USNESENÍ MÍSTOPŘEDSEDY SOUDNÍHO DVORA
11. dubna 2024(*)
„Kasační opravný prostředek – Řízení o předběžných opatřeních – Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Trh sdělovacích prostředků – Žádost o informace – Osobní údaje – Naléhavost – Spáchání trestného činu“
Ve věci C‑89/24 P(R),
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě čl. 57 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie podaný dne 2. února 2024,
Lagardère SA, se sídlem v Paříži (Francie), zástupci: G. Aubron, C. Bocket a D. Théophile, avocats,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),
přičemž další účastnicí řízení je:
Evropská komise, zástupci: P. Caro de Sousa, B. Cullen a D. Viros, jako zmocněnci,
žalovaná v prvním stupni,
MÍSTOPŘEDSEDA SOUDNÍHO DVORA,
po vyslechnutí generálního advokáta M. Szpunara,
vydává toto
Usnesení
1 Kasačním opravným prostředkem se společnost Lagardère SA domáhá zrušení usnesení předsedy Tribunálu Evropské unie ze dne 19. ledna 2024, Lagardère v. Komise (T‑1119/23 R, dále jen „napadené usnesení“, EU:T:2024:16), kterým posledně uvedený zamítl její návrh směřující jednak k odkladu vykonatelnosti rozhodnutí Komise C(2023) 6429 final ze dne 19. září 2023 v řízení podle čl. 11 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (věc M.11184 – Vivendi v. Lagardère) ve znění rozhodnutí Komise C(2023) 7464 final ze dne 27. října 2023 (dále jen „sporné rozhodnutí“) a jednak k tomu, aby jí bylo jako preventivní opatření uloženo, aby uchovala veškeré dokumenty osob dotčených sporným rozhodnutím, které by mohly být relevantní pro vyšetřování Evropské komise.
Skutečnosti předcházející sporu
2 Skutečnosti předcházející sporu jsou uvedeny v bodech 2 až 8 napadeného usnesení. Pro potřeby tohoto řízení je lze shrnout následovně.
3 Dne 24. října 2022 oznámila Vivendi SE Komisi spojení podniků, které spočívalo v získání výlučné kontroly nad společností Lagardère. Dne 9. června 2023 bylo toto spojení schváleno Komisí s výhradou dodržení určitých závazků ze strany Vivendi.
4 Dne 25. července 2023 Komise oznámila Vivendi zahájení formálního vyšetřování ohledně možného předčasného uskutečnění spojení podniků. V rámci tohoto řízení zaslala Komise rozhodnutím C(2023) 6429 final ze dne 19. září 2023 společnosti Lagardère žádost o poskytnutí informací ve lhůtě do 27. října 2023. Rozhodnutím C(2023) 7464 final ze dne 27. října 2023 výše uvedený orgán tuto lhůtu prodloužil do 1. prosince 2023.
Řízení před Tribunálem a napadené usnesení
5 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 27. listopadu 2023 podala společnost Lagardère žalobu znějící na zrušení sporného rozhodnutí.
6 Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 28. listopadu 2023 podala společnost Lagardère návrh na předběžná opatření, kterým se domáhá jednak odkladu vykonatelnosti tohoto rozhodnutí a jednak toho, aby jí bylo jako preventivní opatření uloženo, aby uchovala veškeré dokumenty osob dotčených sporným rozhodnutím, které by mohly být relevantní pro vyšetřování Komise.
7 Usnesením ze dne 29. listopadu 2023, Lagardère v. Komise (T‑1119/23 R), přijatým na základě čl. 157 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu, nařídil předseda Tribunálu odklad vykonatelnosti sporného rozhodnutí do přijetí usnesení, kterým bude ukončeno řízení ve věci T‑1119/23 R, aniž je dotčena povinnost společnosti Lagardère nadále shromažďovat informace a uchovávat na elektronickém nosiči veškeré dokumenty, kterých se týká toto rozhodnutí a mohly by být relevantní pro vyšetřování Komise.
8 Předseda Tribunálu zamítl napadeným usnesením návrh na předběžná opatření uvedený v bodě 6 tohoto usnesení s odůvodněním, že Lagardère neprokázala splnění podmínky naléhavosti, a zrušil své usnesení ze dne 29. listopadu 2023 (T‑1119/23 R).
9 Zaprvé v bodě 29 napadeného usnesení předseda Tribunálu rozhodl, že nebezpečí, že bude Lagardère povinna zaplatit penále či pokuty, je ve stadiu řízení, v němž mělo být toto usnesení přijato, hypotetické.
10 Zadruhé měl v bodě 39 zmíněného usnesení za to, že je třeba odmítnout i argument vycházející z tvrzené újmy způsobené možným narušením soukromí zaměstnanců a členů statutárního orgánu společnosti Lagardère. V bodech 40 až 42 téhož usnesení měl v tomto ohledu zejména za to, že Lagardère neprokázala právně dostačujícím způsobem, že byla vystavena nebezpečí, že jí budou uloženy trestní sankce.
