ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního senátu)
10. května 2016 (*)
„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vůči Bělorusku – Zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů – Omezení vstupu na území Unie a průjezdu přes toto území – Ponechání žalobcova jména na seznam dotčených osob – Novinář – Právo na obhajobu – Povinnost uvést odůvodnění – Nesprávné posouzení“
Ve věci T‑693/13,
Aljaxej Michalčanka, s bydlištěm v Minsku (Bělorusko), zastoupený M. Michalauskas, avocat,
žalobce,
proti
Radě Evropské unie, zastoupené J.-P. Hix a F. Naert, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na základě čl. 263 SFEU na zrušení rozhodnutí Rady 2013/534/SZBP ze dne 29. října 2013, kterým se mění rozhodnutí 2012/642/SZBP o omezujících opatřeních vůči Bělorusku (Úř. věst. 2013, L 288, s. 69) a na zrušení prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1054/2013 ze dne 29. října 2013, kterým se provádí čl. 8a odst. 1 nařízení (ES) č. 765/2006 o omezujících opatřeních vůči Bělorusku (Úř. věst. 2013, L 288, s. 1),
TRIBUNÁL (první senát),
ve složení H. Kanninen (zpravodaj), předseda, I. Pelikánová a E. Buttigieg, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: G. Predonzani rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 12. listopadu 2015,
vydává tento
Rozsudek(1)
Skutečnosti předcházející sporu
1 Žalobce Aljaxej Michalčanka je běloruským státním příslušníkem, novinářem veřejné televizní stanice Obščenacionalnoje Televiděnie (ONT).
2 Ze společného postoje Rady 2006/276/SZBP ze dne 10. dubna 2006 o omezujících opatření vůči některým představitelům Běloruska a o zrušení společného postoje 2004/661/SZBP (Úř. věst. 2006, L 101, s. 5) vyplývá, že po zmizení několika velmi známých osob v Bělorusku, po podvodných volbách a referendu a závažném porušování lidských práv při represích proti pokojným demonstrantům po těchto volbách a referendu, bylo rozhodnuto o přijetí omezujících opatření, například zabránění vstupu nebo průjezdu přes území Evropské unie a zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů vůči některým osobám v Bělorusku.
3 Unijní prováděcí pravidla byla stanovena nařízením Rady (ES) č. 765/2006 ze dne 18. května 2006 o omezujících opatřeních vůči Bělorusku (Úř. věst. 2006, L 134, s. 1). Tato pravidla byla postupně několikrát změněna a čl. 8a odst. 1 uvedeného nařízení ve znění pozdějších změn stanoví, že pokud Rada rozhodne o tom, že se na fyzickou nebo právnickou osobu, subjekt či orgán mají vztahovat opatření uvedená v čl. 2 odst. 1, změní v důsledku toho přílohu, v níž je obsažen seznam, na který se zapíše tato osoba.
4 Omezující opatření stanovená ve společném postoji 2006/276 byla prodloužena do 15. března 2010 společným postojem Rady 2009/314/SZBP ze dne 6. dubna 2009, kterým se mění společný postoj 2006/276 a zrušuje společný postoj 2008/844/SZBP (Úř. věst. 2009, L 93, s. 21). Nicméně cestovní omezení uvalená na některé vedoucí představitele Běloruska, s výjimkou představitelů zapojených do zmizení osob v letech 1999 a 2000 a s výjimkou předsedkyně ústřední volební komise, byla pozastavena do 15. prosince 2009.
5 Rada dne 15. prosince 2009 přijala rozhodnutí 2009/969/SZBP, kterým se prodlužuje platnost omezujících opatření vůči některým představitelům Běloruska stanovených ve společném postoji 2006/276 a kterým se zrušuje společný postoj 2009/314 (Úř. věst. 2009, L 332, s. 76). Toto rozhodnutí prodloužilo do 31. října 2010 omezující opatření stanovená ve společném postoji 2006/276 i pozastavení platnosti cestovních omezení týkajících se některých představitelů Běloruska.
6 Na základě přezkoumání společného postoje 2006/276 Rada rozhodnutím 2010/639/SZBP ze dne 25. října 2010 o omezujících opatřeních vůči některým představitelům Běloruska (Úř. věst. 2010, L 280, s. 18) prodloužila do 31. října 2011 platnost omezujících opatření stanovených ve společném postoji 2006/276 i pozastavení platnosti cestovních omezení týkajících se některých představitelů Běloruska.
