Věc T-158/19
Patrick Breyer
v.
Evropská výkonná agentura pro výzkum
Rozsudek Tribunálu (desátého senátu) ze dne 15. prosince 2021
„Přístup k dokumentům – Nařízení (ES) č. 1049/2001 – Horizont 2020 – Rámcový program pro výzkum a inovace (2014-2020) – Nařízení (EU) č. 1290/2013 – Dokumenty týkající se výzkumného projektu ‚iBorderCtrl: Inteligent Portable Border Control System‘ – Výjimka týkající se ochrany obchodních zájmů třetích osob – Částečné zamítnutí přístupu – Převažující veřejný zájem“
1. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Povinnosti dotčeného orgánu v oblasti vyřizování žádosti o přístup k dokumentům – Povinnost provést úplné posouzení žádostí o přístup již ve fázi původní žádosti – Rozsah
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, články 7 a 8)
(viz body 30–36)
2. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Přezkum rizika ohrožení zájmu chráněného jednou z těchto výjimek – Povinnost orgánu použít obecnou domněnku důvěrnosti – Neexistence
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 1049/2001, čl. 4 odst. 2)
(viz bod 63)
3. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Uplatňování konzistentní s nařízením č. 1290/2013 týkajícím se rámcového programu pro výzkum a inovace „Horizont 2020“ – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana obchodních zájmů konkrétní osoby – Sladění s ochranou důvěrnosti dokumentů
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 2 první odrážka, a č. 1290/2013, článek 3)
(viz body 66–71)
4. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana obchodních zájmů konkrétní osoby – Rozsah – Informace obsažené v dokumentech týkajících se výzkumného projektu, na které se dotčená výjimka nevztahuje – Povinnost poskytnout částečný přístup k uvedeným dokumentům
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 2 první odrážka a čl. 4 odst. 6)]
(viz body 83–87, 117–122, 124, 131, 142, 147, 154, 166 a 167)
5. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Právní zájem na podání žaloby – Žaloba směřující proti rozhodnutí unijní agentury, jímž poskytla pouze částečný přístup k požadovaným dokumentům – Získání přístupu k úplnému znění částečně zakrytého dokumentu vlastními prostředky žalobce – Zachování právního zájmu na podání žaloby – Absence dopadu na legalitu napadeného rozhodnutí a soudní přezkum
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001)
(viz body 158–160)
6. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana obchodních zájmů konkrétní osoby – Převažující veřejný zájem odůvodňující zpřístupnění dokumentů – Důkazní břemeno – Veřejný zájem na šíření výsledků projektů financovaných z unijních fondů zajištěný legislativními a smluvními ustanoveními
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 2 první odrážka, a č. 1290/2013)
(viz body 187, 188, 192 a 197–203)
7. Soudní řízení – Náklady řízení – Náklady způsobené bezdůvodně nebo zlovolně – Získání přístupu k úplnému znění částečně zakrytého dokumentu vlastními prostředky žalobce – Zohlednění tohoto jednání při rozdělování nákladů řízení
(Jednací řád Tribunálu, čl. 135 odst. 2)
(viz bod 209)
Shrnutí
V roce 2016 uzavřela Evropská výkonná agentura pro výzkum (REA) grantovou dohodu s určitým konsorciem týkající se výzkumného projektu na základě rámcového programu Evropské unie pro výzkum a inovace Horizont 2020, který měl přispět k lepší správě vnějších unijních hranic. Žalobce, fyzická osoba, požádal na základě nařízení č. 1049/2001(1) o přístup k několika dokumentům týkajícím se jednotlivých etap vývoje tohoto projektu, které byly REA předány členy uvedeného konsorcia. REA poskytla k požadovaným dokumentům pouze částečný přístup, přičemž odepření úplného přístupu odůvodnila uplatněním výjimek stanovených nařízením č. 1049/2001, a zejména výjimky týkající se ochrany obchodních zájmů členů dotčeného konsorcia(2).
Tribunál, ke kterému byla podána žaloba proti rozhodnutí REA o částečném přístupu k požadovaným dokumentům(3), toto rozhodnutí zrušuje v rozsahu, v němž REA opomenula posoudit žádost o přístup v plném rozsahu a dále neposkytla přístup k informacím obsaženým v dotčených dokumentech, na které se dotčená výjimka nevztahuje.
Tato věc umožnila Tribunálu rozvinout a doplnit svou judikaturu týkající se přístupu k dokumentům v rámci Unií financovaných výzkumných projektů, jakož i judikaturu týkající se povinnosti provést úplné posouzení žádostí o přístup již ve fázi původní žádosti. Navíc poskytla Tribunálu příležitost odpovědět na nové otázky týkající se zejména dopadu nařízení č. 1290/2013(4) v rámci žádostí o přístup k dokumentům podaných na základě nařízení č. 1049/2001 a důsledků jednání žalobce spočívajícího v tom, že vlastními prostředky a před rozhodnutím Tribunálu o žalobě získal přístup ke skrytým částem dokumentu, k němuž mu byl poskytnut pouze částečný přístup.
