ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
19. října 2023(*)
„Řízení o předběžné otázce – Dodržování práv duševního vlastnictví – Směrnice 2004/48/ES – Článek 13 – Trestní řízení – Oblast působnosti – Škody, které utrpěl majitel ochranné známky, jako znak skutkové podstaty trestného činu – Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) – Článek 61 – Listina základních práv Evropské unie – Článek 51 odst. 1 – Uplatňování práva Unie – Pravomoc – Článek 49 odst. 1 a 3 – Zákonnost a přiměřenost trestů“
Ve věci C‑655/21,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU Okresním soudem v Nesebaru (Rajonen sad – Nesebar, Bulharsko) rozhodnutím ze dne 14. října 2021, došlým Soudnímu dvoru dne 27. října 2021, v trestním řízení proti
G. ST. T.,
za účasti:
Rajonna prokuratura Burgas, TO Nesebar,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení: C. Lycourgos, předseda senátu, O. Spineanu-Matei (zpravodajka), J.-C. Bonichot, S. Rodin a L. S. Rossi, soudci,
generální advokát: G. Pitruzzella,
za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření, která předložili:
– za rakouskou vládu: A. Posch, J. Schmoll a A. Kögl, jako zmocněnci,
– za Evropskou komisi: S. L. Kalėda a I. Zaloguin, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 27. dubna 2023,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví (Úř. věst. 2004, L 157, s. 45; Zvl. vyd. 17/02, s. 32) a článku 49 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).
2 Tato žádost byla předložena v rámci trestního řízení zahájeného proti G. ST. T. pro porušení práv k ochranným známkám.
Právní rámec
Mezinárodní právo
3 Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dále jen „Dohoda TRIPS“), která je přílohou 1 C k Dohodě o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) podepsané v Marrákeši dne 15. dubna 1994 a schválené rozhodnutím Rady 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994 o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986–1994) (Úř. věst. 1994, L 336, s. 1; Zvl. vyd. 11/21, s. 80), obsahuje část III nadepsanou „Prostředky k dodržování práv k duševnímu vlastnictví“.
4 Článek 61 Dohody TRIPS, který je součástí oddílu 5, nadepsaného „Trestní řízení“, patřícího do této části III, stanoví:
„Členové zajistí, aby přinejmenším v případech úmyslného padělání ochranné známky nebo porušení autorského práva v komerčním měřítku bylo zavedeno trestní řízení a tresty. Nápravná opatření budou zahrnovat trest odnětí svobody a/nebo peněžité pokuty dostatečně vysoké, aby působily jako odstrašující prostředek, odpovídající úrovni trestů za trestné činy, odpovídající závažnosti. Ve vhodných případech budou možná nápravná opatření zahrnovat rovněž zabavení, konfiskaci a zničení porušujícího zboží a jakéhokoliv materiálu a nástrojů, využívaných převážně k páchání trestného činu. Členové mohou zajistit, aby bylo zavedeno trestní řízení a tresty i v jiných případech porušení práv k duševnímu vlastnictví, zvláště těch, které jsou spáchány úmyslně a v komerčním měřítku.“
Unijní právo
5 Bod 28 odůvodnění směrnice 2004/48 uvádí:
„Kromě občanskoprávních a správních opatření, řízení a nápravných opatření upravených touto směrnicí jsou ve vhodných případech dalšími prostředky zajišťujícími dodržování práv duševního vlastnictví také tresty.“
6 Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Předmět“ stanoví, že se tato směrnice „týká opatření, řízení a nápravných opatření nezbytných k zajištění dodržování práv duševního vlastnictví“.
7 Článek 2 uvedené směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti“, stanoví:
„1. Aniž jsou dotčeny prostředky stanovené právními předpisy Společenství nebo vnitrostátními právními předpisy, které jsou nebo mohou být pro nositele práv výhodnější, použijí se opatření, řízení a nápravná opatření stanovená touto směrnicí v souladu s článkem 3 na jakékoli porušení práv duševního vlastnictví stanovené právem Společenství nebo vnitrostátním právem dotyčného členského státu.
2. Touto směrnicí nejsou dotčena zvláštní ustanovení o dodržování práv a o výjimkách obsažená v právních předpisech Společenství týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících, zvláště ta obsažená ve směrnici [Rady] 91/250/EHS [ze dne 14. května 1991 o právní ochraně počítačových programů (Úř. věst. 1991, L 122, s. 42; Zvl. vyd. 17/01, s. 114)], zejména v článku 7 uvedené směrnice, nebo ve směrnici [Evropského parlamentu a Rady] 2001/29/ES [ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. 2001, L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230)], zejména v článcích 2 až 6 a v článku 8 uvedené směrnice.
3. Touto směrnicí nejsou dotčeny:
[…]
b) mezinárodní závazky členských států, a zejména [D]ohoda TRIPS, včetně závazků, které se týkají trestního řízení a sankcí;
c) vnitrostátní předpisy členských států týkající se trestního řízení nebo trestů v případě porušení práv duševního vlastnictví.“
8 Článek 13 téže směrnice, který je nadepsán „Náhrada škody“, stanoví:
„1. Členské státy zajistí, aby příslušné soudní orgány na žádost poškozeného nařídily porušovateli práv vykonávajícímu činnost, o níž věděl nebo rozumně vědět měl, že porušuje práva, zaplatit nositeli práv náhradu škody odpovídající skutečné újmě, kterou skutečně utrpěl v důsledku porušení práva.
Při stanovení náhrady škody soudní orgány:
a) přihlédnou ke všem vhodným aspektům, jako jsou nežádoucí hospodářské důsledky, včetně ztráty zisku, kterou poškozený utrpěl, k neoprávněným ziskům porušovatele práv a případně i k jiným než hospodářským hlediskům, jako je morální újma způsobená nositeli práv porušovatelem;
nebo
b) jako alternativu k písmenu a) mohou ve vhodných případech stanovit náhradu škody jako paušální částku na základě takových hledisek, jako je alespoň výše licenčních poplatků nebo poplatků, které by musely být zaplaceny, kdyby porušovatel práv požádal o udělení oprávnění k užívání příslušných práv duševního vlastnictví.