7 Rozhodnutím Rady 2011/69/SZBP ze dne 31. ledna 2011, kterým se mění rozhodnutí 2010/639 (Úř. věst. 2011, L 28, s. 40) bylo vzhledem k podvodným prezidentským volbám konaným dne 19. prosince 2010 a násilnému zásahu proti politické opozici, občanské společnosti a zástupcům nezávislých sdělovacích prostředků v Bělorusku rozhodnuto o tom, že již není pozastavena platnost cestovních omezení, a o zavedení dalších omezujících opatření. Článek 1 odst. 1 rozhodnutí 2010/639 byl doplněn takto:
„d) porušení mezinárodních volebních standardů při prezidentských volbách konaných v Bělorusku dne 19. prosince 2010 a za zásah proti občanské společnosti a demokratické opozici, jakož i osobám s nimi spojeným; tyto osoby jsou uvedeny na seznamu v příloze III A.“
8 Rozhodnutí 2011/69 nahradilo článek 2 rozhodnutí 2010/639 následujícím textem:
„Článek 2
1. Veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje náležející osobám, které jsou odpovědné za:
[…]
b) porušení mezinárodních volebních norem během prezidentských voleb v Bělorusku dne 19. prosince 2010 a za zásah proti občanské společnosti a demokratické opozici, jakož i fyzickým či právnickým osobám nebo subjektům s nimi spojeným, uvedeným v příloze III A, nebo tyto prostředky a zdroje jimi vlastněné, držené či ovládané; se zmrazují;
[…]“
9 Jméno žalobce bylo uvedeno v příloze V rozhodnutí 2011/69, kterým byla k rozhodnutí 2010/639 připojena příloha III A. Jméno žalobce, které je uvedeno v bodě 77, je doprovázeno následujícím údajem: „Novinář působící ve státní televizní stanici ONT, kde zastává vlivnou vedoucí funkci“.
10 Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 84/2011 ze dne 31. ledna 2011, kterým se mění nařízení č. 765/2006 (Úř. věst. 2011, L 28, s. 17), zejména nahradilo článek 2 nařízení č. 765/2006 tímto textem:
„Článek 2
1. Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náleží fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům uvedeným v přílohách I či IA, anebo jsou jimi vlastněny, drženy nebo ovládány.
2. Žádné finanční prostředky nebo hospodářské zdroje nesmějí být, přímo či nepřímo, poskytnuty fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům uvedeným v přílohách I či I A, nebo v jejich prospěch.
[…]
5. Příloha I A obsahuje seznam fyzických nebo právnických osob, subjektů a orgánů podle čl. 2 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2010/639 […] ve znění pozdějších předpisů.“
11 Prováděcí nařízení č. 84/2011 svou přílohou II (příloha I A nařízení č. 765/2006 obsahující seznam fyzických a právnických osob, subjektů či orgánů podle čl. 2 odst. 1, 2 a 5) vložilo jméno žalobce se stejným údajem, jaký je uveden v bodě 9 výše.
12 Dne 2. února 2011 bylo v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněno oznámení pro osoby, na něž se vztahují opatření stanovená v rozhodnutí 2011/69 a v prováděcím nařízení č. 84/2011 (Úř. věst. 2011, C 33, s. 17).
13 Prováděcím rozhodnutí Rady 2011/174/SZBP ze dne 21. března 2011, kterým se provádí rozhodnutí 2010/639 (Úř. věst. 2011, L 76, s. 72) byly přílohy I až III, III A a IV rozhodnutí 2010/639 nahrazeny zněním uvedeným v přílohách I až IV tohoto prováděcího rozhodnutí. Jméno žalobce je uvedeno v příloze IV se stejnou funkcí, jež byla uvedena výše v bodě 9.
14 Prováděcím nařízením Rady (EU) č. 271/2011 ze dne 21. března 2011, kterým se provádí čl. 8a odst. 1 nařízení č. 765/2006 (Úř. věst. 2011, L 76, s. 13) byly přílohy I a I A nařízení č. 765/2006 nahrazeny zněním uvedeným v přílohách I a II tohoto prováděcího nařízení. Jméno žalobce je uvedeno v příloze II se stejnou funkcí, jež byla uvedena výše v bodě 9.