Návrhová žádání účastnic řízení o kasačním opravném prostředku a řízení před Soudním dvorem
11 Lagardère navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadené usnesení;
– rozhodl, že návrh na předběžná opatření, který podala Lagardère ve věci T‑1119/23 R, má naléhavou povahu;
– ve zbývající části vrátil věc Tribunálu nebo, pokud má Soudní dvůr za to, že má dostatek informací, s konečnou platností rozhodl o tomto návrhu na předběžná opatření;
– nařídil odklad povinnosti shromažďovat a oznamovat Komisi dokumenty obsažené v soukromých či osobních schránkách elektronické pošty a v soukromých či osobních mobilních telefonních přístrojích některých zaměstnanců a členů statutárního orgánu společnosti Lagardère, která byla společnosti Lagardère uložena sporným rozhodnutím ve znění rozhodnutí Komise C(2024) 572 final ze dne 24. ledna 2024, do okamžiku, kdy předseda Tribunálu vydá nové rozhodnutí o návrhu na předběžná opatření ve věci T‑1119/23 R, nebo pokud tak neučiní, do okamžiku, kdy Tribunál rozhodne o žalobě znějící na zrušení sporného rozhodnutí, a
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení v obou stupních.
12 Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek a
– uložil společnosti Lagardère náhradu nákladů řízení.
13 Místopředseda Soudního dvora usnesením ze dne 6. února 2024, Lagardère v. Komise [C‑89/24 P(R)–R, EU:C:2024:120], přijatým na základě čl. 160 odst. 7 jednacího řádu Soudního dvora, nařídil odklad povinnosti shromažďovat a oznamovat Komisi dokumenty obsažené v soukromých či osobních schránkách elektronické pošty a v soukromých či osobních mobilních telefonních přístrojích některých zaměstnanců a členů statutárního orgánu společnosti Lagardère, která byla společnosti Lagardère uložena sporným rozhodnutím, do okamžiku přijetí prvního usnesení přijatého v době mezi přijetím usnesení, kterým bude ukončeno řízení o předběžných opatřeních ve věci C‑89/24 P(R)-R, a přijetím usnesení, kterým bude rozhodnuto o tomto kasačním opravném prostředku, aniž je dotčena povinnost společnosti Lagardère přijmout veškerá užitečná opatření k zajištění uchování veškerých těchto dokumentů.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
14 Na podporu svého kasačního opravného prostředku uplatňuje Lagardère tři důvody, z nichž první vychází z porušení práva na respektování soukromého života a důvěrnost korespondence, druhý ze zjevně nesprávného posouzení tvrzené újmy a třetí z porušení práva na obhajobu.
K první části prvního důvodu
Argumentace
15 Prostřednictvím první části prvního důvodu Lagardère tvrdí, že předseda Tribunálu zkreslil její návrh na předběžná opatření tím, že v bodě 40 napadeného usnesení uvedl, že tento návrh obsahuje značné mezery.
16 Tvrzení předsedy Tribunálu, které je uvedeno ve zmíněném bodě a podle něhož návrh na předběžná opatření neobsahuje odkaz na příslušný právní předpis ani podrobnosti týkající se uloženého trestu, je totiž chybné. Relevantní francouzské právní předpisy byly v bodech 35 a 38 tohoto návrhu zcela jasně uvedeny. V příloze tohoto návrhu mimoto Lagardère poskytla vyjádření advokáta specializovaného v oblasti ochrany soukromí v souvislosti s novými technologiemi, v němž jsou tyto právní předpisy zmíněny.
17 Předseda Tribunálu dospěl tedy v bodě 41 napadeného usnesení k neopodstatněnému závěru, že újma, jíž se Lagardère dovolává, je nedostatečně podložená.
18 Komise tvrdí, že první důvod je v plném rozsahu neúčinný. Tímto důvodem je totiž předsedovi Tribunálu ve skutečnosti vytýkáno, že nepřezkoumal podmínku týkající se fumus boni juris, přestože se předseda Tribunálu mohl omezit na konstatování, že podmínka naléhavosti nebyla splněna.
19 Podpůrně Komise uvádí, že první část prvního důvodu je nepodložená. Poukazuje v tomto ohledu na to, že argumentace týkající se naléhavosti, jež je uvedena v návrhu na předběžná opatření, neobsahuje žádné podrobnosti k příslušným právním předpisům, na něž se Lagardère odvolává, ani k trestu, který by jí mohl být údajně uložen.
Posouzení
20 Především je třeba uvést, že vzhledem k tomu, že v první části prvního důvodu jsou přímo napadány úvahy týkající se podmínky naléhavosti, uvedené v bodech 40 a 41 napadeného usnesení, nelze mít za to, že tato část je podložena výtkou vycházející z toho, že předseda Tribunálu pochybil, když nerozhodl o podmínce týkající se fumus boni juris.
21 Z výše uvedeného vyplývá, že argumentace předložená Komisí, podle níž je první důvod v plném rozsahu neúčinný, musí být odmítnuta, a je tedy třeba posoudit opodstatněnost první části tohoto důvodu.