2. Jestliže porušovatel při výkonu činností nevěděl ani rozumně nemohl vědět, že dochází k porušení práv, mohou členské státy stanovit, že soudní orgány mohou nařídit náhradu zisků nebo škod, které mohou být předem stanoveny.“
9 Článek 16 uvedené směrnice, nadepsaný „Sankce ukládané členskými státy“, stanoví:
„Aniž jsou dotčeny občanskoprávní a správní opatření, řízení a prostředky stanovené touto směrnicí, mohou členské státy uložit i jiné vhodné sankce v případech, kdy došlo k porušení práv duševního vlastnictví.“
Bulharské právo
Trestní zákoník
10 Článek 172b trestního zákoníku (Nakazatelen kodeks), ve znění použitelném na skutkový stav ve věci v původním řízení (dále jen „trestní zákoník“), stanoví:
„(1) Kdo v obchodním styku bez souhlasu nositele výlučného práva užívá ochrannou známku, […] bude potrestán odnětím svobody až na pět let a peněžitým trestem až do výše pěti tisíc [bulharských leva (BGN)].
(2) Je-li čin uvedený v odstavci 1 spáchán opakovaně nebo jsou-li způsobeny závažné škodlivé následky, uloží se trest odnětí svobody v trvání pěti až osmi let a peněžitý trest ve výši pět tisíc až osm tisíc BGN.
(3) Předmět trestného činu bude bez ohledu na to, kdo je jeho vlastníkem, zkonfiskován a zničen.“
Bývalý ZMGO a nový ZMGO
11 Článek 13 zákona o ochranných známkách a zeměpisných označeních (zakon za markite i geografskite označenija, DV č. 81, ze dne 14. září 1999), ve znění rozhodném pro spor ve věci v původním řízení (dále jen „bývalý ZMGO“), stanovil:
„(1) Právo k ochranné známce zahrnuje právo jejího majitele ji užívat, nakládat s ní a zakázat všem třetím osobám užívat bez jeho souhlasu v obchodním styku jakékoli označení, které:
1. je totožné s ochrannou známkou pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro něž je ochranná známka zapsána;
2. vzhledem k tomu, že je totožné s ochrannou známkou nebo je jí podobné a je užíváno pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro něž je ochranná známka zapsána, nebo jsou jim podobné, vyvolává u spotřebitelů nebezpečí záměny, včetně nebezpečí, že si budou označení a ochrannou známku spojovat.
3. je totožné s ochrannou známkou nebo je jí podobné a je užíváno pro výrobky nebo služby, které nejsou totožné s těmi, pro něž je ochranná známka zapsána, ani jim nejsou podobné, pokud jde o ochrannou známku, která má na území Bulharské republiky dobré jméno, a pokud by užívání tohoto označení bez řádného důvodu neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky […] nebo jim bylo na újmu.
(2) Užívání v obchodním styku ve smyslu odstavce 1 spočívá v:
1. umisťování označení na výrobcích nebo jejich obalech;
2. nabízení výrobků s tímto označením nebo jejich uvádění na trh, jejich skladování za tímto účelem, jakož i nabízení či poskytování služeb pod tímto označením;
3. dovozu nebo vývozu výrobků s tímto označením;
[…]“
12 Článek 76b tohoto zákona, nadepsaný „Zvláštní případy odškodnění“, stanovil:
„(1) Je-li návrh na náhradu škody opodstatněný, ale nejsou k dispozici dostatečné informace o její výši, může navrhovatel požadovat náhradu škody:
1. od 500 BGN do 100 000 BGN, přičemž určení přesné částky je ponecháno na úvaze soudu za podmínek stanovených v čl. 76a odst. 2 a 3, nebo
2. ekvivalent maloobchodních cen legálně vyrobených výrobků, které jsou totožné nebo podobné výrobkům, jež jsou předmětem protiprávního jednání.
(2) Při určování náhrady škody ve smyslu odstavce 1 se přihlíží rovněž k zisku dosaženému protiprávním jednáním.“
13 Článek 81 uvedeného zákona, nadepsaný „Přestupky a správní sankce“, stanovil:
„(1) Kdo v obchodním styku ve smyslu článku 13 užívá výrobky nebo služby, na nichž je umístěno označení totožné se zapsanou ochrannou známkou nebo jí podobné, bez souhlasu jejího majitele, bude potrestán pokutou od 500 do 1 500 BGN a živnostenské podniky a právnické osoby peněžitou sankcí od 1 000 do 3 000 BGN.
(2) Dopustí-li se osoba opakovaného protiprávního jednání ve smyslu odstavce 1, bude potrestána pokutou od 1 500 do 3 000 BGN a živnostenské podniky a právnické osoby peněžitou sankcí od 3 000 do 5 000 BGN.
(3) Protiprávní jednání je opakované, pokud k němu dojde během jednoho roku od okamžiku, kdy vstoupí v platnost rozhodnutí, kterým se porušiteli ukládá správní sankce za stejný druh protiprávního jednání.
[…]
(5) Výrobky uvedené v odstavci 1 jsou bez ohledu na svého vlastníka zabaveny ve prospěch státu a předány ke zničení, přičemž na zničení se může podílet majitel ochranné známky nebo jím pověřená osoba.
[…]“
14 Bývalý ZMGO byl zrušen a nahrazen zákonem o ochranných známkách a zeměpisných označeních (zakon za markite i geografskite označenija, DV č. 98, ze dne 13. prosince 2019, dále jen „nový ZMGO“). Článek 13 nového ZMGO má stejné znění jako článek 13 zrušeného bývalého ZMGO.