15 Rozhodnutím 2012/642/SBZP ze dne 15. října 2012 o omezujících opatřeních vůči Bělorusku (Úř. věst. 2012, L 285, s. 1) prodloužila Rada platnost omezujících opatření až do 31. října 2013 a spojila tato opatření uložená rozhodnutím 2010/639 do jediného právního nástroje. Ustanovení čl. 3 odst. 1 uvedeného rozhodnutí stanoví:
„Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zabránily vstupu na své území nebo průjezdu přes ně osobám, které:
a) jsou odpovědné za vážné porušování lidských práv nebo represi proti občanské společnosti a demokratické opozici nebo jejichž činnosti jiným závažným způsobem narušují demokracii nebo právní stát v Bělorusku, nebo osobám s nimi spojeným;
b) mají prospěch z Lukašenkova režimu nebo jej podporují,
jak jsou uvedeny v příloze.“
16 Článek 4 odst. 1 rozhodnutí 2012/642 stanoví:
„Veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje náležející:
a) osobám, subjektům nebo orgánům, jež jsou odpovědné za vážná porušování lidských práv či potlačování občanské společnosti a demokratické opozice nebo jejichž činnosti jiným závažným způsobem narušují demokracii či právní stát v Bělorusku, nebo jakýmkoli fyzickým či právnickým osobám, subjektům nebo orgánům s nimi spojeným, jakož i právnickým osobám, subjektům nebo orgánům, které je vlastní či ovládají;
b) fyzickým nebo právnickým osobám, které mají prospěch z Lukašenkova režimu nebo jej podporují, jakož i právnickým osobám, subjektům nebo orgánům, které je vlastní či ovládají,
jak jsou uvedeny v příloze, nebo jimi vlastněné, držené či ovládané, se zmrazují.“
17 V příloze rozhodnutí 2012/642 je uvedeno jméno žalobce nacházející se pod bodem 138 s následující poznámkou:
„Novinář působící ve státní televizní stanici ONT, kde zastává vlivnou funkci. Moderuje televizní pořad ‚Tak to je‘. Tento pořad je nástrojem státní propagandy v televizi, jež podporuje a ospravedlňuje represe vůči demokratické opozici a občanské společnosti. Opozice a občanská společnost jsou pomocí nepravdivých informací systematicky představovány v negativním a urážlivém světle. V tomto ohledu byl obzvláště aktivní po zásazích proti pokojným demonstracím dne 19. prosince 2010 a následným protestům.“
18 Rada nařízením (EU) č. 1014/2012 ze dne 6. listopadu 2012 (Úř. věst. 2012, L 307, s. 1) změnila nařízení č. 765/2006. Článek 2 uvedeného nařízení nahradila následujícím textem:
„1. Veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které patří fyzickým či právnickým osobám, subjektům nebo orgánům uvedeným v příloze I nebo jsou jimi vlastněné, držené nebo ovládané, se zmrazují.
2. Žádné finanční prostředky ani hospodářské zdroje nesmějí být přímo ani nepřímo zpřístupněny fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům uvedeným v příloze I, ani v jejich prospěch.
3. Zakazuje se vědomá a úmyslná účast na činnostech, jejichž cílem nebo výsledkem je přímé či nepřímé obcházení opatření uvedených v odstavcích 1 a 2.
4. Příloha I obsahuje seznam fyzických a právnických osob, subjektů a orgánů, které byly v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) rozhodnutí 2012/642[...] určeny Radou jako fyzické a právnické osoby, subjekty o orgány odpovědné za porušování lidských práv či potlačování občanské společnosti a demokratické opozice, nebo jejichž činnosti jiným způsobem závažně narušují demokracii nebo právní stát v Bělorusku, či jakýchkoli fyzických a právnických osob, subjektů a orgánů s nimi spojených, jakož i právnických osob, subjektů a orgánů v jejich vlastnictví nebo pod jejich kontrolou.
5. Příloha I rovněž obsahuje seznam fyzických nebo právnických osob, subjektů a orgánů, které byly v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2012/642[...] určeny Radou jako fyzické a právnické osoby, subjekty o orgány mající prospěch z Lukašenkova režimu, jakož i právnických osob, subjektů či orgánů v jejich vlastnictví nebo pod jejich kontrolou.“
19 Kromě toho byly nařízením č. 1014/2012 odkazy na „přílohy I, I A a I B“ nebo odkazy na „přílohy I nebo I A“ v nařízení č. 765/2006 ve znění pozdějších změn nahrazeny odkazy na „přílohu I“.