22 V tomto ohledu je třeba uvést, že předseda Tribunálu uvedl v bodě 40 napadeného usnesení, že návrh na předběžná opatření obsahuje „značné mezery“, pokud jde o možnost, že budou společnosti Lagardère uloženy trestní sankce, neboť tento návrh „poukazuje na možnost uložení těchto sankcí, aniž odkazuje na příslušné předpisy, a aniž upřesňuje trest, který lze uložit“. V bodě 41 tohoto usnesení předseda Tribunálu z výše uvedeného vyvodil, že újma, jíž se Lagardère dovolává, je nedostatečně podložená.
23 Jeví se však, jak uvádí společnost Lagardère, že některé části jejího návrhu na předběžná opatření obsahují podrobnosti týkající se ustanovení francouzského práva, na základě nichž měla výše uvedená za to, že by mohla nést trestní odpovědnost, pokud by vyhověla spornému rozhodnutí, jakož i trestů, které by jí v takovém případě mohly být uloženy.
24 Společnost Lagardère tak nejprve upřesnila v bodě 35 svého návrhu na předběžná opatření, že za porušení důvěrnosti korespondence jsou podle francouzského práva ukládány trestní sankce na základě čl. 226-1 francouzského code pénal (trestní zákoník). Uvedla i znění tohoto ustanovení a upřesnila, že za jeho porušení se uloží trest odnětí svobody v délce jednoho roku a peněžitá sankce ve výši 45 000 eur.
25 Následně Lagardère zmínila v bodě 38 tohoto návrhu několik dalších ustanovení francouzského trestního práva, jež by podle jejího názoru mohla být na ni použitelná, a sice čl. L. 223-6 a čl. R. 226-1 až 4 francouzského trestního zákoníku, přičemž však neuvedla výslovně znění těchto ustanovení.
26 A konečně v bodě 75 zmíněného návrhu odkázala Lagardère na vyjádření advokáta, které představuje přílohu tohoto návrhu, s cílem prokázat, že došlo k porušení práva na respektování soukromého života. Toto vyjádření se týká zejména znění a působnosti čl. 226-1 a čl. 226-15 francouzského trestního zákoníku.
27 Je tedy třeba konstatovat, že předseda Tribunálu zkreslil zmíněný návrh tím, že v bodě 40 napadeného usnesení přijal argumentaci Komise, podle níž návrh na předběžná opatření, který podala Lagardère, obsahuje „značné mezery“, neboť poukazuje na možnost uložení trestních sankcí, „aniž odkazuje na příslušné předpisy, a aniž upřesňuje trest, který lze uložit“.
28 Toto posouzení nemůže být zpochybněno tím, že jak zdůrazňuje Komise, podrobnosti týkající se relevantních předpisů francouzského práva, jež jsou zmíněny v bodech 24 až 26 tohoto usnesení, jsou uvedeny nikoli v části návrhu na předběžná opatření, která se týká podmínky naléhavosti, nýbrž v té části návrhu, která se zabývá podmínkou týkající se fumus boni juris.
29 Na jedné straně ze samotného znění použitého předsedou Tribunálu v bodě 40 napadeného usnesení vyplývá, že shledal „mezery“ nikoli v argumentaci společnosti Lagardère v souvislosti s podmínkou naléhavosti, nýbrž v „návrhu na předběžná opatření“ jako celku.
30 Na druhé straně zejména s ohledem na rychlý průběh, kterým se vyznačuje řízení o předběžných opatřeních, jakož i na požadavky kladené na množství procesních aktů předkládaných Tribunálu, nelze požadovat, aby navrhovatel podávající návrh na předběžná opatření systematicky opakoval v té části svého návrhu, která se zabývá podmínkou naléhavosti, úvahy vztahující se ke skutkovým či právním okolnostem, které již byly uvedeny v jiné části tohoto návrhu a jsou relevantní pro posouzení dvou či více podmínek, jimž podléhá nařízení předběžných opatření.
31 První části prvního důvodu je tedy třeba vyhovět.
32 Konstatování týkající se zkreslení návrhu, jímž je stižen bod 40 napadeného usnesení, však nepostačuje k tomu, aby vedlo samo o sobě ke zrušení tohoto usnesení. Předseda Tribunálu totiž v bodě 42 uvedeného usnesení uvedl pro úplnost další důvod určený k odůvodnění odmítnutí argumentace, kterou předložila Lagardère v souvislosti s případným použitím francouzského trestního zákoníku.
33 Vzhledem k tomu, že tento důvod byl zpochybněn první částí druhého důvodu, je třeba tuto část přezkoumat.
K první části druhého důvodu
Argumentace
34 Prostřednictvím první části druhého důvodu společnost Lagardère tvrdí, že ve svém návrhu na předběžná opatření jasně uvedla, že podmínka naléhavosti byla splněna vzhledem k tomu, že jí sporné rozhodnutí ukládá, aby vedla šetření, jež by mohlo být ve francouzském právu kvalifikováno jako trestný čin.
