Language of document : ECLI:EU:C:2015:764

Věc C‑325/14

SBS Belgium NV

v.

Belgische Vereniging van Auteurs, Componisten en Uitgevers (SABAM)

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná hof van beroep te Brussel)

„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 2001/29/ES – Článek 3 odst. 1 – Sdělování veřejnosti – Pojmy ‚sdělování‘ a ‚veřejnost‘ – Distribuce televizních programů – Proces označovaný jako ‚přímé dodání‘ “

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 19. listopadu 2015

Sbližování právních předpisů – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2001/29 – Harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti – Sdělování veřejnosti – Pojem – Přenos vysílaných děl provozovatelům, po kterém je tito provozovatelé distribuují svým předplatitelům v rámci samostatného poskytování služeb uskutečňovaného za úplatu – Zahrnutí

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29, čl. 3 odst. 1)

Článek 3 odst. 1 směrnice 2001/29 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti musí být vykládán v tom smyslu, že vysílací organizace neprovádí sdělování veřejnosti ve smyslu tohoto ustanovení, když přenáší své programové signály výlučně distributorům signálů, aniž jsou tyto signály během tohoto přenosu a v souvislosti s ním přístupné veřejnosti, a tito distributoři uvedené signály následně přenášejí svým předplatitelům, kteří pak mohou tyto programy sledovat, ledaže by zásah distributorů představoval pouhý technický prostředek, což musí ověřit vnitrostátní soud.

Pojem „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 totiž zahrnuje dva kumulativní prvky, a sice sdělování díla a sdělování tohoto díla veřejnosti. Co se týče sdělování veřejnosti, pojem „veřejnost“ se týká blíže neurčeného počtu potenciálních televizních diváků a kromě toho vyžaduje dosti vysoký počet osob. V tomto ohledu je třeba uvést, že v situaci, kdy vysílací organizace přenáší programové signály jednotlivým konkrétním distributorům, aniž by k těmto signálům mohli mít přístup potenciální televizní diváci, díla přenášená uvedenou organizací nejsou sdělována veřejnosti ve smyslu zmíněného čl. 3 odst. 1, ale jednotlivým konkrétním provozovatelům.

Nelze ovšem bez dalšího vyloučit, že za určitých okolností by za veřejnost, vůči níž směřuje původní přenos prováděný vysílací organizací, bylo možné považovat předplatitele distributorů. Tak je tomu i v případě, kdy předplatitelé těchto distributorů mohou sledovat televizní programy až po zásahu těchto distributorů a kdy distribuce vysílaného díla provozovatelem představuje samostatné poskytnutí služeb, k němuž dochází za účelem dosažení zisku, tj. předplatného hrazeného tomuto provozovateli za přístup k dotyčným sdělením, potažmo ke chráněným dílům. Přenos, který provozovatel uskutečňuje za těchto podmínek, přitom nepředstavuje pouhý technický prostředek směřující k zajištění nebo zlepšení příjmu původního přenosu v oblasti pokrytí signálem.

(viz body 15, 21–23, 25, 29–31, 34 a výrok)