20 Prováděcím nařízením (EU) č. 1017/2012 ze dne 6. listopadu 2012, kterým se provádí čl. 8a odst. 1 nařízení č. 765/2006 (Úř. věst. 2012, L 307, s. 7) nahradila Rada přílohy I, I A a I B nařízení č. 765/2006 jedinou přílohou. V této příloze je uvedeno jméno žalobce spolu se stejnou poznámkou jako v bodě 17 výše.
21 Dopisy ze dne 7. listopadu 2012 oznámila Rada žalobci a jeho právnímu zástupci rozhodnutí 2012/642, nařízení č. 1014/2012 a prováděcí nařízení č. 1017/2012.
22 Téhož dne bylo v Úředním věstníku (Úř. věst. 2012, C 339, s. 9) zveřejněno oznámení pro osoby a subjekty, na něž se vztahují omezující opatření stanovená ve třech dokumentech uvedených v bodě 21 výše.
23 Rozhodnutím 2013/534/SBZP ze dne 29. října 2013, kterým se mění rozhodnutí 2012/642 (Úř. věst. 2013, L 288, s. 69) prodloužila Rada platnost omezujících opatření až do 31. října 2014 a nahradila přílohu rozhodnutí 2012/642. Jméno žalobce nacházející se pod bodem 132 přílohy rozhodnutí 2013/534 bylo uvedeno se stejnou poznámkou, jaká byla uvedena výše v bodě 17.
24 Prováděcím nařízením (EU) č. 1054/2013 ze dne 29. října 2013, kterým se provádí čl. 8a odst. 1 nařízení č. 765/2006 (Úř věst. 2013, L 288, s. 1), změnila Rada přílohu nařízení č. 765/2006. Jméno žalobce nacházející se pod bodem 132 této přílohy je rovněž uvedeno se stejnou poznámkou jako v bodě 17 výše.
25 Rozsudkem ze dne 23. září 2014, Michalčanka v. Rada (T‑196/11 a T‑542/12, nezveřejněný, EU:T:2014:801) zrušil Tribunál v rozsahu, v němž se týká žalobce rozhodnutí 2011/69, prováděcí rozhodnutí 2011/174, prováděcí nařízení č. 271/2011, rozhodnutí 2012/642 a prováděcí nařízení č. 1017/2012.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
26 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 31. prosince 2013 podal žalobce žalobu, jíž se domáhá, aby Tribunál:
– zrušil rozhodnutí 2013/534 v rozsahu, v němž se týká jeho osoby;
– zrušil prováděcí nařízení č. 1054/2013 v rozsahu, v němž se týká jeho osoby;
– uložil Radě náhradu nákladů řízení.
27 Podáním došlým kanceláři Tribunálu rovněž dne 31. prosince 2013 podal žalobce žádost o právní pomoc na základě článků 94 a 95 jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991.
28 Dne 18. března 2014 předložila Rada kanceláři Tribunálu žalobní odpověď, ve které navrhla, aby Tribunál:
– žalobu zamítl,
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení.
29 Dne 6. května 2014 předložil žalobce repliku a dne 18. června 2014 předložila Rada dupliku.
30 Usnesením ze dne 11. prosince 2014, Michalčanka v. Rada (T‑693/13, nezveřejněné, EU:T:2014:1098) byla žalobci přiznána právní pomoc.
31 Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 8. a 16. června 2015 odpověděli Rada a žalobce na otázku Tribunálu položenou v rámci organizačního procesního opatření ohledně důsledků, jež mají být v projednávané věci vyvozeny z úvah Tribunálu v rozsudku ze dne 23. září 2014, Michalčanka v. Rada (T‑196/11 a T‑542/12, nezveřejněný, EU:T:2014:801). V rámci své odpovědi podala Rada návrh na nevydání rozhodnutí ve věci. Podpůrně měla za to, že z tohoto rozsudku nevyplývá, že by byly rozhodnutí 2013/534 a prováděcí nařízení č. 1054/2013 v projednávané věci stiženy protiprávností.
32 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 24. července 2015 předložil žalobce vyjádření k návrhu Rady na nevydání rozhodnutí ve věci.
33 Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 16. a 22. října 2015 odpověděli žalobce a Rada na otázku Tribunálem položenou v rámci organizačního procesního opatření s cílem určit, zda žalobce věděl o důvodech uvedených v rozhodnutí 2013/534 a prováděcím nařízení č. 1054/2013 před přijetím těchto aktů vzhledem ke zrušení rozhodnutí 2012/642 a prováděcího nařízení č. 1017/2012 v rozsahu, v němž se týká žalobce, rozsudkem ze dne 23. září 2014, Michalčanka v. Rada (T‑196/11 a T‑542/12, nezveřejněný EU:T:2014:801).
