ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (šestého senátu)
29. července 2019(*)
„Řízení o předběžné otázce – Justiční spolupráce v občanských věcech – Nařízení (EU) č. 1215/2012 – Zvláštní příslušnost – Článek 7 bod 2 – Věci týkající se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti – Místo, kde došlo ke škodné události – Místo, kde došlo ke vzniku škody [Místo, kde se škoda projevila] – Návrh na náhradu škody způsobené kartelovou dohodou, která byla prohlášena za neslučitelnou s článkem 101 SFEU a článkem 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru“
Ve věci C‑451/18,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Győri Ítélőtábla (regionální odvolací soud v Győru, Maďarsko) ze dne 19. června 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 10. července 2018, v řízení
Tibor-Trans Fuvarozó és Kereskedelmi Kft.
proti
DAF Trucks NV,
SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),
ve složení C. Toader (zpravodajka), předsedkyně senátu, A. Rosas a M. Safjan, soudci,
generální advokát: M. Szpunar,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za DAF Trucks NV, M. Boronkayem, ügyvéd, jakož i B. Winters a J. K. de Pree, advocaten,
– za rakouskou vládu M. Fehérem, jakož i Z. Rouchaud-Joët, jako zmocněnkyněmi,
– za Evropskou komisi M. Heller a K. Talabér-Ritz, jakož i G. Meessenem, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 7 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2012, L 351, s. 1).
2 Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi maďarskou společností Tibor-Trans Fuvarozó és Kereskedelmi Kft. (dále jen „Tibor-Trans“) a nizozemskou společností DAF Trucks NV ve věci žaloby na náhradu škody, která byla údajně způsobena porušením článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (Úř. věst. 1994, L 1, s. 3; Zvl. vyd. 11/52, s. 3, dále jen „Dohoda o EHP“).
Právní rámec
3 Body 15, 16 a 34 odůvodnění nařízení č. 1215/2012 zní následovně:
„(15) Pravidla pro určení příslušnosti by měla být vysoce předvídatelná a měla by vycházet ze zásady, podle které je příslušnost obecně založena na místě bydliště žalovaného. Příslušnost by měla být na tomto základě vždy určitelná, kromě několika přesně vymezených případů, kdy předmět sporu nebo smluvní volnost stran opravňuje k použití odlišného spojujícího prvku. Sídlo právnické osoby musí být v nařízení samostatně vymezeno tak, aby společná pravidla byla přehlednější a zamezilo se sporům o příslušnost.
(16) Kromě místa bydliště žalovaného by měla existovat i jiná kritéria pro určení příslušnosti, založená na úzké vazbě mezi soudem a podanou žalobou nebo usnadňující řádný výkon spravedlnosti. Existence této úzké vazby by měla posílit právní jistotu a předejít možnosti, aby žalovaný byl žalován v řízení před soudem členského státu, jehož příslušnost nemohl rozumně předpokládat. To je důležité zejména ve sporech týkajících se mimosmluvních závazků, které vyplývají z porušení práva na soukromí a práv na ochranu osobnosti, včetně pomluvy.
[…]
34) Měla by být zajištěna kontinuita mezi úmluvou [ze dne 27. září 1968 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 1972, L 299, s. 32)], nařízením [Rady] (ES) č. 44/2001 [ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2001, L 12, s. 1; Zvl. vyd. 19/04, s. 42)] a tímto nařízením a za tímto účelem by měla být přijata přechodná ustanovení. Stejná potřeba kontinuity trvá, i pokud jde o výklad Bruselské úmluvy z roku 1968 a nařízení, která ji nahrazují, Soudním dvorem Evropské unie.“
4 Článek 1 odst. 1 obsažený v kapitole I nařízení č. 1215/2012 nadepsané „Oblast působnosti a definice“ stanoví:
„Toto nařízení se vztahuje na věci občanské a obchodní bez ohledu na druh soudu. […]“
5 Kapitola II tohoto nařízení, nadepsaná „Příslušnost“, obsahuje mimo jiné oddíl 1 „Obecná ustanovení“ a oddíl 2 „Zvláštní příslušnost“. Ustanovení čl. 4 odst. 1 uvedeného nařízení, které je uvedeno v oddílu 1, zní:
„Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.“
6 Článek 7 nařízení č. 1215/2012, jenž je součástí oddílu 2 kapitoly II téhož nařízení, zní takto:
„Osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována:
[…]
2. ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události;
[…]“
Spor v původním řízení a předběžná otázka
7 Dne 19. července 2016 přijala Evropská komise rozhodnutí C(2016) 4673 v konečném znění týkající se řízení podle článku 101 [SFEU] a článku 53 Dohody o EHP (věc AT.39824 – Nákladní vozidla), jehož shrnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie ze dne 6. dubna 2017 (Úř. věst. 2017, C 108, s. 6, dále jen „dotčené rozhodnutí“).