15 Článek 127 nového ZMGO, nadepsaný „Přestupky a správní sankce“, v odstavci 1 stanoví:
„Kdo v obchodním styku ve smyslu čl. 13 odst. 1 a 2 užívá výrobky nebo služby, na nichž je umístěno označení totožné se zapsanou ochrannou známkou nebo jí podobné, bez souhlasu jejího majitele, bude potrestán pokutou od 2 000 do 10 000 BGN a živnostenské podniky a právnické osoby peněžitou sankcí od 3 000 do 20 000 BGN.“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
16 G. ST. T. je majitelka živnostenského podniku, který působí v oblasti prodeje oděvů.
17 V průběhu roku 2016 provedli zaměstnanci bulharského ministerstva vnitra kontrolu v obchodních prostorách pronajatých tímto podnikem v obci Nesebar (Bulharsko) a zabavili výrobky, které tam byly nabízeny k prodeji. Z nařízeného soudního znaleckého posudku jasně vyplynulo, že označení umístěná na těchto výrobcích jsou podobná zapsaným ochranným známkám a odhadl celkovou hodnotu daných výrobků na 1 404 590 BGN (přibližně 718 000 eur) „jako originály“ a na 80 201 BGN (přibližně 41 000 eur) „jako napodobeniny“.
18 Okresní státní zastupitelství v Burgasu, územní jednotka Nesebar (Rajonna prokuratura Burgas, TO Nesebar, Bulharsko) mělo za to, že G. ST. T. bez souhlasu nositelů výlučných práv užívala v obchodním styku ochranné známky, na něž se tato výlučná práva vztahují, a že tato činnost způsobila „závažné škodlivé následky“, takže její případ byl předán Okresnímu soudu v Nesebaru (Rajonen sad – Nesebar, Bulharsko), tj. k předkládajícímu soudu, pro trestný čin porušení práv s přitěžujícími okolnostmi ve smyslu čl. 172b odst. 2 trestního zákoníku.
19 Žádná z poškozených právnických osob proti G. ST. T. nepodala návrh na náhradu škody, ani se k tomuto řízení nepřipojila jako samostatná občanskoprávní žalobkyně.
20 Předkládající soud v podstatě uvádí, že v rámci možnosti stanovit trestní sankce za porušení práv duševního vlastnictví, kterou mají členské státy k dispozici podle bodu 28 odůvodnění směrnice 2004/48, Bulharská republika zavedla čl. 172b odst. 1 a 2 trestního zákoníku. Toto ustanovení v prvním odstavci kvalifikuje jako trestný čin užívání ochranné známky v obchodním styku bez souhlasu nositele výlučného práva a v druhém odstavci upravuje případ, kdy byl tento čin spáchán opakovaně nebo pokud způsobil „závažné škodlivé následky“. Tento členský stát rovněž zavedl do čl. 81 odst. 1 bývalého ZMGO, který byl mezitím nahrazen čl. 127 odst. 1 nového ZMGO, přestupek k sankcionování týchž skutků.
21 Předkládající soud si zaprvé klade otázku, zda je takové vnitrostátní ustanovení, jako je čl. 172b odst. 2 trestního zákoníku, podle něhož škody, které utrpěl majitel ochranné známky, představují znak skutkové podstaty trestného činu, který zavádí, v souladu s ustanoveními, která se týkají škod způsobených protiprávním výkonem práv duševního vlastnictví a byla zavedena směrnicí 2004/48, a v případě kladné odpovědi na tuto otázku, zda je s těmito ustanoveními v souladu mechanismus zavedený bulharskou judikaturou, který se týká zjišťování škod a je založen na domněnce, a sice podle hodnoty výrobků nabízených k prodeji za maloobchodní ceny výrobků, které byly vyrobeny legálně.
22 Zadruhé předkládající soud připomíná, že zásada zákonnosti trestných činů a trestů zakotvená v čl. 49 odst. 1 Listiny předpokládá, že právní úprava spadající do oblasti působnosti unijního práva jasně stanoví meze jednání, které představuje trestný čin, a zejména vymezí znaky skutkové podstaty dotčeného trestného činu. V bulharských právních předpisech podle předkládajícího soudu přitom existují ustanovení, která definují stejné jednání, a sice užívání ochranné známky v obchodním styku bez souhlasu nositele výlučného práva, jako přestupek (čl. 81 odst. 1 bývalého ZMGO a čl. 127 odst. 1 nového ZMGO) a jako trestný čin (článek 172b trestního zákoníku). Tyto právní předpisy však neobsahují žádné rozlišovací kritérium pro kvalifikaci jako trestného činu nebo přestupku. Tato neexistence jasného a přesného kritéria vede podle uvedeného soudu k rozporuplným praktikám a k nerovnému zacházení s právními subjekty, které se dopustily prakticky stejných činů.
23 Zatřetí se předkládající soud táže, zda zásada proporcionality zakotvená v čl. 49 odst. 3 Listiny brání takovým právním předpisům, jako jsou bulharské právní předpisy, pokud jde o přísnost sankcí stanovených za spáchání trestného činu upraveného v čl. 172b odst. 2 trestního zákoníku, a sice o vysoký trest odnětí svobody ukládaný kumulativně s vysokým peněžitým trestem. Tento soud v této souvislosti upřesňuje, že možnosti snížení trestu a odkladu výkonu trestu jsou omezené a tyto tresty jsou doprovázeny konfiskací a zničením padělků.
24 Za těchto okolností se Okresní soud v Nesebaru (Rajonen sad – Nesebar) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Jsou právní předpisy a judikatura, podle kterých škody, které utrpěl nositel práv, patří mezi znaky skutkových podstat trestných činů uvedených v čl. 172b odst. 1 a 2 [trestního zákoníku], v souladu s ustanoveními, která směrnice [2004/48] zavedla v souvislosti se škodami způsobenými v důsledku protiprávního výkonu práv duševního vlastnictví?
2) V případě kladné odpovědi na první otázku: Je mechanismus založený na domněnce, která byla zavedena bulharskou judikaturou za účelem zjištění škod – ve výši hodnoty výrobků nabízených k prodeji, vypočtené na základě maloobchodních cen výrobků, které byly vyrobeny legálně – v souladu s ustanoveními směrnice [2004/48]?
3) Jsou se zásadou zákonnosti trestných činů [a trestů], která je zakotvena v článku 49 Listiny, slučitelné právní předpisy, ve kterých není vymezena hranice mezi přestupkem (čl. 127 odst. 1 [nového ZMGO] a čl. 81 odst. 1 [bývalého ZMGO]), trestným činem uvedeným v čl. 172b odst. 1 [trestního zákoníku], a v případě záporné odpovědi na první otázku, trestným činem upraveným v čl. 172b odst. 2 [trestního zákoníku]?