35 Naléhavost, jíž se Lagardère dovolává, tak plyne zaprvé z toho, že splnění povinností vyplývajících ze sporného rozhodnutí by ji vedlo ke spáchání trestného činu, za což by jí zadruhé mohly být uloženy trestní sankce. Již samotné spáchání takového činu představuje pro Lagardère újmu. Předseda Tribunálu měl tedy neprávem za to, že újma, jíž se Lagardère dovolává, je hypotetická.
36 Podle Komise nelze v projednávané věci uznat, že újma vyplývající z použití francouzského trestního zákoníku má dostatečně určitou povahu, neboť předseda Tribunálu v bodech 40 a 41 napadeného usnesení rozhodl, že nebezpečí uložení trestních sankcí společnosti Lagardère není dostatečně podloženo.
37 Podpůrně Komise uvádí, že předseda Tribunálu oprávněně provedl posouzení uvedené v bodě 42 uvedeného usnesení, vzhledem k tomu, že účelem trestního řízení je určit jak existenci trestného činu, tak trest za tento trestný čin, takže v době, kdy předseda Tribunálu rozhodl o návrhu na předběžná opatření, měla existence trestného činu hypotetickou povahu.
38 Ještě podpůrněji Komise tvrdí, že Lagardère žádným způsobem neprokázala, že by splnění povinností vyplývajících ze sporného rozhodnutí bylo z právního hlediska nemožné, neboť zaměstnavatel není povinen vyžádat si od svých zaměstnanců souhlas se shromažďováním osobních údajů na základě rozhodnutí Komise.
Posouzení
39 Úvodem je třeba konstatovat, že vzhledem k tomu, že z přezkumu první části prvního důvodu vyplývá, že body 40 a 41 napadeného usnesení vycházejí ze zkreslení návrhu na předběžná opatření, posouzení uvedených v těchto bodech se nelze účelně dovolávat za účelem odůvodnění zamítnutí první části druhého důvodu.
40 V bodě 42 napadeného usnesení měl předseda Tribunálu za to, že nebezpečí, jehož se Lagardère dovolává, má hypotetickou povahu. Uvedl, že uložení trestních sankcí je nezbytně založeno na souboru úkonů, jež musí provést zejména orgány činné v trestním řízení, jež jsou příslušné na vnitrostátní úrovni, nebo případné oběti jednání, jež by mohla být kvalifikována jako trestný čin. Vyvodil z toho, že v daném stadiu řízení je přinejmenším předčasné předpokládat, že splnění povinností vyplývajících ze sporného rozhodnutí způsobí pravděpodobně nebezpečí, že bude společnosti Lagardère taková sankce uložena.
41 V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že jak tvrdí Lagardère, argumentace uvedená v jejím návrhu na předběžná opatření směřuje zejména ke konstatování, že sporné rozhodnutí způsobilo jí i jejím zástupcům vážnou újmu „včetně trestních sankcí spočívajících v peněžitých sankcích a v odnětí svobody“, neboť ji nutilo k tomu, aby porušovala své zákonné povinnosti. V bodě 148 tohoto návrhu bylo rovněž blíže uvedeno, že dovolávaná újma je nenapravitelná, „neboť porušení [dotčených] právních ustanovení je závažné, a to konečným a nezvratným způsobem“.
42 V důsledku toho je třeba na jedné straně konstatovat, že újma, jíž se dovolává společnost Lagardère, spočívala nejen v případném uložení trestních sankcí, ale i v samotné skutečnosti, že je tato společnost nucena k tomu, aby spáchala trestné činy.
43 Bod 42 napadeného usnesení se přitom vztahuje pouze k nebezpečí uložení trestní sankce, a neposkytuje tedy žádnou odpověď na argumentaci Lagardère v rozsahu, v němž vychází z újmy způsobené skutečností, že je tato společnost nucena k tomu, aby spáchala trestné činy.
44 Co se na druhé straně týče nebezpečí uložení trestní sankce, z návrhu na předběžná opatření, který podala Lagardère, i ze shrnutí její argumentace uvedeného v bodě 21 napadeného usnesení vyplývá, že jak tvrdí tato společnost na podporu svého kasačního opravného prostředku, existenci tohoto nebezpečí zamýšlela prokázat tvrzením, že pokud by vyhověla spornému rozhodnutí, nezbytně by ji to vedlo ke spáchání trestných činů, jež by mohly být důvodem k uložení takové sankce.
45 Z toho vyplývá, že souvislost mezi použitím sporného rozhodnutí a možným uložením trestních sankcí, jíž se dovolává Lagardère, vychází nikoli ze skutečnosti, že by jí takové sankce mohly být uloženy na základě zmíněného rozhodnutí, nýbrž z tvrzené okolnosti, že k tomu, aby Lagardère vyhověla žádosti Komise o informace, která je v tomto rozhodnutí obsažena, musela by nezbytně nést trestní odpovědnost za porušení použitelného trestního zákoníku.
