textu.
(viz body 68–69, 72)
5. Článek 20 odst. 1 základního antidumpingového nařízení č. 384/96 (nyní čl. 20 odst. 1 nařízení č. 1225/2009) se týká poskytování informací. Uvedený článek konkrétně stanoví možnost dotčených účastníků řízení požádat o poskytnutí informací o závažných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě byla přijata prozatímní opatření, a upravuje praktické podrobnosti jejich poskytnutí. Článek 20 odst. 1 základního nařízení tak stanoví, že o poskytnutí informací je nutno požádat písemně ihned po přijetí prozatímních opatření a informace se poskytnou písemně co nejdříve.
Nic ve znění tohoto článku neumožňuje dospět k závěru, že dokument poskytující prozatímní informace může být vývozcům zaslán až po přijetí prozatímních antidumpingových opatření a na písemnou žádost. I když je možné z čl. 20 odst. 1 základního nařízení dovodit, že dotčení účastníci řízení nemohou požádat o zaslání dokumentu poskytujícího informace před přijetím prozatímních opatření a musí požádat písemně, tento článek Komisi nezakazuje, aby z vlastní iniciativy uvedený dokument zaslala před přijetím prozatímních opatření a bez toho, aby jí za tímto účelem byla předložena písemná žádost.
(viz body 81–82)
6. Článek 6 odst. 7 základního antidumpingového nařízení č. 384/96 (nyní čl. 6 odst. 7 nařízení č. 1225/2009) v podstatě stanoví, že dotčení účastníci řízení mohou na základě písemné žádosti požádat o povolení nahlížet do nedůvěrného procesního spisu, mohou se ke skutečnostem uvedeným v daném spise vyjádřit a k jejich vyjádřením musí Komise přihlédnout. Článek 8 odst. 4 základního nařízení (nyní čl. 8 odst. 4 nařízení č. 1225/2009) navíc stanoví, že strany, které nabízejí cenový závazek, musí předložit jeho znění v provedení, které nemá důvěrnou povahu, aby mohlo být poskytnuto stranám zúčastněným na šetření.
Nic ve znění těchto ustanovení neumožňuje dospět k závěru, že skutečnost, že cenový závazek nabídnutý výrobcem byl do nedůvěrného procesního spisu založen až po formálním zveřejnění prozatímního nařízení, je v rozporu s čl. 6 odst. 7 a čl. 8 odst. 4 základního nařízení. I když tato ustanovení stanoví povinnost stran, které nabídly cenový závazek, předložit jeho znění v provedení, které nemá důvěrnou povahu, a povinnost Komise zpřístupnit uvedené nedůvěrné znění dotčeným účastníkům řízení, kteří o to písemně požádali, neobsahují žádný údaj, a tím spíše ani žádnou povinnost týkající se okamžiku, ke kterému je třeba kopii cenového závazku založit do nedůvěrného procesního spisu.
(viz body 84–85)
7. Ze společného výkladu odstavců 2, 5 a 6 článku 3 základního antidumpingového nařízení č. 384/96 (nyní odstavce 2, 4 a 6 článku 3 nařízení č. 1225/2009) v podstatě vyplývá, že zjištění újmy zahrnuje objektivní posouzení – založené na skutečných důkazech – účinků objemu anebo úrovně cen dumpingových dovozů na stav výrobního odvětví Společenství, přičemž toto posouzení spočívá v posouzení všech hospodářských činitelů a ukazatelů relevantních pro stav uvedeného výrobního odvětví.
Pojem „výrobní odvětví Společenství“, na který odkazuje čl. 3 odst. 2, 5 a 6 základního nařízení, je kromě toho vymezen v čl. 4 odst. 1 téhož nařízení (nyní čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1225/2009), který stanoví, že výrobním odvětvím Společenství se rozumí výrobci obdobných výrobků ve Společenství jako celek nebo ti z nich, jejichž společný výstup představuje podstatnou část celkové výroby těchto výrobků ve Společenství ve smyslu čl. 5 odst. 4 základního nařízení (nyní čl. 5 odst. 4 nařízení č. 1225/2009).
Článek 5 základního nařízení se mimoto týká zahájení antidumpingového řízení. Jeho odstavec 4 stanoví, že podnět, na jehož základě se zahajuje antidumpingové šetření, je považován za podaný výrobním odvětvím Společenství nebo jeho jménem, jestliže je podporován výrobci ve Společenství, jejichž souhrnná výroba tvoří více než 50 % celkové výroby dotyčného výrobku ve Společenství.
Z analýzy těchto ustanovení tudíž vyplývá, že i když má přezkum orgánů vést k závěru, že újma způsobená výrobnímu odvětví Společenství je podstatná, nevyžaduje se, aby veškeré relevantní hospodářské činitele a ukazatele vykazovaly nepříznivý trend. Orgány musí dále posoudit účinky dumpingových dovozů na situaci výrobního odvětví Společenství jako celku – tedy všech výrobců ve Společenství nebo přinejmenším na situaci výrobců ve Společenství, kteří podporují zahájení antidumpingového řízení a jejichž souhrnná výroba tvoří více než 50 % celkové výroby dotyčného výrobku ve Společenství – ale mohou si volně vybrat metodu, která má být použita k dosažení tohoto výsledku. Orgány se tak mohou rozhodnout prokázat existenci újmy způsobené každému výrobci ve Společenství anebo prokázat existenci takové újmy na základě souhrnných nebo vážených údajů veškerých výrobců ve Společenství tvořících výrobní odvětví Společenství ve smyslu čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení.
(viz body 111–114)
8. Analýza existence příčinné souvislosti mezi dumpingovými dovozy a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Společenství nemusí být při přijímání antidumpingových opatření nutně prováděna na úrovni výrobního odvětví Společenství jako celku, takže každá újma způsobená jedinému výrobci ve Společenství jiným činitelem než dumpingovými dovozy nemůže být zohledněna. V rámci analýzy nazvané „nepřičtení újmy“ uvedené v čl. 3 odst. 7 základního antidumpingového nařízení č. 384/96 (nyní čl. 3 odst. 7 nařízení č. 1225/2009) musí totiž orgány zkoumat všechny jiné známé činitele, které způsobily újmu výrobnímu odvětví Společenství ve stejnou dobu jako dumpingové dovozy, a zajistit, že újma způsobená těmito jinými činiteli není přičítána uvedeným dovozům. Článek 3 odst. 7 základního nařízení neuvádí, že tento přezkum musí zohlednit pouze újmu způsobenou jinými činiteli výrobnímu odvětví Společenství jako celku. S ohledem na účel tohoto ustanovení, kterým je zajistit, aby orgány oddělily a odlišily škodlivé účinky dumpingových dovozů a škodlivé účinky jiných činitelů, je možné, že za určitých okolností musí být újma způsobená individuálně výrobci ve Společenství jiným činitelem než dumpingovými dovozy zohledněna, jestliže přispěla k újmě, jež byla zjištěna v případě výrobního odvětví Společenství jako celku.
(viz bod 172)