4) Jsou tresty stanovené v čl. 172b odst. 2 [trestního zákoníku] (trest odnětí svobody v trvání pěti až osmi let a peněžitý trest ve výši od 5 000 do 8 000 BGN) v souladu se zásadou zakotvenou v čl. 49 odst. 3 Listiny, podle které výše trestu nesmí být nepřiměřená trestnému činu?“
K předběžným otázkám
K první a druhé otázce
25 Podstatou první a druhé otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda článek 13 směrnice 2004/48 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům a judikatuře, podle nichž je rozsah vzniklé škody jedním ze znaků skutkové podstaty trestného činu porušení práv k ochranné známce s přitěžujícími okolnostmi. V případě záporné odpovědi si předkládající soud klade otázku, zda je mechanismus zjištění škod založený na domněnce v souladu s ustanoveními téže směrnice.
26 V tomto ohledu je třeba uvést, že článek 2 směrnice 2004/48, který vymezuje oblast působnosti této směrnice, v odstavcích 1 a 2 stanoví, že opatření, řízení a nápravná opatření stanovená touto směrnicí se použijí na jakékoli porušení práv duševního vlastnictví stanovené unijním právem nebo vnitrostátním právem dotyčného členského státu a že touto směrnicí nejsou dotčena zvláštní ustanovení o dodržování práv a o výjimkách obsažená v unijních právních předpisech týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících.
27 Tentýž článek 2 směrnice 2004/48 však v odst. 3 písm. b) a písm. c) dodává, že touto směrnicí nejsou dotčeny ani mezinárodní závazky členských států, a zejména Dohoda TRIPS, včetně závazků, které se týkají trestního řízení a sankcí, ani vnitrostátní předpisy týkající se těchto řízení nebo těchto trestů v případě porušení práv duševního vlastnictví.
28 Kromě toho článek 16 této směrnice blíže stanoví, že aniž jsou dotčeny občanskoprávní a správní opatření, řízení a prostředky stanovené touto směrnicí, mohou členské státy uložit i jiné vhodné sankce v případech, kdy došlo k porušení práv duševního vlastnictví.
29 Konečně bod 28 odůvodnění uvedené směrnice uvádí, že kromě uvedených občanskoprávních a správních opatření, řízení a nápravných opatření upravených touž směrnicí jsou ve vhodných případech dalšími prostředky zajišťujícími dodržování práv duševního vlastnictví také tresty.
30 Z těchto ustanovení a z tohoto bodu odůvodnění vyplývá, že směrnice 2004/48 neupravuje trestní řízení a sankce v případě porušení práv duševního vlastnictví, přičemž členským státům přiznává možnost, aby podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva přijímaly právní předpisy za účelem stanovení sankcí, zejména trestněprávní povahy, které považují za vhodné pro případ, že dojde k porušení těchto práv.
31 Podle ustálené judikatury přísluší Soudnímu dvoru, aby zkoumal podmínky, za nichž byl dotázán vnitrostátním soudem, za účelem ověření své vlastní pravomoci nebo přípustnosti žádosti, která mu byla předložena. Soudní dvůr v tomto ohledu pravidelně zdůrazňoval, že postup zavedený článkem 267 SFEU je nástrojem spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy, díky němuž Soudní dvůr poskytuje vnitrostátním soudům výklad unijního práva, jenž je pro ně nezbytný k vyřešení sporů, které mají tyto soudy rozhodnout, a že důvodem existence žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce není vydávání konzultativních stanovisek k obecným nebo hypotetickým otázkám, ale potřeba skutečného vyřešení sporu. Jak vyplývá ze samotného znění článku 267 SFEU, požadované rozhodnutí o předběžné otázce musí být „nezbytné“ k tomu, aby předkládající soud mohl „vynést rozsudek“ ve věci, která mu byla předložena [rozsudek ze dne 22. března 2022, Prokurator Generalny a další (Kárné kolegium Nejvyššího soudu – Jmenování), C‑508/19, EU:C:2022:201, body 59 až 61, jakož i citovaná judikatura].
32 Vzhledem k tomu, že se směrnice 2004/48 nevztahuje na vnitrostátní pravidla týkající se trestních řízení a sankcí v případě porušení práv duševního vlastnictví, není výklad této směrnice požadovaný předkládajícím soudem v rámci jeho první a druhé otázky nezbytný pro vyřešení věci v původním řízení, která je čistě trestním řízením.
33 Z toho plyne, že první a druhá otázka jsou nepřípustné.
K třetí a čtvrté otázce
K pravomoci Soudního dvora
34 V rámci třetí a čtvrté otázky žádá předkládající soud o výklad článku 49 Listiny za účelem ověření slučitelnosti čl. 172b odst. 2 trestního zákoníku s tímto článkem Listiny.
35 Úvodem je třeba připomenout, že Soudní dvůr má pravomoc odpovědět na položené předběžné otázky, pokud právní situace, která nastala ve věci v původním řízení, spadá do oblasti působnosti unijního práva. V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, že případně dovolávaná ustanovení Listiny sama o sobě nemohou tuto pravomoc založit (rozsudek ze dne 24. února 2022, Viva Telecom Bulgaria, C‑257/20, EU:C:2022:125, bod 128 a citovaná judikatura).
36 Rakouská vláda tvrdí, že Soudní dvůr nemá pravomoc odpovědět na třetí a čtvrtou otázku. Trestněprávní ustanovení dotčená ve věci v původním řízení podle jejího názoru totiž nepředstavují uplatňování práva Unie ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny, a nelze je tedy posuzovat z hlediska článku 49 Listiny.
37 V tomto ohledu čl. 51 odst. 1 Listiny stanoví, že její ustanovení jsou určena členským státům, výhradně pokud uplatňují právo Unie. Jak tudíž vyplývá z ustálené judikatury, základní práva zaručená Listinou se uplatní ve všech situacích, které se řídí unijním právem, avšak nikoli mimo takové situace (rozsudky ze dne 26. února 2013, Åkerberg Fransson, C‑617/10, EU:C:2013:105, body 17 a 19 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 5. května 2022, BPC Lux 2 a další, C‑83/20, EU:C:2022:346, body 25 a 26).
