ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE (druhého senátu)
29. září 2009(*)
„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanci – Přijímání zaměstnanců – Výběrové řízení CAST 27/Relex – Nezařazení do databáze – Anulování otázek – Test verbálního a numerického uvažování – Rovné zacházení“
Ve spojených věcech F‑20/08, F‑34/08 a F‑75/08,
jejichž předmětem jsou žaloby podané na základě článků 236 ES a 152 AE,
Jorge Aparicio, s bydlištěm v Antiguo Cuscatlan (El Salvador) a 18 dalších smluvních zaměstnanců Komise Evropských společenství, jejichž jména jsou uvedena v příloze k tomuto rozsudku pod čísly 1 až 18, zastoupení S. Orlandim, A. Coolenem, J.-N. Louisem a É. Marchalem, advokáty,
žalobci ve věci F‑20/08,
Anne Simon, smluvní zaměstnankyně Komise Evropských společenství, s bydlištěm v Nouakchottu (Mauritánie), zastoupená S. Orlandim, A. Coolenem, J.-N. Louisem a É. Marchalem, advokáty,
žalobkyně ve věci F‑34/08,
Jorge Aparicio, s bydlištěm v Antiguo Cuscatlan (El Salvador) a 46 dalších smluvních zaměstnanců Komise Evropských společenství, jejichž jména jsou uvedena v příloze k tomuto rozsudku, zastoupení S. Orlandim, A. Coolenem, J.-N. Louisem a É. Marchalem, advokáty,
žalobci ve věci F‑75/08,
proti
Komisi Evropských společenství, zastoupené J. Currallem a B. Eggers, jako zmocněnci,
žalované,
SOUD (druhý senát),
ve složení H. Kanninen, předseda, I. Boruta a S. Van Raepenbusch (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: S. Cidéron, asistentka,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 12. března 2009,
vydává tento
Rozsudek
1 Žalobami došlými kanceláři Soudu:
– elektronickou poštou dne 19. února 2008 (originál podán dne 27. února 2008) ve věci F‑20/08, Aparicio a další v. Komise,
– elektronickou poštou dne 11. března 2008 (originál podán dne 12. března 2008) ve věci F‑34/08, Simon v. Komise, a
– elektronickou poštou dne 1. září 2008 (originál podán dne 8. září 2008) ve věci F‑75/08, Aparicio a další v. Komise,
se žalobci domáhají zrušení rozhodnutí Úřadu pro výběr personálu Evropských společenství (EPSO) ze dne 25. října 2007, podle kterých nebyli zařazeni na seznam úspěšných žadatelů o pracovní místo a do databáze v přijímacím řízení CAST 27/Relex.
2 Žalobci ve věci F‑20/08 a žalobkyně ve věci F‑34/08 společně rovněž podali žalobu ve věci F‑75/08 po boku 26 dalších žalobců (dále jen „další žalobci ve věci F‑75/08“).
Právní rámec
3 Článek 82 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropských společenství (dále jen „PŘOZ“) stanoví:
„[...]
2. K přijetí smluvního zaměstnance musí být splněny alespoň tyto požadavky:
a) do funkční skupiny I: úspěšné dokončení povinného vzdělání;
b) do funkčních skupin II a III:
i) vzdělání na úrovni postsekundárního vzdělání, osvědčené diplomem, nebo
ii) vzdělání na úrovni sekundárního vzdělání, osvědčené diplomem, umožňující přístup k postsekundárnímu vzdělávání, a odpovídající odborná praxe v délce nejméně tří let, nebo
iii) pokud je odůvodněna služebním zájmem, odborná příprava nebo odborná praxe na odpovídající úrovni;
c) do funkční skupiny IV:
i) vzdělání na úrovni, která odpovídá ukončenému vysokoškolskému vzdělání v délce alespoň tří let, osvědčené diplomem, nebo
ii) pokud je odůvodněna služebním zájmem, odborná příprava na odpovídající úrovni.
[...]
5. [EPSO] poskytne na žádost jednotlivých orgánů pomoc při výběru smluvních zaměstnanců, zejména vymezením obsahu testů a uspořádáním výběrových řízení. [EPSO] zajistí průhlednost výběrových řízení na místa smluvních zaměstnanců.
6. Každý orgán přijme podle potřeby obecná ustanovení o přijímacích řízeních na místa smluvních zaměstnanců v souladu s článkem 110 služebního řádu [úředníků Evropských společenství].“
4 Článek 5 obecných prováděcích ustanovení ze dne 7. dubna 2004 o postupech přijímání a zaměstnávání smluvních zaměstnanců v Komisi Evropských společenství (Administrativní informace č. 49‑2004 ze dne 1. června 2004, dále jen „OPU-SZ“, citace z uvedených ustanovení použité v textu tohoto rozsudku jsou neoficiálním překladem) stanoví:
„1. Výběrové řízení [pro smluvní zaměstnance podle článku 3a PŘOZ] je rozděleno na následující etapy:
a) podání veřejné výzvy k vyjádření zájmu s uvedením minimálních požadavků, které musejí žadatelé o pracovní místo splňovat, pokud jde o všeobecné dovednosti a základní kvalifikaci, s upřesněním, že výběrová komise uvedená v písm. e) může v závislosti na počtu obdržených žádostí o pracovní místo stanovit v rámci zveřejněných výběrových podmínek přísnější požadavky;
b) elektronická registrace žadatelů o pracovní místo v databázi, která byla za tím účelem vytvořena;
c) stanovení přesných dovednostních profilů a požadované specifické kvalifikace [orgánem oprávněným uzavírat pracovní smlouvy], po konzultaci s dotčenými útvary nebo orgány;
d) [ž]adatelé o pracovní místo splňující profil a kvalifikaci uvedené v písm. c) se podrobí testům zaměřeným na všeobecné schopnosti žadatelů o pracovní místo, zejména z verbálního a numerického uvažování, a na jejich jazykové znalosti. Žadatelé o pracovní místo, kteří v testech uspějí, se zaregistrují do databáze, do níž se jejich žádosti o pracovní místo uloží na dobu dvou let;
[...]
2. [...] Testy uvedené v odst. 1 písm. d) pořádá EPSO nebo se konají v jeho působnosti.
3. Žadatelům o pracovní místo se oznámí výsledky řízení uvedených v odst. 1 písm. d) až h).“
5 Článek 3 odst. 2 rozhodnutí Evropského parlamentu, Rady, Komise, Soudního dvora, Účetního dvora, Hospodářského a sociálního výboru, Výboru regionů a veřejného ochránce práv 2002/620/ES ze dne 25. července 2002 o zřízení EPSO (Úř. věst. L 197, s. 53) zní:
„Úřad může být nápomocen orgánům, institucím, subjektům a agenturám vytvořeným Smlouvami nebo na jejich základě při pořádání vnitřních výběrových řízení a při výběru ostatních zaměstnanců.“
Skutečnosti předcházející sporu
6 Žalobci jsou zaměstnanci přidělení v různých režimech k delegacím Komise ve třetích zemích.