Závěry Tribunálu
Tribunál nejprve konstatuje, že REA v projednávané věci porušila svou povinnost provést úplné posouzení všech dokumentů uvedených v žádosti o přístup, když se tato povinnost uplatní nejen při vyřizování potvrzující žádosti o přístup, ale také při vyřizování původní žádosti. Konkrétně REA opomenula o původní žádosti rozhodnout v rozsahu, v němž se týkala dokumentů souvisejících s povolováním dotčeného projektu, a zjevně tak ohrozila cíle sledované nařízením č. 1049/2001.
V této souvislosti Tribunál uvádí, že v potvrzující žádosti o přístup žalobce výslovně uvedl, že tato navazuje na jeho původní žádost, která se týkala mj. dokumentů souvisejících s povolováním dotčeného projektu. Nic tak neumožňovalo REA předpokládat, že žalobce od žádosti o přístup k nim v rámci své potvrzující žádosti upustil. A dále rozhodl, že žalobce nebyl ve své potvrzující žádosti povinen výslovně napadnout to, že v původním rozhodnutí REA opomenula rozhodnout o části jeho původní žádosti. Toto opomenutí mělo totiž za následek, že druhá fáze řízení nebyla ohledně dokumentů dotčených tímto opomenutím zahájena. Mimoto, i když v případě odepření přístupu může každý podat novou žádost, opomenutí rozhodnout o části žádosti o přístup nemůže být pokládáno za odepření přístupu. Možnost podat novou žádost tak nemůže sloužit k nápravě toho, že dotyčný orgán neprovedl úplné posouzení první žádosti o přístup, nebo být argumentem pro to, aby byl žadatel zbaven možnosti podat opravný prostředek.
Poté se Tribunál vyjadřuje ke koherentnímu použití nařízení č. 1290/2013 a č. 1049/2001 v projednávaném případě. V tomto ohledu upřesňuje, že pravidlo stanovené nařízením č. 1290/2013, podle kterého dokumenty předané v režimu důvěrnosti v rámci takové akce, jako je dotčený projekt, zůstávají důvěrnými(5), musí být při zkoumání žádosti třetí osoby o přístup k těmto dokumentům zohledněno. Skutečnost, že v projednávané věci označily strany dohody dokumenty předložené REA za důvěrné, představuje indicii toho, že jejich obsah je z hlediska zájmů členů konsorcia citlivý. Kvalifikování dokumentů za důvěrné v rámci projektu však nemůže stačit k odůvodnění uplatnění nařízením č. 1049/2001 stanovené výjimky týkající se ochrany obchodních zájmů. Tato kvalifikace tak REA v rámci konkrétního a individuálního posouzení žádosti o přístup k těmto dokumentům nezbavuje povinnosti zkoumat, zda se na ně tato výjimka částečně nebo v plném rozsahu vztahuje.
Následně Tribunál po ověření konkrétního a individuálního přezkumu požadovaných dokumentů ze strany REA dochází k závěru, že její odepření přístupu k určitým informacím obsaženým v několika z těchto dokumentů nebylo odůvodněno ochranou obchodních zájmů členů konsorcia. Jedná se zejména o informace ohledně obecných otázek, které mohou vyvstat nezávisle na konkrétní koncepci systému a projektu vypracovaném členy konsorcia a které nesouvisejí s hodnocením týkajícím se konkrétních právních a etických důsledků dotčeného projektu nebo zamýšlených řešení při vývoji technologií nebo funkčních prvků projektu.
Pokud jde o požadované dokumenty nebo jejich části, ohledně nichž REA správně dospěla k závěru, že se na ně vztahuje výjimka týkající se ochrany obchodních zájmů členů konsorcia, Tribunál konstatuje, že žalobce neprokázal existenci převažujícího veřejného zájmu, který by odůvodňoval zpřístupnění informací, na které se vztahuje tato výjimka, veřejnosti(6).
V tomto kontextu Tribunál při rozhodování zejména o veřejném zájmu na šíření výsledků projektů financovaných z unijních fondů poukazuje na to, že tento zájem je zajištěn zavedením legislativních a smluvních ustanovení, jejichž cílem je šíření výsledků projektů financovaných z programu Horizont 2020 a že žalobce nezbytnost zpřístupnění informací, na které se vztahuje dotčená výjimka, neprokázal. Pokud jde o legislativní ustanovení, Tribunál upřesňuje, že nařízení č. 1290/2013 stanoví s výhradou určitých omezení povinnost účastníků akce šířit výsledky projektu i právo orgánů, institucí a jiných unijních subjektů, jakož i členských států na přístup k informacím o výsledcích dosažených těmito účastníky(7).
A konečně Tribunál uvádí, že skutečnost, že žalobce vlastními prostředky získal přístup k úplnému znění dokumentu, který mu REA předala ve verzi s částečně skrytým obsahem, a že toto úplné znění šířil na internetu, nezpochybňuje jeho zájem na zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž mu REA odepřela přístup ke skrytým částem takového dokumentu. Toto jednání nemá žádný dopad na legalitu napadeného rozhodnutí a přezkum Tribunálu v tomto ohledu.
Tribunál nicméně upřesňuje, že tímto postupem žalobce nedodržel postupy stanovené unijním právem v oblasti přístupu k dokumentům a nečekal ani na výsledek sporu, aby zjistil, zda může získat přístup k úplnému znění dotčeného dokumentu legálně. V důsledku toho zohledňuje toto chování žalobce v rámci rozdělení nákladů řízení a ukládá mu náhradu nákladů, které kvůli němu REA bezdůvodně vynaložila.