38 Soudní dvůr již rozhodl, že pokud členské státy plní závazky vyplývající z mezinárodní dohody uzavřené Evropskou unií, která je od svého vstupu v platnost nedílnou součástí unijního práva, je třeba mít za to, že uplatňují právo Unie ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. října 2020, Komise v. Maďarsko (Vysokoškolské vzdělávání), C‑66/18, EU:C:2020:792, body 69 a 213].
39 Dohoda o zřízení WTO, která zahrnuje Dohodu TRIPS, byla uzavřena Unií, a je tedy nedílnou součástí práva Unie od svého vstupu v platnost, tedy od 1. ledna 1995 [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. března 2012, SCF, C‑135/10, EU:C:2012:140, body 39 a 40, jakož i citovaná judikatura, a ze dne 6. října 2020, Komise v. Maďarsko (Vysokoškolské vzdělávání), C‑66/18, EU:C:2020:792, body 69 až 71].
40 Cílem Dohody TRIPS je zejména zmenšit deformace a překážky mezinárodního obchodu tím, že na území každého člena WTO bude zajištěna účinná a přiměřená ochrana práv k duševnímu vlastnictví. Část II uvedené dohody přispívá k dosažení tohoto cíle tím, že u každé z hlavních kategorií práv k duševnímu vlastnictví stanoví normy, které musí uplatňovat každý člen WTO (rozsudek ze dne 18. července 2013, Daiichi Sankyo a Sanofi-Aventis Deutschland, C‑414/11, EU:C:2013:520, bod 58). Část III téže dohody, která rovněž sleduje tento stejný cíl, se týká „prostředk[ů] k dodržování práv k duševnímu vlastnictví“ a stanoví zejména řízení a opatření, která jsou členové WTO povinni pro účely dosažení tohoto cíle zavést do svých právních řádů.
41 Článek 61 Dohody TRIPS, který je součástí oddílu 5, nadepsaného „Trestní řízení“, patřícího do části III, stanoví, že „[členové WTO] zajistí, aby přinejmenším v případech úmyslného padělání ochranné známky nebo porušení autorského práva v komerčním měřítku bylo zavedeno trestní řízení a tresty“, že „[n]ápravná opatření budou zahrnovat trest odnětí svobody a/nebo peněžité pokuty dostatečně vysoké, aby působily jako odstrašující prostředek, odpovídající úrovni trestů za trestné činy, odpovídající závažnosti“ a že „[v]e vhodných případech budou možná nápravná opatření zahrnovat rovněž zabavení, konfiskaci a zničení porušujícího zboží a jakéhokoliv materiálu a nástrojů, využívaných převážně k páchání trestného činu“.
42 Z toho vyplývá, že jak uvedl generální advokát v bodě 30 svého stanoviska, pokud členské státy plní závazky vyplývající z Dohody TRIPS, včetně závazků uložených v článku 61 této dohody, je třeba mít za to, že uplatňují právo Unie ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny.
43 Závazek vyplývající z článku 61 Dohody TRIPS zavést trestní řízení, která mohou přinejmenším v případech úmyslného padělání ochranné známky nebo porušení autorského práva v komerčním měřítku vést k přijetí účinných, odstrašujících a přiměřených sankcí, je totiž závazný pro každého člena WTO, včetně Unie a jejích členských států, a je – jak vyplývá z judikatury připomenuté v bodě 39 tohoto rozsudku – součástí unijního práva bez ohledu na akty vnitřní harmonizace. V takovém případě se použije judikatura Soudního dvora, podle které členský stát uplatňuje právo Unie ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny, pokud plní závazek uvedený v ustanovení práva Unie, který spočívá ve stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí vůči osobám odpovědným za protiprávní jednání uvedená v tomto ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. března 2018, Garlsson Real Estate a další, C‑537/16, EU:C:2018:193, body 22 a 23). Jak vyplývá z judikatury připomenuté v bodě 38 tohoto rozsudku, skutečnost, že uvedený závazek je stanoven v mezinárodní dohodě uzavřené Unií, a nikoli ve vnitřním legislativním aktu Unie, je v tomto ohledu irelevantní.
44 Pokud tedy členský stát plní závazek stanovený v článku 61 Dohody TRIPS, uplatňuje právo Unie, takže se Listina použije.
45 V projednávaném případě, s výhradou ověření předkládajícím soudem, čl. 172b odst. 1 a 2 trestního zákoníku podle všeho představuje provedení závazků vyplývajících z článku 61 Dohody TRIPS bulharskými právními předpisy.
46 Z toho plyne, že Soudní dvůr má pravomoc odpovědět na třetí a čtvrtou položenou otázku.
K věci samé
– K třetí otázce
47 Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 49 odst. 1 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že zásada zákonnosti trestných činů a trestů brání vnitrostátním právním předpisům, které v případě užívání ochranné známky v obchodním styku bez souhlasu nositele výlučného práva stanoví, že totéž jednání lze kvalifikovat jako přestupek i jako trestný čin, aniž obsahuje kritéria umožňující vymezit přestupek ve vztahu k trestnému činu, případně ve vztahu k trestnému činu s přitěžujícími okolnostmi.
48 Předkládající soud uvádí, že podle bulharských právních předpisů mohou některá jednání představovat jak přestupek, tak trestný čin. Tak je tomu podle tohoto soudu v případě užívání ochranné známky v obchodním styku bez souhlasu nositele výlučného práva, což je čin zakládající nejen přestupek upravený v čl. 81 odst. 1 bývalého ZMGO, který se použije na skutkový stav ve věci v původním řízení, ale i trestný čin definovaný v čl. 172b odst. 1 trestního zákoníku. Kromě toho se trestný čin upravený v § 172b odst. 2 tohoto zákoníku, pokud jde o znaky jeho skutkové podstaty, částečně shoduje s čl. 172b odst. 1 uvedeného zákoníku, neboť jeho cílem je rovněž sankcionovat uvedené zakázané užívání.