46 Spáchání činů, jež by mohly založit trestní odpovědnost společnosti Lagardère, závisí přitom pouze na jejím jednání a nikoli na tom, zda bude proti ní zahájeno či následně ukončeno trestní řízení.
47 Vzhledem k tomu, že předseda Tribunálu nezamítl tvrzení uvedené v bodě 44 tohoto usnesení, nemohl tedy vyloučit nebezpečí, že bude Lagardère skutečně nucena spáchat trestné činy, aby vyhověla spornému rozhodnutí, přičemž by se opírala o skutečnost, že zahájení či ukončení trestního řízení závisí na následných procesních úkonech orgánů činných v trestním řízení nebo případných obětí.
48 V tomto kontextu s ohledem na skutečnost, že spáchání takových trestných činů by mohlo být a posteriori důvodem k zahájení trestního stíhání společnosti Lagardère i k uložení trestních sankcí této společnosti a případný odklad účinků sporného rozhodnutí, k němuž by došlo v okamžiku zahájení takového stíhání, již nemohl zabránit uložení těchto sankcí, by podání návrhu na předběžná opatření, směřujícího k tomuto odkladu, již ve zmíněném okamžiku nutně postrádalo jakýkoli smysl.
49 Vyplývá z toho, že se předseda Tribunálu dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 42 napadeného usnesení rozhodl, že se Lagardère předčasně dovolávala nebezpečí, že jí budou v případě splnění povinností vyplývajících ze sporného rozhodnutí uloženy trestní sankce.
50 Argumentace, kterou vznesla Komise ještě podpůrněji, nemůže toto posouzení zpochybnit. Tato argumentace totiž vychází v podstatě z tvrzení, že úkony, jež musí Lagardère provést, aby vyhověla spornému rozhodnutí, nejsou neslučitelné s použitelným právem, přičemž předseda Tribunálu toto tvrzení ve zmíněném bodě 42 nepřijal.
51 První části druhého důvodu je tedy třeba vyhovět.
52 Z nesprávných posouzení, jimiž jsou stiženy body 40 až 42 napadeného usnesení, vyplývá, že toto usnesení neobsahuje žádný důvod, kterým by bylo možné odůvodnit odmítnutí argumentace společnosti Lagardère vycházející z nebezpečí utrpění újmy související s použitím francouzského trestního zákoníku.
53 Vzhledem k tomu, že návrh na předběžná opatření byl zamítnut s odůvodněním, že Lagardère neprokázala splnění podmínky naléhavosti, z těchto nesprávných posouzení vyplývá, že výrok napadeného usnesení je nepodložený.
54 Vyplývá z toho, že je třeba zrušit napadené usnesení v plném rozsahu, aniž je nutné přezkoumat ostatní části prvního a druhého důvodu a třetí důvod.
K návrhu na předběžná opatření podanému k Tribunálu
55 V souladu s čl. 61 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie platí, že pokud Soudní dvůr zruší rozhodnutí Tribunálu, může vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí. Toto ustanovení se použije rovněž na kasační opravné prostředky podané v souladu s čl. 57 druhým pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie [usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 24. května 2022, Puigdemont i Casamajó a další v. Parlament a Španělsko, C‑629/21 P(R), EU:C:2022:413, bod 172 a citovaná judikatura].
56 Za tímto účelem je třeba připomenout, že čl. 156 odst. 4 jednacího řádu Tribunálu stanoví, že v návrzích na předběžná opatření musí být označeny předmět sporu, okolnosti, které dokládají naléhavost, jakož i skutkové a právní důvody, které prima facie odůvodňují nařízení navrhovaných předběžných opatření. Podle ustálené judikatury Soudního dvora tak platí, že soud příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních může nařídit odklad vykonatelnosti a jiná předběžná opatření, pokud je prokázáno, že jejich nařízení je prima facie odůvodněno skutkově i právně (fumus boni juris) a jsou naléhavá v tom smyslu, že k zabránění vážné a nenapravitelné újmy na zájmech navrhovatele je nezbytné, aby byly nařízeny a nabyly účinnosti před rozhodnutím o žalobě ve věci samé. Tyto podmínky jsou kumulativní, takže návrhy na předběžná opatření musí být zamítnuty, pokud jedna z těchto podmínek není splněna. Soud příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních rovněž provede – tam, kde je to vhodné – zvážení dotčených zájmů [usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 24. května 2022, Puigdemont i Casamajó a další v. Parlament a Španělsko, C‑629/21 P(R), EU:C:2022:413, bod 175 a citovaná judikatura].
57 V rámci zkoumání uvedených podmínek má soudce příslušný pro rozhodování o předběžném opatření širokou posuzovací pravomoc, a protože unijní právo nestanoví žádné pravidlo, které by mu ukládalo předem určený postup analýzy při posuzování nutnosti nařídit předběžné opatření, je na něm, aby s ohledem na okolnosti projednávaného případu určil způsob, jakým musí být tyto jednotlivé podmínky ověřeny, a pořadí, v jakém musí být zkoumány [usnesení místopředsedkyně Soudního dvora ze dne 16. července 2021, Symrise v. ECHA, C‑282/21 P(R), EU:C:2021:631, bod 28 a citovaná judikatura].