8 V dotčeném rozhodnutí Komise konstatovala existenci kartelové dohody mezi patnácti mezinárodními výrobci nákladních vozidel, včetně společnosti DAF Trucks, pokud jde o dvě kategorie výrobků, a sice nákladní vozidla o hmotnosti 6 až 16 tun nebo o hmotnosti vyšší než 16 tun, a to jak tahače, tak traktory.
9 Podle tohoto rozhodnutí měla kartelová dohoda podobu jediného a trvajícího porušování článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP, k němuž docházelo v případě tří zúčastněných společností mezi 17. lednem 1997 a 20. zářím 2010 a v případě dalších dvanácti zúčastněných společností, včetně společnosti DAF Trucks, mezi 17. lednem 1997 a 18. lednem 2011. Protiprávní jednání spočívalo v uzavření koluzních ujednání o stanovení cen a zvyšování hrubých cen nákladních vozidel v Evropském hospodářském prostoru (EHP), jakož i načasování a přenosu nákladů na zavedení technologií na regulace emisí pro střední a těžká nákladní vozidla na základě norem Euro 3 až 6.
10 Z dotčeného rozhodnutí vyplývá, že až do roku 2004 probíhala jednání o cenách, jejich zvýšení a zavedení nových emisních norem přímo v sídlech společností, které jsou adresáty tohoto rozhodnutí, a že přinejmenším od srpna 2002 se jednání konala prostřednictvím německých dceřiných společností, které v různém rozsahu podávaly svému ústředí zprávy.
11 Komise měla za to, že se porušení článku 101 SFEU vztahuje na celý EHP a trvalo od 17. ledna 1997 do 18. ledna 2011. V důsledku toho uložila pokuty všem zúčastněným subjektům, včetně společnosti DAF Trucks, s výjimkou jednoho subjektu, jemuž byla pokuta prominuta.
12 Jak vyplývá ze spisu, který má k dispozici Soudní dvůr, Tibor-Trans je společností zabývající se vnitrostátní a mezinárodní dopravou zboží, která mezi léty 2000 a 2008 postupně investovala do nákupu nových nákladních vozidel. Jakožto konečný uživatel nemohla Tibor-Trans nakupovat přímo od výrobců vzhledem k tomu, že byla nucena využívat služeb autorizovaných prodejců se sídlem v Maďarsku. Za tím účelem využívala finančního leasingu od společností, které měly také sídlo v Maďarsku, a to prostřednictvím leasingových smluv s povinným převodem vlastnictví, přičemž leasingový pronajímatel k ceně sjednané se společností Tibor-Trans připočítal náklady na leasing a vlastní marži. Vlastnické právo k nákladním vozidlům přecházelo na společnost Tibor-Trans po uplynutí leasingové smlouvy a splnění povinností z ní plynoucích.
13 Ve věci v původním řízení je nesporné, že Tibor-Trans nikdy nenakupovala nákladní vozidla přímo od společnosti DAF Trucks.
14 Ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že v průběhu období, na které se vztahuje dotčené rozhodnutí, prováděly nákupy také další společnosti založené podle maďarského práva. Dne 4. dubna 2007 byly tyto společnosti převzaty společností Tibor-Trans, která tak vstoupila do jejich práv a povinností.