49 V tomto ohledu musí podle zásady zákonnosti trestných činů a trestů zakotvené v čl. 49 odst. 1 Listiny trestněprávní ustanovení respektovat určité požadavky na dostupnost a předvídatelnost, a to jak pokud jde o definici trestného činu, tak stanovení trestu (rozsudek ze dne 11. června 2020, Prokuratura Rejonowa w Słupsku, C‑634/18, EU:C:2020:455, bod 48).
50 Podle judikatury Soudního dvora představuje tato zásada zvláštní vyjádření obecné zásady právní jistoty a požaduje zejména, aby zákon jasně definoval protiprávní jednání a tresty, které za ně lze uložit [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. března 2022, Bezirkshauptmannschaft Hartberg-Fürstenfeld (Přímý účinek), C‑205/20, EU:C:2022:168, bod 47 a citovaná judikatura].
51 Tento požadavek je splněn, pokud má jednotlivec možnost se ze znění příslušného ustanovení – a v případě potřeby z výkladu, který k němu podaly soudy, a z právního stanoviska – dozvědět, jaká konání a opomenutí zakládají jeho trestněprávní odpovědnost (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. prosince 2017, M. A. S. a M. B., C‑42/17, EU:C:2017:936, bod 56, jakož i ze dne 5. května 2022, BV, C‑570/20, EU:C:2022:348, bod 38 a citovaná judikatura).
52 V projednávané věci článek 172b trestního zákoníku stanoví, že každé užívání ochranné známky v obchodním styku bez souhlasu nositele výlučného práva představuje trestný čin a vede k uložení trestů uvedených v tomto ustanovení.
53 Je pravda, že podle bulharského zákona o ochranných známkách, tj. ZMGO, je totéž jednání kvalifikováno také jako přestupek a může vést k uložení správní pokuty.
54 Z těchto ustanovení tedy vyplývá, že totéž jednání, které spočívá v užívání ochranné známky v obchodním styku bez souhlasu nositele výlučného práva, je kvalifikováno jako trestný čin a jako přestupek, a může tudíž vést jak k trestním sankcím, tak ke správním sankcím.
55 S výhradou dodržení obecných zásad unijního práva, včetně zásady proporcionality, která je předmětem čtvrté otázky, však členské státy mohou ze tytéž skutky uložit kumulativně správní i trestní sankce (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. února 2013, Åkerberg Fransson, C‑617/10, EU:C:2013:105, bod 34, a ze dne 24. července 2023, Lin, C‑107/23 PPU, EU:C:2023:606, bod 84, jakož i citovaná judikatura).
56 Z toho vyplývá, že je-li trestněprávní ustanovení jako takové v souladu s požadavky vyplývajícími ze zásady legality trestných činů a trestů, připomenutými v bodech 50 a 51 tohoto rozsudku, nebrání tato zásada tomu, aby vnitrostátní právní předpisy kvalifikovaly totéž jednání jako trestný čin a jako přestupek, a definovaly tedy jednání postihované v rámci takovýchto protiprávních jednání podobně, případně totožně.
57 Užívání ochranné známky v obchodním styku bez souhlasu nositele výlučného práva je přitom podle článku 172b trestního zákoníku jednoznačně prezentováno jako trestný čin, za který lze uložit tresty, které jsou v něm uvedeny. Za těchto podmínek musí být v souladu s judikaturou připomenutou v bodech 50 a 51 tohoto rozsudku zásada zákonnosti trestných činů a trestů uvedená v čl. 49 odst. 1 Listiny, s výhradou ověření, která musí provést předkládající soud, považována za dodrženou.
58 Pokud jde o okolnost uvedenou vnitrostátním soudem, že vnitrostátní právní předpisy, a to zejména čl. 81 odst. 1 bývalého ZMGO a článek 172b trestního zákoníku, neobsahují kritéria umožňující vymezit přestupek ve vztahu k trestnému činu, je třeba poznamenat, že požadavek, podle kterého musí vnitrostátní právní předpisy taková kritéria obsahovat, z této zásady nevyplývá.
59 Vzhledem k předcházejícím úvahám je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že čl. 49 odst. 1 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že zásada zákonnosti trestných činů a trestů nebrání vnitrostátním právním předpisům, které v případě užívání ochranné známky v obchodním styku bez souhlasu nositele výlučného práva stanoví, že totéž jednání lze kvalifikovat jako přestupek i jako trestný čin, aniž obsahují kritéria umožňující vymezit přestupek ve vztahu k trestnému činu, přičemž trestný čin je definován podobným, případně totožným způsobem v trestním zákoně i v zákoně o ochranných známkách.
– Ke čtvrté otázce
60 Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 49 odst. 3 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu právnímu ustanovení, které v případě užívání ochranné známky v obchodním styku bez souhlasu nositele výlučného práva stanoví uložení trestních sankcí jak odnětí svobody, tak peněžitých trestů, přičemž trest odnětí svobody činí pět až osm let, pokud k tomuto užívání došlo opakovaně nebo pokud způsobilo závažné škodlivé následky.
61 V tomto ohledu předkládající soud uvádí, že spodní hranice tohoto trestu odnětí svobody je mimořádně vysoká a tento trest se kromě toho ukládá kumulovaně s peněžitým trestem, jehož výše je rovněž vysoká. Možnosti soudu tento trest snížit nebo odložit jeho výkon jsou kromě toho velmi omezené. Konečně další opatření spočívající v konfiskaci a zničení majetku, který je předmětem protiprávního jednání, podle jeho názoru přispívá ke zvýšení celkové přísnosti uložených sankcí.
62 V souladu s čl. 49 odst. 3 Listiny, který se použije, jak bylo uvedeno v bodech 44 a 45 tohoto rozsudku, pokud vnitrostátní ustanovení dotčené ve věci v původním řízení provádí článek 61 Dohody TRIPS, nesmí být výše trestu nepřiměřená trestnému činu.