7 Sdělením ze dne 19. února 2007 ředitel „vnějších služeb“ generálního ředitelství (GŘ) „Vnější vztahy“ oznámil vedoucím delegací, že EPSO bude v roce 2007 pořádat testy pro smluvní zaměstnance (dále jen „sdělení vnějších služeb“). Ve sdělení bylo upřesněno, že pouze ti, kdo v těchto testech uspějí, budou nadále zaměstnáni jako smluvní zaměstnanci. Tyto testy měly zahrnovat tři části, a to zkoušku z verbálního a numerického uvažování, zkoušku z vědomostí o Evropské unii a zkoušku dovednostní. Ve sdělení vnějších služeb bylo dále upřesněno:
„Všichni žadatelé o pracovní místo z delegací [GŘ vnější vztahy]/vnějších služeb, funkčních skupin III a IV, se podrobí testům [...]: testy verbálního a numerického uvažování, vědomosti o Evropské unii a dovednostní test. Tyto testy budou probíhat pouze ve španělštině, němčině, angličtině a francouzštině s tím, že jazykem zvoleným pro tyto testy nemůže být hlavní jazyk žadatele o pracovní místo […]
[...]
Testy svou povahou nejsou vyřazovací (na rozdíl od výběrových řízení na evropské úředníky). Spíše je třeba je chápat jako test ze znalosti požadované kvalifikace, včetně schopnosti pracovat v druhém jazyce Společenství, znalosti orgánů EU a jejich práce a specifických dovedností v oblasti působnosti delegací [GŘ vnější vztahy]/vnějších služeb“.
8 Dne 28. března 2007 zveřejnil EPSO na své internetové stránce výzvu k vyjádření zájmu EPSO/CAST/EU/27/07 (dále jen „výzva k vyjádření zájmu“) za účelem zřízení databáze žadatelů o pracovní místo, kteří by mohli být přijati jako smluvní zaměstnanci. Tato databáze byla určena pro orgány a agentury Společenství, jakož i pro delegace Komise ve třetích zemích. Ve výzvě k vyjádření zájmu bylo mimo jiné uvedeno:
„Žadatelé o pracovní místo, kteří splňují podmínky stanovené v této výzvě k vyjádření zájmu, budou vyzváni, aby se na konci jara / na začátku léta 2007 podrobili zkouškám, při nichž budou hodnoceny jejich všeobecné dovednosti, zvláště jejich schopnosti verbálního a numerického uvažování, jakož i jejich vědomosti o Evropské unii. Žadatelé o pracovní místo budou testy absolvovat ve svém druhém jazyce, a prokážou tak své jazykové znalosti z němčiny, angličtiny nebo francouzštiny [...]
Žadatelé o pracovní místo, kteří uspějí ve všech zkouškách, budou zařazeni do databáze, která bude poskytnuta orgánům a agenturám pro účely přijímání nových zaměstnanců.“
9 Místopředseda Komise a člen Komise pověřený vnějšími vztahy dne 20. dubna 2007 stávajícím zaměstnancům delegací mimo jiné napsali:
„Testy nejsou výběrovým řízením, jaké se používá pro evropské úředníky – počet úspěšných žadatelů o pracovní místo není omezen – v tom smyslu, že nejsou vyřazovací, jako je tomu u výběrového řízení na evropské úředníky.
Testy přikládají větší váhu dovednostním zkouškám, protože dovednosti jsou nejdůležitější stránkou práce v delegaci. Nicméně Komise od smluvních zaměstnanců také očekává, že prokážou své vědomosti o evropských orgánech a svou schopnost pracovat ve druhém jazyce Společenství […], jak to požadují předpisy platné pro zaměstnance (PŘOZ); i toto tedy bude součástí testů EPSO.“
10 Dne 25. května 2007 zveřejnil EPSO na své internetové stránce obecné informace ke struktuře a hodnocení výše uvedených testů. Mimo jiné tam bylo uvedeno následující:
„Aby mohl být žadatel o pracovní místo zařazen do konečné databáze, musí se podrobit sérii testů:
– schopnost verbálního uvažování […] a numerického uvažování […];
– vědomosti o Evropské unii […];
– specifické znalost[i] (z okruhu specializace uvedeného žadatelem v jeho žádosti o pracovní místo).“
11 V obecných informacích o struktuře a hodnocení testů k tomu bylo doplněno následující:
„Z výsledků testů se určí jedna výsledná známka; každý test bude mít následující relativní váhu:
i) [v]erbální a numerické uvažování 30 % z celkového počtu;
ii) [v]ědomosti o EU 20 % z celkového počtu;
iii) [s]pecifické znalosti 50 % z celkového počtu.“
12 V obecných informacích o struktuře a hodnocení testů bylo dále upřesněno, že „minimální hranice úspěšnosti“ pro zařazení do databáze činí u funkční skupiny IV:
– u minima požadovaného v testech verbálního a numerického uvažování: 50 %;
– u minima požadovaného v testu specifických znalostí: 55 %;
– celkový výsledek všech testů: 60 %.
13 Všichni žalobci se do tohoto výběrového řízení přihlásili pro funkční profil „Vnější vztahy“ (dále jen „CAST 27/RELEX“).
14 Testy na základě výzvy k vyjádření zájmu se konaly dne 13. července 2007.
15 Všichni žalobci byli dne 25. října 2007 informováni o tom, že neuspěli, protože z testu verbálního a numerického uvažování získali známku nižší, než bylo požadované minimum (dále jen „napadené akty“).
16 EPSO se rozhodl anulovat v testu verbálního a numerického uvažování otázky č. 31 a 46. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že toto anulování nemělo na další osud žalobců žádný vliv.
17 Žalobci ve věcech F‑20/08 a F‑34/08 postupně vyzvali EPSO v době od 30. října do 25. listopadu 2007, aby jejich výsledky přehodnotil z důvodu, že některé otázky v testu verbálního a numerického uvažování byly nevhodné.
18 V době od 9. listopadu 2007 do 22. ledna 2008 EPSO odmítl požadavkům žalobců ve věcech F‑20/08 a F‑34/08 vyhovět.
19 Dne 25. ledna 2008 podali žalobci ve věcech F‑20/08 a F‑34/08 „doplňující stížnosti“, zatímco ostatní žalobci ve věci F‑75/08 podali podobné stížnosti proti napadeným aktům, které se jich týkaly.
20 Žalobci ve věci F‑20/08 podali dne 19. února 2008 žalobu k Soudu. Žalobkyně ve věci F‑34/08 tak učinila dne 11. března 2008.