15 Dne 20. července 2017 podala společnost Tibor-Trans u Győri Törvényszék (soud v Győru, Maďarsko) žalobu na náhradu škody proti společnosti DAF Trucks, založenou na mimosmluvní odpovědnosti, přičemž tvrzená škoda měla vyplývat ze skutečnosti, že Tibor-Trans nabyla nákladní vozidla za cenu, která byla zkreslená v důsledku koluzních ujednání, jichž se účastnila společnost DAF Trucks.
16 Společnost Tibor-Trans tvrdila, že maďarské soudy mají mezinárodní příslušnost k rozhodnutí věci v původním řízení podle čl. 7 bodu 2 nařízení č. 1215/2012, jak je vykládán v judikatuře Soudního dvora a zejména v rozsudku ze dne 21. května 2015, CDC Hydrogen Peroxide (C‑352/13, EU:C:2015:335), podle které platí, že je-li od žalovaných usazených v různých členských státech požadována v soudním řízení náhrada škody v důsledku jediného a trvajícího protiprávního jednání, na kterém se podíleli v několika členských státech v různých obdobích a na různých místech, přičemž toto porušení článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP bylo konstatováno Komisí, může každá z údajných poškozených stran podat žalobu u soudu místa svého vlastního sídla.
17 DAF Trucks zpochybňuje mezinárodní příslušnost maďarských soudů a má za to, že z důvodu zvláštností věci v původním řízení není rozsudek ze dne 21. května 2015, CDC Hydrogen Peroxide, (C‑352/13, EU:C:2015:335) v projednávaném případě relevantní. V tomto ohledu tvrdí, že koluzní schůzky se konaly v Německu, což by mělo zakládat příslušnost německých soudů, a dále, že se společností Tibor-Trans nikdy neuzavřela přímý smluvní vztah, takže nemohla rozumně očekávat, že bude žalována u maďarských soudů.
18 Rozhodnutím ze dne 19. dubna 2018 Győri Törvényszék (soud v Győru) dospěl k závěru, že není příslušný k rozhodnutí ve věci v původním řízení, když upřednostnil jako hraničního určovatele pro účely použití čl. 7 bodu 2 nařízení č. 1215/2012 místo, kde došlo k události, která je příčinou škody, tedy místo, kde byla učiněna koluzní ujednání.
19 Předkládající soud, u něhož bylo podáno odvolání proti tomuto rozhodnutí, má pochybnosti o možnosti použít na základě analogie ve věci v původním řízení z důvodu neexistence přímého smluvního vztahu mezi stranami úvahy plynoucí z rozsudku ze dne 21. května 2015, CDC Hydrogen Peroxide (C‑352/13, EU:C:2015:335). Opakuje rovněž výhrady k možnosti, že by uvedený rozsudek mohl vést k zavedení široce pojatého pravidla forum actoris, což by bylo v rozporu s cílem sledovaným nařízením č. 1215/2012.
20 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce neobsahuje žádnou skutečnost na podporu závěru, že ve věci v původním řízení je sporné, že maďarské soudy nemohou vyvozovat svou mezinárodní příslušnost z místa, kde došlo k události, která je příčinou domnělé škody, neboť v Maďarsku nedošlo k žádnému koluznímu ujednání zakládajícímu porušení článku 101 SFEU. Předkládající soud se tedy táže, zda maďarské soudy nicméně mohou založit svou příslušnost na místě, kde se projevila tvrzená škoda.