Právní otázky
34 Na podporu žaloby uvádí žalobce čtyři žalobní důvody, z nichž první vychází z porušení práva na obhajobu, druhý z nedostatečného odůvodnění, třetí ze zjevně nesprávného posouzení a čtvrtý z nepřiměřenosti opatření, jež se týká jeho osoby.
35 Vzhledem k tomu, že Rada podala návrh na nevydání rozhodnutí ve věci, je třeba se nejprve zabývat tímto návrhem.
[omissis]
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení práva na obhajobu
44 Žalobce v podstatě tvrdí, že nebyl předem informován o prodloužení omezujících opatření rozhodnutím 2013/534 a prováděcím nařízení č. 1054/2013. Tvrdí, že ačkoli Rada znala jeho adresu, byly mu tyto akty sděleny až 30. října 2013, tedy až po jejich přijetí. Možnost dodatečně požádat o nové přezkoumání, jež mu nabídla Rada, nelze podle něj považovat za kontradiktorní řízení, které by mělo předcházet všem sankcím. Na jednání žalobce upřesnil, že by kontradiktorní diskuze předcházející přijetí uvedených aktů umožnila vyhodnotit pravdivost tvrzených skutkových okolností, jež se ostatně od přijetí prvních omezujících opatření, jež se jej týkají, změnily.
[omissis]
46 V této souvislosti z judikatury vyplývá, že dodržení práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu vyžaduje, aby v řízení týkajícího se přijetí rozhodnutí o zápisu nebo ponechání jména na seznamu v příloze aktu o omezujících opatření příslušný unijní orgán sdělil dotyčné osobě informace svědčící v její neprospěch, které má tento orgán k dispozici a jimiž odůvodňuje své rozhodnutí, aby této osobě bylo umožněno hájit svá práva za co nejpříznivějších podmínek a rozhodnout se s plnou znalostí věci, zda je účelné obrátit se na unijní soud (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 111).
47 Při tomto sdělení musí příslušný unijní orgán umožnit této osobě účinným způsobem se vyjádřit k důvodům použitým proti ní (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 112).
48 Co se týče rozhodnutí, které spočívá v ponechání jména dotyčné osoby na seznamu v příloze aktu, jímž se stanoví omezující opatření, musí být tato dvojí procesní povinnost, na rozdíl od případu rozhodnutí o prvotním zápisu na seznam, splněna před přijetím tohoto rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 113).
49 Soud měl za to, že v případě následného rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků, kterým bylo ponecháno jméno osoby nebo entity na seznamu, nebyl tento účinek překvapení již nezbytný k tomu, aby zajistil účinnost opatření, takže přijetí takového rozhodnutí mělo v zásadě předcházet sdělení důkazů, jakož i možnost být vyslechnuta přiznaná dotyčné osobě nebo entitě (rozsudek ze dne 21. prosince 2011, Francie v. People’s Mojahedin Organization of Iran, C‑27/09 P, EU:C:2011:853, bod 62).
50 Toto právo být předem vyslechnut musí být dodrženo, pokud Rada použila vůči osobě, jíž se dotýká omezující opatření a jejíž jméno bylo na předmětném seznamu ponecháno, nové důkazy (rozsudek ze dne 13. září 2013, Makhlouf v. Rada, T‑383/11, EU:T:2013:431, bod 43; rovněž v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2011, Francie v. People’s Mojahedin Organization of Iran, C‑27/09 P, EU:C:2011:853, bod 63).
51 V projednávaném případě, pokud jde o důvody týkající se přímo žalobce, je třeba uvést, že rozhodnutí 2013/534 a prováděcí nařízení č.1054/2013 ponechala jméno žalobce na seznamu osob, na něž se vztahují předmětná omezující opatření.
52 Je nesporné, že tyto důvody jsou stejné jako důvody uvedené v rozhodnutí 2012/642 a prováděcím nařízení č.1017/2012, jak je také připomenuto v bodech 23 a 24 výše. Z bodu 21 výše mimoto vyplývá, že rozhodnutí 2012/642 a prováděcí nařízení č.1017/2012 byla sdělena žalobci, který tak měl možnost se k těmto důvodům vyjádřit.