21 Orgán oprávněný uzavírat pracovní smlouvy (dále jen „OOUPS“) dne 20. května 2008 zamítl všechny stížnosti a „doplňující stížnosti“ podané dne 25. ledna 2008. Žalobci ve věcech F‑20/08 a F‑34/08 podali dne 1. září 2008 spolu s ostatními žalobci ve věci F‑75/08 proti napadeným aktům žalobu, která byla pro prvně uvedené žalobce již druhou žalobou a pro posledně uvedené žalobce jedinou podanou žalobou. Tato žaloba byla zaregistrována pod číslem F‑75/08.
Návrhová žádání účastníků řízení a řízení
22 Ve věcech F‑20/08, F‑34/08 a F‑75/08 žalobci navrhují, aby Soud:
– napadené akty zrušil;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
23 Ve věci F‑75/08 žalobci rovněž navrhují, a to v rámci prvního návrhového žádání, aby Soud rozhodl, že čl. 5 odst. 1 písm. d) OPU-SZ je protiprávní.
24 Ve věcech F‑20/08 a F‑34/08 Komise navrhuje, aby Soud:
– žaloby odmítl jako nepřípustné a podpůrně je zamítl jako neopodstatněné;
– uložil žalobcům náhradu nákladů řízení.
25 Ve věci F‑75/08 Komise navrhuje, aby Soud:
– žalobu zamítl;
– uložil žalobcům náhradu nákladů řízení.
26 Usnesením předsedy třetího senátu Soudu ze dne 1. července 2008 byly věci F‑20/08 a F‑34/08 v souladu s čl. 46 odst. 1 jednacího řádu spojeny pro účely písemné části řízení, ústní části řízení a rozhodnutí, jímž bude řízení skončeno.
27 Usnesením předsedy druhého senátu Soudu ze dne 3. února 2009 byly spojené věci F‑20/08 a F‑34/08 a věc F‑75/08 v souladu s čl. 46 odst. 1 jednacího řádu spojeny pro účely ústní části řízení a rozhodnutí, jímž bude řízení skončeno.
Právní otázky
1. K prvnímu návrhovému žádání ve věci F‑75/08
28 Prvním návrhovým žádáním ve věci F‑75/08 se žalobci domáhají, aby Soud určil, že čl. 5 odst. 1 písm. d) OPU-SZ je protiprávní. V rámci návrhu na zrušení individuálního aktu, který nepříznivě zasahuje do něčího postavení, je sice soud Společenství skutečně příslušný k tomu, aby incidenčně určil, že obecně závazné ustanovení, na kterém se napadený akt zakládá, je protiprávní, Soud však naproti tomu není příslušný takové určení zahrnout do výroku svých rozsudků (rozsudek Soudu ze dne 4. června 2009, Adjemian a další v. Komise, F‑134/07 a F‑8/08, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 38).
2. K přípustnosti žalob
29 Komise se domnívá, že kroky, které žalobci podnikli ve věcech F‑20/08 a F‑34/08 v době od 30. října do 25. listopadu 2007, jsou pouhými žádostmi o přezkum. Údajné „doplňující stížnosti“ ze dne 25. ledna 2008 by tedy měly být považovány za vůbec první stížnosti, jaké uvedení žalobci podali. Podle Komise tak žalobci podali k Soudu dne 19. února 2008 žalobu ve věci F‑20/08 a dne 11. března 2008 žalobu ve věci F‑34/08, aniž vyčkali, než OOUPS na jejich stížnost odpoví, k čemuž došlo až 20. května 2008. Tyto žaloby jsou proto podle Komise předčasné a nepřípustné.
30 Komise rovněž ve svých procesních spisech zastává názor, že žaloba ve věci F‑75/08 je nepřípustná z důvodu litispendence, a sice v rozsahu, v němž byla podána žalobci ve věcech F‑20/08 a F‑34/08, kteří již v uvedených žalobách požadovali zrušení týchž napadených aktů, a to na základě stejných žalobních důvodů. Komise však na jednání tuto námitku vzala zpět, protože nepřípustnost z důvodu litispendence nemůže nastat, je-li první žaloba sama nepřípustná.
31 Komise dále uvádí, že 34 žalobců ve věci F‑75/08 již nemá právní zájem na podání žaloby, protože byli zařazeni do databáze poskytnuté orgánům a agenturám Společenství pro účely přijímání nových zaměstnanců, a to poté, co uspěli ve výběrové zkoušce pořádané v roce 2008, kdy byli stále ještě smluvními zaměstnanci.
32 Z judikatury však vyplývá, že soud Společenství je oprávněn podle okolností daného případu posoudit, zda řádný výkon spravedlnosti odůvodňuje zamítnutí žaloby ve věci samé, aniž by předtím rozhodl o námitce nepřípustnosti vznesené žalovanou (rozsudek Soudního dvora ze dne 26. února 2002, Rada v. Boehringer, C‑23/00 P, Recueil, s. I‑1873, body 51 a 52; rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 30. března 2006, Yedaş Tarim ve Otomotiv Sanayi ve Ticaret v. Rada a Komise, T‑367/03, Sb. rozh. s. II‑873, bod 30; rozsudky Soudu ze dne 8. dubna 2008, Bordini v. Komise, F‑134/06, dosud nezveřejněný ve Sbírce, bod 56, a Adjemian a další v. Komise, uvedený výše, bod 37). Za okolností projednávané věci má Soud za to, že je nutné zkoumat nejprve meritorní stránku sporu a teprve poté případně rozhodnout o námitkách nepřípustnosti.
3. K věci samé
33 Na podporu všech tří žalob předkládají žalobci stejné argumenty. S ohledem na úvahy obsažené v jejich žalobách je třeba se domnívat, že ve skutečnosti uplatňují tři žalobní důvody. První žalobní důvod vychází z porušení čl. 82 odst. 5 PŘOZ, OPU-SZ, výzvy k vyjádření zájmu a zásady, podle které mají výběrová řízení zajistit přijetí nejschopnějších zaměstnanců. Druhý žalobní důvod se zakládá na porušení zásady rovnosti. Třetí žalobní důvod vychází z článku 1d služebního řádu úředníků Evropských společenství (dále jen „služební řád“) a z povinnosti uvést odůvodnění.
K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 82 odst. 5 PŘOZ, OPU-SZ, výzvy k vyjádření zájmu a zásady, podle které mají výběrová řízení zajistit přijetí nejschopnějších zaměstnanců
Argumenty účastníků řízení
34 Žalobci uvádějí, že podle sdělení vnějších služeb a podle dopisu místopředsedy Komise a člena Komise pověřeného vnějšími vztahy bylo cílem CAST 27/RELEX vyzkoušet žadatele o pracovní místo z vědomostí o Evropské unii, ze specifických znalostí pro výkon práce v delegaci a ze schopnosti pracovat v druhém jazyce Společenství. Ve sdělení vnějších služeb navíc podle žalobců nebylo ohlášeno, že by se měla konat vyřazovací zkouška z verbálního a numerického uvažování.