58 V projednávané věci disponuje místopředseda Soudního dvora poznatky dostatečnými k tomu, aby s konečnou platností rozhodl o podmínce naléhavosti v projednávané věci, a to s ohledem na posouzení, která již provedl předseda Tribunálu, a na písemnou část řízení mezi účastnicemi řízení.
Argumentace
59 Společnost Lagardère poukazuje na újmu několika různých druhů, aby prokázala splnění podmínky naléhavosti.
60 Co se týče argumentace vycházející ze skutečnosti, že sporné rozhodnutí ukládá společnosti Lagardère povinnost porušit základní práva jejích zaměstnanců a členů jejího statutárního orgánu, jež musí být přezkoumána úvodem, tvrdí zmíněná společnost, že by ji splnění povinností vyplývajících z tohoto rozhodnutí vedlo k tomu, aby nedodržela své zákonné povinnosti ve vztahu k těmto osobám.
61 Společnost Lagardère je jednak povinna vyhledat dokumenty, k nimž nemá povolen přístup, a následně je oznámit Komisi, ačkoli se vztahují k soukromí dotčených osob. Hrozí jí tedy, že utrpí vážnou újmu, neboť je nucena porušit své zákonné povinnosti, přičemž by jí i jejím zástupcům tak mohly být uloženy zejména trestní sankce spočívající v peněžité sankci a v odnětí svobody. Taková újma by byla nenapravitelná, neboť porušení dotčených zákonných povinností by bylo závažné, a to konečným a nezvratným způsobem.
62 Dále pak sporné rozhodnutí nutí Lagardère k tomu, aby porušila důvěrnost týkající se zdrojů novinářů, kteří pro ni pracují, takže by musela čelit žalobám, jež by tito novináři podali.
63 Komise v tomto ohledu uvádí zaprvé, že nebezpečí uložení trestních sankcí není v projednávané věci prokázáno. Návrh na předběžná opatření tak obsahuje značné mezery, neboť poukazuje na možnost uložení trestních sankcí, aniž odkazuje na příslušné předpisy a aniž upřesňuje trest, který lze uložit. Toto nebezpečí je mimoto hypotetické, jelikož uložení trestních sankcí je nezbytně založeno na souboru úkonů, jež musí provést zejména orgány činné v trestním řízení nebo případné oběti. Společnost Lagardère ostatně není povinna získat souhlas svých zaměstnanců nebo členů svého statutárního orgánu, aby vyhověla spornému rozhodnutí.
64 Zadruhé je nevyhnutelné, aby Komise za účelem provedení vyšetřování zpracovávala osobní údaje. Prostá skutečnost, že ověřuje relevantnost těchto údajů, nemůže sama o sobě způsobit vážnou a nenapravitelnou újmu, přičemž se Lagardère nezmiňuje o nebezpečí rozšíření citlivých údajů spadajících do nejdůvěrnější oblasti. Přísluší každopádně společnosti Lagardère, aby existenci takového nebezpečí prokázala. Komise navíc zavedla v tomto ohledu zvláštní procesní záruky.
Posouzení
65 Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že účelem řízení o předběžném opatření je zaručit plnou účinnost budoucího konečného rozhodnutí, aby bylo zabráněno mezeře v právní ochraně zajišťované Soudním dvorem. Pro dosažení tohoto cíle je nutno naléhavost posuzovat ve vztahu k nezbytnosti předběžně rozhodnout, aby bylo zabráněno tomu, že účastníkovi řízení, který požaduje předběžnou ochranu, bude způsobena vážná a nenapravitelná újma. Tomuto účastníkovi řízení přísluší, aby předložil důkaz o tom, že nemůže čekat na výsledek řízení ve věci samé, jelikož jinak utrpí újmu takovéto povahy. Je sice pravda, že k prokázání existence této újmy není nezbytné, aby vznik a bezprostřednost újmy byly doloženy s absolutní jistotou, a že postačuje, aby byla s dostatečným stupněm pravděpodobnosti předvídatelná, avšak nic to nemění na tom, že účastník řízení, který navrhuje nařízení předběžného opatření, je povinen prokázat skutečnosti, jež mají odůvodňovat očekávání takové újmy [usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 24. května 2022, Puigdemont i Casamajó a další v. Parlament a Španělsko, C‑629/21 P(R), EU:C:2022:413, bod 75 a citovaná judikatura].
66 Aby mohlo být ověřeno, zda byla splněna podmínka naléhavosti, je třeba přezkoumat tvrzení, podle nějž společnosti Lagardère hrozí, že utrpí vážnou a nenapravitelnou újmu v důsledku skutečnosti, že bude nucena spáchat trestné činy, aby vyhověla spornému rozhodnutí.
67 Přestože Komise tvrdí, že návrh na předběžná opatření obsahuje mezery, pokud jde o obsah francouzských právních předpisů, jichž se Lagardère v tomto ohledu zamýšlí dovolat, z bodů 23 až 30 tohoto usnesení vyplývá, že tento argument musí být odmítnut.