63 V tomto ohledu je třeba připomenout, že i když článek 61 Dohody TRIPS ponechává volbu a podrobnosti trestního řízení a použitelných sankcí na volném uvážení členů WTO, ukládá jim, aby trestně stíhali přinejmenším určité případy porušení práv duševního vlastnictví, jako je úmyslné padělání ochranné známky v komerčním měřítku. Kromě toho tento článek uvádí, že nápravná opatření musí zahrnovat „trest odnětí svobody a/nebo peněžité pokuty dostatečně vysoké, aby působily jako odstrašující prostředek“, a musí být „odpovídající úrovni trestů za trestné činy odpovídající závažnosti“. Ve vhodných případech budou možná nápravná opatření zahrnovat „rovněž zabavení, konfiskaci a zničení porušujícího zboží a jakéhokoliv materiálu a nástrojů, využívaných převážně k páchání trestného činu“.
64 Jak uvedl generální advokát v bodě 46 svého stanoviska, v případě neexistence vnitřních legislativních opatření Unie v oblasti použitelných sankcí mají členské státy pravomoc určit povahu a výši těchto sankcí při dodržení zejména zásady proporcionality [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. února 2021, K. M. (Sankce uložené veliteli plavidla), C‑77/20, EU:C:2021:112, bod 36 a citovaná judikatura].
65 Podle judikatury Soudního dvora nesmí v souladu s posledně uvedenou zásadou represivní opatření dovolená vnitrostátními právními předpisy překračovat meze toho, co je nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných těmito právními předpisy. Přísnost trestů musí odpovídat závažnosti protiprávního jednání, které postihují, zejména tím, že zajistí, aby měly skutečně odrazující účinek a zároveň nepřekročily rámec toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. února 2021, K. M. (Sankce uložené veliteli plavidla), C‑77/20, EU:C:2021:112, body 37 a 38, jakož i citovaná judikatura, a ze dne 14. října 2021, Landespolizeidirektion Steiermark (Výherní hrací přístroje), C‑231/20, EU:C:2021:845, bod 45].
66 Pokud tedy vnitrostátní právní úprava stanoví takovou kumulaci sankcí trestněprávní povahy, jako je kumulace peněžitých sankcí a trestů odnětí svobody, mají příslušné orgány povinnost ujistit se, že přísnost všech uložených sankcí nepřekračuje závažnost zjištěného protiprávního jednání, neboť jinak by byla porušena zásada proporcionality (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. května 2022, BV, C‑570/20, EU:C:2022:348, body 49 a 50).
67 Soudní dvůr rovněž rozhodl, že zásada proporcionality vyžaduje, aby při stanovování sankce, jakož i při stanovení výše pokuty byly zohledněny individuální okolnosti projednávaného případu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. října 2018, Link Logistik N&N, C‑384/17, EU:C:2018:810, bod 45).
68 Při posuzování proporcionality sankcí musí být rovněž zohledněna možnost vnitrostátního soudu změnit kvalifikaci trestného činu oproti kvalifikaci uvedené v obžalobě, přičemž tato možnost může vést k uložení mírnější sankce, a možnost změnit sankci v závislosti na závažnosti zjištěného trestného činu [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. července 2015, Chmielewski, C‑255/14, EU:C:2015:475, bod 26, a ze dne 11. února 2021, K. M. (Sankce uložené veliteli plavidla), C‑77/20, EU:C:2021:112, bod 51].
69 V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí zaprvé vyplývá, že cílem čl. 172b odst. 2 trestního zákoníku, na jehož základě bylo proti G. ST. T. zahájeno stíhání, je sankcionovat užívání ochranné známky v obchodním styku bez souhlasu nositele výlučného práva, pokud toto užívání vykazuje určitou závažnost, a to buď proto, že k němu došlo opakovaně, nebo proto, že způsobilo značné škody.
70 Vzhledem k tomu, že tyto vnitrostátní právní předpisy stanoví jako sankci za takový čin trest odnětí svobody v délce pěti až osmi let a peněžitý trest ve výši od 5 000 do 8 000 BGN, jeví se jako způsobilé k dosažení legitimních cílů sledovaných článkem 61 Dohody TRIPS, který vyžaduje, aby přinejmenším úmyslná jednání porušující práva k ochranné známce spáchaná v obchodním měřítku byla trestně postižitelná a aby měl takový trestní postih dostatečně odrazující účinek.
71 Zadruhé, pokud jde o otázku, zda opatření nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení sledovaných cílů, z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že trest odnětí svobody stanovený za trestný čin porušení práv s přitěžujícími okolnostmi uvedený v čl. 172b odst. 2 trestního zákoníku je stanoven v minimální délce trvání pěti let, což je hranice, kterou předkládající soud považuje za „mimořádně vysokou“.
72 Kromě toho totéž ustanovení stanoví, že vedle tohoto trestu odnětí svobody se uloží peněžitý trest trestněprávní povahy ve výši 5 000 až 8 000 BGN, který tento soud rovněž považuje za vysoký.
73 Uvedený soud kromě toho zmiňuje povinnost stanovenou v čl. 172b odst. 3 trestního zákoníku uložit další opatření spočívající v konfiskaci majetku, který je předmětem trestného činu, jakož i jeho zničení. Tato opatření podle názoru téhož soudu přispívají ke zvýšení přísnosti celkově uložené sankce.
74 V tomto ohledu je třeba poznamenat, jak bylo připomenuto v bodě 63 tohoto rozsudku, že článek 61 Dohody TRIPS stanoví, že nápravná opatření, která musí členové WTO uložit, „budou zahrnovat trest odnětí svobody a/nebo peněžité pokuty dostatečně vysoké, aby působily jako odstrašující prostředek“. Použitím spojek „a“ a „nebo“ toto ustanovení opravňuje tyto členy, aby ve svých právních předpisech stanovili kumulativní uložení trestu odnětí svobody a peněžitého trestu pro účely sankcionování tohoto jednání.
75 Kromě toho uvedený článek 61 Dohody TRIPS ukládá členům WTO povinnost stanovit, že ve vhodných případech budou možná nápravná opatření „zahrnovat rovněž zabavení, konfiskaci a zničení porušujícího zboží a jakéhokoliv materiálu a nástrojů, využívaných převážně k páchání trestného činu“. Kromě finančních důsledků pro porušitele mohou taková opatření přispět k účinnosti sankce tím, že zabrání tomu, aby zboží porušující právo duševního vlastnictví zůstalo na trhu a bylo nadále používáno.