35 Žalobci z toho vyvozují, že tato zkouška nebyla v souladu s cílem výběru, který Komise požadovala. Podle nich to platí tím spíše pro její vyřazovací charakter.
36 Žalobci se dále domnívají, že čl. 5 odst. 1 písm. d) OPU-SZ neznamená, že by se všichni žadatelé o účast v testu měli podrobit vyřazovací zkoušce z verbálního a numerického uvažování. Podle nich je přitom v projednávané věci tento vyřazovací charakter zkoušky svévolný. Zaprvé se netýká testu vědomostí o Evropské unii. Zadruhé nelze ničím vysvětlit, proč by zaměstnanci, kteří již pracují ve službách Komise a kteří již prokázali své všeobecné schopnosti, měli být vyřazeni na základě testu, který nevypovídá nic o jejich kvalifikaci a dovednostech. Zatřetí podle nich nebylo přihlédnuto k tomu, že žadatelé o pracovní místo, kteří již mají dlouhodobé pracovní zkušenosti, jsou k provádění testů z verbálního a numerického uvažování méně přivyklí než jiní, mladší žadatelé.
37 Konečně ve věci F‑75/08 žalobci z „článku 27 služebního řádu a [z článku] 15 PŘOZ“ (který je třeba z hlediska obsahu ustanovení chápat jako článek 12 PŘOZ) dovozují zásadu, podle níž mají výběrová řízení zajistit přijetí nejschopnějších žadatelů o pracovní místo. Tvrdí, že své schopnosti již prokázali plněním pracovních povinností v delegacích Komise v různých režimech a že OPU-SZ jsou v rozporu s touto zásadou, mají-li být vykládána tak, že ukládají pořádání vyřazovacích zkoušek, které nejsou založeny výlučně na zásluhách.
38 Komise na to odpovídá, že čl. 5 odst. 1 OPU-SZ ukládá konání vyřazovací zkoušky z verbálního a numerického uvažování. Zdůrazňuje také, že z výzvy k vyjádření zájmu a z obecných informací o struktuře a hodnocení testů též vyplývá, že do databáze mohou být zařazeni pouze ti žadatelé o pracovní místo, kteří úspěšně složí všechny testy.
39 Zkouška z verbálního a numerického uvažování má podle Komise za cíl vyloučit osoby, které sice mají rozsáhlé znalosti a specifické dovednosti, ale nemají dostatečnou schopnost uvažování k tomu, aby je použily. Podle Komise jí tato zkouška umožní zajistit, aby přijatým zaměstnancům mohly být zadávány velmi různorodé pracovní úkoly. Tento požadavek je zvláště důležitý pro ty, kdo pracují v delegaci, protože služební zájem zde vyžaduje pravidelné střídání. Zkouška z verbálního a numerického uvažování konečně přispívá k zajištění rovných příležitostí mezi externími žadateli o pracovní místo a těmi, kteří jsou již zaměstnáni, přičemž posledně uvedení nemají žádné právo na to být upřednostňováni prostřednictvím volby určitého typu testů.
40 Komise dále tvrdí, že z obecných informací o struktuře a hodnocení testů vyplývá, že podíl zkoušky z verbálního a numerického uvažování na všech testech činí pouze 30 %, a že tedy má nižší váhu než test specifických znalostí, jehož podíl činí 50 % celkového počtu bodů.
41 Komise také tvrdí, že mezi výzvou k vyjádření zájmu, sdělením vnějších služeb a dopisem místopředsedy Komise a člena Komise pověřeného vnějšími vztahy neexistuje žádný rozpor. Konkrétně tento posledně uvedený dopis pouze oznamoval, že testy nepovedou k vyřazení žadatelů o pracovní místo na základě srovnávací zkoušky, jak tomu bývá u výběrových řízení na evropské úředníky, kde je počet úspěšných žadatelů o pracovní místo předem stanoven. Uvedený dopis podle Komise neoznamoval, že by žadatelé o pracovní místo byli osvobozeni od povinnosti uspět ve všech zkouškách. Účelem tohoto dopisu a sdělení vnějších služeb bylo v každém případě pouze informovat stávající zaměstnance a přimět je k účasti v testech. Tento dopis ani sdělení vnějších služeb nemohly zprostit dotčené útvary povinnosti dodržet článek 5 OPU-SZ a výzvu k vyjádření zájmu, ani založit jakékoli právo ve prospěch dotčených zaměstnanců.
42 Komise konečně považuje za nepřípustnou tu část žalobního důvodu, podle níž jsou OPU-SZ v rozporu s PŘOZ, pakliže by byla vykládána tak, že ukládají pořádání vyřazovacích zkoušek, které nejsou založeny výlučně na zásluhách. Komise uvádí, že tento argument není obsažen ve stížnostech ze dne 25. ledna 2008, kde stěžovatelé pouze tvrdili, že vyřazovací charakter verbálního a numerického testu není slučitelný s konkrétním účelem dotyčné výběrové zkoušky. Tento argument navíc podle ní není dostatečně upřesněn. Podle Komise čl. 82 odst. 6 PŘOZ každopádně přiznává OOUPS širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o stanovení podmínek zaměstnávání smluvních zaměstnanců, a vyřazovací charakter testu verbálního a numerického uvažování je v souladu se služebním zájmem z důvodů, které již byly uvedeny.
Závěry Soudu
– Úvodní poznámka
43 Článek 82 odst. 6 PŘOZ přiznává každému orgánu širokou posuzovací pravomoc při volbě prováděcích ustanovení v souvislosti s pořádáním výběrového řízení pro smluvní zaměstnance na základě článku 3a PŘOZ.
44 Komise tohoto oprávnění využila tím, že vydala OPU-SZ. Jejich čl. 5 odst. 1 písm. d) mimo jiné stanoví, že „[ž]adatelé o pracovní místo [...] se podrobí testům zaměřeným na všeobecné schopnosti žadatelů o pracovní místo, zejména z verbálního a numerického uvažování“. V tomtéž ustanovení se dále uvádí, že žadatelé o pracovní místo, kteří „v testech uspějí“, se zaregistrují do databáze, která bude poskytnuta orgánům a agenturám Společenství.
45 Aniž by bylo třeba se zabývat otázkou, zda každý test musí být nutně vyřazovací, z takto formulovaného znění každopádně vyplývá, že článek 5 OPU-SZ stanoví pro přijetí smluvních zaměstnanců podmínku, podle které musejí žadatelé o pracovní místo uspět ve výběrových testech alespoň celkově, a že nezakazuje, aby některé z těchto testů byly samy o sobě vyřazovací.