21 Za těchto podmínek se Győri Ítélőtábla (regionální odvolací soud v Győru) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Má být zvláštní pravidlo o soudní příslušnosti stanovené v čl. 7 odst. 2 nařízení […] č. 1215/2012 […] vykládáno v tom smyslu, že soud členského státu je příslušný jakožto soud „místa, kde došlo ke škodné události“, pokud
– se sídlo nebo hlavní těžiště hospodářské činnosti či majetkových zájmů žalobkyně [v původním řízení], která tvrdí, že utrpěla škodu, nachází v daném státě;
– se návrh žalobkyně [v původním řízení] směřující proti jedinému žalovanému (jímž je výrobce nákladních vozidel se sídlem v jiném členském státě), zakládá na rozhodnutí Komise konstatujícím, že na základě čl. 101 odst. 1 [SFEU] došlo k protiprávnímu jednání, které spočívalo v koluzních dohodách o stanovení cen a navyšování hrubých cen nákladních vozidel v EHP, které bylo určeno kromě žalované [v původním řízení] také dalším adresátům;
– žalobkyně [v původním řízení] nakupovala výhradně nákladní vozidla vyrobená ostatními podniky, které se účastnily kartelové dohody;
– nic nenasvědčuje tomu, že se některé ze setkání kvalifikovaných jako omezující hospodářskou soutěž konalo v [členském] státě, kde se nachází soud, jemuž byla věc předložena;
– žalobkyně [v původním řízení] pravidelně nakupovala nákladní vozidla – podle jejího názoru za zkreslené ceny – v [členském] státě, kde se nachází soud, jemuž byla věc předložena, a za tím účelem uzavírala leasingové smlouvy obsahující ujednání o povinném převodu vlastnictví se společnostmi činnými ve stejném státě, ale podle vlastních tvrzení nicméně jednala přímo s autorizovanými prodejci automobilů a poskytovatel leasingu připočítával ke sjednané ceně vlastní marži a náklady na leasing, přičemž vlastnické právo k nákladním vozidlům přešlo na žalobkyni po ukončení leasingové smlouvy a splnění povinností z ní plynoucích?“
K předběžné otázce
22 Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 7 bod 2 nařízení č. 1215/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že v rámci žaloby na náhradu škody způsobené porušením článku 101 SFEU spočívajícím zejména v koluzních ujednáních o stanovení cen a navyšování hrubých cen nákladních vozidel lze za „místo, kde došlo ke škodné události“ považovat místo, kde poškozený údajně utrpěl tuto škodu, přestože žaloba směřuje proti účastníkovi dotčené kartelové dohody, s nímž tento poškozený nezaložil smluvní vztahy.
23 Úvodem je třeba zaprvé připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že vzhledem k tomu, že nařízení č. 1215/2012 zrušuje a nahrazuje nařízení č. 44/2001, které nahradilo úmluvu ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění následujících úmluv o přistoupení nových členských států k této úmluvě, platí výklad podaný Soudním dvorem ve vztahu k ustanovením posledně uvedeného nařízení rovněž pro nařízení č. 1215/2012, neboť ustanovení obou těchto unijních předpisů lze považovat za „rovnocenná“ (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 31. května 2018, Nothartová, C‑306/17, EU:C:2018:360, bod 18; ze dne 15. listopadu 2018, Kuhn, C‑308/17, EU:C:2018:911, bod 31, jakož i ze dne 28. února 2019, Gradbeništvo Korana, C‑579/17, EU:C:2019:162, bod 45 a citovaná judikatura).
24 Zadruhé je třeba poznamenat, že taková žaloba na náhradu škody plynoucí z údajných porušení unijního práva hospodářské soutěže, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, spadá pod pojem „věci občanské a obchodní“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 nařízení č. 1215/2012, a tudíž do oblasti působnosti tohoto nařízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. října 2014, flyLAL-Lithuanian Airlines, C‑302/13, EU:C:2014:2319, bod 38).
25 Zatřetí je nutné rovněž připomenout, že, jak Soudní dvůr ve své judikatuře k čl. 7 bodu 2 nařízení č. 1215/2012 opakovaně rozhodl, pojem „místo, kde došlo ke škodné události“ odkazuje k místu, kde se škoda projevila, a zároveň k místu, kde došlo k události, která je příčinou této škody, takže žalovaný může být na základě volby žalobce žalován u soudu jednoho či druhého místa (rozsudky ze dne 28. ledna 2015, Kolassa, C‑375/13, EU:C:2015:37, bod 45; ze dne 16. června 2016, Universal Music International Holding, C‑12/15, EU:C:2016:449, bod 28, jakož i ze dne 5. července 2018, flyLAL-Lithuanian Airlines, C‑27/17, EU:C:2018:533, bod 28 a citovaná judikatura).