68 Co se týče obsahu těchto předpisů, ze zmíněného návrhu na předběžná opatření, jehož rozsah nebyl v tomto ohledu Komisí zpochybněn, zvláště vyplývá, že podle francouzského práva může být uložen trest odnětí svobody a peněžité sankce za porušení soukromí jiné osoby, k němuž dojde tím, že jsou bez souhlasu autora předávána soukromě pronesená slova nebo je ve zlé víře šířen obsah odeslané, přeposlané nebo obdržené elektronické korespondence.
69 Sporné rozhodnutí přitom zavazuje společnost Lagardère zejména k tomu, aby shromáždila veškerou korespondenci mezi několika fyzickými osobami, která byla zaznamenána různými komunikačními prostředky během období několika let, jakož i určitou korespondenci mezi jinými fyzickými osobami, a následně aby shromážděné poznatky předala Komisi.
70 Je nesporné, že tato povinnost se v souladu s bodem 2 tohoto rozhodnutí týká zejména komunikace uskutečněné prostřednictvím soukromých či osobních schránek elektronické pošty a soukromých či osobních mobilních telefonních přístrojů dotčených zaměstnanců a členů statutárního orgánu, pokud byly tyto schránky elektronické pošty a tyto přístroje nejméně jednou použity k pracovní komunikaci.
71 Za těchto podmínek nebylo zpochybněno, že by Lagardère, která není veřejným orgánem, musela za účelem splnění povinností vyplývajících ze sporného rozhodnutí v plném rozsahu získat ve značné míře přístup ke korespondenci některých svých zaměstnanců a členů svého statutárního orgánu, přestože jí francouzské právo takovou pravomoc výslovně nesvěřuje a přestože tvrdí, že nebyla schopna získat souhlas dotčených osob, což nebylo v tomto ohledu účelně zpochybněno.
72 S ohledem na znění trestněprávních ustanovení, jež Lagardère uvádí, a na informace týkající se francouzského práva, jež jsou uvedeny v jejím návrhu na předběžná opatření a v přílohách k tomuto návrhu a které Komise přímo nezpochybnila, tudíž tvrzení, podle něhož by způsob, jakým by musela Lagardère postupovat, aby vyhověla spornému rozhodnutí, mohl ve francouzském právu zakládat trestný čin, vykazuje míru pravděpodobnosti, která je požadována judikaturou připomenutou v bodě 65 tohoto usnesení.
73 Přestože nelze a priori zcela vyloučit, že by se Lagardère mohla při plnění povinností nebo závazků, jež pro ni vyplývají ze sporného rozhodnutí, zcela nebo částečně vyhnout vzniku trestní odpovědnosti, tato otázka spadá především do francouzského práva, o níž účastnice řízení neposkytly soudci příslušnému pro rozhodování o předběžných opatřeních žádné informace.
74 Ačkoli Komise tvrdí, že Lagardère není povinna získat souhlas svých zaměstnanců nebo členů svého statutárního orgánu, aby shromažďovala dokumenty, kterých se týká sporné rozhodnutí, a následně je předávala tomuto orgánu, je zvláště třeba konstatovat, že tento orgán neprokazuje na základě použitelných předpisů nebo dřívější praxe příslušných vnitrostátních orgánů, že by se Lagardère mohla vyhnout vzniku jakékoli trestní odpovědnosti, pokud bude shromažďovat veškeré dokumenty, kterých se týká toto rozhodnutí, a předávat je témuž orgánu bez předběžného svolení dotčených osob.
75 Z výše uvedeného vyplývá, že s ohledem na poznatky předložené soudci příslušnému pro rozhodování o předběžných opatřeních je třeba mít za to, že Lagardère prokázala právně dostačujícím způsobem, že by byla za účelem splnění povinností vyplývajících ze sporného rozhodnutí nucena k jednání, u něhož je pravděpodobné, že by mohlo být důvodem k založení její trestní odpovědnosti, a že by jí v důsledku toho mohly být uloženy trestní sankce.
76 Okolnost, že uložení takových sankcí předpokládá přijetí procesních aktů příslušnými orgány nebo případnými oběťmi, přitom neumožňuje vyloučit nebezpečí, jehož se dovolává Lagardère, a to z důvodů uvedených v bodech 44 až 49 tohoto usnesení.
77 Újma, kterou by tak mohla společnost Lagardère utrpět, musí být považována za vážnou, a to zejména s ohledem na to, že trestní odsouzení představuje ztrátu na cti, a s ohledem na narušení vztahů důvěry s členy jejího statutárního orgánu a s jejími zaměstnanci, k němuž by mohlo dojít v důsledku spáchání trestných činů vůči těmto osobám.
78 Taková nemajetková újma je mimoto nenapravitelná, neboť případné zrušení sporného rozhodnutí neumožní zprostit Lagardère její trestní odpovědnosti ani zpochybnit způsob, jakým by Lagardère byla vnímána v důsledku spáchání trestných činů.