46 EPSO zveřejnil výzvu k vyjádření zájmu a všeobecné informace o struktuře a hodnocení testů na základě článku 5 OPU-SZ. Ve výzvě k vyjádření zájmu se tedy upřesňuje, že žadatelé o pracovní místo „budou vyzváni, aby se [...] podrobili zkouškám, při nichž budou hodnoceny [...] zvláště jejich schopnosti [...] uvažování“, a že pouze ti žadatelé, „kteří uspějí ve všech zkouškách, budou zařazeni do databáze“ zmíněné v bodě 44 výše. Všeobecné informace o struktuře a hodnocení testů dále stanovily minimální počet bodů požadovaný pro úspěšné složení zkoušky z verbálního a numerického uvažování na 50 %.
47 Žalobci však tvrdí, že článek 5 OPU-SZ je v rozporu se zásadou, vyvozenou z článku 27 služebního řádu a z článku 12 PŘOZ, podle které mají výběrová řízení zajistit přijetí nejschopnějších žadatelů, pokud by měl být vykládán tak, že dovoluje pořádání testu verbálního a numerického uvažování, a to navíc vyřazovacího.
– K námitce protiprávnosti namířené proti článku 5 OPU-SZ
48 Námitka protiprávnosti uplatněná žalobci je nepřípustná a podpůrně neopodstatněná.
49 Zaprvé žalobci nemohou tuto námitku protiprávnosti platně vznášet v rámci posuzovaných žalob. Pravidlo, podle kterého se administrativní stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu musí shodovat s následnou žalobou, totiž požaduje, aby žalobní důvod uplatněný před soudem Společenství byl již předtím uplatněn v rámci postupu před zahájením soudního řízení, aby se tak OOUPS mohl dostatečně přesně seznámit s výhradami dotyčné osoby vůči rozhodnutí, které napadá, jinak je takový žalobní důvod nepřípustný. Toto pravidlo je odůvodněno samotným účelem postupu před zahájením soudního řízení, kterým je umožnit smírné urovnání sporů vzniklých mezi úředníkem a administrativou (rozsudky Soudního dvora ze dne 1. července 1976, Sergy v. Komise, 58/75, Recueil, s. 1139, bod 32, a ze dne 14. března 1989, Del Amo Martinez v. Parlament, 133/88, Recueil, s. 689, bod 9; rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 29. listopadu 2006, Campoli v. Komise, T‑135/05, Sbírka VS, s. I‑A‑2‑297, II‑A‑2‑1527, bod 32; rozsudek Soudu ze dne 13. listopadu 2007, Tsirimokos v. Parlament, F‑76/06, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 45). OOUPS tedy musí být jasně seznámen s výtkami stěžovatele, aby mu mohl případně navrhnout smírné urovnání (výše uvedený rozsudek Campoli v. Komise, bod 32; výše uvedený rozsudek Tsirimokos v. Parlament, bod 45).
50 Přitom i kdyby námitky, které žalobci uplatnili v žalobách F‑20/08 a F‑34/08 v době od 30. října do 25. listopadu 2007, a „doplňující stížnosti“ ze dne 25. ledna 2008 byly vykládány velmi benevolentně, je třeba konstatovat, že tyto námitky a stížnosti v projednávané věci neobsahovaly výhrady k legálnosti OPU-SZ. V rámci prvních podniknutých kroků byly v podstatě vyjádřeny výhrady pouze k náročnosti testu verbálního a numerického uvažování a místy k jeho selektivní povaze, což však nebylo spojováno s OPU-SZ. Přestože „doplňující stížnosti“ obsahovaly blíže rozvedenou argumentaci, bylo v nich pouze tvrzeno, že sporné zkoušky svou povahou neodpovídají cílům výběru, „tak jak je upřesnil útvar, který si jej vyžádal, místopředseda [Komise] a [člen Komise] pověřený vnějšími vztahy“, a nebyl v nich zpochybněn základ výběrového řízení.
51 Zadruhé je námitka protiprávnosti namířená proti článku 5 OPU-SZ každopádně neopodstatněná.
52 Článek 27 služebního řádu a článek 12 PŘOZ, o něž žalobci opírají svou argumentaci, se totiž nevztahují na smluvní zaměstnance ve smyslu článku 3a PŘOZ. Nadto je třeba připomenout, že ačkoli článek 82 PŘOZ spočívá na zásadě, na kterou žalobci poukazují a podle které musejí orgány přijímat nejschopnější zaměstnance, tento článek přiznává každému orgánu širokou posuzovací pravomoc při stanovení prováděcích ustanovení k výběru žadatelů o pracovní místo s ohledem na služební zájem (viz bod 43 výše).
53 Komise přitom uvádí, že cílem zkoušky z verbálního a numerického uvažování je vyřadit žádosti o pracovní místo těch osob, které i kdyby měly rozsáhlé i specifické znalosti k požadovanému pracovnímu místu, nemají dostatečnou schopnost uvažování, aby tyto znalosti použily. Dodává, že tato zkouška jí umožní zajistit, aby přijatým zaměstnancům, s nimiž bude moci být výhledově uzavřena smlouva na dobu určitou, mohly být zadávány velmi různorodé pracovní úkoly. Komise dále upřesňuje, že tento požadavek je zvlášť důležitý, pokud jde o zaměstnance, kteří mají pracovat v delegaci, protože služební zájem zde vyžaduje pravidelné střídání. Žalobci tato vysvětlení právně dostačujícím způsobem nepopřeli. Navíc se zdá, že tato vysvětlení mohou být relevantní. Není totiž nelogické se domnívat, že výběr nejlepších žadatelů o pracovní místo má znamenat, že administrativa bude hledat ty z nich, kdo mají zároveň rozsáhlé znalosti i intelektuální schopnost k jejich uplatňování v praxi, a to v podmínkách, které se mohou měnit.
54 Z toho vyplývá, že čl. 5 odst. 1 písm. d) OPU-SZ není v rozporu se zásadou, na níž je založen článek 82 PŘOZ, přinejmenším proto, že posledně uvedené ustanovení nezakazuje pořádání vyřazovacích testů verbálního a numerického uvažování.
55 Proto je třeba námitku protiprávnosti namířenou vůči článku 5 OPU-SZ zamítnout.
– K protiprávnosti vyřazovacího verbálního a numerického testu, který byl v projednávané věci nařízen
56 Žalobci zpochybňují, že by je OOUPS v daném případě mohl podrobit vyřazovacímu verbálnímu a numerickému testu. Konkrétně se v tomto ohledu odvolávají na sdělení vnějších služeb a na dopis místopředsedy Komise a člena Komise pověřeného vnějšími vztahy, jakož i na své zvláštní postavení.