26 V projednávané věci neumožňuje žádná skutečnost ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce dospět k závěru, že je sporné, že maďarské soudy nemohou vyvozovat svou mezinárodní příslušnost k rozhodnutí věci v původním řízení z místa, kde došlo k události, která je příčinou tvrzené škody, neboť v Maďarsku nedošlo k žádnému z koluzních ujednání zakládajících porušení článku 101 SFEU. Položená otázka se týká výlučně určení místa, kde se projevila tvrzená škoda, která spočívá v dodatečných nákladech, které byly uhrazeny z důvodu uměle zvýšené ceny, jako je tomu v případě nákladních vozidel, jichž se týkala kartelová dohoda dotčená ve věci v původním řízení.
27 Pokud jde o určení místa, kde se projevila tvrzená škody, je nutné uvést, že toto místo závisí na tom, zda se jedná o původní škodu, která je přímým následkem příčinné události a jejíž místo výskytu může odůvodnit příslušnost podle čl. 7 bodu 2 nařízení č. 1215/2012, nebo zda se jedná o navazující škodlivé následky, které nejsou způsobilé založit soudní příslušnost na základě tohoto ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. července 2018, flyLAL-Lithuanian Airlines, C‑27/17, EU:C:2018:533, bod 31).
28 V této souvislosti Soudní dvůr rozhodl, že pojem „místo, kde došlo ke škodné události“ nelze vykládat široce tak, že by zahrnoval každé místo, kde mohou být pociťovány škodlivé následky skutečnosti, která již způsobila škodu, jež skutečně nastala na jiném místě. V návaznosti na to Soudní dvůr upřesnil, že tento pojem nelze vykládat tak, že zahrnuje místo, kde poškozený dle svého tvrzení utrpěl majetkovou újmu, která nastala v důsledku původní škody, ke které došlo a kterou utrpěl v jiném státě (rozsudek ze dne 5. července 2018, flyLAL-Lithuanian Airlines, C‑27/17, EU:C:2018:533, bod 32 a citovaná judikatura).
29 Soudní dvůr rovněž judikoval ohledně článku 5 bodu 3 Úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a o výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění následných úmluv o přistoupení nových členských států k této úmluvě, jehož znění odpovídá znění článku 7 bodu 2 nařízení č. 1215/2012, že škoda, která je pouze nepřímým důsledkem škody původně vzniklé jiným přímo poškozeným osobám, u nichž se škoda projevila na jiném místě, než na kterém nepřímo poškozený následně utrpěl škodu, nemůže založit soudní příslušnost na základě tohoto ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. ledna 1990, Dumez France a Tracoba, C‑220/88, EU:C:1990:8, body 14 a 22).
30 Jak vyplývá ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, a s výhradou posouzení skutkového stavu, které musí provést předkládající soud, škoda tvrzená společností Tibor-Trans spočívá v dodatečných nákladech, které byly uhrazeny z důvodu uměle zvýšených cen uplatňovaných u nákladních vozidel v důsledku koluzních ujednání představujících jediné a trvalé porušování článku 101 SFEU, jež mělo účinky na území celého EHP mezi 17. lednem 1997 a 18. lednem 2011 a jehož se účastnilo patnáct mezinárodních výrobců nákladních vozidel, včetně společnosti DAF Trucks. Z uvedeného spisu rovněž vyplývá, že Tibor-Trans nenakupovala nákladní vozidla přímo od účastníků dotčené kartelové dohody, jelikož tato vozidla byla nejprve prodána maďarským autorizovaným prodejcům, kteří přenesli zvýšení cen na konečné uživatele, jako je společnost Tibor-Trans.
31 Pokud jde o povahu tvrzené škody, je třeba poznamenat, že tato škoda nepředstavuje pouze finanční důsledek škody, která mohla vzniknout přímým kupujícím, jakými jsou maďarští autorizovaní prodejci motorových vozidel, a jež mohla spočívat ve ztrátě prodejů v důsledku zvýšení cen. Škoda tvrzená ve věci v původním řízení vyplývá naopak z podstatné části z dodatečných nákladů nesených z důvodu uměle navýšených cen, a zdá se být proto bezprostředním důsledkem porušení článku 101 SFEU, takže představuje přímou škodu, která umožňuje v zásadě založit příslušnost soudů členského státu, na jehož území se škoda projevila.