76 Dostatečně vysoký stupeň přísnosti, aby se zabránilo tomu, že dojde k vytýkanému jednání nebo že se bude opakovat, vyžadují samotná ustanovení článku 61 Dohody TRIPS.
77 Nelze tedy tvrdit, že trestněprávní předpisy zavedené členským státem za účelem potrestání porušování práv k ochranné známce určité závažnosti jsou nepřiměřené pouze z toho důvodu, že ve vhodných případech stanoví kromě uložení peněžitého trestu a zničení dotčeného zboží a nástrojů použitých ke spáchání trestného činu také uložení trestu odnětí svobody.
78 Jak však vyplývá rovněž z uvedeného článku 61 Dohody TRIPS, který v tomto ohledu odráží požadavek proporcionality stanovený rovněž v čl. 49 odst. 3 Listiny, musí být každá trestní sankce stanovená těmito právními předpisy přiměřená závažnosti příslušného trestného činu.
79 S výhradou ověření předkládajícím soudem se přitom jeví, že protiprávní jednání uvedené v článku 172b trestního zákoníku, které spočívá v „užívání“ ochranné známky v obchodním styku bez souhlasu nositele výlučného práva, zahrnuje veškeré činy uvedené v čl. 13 odst. 1 a odst. 2 bývalého i nového ZMGO. Posledně uvedená ustanovení v podstatě odpovídají čl. 10 odst. 2 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436 ze dne 16. prosince 2015, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 2015, L 336, s. 1).
80 Jeví se tedy, že se článek 172b trestního zákoníku může týkat jakéhokoli užívání ochranné známky v obchodním styku bez souhlasu nositele výlučného práva. Kromě toho podle čl. 172b odst. 2 tohoto zákoníku bude každý čin odpovídající tomuto vymezení, který byl spáchán opakovaně nebo který způsobil závažné škodlivé následky, potrestán mimo jiné trestem odnětí svobody v délce trvání nejméně pěti let.
81 Ačkoli taková sankce není v některých případech porušení práv k ochranné známce nutně nepřiměřená, je třeba konstatovat, že takové ustanovení, jako je čl. 172b odst. 2 trestního zákoníku, které zvlášť široký popis trestného činu spojuje s trestem odnětí svobody v délce trvání nejméně pěti let, neumožňuje příslušným orgánům zaručit v každém jednotlivém případě v souladu s povinností vyplývající z čl. 49 odst. 3 Listiny, která byla připomenuta v bodě 66 tohoto rozsudku, aby přísnost uložených sankcí nepřekračovala závažnost zjištěného protiprávního jednání.
82 Tyto orgány totiž mohou být vedeny k tomu, aby zkoumaly užívání ochranné známky bez udělení souhlasu, jehož účinek je zvláště omezený v obchodním styku, i když k těmto činům došlo úmyslně a opakovaně.
83 Uvedené orgány mohou být rovněž vedeny k tomu, aby kromě případů týkajících se padělaných výrobků zkoumaly užívání ochranné známky bez udělení souhlasu, které je sice pácháno úmyslně, opakovaně a se značnými účinky v obchodním styku, ale jako protiprávní se ukáže až po komplexním posouzení rozsahu výlučného práva.
84 Takové vnitrostátní právní ustanovení, jako je ustanovení uvedené ve čtvrté položené otázce, tím, že stanoví trest odnětí svobody v délce nejméně pěti let ve všech případech užívání ochranné známky v obchodním styku bez udělení souhlasu, nadměrně ztěžuje úkol příslušných orgánů stanovit vzhledem ke všem relevantním skutečnostem sankci, jejíž intenzita nepřekračuje závažnost zjištěného protiprávního jednání.
85 Předkládající soud totiž uvedl, že možnost, kterou nabízí bulharské trestněprávní předpisy, stanovit nižší trest, než je minimální trest stanovený v čl. 172b odst. 2 trestního zákoníku, je omezena na případy, kdy jsou polehčující okolnosti buď výjimečné, nebo četné. Tento soud rovněž uvedl, že možnost odložit výkon trestu odnětí svobody existuje pouze, pokud tento trest nepřesáhne tři roky. Vzhledem k tomu, že čl. 172b odst. 2 trestního zákoníku stanoví trest odnětí svobody v délce nejméně pěti let pro všechny případy užívání ochranné známky v obchodním styku bez udělení souhlasu, mohou se tyto omezené možnosti snížení trestu a odkladu jeho výkonu jevit jako nedostatečné k tomu, aby se v každém případě trest snížil na úroveň odpovídající jeho závažnosti.
86 S ohledem na předcházející úvahy je třeba na čtvrtou otázku odpovědět tak, že čl. 49 odst. 3 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu právnímu ustanovení, které v případě užívání ochranné známky v obchodním styku bez souhlasu nositele výlučného práva, k němuž došlo opakovaně nebo které způsobilo závažné škodlivé následky, stanoví trest odnětí svobody v minimální délce trvání pěti let.
K nákladům řízení
87 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
1) Článek 49 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie
musí být vykládán v tom smyslu, že
zásada zákonnosti trestných činů a trestů nebrání vnitrostátním právním předpisům, které v případě užívání ochranné známky v obchodním styku bez souhlasu nositele výlučného práva stanoví, že totéž jednání lze kvalifikovat jako přestupek i jako trestný čin, aniž obsahují kritéria umožňující vymezit přestupek ve vztahu k trestnému činu, přičemž trestný čin je definován podobným, případně totožným způsobem v trestním zákoně i v zákoně o ochranných známkách.
2) Článek 49 odst. 3 Listiny základních práv
musí být vykládán v tom smyslu, že
brání vnitrostátnímu právnímu ustanovení, které v případě užívání ochranné známky v obchodním styku bez souhlasu nositele výlučného práva, k němuž došlo opakovaně nebo které způsobilo závažné škodlivé následky, stanoví trest odnětí svobody v minimální délce trvání pěti let.
Podpisy