57 Podle čl. 82 odst. 5 a 6 PŘOZ poskytne EPSO jednotlivým orgánům pomoc vymezením a uspořádáním výběrových řízení pro smluvní zaměstnance při dodržení obecných ustanovení přijatých uvedenými orgány. Z čl. 5 odst. 1 písm. c) a odst. 2 OPU-SZ dále vyplývá, že EPSO musí respektovat dovednostní profily a specifickou kvalifikaci, které OOUPS požaduje.
58 Z těchto ustanovení a z čl. 3 odst. 2 rozhodnutí 2002/620 nicméně vyplývá, že EPSO má při pořádání výběrových testů rozsáhlý rozhodovací prostor.
59 V této souvislosti je třeba zaprvé uvést, že sdělení vnějších služeb a v menší míře dopis místopředsedy Komise a člena Komise pověřeného vnějšími vztahy jsou nejednoznačné, pokud jde o to, že testy nemají být „vyřazovací“. Proto je třeba je vykládat tak, aby výběrové zkoušky nebyly zcela zbaveny svého účelu. Toto sdělení a tento dopis je navíc třeba vykládat též ve světle článku 5 OPU-SZ, který podmiňuje přijetí smluvních zaměstnanců alespoň (viz bod 45 výše) celkovou úspěšností v testech. Tvrzení vnějších služeb a jednostranná prohlášení místopředsedy Komise a člena Komise pověřeného vnějšími vztahy se totiž nemohou platně odchýlit od OPU-SZ přijatých sborem komisařů.
60 Komise přitom správně uvádí, že sdělení vnějších služeb a dopis místopředsedy Komise a člena Komise pověřeného vnějšími vztahy lze chápat tak, že sporné testy nebudou vyřazovací, jako je tomu u výběrových řízení na evropské úředníky, neboť nebude předem stanoven určený počet úspěšných žadatelů o pracovní místo, přičemž však nebylo ohlášeno, že tyto testy nebudou vyřazovací.
61 Tento výklad sdělení vnějších služeb a dopisu místopředsedy Komise a člena Komise pověřeného vnějšími vztahy se shoduje s cílem výběrových zkoušek a je v souladu s článkem 5 OPU-SZ.
62 Na základě sdělení vnějších služeb a tohoto dopisu místopředsedy Komise a člena Komise pověřeného vnějšími vztahy proto nelze rozhodnout, že by EPSO nařízením vyřazovacího verbálního a numerického testu porušil meze svého poslání stanovené Komisí.
63 Pokud jde zadruhé o nutnost vybírat nejlepší žadatele o pracovní místo, je třeba poznamenat, že výzva k vyjádření zájmu stanovila, jak bylo ohlášeno ve sdělení vnějších služeb, že žadatelé o pracovní místo budou podrobeni testům ve druhém jazyce každého z nich. Navíc i kdyby byla sporná zkouška z verbálního a numerického uvažování vyřazovací, tato zkouška měla v souhrnu menší význam než zkoušky znalostní. Její podíl činil pouze 30 % z celkového počtu bodů. I přes svůj vyřazovací charakter tedy měla menší váhu než test specifických znalostí, který byl také vyřazovací, pro nějž byla hranice úspěšnosti stanovena na 55 % a který představoval 50 % celkového počtu bodů. Krom toho nelze opomíjet test „vědomostí o EU“. Tento test sice nebyl sám o sobě diskvalifikační, představoval však 20 % celkového počtu bodů. Špatný výsledek z tohoto testu tak mohl ovlivnit celkový výsledek žadatelů o pracovní místo za situace, kdy minimum požadované pro všechny zkoušky dohromady bylo stanoveno na 60 %.
64 Nakonec je třeba zdůraznit, že pořádání zvláštní výběrové zkoušky pro funkční profil „Vnější vztahy“, vyřazovací charakter testu specifických znalostí a testu verbálního a numerického uvažování, jakož i skutečnost, že představovaly 80 % celkového počtu bodů, zatímco test všeobecných znalostí nebyl vyřazovací a představoval pouze 20 % tohoto celkového počtu bodů, svědčí o tom, že EPSO měl v úmyslu přijmout přednostně zaměstnance, kteří měli jednak specifické dovednosti v oblasti vnějších vztahů a jednak schopnost uvažování, díky níž byli s to tyto schopnosti uplatnit a případně se vypořádat s dalšími potřebami.
65 Ve světle těchto zpřesňujících údajů je třeba učinit závěr, že Komise a EPSO při výkonu svých pravomocí v projednávané věci nepřekročily meze své široké posuzovací pravomoci, když se rozhodly uspořádat test verbálního a numerického uvažování, přisoudily mu vyřazovací charakter a podrobily mu své stávající zaměstnance.
66 S ohledem na výše uvedené první žalobní důvod není opodstatněný, a musí být proto zamítnut.
K druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady rovnosti
Argumenty účastníků řízení
67 Žalobci zaprvé uvádějí, že test verbálního a numerického uvažování byl nekvalitní, o čemž podle nich svědčí anulování otázky č. 46. Tato nevalná kvalita měla vážně ovlivnit jejich výsledky, neboť museli strávit příliš času nad nejednoznačnými otázkami, což je pro zbytek zkoušek vyvedlo z rovnováhy.
68 Žalobci zadruhé tvrdí, že rozhodnutím o udělení dodatečného bodu všem žadatelům o pracovní místo za každou anulovanou otázku nebylo možné zajistit rovné zacházení a objektivnost zkoušek.
69 Žalobci tak uvádějí, že EPSO anuloval 153 otázek v dovednostních testech týkajících se různých profilů. Zmiňují konkrétně testy týkající se následujících profilů: „rozvoj venkova, bezpečnost potravin a životní prostředí“, „hospodářský rozvoj, soukromý a obchodní sektor“ a „řádná správa věcí veřejných a bezpečnost“. Udělení jednoho bodu za každou z těchto otázek mělo podle nich za následek podstatnou změnu charakteru zkoušek a porušení rovnosti mezi žadateli o pracovní místo. Tyto body totiž podle nich navíc zvýhodnily žadatele o pracovní místo zapsané v těch dovednostních profilech, kde byly otázky anulovány, oproti žadatelům zapsaným v jiných profilech, kde k žádnému anulování nedošlo. Navíc s ohledem na počet anulovaných otázek měl test specifických znalostí v uvedených profilech již jen podružný význam. Žalobci konečně uvádějí, že EPSO anuloval otázky pouze v některých jazycích. Tímto postupem byli znevýhodněni žadatelé o pracovní místo, kteří konali zkoušku v ostatních jazycích a kteří na tyto otázky museli odpovědět.