32 Pokud jde o místo, kde se projevila takováto škoda, z dotčeného rozhodnutí vyplývá, že konstatované porušení článku 101 SFEU zahrnovalo celý EHP. Vedlo tedy k narušení hospodářské soutěže na tomto trhu, jehož součástí je od 1. května 2004 rovněž Maďarsko.
33 Jestliže se přitom trh narušený protisoutěžním jednáním nachází v členském státě, na jehož území údajně nastala tvrzená škoda, je třeba mít za to, že se místo, kde se škoda projevila, pro účely použití čl. 7 bodu 2 nařízení č. 1215/2012 nachází v tomto členském státě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. července 2018, flyLAL-Lithuanian Airlines, C‑27/17, EU:C:2018:533, bod 40).
34 Toto řešení totiž odpovídá cílům zaručení blízkosti a předvídatelnosti pravidel o příslušnosti, jelikož soudy členského státu, v němž se nachází dotčený trh, mají nejlepší postavení k tomu, aby posoudily takové žaloby na náhradu škody, a hospodářský subjekt účastnící se protisoutěžního jednání může rozumně předpokládat, že může být žalován u soudu místa, kde jeho jednání porušilo pravidla zdravé hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. července 2018, flyLAL-Lithuanian Airlines, C‑27/17, EU:C:2018:533, bod 40).
35 Jak uvedla Komise ve svém písemném vyjádření a jak bylo rovněž připomenuto v bodě 41 rozsudku ze dne 5. července 2018, flyLAL-Lithuanian Airlines (C‑27/17, EU:C:2018:533), takové určení místa, kde se škoda projevila, je rovněž v souladu s požadavky na soudržnost stanovenými v bodě 7 odůvodnění nařízení (ES) č. 864/2007 Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) (Úř. věst. 2007, L 199, s. 40), jelikož podle čl. 6 odst. 3 písm. a) tohoto nařízení je rozhodným právem v případě žalob na náhradu škody v souvislosti s jednáním, které omezuje hospodářskou soutěž, právo země, jejíž trh je nebo může být narušen.
36 Pokud jde o další zvláštní okolnosti uvedené předkládajícím soudem, které souvisí se skutečností, že společnost Tibor-Trans podala žalobu proti jedinému podniku zúčastněnému na dotčeném porušení, od něhož přímo neodebírala zboží, je třeba ve shodě s Komisí poznamenat, že jediné a trvalé porušování práva hospodářské soutěže vede k solidární odpovědnosti jeho původců. Okolnost, že společnost Tibor-Trans podala žalobu pouze proti jednomu z původců, od něhož přímo neodebírala zboží, nemůže zpochybnit úvahy uvedené v bodech 31 až 33 tohoto rozsudku ohledně pravidla příslušnosti upraveného v čl. 7 bodu 2 nařízení č. 1215/2012.
37 S ohledem na tyto úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, čl. 7 bod 2 nařízení č. 1215/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že v rámci žaloby na náhradu škody způsobené porušením článku 101 SFEU spočívajícím zejména v koluzních ujednáních o stanovení cen a navyšování hrubých cen nákladních vozidel se za „místo, kde došlo ke škodné události“ považuje v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, místo, kde se nachází trh narušený tímto protiprávním jednáním, tedy místo, kde došlo ke pokřivení tržních cen a na kterém poškozenému vznikla podle jeho tvrzení tato škoda, přestože žaloba směřuje proti účastníkovi dotčené kartelové dohody, s nímž tento poškozený nezaložil smluvní vztahy.
K nákladům řízení
38 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:
Článek 7 bod 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že v rámci žaloby na náhradu škody způsobené porušením článku 101 SFEU spočívajícím zejména v koluzních ujednáních o stanovení cen a navyšování hrubých cen nákladních vozidel se za „místo, kde došlo ke škodné události“ považuje v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, místo, kde se nachází trh narušený tímto protiprávním jednáním, tedy místo, kde došlo k pokřivení tržních cen a na kterém poškozenému vznikla podle jeho tvrzení tato škoda, přestože žaloba směřuje proti účastníkovi dotčené kartelové dohody, s nímž tento poškozený nezaložil smluvní vztahy.
Podpisy.