53 Za těchto okolností je třeba mít za to, že Rada vůči žalobci při přijetí rozhodnutí 2013/534 a prováděcího nařízení č.1054/2013 neuplatnila nové důkazy a že na základě judikatury připomenuté v bodech 46 až 50 výše nebyla povinna před jejich přijetím tyto důvody oznámit žalobci.
54 Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že v rozsudku ze dne 23. září 2014, Michalčanka v. Rada (T‑196/11 a T‑542/12, nezveřejněný EU:T:2014:801, body 74 a 75), zrušil Tribunál rozhodnutí 2012/642 a prováděcí nařízení č. 1017/2012 v rozsahu, v němž se týká žalobce, neboť tyto akty nebyly žalobci sděleny před jejich přijetím, a že se tak žalobce nemohl účinným způsobem před jejich přijetím vyjádřit.
55 Je třeba poukázat na to, že žalobce ani Rada netvrdili, že zrušení rozhodnutí 2012/642 a prováděcího nařízení č. 1017/2012 mělo vliv na datum, ke kterému se žalobce dozvěděl o důvodech obsažených v těchto aktech, které byly převzaty do rozhodnutí 2013/534 a prováděcího nařízení č. 1054/2013.
56 Dále, a to především, je třeba uvést, že i když podle čl. 264 prvního pododstavce SFEU platí, že je-li žaloba na neplatnost opodstatněná, unijní soud prohlásí napadený akt za neplatný od počátku, a že i když z toho podle ustálené judikatury vyplývá, že rozhodnutí unijního soudu o zrušení způsobuje zánik napadeného aktu se zpětnou účinností vůči všem [rozsudky ze dne 1. června 2006, P&O European Ferries (Vizcaya) a Diputación Foral de Vizcaya v. Komise, C‑442/03 P a C‑471/03 P, EU:C:2006:356, bod 43, a ze dne 12. února 2008, CELF a ministre de la Culture et de la Communication, C‑199/06, EU:C:2008:79, bod 61], nic to nemění na tom, že od rozsudku ze dne 23. září 2014, Michalčanka v. Rada (T‑196/11 a T‑542/12, nezveřejněný, EU:T:2014:801) neměl retroaktivní zánik rozhodnutí 2012/642 a prováděcího nařízení č. 1017/2012 v rozsahu, v němž se týká žalobce, vliv na datum, ke kterému se o důvodech těchto aktů dozvěděl.
57 Jak totiž uvádí Rada, zrušení rozhodnutí 2012/642 a prováděcího nařízení č. 1017/2012 nevedlo ke zrušení zveřejnění těchto aktů ani ke zrušení jejich sdělení či individuálního oznámení učiněné dopisem žalobci a jeho právnímu zástupci. Faktický rámec, v němž se žalobce dozvěděl o důvodech obsažených v těchto aktech, tedy nebyl ovlivněn rozsudkem ze dne 23. září 2014, Michalčanka v. Rada (T‑196/11 a T‑542/12, nezveřejněný, EU:T:2014:801).
58 Z toho vyplývá, že žalobci byly oznámeny uvedené důvody před přijetím rozhodnutí 2013/534 a prováděcího nařízení č. 1054/2013, a tudíž byl v této souvislosti schopen předložit Radě své vyjádření.
59 První žalobní důvod tedy musí být zamítnut jako neopodstatněný.
[omissis]
Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného posouzení
[omissis]
109 Z výše uvedeného vyplývá, že je třeba považovat třetí žalobní důvod za opodstatněný a v rozsahu, v němž se týká žalobce, zrušit rozhodnutí 2013/534 a prováděcí nařízení č. 1054/2013, aniž je třeba zkoumat čtvrtý žalobní důvod uvedený žalobcem.
[omissis]
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (první senát)
rozhodl takto:
1) Návrh Rady Evropské unie na nevydání rozhodnutí ve věci samé se zamítá.
2) V rozsahu, v němž se týkají Aljaxeje Michalčanky, se zrušují:
– rozhodnutí Rady 2013/534/SZBP ze dne 29. října 2013, kterým se mění rozhodnutí 2012/642/SZBP o omezujících opatřeních vůči Bělorusku;
– prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1054/2013 ze dne 29. října 2013, kterým se provádí čl. 8a odst. 1 nařízení (ES) č. 765/2006 o omezujících opatřeních vůči Bělorusku.
3) Rada ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené A. Michalčankou.
Kanninen | Pelikánová | Buttigieg |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 10. května 2016.
Podpisy.