70 Komise odpovídá, že EPSO má stejně jako výběrové komise ve výběrovém řízení na evropské úředníky širokou posuzovací pravomoc. Tento rozhodovací prostor je naprosto nezbytný, zejména když má řešit nesrovnalosti nebo pochybení, k nimž došlo v průběhu zkoušek, které kvůli vysokému počtu účastníků a v souladu se zásadou proporcionality a řádné správy nelze opakovat.
71 Podle Komise by opakování větší části zkoušek bylo v projednávané věci nepřiměřené, takže rozhodnutí o anulování otázek č. 31 a 46 v testu verbálního a numerického uvažování bylo přiměřené.
72 Komise každopádně popírá, že by anulováním otázek mohlo dojít k diskriminaci žalobců.
73 Komise zaprvé uvádí, že rovné zacházení s žadateli o pracovní místo je třeba ve sporných zkouškách vnímat jinak než ve výběrovém řízení na evropské úředníky, protože počet úspěšných žadatelů o pracovní místo nebyl předem stanoven a protože neprobíhalo srovnávací hodnocení.
74 Komise zadruhé trvá na tom, že anulování problematických otázek bylo v souladu se zásadou rovnosti v rámci každé funkční skupiny a v rámci každého profilu.
75 Pokud jde o test verbálního a numerického uvažování pořádaný pro funkční profil „Vnější vztahy“, Komise zatřetí podotýká, že chyba ve formulaci otázky č. 46 nastala pouze v anglické verzi. Údajný zmatek, který měl žalobce vyvést z rovnováhy, se tak mohl logicky dotknout pouze zaměstnanců, kteří absolvovali test v tomto jazyce. Komise navíc připomíná, že diskriminace, jež by mohla mít dopad na legalitu aktu, nemůže vyplývat z individuálního chování samotných dotčených osob. Komise konečně zdůrazňuje, že otázka č. 46 sice byla nejprve anulována jen v anglické verzi, avšak posléze byla anulována i v ostatních jazycích, aby se zaručila rovnost žadatelů o pracovní místo. Také otázka č. 31 byla stejným způsobem anulována pro všechny.
76 Pokud jde o anulování otázek obsažených v testech specifických znalostí, Komise začtvrté uvádí, že ani jeden z žalobců ve zkoušce z verbálního a numerického uvažování neuspěl a že tato skutečnost je odlišuje od ostatních žadatelů o pracovní místo. Podle Komise také žalobci nemají žádný zájem na tom, aby napadali opodstatněnost anulování otázek v testu specifických znalostí.
Závěry Soudu
77 V judikatuře se výběrové komisi ve výběrovém řízení na evropské úředníky přiznává široká posuzovací pravomoc, má-li výběrová komise řešit nesrovnalosti nebo pochybení, k nimž došlo v průběhu otevřeného výběrového řízení s vysokou účastí a které na základě zásady proporcionality a řádné správy nelze napravit opakováním zkoušek v rámci takového výběrového řízení (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 2. května 2001, Giulietti a další v. Komise, T‑167/99 a T‑174/99, Recueil FP, s. I‑A‑93 a II‑441, bod 58).
78 Ačkoli EPSO není výběrovou komisí ve výběrovém řízení na evropské úředníky a sporný test neměl formu takovéhoto výběrového řízení, lze tuto judikaturu vztáhnout i na něj, protože EPSO má při pořádání výběrových testů značný rozhodovací prostor (viz bod 58 výše).
79 Krom toho není zpochybňováno, že výzva k vyjádření zájmu v projednávané věci přilákala velký počet žadatelů o pracovní místo.
80 EPSO, který musel řešit problémové otázky, se za daných souvislostí mohl domnívat, že nezbývá, než je anulovat, protože řešení, které by spočívalo v opakování veškerých testů, by bylo nepřiměřené a odporovalo by zásadě řádné správy.
81 Je však třeba ověřit, zda použitá metoda anulování otázek neporušila rovnost žadatelů o pracovní místo.
82 Podle ustálené judikatury platí, že zásada rovnosti vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (rozsudky Soudního dvora ze dne 11. září 2007, Lindorfer v. Rada, C‑227/04 P, Sb. rozh. s. I‑6767, bod 63, a ze dne 17. července 2008, Campoli v. Komise, C‑71/07 P, Sb. rozh. s. I‑5887, bod 50). K porušení zásady rovnosti mimoto dojde za předpokladu, že sporné zacházení znevýhodnilo určité osoby vůči jiným osobám (rozsudky Soudního dvora ze dne 13. července 1962, Klöckner-Werke a Hoesch v. Vysoký úřad, 17/61 a 20/61, Recueil, s. 615, 652, a ze dne 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique a Lorraine a další, C‑127/07, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 39; rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 5. dubna 2006, Deutsche Bahn v. Komise, T‑351/02, Sb. rozh. s. II‑1047, bod 137).
83 V projednávané věci je třeba rovnou připomenout, že Komise ani EPSO ve výzvě k vyjádření zájmu předem nestanovily omezený počet úspěšných žadatelů o pracovní místo. Výběrové testy proto neznamenaly žádné přímé srovnávání žadatelů o pracovní místo. Jak uvádí Komise, rovné zacházení s těmito žadateli o pracovní místo je tedy třeba vnímat jinak než ve výběrovým řízení na evropské úředníky.
84 Ani v daném kontextu však nelze vyloučit, že udělením dodatečného bodu všem žadatelům o pracovní místo, kteří se potýkali s problémovými otázkami, a to v rámci anulování těchto otázek, mohli být někteří žadatelé o pracovní místo zvýhodněni tak, že mohli snadněji dosáhnout stanovené hranice pro úspěšné složení zkoušek.
85 Pokud jde o test verbálního a numerického uvažování, je nesporné, že anulovány byly pouze otázky č. 31 a 46. Žalobci tvrdí, že jim však otázka č. 46 činila takové problémy, že tím byli pro zbytek zkoušek vyvedeni z rovnováhy. Na jednání upřesnili, že někteří žadatelé o pracovní místo tuto otázku přeskočili, zatímco jiní se snažili na ni odpovědět. I kdyby však tato otázka dotyčné žadatele zmátla nebo zdržela více než jiné, a to natolik, že by měla dopad na jejich schopnost odpovědět na celý test, pak tato situace vyplývá z jejich vlastního postoje k problému. Tvrzení žalobců zdaleka nedokazují, že by zvolená metoda anulování pro ně byla diskriminační, nýbrž naopak zdůrazňují existenci rozdílu mezi nimi a ostatními uchazeči (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 17. ledna 2001, Gerochristos v. Komise, T‑189/99, Recueil FP, s. I‑A‑11 a II‑53, bod 26). Obě výše uvedené otázky byly mimoto anulovány ve všech jazykových verzích testu právě proto, aby se zajistilo rovné zacházení s žadateli o pracovní místo.