79 Podmínka naléhavosti musí být tedy v projednávané věci považována za splněnou.
80 Pokud jde o zbývající část, vzhledem k tomu, že předseda Tribunálu dospěl neprávem k závěru, že tato podmínka není splněna, aniž přezkoumal podmínku týkající se fumus boni juris, jejíž přezkoumání předpokládá současně skutková i právní posouzení, je třeba vrátit věc Tribunálu, aby rozhodl o této podmínce a aby provedl, bude-li to vhodné, zvážení dotčených zájmů.
K návrhu na odklad vykonatelnosti sporného rozhodnutí ve znění rozhodnutí Komise C(2024) 572 final ze dne 24. ledna 2024
81 Z kasačního opravného prostředku jednoznačně nevyplývá, zda má být návrh na odklad vykonatelnosti sporného rozhodnutí ve znění rozhodnutí Komise C(2024) 572 final ze dne 24. ledna 2024 do okamžiku, kdy předseda Tribunálu vydá nové rozhodnutí o návrhu na předběžná opatření ve věci T‑1119/23 R, nebo, pokud tak neučiní, do okamžiku, kdy Tribunál rozhodne o žalobě ve věci T‑1119/23 (dále jen „dodatečný návrh“), chápán v tom smyslu, že splývá s návrhem na vyhovění návrhovým žádáním vzneseným ve věci T‑1119/23 R, nebo zda představuje odlišný bod návrhových žádání.
82 Pokud by bylo nutno chápat dodatečný návrh v tom smyslu, že splývá s návrhem na vyhovění návrhovým žádáním vzneseným ve věci T‑1119/23 R, je třeba konstatovat, že o tomto návrhu již bylo rozhodnuto v bodech 58 a 80 tohoto usnesení.
83 Pokud by naproti tomu bylo třeba chápat dodatečný návrh v tom smyslu, že představuje odlišný bod návrhových žádání, v takovém případě je třeba na jedné straně konstatovat, že takový návrh nesplňuje požadavky vyplývající z čl. 170 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, neboť podle tohoto ustanovení nesmí navrhovatel podávající kasační opravný prostředek doplnit návrhová žádání, jež předložil v prvním stupni.
84 Dodatečný návrh se však od návrhových žádání, jež vznesla Lagardère v prvním stupni, zčásti liší.
85 Předpokládá-li se tedy, že dodatečný návrh musí být chápán jakožto návrh předložený za účelem doplnění návrhových žádání vznesených v prvním stupni, musí být odmítnut jako nepřípustný, neboť představuje nový bod návrhových žádání [viz obdobně usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 20. března 2023, Xpand Consortium a další v. Komise, C‑739/22 P(R), EU:C:2023:228, bod 20].
86 Na druhé straně nelze na dodatečný návrh nahlížet ani jako na návrh na předběžná opatření podaný na základě článku 160 jednacího řádu Soudního dvora, neboť čl. 160 odst. 4 tohoto jednacího řádu podmiňuje přípustnost takového návrhu předložením samostatného podání [viz obdobně usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 20. března 2023, Xpand Consortium a další v. Komise, C‑739/22 P(R), EU:C:2023:228, bod 21].
87 V projednávané věci ostatně Lagardère podala k Soudnímu dvoru návrh na předběžná opatření zapsaný do rejstříku pod číslem C‑89/24 P(R)-R, který neobsahuje návrhová žádání odpovídající dodatečnému návrhu.
88 Vyplývá z toho, že tento návrh musí být odmítnut jako nepřípustný.
K nákladům řízení
89 Vzhledem k tomu, že se věc vrací zpět Tribunálu, o nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Z těchto důvodů rozhodl místopředseda Soudního dvora takto:
1) Usnesení předsedy Tribunálu Evropské unie ze dne 19. ledna 2024, Lagardère v. Komise (T‑1119/23 R, EU:T:2024:16), se zrušuje.
2) Věc se vrací zpět Tribunálu Evropské unie k rozhodnutí o podmínce týkající se fumus boni juris a k tomu, aby bylo provedeno zvážení dotčených zájmů, bude-li to vhodné.
3) Návrh společnosti Lagardère SA znějící na odklad povinnosti shromažďovat a oznamovat Evropské komisi dokumenty obsažené v soukromých či osobních schránkách elektronické pošty a v soukromých či osobních mobilních telefonních přístrojích některých zaměstnanců a členů statutárního orgánu společnosti Lagardère, která byla společnosti Lagardère uložena rozhodnutím Komise C(2023) 6429 final ze dne 19. září 2023 v řízení podle čl. 11 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (věc M.11184 – Vivendi v. Lagardère), ve znění rozhodnutí Komise C(2024) 572 final ze dne 24. ledna 2024, do okamžiku, kdy předseda Tribunálu Evropské unie vydá nové rozhodnutí o návrhu na předběžná opatření ve věci T‑1119/23 R, nebo, pokud tak neučiní, do okamžiku, kdy Tribunál Evropské unie rozhodne o žalobě ve věci T‑1119/23, se odmítá.
4) O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Podpisy.