USNESENÍ PŘEDSEDY SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

22. března 2012

Věc F‑143/11 R

Luigi Marcuccio

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Řízení o předběžných opatřeních – Návrh na odklad provádění – Naléhavost – Nedostatek“

Předmět: Žaloba podaná podle článku 278 SFEU a článku 157 AE, jakož i článku 279 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou L. Marcuccio zejména navrhuje odklad provádění rozhodnutí Komise, kterým byla zamítnuta žádost – obsažená v jeho dopise ze dne 16. srpna 2011 – o zaplacení částky 3 316,31 eur jako nákladů řízení vynaložených ve věci, ve které byl vydán rozsudek Soudu ze dne 15. února 2011, Marcuccio v. Komise (F‑81/09, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Tribunálem Evropské unie, věc T‑238/11 P).

Rozhodnutí: Návrh na předběžné opatření se zamítá. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Shrnutí

1.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad provádění – Předběžná opatření – Podmínky přiznání – „Fumus boni juris“ – Naléhavost – Kumulativní charakter – Zvážení všech dotčených zájmů – Pořadí přezkumu a způsob ověřování – Posuzovací pravomoc soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních

(Články 278 SFEU a 279 SFEU; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)

2.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad provádění – Předběžná opatření – Podmínky přiznání – Naléhavost – Vážná a nenapravitelná újma – Důkazní břemeno

(Články 278 SFEU a 279 SFEU; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)

1.      Podle čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu musí návrhy na předběžná opatření označit mimo jiné okolnosti, které dokládají naléhavost, a rovněž skutkové i právní důvody, které prima facie odůvodňují nařízení navrhovaných předběžných opatření.

Podmínky týkající se naléhavosti a zdání oprávněnosti návrhu (fumus boni juris) jsou kumulativní, takže návrh na předběžné opatření musí být zamítnut, není-li některá z těchto podmínek splněna. Je rovněž na soudci příslušném pro rozhodování o předběžných opatřeních, aby provedl zvážení dotčených zájmů.

V rámci tohoto souhrnného přezkumu má soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních širokou posuzovací pravomoc a může s ohledem na specifika věci určit způsob, jakým mají být tyto jednotlivé podmínky ověřeny, jakož i pořadí tohoto přezkumu, jelikož žádné právní pravidlo mu neukládá předem stanovené schéma přezkumu za účelem posouzení nutnosti prozatímního rozhodnutí.

(viz body 10 až 12)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 3. července 2008, Plasa v. Komise, F‑52/08 R, body 21 a 22, a citovaná judikatura; 15. února 2011, de Pretis Cagnodo a Trampuz de Pretis Cagnodo v. Komise, F‑104/10 R, bod 16

2.      Cílem řízení o předběžných opatřeních není zajistit náhradu škody, ale zaručit plnou účinnost rozsudku ve věci samé. Pro dosažení tohoto cíle je třeba, aby navrhovaná opatření byla naléhavá v tom smyslu, že k tomu, aby bylo zabráněno závažné a nenapravitelné újmě na zájmech žalobce, je nezbytné, aby o nich bylo rozhodnuto a jejich účinky nastaly ještě před rozhodnutím v hlavním řízení. Je dále na účastníku řízení, který požaduje předběžná opatření, aby prokázal, že nelze vyčkat na výsledek hlavního řízení, aniž by utrpěl závažnou a nenapravitelnou újmu.

(viz bod 14)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 19. prosince 2002, Esch-Leonhardt a další v. ECB, T‑320/02 R, bod 27