86 Výtky proti anulování 153 otázek v testech specifických znalostí týkajících se různých profilů jsou krom toho nerelevantní. Žalobci totiž neuspěli v testu verbálního a numerického uvažování, jehož vyřazovací charakter byl přípustný, jak ukázalo zkoumání prvního žalobního důvodu.
87 Za těchto podmínek nic nenasvědčuje tomu, že by řešení, které EPSO při anulování problémových otázek zvolil, mohlo porušit rovnost žadatelů o pracovní místo na úkor žalobců.
88 Druhý žalobní důvod je proto neopodstatněný a musí být zamítnut.
Ke třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článku 1d služebního řádu a povinnosti uvést odůvodnění
Argumenty účastníků řízení
89 Žalobci tvrdí, že zjistili jisté nesrovnalosti, z nichž má vyplývat, že napadené akty porušují zásadu rovnosti. V souladu s rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 24. dubna 2001, Torre a další v. Komise (T‑159/98, Recueil FP, s. I‑A‑83 a II‑395, body 46 a 47), a ze dne 5. března 2003, Staelen v. Parlament (T‑24/01, Recueil FP, s. I‑A‑79 a II‑423, body 47 až 58), tedy Komisi přísluší, aby prokázala, že tyto nesrovnalosti neměly dopad na konečný výsledek zkoušek. Komise přitom podle žalobců takový důkaz nepodala.
90 Žalobci z toho vyvozují, že došlo k porušení povinnosti uvést odůvodnění a čl. 1d odst. 5 služebního řádu.
91 Komise odpovídá, že jí nepřísluší vyvracet tvrzení žalobců, pokud tito nepředložili nic, co by potvrzovalo jakoukoli diskriminaci.
92 Komise dále ve své žalobní odpovědi ve věci F‑75/08 tvrdí, že část žalobního důvodu vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění je nepřípustná, neboť nebyla blíže rozvedena. Této části žalobního důvodu každopádně chybí jakýkoli základ, protože žalobci znali skutečnosti, jimiž byly napadené akty odůvodněny, a to z informací poskytnutých žadatelům o pracovní místo v průběhu výběrového řízení, z odpovědí na „žádosti o přezkum“ podané v době od 30. října do 25. listopadu 2007, jakož i z odpovědí na stížnosti podané dne 25. ledna 2008.
Závěry Soudu
93 Je třeba předeslat, že žalobci svůj třetí žalobní důvod zakládají zejména na čl. 1d odst. 5 služebního řádu, jehož použitelnost však nebyla vztažena na smluvní zaměstnance.
94 Dále se zdá, že tento žalobní důvod souvisí s prvním a druhým žalobním důvodem. Jelikož Soud konstatoval, že tyto žalobní důvody nejsou opodstatněné z důvodů uvedených v bodě 43 a následujících a v bodě 77 a následujících, není tedy již nutné se zabývat otázkou, zda žalobci prokázali existenci nesrovnalostí, na jejichž základě by bylo možné se domnívat, že napadené akty porušují zásadu rovnosti. Tento žalobní důvod je nerelevantní. Jelikož ze zkoumání prvních dvou žalobních důvodů vyplývá, že v průběhu zkoušek nemohla být žádná nesrovnalost zjištěna, Komise nemohla vycházet z předpokladu, že k těmto nesrovnalostem došlo, a dokazovat, že neměly dopad na konečný výsledek uvedených zkoušek a že nebyly zdrojem diskriminace.
95 Tento žalobní důvod je tedy rovněž nejednoznačný. Z jeho znění, a konkrétně z odkazu na výše uvedené rozsudky Torre a další v. Komise a Staelen v. Parlament vyplývá, že žalobci, jak se zdá, Komisi vytýkají, že před Soudem neprokázala neexistenci dopadu údajných nesrovnalostí, na které upozorňují, na výsledek sporných testů.
96 Pokud má být tento žalobní důvod vykládán právě takto, pak je také třeba konstatovat, že žalobci v něm zaměňují povinnost uvést odůvodnění, na niž se odvolávají a která je podle článku 25 služebního řádu a podle článků 11 a 81 PŘOZ formální náležitostí těsně spjatou s vydáváním administrativních rozhodnutí, která nepříznivě zasahují do něčího právního postavení a která mohou být před Soudem napadena, s kontradiktorním projednáním a s výkonem práv obhajoby v rámci soudního řízení, na které se výše uvedená ustanovení nevztahují.
97 Třetí žalobní důvod proto musí být zamítnut.
98 S ohledem na výše uvedené je třeba žalobu v plném rozsahu zamítnout.
K nákladům řízení
99 Článek 87 odst. 1 jednacího řádu stanoví, že s výhradou ostatních ustanovení hlavy II kapitoly 8 uvedeného jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle odstavce 2 téhož článku může Soud v souladu s požadavky ekvity rozhodnout, že se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží pouze částečná náhrada nákladů řízení nebo se mu náhrada nákladů řízení neuloží.
100 Z tohoto rozsudku vyplývá, že žalobci neměli ve věci úspěch. Komise krom toho ve svých návrhových žádáních výslovně požadovala, aby byla žalobcům uložena náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že okolnosti projednávané věci neodůvodňují použití ustanovení čl. 87 odst. 2 jednacího řádu, je tedy důvodné uložit žalobcům náhradu nákladů řízení.
101 Je však třeba přihlédnout k tomu, že žalobci ve věci F‑20/08 a žalobkyně ve věci F‑34/08 podali jednak uvedené žaloby a jednak žalobu F‑75/08, a to současně s dalšími žalobci ve věci F‑75/08.
Z těchto důvodů
SOUD (druhý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloby ve věcech F‑20/08, F‑34/08 a F‑75/08 se zamítají.
2) Jorgeovi Apariciovi a dalším žalobcům, jejichž jména jsou uvedena v příloze pod čísly 1 až 18, se ukládá náhrada nákladů řízení ve věci F‑20/08 a devatenácti šestačtyřicetin nákladů řízení ve věci F‑75/08. Anne Simon se ukládá náhrada nákladů řízení ve věci F‑34/08 a jedné šestačtyřicetiny nákladů řízení ve věci F‑75/08. Žalobcům, jejichž jména jsou uvedena v příloze pod čísly 19 až 40 a 42 až 46 se ukládá náhrada dvaceti šesti šestačtyřicetin nákladů řízení ve věci F‑75/08.
Kanninen | Boruta | Van Raepenbusch |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 29. září 2009.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |
Text tohoto rozhodnutí, jakož i text rozhodnutí soudů Společenství v něm uvedených a dosud nezveřejněných ve Sbírce rozhodnutí jsou k dispozici na internetové stránce Soudního dvora http://curia.europa.eu.
PŘÍLOHA
Vzhledem k vysokému počtu žalobců v této věci nejsou jejich jména v této příloze uvedena.